Václav Moravec moderátor BBC

Libuše Šmuclerová ve studiu BBC

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec, pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla bývalá programová ředitelka televize Nova Libuše Šmuclerová, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý večer.

Když člověk, rozumějme Libuše Šmuclerová, delší dobu působí v nějaké zavedené firmě, přemýšlí nad tím, za jakých okolností by tu firmu ráda opouštěla?

A víte, že asi ne.

Ne? To nebylo například v Nově, když tam pracujete jedenáct let, tak se během těch jedenácti let zamyslíte nad tím, kdy byste tu firmu chtěla opouštět, za jakých okolností?

No, já bych určitě lhala, kdybych řekla, že si člověk nepředstaví, že samozřejmě není na jednom místě do důchodu, to určitě tak není. Na druhou stranu, že bych si kdy, a to teďka pátrám pomalu v paměti, že bych si kdy vybavovala, nebo předpřipravovala, nebo formulovala, jak to má nastat, no, to nikdy.

Ani, řekněme, když to srovnáváte s Českou televizí, kde jste pracovala před rokem 1994, kdy v únoru televize Nova začala vysílat, kdy televize veřejné službě daleko stabilnější než televize soukromá, komerční, protože ta je závislá na zisku, na ratingu. To znamená, je to méně stabilní prostředí.

Já si myslím, ale že to na tom nezávisí, že je to spíš o vaší povaze, jestli ...

Nikoli o okolnostech, kde pracujete a o okolí?

Přesně tak, já nevím, jak jste na tom vy. Možná, že vy to máte předpřipraveno, ale v každém případě mně se takové věci zdají zbytečné, až nastanou, tak je pak řeším.

V rozhovorech, které jste od svého odchodu z čela televize Nova poskytla, jste použila několikrát příměr "s tygrem". Například v Lidových novinách jste dvacátého devátého prosince řekla, teď cituji doslova: "Říká se, že když sedíte na tygrovi, nesesedá se z něj," konec citátu. Podobná slova jste pak použila i v magazínu Mladé fronty Dnes. Když bych měl tento váš příměr, tuto metaforu využít, jak složité pro vás bylo udržet se na tygrovi?

Já vás možná zase překvapím ...

Vy jste nad tím nepřemýšlela?

Ne, ne, ne, ne, to jsem nechtěla říct. Já bych neřekla, že to v tom okamžiku zase tolik člověk cítí. Vy si uvědomujete ten trysk, vy si uvědomujete samozřejmě tu rychlost, ale jestli se ptáte, a otázka směřuje k tomu, jak je to těžké, to znamená, jestli někdy padáte a už tak, tak, tak se zachytáváte, abyste nespadl, tak to ne. To já mám ...

Stejně tak, když vstoupím do řeči a budu rozvádět váš příměr s tygrem, že je mnoho lidí, kteří na takovém tygrovi chtějí jezdit.

To je možné. Na druhou stranu, já mám pocit, že v okamžiku, kdy jste v médiu, a v jakémkoli médiu, že je to víceméně jakýkoli tygr, který pro vás najednou opravdu běží tryskem, a vy mu musíte stačit ne kvůli tomu, že je to šelma, ale kvůli tomu, že vlastně je den, co den ve styku, u vás s posluchačem, u nás s divákem, a vy vlastně musíte být permanentně před ním. To znamená, neřešíte, jestli vás sežere, ale vy vlastně řešíte, abyste byl rychlejší běžec.

Stávalo se vám někdy, že jste ztrácela dech během těch jedenácti let?

No, to víte, že jo.

Ve kterých okamžicích?

V těch okamžicích, kdy kupříkladu řešíte, jestli váš nápad něco udělat s vysíláním bude dobrý. Ve chvíli, kdy se musíte spoléhat jen a jen v tu chvíli na sebe, na svoji zkušenost, anebo v okamžicích, kdy potřebujete udělat rychlý manévr, protože kupříkladu konkurence s něčím přijde, něco vlastně dá na obrazovku a vy musíte konkurovat. To znamená, potřebujete za sebou tu obrovskou armádu lidí, kteří vám v tu chvíli musí porozumět, a rychle jít ku pomoci. Tak, to je potom samozřejmě vypětí síly a vy si musíte důvěřovat, přestože třeba v tu chvíli pochybujete.

