Václav Moravec moderátor BBC

Občanští demokraté s největší pravděpodobností v referendu o evropské ústavní smlouvě doporučí svým voličům, aby řekli ne tomuto dokumentu. Stínový ministr zahraničí Jan Zahradil na adresu evropské ústavní smlouvy v rozhovoru pro BBC říká:

JAN ZAHRADIL, stínový ministr zahraničí ODS (zvukový záznam): Zavádí evropská ústava určité atributy státu, jakkoliv mnozí argumentují, že tady žádný stát nevzniká, nicméně struktura, která disponuje vlastním prezidentem, ministrem zahraničí, právní subjektivitou, explicitně definovanou schopností nebo možností uzavírat mezinárodní smlouvy v zastoupení těch jednotlivých členských států, má prostě určité atributy státu.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil. Nejen o vládní strategii před referendem o evropské ústavní smlouvě bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysílám Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr zahraničí České republiky Cyril Svoboda. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý večer.

Prezident republiky Václav Klaus před týdnem v rozhovoru pro časopis Týden konstatoval, že někteří členové současné vlády se vytrácejí z obecného povědomí. Prezident jmenoval vás. Je to záměr, že se chcete vytratit?

Já nepotřebuju každý den otevřít noviny a dívat se na sebe nebo číst nějaké články o sobě, ale toto podle mě není vlastně žádná kritika, protože byla-li by toto jediná námitka, tak to podle mě není nějaká nespokojenost s naší prací, protože...

Co kdybych vám namítl, že se možná vytrácíte z obecného povědomí a s tím i razantní a jasná česká zahraniční politika?

Česká politika zahraniční je politika, která má dlouhodobou koncepci a je podle mě naprosto viditelná. Je viditelná jasně v našich pozicích nejenom v Evropské unii, ale i také v Iráku, v podpoře naše atlantického partnerství. Nyní se velmi soustředíme na rozvoj našich ekonomických vztahů se zeměmi bývalého Sovětského svazu, Asie a tak dále. Je to velmi aktivní zahraniční politika, to se dá těžko popsat jedním, jednou větou.

Ano, ale dobře, takže vy že se vytrácíte jako Cyril Svoboda, vůbec nevytrácíte se?

Nevytrácím se a já tuto naši práci nemohu měřit jenom podle toho, zda jsem každý den na stránkách Blesku nebo něco podobného.

Vy jste už v rozhovoru pro BBC několikrát obhajoval, proč Česká republika nebyla schopna přijmout například silnější stanovisko k situaci na Ukrajině. Vy jste se pokusil prosadit celou věc ve sněmovně, ovšem bez úspěchu. Nesvědčí to o tom, to jednání Poslanecké sněmovny, respektive nejednání k situaci na Ukrajině o tom, že jako ministr zahraničí nepožíváte příliš vysoké autority v Poslanecké sněmovně?

V Poslanecké sněmovně jsou všichni, nebo většina plná domácích konfliktů a domácí politické atmosféry. Obecně mám obavu, že stále ještě nás Čechy moc nezajímá, co se děje v zahraničí.

Není to tím, že by byl ministr zahraničí slabý?

To jde přece o věc. Tady přece jde o věc samotnou. Jestliže by naši poslanci, a já bych byl rád, kdyby to tak bylo, se rozhodli, že podpoří ty lidi, co jsou v Ukrajině, kteří jsou v ulicích a přejí si svobodné demokratické volby, také tím, že je podpoří, tak to přece není otázka ministra zahraničních věcí. Tady jde o věc samotnou, a to si přečetli všichni poslanci v novinách...

Je to i věc ministra zahraničí.

...poslouchali možná BBC, zkrátka neprošlo to o pár hlasů, neprošlo a neprošlo to ale bohužel...

Nepovažujete to za svůj neúspěch?

Já to považuju za neschopnost skutečně českých poslanců se zabývat tím, co se děje za humny České republiky.

Ukazuje to o malosti českých zákonodárců, že nejsou podle vašeho názoru schopni přijímat jasné stanovisko k nějaké krizové situaci v zemi, která není od České republiky příliš daleko?

Já se vyhýbám slovu malost, ale chci říct, že je to taková ta zahleděnost do toho našeho přítomného okamžiku. A teď se všichni chystají na to, kdo kde bude, nebo nebude v roce dva tisíce šest, v jaké vládě a tak. To už je zajímá teď víc než zahraniční politika.

Nikoliv že by to byl váš neúspěch?

Nepovažuji..., znovu opakuji, to je přece i pro vás jako pro bystrého člověka je to naprosto zřetelné, že jde o věc samotnou...

Ano, kterou, na kterou může upozornit autorita ministra zahraničí.

Já jsem zklamán z toho, že to neprošlo, a to je všechno, co k tomu mohu říct.

V pátek o sobě dal vědět stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil, který představil Modrou šanci pro diplomacii, tedy alternativní materiál k současné vládní zahraniční politice. Je něco, co byste z dokumentu svého stínového kolegy označil slovem inspirativní, pane ministře?

Já jsem ten text zatím viděl pouze zběžně, ale je tam jistě několik momentů, které jsou dobré. Určitě jsem přesvědčen a souhlasím s Janem Zahradilem, že zahraniční obchod je důležitý nástroj zahraniční politiky, že naše politika má být, odpovídat velikosti a významu naší země a podobně. A pokud jde o takové ty kompetenční věci, tak já bych rád realizoval totéž s velmi velkým nadšením, problém je jenom jeden, že totiž se naráží, když se sestavuje vláda, na koaliční dohody, tudíž i dělení pravomocí mezi jednotlivé politické strany, a to je vždycky otázka potom vyjednávání. Takže když se to zdaří, například to, že zahraniční obchod a zahraniční diplomacie bude pod jedním ministerstvem, tak myslím, že to prospěje věci.

