Václav Moravec moderátor BBC

Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl veřejný ochránce práv, chcete-li, ombudsman, Otakar Motejl. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Děkuji. Dobrý den.

Nelegální, rasově diskriminační. Taková byla podle aktuálního rozhodnutí britské Sněmovny lordů opatření, která britská vláda se souhlasem české strany zavedla v roce 2001 na pražském ruzyňském letišti. Co si veřejný ochránce práv Otakar Motejl myslí o tomto rozhodnutí?

Já si toho rozhodnutí vážím, i když s politováním konstatuji, že to je opravdu rozhodnutí, které už dneska není aktuální, tedy můžu být rád, že není aktuální, protože vstupem do Evropské unie se ten problém omezení volného pohybu osob vyřešil, ale lituji, že tedy skutečně to rozhodnutí se týká situace roku 2001.

Mělo podle vás přijít daleko dřív?

Daleko dřív.

Ale vážíte si ho.

Vážím si ho, protože to je zodpovědné, je zajímavé, že opravdu bylo to jako krutě probojováno, že až ten právní výbor Sněmovny lordů vlastně zvrátil do té doby jinak posuzovaný ten případ tak, jak to posuzovaly, řekl bych, ty standardní britské soudy. Já jsem věděl od počátku, já jsem v té době tenkrát byl, jsem se obrátil na svého jakéhosi britského kolegu, nebo anglického kolegu toho výboru pro rasovou rovnost Spojeného království, kde jako jsem dostal nepokrytě jasné vyjádření toho, že ani tento, tato komise že nesouhlasí s tím opatřením, že ho vnímá jako důvodně podezřelé jako z určitého rasového přístupu k tomu problému, byla mi přislíbena ze strany této komise aktivita pro zrušení této praxe a jak vidno, tedy nakonec ta aktivita některých britských kruhů způsobila až tento výsledek.

Připomínám, že kontroly britských imigračních úředníků začaly v červenci roku 2001. Desítky českých Romů tehdy nebyly vpuštěny do letadla a byl jim odmítnut vstup na území Spojeného království Velká Británie. Jaké poučení zpětně, i když dnes už ty kontroly neprobíhají, protože Česká republika je členským státem Evropské unie, jaké poučení zpětně z rozhodnutí britské Sněmovny lordů, respektive soudců lordů, by si měla vzít podle vás česká strana?

No, česká strana by si měla vzít nejenom z tohoto případu, ale obecně z takové té všelidské zkušenosti poučení, že všechny možné reglementace je třeba aplikovat velice uvážlivě, že jen málokdy různá omezovací opatření vedou k něčemu skutečně dobrému. Většinou to vyvolá především zlou krev, často to inspiruje nejrůznější způsoby obcházení těch zákazů a reglementací, takže to spoléhání se na to, že celospolečenský, nebo společenský problém se vyřeší tím, že se zakáže, že se nějakým zákazem jakoby vymaže, že si někdo myslí, že když něco zakáže, že to přestane existovat, tak že to skutečně k ničemu nevede. Dneska nakonec Anglie má z toho jistě poučení, ale také trošku ostudu, že tedy ona je země vysoce tolerantní a snášenlivá, prozatím málo zdánlivě infikovaná tou rasovou netolerancí, stát nebo země multikulturní, se, byla usvědčena, nebo sama se usvědčila, že v roce 2001, 2002 tedy se chovala rasisticky, netolerantně vůči té skupině etnicky definované jako čeští Romové.

Rozhodnutí britských lordů - soudců je právně závazné a britská vláda se jím musí řídit. Neznamená to ale, že by vláda musela zrušit preventivní opatření, která jako před několika lety na Ruzyni nyní fungují i ve Francii. Podstatu změny shrnuje ředitelka společnosti Liberty Shami Chakrabarti.

