Petr Brod redaktor BBC

Uplynulé čtyři roky nebyly pro britskou zahraniční politiku jednoduché, ale nebyly jednoduché ani pro celé světové společenství, které se muselo zabývat tak důležitými otázkami jako jsou válka proti terorismu, odstranění režimu Saddáma Husajna apod. Jaké pro Vás je sloužit své zemi v tak komplikované době?

Máte naprostou pravdu v tom, že šlo o obtížné období pro celé světové společenství, ne pouze pro Británii. Já osobně jsem v té době žádné obtíže neměla, ani kvůli postupu britské diplomacie ani kvůli postoji, který jsme v boji proti terorismu zaujali. Je pravda, že pro britské ministerstvo zahraničí se bezpečnost stala prioritou, ale to je třeba očekávat.

Británie se v uplynulých zhruba třech letech ocitla v poněkud izolovaném postavení, což se až v poslední době mění. Když ale začala irácká krize, stála Británie premiéra Tonyho Blaira po boku Spojených států celkem osamoceně. Cítila jste při své práci jako diplomatka v zahraničí nějakou izolovanost?

Ne jako britská diplomatka v zahraničí. Myslím, že britská vláda si velice rychle uvědomila, že po teroristických útocích z 11. září 2001 se světový řád změnil, a objevily se nové a specifické bezpečnostní hrozby, se kterými je třeba se vypořádat. Premiér proto zaujal pevné a jasné stanovisko po boku Spojených států a mnoha dalších spojenců z celého světa. A myslím, že mnoho dalších partnerů jak uvnitř Evropské unie, tak jinde chápe povahu měnící se hrozby ze strany teroristických skupin.

Během té doby ale Tony Blair přišel o svého ministra zahraničí Robina Cooka, který podal demisi, a vedení resortu musel převzít Jack Straw. Zaznamenala jste v diplomatických kruzích nějaké reakce na tyto významné personální změny?

Myslím, že cíle naší zahraniční politiky se během tohoto období nezměnily a diplomatické priority se velice podobají těm, které vyznávají také další spojenci v Unii i jinde. Ať už se jedná o země, které s námi zaujaly stejný postoj vůči Iráku nebo nezaujaly. Cíle britské diplomacie jsou a byly pomáhat britským zájmům a bezpečnějšímu a lépe prosperujícímu světu.

Jak byste takový svět definovala? Jakým kritériím by měl vyhovovat a jak bychom se mu mohli přiblížit?

Řekla bych, že hlavním cílem zůstává bezpečnost, jak doma tak v zahraničí. Dále prosperita, čímž mám na mysli vybudování otevřeného celosvětového obchodního systému s účinnými pravidly, a také spravedlnost, která zahrnuje pomoc lidem žijícím v chudobě a obranu lidských práv. Toto jsou oblasti zahraniční politiky, které jsou pro nás důležité a musíme na nich spolupracovat se svými partnery v Organizaci spojených národů, Evropské Unii, v Severoatlantické alianci a mnoha dalších organizacích.

Zůstaňme chvíli u Severoatlantické aliance, kterou jste právě zmínila a jejímiž členy jsou Británie i Česká republika. NATO v posledních letech rozšířilo sféru svého aktivního působení a členskou základnu mnohem dál, než se původně zamýšlelo. Uvědomuje si Londýn problémy, které mohou provázet nadměrné rozšíření Aliance? A má Británie jasnou představu o nových úlohách Aliance?

Ano, uvědomujeme si, že Severoatlantická aliance hraje novou úlohu. Z mého pohledu se britská zahraniční politika za posledních patnáct let zaměřuje na stabilizaci situace v Evropě po studené válce. Byli jsme svědky znovusjednocení Německa, rozpadu Sovětského svazu a Jugoslávie a růstu prosperity a bezpečnosti ve střední a východní Evropě. Veškeré tyto změny se odrazily na struktuře Evropské unie, Severoatlantické aliance i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a položily základy pro nové transatlantické partnerství. Bylo to období mimořádných proměn a domnívám se, že ty změny proběhly velice úspěšně. Samozřejmě ne pouze zásluhou Británie, ale zásluhou partnerství mnoha dalších zemí. Jednalo se o mimořádnou transformaci, která stále pokračuje.

