Robert Břeťan redaktor BBC

Marihuana a extáze. To jsou dvě nejoblíbenější drogy v České republice. Zkušenosti s extází má více než šest procent lidí do čtyřiatřiceti let, nejvíc z celé Evropské unie.

JIŘÍ KOMOROUS, šéf Národní protidrogové centrály (zvukový záznam): Problém extáze narůstal v posledních letech velice raketově vlastně v rámci celosvětového společenství. My jsme na to reagovali konkrétně tím, že jsme vytvořili speciální pracoviště a tento rok, tento rok už začíná, řekněme, nést plody. Ta práce samozřejmě, to odhalení těchto organizací není záležitost týdnů nebo měsíců, někdy je to i let.

Slova šéfa české Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse. Bezmála devadesát procent světové produkce opia má podle OSN na svědomí Afghánistán. Právě drogová cesta z Afghánistánu je ta, odkud směřuje heroin i do České republiky.

JIŘÍ KOMOROUS, šéf Národní protidrogové centrály (zvukový záznam): V komunitě heroinu v České republice nastal poměrně uspokojivý vývoj. Je to výsledek dlouholetého úsilí mezinárodního a jednak policejních složek a jednak zde velice dobře zafungovala i oblast prevence, kdy v současné době je zneužívání heroinu stabilizováno a neroste.

Jak se tedy mění česká drogová scéna a jak funguje česká protidrogová politika? Především o tom bude následující rozhovor. A příjemný poslech vám přeje Robert Břešťan. Ve studiu BBC vítám ředitele Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse, dobrý den.

Dobrý den.

Vy jste ředitelem Národní protidrogové centrály už deset let, baví vás pořád vaše práce?

Baví mě neustále a neustále shledávám v této práci vysoký smysl a můžu-li použít toho slova, i poslání.

Můžu-li použít slova droga, v tomto případě je pro vás práce drogou?

Dalo by se to tak říct.

A když se od toho přeneseného smyslu dostaneme k tomu reálnému, užíváte vy nějaké legální drogy?

Legální drogy užívám - tabák a kávu.

Alkohol ne.

Alkohol výjimečně.

Plyne třeba i z tohoto ta vaše nechuť připouštět srovnávání těch takzvaně měkkých drog, konopných látek s tabákem, s alkoholem?

Já bych neřekl ani z tohoto, spíš bych, spíš bych se tady opřel o mezinárodní zdravotnické studie, ze kterých samozřejmě taky čerpáme, abysme nemluvili jen na základě svých pocitů, ale já si myslím, že ty zdravotnické studie jednoznačně konstatují tu mnohem vyšší nebezpečnost nelegálních, byť nazývaných občas i lehkých drog oproti legálním drogám, jako je tabák, alkohol, i když rád bych ještě zdůraznil, že tedy oboje dvojí je špatné.

Na světě najdeme ovšem řadu zemí, která, které to mají jaksi naopak, kde je možná daleko běžnější než alkohol marihuana a konopné látky. Není zkrátka ta rostoucí obliba lehkých drog ve společnosti nějakým logickým vývojem v České republice?

Já si myslím, že ony drogy, nebo používání drog se někdy bere v tom zjednodušeném kontextu kriminogenním a kriminalistickém, ale drogy jsou především, si myslím, společenská a sociologická záležitost a problém a já si myslím, že to je i signál určitého, určitého konzumu společnosti, prázdnoty a tak dále, kdy zejména mladí lidé hledají ať už z těch, či oněch důvodů úniky z té reality všedního dne a samozřejmě ty drogy jsou tady první na místě.

Takže vás to ani tak nepřekvapuje, například ta studie Národního monitorovacího střediska pro drogy, to, že až čtyřiačtyřicet procent středoškoláků okusilo marihuanu?

No, bohužel nepřekvapuje, no.

A co s tím?

No, já si myslím, že to je především o celospolečenském úsilí a o nabídce smysluplného života a trávení volného času. A myslím si, že o chování nás dospělých coby příkladu mladé generaci.