SHAMI CHAKRABARTI, ředitelka společnosti Liberty, (zvukový záznam): Vláda pochopitelně bude moci nadále zřizovat úřady v cizině, ale bude muset velmi pečlivě monitorovat, jak celý proces probíhá, bude muset přebudovat systém a zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci na základě rasy nebo národnosti.

Říká doslova Shami Chakrabarti ze společnosti Liberty. České ministerstvo zahraničí ústy svého náměstka Petra Koláře v rozhovoru pro BBC reaguje tak, že je to britská záležitost a předsunuté kontroly na letišti Praha - Ruzyně z let 2001 - 2002 byly na základě konzulární dohody. Pane veřejný ochránče práv, co si myslíte o argumentu, že Česká republika vlastně neměla přistoupit na dohodu o předsunutí britských imigračních úředníků na českou půdu?

No, já myslím, že ta interpretace situace je poměrně jasná. Šlo o to, buďto že se zavedou vízová povinnost, anebo že se bude tolerovat tato britská praxe. Myslím, že pragmaticky česká strana dala přednost této, tomuto britskému požadavku, protože skutečně existovalo v té době objektivně riziko.

Promiňte, bylo to z hlediska britské strany, když se na to dnes díváme s odstupem, vydírání a česká strana svým způsobem legitimizovala a legalizovala diskriminační kontroly na ruzyňském letišti.

No, tak já beru vydírání jako trestně-právní pojem, jako něco vážnějšího, ale myslím, že to nebylo ani poprvé, ani naposled, co se v mezistátních kontaktech přeci jenom vede jakási jednání směřující nebo sledující zájem jedné strany a že se používají prostředky jednak tedy vzájemně výhodné, anebo ty prostředky jaksi dovolující alternativu méně a více tíživého omezení. Tady v tomto případě asi skutečně šlo o to, a to byl nikoliv jenom britský problém, to byl třeba i na Slovensku problém některých skandinávských zemí, vzpomeneme, je to situace stará tři roky, že v té době se začala jako regenerovat vůči zemím takzvané střední a východní Evropy ta úvaha o obnovení těch vízových záležitostí, my jsme zase začali taky uvažovat a obnovovali jsme ty vízové povinnosti vůči některým našim východním sousedům a myslím, že ta česká politika v zahraničí tenkrát měla celkem legitimní zájem na tom, aby těch případů omezení volného pohybu, nebo bezvízového pohybu českých občanů bylo co možná nejméně.

Aktuální rozhodnutí Sněmovny lordů, soudců lordů tedy by nemělo být poučením pro Českou republiku, že již nikdy více takové předsunuté kontroly na pražském ruzyňském letišti s jinými státy, než jsou státy Evropské unie tedy, ke kterým Británie patří stejně teď jako Česká republika, ale i s jinými státy.

Tak, samozřejmě, takhle. Mělo by to být poučení, a to je to, co jsem říkal úvodem, že při v takovéto podobě, ať již uplatňované vůči nám, nebo, pokud bychom je, nedej pánbůh, my uplatňovali vůči některému jinému státu, nikdy nic dobrého nakonec nepřinesou. Že z toho může být v daném případě určitým způsobem mezinárodní ostuda, můžou z toho dokonce vzniknout i nějaké problémy s nějakými náhradami škod takto vzniklým chováním a nakonec ten problém jako takovej, v tomto případě ten problém té imigrace, se tím stejně nevyřeší.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je veřejný ochránce práv, chcete-li ombudsman, Otakar Motejl. Další téma, stížnosti na neoprávněnou sterilizaci v České republice. Začátkem listopadu se veřejnost dozvěděla, že kancelář ombudsmana registrovala zhruba padesátku stížností na nucené sterilizace především romských žen. Pane Motejle, změnilo se toto číslo v uplynulém měsíci?

Myslím, že ne. Tedy změnilo se to asi o tři nebo čtyři případy.

Takže nával už není tak veliký, ale ještě tři čtyři přibyly.