K tomu se ještě záhy dostaneme, až budeme rozebírat jednotlivé Zahradilovy teze. Česká diplomacie musí podle Jana Zahradila reagovat na současnou ekonomizaci mezinárodních vztahů, pokud mám Zahradila citovat doslova. Stínový ministr zahraničí nemá nic proti tomu, aby se Česká republika angažovala v boji za lidská práva a demokracii v autoritativních režimech, následně však Zahradil dodal:

JAN ZAHRADIL, stínový ministr zahraničí ODS (zvukový záznam): Já proti tomu nic nemám samozřejmě, ale myslím si, že i tato ušlechtilá snaha musí být podřízena určitým kritériím vlastního zájmu České republiky. Abych to přiblížil na nějakém příkladu, taková asi, takový nejpopulárnější příklad bude Kuba. Já jsem přesvědčen, že aktivity české diplomacie vůči Kubě mají své opodstatnění, ale ne jenom proto, nebo ne hlavně proto, že se jedná o otázku lidských práv na Kubě, ale zejména proto, že naše angažmá na Kubě nám výrazně napomáhá při udržování a zlepšování našich vztahů se Spojenými státy, a to je pro mě v tomto ohledu primární. Na druhé straně si nemyslím, že by například pro českou diplomacii situace, řekněme, v Barmě, nebo situace v Tibetu, abych popsal dva takové příklady, měla být někde na listu priorit v tom žebříčku zahraničně-politických aktivit, protože tam mi schází ta kvantifikace, to možné vyjádření toho, co vlastně Česká republika nějakou zvýšenou aktivitou v těchto oblastech může získat.

Nyní stínový ministr zahraničí za občanské demokraty Jan Zahradil. Připouští skutečný ministr zahraničí Cyril Svoboda, že česká diplomacie se příliš zaměřuje na stav lidských práv například v Barmě, či Tibetu, což se podle zahradila nedá dobře vyčíslit?

Jak jsem se zájmem poslouchal začátek toho, co říká Jan Zahradil, tak mě začala jímat hrůza ke konci, protože přece otázka lidských práv, svobody lidí, demokracie, ochrana života se nedá měřit účetnicky co za to.

To znamená, že vás děsí představa ekonomizace Jana Zahradila při angažmá v jednotlivých oblastech, které jsou ať blízko, či daleko vzdáleny v souvislosti s lidskými právy. Je to tak?

Ne, to oddělme. Obecně ekonomizace, to znamená důraz na zahraniční obchod a ekonomické vztahy, je důležitá. Nicméně lidská práva jsou univerzální, nedělitelná, dobře jsme to viděli my v době totality a byli jsme velmi rádi, když někteří ministři tehdy přijeli do Československa a navštívili naše disidenty. Byl to povzbuzující signál a také byli kritizováni tehdy ti ministři, co z toho máme, jestli náhodou se nám nezmrazí někde nějaký kšeft.

To znamená, že tuto Zahradilovu vizi zásadně odmítáte?

No, tak já jsem hluboce přesvědčen o tom, že lidský život je tak unikátní a tak hodný zřetele a ochrany, že je třeba v některých případech nehledět na to, jestli to má nějaký bezprostřední ekonomický dopad, ale je potřeba se jasně postavit na ochranu lidských práv, lidských svobod a tak dále.

Podle vašeho názoru a pod vaším vedením se česká diplomacie dál bude zabývat oblastí lidských práv v Barmě, v Tibetu a tak podobně?

Představte si, že jste na Kubě a že váš otec nebo bratr je v nelidských podmínkách někde v žaláři, tak budete taky rádi, tak budete také rád, že někdo někde zvedá ten hlas a stále to připomíná. Stejně tak v Barmě, kdekoliv jinde lidé trpí a my myslíme na ně a určitě nelze to opomenout v české zahraniční politice. Není to klíčový, klíčové téma, že s tím všechno stojí a padá, ale nikdy, pokud já jsem ministrem, nemůže se otázka lidských práv vytratit z české zahraniční politiky.

Vy jste před těmito mikrofony v Interview BBC několikrát zmiňoval zájem české zahraniční politiky právě na oblasti lidských práv s hájení lidských práv. Několikrát jsme spolu mluvili o obnovení českého velvyslanectví v komunistické Severní Koreji, které bylo otevřeno na úrovni zatím chargé d´affaires. Ukázalo se, pane ministře, že tento krok prospěl české zahraniční politice a jejímu akcentu na dodržování lidských práv?

Ano, ukázalo.

Kde konkrétně?

Ukázalo se, protože teď budou pokračovat další aktivity. Chceme dostat některé nevládní organizace do Severní Koreje, aby pomohly v řešení některých krizových situacích. Možná si posluchači vzpomínají na výbuch vlaku, popřípadě na jiné katastrofy, ale ta země je zdevastovaná, je v katastrofálním stavu, lidé tam nemají základní potřeby uspokojeny. Takže touto cestou se snažíme být přítomni v té zemi a je to dobře.

Uvažujete o tom, že by se ta pozice České republiky v komunistické Severní Koreji povýšila ze chargé d´affaires na velvyslance?

To záleží na v zásadě dohodě obou dvou stran, takže to bude záležet na vůli České republiky i...

Má ji Česká republika?

Zatím neplánujeme tuto změnu, ale myslím si, že někdy v budoucnu se tak může stát. Teď jde, hlavně jde o to, abychom byli přítomni, abychom mohli skrze ty nevládní organizace tam působit, protože tím se dostáváme do podvědomí lidí, kteří jsou manipulováni a jejich mozky jsou vymývány, že kolem je pouze nepřátelský svět. A my chceme ukázat, že přivážíme ten přátelský svět.

A nebude Česká republika dělat nějaké ústupky v souvislosti s tím, když budou nevládní organizace pracovat v komunistické Severní Koreji?

Žádné neděláme a dělat nebudeme.

Někdejší premiér Vladimír Špidla před rokem mluvil o možnosti, že by Česká republika mohla sehrát také jistou roli při uvolňování napětí na Korejském poloostrově mezi oběma Korejemi. Proč se zatím veřejnost nedozvěděla o žádném konkrétním kroku?

Tento proces trvá delší dobu. My uvažujeme o tom, že bychom možná mohli obnovit přítomnost našich pozorovatelů právě na té hranici mezi Severní Koreou a Jižní Koreou. A v každém případě naše angažovanost má být na těch mezinárodních fórech, to znamená nejenom v Evropské unii, na půdě OSN, ale je to povzbuzení, aby ty země, které jednají, a to jsou země sousední, tak aby ten proces podpořily.

Veřejnost se před týdnem dozvěděla, že ministerstva i v příštích dvou letech čeká, lidově řečeno, silná redukční dieta. Stát musí v letech dva tisíce šest a dva tisíce sedm ušetřit sedmdesát miliard korun českých. Připomeňme si slova ministra financí Bohuslava Sobotky z 30. listopadu.