Chápete organizaci Severoatlantické smlouvy stále jako vojenskou a politickou instituci nebo Aliance své pole působnosti rozšiřuje? NATO se v poslední době například podílí na monitorování voleb. Domnívá se britská vláda, že by se úloha NATO měla rozšiřovat i tímto směrem?

NATO zůstává hlavně a především vojenskou aliancí, pověřenou zajištěním společné bezpečnosti a vzájemné obrany. To je i nadále jejím hlavním posláním. Takhle se na roli aliance dívají téměř všechny nebo úplně všechny členské země NATO. Je ovšem pravda, že pokud máme podporovat bezpečnost a stabilitu v širším evropském kontinentu i za jeho hranicemi, musíme se zapojovat i do mnoha dalších aktivit, abychom podporovali mír a stabilitu. A domnívám se, že Severoatlantická aliance si tato nová pole působnosti a nové role přibírá.

Velká Británie má a vždy měla velice zvláštní geopolitické postavení: je to stát ležící zeměpisně na okraji Evropy, země se silnými námořními zájmy, historicky spojená se Severní Amerikou a mající speciální vztah ke Spojeným státům. Je to země, která má po 2. světové válce více než kdy dřív blízké vztahy k mocnostem na evropském kontinentu, která se stále uchází o roli světového hráče, přestože možná nemá postavení světové velmoci. Jak všechny tyto aspekty ovlivňují britskou zahraniční politiku? Zaujímá například Evropa číslo jedna na pomyslném žebříčku jejích priorit, Spojené státy číslo 2 a je Tichomoří třeba až na konci a východní Asie někde uprostřed? Přistupuje britská zahraniční politiky k jednotlivým regionům nějak odlišně?

Dá se říci, že v dnešní době k nim skutečně přistupujeme odlišně. Máte pravdu, že Británie má silnou tradici v aktivní vojenské a diplomatické službě, a to platí v naší globální zahraničí politice dodnes, v naší síti dvou set třiceti velvyslanectví a dalších misí i zastoupení v mezinárodních organizacích jako OSN. Neorganizujeme však naši práci podle regionů a států tak, jak jsme to možná dělali před dvaceti nebo třiceti lety. Jak už jsem zmínila na začátku, naše politika má jasné cíle, a ty se týkají spíše témat a zaměřujeme se na budování partnerství s co největším počtem zemí, abychom tyto náměty řešili. Při budování otevřeného celosvětového obchodního systému také spolupracujeme s nejrůznějšími mezinárodními organizacemi jako je například Světová obchodní organizace nebo Evropská unie. Pokud jde o potírání chudoby a obranu lidských práv, spolupracujeme také s širokým spektrem států, ať už třeba v Africe nebo jinde. Takže dnešní zahraničí politika se zaměřuje spíše na agendu a budování partnerství než na jednotlivé státy.

Můžeme tedy v této souvislosti hovořit o účelových koalicích?

Ano, můžeme mluvit o koalicích, které se zaměří na řešení konkrétního úkolu. Pro britskou zahraničí politiku je ovšem také nezbytné využívat platformu mezinárodních organizací, které jsme vytvořili, a nemluvíme pouze o OSN, ale také o Severoatlantické alianci a Evropské Unii.

Nedochází ale v případě těchto účelových koalic ke střetu zájmů s některými dlouhodobými závazky Británie? Mám na mysli napětí uvnitř Evropské unie ohledně Iráku, kdy Británie v účelové koalici se Spojenými státy a dalšími zeměmi jako Španělsko, Polsko a do jisté míry i Česká republika, hájila pevné stanovisko proti iráckému režimu Saddáma Husajna. Na druhé straně další země takové stanovisko nepřijaly, a napětí tehdy málem vedlo až k rozdělení Evropské unie.