On je to takový tichý potůček, každý den něco, že jo. My jsme měli v tom prvém balíčku těch deset případů, které byly soustředěny těmi romskými aktivisty v Ostravě, že jo, který to tedy posbírali v terénu a od té doby, co se tato informace dostala do médií, už to přichází jako jednotlivě z nejrůznějších koutů republiky, postihuje to případy z nejrůznějších období, jak z období před rokem osmdesát devět, tak z období po roce osmdesát devět, dokonce se nám tam do toho promítnul i jeden muž s podobným problémem.

Že byl sterilizován údajně?

Ano.

Neúmyslně.

No, tak tahle informace je poměrně velmi kusá. Obecně platí, že tyhlecty jednotlivé případy jsou poměrně kusé, takže my tady, tedy situace současná je taková, že jsme už začátkem, koncem září a začátkem října těch deset případů předložili ministerstvu zdravotnictví k posouzení z té obecné části, z pohledu toho, že vlastně ty sterilizace jsou upraveny nařízením ministra zdravotnictví z roku 1972, ten předpis dosud stále platí, tudíž chceme, nebo předpokládáme, že ministerstvo zdravotnictví vydá především osvědčení po prostudování těch, té příslušné dokumentace, do jaké míry byl tedy ten proces té sterilizace proveden v souladu s platným právním předpisem.

Rozumím-li vám správně, tak zatímco prvních deset případů údajně nedobrovolných sterilizací se týkalo žen romského původu právě na severu Moravy, tak nyní už zhruba ta padesátka případů, které máte jako veřejný ochránce práv k dispozici, je rozptýlena po celé republice rovnoměrně ve všech regionech?

Myslím, že tam některý region stále ještě zastoupen není. V obecné rovině, a to reprezentovala i ta první desítka, je třeba zdůraznit, že ani v té prvé desítce z toho Severomoravského kraje nešlo o nějaký masový průkaz tohoto fenoménu. Tam šlo o deset případů, které se měly odehrát ve čtyřech různých nemocnicích v průběhu předcházejících deseti let. To znamená, že to opravdu i tento soubor reprezentoval relativně, dá se říct, zcela ojedinělé případy. Podobná pravidla, nebo o podobných příčinách může vypovídat v těch dalších čtyřiceti případech, které pokrývají období téměř dvaceti let, protože to jsou případy ještě před rokem osmdesát devět a teď z paměti já skutečně nejsem s to říct, jižní Čechy tam jsou, severní Čechy tam jsou, obě dvě, řekl bych, části Moravy, nejsem si moc jist, že tam snad není vůbec zastoupen Hradecký kraj, ale nerad bych se mýlil.

Vy jste se kvůli objasňování nesrovnalostí kvůli sterilizaci obrátil i na nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou, protože podle některých informací se totiž generální prokuratura tímto problémem zabývala, a to v letech devadesát a devadesát jedna. Jaký je výsledek vaší žádosti o spolupráci s Nejvyšším státním zastupitelstvím?

Bezvadný. Já mám dneska k dispozici celý ten soubor toho vyšetřovacího, nebo tedy, to nešlo o klasické vyšetřování, toho objasňovacího spisu, který je z roku devadesát, uzavřen v roce devadesát jedna.

Jak to tehdy skončilo a kolik tam bylo případů? O co šlo?

Tam bylo případů asi čtyřicet pět, nebo tak nějak ke čtyřiceti případům, týkalo se to převážně zase oblasti severních Čech, nikoliv teda jenom tedy toho Ústecka. Tam byla ta situace trošku jiná. V roce osmdesát osm tehdejší ministerstvo zdravotnictví, tedy ještě předlistopadové ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo jakousi vyhlášku o sociální, o finanční podpoře sociálně slabým rodinám v důsledku tedy velkého množství dětí. Jde do jisté míry v kontextu se sterilizacemi. Ta akce se skutečně v tom roce osmdesát osm zřejmě rozjela tehdy na území celé federace, zřejmě masivněji o něco na Slovensku, o něco skromněji na území České republiky.