Nakolik pro člověka, který, zase řečeno s vaší metaforou, jezdí na tygrovi, navíc na tygrovi, který v rámci českého televizního prostředí je nejúspěšnější, nakolik se objevuje u toho člověka konzervativnost, že experiment se té nejsledovanější televizi nemusí vyplatit, a tudíž konzervativní myšlení programového ředitele, protože je nutné získat víc než těch čtyřicet čtyři procent sharu všech diváků, kteří se dívají v tu dobu na televizní přijímač?

No, ono to má několik rovin. Za prvé, vy máte velký korektiv, který je v oddělení výzkumu a ten korektiv vás vlastně den co den, lépe řečeno, každý druhý den ráno, cca kolem deváté hodiny ranní, tak zpřítomňuje, jestli to, co se včera odvysílalo, tak jestli je správné, nebo ne. A když se umíte v těch číslech vlastně pohybovat, jestli se v nich vyznáte velmi dobře, tak umíte vyčíst nejenom, kteří diváci preferovali, protože vy to umíte, najednou vlastně z toho přečíst i po cílových skupinách, to znamená, jestli patnáctiletí se dívali, ale na druhou stranu, ti staří odcházeli. Pak ve chvíli, kdy k tomu samozřejmě máte výbavu, kdo je náš divák obecně, a na to jsou opět velké výzkumy, to znamená, z koho se vůbec sestává naše populace, jak ta populace zasedá před televizní obrazovku, tak vy víte, jak se vlastně ta celá mediální obec chová. Co tím chci hlavně říct, že vy potom znáte veškeré zákonitosti toho, jak se pohybuje vkus jednotlivých cílových skupin.

A tyto zákonitosti vás nesvazují? Když se vrátím se ke svém původní otázce, nesvazují ...

Ano, přesně tak, a to je ten korektiv, a to je vlastně ta, ten limit, ta limitní hranice zprava i zleva, kterou když překročíte, tak okamžitě druhý den vlastně jste bit. Pokud ji respektujete, tak bohužel někdy byste rád už přinesl nějakou novinku, ale ta novinka díky tomu, že vlastně je to v případě Novy médium, televizní kanál, co má jeden, jeden kanál vysílací, tak vy vlastně musíte tu novinku přinést jenom za cenu, že něco zrušíte, protože se už do vysílání nevejdete.

Sedmnáctého prosince jste deníku Mladá fronta DNES řekla ke svému odchodu z televize Nova, cituji doslova: "Iniciativa vzešla ze strany nových majitelů televize," konec citátu. V Lidových novinách dvacátého devátého prosince pak upřesňujete, opět cituji doslova: "Mně byl důvod výpovědi řečen, ale zveřejnit ho budu moci až po uplynutí ochranných lhůt, nejdříve za rok," konec citátu. Jinou možnost než odejít z Novy jste tedy neměla? Rozumím tomu správně?

Vy se ptáte, jestli jsme řešili jinou funkci než tuto? Neřešili.

To znamená, že jinou možnost jste neměla než Novu opustit?

Mhm.

Proč jste přistoupila na roční ochrannou lhůtu, že po odchodu z Novy tedy nebudete tři sta šedesát pět dní pracovat pro jinou televizi?

No, já jsem podepisovala tento závazek vlastně velmi lehce. Velmi lehce, to znamená, ten důvod ...

Protože tam byla vysoká částka manažerského platu?

Ne.

Zlatý padák?

Ta lehkost byla způsobena úplně něčím jiným, že si neumím představit, že se teď posadím, ať už na břeh Primy nebo břeh České televize, a do svých vlastních řad veškerou municí, kterou, které budu schopna, začnu střílet. Já to zatím neumím.