BOHUSLAV SOBOTKA, ministr financí /ČSSD/, (zvukový záznam z 30. 11.): Dohodli jsme se na určitých úsporách v oblasti výdajů v pasivní politice zaměstnanosti, v oblasti pasivních sociálních dávek, na určitém snížení výdajů v oblasti obrany. Dohodli jsme se na tom, že bude přepracován zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů tak, aby se v příštích letech snížily jeho možné dopady. A dohodli jsme se také o tom, že uskutečníme určité plošné škrty v kapitolách státního rozpočtu.

Konstatoval 30. listopadu český ministr financí Bohuslav Sobotka. Plošné škrty se dotknou i resortu zahraničí, pokud se nemýlím, zhruba čtvrt miliardy musí váš resort ušetřit. Je možné krátit váš rozpočet, pane ministře, aniž by se zavíraly české ambasády?

To oddělme. Pokud jde o rozpočet, tak samozřejmě je to redukční dieta. Já jsem teď byl v Africe, bolí mě žaludek, tak vím, co to je taková redukční dieta...

To znamená, že už to máte zažité a budete to aplikovat i na vaše ministerstvo?

Je to trochu nepříjemné, když vás bolí pořád žaludek, ale vrátím se k tomu. Pokud jde o to šetření, tedy snižování našich rozpočtů, to je skutečnost, se kterou musíme nějak naložit. A já samozřejmě nejsem spokojen s tím, že ten náš resort je už řadu let, myslím si, že i několik volebních období je podfinancován. To znamená, že se nedělají velké investice, ale může žít. Druhá věc je zavírání, ale já zdůrazňuju také otevírání úřadů, protože to nesouvisí úplně bezprostředně s těmi penězi. My některé úřady zřejmě zavřem, abychom mohli některé otevřít, ale teď vám neřeknu kde a kolik, protože to musí se dozvědět ti, kterých se to týká, jinou cestou než z BBC.

Počkejte, ale pokud byste měl alespoň řádově naznačit, sníží se celkový počet zastupitelských úřadů v příštích dvou letech a můžete naznačit o jaké číslo?

Odpověď je ano, sníží se. Neřeknu vám kolik, bude to určitě v jednotkách, nebude to v desítkách.

To znamená, že se do desíti, do desíti byste se měli vejít?

Já říkám, že to bude v jednotkách...

Ne, počkejte, jakmile je deset, to už jsou dvě jednotky, nebo dokonce jedenáct.

Patnáct jsou dvě desítky, nebo už je to v jednotkách. Já si myslím...

Ne, tak vy jste definoval jednotku. Tak mi definujte jednotku a pak se dobereme toho, kolik těch ambasád v celkovém počtu bude redukováno.

Číslo, o kterém tady mluvíme, jsou tak přibližně čísla, která se toho mohou týkat...

Tedy patnáct.

Tak zhruba, ale znovu opakuji, jde o zavírání, abychom mohli otevřít. To znamená, že...

Můžete naznačit tu dobrou zprávu, kde by Česká republika a kde by bylo v jejím zájmu, aby se otevřela ambasáda, kde ji v současnosti nemáme?

Tak abyste věděl, že vám taky můžu říct tady konkrétní pozitivní zprávu, tak určitě bychom byli rádi, kdybychom otevřeli úřad v Moldávii v Kišiněvě. To je velmi důležité kvůli konfliktu tedy Podněstří kvůli tomu, že tam je velká výroba zbraní, je to bývalá země Sovětského svazu a je to otázka toho, že to je sousední země Evropské unie, až se rozšíříme o Bulharsko a Rumunsko. Takže tady ty důvody jsou. Takže to chci říct, že třeba teď víme konkrétně, to je jeden příklad, kde bychom chtěli otevřít úřad. No, ale to znamená, že se taky někde musí zavřít, protože my si peníze jako modré z nebe nesundáme.

Když mluvíte o modrém z nebe, vraťme se k Modré šanci občanských demokratů. Stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil navrhuje, jak by se dal ušetřit počet zaměstnanců ministerstva zahraničí. Úspora podle něj souvisí i s tím, že Česká republika je už zhruba třičtvrtě roku členským státem Evropské unie.

JAN ZAHRADIL, stínový ministr zahraničí ODS, (zvukový záznam): Není důvodu, aby koordinovalo třeba záležitosti týkající se politiky zemědělské nebo životního prostředí, nebo jiných. Takže navrhuji, aby se, za prvé, zodpovědnost za formulaci těchto politik vrátila zpět na resorty a, za druhé, jejich koordinací byl pověřen, a teď to nechci říkat nějak natvrdo, bavme se, nebo můžeme diskutovat a určitě budeme diskutovat o formě, a byl pověřen úřad, nebo těleso, nebo pracoviště, které bude bezprostředně podřízeno předsedovi vlády, tedy vyvést koordinaci těch politik mimo úřad ministerstva zahraničních věcí.

Konstatuje stínový ministr zahraničí za ODS Jan Zahradil. Co by ministr zahraničí České republiky Cyril Svoboda, host Interview BBC řekl myšlence, aby ministerstvo zahraničí už nadále nekoordinovalo jednotlivé zahraniční politiky ve vztahu k Evropské unii, jak navrhuje Zahradil?

Tak vlastní koordinace je ve výboru Evropské unie, kde jsou zastoupeny všechny resorty. Za druhé, pokud jde o naše zaměstnance, kteří se zabývají tou koordinací, tak těch je možná deset.

To znamená, že to by se moc neušetřilo.

Jako to nejsou, to není sedm tisíc do výroby, to jako s tím moc nevyřešíte, ale ta koordinační role toho výboru je velmi důležitá, protože v tom výboru jsou zastoupeny všechny resorty, a to je ten výbor Evropské unie. Dneska mu předsedá ministr zahraničních věcí, respektive výkonný náměstek. A je to podle mě i takhle dobře, protože ten výbor se musí opírat také o správy z jednotlivých zemí, o velvyslanectví, a vždycky je to lepší, když je to na úřadu ministerstva zahraničních věcí. Jak to posíláte do jiného úřadu, tak je to vždycky komplikované, ale já kvůli tomu bych se nevěšel, to určitě...

Stínový..., to byste byl asi taky blázen kvůli deseti lidem se věšet.