Že vstoupím opět do vaší řeči, to byla ta vyhláška, která, pokud se nemýlím, tak umožňovala až deset tisíc korun československých, respektive pak českých za podstoupení sterilizace, což byla zvláštní sociální dávka. Ta vyhláška platila do roku devadesát jedna.

Ta do roku devadesát nebo devadesát jedna. Bylo to do deseti tisíc korun československých, už nikdy potom nikoliv českých. Pravdou je, že tedy v českých zemích se vyplácelo pět tisíc, na Slovensku údajně deset tisíc. Já jsem existenci této vyhlášky, respektive této praxe sám zaregistroval někdy v létě osmdesát devět, kdy to jsme tenkrát jaksi víceméně společensky, tedy ve svých tehdejších postaveních, že jsme to vnímali jako eventuelně pokus o jakousi tedy segregaci, nebo jako sterilizaci rasově zaměřenou vůči té romské populaci. Podotýkám, že i to je třeba vnímat v kontextu doby. Tenkrát nebyla jaksi vypracovaná nějaká volnější metodika antikoncepce. Existoval vysoce populární antikoncepční prostředek, nitroděložní tělísko, tedy na tomto půdorysu tehdejší kultury existoval i předpoklad, že se dá ta pacientka uvést v omyl, že jakousi takovou, řekl bych, manipulací v genitáliích se jedná vlastně o jakousi antikoncepci, tedy přechodnou úpravu a že nabídka těch pěti nebo deseti tisíc může vytvořit opravdu jakési dusné a temné prostředí.

Co kdybych vám namítl, že ta vyhláška, která platila v Československu do roku 1991, byla svým způsobem státní politika těch nedobrovolných sterilizací? Že stát je de facto podporoval, protože dával sociální dávky deseti tisíc korun, nebo pěti tisíc korun.

Ty já tak, jak to mám prostudované, skutečně tuto námitku nemohu vyloučit. Ale ...

To znamená, že tady byla taková státní politika. Tím, že odměňovala romské ženy, aby neměly víc dětí.

Já jaksi vzhledem k té tehdy zjištěné četnosti a těm výsledkům toho vyšetřování bych si dovolil tvrdit, že byl vytvořen předpisově prostor, ale aplikace taková ve skutečnosti nebyla. To, co generální prokuratura v roce devadesát, devadesát jedna v této věci vyšetřila, bylo skutečně, myslím, kupodivu solidní respektování toho původního předpisu z roku sedmdesát dva, snad že se tam objevovala jakási vyšší frekvence zájemců o tu sterilizaci s tím, že předpokládali, že za to dostanou zaplaceno. Ale rozhodně ...

Co se dá mluvit o státní politice?

Ano, ale říkám, že vedle tohoto chování těch lékařů, protože nesporně jde o v podstatě o chirurgický lékařský zákrok, že to chování, ta četnost těch případů se zdála být, aspoň podle toho, jak ten spis generální prokuratury znám, jak jsem měl možnost předběžně se podívat na výpovědi těch dotyčných žen, které byly v té věci vyslechnuty, že tam šlo opravdu o zdrcující většinu případů, které byly skutečně indikovány, indikovány podle těch lékařských pravidel a bylo podle těch lékařských pravidel také postupováno.

Na váš popud vznikla před časem ústřední znalecká komise, která se údajně nedobrovolnými sterilizacemi a jejich okolnostmi zabývá, především jde o to, zda podezřelé sterilizace byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Nějaké dílčí závěry už existují?