Za rok to budete umět?

No, to už možná ano.

Protože už to nebude vaše Nova?

Já nevím, jak ten proces půjde rychle. To opravdu bych teďka věštila, ale rozhodně teď to neumím.

Z rozhovoru pro magazín Mladé fronty DNES šestého ledna vyplývá, že by vás lákalo pracovat v televizi veřejné služby, cituji doslova: "Česká televize je výzva, pole neorané, šance, jak by šlo Českou televizi zásadně změnit, jsou zatím využity málo. Nikdy se nesvlékla ze zajetí starého uvažování, pozvolna a těžkopádně se pokouší o změny a nikdy neudělala pořádný skok," konec citátu. Jaký skok máte na mysli?

Já se přiznám, že teďka jsem se hlavně v myšlenkách bavila tím, že kdybych dala víc rozhovorů, tak jsem se vůbec nemusela chodit, protože byste to všechno přečetl.

Já je dál rozvíjím. Otázka zněla, jaký skok máte na mysli?

Já si opravdu myslím, že v České televizi je obrovský potenciál. Zároveň si myslím, že se lidé v ní nejenom proměnili, ale zároveň, že se velmi snaží. Nicméně ty zajeté koleje se vlastně obrušují jenom velmi pomalinku. To znamená, já teď nechci být příliš konkrétní, ale nastavení vůbec všech tvůrčích skupin, nastavení systému plánování, nastavení rozhodovacího systému, a to bychom museli jít velmi konkrétně, si myslím, že je stále příliš těžkopádné.

To znamená, že ten systém je opravdu komplikovaný, je tam moc dramaturgů, moc tvůrčích skupin?

Komplikovaný je možná to nejpřesnější slovo.

To znamená, že byste dál, pokud byste měla nějakou rozhodovací pravomoc v České televizi, tak byste dál ten systém zjednodušila a pokud možno rychle?

Mhm.

To je to hlavní, co brání tomu, aby Česká televize byla úspěšnější než dosud a mohla, řekněme, být soupeřem, dobrým soupeřem Novy?

Určitě ne. Na druhou stranu, bez tohoto kroku žádné další nemají vlastně smysl.

Setkala jste se od chvíle, kdy jste opustila televizi Nova, s generálním ředitelem Jiřím Janečkem?

Ne.

A chtěla byste se s ním setkat?

Teď se ptáte, jestli bych si s ním chtěla povídat u kávy, anebo jestli bych s ním chtěla řešit, co přijde za rok?

To já nevím, jestli byste si s ním chtěla povídat u kávy nebo už řešit, co bude za rok.

Já se přiznám, že mě tahle varianta, ani jedna, ani druhá, zatím nenapadla.

Šéf Kavčích hor Jiří Janeček v rozhovorech stále opakuje, že nyní je to především výše televizních poplatků, která brání dalšímu rozvoji České televize. Tady jsou Janečkova slova pronesená v rozhovoru pro BBC před dvěma měsíci.

JIŘÍ JANEČEK (zvukový záznam): Samozřejmě byl bych mnohem raději, kdybychom poplatky získali. Víte, já si neodpustím několikero poznámek. První je ta. Představte si, že byste přišel domů ke své manželce a řekl jí: "Tak ženuško drahá, budu ti dávat výplatu, kterou jsem bral v roce 97, a tak si s tím žij," tak vás asi možná za dva měsíce vyhodí, protože v současných cenách to nejde. Vezměte si, že ceny se u nás strašně zvyšovaly. Jenom za přenos signálu my platíme pět set čtyřicet pět milionů korun. Před těmi sedmi lety to bylo o sto milionů méně, stejně tak s cenami za autorské, autorské poplatky. Čili to je věc, která, s kterou těžko něco uděláte. Ceny se zvyšovaly, kdežto příjmy se fakticky snižovaly. Ještě jedna zajímavá záležitost. My jsme loni, byla plánovaná ztráta, když jsem nastoupil, zhruba tři sta padesát milionů korun. My jsme ji snížili na sedmdesát milionů, s daní na sto třicet. Představte si tu hrůzu, jak by se choval asi podnikatel, který bude ve ztrátě a ještě musí státu zaplatit daň. My jsme zaplatili daň padesát pět milionů korun.