A nemyslíte, že přeci jen to je důkazem jistého faktu, že přece jen měkké drogy nejsou tak škodlivé, jak se zdá, když čtyřiačtyřicet procent středoškoláků čas od času kouří marihuanu a přesto nadále úspěšně tu méně, tu více studují, tak to přece nebude tak škodlivé.

Já si myslím, že to je, doufám, doufám, že to je jen historicky omezená záležitost, protože samozřejmě ty zdravotní důsledky užívání marihuany, ale musím zdůraznit, já se vždycky nerad dostávám na tohle téma, protože nejsem samozřejmě lékař ani psycholog ani psychiatr, ale každopádně víme, dneska už víme, že už jsou těžké, těžké důsledky užívání i marihuany. Už dneska se zvyšuje počet lidí, který navštěvují, kteří navštěvují nízkoprahová centra právě po detoxikaci marihuanou. Ty důsledky užívání marihuany, neříkám tedy jednorázové, ale dlouhodobé se odráží na tom zdravotním stavu lidí, kteří konzumují dlouhodobě a do budoucnosti, takže myslím si, že některá ty negativa ještě se objeví.

Konopí u nás sice stále patří mezi nelegální drogy, přesto je nutno připomenout, že může sloužit i jako lék. Například nejnověji v Nizozemsku je pro lékařské účely dokonce snad konopí na předpis. Slouží k léčení roztroušené sklerózy. Berete marihuanu na milost v těchto oblastech?

Každý, rád bych zdůraznil, že samozřejmě užívání tetrahydrocannobinolu, o tom mluvíme, pro lékařské účely a pod lékařským kontrolem nevylučujeme. My mluvíme o nelegální distribuci, o nelegálním užívání.

Dokážete si to, pardon, představit i v České republice, i když samozřejmě to naprosto nezávisí na vás?

Klidně bych si to dokázal představit, ale já bych rád ještě řekl to b, že v této otázce se neshodnou ani lékaři, ani samotní výzkumníci v této oblasti. V podstatě do dnešní doby jsou dva tábory i v té lékařské obci, kdy jeden tábor tvrdí, že v podstatě ty účinky tetrahydrocannobinolu jsou tady již nahrazeny jinými léky, a ta marihuana není tak stoprocentní, nebo respektive to THC není tak stoprocentní jako ty léky. Je to diskuse, ale myslím si, že odborné lékařské obce. Ale klidně si to dokážu pod lékařským dohledem jako lék představit.

Diskuse probíhá i nad pojmy měkké a tvrdé drogy, je to tak, že vy nadále toto dělení odmítáte?

Nám se, nám se to dělení nelíbí, odmítáme ho, protože to je zavádějící a každý jedinec je osobnost, individualita a na každého jedince ta či ona droga působí individuálně a jinak, takže na někoho může ta droga působit, řekněme, když mluvíme pořád o marihuaně, řekněme, jako méně razantnější droga, někoho může poškodit tak závažně, jako někoho jiného třeba tvrdší droga.

Budeme mluvit samozřejmě i o tvrdých drogách. Dokázal byste přesto nějak procentuálně vyjádřit množství případů, kterými se zabývá vaše Národní protidrogová centrála ve stylu k tvrdým drogám a k těm měkkým?

Já bych asi řekl takhle, že pokud se týče cannabinoidů, tak to je zanedbatelné procento, kterým se zabývá Národní protidrogová centrála, pokud se týče zbylého sortimentu omamných a psychotropních látek, tak ty tvoří většinu našich případů.

Můžeme připomenout analýzu dopadů novelizace drogové legislativy, ta proběhla už v roce 2001 a doporučila rozdělit drogy do dvou, respektive tří kategorií podle míry zdravotních a společenských dopadů a také se v ní píše, že držení nelegálních drog, respektive trestnost toho držení pro vlastní spotřebu nesplnilo žádný ze svých testovaných cílů. Jak se vám ta analýza četla? Už je celkem stará, nic se od té doby nestalo.