Myslím, že mluvit o rozdělení Evropské unie je poněkud přehnané. Domnívám se, že je zcela přirozené, když ke specifickým problémům existují názorové rozdíly a odlišné přístupy. V opačném případě by to bylo neobvyklé. Dosáhnout prostřednictvím OSN kolektivní dohody o tom, jak řešit hrozbu, kterou představoval Saddám Husajn - což byl hlavní cíl britské diplomacie - nás stálo mnoho úsilí a trvalo to dlouho. Nakonec jsme ohledně určitých aspektů, jak se té hrozbě postavit, nedosáhli s našimi evropskými partnery úplné shody. Každý však souhlasil s tím, že se té hrozbě musíme postavit. Dnes už se situace vyvinula a uvnitř Evropské unie panuje naprostá shoda v tom, že musíme posilovat irácké bezpečnostní jednotky a shodujeme se i na předávání moci iráckým institucím. A spolupracujeme v Iráku s velice širokým spektrem partnerů včetně české vlády a české armády.

V Iráku nyní skutečně operuje tým českých vojenských policistů a také tým lékařů. Britská vláda ve spolupráci s iráckou prozatímní vládou požádala českou vládu o prodloužení původního mandátu českých vojáků do doby po parlamentních volbách v Iráku. V současné době rozhoduje na žádost české vlády o věci český parlament. Snažíte se v této otázce nějak ovlivňovat české politiky, aby třeba čeští vojáci v Iráku zůstali až do konce letošního roku?

Už od samého počátku jsme českou pomoc oceňovali. Vzpomněl jste polní nemocnici v Basře, chirurgy a také vojenské policisty, kteří cvičí irácké bezpečnostní jednotky. Čeští vojenští policisté tam odvádějí prvotřídní práci, které si váží britská i irácká prozatímní vláda. Je ovšem potřeba vycvičit mnoho dalších iráckých policistů a práce ještě neskončila. Proto jsme také žádali, aby vojenští policisté skutečně v Iráku zůstali do konce roku a doufáme, že se tak stane. Správně říkáte, že nyní rozhodnutí záleží na českém parlamentu a doufáme, že žádost bude schválena.

A co působení britských vojáků v Iráku? Existuje nějaká představa, jak dlouho bude britská armáda ještě operovat na území Iráku?

Domnívám se, že teď nemůžeme ohledně konce působení vojsk stanovit nějaké konkrétní datum. Očekáváme však, že po volbách, které se konají na konci tohoto měsíce, budeme moci plně spolupracovat s iráckými úřady na tom, abychom Iráku umožnili zvládnout bezpečnostní situaci v zemi vlastními silami a aby irácké instituce mohly přijmout plné řízení všech státních záležitostí.

Je tedy Londýn ohledně budoucnosti Iráku optimistický, navzdory všem násilným střetům a pumovým útokům? A myslíte, že situace na celém Blízkém východě se obrací k lepšímu i vzhledem k nově zvolenému palestinskému vedení a naději na nová mírová jednání s Izraelem?

V Iráku se jedná o postupný proces. Nadcházející volby jsou nesmírně důležité. Velká většina Iráčanů se voleb chce účastnit i za současných, ne zcela ideálních podmínek. Toto hlasování bude důležitým milníkem v reformě Iráku a my se snažíme dělat, co je v našich silách, abychom tomuto procesu pomohli. Pokud jde obecně o region Blízkého východu, je to pro Británii velice důležitá oblast a britský premiér byl a zůstává v této otázce velice aktivní. Uvědomujeme si příležitost zajistit na Blízkém východě mír. Nechci být ohledně tohoto procesu ani přílišnou optimistkou, ani pesimistkou. Musíme zdvojnásobit své úsilí a to také děláme.

Evropská Unie se rozšířila na východ o nové členské země včetně České republiky. Možná je ještě příliš brzy na to se ohlížet, ale přesto: Jak Británie hodnotí vývoj nové rozšířené Unie, dejme tomu v uplynulých šesti měsících?

Hodnotíme tento vývoj velice pozitivně. Británie, jak víte, rozšíření Evropy vždy silně podporovala, stejně jako podporovala přijetí nových zemí do Severoatlantické aliance. Jelikož usilujeme o větší prosperitu, tento proces nám připadá smysluplný, a ze stejného důvodu podporujeme i další rozšíření Unie o Turecko a balkánské země.