Konstatoval desátého listopadu roku dva tisíce čtyři v rozhovoru pro BBC generální ředitel České televize Jiří Janeček. Co možná námitka, že dělat programového ředitele České televizi, je vybírat pořady z archívu v současnosti?

To se ptáte, jako že to je jediná varianta? To si teda vůbec nemyslím.

Tehdy, když jste, vzpomínáte asi na slova Vladimíra Železného z pořadu Volejte řediteli, kde zpochybňoval vysílání České televize jako televize veřejné služby a říkal: "Dejte nám jejich prostředky a my jako management Novy, tedy Vladimír Železný, Libuše Šmuclerová, vám uděláme daleko lepší, kvalitnější televizi veřejné služby." To jste tehdy brala jako bonmot, nebo jste to v managementu Novy mysleli vážně?

Tak, jestli se nemýlím, tak to je opravdu věta, která padla před osmi lety, může to být tak dlouho, myslím, že ano. Tak ...

Dokonce myslím, že ji opakoval, už když byla nová Nova na Barrandově, po roce 1999, teď se nechci mýlit ale.

Nevím, v každém případě už jsme hluboko v historii. Ona byla bonmotem, ale svým způsobem, svým způsobem by ji šlo překlápět do vážné roviny. Jestli se ptáte, zda se opravdu reálně ta varianta zvažovala, probírala na poradách, neprobírala, natož, aby se řešila konkrétně, to opravdu byl bonmot, ale v praxi, to znamená, v okamžiku, kdy vidíte srovnání výbavy techniky, výbavy v počtu lidí, ve výbavě už potom třeba jenom redakčního zázemí, tak ty dvě instituce si opravdu jsou tak nepodobné svým vlastně rozsahem zázemí, že si myslím, že bavíme-li se tentokrát o efektivitě jednotlivých institucí, tak v případě České televize, přestože generální ředitel Janeček citoval, jak se ztráta vlastně zmenšila, tak ještě rezerva je.

Není to ale ku škodě České televize, že je daleko lepší budovat televizi na zelené louce, protože můžete tu televizi dělat efektivněji, máte moderní technologie, řekněme, jednotné technologie. Zatímco, když máte instituci, která byla transformována ze socialistické televize do nějaké televize veřejné služby, tak tam máte několik technologií. Teď Janeček tvrdí, že nemá peníze v souvislosti s nezvyšováním poplatků.

To je iluze. Vždyť revoluce byla před patnácti lety a za těch patnáct let už se sama technologie, a teď je jedno pro televizi, která vznikla na zelené louce nebo pro televizi, která má za sebou nějakou historii, tak pro obě dvě už, nebo obě dvě ty technologie se zásadně proměnily. To znamená, ku příkladu jestli se před, jestliže se před patnácti lety teprve objevovaly střižny, které uměly vlastně přehazovat, přestože už jste měl reportáž sestříhanou kompletně, tak už i po tom závěrečném střihu přehazovat jednotlivé sekvence klidně zezadu dopředu, dnes je to standard. Dnes je to normální. A tím pádem vaše otázka, jestli je to pro Českou televizi stále velký handicap, já myslím, že ne.

Pokud bych vám měl položit otázku jako občanovi Libuši Šmuclerové, teď už vlastně i bývalé generální ředitelce, tedy programové ředitelce televize Nova, jste proto, aby se zvýšily poplatky České televizi, nebo to opravdu nepotřebuje?

Víte, já si občansky i jako bývalý programový ředitel televize Nova myslím, že to není nezbytné.

A podnikala v tom Nova své kroky, jako lobbyistická firma?

Tak, vy jste si určitě všiml, že Nova, ať už se to týkalo jakýchkoli fází, tak vždy říkala, že to není nezbytné.