Je tam spíš dílčí změna, než dílčí závěry. Ta ústřední znalecká komise jak vznikla, vzápětí zanikla, ale v uvozovkách zanikla, protože celkem pragmaticky a, myslím, moudře paní ministryně zdravotnictví usoudila, že bude vhodné, aby už v této znalecké komisi, nebo s touto znaleckou komisí spolupracovali reprezentanti, řekl bych, nevládní. A jedná se o zástupce parlamentu Evropské unie, který o celou věc projevil zájem, a protože žádný takový cizí prvek nemůže býti členem ústřední znalecké komise, tak vlastně tentýž sbor posílený o ty reprezentanty těch evropských struktur se, bude dělat totéž, ale musí se to jmenovat jinak.

To znamená, že teď bude ustavena nějaká mezinárodní komise?

No, je to, je to vlastně zřejmé, pokud jsem pochopil, ta ústřední znalecká komise plus jeden zástupce Evropského parlamentu.

To znamená, že o údajnou nedobrovolnou sterilizaci projevil zájem i Evropský parlament v České republice?

Ano, i Rada Evropy, Evropský parlament, náš dnešní komisař, pan doktor Špidla byl také v tomto sboru interpelován, vlastně byl intervován k tomuto problému už i při svém nástupním interview do funkce komisaře Evropské unie.

To znamená, nově takto složená znalecká komise se zástupci evropských institucí teď začíná nově pracovat.

Teď začíná pracovat.

To znamená, že není možné mluvit o nějakých prvních závěrech zatím?

Ne, zatím ne.

Pokud se nemýlím, tak vy jste dal té znalecké komisi, teď už mezinárodní znalecké komisi, seznam šesti základních otázek, kdy klíčovou otázkou je ta, zda a jak daly pacientky k tomuto zákroku souhlas. Dá se mluvit už o nějakých prvních odpovědích na tu základní otázku?

Tak to ne. Já mám odpovědi z těch dotazníků, které kladu těm ženám, které se tedy přihlásily, řekl bych, do tohoto výběru a neznám tedy, jakým způsobem ta situace souhlasu a nesouhlasu byla dokumentována v těch, v té lékařské dokumentaci, kde by ten souhlas měl být tedy nějakým způsobem zaznamenán. Je skutečně třeba a chci, aby se ta věc vážila každých, v každém tom případě individuelně, protože tuším v jednotlivostech, že jednak odstup času, jednak jakási tradice, nebo jakási fáma způsobí to, že některé ty odpovědi se zdají býti více či méně poplatné jakési, jakémusi trošku účelovému interpretování té situace z pohledu eventuelních nároků vzniklých z nedobře provedeného aktu. Je to ...

To znamená, že zkrátka, lidově řečeno, budou chtít odškodnění za tu nedobrovolnou sterilizaci a že jde v rámci těch stížností, padesáti stížností, i o peníze.

Asi také. Neříkám, že u všech.

To znamená, že ...

To je, pane redaktore, uvědomme si, že tady se bavíme o věci, která má mnoho rozměrů. Je to věc neobyčejně citlivá. Já si asi dovedu představit a jsou to takové případy, kdy jaksi jde, většina těch věcí se dá dokonce indikovat, že vlastně to, ten nesouhlas s tou sterilizací se objevuje v okamžiku, kdy ta žena, která se té sterilizaci podrobila, navazuje nový partnerský vztah a najednou jí začíná zřejmě více vadit ten fakt, že přestane, ztratila před lety tu schopnost rodit děti, zatímco možná byla s tím, v tom starém svazku jaksi ochotna to rodění těch dětí nějakým způsobem přerušit, nebo se do jisté míry s tou sterilizací, že se smířila.

Základní otázka, pane ombudsmane, je dnes s definitivní platností možné říci, že v současnosti v České republice k tomu, čemu se říká nedobrovolná sterilizace, už nedochází?

Já myslím, že takhle, zásadně ano, ale zase bych rád upozornil, že to není problém jenom sterilizací, je to problém nikoliv jenom český, je to problém evropský, možná světový, problém pojmů kvalifikovaného souhlasu s lékařským zákrokem.