Pokud dovolíte, ohledně Turecka: Jistě víte o celkem intenzivní politické debatě, která se v jednotlivých evropských zemích o přijetí Turecka vede. Představuje snad Británie výjimku?

Ne. Ta debata probíhá ve všech zemích a my informovanou debatu vítáme...

Ale přesto ohledně přijetí Turecka v podstatě panuje jasné vládní stanovisko, které říká, že Británie uvítá plné přijetí Turecka do Unie...

Každá země požadující vstup do Evropské unie musí splňovat určité podmínky, ale my se domníváme, že nové členské země jsou pro Unii stejným přínosem jako stávající členové. Pro nás rozšíření znamenalo příležitost blíž spolupracovat na evropských tématech s novými partnery a v neposlední řadě i s Českou republikou. Máme mnoho společného a Británie si tohoto partnerství cení.

Můžeme tedy předpokládat, že bude toto partnerství existovat i v debatě o navrhované Evropské ústavní smlouvě?

Nepůjde o konkrétní partnerství, pokud máte na mysli spolupráci s jednotlivými zeměmi. Novou Evropskou ústavu podepsaly všechny členské státy a úkolem jednotlivých vlád je nyní zajistit ratifikaci této smlouvy podle legislativy jednotlivých států. To znamená, že v některých zemích bude o ratifikaci rozhodovat parlament, v jiných referendum. Ani termíny jednotlivých referend nejsou totožné a národní debaty budou v každé zemi odrážet domácí zájmy i domácí obavy. Nedovedu si tedy předsatvit, jak by jednotlivé země o ústavním procesu vytvářely spojenectví třeba se sousedními státy. Ovšemže budeme pozorně sledovat debatu, která proběhne v České republice, a Češi budou se zájmem sledovat debatu, která se bude konat v Británii.

A britská vláda si bez jakýchkoli omezení přeje zavést ústavní smlouvu do praxe?

Rozhodně doporučíme, aby byla ratifikována smlouva, kterou britský kabinet podepsal, stejně jako vlády všech členských zemí.

V České republice jsme svědky rozdílnosti názorů, které panují mezi dvěma z pilířů politického systému, tedy mezi hlavou státu, prezidentem Václavem Klausem, který je proti evropské ústavě, na straně jedné a vládou na straně druhé. V Británii podobná situace nenastala, protože hlava státu nezaujímá politická stanoviska. Znamená to ale, že přijetí evropské smlouvy v Británii bude proto jednodušší?

Ne, to nebude, protože názory na evropskou ústavu se mezi politickými stranami v Británii velice liší a jejich postoje reflektují názory britské veřejnosti. Naším úkolem v příštích měsících bude podpořit informovanou diskusi o tom, co evropská ústava znamená, a především možná o tom, co neznamená. Doufám, že taková diskuse proběhne jak u nás tak v České republice.

Pokud bude Evropská ústava ratifikována a uvedena v život, předpokládá jednotnou zahraniční politiku pro celou Evropskou unii. Něco podobného tedy podle vás Británie přivítá?

Myslím, že už nyní jsme svědky koordinace bezpečnostní a zahraniční politiky Evropské unie. Tento proces se již vyvíjí. Když si například vezmeme události uplynulých měsíců na Ukrajině, myslím, že se jedná o velice dobrý příklad toho, že Unie je schopna zaujmout jednotné stanovisko k otázce, která se týká bezpečnosti na jejích hranici. A z této situace jsme se také poučili. Nebo když se podíváte do Bosny, kde jsme zavedli Unií vedené jednotky EUFOR, ve kterých se angažuje i česká armáda. Ty také hrají důležitou úlohu. Takže ano, budeme potřebovat úzkou koordinaci, a ta se už stává přirozenou součástí práce většiny zaměstnanců na ministerstvech zahraničí jednotlivých národních států. To není nic nového. Kam až tento proces dospěje a jakou rychlostí se bude vyvíjet, to momentálně nemohu předpovídat. Rozhodně však postupem času více spolupracujeme. Ne na společných stanoviscích, ale na společném postupu.