Ne, já si myslím kvůli tomu přenosu těch kompetencí. Nepovažuji to za fatální. Zdá se mi, že tak, jak to máme, je to dobře. Já jsem přesvědčen, že každý ministr zahraničních věcí, který přijde v budoucnu na naše ministerstvo, zjistí, že tak, jak je to nastaveno, je to funkční a je to dobré a není třeba dělat experiment za každou cenu.

Stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil při představování té Modré šance pro diplomacii mluvil i o redukci počtu organizací, které se zabývají reprezentací země v zahraničí.

JAN ZAHRADIL, stínový ministr zahraničí ODS, (zvukový záznam): Navrhuji odstranit roztříštěnost propagace České republiky v zahraničí, což znamená redukci a zjednodušení sítě příspěvkových organizací do podoby jediné organizace například se třemi, nebo se dvěma silnými pilíři, jeden ekonomicko-obchodně investiční, druhý na cestovní ruch, třetí na kulturu. Aby bylo jasné, kterých organizací se to týká, tak se to týká samozřejmě CzechInvestu, CzechTradu, Českých center a CzechTourismu, minimálně těchto čtyř.

Konstatuje stínový ministr zahraničí občanských demokratů Jan Zahradil. Co ono sloučení nebo redukce českých zastoupení v cizině, jak je vyjmenoval?

Tak tady neexistuje nějaký univerzální recept. Já jsem zastáncem toho, že je třeba, abychom spíše v zahraničí vystupovali jednotně, a to celkem může být všem úplně jedno, jestli máme v České republice tři, nebo čtyři organizace, které se tím zabývají.

Je otázka, pane ministře, jestli to jednotné je, když si téměř každý jede po své linii, tyto čtyři organizace Česká centra, CzechTrade, CzechInvest a CzechTourism?

Já bych vám to dopověděl, protože my teď máme ve vládě dokument, který má zavést tuto jednotnou koordinaci. Takže v době, kdy bude po roce dva tisíce šest ministr zahraničních věcí na ministerstvu, tak už ta věc, doufám, bude vyřešena a může se odškrtnout jako splněný úkol.

To znamená, že vy už pracujete pro Jana Zahradila?

Ne, já pracuju pro ministra, který bude ministrem po roce dva tisíce šest.

Do roku dva tisíce šest budou tyto organizace sloučeny?

Ne, to já neříkám, že budou sloučeny organizace, rozumějme si dobře, co jsem řekl.

Ano.

Já jsem řekl, že nám jde o jednotnou strategii prezentace České republiky v zahraničí, aby byl jednotný marketing, abychom byli představeni jako země, která je vyspělá, otevřená investicím, která...

Je to možné, aby fungoval, aby tato jednotná strategie byla při zachování všech čtyř organizací?

Podle mě je možné všechno.

Tak teď mi řekněte, jestli uvažujete jako vláda o redukci těch čtyř organizací, či nikoliv?

Obecně si myslím, že jistá redukce by neškodila, neškodila by, nicméně důležitější je teď vyřešit jednotný obraz České republiky v zahraničí než vést tady válku o likvidaci té, či oné organizace a odložit řešení problému jednotné prezentace v zahraničí.

Pojďme k dalšímu tématu, k Evropské unii a České republice jako členu Evropské unie. Bývalý český eurokomisař Pavel Telička potvrdil před čtrnácti dny, že Česká republika je v rámci institucí Evropské unie v souvislosti s otázkou budoucnosti evropské ústavní smlouvy vnímána, a teď cituji doslova, jako riziková země. Setkáváte se s tím jako ministr zahraničí, že česká republika je riziková?

Já poslední dobou panu Teličkovi moc nerozumím. Možná, že je tam trochu hořkosti po tom, co se všechno odehrálo, protože moje zkušenost z Evropské unie je úplně opačná. My dokonce docela slušně uspíváme v soutěži o různé posty v Evropské unii...

Počkejte, on mluvil o...

Počkejte, já to dokončím. Stejně tak je vysoce pravděpodobné, že Česká republika bude jednou z prvních, opakuji jednou z prvních zemí, která bude předsedat Evropské unii. To se připravuje a stane-li se toto, tak to znamená, že v Evropské unii jsme vnímáni naopak jako země připravená, kvalitní, která zvládne tak zásadní úkol, jako je předsednictví Evropské unie. Kdybychom byli sbírka trabl makerů, nacionalistů, co tady křičí: "My nechceme evropskou ústavu," tak asi bychom takto vnímáni nebyli.

Kdy bude Česká republika předsedat Evropské unii?

To ještě není rozhodnuto, ale vypadá to tak, že to bude určitě buď v prvním, nebo v druhým kole, takže to můžeme počítat v těch letech do roku dva tisíce devět.

A podle vás tato zpráva jasně ukazuje, že Česká republika není v souvislosti s ratifikačním procesem evropské ústavní smlouvy vnímána jako trabl maker?

Ale kdepak. Já jsem přesvědčen, že v Evropské unii říkají, vždyť občané České republiky, a já si myslím, že to jsou voliči všech politických stran, vlastně se vyjádří určitě proevropsky i v té ústavní smlouvě. Představte si...

I když jim bude prezident republiky říkat, že to není dobré, i když jim to bude říkat Občanská demokratická strana jako strana, která má největší voličské preference?

Tak já, nechme to na voličích. Já jsem přesvědčen, že i selský rozum nám jasně řekne, co je dobré. Představte si, že máte tuto velkou šanci dokonce být předsednickou zemí, to znamená, být tou zemí, která koordinuje a řídí celou Evropskou unii, a my místo toho předvedeme tady bitvu, nacionalistickou bitvu a řekneme: "My ne," a evropskou ústavní smlouvu řekneme, že ne a kopnem do ní.

Pokud bych vám škodolibě měl říct, že Česká republika, když je členským státem Evropské unie, tak stejně někdy na ni přijde řada, ať bude trabl maker, nebo nebude.

To je pravda, to máte svatou pravdu, ale je to otázka vnímání země. My také můžeme být předsednickou zemí až v roce dva tisíce třicet, dva tisíce dvacet. To znamená, že jsme z pohledu evropské...

Počkejte, pokud by se to počítalo po půl roce, tak to jste přehnal.