Libuše Šmuclerová přišela do nově vznikající televize Nova z někdejší Československé, respektive České televize. Jeden z posluchačů Pavel Dvořák z Ostravy se vás ptá:

PAVEL DVOŘÁK (zvukový záznam): Paní Šmuclerová, jak můžete vysvětlit vaše vystoupení v České televizi proti studentským demonstracím v době po 17. listopadu 1989? Děkuji vám.

Ptá se Pavel Dvořák z Ostravy. Jaká je odpověď Libuše Šmuclerové?

Taková, že samozřejmě pro mě ten den je den, na který nikdy nezapomenu, a to se vším negativním znaménkem vůči sobě. Na druhou stranu, bylo dvaadvacátého, jestli se nemýlím, listopadu a v rámci studia Kontakt my jsme, protože studio Kontakt bylo v té chvíli velmi progresivní vysílání, byli první platformou, která se vlastně otevřela vůbec šanci odvysílat, jakýkoli, jakýkoli segment z této demonstrace, z první, historicky první, která vůbec kdy se na obrazovkách tehdejší Československé televize ukázala. Já tehdy dokonce tím, že jsem šla na obraz, tak vlastně tím jsem na sebe brala obrovské břemeno toho, že můžu už druhý den nikdy nevystoupit, protože to bylo tak obrovské riziko pro mě, a ne z toho důvodu, proč by si teďka posluchač myslel, ale proto, že kdyby náhodou bývalý režim zůstal, tak já jsem opravdu šla do kotelny.

A proto jste, proto jste vstoupila do toho vysílání a přerušili ten záznam.

Ten přenos? Ne, ne, ne, já se přiznám, že jsem vůbec, nebo přiznám, spíš konstatuji, že jsem vůbec neslyšela, co dotyčný člověk, na kterého jsem tou jednou větou, kterou posluchač zmiňuje, reagovala, tak já jsem vůbec neslyšela, protože ten pocit celých Kavčích hor a specielně režie, která vysílala, byl takový, že nejenom, že jsou tanky na Smíchově, nejenom, že budeme obsazeni Lidovými milicemi, že v tu chvíli okamžitě se odpojí naše vysílání, protože na Kavčích horách je tajné studio, které okamžitě převezme v tu chvíli vysílání. Mě vlastně vyhodili do té, do toho studia: "Okamžitě něco řekni, ať nás nevypnou." A teď jsem u té chyby, která se historicky stala a u toho, za co se opravdu nemám ráda. Já jsem zvolila špatná slova. Já jsem prachobyčejně, velmi špatně zareagovala, což může posoudit člověk, který je zvyklý na živé vysílání. Já jsem mohla říct cokoli a já jsem to řekla špatně. Takže, ano, dá se velmi zkazit, ano, nebylo to tak míněno.

Pokud by Libuše Šmuclerová měla do tří hlavních bodů shrnout, čemu především se naučila v Nově? Jak by souhrn těch tří hlavních bodů zněl?

Já bych asi jako první řekla slovo komplexnost. Protože tím, že jsem si prošla opravdu různými fázemi, a zároveň, de facto, od publicistiky, přes program a souvislosti s programem spojené, všechno, tak komplexnost toho pojetí, to znamená to, že se umím dívat na všechny složky televize tak, jak se sebou souvisejí, tak to je pro mě, myslím, základní deviza. Druhá je vážit si lidí. To znamená, vědět, a trošku navazuji na vaši předchozí otázku, kdy jste mluvil o technologiích, že v okamžiku, i když jste na technologii velmi závislý, tak dobří lidé a dobří kolegové ve chvíli, kdy neexistuje drát, tak si nějak pomohou. Ve chvíli, kdy jste závislý na tom, jestli mají názor, nemají názor, tak dobří lidé ten názor mají. Čili druhá vlastně deviza, nebo základní druhý bod jsou lidé.

A třetí?