K tomu se ještě záhy dostaneme, až budeme mluvit o právech pacientů, což je další zásadní téma. Dnes už bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab řekl, že ještě před svým odchodem z funkce v rozhovoru pro BBC v polovině října, že se objevily konkrétní případy údajných nedobrovolných sterilizací, které je možné prošetřit.

JAN JAŘAB, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva, (zvukový záznam): Konečně se ocitáme mimo oblast jakýchsi vágních obvinění a jsou tu ty konkrétní případy. Je asi dost pravděpodobné jenom z toho, co vím z médií, že se ukáže, že v těch konkrétních případech skutečně ty sterilizace neproběhly regulérně. A já musím zdůraznit, pokud se tak ukáže, bude třeba z toho vyvodit veškeré důsledky.

Konstatoval jedenáctého října v rozhovoru pro BBC tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Základní otázka pro veřejného ochránce práv, ombudsmana Otakara Motejla, kdy by mohlo být došetření případu údajných nedobrovolných sterilizací dotaženo do konce? Vidíte nějaký časový rámec?

Já skutečně čekám na prvé informace o zasedání toho poradního orgánu paní ministryně zdravotnictví, ten se má sejít dvacátého prosince, a to doufám, že aspoň si tam nějakým způsobem vymezíme technologii a systém zpracovávání těch věcí a podle toho i se dá kalkulovat s nějakými předběžnými závěry.

Dovedete odhadnout, zda to je možné do čtvrt roku, nebo celá ta kauza je tak závažná, že odhadujete červen roku 2005, kdy by celá věc mohla být už uzavřena?

Já to nechci takhle nějak numericky odhadovat. Já bych byl skutečně rád, aby se té věci vytvořil dostatečný prostor na skutečný rozbor té situace, na pojmenování těch věcí jednak v čase, protože tady jde opravdu o návrat částečně do doby před rokem devadesát a promítá se to do bezprostřední současnosti, ty věci se neustále vyvíjejí. My jsme byli, ta lékařská etika v tom širším i užším slova smyslu, takže myslím, že by ta práce sama o sobě mohla mít jakousi hodnotu i pro budoucnost, pro eliminaci podobných nebo nějakých takových nedorozumění.

A z rozsahu celého případu, půlrok?

Půlrok.

Do půl roku, myslíte, že by mohla ...

Jakmile budu mít dispozici tedy, řekl bych, to medicínské vyhodnocení, to znamená, shromážděnou tu zdravotnickou dokumentaci a její vyhodnocení, tak předpokládám, že bude třeba znova ty jednotlivé ženy vyslýchat, i když to nelze vyloučit, ale ty určité základní informace tady máme, tak tam půjde potom provést tu analýzu. Ten problém skutečně je jako zásadní a veliký. Nejsme zase jediní, nechám k tomu to Slovensko, vůči kterému ta námitka podobná byla uplatněna o něco dřív než vůči České republice, nedávno se ten problém řešil v podobném rozměru ve Švédsku, podobný problém řešilo Švýcarsko nedávno, to znamená, není to žádný problém orientálního Československa, je to problém určité společnosti, která je částečně v krizi, která hledá řešení některých těch krizových jevů takovým nějakým inženýrským způsobem.

Řekl jste, že základní závěry by měly být zhruba do půl roku celého případu. Pojďme se věnovat ještě jednomu tématu, které jsem stručně zmínil v úvodu, antidiskriminační zákon. Když jste byl před těmito mikrofony naposledy, tak jste si přál, aby raději vzniklo centrum pro rovné příležitosti jako instituce, která by měla dohlížet na to, zda je dodržován antidiskriminační zákon, nakonec to půjde do vaší kompetence. Neuspěl jste se svou námitkou, že to je věc, která by pod veřejného ochránce práv neměla spadat. Už jste se s tím smířil, že budete dohlížet na dodržování antidiskriminačního zákona?

Pane redaktore, jak říkají Chodové, hin sa ukáže. Není ještě všem dnům konec.

Vy si myslíte, že se hin ještě ukáže a že sněmovna to z vás sejme?