Rok a půl, rok a půl jsou tři země, tak dva tisíce sedmnáct, osmnáct. Je to za hodně dlouho. Teď nejde o ten čas. Jde o něco jiného. Jde o to, že představte si, že jste vnímán jako způsobilý a kvalitní, že zvládnete ten úkol na samém počátku a vy místo toho se sám rozhodnete, že chcete na konec řady. Jak to čtou ti kolem vás? Říkají: "Tak to jsme se zmýlili, to pan Moravec, nebo pan Svoboda nejsou tak způsobilí, aby si troufli na ten úkol na samém počátku." Takže já doufám, že občané vezmou do úvahy i tuto skutečnost, že lépe se připravit na naše plnohodnotné fungování v evropských institucích, že to je důležitější, než teď svádět tuto bitvu.

K tomu, aby evropská ústava vstoupila v platnost, dokument musejí ratifikovat všechny členské země. Pokud se jediná země postaví proti, nemůže evropská ústavní smlouva začít platit?
Ne, to tak není. To záleží na tom, v kolika zemích to bude...

Dovedete odhadnout kolik zemí?

Já nejsem jasnovidec, to nevím.

Ano, jste ministr zahraničí, takže předpokládám, že odhad máte.

Ale my nejsme jako Miloš Zeman ani prognostici ani jasnovidci, to ne. To já nevím, ale chci říct něco podstatnějšího. Představte si, že bychom také řekli ne té ústavní smlouvě. Tak to přirozeně povede k tomu, že se bude vytvářet nějaké tvrdší jádro v Evropské unii. A podle mě...

Jan Zahradil tvrdí, že už existuje, pokud bych měl opět citovat jeho slova z páteční tiskové konference.

Já říkám svůj názor na věc, že by se, že by vznikalo, a to by výrazně oslabilo euroatlantickou vazbu, protože kdo bude asi tím nejtvrdším jádrem, to budou všechny ty země, které mají největší problém s tím euroatlantickým partnerstvím. Naopak země jako Česká republika, Slovensko, to jsou země, které posilují a stále zdůrazňují ten atlantický rozměr. Takže jsem přesvědčen, že naši občané dají rozum do hrsti, zachovají chladnou hlavu a věřím...

A Česko bude předsedat Evropské unii.

To bude, to bude a já si přeju, abychom byli co nejdříve, protože na to máme.

Jediné, na čem se čeští politici shodují, je, že o evropské ústavní smlouvě by lidé měli rozhodovat ve všelidovém hlasování, tedy referendu. Proč vláda zatím neudělala ten podstatný krok a nepředložila do Poslanecké sněmovny zákon o referendu, tedy o referendu o evropské ústavní smlouvě?

Já se teď nechci mýlit, ale myslím, že do konce roku to pan ministr Bureš slíbil, že to dá do vlády. Teď nevím úplně přesně, ale to bude předloženo a záleží teď na Poslanecké sněmovně, na Senátu, zda zákon o referendu bude přijat, tedy ústavní zákon.

Vy budete dávat obecné referendum?

Obecné referendum.

Byť víte, že jako ústavní zákon neuspěje v Senátu, kde klíčový počet má ODS, která nechce zákon o obecném referendu? Nepůjdete na samostatný zákon o referendu k evropské ústavní smlouvě?

Tak vláda ještě o tom nerozhodla, ale zatím se to rýsuje k obecnému zákonu. Možná, že nakonec vláda rozhodne, že se půjde cestou toho zvláštního referenda.

K čemu vy osobně byste se přikláněl, zkusit to i přes odpor ODS, k obecnému, nebo hned jít na...?

Mně se zdá obecně ústavní zákon o jediném referendu jako mrhání energií. Když už ústavním zákonem schválím referendum, tak proč ho potom ještě dělám, to už ta ústavní síla v tom parlamentu je velmi silná. Takže buď to udělejme jako obecné pravidlo, anebo se vraťme konzervativně k tomu, že bude rozhodovat ty zásadní otázky toliko parlament ústavní většinou. Zkrátka zdá se mi trochu moc mrhání energií, ústavní většina na každý zákon o referendu, tak si tady budeme stále schvalovat nové a nové ústavní zákony a nová a nová referenda. To je můj osobní pohled na věc samotnou.

A poslední otázka, váš osobní pohled, když ODS je proti tomu, aby se referendum o evropské ústavní smlouvě konalo stejně s volbami v červnu dva tisíce šest. Měla by vláda ustoupit největší opoziční straně a dohodnout se na nějakém kompromisním termínu půl roku před volbami?

Těch návrhů je víc. Je také potřeba slyšet argumenty. Já tady nejsem úplně, že bych tady krvácel za termín v den voleb, ale má to jistou racionalitu například pro občany, že je znovu neženeme k urnám a stejně tak že to je levnější, protože si za jedny peníze uděláte dvojí legraci, nebo dvojí..., to nechci snižovat referendum, ale dvojí užitek.

To i volby, tedy pokud považujete...

Ne, já to nechci snižovat, ale myslím si, že to je nadsázka, že zkrátka za jedny peníze dvojí účast.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Ne poprvé, ne naposledy

Právo, 14. 12. 2004, autor: Martin Hekrdla, strana: 7 - Stalo se nedávno, nikoliv poprvé a určitě ne naposledy, že se prezident republiky Václav Klaus takříkajíc navezl do Evropské unie: "Jsem stoprocentně proti!" Konkrétně proti textu evropské ústavní smlouvy, která bude - dá-li europámbu - platná a účinná od roku 2009. Nestalo se jistě rovněž poprvé ani naposledy, že se předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek, Evropan každým coulem, navezl pak oplátkou do Klause; nejnověji článkem Začala válka o ústavní smlouvu (Právo 11. 12.). To spíš mobilisace, jak by asi řekl Klaus.

Potíž je v tom, že v této "válce" kdekdo kreslí falešné štábní mapy, kóty i tahy. Mnozí ani netuší, zač vlastně bojují a za co tedy dost možná - ovšemže jen politicky - padnou. "Důvody odmítnutí (euroústavy Klausem) jsou ideologické a v ODS starodávné," napsal Zaorálek. To jistě také. Základním mobilizačním článkem konzervativní víry je boj proti vymyšlenostem "sociálního inženýrství". A vzývání spontánního organismu tkaného z přediva rodin, místních pospolitostí (neplést s utajenými sponzory či mafiemi!). A také svébytných národů v suverénních státech vyrůstajících z historie podobně, jako ze země roste strom. Kdo sune kompetence do Bruselu, řeže stromu větve, kácí ho a dělá paseku.