A třetí bod. Třetí bod je možná určitá dynamika, to znamená, zpět k našemu rozhovoru, ten běžící tygr, že vy neustále vlastně musíte sledovat vývoj toho, co se v médiích děje, ve světě sledovat, jaké jsou nálady lidí a opravdu jim jít nejenom kupředu, ale být malinko před nimi.

Během toho jedenáctiletého působení v Nově jste byla najímána vlastníky jako zaměstnanec. Nakolik podstatné pro vás byly otázky, které si v souvislosti s Novou kladli i novináři, například, proč žadatelé o licenci přišli s projektem, řekněme, intelektuální televize, aby pak dělali televizi, která diváky jen baví?

Víte, to je fáze, kterou já jsem nezažila. Protože v okamžiku, kdy jsem nastupovala, to byl listopad devadesát tři, tak my jsme se seznamovali s konceptem, který se potom neměnil. To znamená, pokud nějaká změna nastávala, tak rozhodně nastala někde už kdysi dávno, nebo v hlubinách toho roku devadesát tři, ale v okamžiku ...

Rozuměla jste té výtce, které, kterou připomínali vždy novináři s výročím televize Nova, že to je, de facto, televize postavená na, nechci říct, lživém projektu, ale na jiném projektu, než jaký pak byl uskutečněn.

Já rozumím, rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se podává projekt, je-li někde, něco černé na bílém, a potom výsledek se, de facto, razantně liší, takže minimálně na otázku, proč to tak je, asi samozřejmě někdo nárok má. Na druhou stranu, je-li ta odpověď logická a je-li možná, a to je asi to důležité slovo, je-li možná ta odchylka, tak bych se s tím nejenom netrápila, ale vlastně bych se tím ani nezabývala.

Které údobí byste v souvislosti s vaším působením v Nově označila za nejsložitější?

Já myslím, že poslední rok.

To znamená po vstupu společnosti PPF? To byly dva roky.

Dva roky, no.

Poslední dva roky.

Pro mě, dejme tomu, poslední rok.

Proč?

Já možná zkusím formulovat krátce. Je to tak, že v okamžiku, kdy vlastník, a vy to samozřejmě musíte ucítit, ať už dříve, či později, má se svým majetkem určitý záměr, tak vy musíte tomu záměru jít naproti. To znamená, u nás, u Novy se rok latentně vědělo, že ta televize směřuje k prodeji. Tím pádem nedělají se kroky k dlouhé budoucnosti, to znamená, k něčemu, kde ta televize dělá kroky pro své vlastní opravdu další roky.

To znamená, že pro vás, pokud bych vám měl vstoupit do řeči a zestručnit to, zatímco předtím, před, řekněme, rokem a půl žila Nova na roky, možná desítky let, tak ...

Dejme tomu, stavěla své plány ...

... pak žila z měsíce na měsíc.

To je možná příliš silné vyjádření, takhle bych to neřekla. Ale vy víte, že bez těch zásadních razantních kroků ta televize a žádná vlastně televize nemůže být dlouhodobě úspěšná, aby nebyla z podstaty. A tady malinko samozřejmě ty dva zájmy šly proti sobě.

Podívejme se na některé okamžiky ještě televize Nova. Psal se srpen roku 1999, kdy vyvrcholily spory Vladimíra Železného a společnosti CME. Vladimír Železný rozjezd nové Novy z Barrandova 5. srpna 1999 okomentoval těmito slovy:

VLADIMÍR ŽELEZNÝ (zvukový záznam): Trucovitě rozhodl pan Vávra, že nedodá tento, ke schválení tento denní vysílací plán.

V českých denících se srpnový spor mezi CME a Železným dostal do roviny Vávra proti Železnému, chcete-li Železný proti Vávrovi. Vladimír Železný k rozjezdu nové Novy a sporu se CME ještě dodal:

VLADIMÍR ŽELEZNÝ (zvukový záznam): Nevíme, proč tento trucovitý krok druhá strana udělala, nevíme také, zda pan Vávra k němu byl autorizován vlastníky České nezávislé televizní společnosti, protože se jedná o krok mimořádně vážný, který velmi ohrozil, nebo znemožnil vlastně velmi zajímavé podnikání ČNTS v České republice vůči CETu 21, nikoli vůči jiným subjektům, samozřejmě, nerozumíme tomu, nicméně byli jsme připraveni tak, jako jsme byli připraveni již mnoho týdnů před tím, na jakoukoli krizovou situaci a ten tým, který stojí tady za mnou, to nespustil Železný. Železný jenom řekl: "Nedá se nic dělat, ano."