Francie a Německo už podnikly konkrétní kroky ve sjednocování zahraniční politiky například v tom, že provádějí výměnu zaměstnanců svých resortů zahraničí, kdy diplomaté jednoho státu pracují na velvyslanectvích státu druhého. Nepřemýšlí Británie o něčem podobném? Například o školení diplomatů ostatních členských zemí Evropské unie?

Možná vás překvapí, že podobné výměny diplomatických pracovníků se také účastníme. Vyměňujeme si zaměstnance ministerstva zahraničí s Francií i Německem už několik let. Je to reciproční proces. Já sama jsem například studovala ve Francii patnáct měsíců spolu s dalšími francouzskými diplomaty a vysokými úředníky ministerstva zahraničí. Moji kolegové, kteří také kurz absolvovali, pak pracovali na francouzském ministerstvu zahraničí. Jedná se o celkem běžnou praxi, která se nyní rozšiřuje i na další země. Británie také organizuje školení pro mladé diplomaty ze zemí celého světa. A pokud můžu použít příkladu České republiky, pracovník britského ministerstva zahraničí působil i v kanceláři bývalého prezidenta Václava Havla, další britský právní poradce pracoval před vstupem České republiky do EU také na českém ministerstvu vnitra. Tím chci vysvětlit, že taková spolupráce se už uskutečňuje, a doufám, že tomu tak bude i nadále.

Jak byste popsala stav vztahů mezi Českou republikou a Británií po vstupu ČR do EU?

Už historicky se jednalo o vztah blízký a členství České republiky v Evropské Unii, podobně jako vstup do Severoatlantické aliance, nám umožňuje ho ještě prohloubit.

Přijetí České republiky do Evropské unie také znamenalo odstranění některých problému s přistěhovalectvím občanů ČR do Británie. Vztah Británie k českým občanům, kteří do Británie přicházejí, aby tam žili a pracovali, se změnil. Je to tak, že z britské strany nečelí teď takoví přistěhovalci žádným zásadním překážkám?

Máte úplnou pravdu. Británie se už před drahnou dobou rozhodla otevřít svůj trh pracovním silám z České republiky i z dalších nových členských zemí. Pro jejich obyvatele neexistují žádná omezení týkající se bydlení, práce ani studia v Británii. Máme zavedený registrační systém, který požaduje, aby se každý, kdo do Británie přijde pracovat, přihlásil u příslušného úřadu, ale jedná se pouze o jednoduché vyplnění formuláře a zaplacení registračního poplatku. Toto opatření má mimo jiné za úkol i zaměstnance chránit.

A toto opatření má zřejmě také svoje důsledky pro placení daní a vyplácení důchodů, takže je to pro občany důležité třeba i z hlediska plánování na čtyřicet let dopředu ...

Z toho opatření vyplývá, že ti, kdo se zaregistrují, budou mít přístup k sociálním příspěvkům jako každý jiný pracující v Británii. Zatím se v rámci tohoto programu zaregistrovalo pět tisíc šest set občanů České republiky, mnozí z nich jsou pochopitelně Češi, kteří už v Británii žili dříve. Obavy, které někteří lidé měli ohledně velkého přílivu Čechů a dalších občanů České republiky do Británie, se ukázaly být nepodložené. Z našeho hlediska registrační systém funguje a naše rozhodnutí týkající se otevření trhu práce bylo správné. Doufáme také, že naše zkušenost přiměje další členské státy Evropské unie, aby také jednaly podobně a umožnily českým občanům vstoupit na jejich pracovní trhy.

Zmínila jste také otázku studia v Británii. Podporuje vaše vláda výuku českých studentů v Británii a existují programy, jimiž by Británie pomáhala českým studentům ve vaší zemi studovat?