Ale ideologie konzervatismu pro ODS není už dávno pravdou boží, mantrou, pro niž se Jan Zahradil nebo Václav Klaus (příslušník církve husitské) nechají klidně upálit. Jejich státní suverenismus, naoko zděšený z pouhého náznaku evropského prezidenta, je jen blyštivou vějičkou na znejistělé voliče, které v každém případě čekají poněkud těžší časy. Modrým mágům z ODS je dobře známo, že jejich souvěrci - všichni nadšení ekonomičtí globalisté - pohlížejí na sjednocenou Evropu s čím dál větším uznáním. Například Randy Charles Epping, Američan působící ve sféře investičního bankovnictví a "konzultací" ve Švýcarsku, napsal: "... z Evropské unie se stala nejúspěšnější světová megazóna volného obchodu." Úspěšnější než severoamerická NAFTA a bohdá i než plánovaná FTAA (volný trh od Aljašky po Ohňovou zemi).

Latinoameričané vědí, jak je to "skvělé"... ODS - za to ručím - nemá ve skutečnosti nic proti zónám, superzónám ani megazónám volného obchodu. A vsadím boty, že Václav Klaus v pravou chvíli znovu zopakuje slova ze svého kandidátského projevu loni v lednu, která tehdy nepronesl poprvé (a určitě ne naposledy): "... pro naši zemi nemá přistoupení k EU alternativu". Klaus ví, proč to říká. Ví však Lubomír Zaorálek, co píše?

Každý slušný a sociálně cítící člověk sdílí odpor šéfa Sněmovny proti principům, které mu právem splynuly s Klausem: proti "volnému zápasu, ve kterém bude všechno dovoleno". Proti svobodě ztotožněné s džunglí, "v níž bojuje každý s každým". Kdekdo by rád - jako by rád Zaorálek - jen takovou svobodu, "která je podmíněna smyslem pro spravedlnost". Problém je v tom, že v Zaorálkem připomenutém vnitrostranickém referendu těch 41 procent francouzských socialistů, kteří volili ústavě "ne" (a asi i těch 15 procent členů, kteří nehlasovali), nic takového v euroústavě nenašli. Naopak.

Objevili tam hlavně tu megazónu volného obchodu a džungli konkurence. Divili by se, že Klausovi, jenž mlčí o tom, co v ústavě je, omlacuje zleva někdo o hlavu to, co v ní není. A ještě se na stoupencích "ne" dožaduje "přesných argumentů". Žel - s výjimkou Francie a Belgie - v žádné další straně Socialistické internacionály diskuse o obsahu ústavy neproběhla. A po "přesných argumentech" stoupenců "ano" nebylo nikde slechu. Diskuse o euroústavě - a evropském sociálním modelu - má vůbec problémy. V pátek na BBC ministr zahraničí Cyril Svoboda označil hned dvakrát odpůrce evropské ústavní smlouvy za nacionalisty.

Tahle stigmatizace diskusi blokuje, ba ničí ji v zárodku - tak jako evropská ústava poškozuje evropský model, odlišný od Ameriky. Nepřijetí ústavy by totiž, řekl Svoboda, "výrazně oslabilo euroatlantickou vazbu". A posílilo země, které jsou v kolizi s "euroatlantickým partnerstvím". Hrůza! "Ne" posílí svébytnost Evropy vůči USA! Není to poprvé, kdy idea či politická konstrukce dospěla ke svému opaku. Ani naposledy.

Tisk mimo jiné o polemice Grosse s Klausem a diskusi o euroústavě

PRAHA 14. prosince (ČTK) - Dnešní noviny si všímají zejména návratu společnosti CME Ronalda Laudera do televize Nova. Z ostatních témat se dostala do popředí polemika, která se rozpoutala mezi předsedou vlády Stanislavem Grossem a prezidentem Václavem Klausem, či diskuse o evropské ústavě.

Gross v pondělí uvedl, že se Klaus chová jako čestný předseda nejsilnější opoziční strany a nedodržuje svůj slib, že bude nadstranický. Premiér těmito slovy reagoval na Klausovy výroky v sobotním tisku, podle nichž kabinet není schopen řešit zásadní dlouhodobé problémy a posiluje moc státu nad člověkem.

Gross podle Lidových novin v "partii" s prezidentem strategicky ztrácí a platí, že kdyby mlčel, učiní lépe. List se mimo jiné pozastavuje nad jeho tvrzením, že Klausovo hodnocení není objektivní.

"V jaké chvíli a kdo by asi tak směl vládu hodnotit 'objektivně'? Podle Grosse zřejmě až historici, pokud možno jím vybraní. To už ovšem bude na nápravu chyb pozdě," dodává deník.

Premiér se podle listu pustil do zbytečné polemiky tam, kde Klaus jen vyslovoval své názory a kde měl v lecčems pravdu. K tomu podstatnému, například ke zpochybnění mandátu vlády v oblasti zahraniční politiky, však Gross mlčel, všímá si list.

Komentář Práva se věnuje diskusi o evropské ústavě a evropském sociálním modelu, která má podle autora poznámky problémy. Všímá si mimo jiné pátečního tvrzení ministra zahraničí Cyrila Svobody v rozhlasovém pořadu Interview BBC, že nepřijetí ústavy by oslabilo euroatlantickou vazbu a posílilo země, jež jsou v kolizi s euroatlantickým partnerstvím.

"Hrůza! 'Ne' posílí svébytnost Evropy vůči USA!" poznamenává komentátor. Podle něj to však není poprvé ani naposledy, kdy idea či politická konstrukce dospěla ke svému opaku.

Svoboda: Česko by mohlo do roku 2009 předsedat Evropské unii

PRAHA 10. prosince (ČTK) - Česká republika bude jednou z prvních nových členských zemí EU, která bude unii předsedat. Uvedl to dnes ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL) v českém vysílání rozhlasové stanice BBC. Podle ministra je vysoce pravděpodobné, že se Česko stane předsednickou zemí unie do roku 2009. Česko je vnímáno jako země "připravená, kvalitní, která zvládne tak zásadní úkol", uvedl Svoboda.

"Kdybychom byli sbírka troublemakerů (potížistů), nacionalistů, co tady křičí: my nechceme evropskou ústavu, tak asi bychom takto vnímáni nebyli," podotkl ministr. Je přesvědčen o tom, že voliči se navzdory negativním postojům například ODS a prezidenta Václava Klause nakonec zachovají proevropsky při rozhodování o evropské ústavní smlouvě.