Prohlásil 5. srpna roku 1999 tehdejší generální ředitel Novy Vladimír Železný. Součástí týmu, který stál tehdy za Železným, byla v první řadě Libuše Šmuclerová, host Interview BBC. Měla jste tehdy jako druhý nejvýše postavený manažer opravdu stoprocentní jistotu, že rozjezd nové Novy byl právně čistý?

My jsme opravdu nepochybovali.

Ani dnes, kdyby jste měla už rozhodovat s těmi okamžiky, že Česká republika prohrála arbitrážní řízení, tak ani dnes nejsou ve vás pochybnosti?

Víte, já opravdu si myslím, že v okamžiku, kdy velmi kupodivu běží spory pět let, vlastně ono to už skoro bude šest let, tak i když odhlédnu od toho, že u nás soudní systém opravdu je pomalejší, tak přesto, přes všechno si myslím, že je to dost nejenom chytrých lidí, ale i lidí, kteří se do hloubky rozebírali všemi smlouvami, všemi údaji, všemi souvislostmi a přesto nedokázali za ta léta tak, tak rozhodnout, aby opravdu černá byla černá a bílá byla bílá. Takže se nedivte nejenom tomu, že dnes neodpovím jinam než tehdy, ale zároveň, že tehdy v těch okamžicích opravdu nebylo nic jiného pro nás ani možné.

Další zvrat přišel v létě roku 2002, do Novy vstoupila investiční skupina PPF. V licencované firmě ovládla dvaapadesát procent. Když se kolem Novy začala pohybovat, PPF, Vladimír Železný jako generální ředitel Novy 13. 7. ve svém pořadu Volejte řediteli uvedl:

VLADIMÍR ŽELEZNÝ (zvukový záznam): Zejména teď mi připadají zvláštní ta prohlášení, která se objevují v tisku, kdy PPF říkají: "Ale my přicházíme jenom jako nezištní pomocníci, víte, my přicházíme Novu léčit, my ji přicházíme pomoci finančně. Ona je na tom totiž tak chudinka zle, ta Nova." Nova na tom nebyla zle a mně to připadá taková situace, jako když nějaký člověk chodí po louce a vidí tam velmi dobře živená, velmi zdravá zvířátka, nějaká, já nevím, telata. A začne chodit kolem toho nejzajímavějšího telete a začne říkat: "Ale ten je na tom velmi zle, podívejte, jak on je nemocný." To tele je evidentně zdravé. "On je nemocný, víte, já jsem báječný veterinář, já přijdu, já ho vyléčím, já mu pomohu, jen mě k němu pusťte." Přijde, otevře brašnu, já nevím, jestli je tam řeznický nůž, ale mohou tam být chirurgické nástroje a těmi chirurgickými nástroji odoperuje to, jakoby nemocné tele, a to tele zemře. To se stalo v minulosti několikrát mnoha společnostem, kterým bylo takto pomáháno. My nepotřebujeme pomáhat ani takto, ani jinak.

13. červenec roku 2002 a slova Vladimíra Železného z pořadu Volejte řediteli. Nad čím jste přemýšlela, když jste poslouchala tu archivní ukázku?

No, že si ji nevybavuju.

Jak jste jako programová ředitelka vnímala Volejte řediteli, jako pořad?

Jé. Tak za prvé, že ...

Už se asi nesejdete s Vladimírem Železným, pokud bude ...

... že jsem, že jsem nebyla rozhodně pravidelný divák, že tento program byl nejproblematičtějším programem celé historie Novy a že byl nezrušitelný, dokud vlastně byl generálním ředitelem Vladimír Železný.