V Británii studuje mnoho Čechů zejména v rámci systému vyššího vzdělávání, mnozí také přicházejí studovat anglický jazyk a hodně se jich pak vrátí a začnou pracovat v České republice. O možnostech studia v Británii se mohou studenti snadno informovat prostřednictvím Britské rady i na internetu. Nedomnívám se, že bychom měli ještě nějak dál takové studium zvlášť podporovat. My sami nabízíme několik stipendijních pobytů. Například tento týden probíhají pohovory s adepty na studium v rámci Chevening Scholarship.

To je stipendium pro studenty, kteří se specializují na mezinárodní vztahy?

Ne, toto stipendium má širší možnosti. Jedná se o stipendium, které platí pro studenty z celého světa, a hledáme pro ně studenty, kteří mají nejvíc co nabídnout nejen co se týče studijních výsledků, ale také ohledně toho, jak dalece budou moci získané vzdělání uplatnit po návratu do svých domovských zemí.

A co stav ekonomické spolupráce mezi oběma zeměmi? Britské firmy v České republice hodně investují, mezi Británii a Českou republikou probíhá čilý zahraniční obchod. Myslíte, že to stačí, nebo vidíte na obou stranách ještě potenciál pro zvýšení současného objemu investic a obchodu?

Prostoru pro růst je vždycky dost, ale máte pravdu, že ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi jsou pevné. Britské společnosti působí v České republice už mnoho let a naše firmy mají kladný pohled na zdejší obchodní příležitosti. To platí obecně i o podnikatelském prostředí v České republice. Objem obchodu mezi Českou republikou a Británii v současné době představuje zhruba dvě miliardy a čtyři sta miliónů liber a podle českých statistik britské investice v České republice za posledních deset let dosahují jedné miliardy a čtyř set miliónů liber. Domnívám se, že skutečná čísla jsou ještě vyšší, protože uvedená data veškeré britské investice v zemi nezohledňují. Součástí mojí práce je mimo jiné plně podporovat britské podniky a pomáhat jim v České republice úspěšně investovat. To někdy znamená informovat české úřady o případných obavách z naší strany, ale jak jsem řekla, ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi jsou pevné a prohlubují se. V České republice existuje pozitivní a živé tržní prostředí a nemluvím teď jenom o Praze, mám na mysli tržní prostředí obecně. V uplynulém týdnu jsem například navštívila Brno, kde jsem jednala se zástupci několika britských firem, které velice úspěšně působí na jižní Moravě.

Zmínila jste určité obavy - týkají se třeba i bezpečnosti britských investic? Tedy mám na mysli právní rámec pro investování v České republice.

Právní rámec je pro příliv a udržení zahraničních investic vždy velice důležitý, ale obavy, se kterými se mi svěřili zástupci britských firem po mém příchodu do České republiky, se týkaly spíše registrace firem a jak dlouho celý ten proces trvá. Mimo jiné zmiňovali také potřebu legislativy týkající se konkurzních řízení...

Jinými slovy na jedné straně existuje příliš byrokracie a na druhé straně je pro konkurzní řízení zase stanovených pravidel málo?

Pokud se jedná o prvně zmíněné obavy, netýkají se ani tak přílišné míry byrokracie, jako spíš doby, jakou zařízení registrace trvá. Firmy, které chtějí v České republice investovat, by přivítaly, kdyby se proces registrace urychlil. Pochopitelně je stejně tak v zájmu České republiky, pokud chce soutěžit se svými sousedy, aby tento proces byl co nejúčinnější. A pokud jde o pravidla pro konkurzní řízení, tady se momentální obavy týkají nedostatečné legislativy, ale návrh dotyčného zákona budou čeští poslanci projednávat.

A co kulturní výměna mezi těmito zeměmi? Existuje řada institucí, které se jimi zabývají, ať už Britská rada, České centrum v Londýně nebo relevantní oddělení na ministerstvech školství nebo kultury a podobně. Domníváte se, že je vůbec třeba, aby podobné výměny podporovala i ministerstva zahraničí?