Zákonodárce je ten poslední, kdo může se k této věci vyjádřit.

To máte tak dobré lobbyisty ve sněmovně?

Aby nedošlo k nedorozumění, já to neodmítám proto, že by se mi to nějakým způsobem, jak se říká, eklovalo, já jsem ty výhrady měl a budu a také jsem je tlumočil vládě před projednáním definitivním toho návrhu, že je to nesystémové, že to vlastně vytváří, že já budu muset v rámci své kanceláře udělat z toho dva úřady. Jeden tedy, který zůstane ten klasický ombudsmanský úřad, zahleděný do těch problémů toho standardního ombudsmanství, a potom druhou jakousi sekci, která se jenom vzdáleně bude podobat tomu, té problematice.

A máte spočítáno, o kolik by se ta druhá sekce musela rozšířit, kolik lidí byste potřeboval navíc?

Záleží na tom, jakým způsobem to budu koncipovat, nebo jak to zákonodárce bude formulovat. Já se domnívám, že tam bude třeba pracovat s mnohem větším aktivem spolupracovníků, že ovšem to by nemuseli být pracovníci v pevném poměru, že by šlo o smluvní spolupracovníky.

Otakar Motejl. Děkuji.

Děkuji, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Britské imigrační kontroly v ČR podle lordů-soudců diskriminovaly

LONDÝN 9. prosince (ČTK) - Britská justice usoudila, že londýnská vláda při kontrolách na ruzyňském letišti rasově diskriminovala Romy z České republiky, kteří se snažili cestovat do Británie. K tomuto závěru dospěl právní výbor (horní komory parlamentu), který je nejvyšší soudní instancí.

Kontroly od července roku 2001 vykonávali na pražském ruzyňském letišti britští imigrační úředníci, aby snížili počet žadatelů o azyl v Británii, hlavně však žadatelů z řad českých Romů.

V roce 2002 podala britská organizace obránců lidských práv Liberty žalobu na tento postup jménem šesti anonymních žalobců a Evropského střediska pro práva Romů. Soud první instance ji zamítl. Odvolací soud pak ale dospěl k závěru, že pravidla prakticky jistě Romy diskriminovala; tuto diskriminaci nicméně označil za ospravedlnitelnou, protože u Romů byla tehdy větší pravděpodobnost, že budou žádat o azyl, než u ostatních osob.

Liberty uvedla, že Romové byli vystaveni rasismu. Ten je podle názoru organizace obsažen v jádru britské vládní azylové politiky. Podle loňského výroku odvolacího soudu však vládní pravidla nebyla o nic více cílená než vízový systém.

Baronka Brenda Haleová, která o případu rozhodovala s dalšími čtyřmi lordy, dnes ve verdiktu uvedla, že Romové byli na ruzyňském letišti prověřováni intenzivněji a s větší podezřívavostí než ostatní cestující jen proto, že jsou Romové.

"Zavést takovýto systém, který je důsledkem přílivu žadatelů o azyl z jedné relativně snadno identifikovatelné etnické nebo rasové skupiny, vyžaduje velkou opatrnost, aby nedošlo k diskriminaci," prohlásila. "To se nestalo. Nevyhnutelným závěrem tedy je, že celá operace byla systematicky a sama o sobě diskriminační a nezákonná."

Český ombudsman Otakar Motejl v rozhovoru v BBC uvedl, že si rozhodnutí výboru Sněmovny lordů váží, mělo však podle něj přijít daleko dřív, protože nyní už je neaktuální. Česká strana by si z tohoto případu měla vzít poučení, že všechna možná omezení je nutné aplikovat velice uváženě, protože málo kdy vedou k něčemu skutečně dobrému, uvedl Motejl. Anglie se podle něj usvědčila z rasismu a netolerance a má z toho nyní ostudu.