Bylo, či nebylo vám už tehdy jasné, že pokud nakonec investiční skupina PPF do Novy vstoupí, tak si citovaná slova Vladimíra Železného nenechá líbit a Železný skončí?

Kdyby nebylo, kdyby. Vy se ptáte tak, jako kdyby lidé, kteří v Nově jsou, permanentně řešili všechny věci, které kolem Novy běžely. Ono je to ...

Tak to navenek ale vypadalo.

Mhm. Je to možné, ale na druhou stranu, ona je jedna věc nová instituce a Nova, vlastně program, jako mediální vysílání. A ty dvě věci, kdyby byly promíšené, tak by dnes, nejenom, že už Nova neexistovala, ale zároveň by už daleko padla historicky s ratingem. Ty dvě instituce jsou zvlášť a držely si od sebe poměrný odstup.

Děkuji vám za rozhovor, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Šmuclerová: V Kontaktu jsem mohla říct cokoliv a já to řekla špatně

Internetový server Česká média, 11. 1. 2005, 18:21:25 - Na otázky Václava Moravce v podvečerním pořadu Interview BBC odpovídala bývalá programová ředitelka televize Nova Libuše Šmuclerová.

K jednání s majiteli televize, které vyústilo v její odchod z Novy, řekla: "Vy se ptáte, jestli jsme řešili jinou funkci než tuto - neřešili."

Podle vlastních slov rok nemůže působit v televizní oblasti a ani si to nedokáže představit. "Neumím si představit, že se posadím na břeh Primy nebo na břeh České televize a budu pálit všemi silami do vlastních řad, to neumím," uvedla Šmuclerová.

"Opravdu si myslím, že v České televizi je obrovský potenciál. Zároveň si myslím, že se lidé v ní proměnili a velmi se snaží," okomentovala stav televize veřejné služby.

Nastavení tvůrčích skupin, plánování a rozhodovacího systému na Kavčích horách však vnímá jako komplikované a zjednodušila by jej. "Bez tohoto kroku žádné další změny nemají smysl," dodala.

Odmítla, že by ČT byla handicapována stavem techniky nebo nutností vybírat pořady jen z archivu. Podotkla, že televizní technika se za posledních patnáct let vyvíjela tak, že se jí musely přizpůsobit všechny stanice, ať existující nebo vystavěné na zelené louce.

"Občansky si jako bývalý programový ředitel TV Nova myslím, že to není nezbytné," míní Šmuclerová o zvyšování koncesionářských poplatků.

Na základě otázky jednoho z posluchačů se vyjádřila také ke svému vystoupení ve Studiu Kontakt 22. listopadu 1989.

"Pro mě ten den je den, na který nikdy nezapomenu, a to se vším negativním znaménkem vůči sobě," konstatovala a dodala: "Byli jsme první (Studio Kontakt) platformou, která se vůbec otevřela odvysílat jakýkoliv segment z této demonstrace, z vůbec první, která se na obrazovce ČST objevila."

Podle svého tvrzení "vůbec neslyšela", na jaké věty vlastně ve studiu reaguje. "Mohla jsem říct cokoliv a já jsem to řekla špatně," připustila.

Do tří bodů shrnula, co se podle svého názoru v Nově naučila: komplexnost, vážit si lidí a dynamika. V televizi pro ni byl nejtěžší poslední rok: "Je to tak, že v okamžiku, kdy vlastník, a vy to samozřejmě musíte ucítit, má se svým majetkem určitý záměr, tak vy musíte jít tomu záměru naproti," uvedla Šmuclerová, podle níž "trochu kolidoval" záměr televizi prodat s plány rozvoje.

"Nebyla jsem rozhodně pravidelný divák. Tento program byl¨nejproblematičtějším programem celé historie Novy a byl nezrušitelný, dokud byl generálním ředitelem Vladimír Železný," řekla na závěr rozhovoru bývalá programová ředitelka Novy o pořadu Volejte řediteli.