Pokud by voliči předvedli nacionalistickou bitvu a tuto smlouvu odmítli, Česko by se předsednickou zemí mohlo stát ne do pěti, ale třeba až za 15 let.

O euroústavě asi budou voliči rozhodovat v referendu. Vláda podle Svobody příslušný návrh zákona bude možná projednávat ještě do konce tohoto roku. Svoboda dává přednost přijetí zákona o obecném referendu, byť takováto norma pravděpodobně nebude mít šanci na schválení v Senátu, kde ji může zablokovat ODS. Svoboda se nevyhýbá ani tomu, aby se referendum o euroústavě uskutečnilo zároveň s parlamentními volbami v roce 2006, což ODS odmítá. Podle ministra by to ale přišlo státní pokladnu levněji.

Česká diplomacie podle Zahradila musí jednat víc "ekonomicky"

PRAHA 10. prosince (ČTK) - Česká diplomacie musí podle stínového ministra zahraničí za ODS Jana Zahradila reagovat na současnou "ekonomizaci" mezinárodních vztahů. Konkrétně by se to mělo týkat třeba poskytování rozvojové pomoci chudým zemím. Zahradil to dnes uvedl při představování dokumentu ODS s názvem Modrá šance pro českou diplomacii.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL) k tomu ve vysílání rozhlasové stanice BBC uvedl, že otázka lidských práv a svobod, demokracie a ochrana života se "nedá měřit účetnicky, co za to". "Je potřeba se jasně postavit na ochranu lidských práv. Nehledět na to, jestli to má nějaký bezprostřední ekonomický dopad," zdůraznil ministr.

Podle Zahradila musí být "česká rozvojová pomoc jednotlivým zemím třetího světa podmíněna v první řadě ekonomickými a obchodními kritérii a tím, jaký přínos z takových vazeb vznikne národnímu hospodářství". Zahradil uvedl, že nemá nic proti tomu, aby se ČR angažovala v boji za lidská práva a demokratizaci autokrativních režimů. "Ale myslím, že i tato ušlechtilá snaha musí být podřízena určitým kritériím vlastního zájmu ČR," řekl.

Jako příklad uvedl vztah ke komunistické Kubě. Aktivity české diplomacie kritizující režim Fidela Castra prý mají své opodstatnění, avšak nikoli výhradně kvůli tomu, že jde o otázku lidských práv. Důležité jsou "zejména proto, že naše angažmá na Kubě nám výrazně napomáhá při udržování a zlepšování našich vztahů s USA..., to je pro mě primární".

"Na straně druhé si nemyslím, že situace v Barmě či Tibetu by měla být někde na listu priorit zahraničněpolitických aktivit," uvedl. Důvodem je prý to, že tam schází možnost vyčíslit, co by ČR mohla svou zvýšenou aktivitou v těchto oblastech získat. Zahradil naopak podpořil zájem o dění v zemích, jako jsou Ukrajina či Bělorusko.

"Není to klíčové téma, ale nikdy, pokud jsem ministrem se nemůže otázka hájení lidských práv vytratit z české zahraniční politiky," reagoval Svoboda.

Zahradil také navrhl přesunout agendu zahraničního obchodu pod ministerstvo zahraničí. Kromě návrhu na převedení správy zahraničního obchodu pod ministerstvo zahraničí chce Zahradil prosazovat, aby ministerstvo už nadále nekoordinovalo jednotlivé resortní politiky ve vztahu k EU. Jako příklad uvedl otázky spojené se zemědělstvím či životním prostředím. Tím by se podle něj mělo zabývat nějaké pracoviště, které by bylo podřízeno přímo premiérovi.

"Kvůli tomu bych se nevěšel," řekl k této možnosti Svoboda. Zároveň ale upozornil na to, že koordinace ministerstvem zahraničí, kterou provádí desetičlenný výbor, se každému novému šéfovi diplomacie ukáže jako důležitá a praktická.

Zahradil se vyslovil také pro sloučení či redukci českých institucí zabývajících se prezentací země v zahraničí. Konkrétně uvedl Česká centra, CzechTrade, CzechInvest a CzechTourism. Podle Svobody by jistá redukce neškodila, za přednější ale považuje jednotnou prezentaci Česka v cizině.

Odmítněte evropskou ústavu, vyzývá ODS

Mladá fronta DNES, 11. 12. 2004, titulní strana - ODS, která má velkou šanci převzít v zemi moc, vyzve občany před referendem o evropské ústavě, aby ji odmítli. Pokud Češi uposlechnou, nemůže tento dokument, na kterém zástupci všech členských zemí pracovali dva roky, začít platit. To by vedlo ke značnému napětí a možná i rozštěpení unie, do které Česko teprve nedávno vstoupilo. Hlavní propagátoři ústavy, Francie a Německo, se totiž dali slyšet, že nenechají „pár zemí" celý projekt zhatit.

„Přijetí ústavy je pro nás ve všech ohledech nevýhodné, protože zhoršuje naše postavení. Proto je třeba ji odmítnout," argumentuje stínový ministr ODS Jan Zahradil ve svém včera zveřejněném dokumentu „Modrá šance pro českou diplomacii". Podle něho ústava hlavně posiluje váhu velkých zemí na úkor menších, tedy i Česka. Vláda má zcela opačný názor a hodlá uspořádat kampaň.

Ta bude založena na varování, že nepřijetí ústavy znamená vyřazení Česka na vedlejší kolej. „Věřím, že lidé selským rozumem usoudí, že je lepší držet se v jádru než říct, že na to nemáme.

Bylo by lepší prezentovat se jako solidní partner a ne potížista," uvedl včera v BBC ministr zahraničí Cyril Svoboda v reakci na tažení ODS proti ústavě. Podle informací z Černínského paláce se vláda více než ODS obává dalších kroků prezidenta Václava Klause, který také ústavu ostře odmítá a těší se důvěře obyvatel.

Přestože Češi jsou považováni spíše za euroskeptický národ, má ODS ve svém přesvědčování ještě co dělat. Podle posledního průzkumu Eurobarometru by pro ústavu hlasovalo 63 procent Čechů. Jen 18 procent by bylo proti. Největší obavy panují o výsledek britského hlasování, kde by pro hlasovalo jen 49, v Dánsku pak jen 44 procent.

ODS odmítá, že by nepřijetí ústavy byla katastrofa pro EU. „Naopak to umožní lépe se vyrovnat s rozšířením unie," prohlásil Zahradil. ODS se přitom zavázala svým lidoveckým partnerům v Evropském parlamentu, že nebude prezentovat své názory proti ústavě příliš ostře.