Britské ministerstvo vnitra diskriminaci popíralo s tím, že rozdílný přístup k cestujícím je vysvětlitelný - ne etnickými odlišnostmi, ale podezřelejším chováním a tím, že mezi Romy bylo více těch, kdo chtěli požádat o azyl.

Všichni žalobci patří k těm, kterým britští úředníci zamítli již v Ruzyni vstup na palubu letadla do Británie, a to bez ohledu na to, že měli platné cestovní doklady i letenky a že jako občané České republiky nepotřebovali k cestě do Británie víza. Žalobci se domnívali, že důvodem byl jejich romský původ.

Opírali tento názor o směrnici náměstkyně ministerstva vnitra Barbary Rocheové z dubna 2001, která umožňovala přistěhovalecké službě odmítnout vstup do Británie příslušníkům sedmi etnických skupin pouze na základě jejich příslušnosti k této skupině. Směrnice byla v červnu 2002 odvolána.

Předseda Liberty Shami Chakrabarti verdikt výboru Sněmovny lordů přivítal. "Poselství bylo naprosto jasné: 'Romové nejsou ve Spojeném království vítáni'," řekl.

Počet žádostí českých občanů o azyl v Británii prudce poklesl v posledním čtvrtletí roku 2002 v důsledku rozhodnutí zařadit ČR spolu se všemi tehdejšími kandidátskými státy na seznam "bezpečných zemí" a její občany prakticky okamžitě deportovat. Po vstupu ČR do Evropské unie nemají žádosti českých občanů o azyl v Británii žádný smysl.

BBC s odvoláním na statistické údaje sdělila, že u Romů byla čtyřistakrát větší pravděpodobnost, že jim britští imigrační úředníci na pražském letišti nedovolí vydat se do Británie, než u ostatních cestujících.

Imigrační kontroly v ČR podle britské justice diskriminovaly

Právo, 10. 12. 2004, strana: 7 - Britská justice usoudila, že londýnská vláda při kontrolách na ruzyňském letišti rasově diskriminovala Romy z ČR, kteří se snažili cestovat do Británie. K tomuto závěru dospěl právní výbor britské Sněmovny lordů, který je nejvyšší soudní instancí.

Baronka Brenda Haleová, která o případu rozhodovala s dalšími čtyřmi lordy, včera ve verdiktu uvedla, že Romové byli na ruzyňském letišti od července 2001 prověřováni imigračními úředníky intenzivněji a s větší podezřívavostí než ostatní cestující jen proto, že jsou Romové.

"Zavést systém, který je důsledkem přílivu žadatelů o azyl z jedné relativně snadno identifikovatelné etnické nebo rasové skupiny, vyžaduje velkou opatrnost, aby nedošlo k diskriminaci," prohlásila. „To se nestalo. Nevyhnutelným závěrem tedy je, že celá operace byla systematicky diskriminační a nezákonná."

Britské ministerstvo vnitra nicméně diskriminaci popíralo s tím, že rozdílný přístup k cestujícím je vysvětlitelný - nikoli etnickými odlišnostmi, ale podezřelejším chováním a tím, že mezi Romy bylo více těch, kdo chtěli požádat o azyl.

V roce 2002 podala britská organizace obránců lidských práv Liberty žalobu na tento postup jménem šesti anonymních žalobců a Evropského střediska pro práva Romů. Všichni žalobci patřili k těm, kterým britští úředníci zamítli již v Ruzyni vstup na palubu letadla do Británie, přestože měli platné cestovní doklady i letenky.

Předseda Liberty Shami Chakrabarti včera verdikt výboru Sněmovny lordů přivítal. „Poselství bylo naprosto jasné: ,Romové nejsou ve Spojeném království vítáni'," řekl.

Český ombudsman Otakar Motej pro BBC uvedl, že si rozhodnutí výboru Sněmovny lordů váží, mělo však podle něj přijít daleko dřív, protože nyní už je neaktuální. Anglie se podle něj usvědčila z rasismu a netolerance a má z toho nyní ostudu.