Domnívám se, že podobnou kulturní výměnu ministerstvo zahraničí podporovat má , ale je třeba si zároveň uvědomit, že podobné výměny probíhají i bez našeho zásahu a do všeho se zapojovat rozhodně nemusíme. Zmínil jste Britskou radu a České centrum v Londýně a obě instituce skutečně mají aktivní kulturní program. V uplynulém týdnu jsem v Brně navštívila výtečné představení Řeckých pašijí od Bohuslava Martinů, na kterém spolupracovali londýnská královská opera Royal Opera House a Národní divadlo v Brně a doufám, že podobných akcí se bude konat víc. Britské velvyslanectví v Praze připravilo v uplynulém roce program Crossroads of Ideas, jehož cílem je seznamovat mladé Brity s mladými lidmi z České republiky. Tento program se zaměřoval na oblasti, které mládež zajímají, jako například televize, média, architektura, módní návrhářství nebo design. Domnívám se, že podobné aktivity budou následovat i v tomto roce. Jeden projekt s názvem Zoom In stále pokračuje, jedná se o výstavu fotografií, které minulý rok v Británii pořídili mladí Češi. Je to putovní výstava, která skončila v Praze a pokračuje v Brně, a pak se přestěhuje do Olomouce. Jak už jsem ale řekla, mezi našimi zeměmi existuje čilý styk a mnoho kontaktů, které se bez naší angažovanosti obejdou. Jsou tady styky mezi školami, spolupracují spolu univerzity, technické a výzkumné ústavy a existují také styky obchodní. A samozřejmě Českou republiku navštíví každoročně více než milión britských turistů, roste i počet českých návštěvníků Británie. Domnívám se že to je oboustranně velice živý vztah, který bude i pokračovat.

Do jaké míry jste byla pro funkci velvyslankyně v Praze připravena svou dosavadní diplomatickou kariérou? Vím, že jste pracovala v Moskvě, což zřejmě jako působení ve slovanské zemi může na velvyslanectví v Praze pomoci, ale působila jste i v Ottawě nebo v Colombu. Příchod do této oblasti pro vás asi byl do určité míry zcela novou zkušeností....

Po velkou část své kariéry jsem se oblastí střední a východní Evropy zabývala v Londýně i v zahraničí. Na ministerstvu zahraničí jsem zastávala funkci ředitelky pro tento region včetně České republiky, takže jsem získala celkem dou znalost celé oblasti, ve které Británie a Česká republika spolupracují. Nicméně jsem dříve nikdy přímo v Praze nepracovala, takže k potěšením práce ve funkci pražské velvyslankyně patří poznávat stále něco nového. Být v Praze mě skutečně těší a vím, že mě čekají čtyři roky intenzivní a vzrušující práce.

Na postu britské velvyslankyně v České republice jste vystřídala Ann Pringlovou. Vypovídá skutečnost, že do Prahy přichází reprezentovat Británii znovu žena, něco o britské diplomacii? Můžeme třeba mluvit o trendu, podle kterého na britském ministerstvu zahraničí působí stále více žen i v nejvyšších funkcích?

Nevím, jestli existuje nějaký vzorec, podle kterého jsem vystřídala v Praze jinou kolegyni, ale jistě se dá říci, že na britském ministerstvu zahraničí zastává i významná postavení stále více žen. Takový trend podporujeme, stejně tak jako se snažíme, aby taková místa zastávalo také více zástupců etnických menšin. Náš resort se vyvíjí a to se dá říct i o české diplomacii.

Jste v České republice teprve necelé dva měsíce, jaké jsou ale vaše první dojmy z této země a z lidí, se kterými jednáte?

Mám dojem, že je to krásná a přitažlivé země.Taková, jakou mi ji lidé už dříve líčili, a mám na mysli nejen Prahu , ale i venkov. Místní lidé jsou velice otevření a zdvořilí. O Británii jsou velice dobře informováni a jsou ochotni s námi velice aktivně spolupracovat. To vítám. Je to pro mě vynikající zdroj spolupráce.

Doufejme tedy, že zbytek Vašeho pracovního období v Praze bude stejně úspěšný jako první dva měsíce a díky za Váš čas! To bylo Interview BBC, tentokrát s britskou velvyslankyní v České republice Lindou Duffieldovou.