ODS chystá průvan mezi diplomaty

Mladá fronta DNES, 11. 12. 2004, strana: 2 - Českou diplomacii čekají bouřlivé změny, tedy pokud se ODS podaří v příštích volbách ujmout moci a obsadit i Černínský palác. Stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil sepsal Modrou šanci pro českou diplomacii, podle níž je třeba zahraniční službu zeštíhlit. Chtěl by více ovlivňovat obchodní politiku směrem do ciziny.

Silnému odboru pro evropské záležitosti, který je dnes páteří ministerstva, naopak hrozí „odtučňovací kůra". Zahradil totiž chce, aby se Černínský palác zbavil většiny jednání s bruselskými úředníky. Ta by měla na starosti jednotlivá ministerstva. ODS také chce sjednotit propagaci Česka v cizině pod jednou hlavičkou. Nyní se o budování obrazu České republiky starají mimo jiné Česká centra, CzechTrade, CzechInvest či CzechTourism.

Ambasád přibývá, peněz přitom ubývá Zahradil chce rušit velvyslanectví, a to v oblastech, které nepatří mezi hlavní české zájmy. „V posledních letech vzrostl počet úřadů v zahraničí o deset, přitom rozpočet ministerstva rok od roku klesá," říká. I současné vedení ministerstva plánuje uzavření až dvaceti velvyslanectví a konzulátů.

Důvodem je však to, že ministerstvo přišlo téměř o čtvrt miliardy korun. „Některé úřady zavřeme, abychom zase některé mohli otevřít," řekl včera v BBC ministr zahraničí Cyril Svoboda. Podle něho by bylo vhodné otevřít úřad například v Moldavsku. Zahradil odmítl, že by zásadně měnil to, jakým směrem se ubírá česká zahraniční politika. Ale vzápětí uvedl, že by Česko mělo více postupovat podle toho, co kde může získat.

„Například naše aktivity vůči Kubě mají své opodstatnění, ale ne jen proto, že jde o lidská práva, nýbrž hlavně proto, že nám tamní angažmá výrazně napomáhá se vztahy s USA," uvedl Zahradil. A dodal, že například Tibet či Barma by neměly být takovou prioritou, ač celkově s rozvojovou pomocí Česka souhlasí. „Schází mi tam kvantifikace, co tam může Česká republika získat," dodal.

Právě tyto oblasti přitom spolu s Kubou a Běloruskem patří mezi hlavní centra zájmu české diplomacie. Na ministerstvu dokonce vznikl zvláštní odbor, který se zabývá nedemokratickými režimy. Svobodu tento postoj udivil. „Takové věci, jako jsou lidská práva, přece nelze měřit účetnicky," řekl. Jde hlavně o obchod Svoboda a Zahradil se shodují v názoru na obchodní rady. Tito diplomaté mají za úkol reprezentovat české hospodářství a také podporovat pronikání českých firem do ciziny.

Obchodní radové nyní „sedí na dvou židlích". Ačkoli jsou placeni ministerstvem zahraničí, do ciziny je vybírá ministerstvo průmyslu a obchodu. Podle ODS by však měli patřit jen pod Černínský palác. Podle Svobody je však při koaličních jednáních vždy těžké přesvědčit jiného ministra, aby se vzdal některé ze svých kompetencí. Ale předseda hospodářské komory Jaromír Drábek je proti. „Není to šťastný nápad, spíš by se měla zlepšit komunikace mezi resorty," říká.

ODS po převzetí moci zruší část ambasád

Mladá fronta DNES, 11. 12. 2004, strana: 2 - Českou diplomacii čekají bouřlivé změny, tedy pokud se ODS podaří v příštích volbách ujmout moci a obsadit i Černínský palác. Stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil sepsal "Modrou šanci pro českou diplomacii", podle níž je třeba zahraniční službu zeštíhlit.

Chtěl by více ovlivňovat obchodní politiku směrem do ciziny a naopak se zbavit evropských záležitostí, které podle něho náleží příslušným resortům. A také sjednotit propagaci Česka v cizině pod jednou hlavičkou. Ambasád přibývá, peněz přitom ubývá Zahradil chce rušit velvyslanectví, a to v oblastech, které nepatří mezi hlavní české zájmy.

"V posledních letech vzrostl počet úřadů v zahraničí o deset, přitom rozpočet ministerstva rok od roku klesá," říká. I současné vedení ministerstva plánuje uzavření až dvaceti velvyslanectví a konzulátů. Důvodem je však to, že ministerstvo přišlo téměř o čtvrt miliardy korun.

"Některé úřady zavřeme, abychom zase některé mohli otevřít," řekl včera v BBC ministr zahraničí Cyril Svoboda. Podle něho by bylo vhodné otevřít úřad například v Moldavsku.

Zahradil odmítl, že by zásadně měnil to, jakým směrem se ubírá česká zahraniční politika. Ale vzápětí uvedl, že by Česko mělo více postupovat podle toho, co kde může získat. "Například naše aktivity vůči Kubě mají své opodstatnění, ale ne jen proto, že jde o lidská práva, nýbrž hlavně proto, že nám tamní angažmá výrazně napomáhá se vztahy s USA," uvedl Zahradil.

A dodal, že například Tibet či Barma by neměly být takovou prioritou, ač celkově s rozvojovou pomocí Česka souhlasí. "Schází mi tam kvantifikace, co tam může Česká republika získat," dodal. Právě tyto oblasti přitom spolu s Kubou a Běloruskem patří mezi hlavní centra zájmu české diplomacie. Na ministerstvu dokonce vznikl zvláštní odbor, který se zabývá nedemokratickými režimy. Svobodu tento postoj udivil. "Takové věci, jako jsou lidská práva, přece nelze měřit účetnicky," řekl.

Jde hlavně o obchod Svoboda a Zahradil se shodují v názoru, že by bylo dobré podřídit stávající obchodní rady vedení diplomacie. Ačkoli jsou placeni ministerstvem zahraničí, vybírá je resort obchodu. Podle Svobody je však při koaličních jednáních vždy těžké přesvědčit jiného ministra, aby se vzdal některé ze svých kompetencí. Ale předseda hospodářské komory Jaromír Drábek je proti. "Není to šťastný nápad, spíš by se měla zlepšit komunikace mezi resorty," říká.