My si myslíme, my si myslíme, že samozřejmě vedle, vedle toho hektického vývoje a změn na trhu, který je ovlivněn mnoha, nelegálního trhu, který je ovlivněn mnoha faktory, ať už změn struktury ve zločineckých strukturách, nebo změnami ve zdrojových zemích a tak dále, nebo i přizpůsobováním policejní organizace a výkonu, tak si myslíme, že tento institut držby drogy přispěl pozitivně. Samozřejmě, že jestliže někdo čekal, že zásadním způsobem se to odrazí na číslech v řádech desítek případů, že klesne drogová kriminalita, anebo že najednou z ulic zmizí dealeři, tak to v žádném případě, ale my říkáme jednu věc, my říkáme to, že kdyby, kdyby nebyl tento institut zaveden, tak by tato situace byla x-násobně horší a můžeme to právě porovnat s tou situací před platností tohoto právního nástroje a po něm.

Na druhé straně jistě platí i podle vašich šetření to, co se potvrzuje i z mezinárodních studií, že nejoblíbenější nelegální drogy jsou marihuana a extáze, což mluví jakoby proti výsledkům té tvrdé restrikce.

No, ne. Já si, já si to, to bych nesouhlasil, protože zejména třeba stabilizace v té oblasti heroinu a amfetaminu, pervitinu, na té se bezesporu zásadním způsobem podílely i represivní složky. Říkám, že to je vždycky velmi dobrý příklad spolupráce prevence a represe. Tady vidíme tu vyváženost, jo.

Ptal jsem se ovšem na tu marihuanu a extázi, platí, že přibývá uživatelů těchto drog na úkor právě tvrdých drog typu heroin, kokain?

No, to je, to se jedná o přelivy, o přelivy módních vln, jako máte v prvním, já nevím, v období první republiky byla nejzneužívanější drogou například kokain nebo morfinisti, tak jednak je to tento jeden faktor, jednak módní faktor, a jednak samozřejmě ten tlak tady na tu, aprioritní tlak, který byl vyvíjen dlouhá léta do té oblasti heroinu, pervitinu, kokainu a tak dále, tak se odrazil v tom, že vedle i výchovných prostředků a preventivních se odrazil v tom, že část nebo dost velká část konzumentů se převalila do tohoto typu drog.

Berete to tedy jako vlastní úspěch?

Ne, v žádném případě. To si myslím, že je společný úspěch jak represivních orgánů, tak preventivních i léčebných orgánů a myslím si i výchovy v dané oblasti.

Je to tak, že v České republice klesá popularita pervitinu a že se to naopak stává docela úspěšným, v uvozovkách řečeno, vývozním artiklem?

Ten, ten nárůst je tam minimální. Ono spíš stoupá číslo odhalených případů, jinak ta produkce, můžu-li použít takovéhoto obchodního slova, se významněji nerozšiřuje.

Když jsme se dotkli v těch předchozích otázkách zákonů platných v České republice, pouliční prodejci drog se prý docela úspěšně přizpůsobili oněm zákonům v tom smyslu, že u sebe mají jen ono malé množství drogy a také, že k distribuci stále častěji využívají nezletilých. Potvrzují to i vaše zkušenosti?

Pravdou je to, že přizpůsobili organizaci svých zločineckých aktivit přesně v tom prvním slova smyslu, co jste řekl, ale to zároveň se odráží trošičku pozitivně v náš prospěch v tom, že oni jsou nuceni víc doplňovat, víc realizovat ty minikurýrní cesty, byť třeba v jednom regionu nebo v jednom městě, a tím se zase dávají větší možnosti policejním, policejním silám odhalit tyhle ty. Pokud se týče nezletilců, tam je to bohužel pravda, no.

Pokud byste ještě srovnal, protože se blíží konec roku, ten rok 2004 s rokem 2003, jsou tam nějaké zásadní změny, ať už třeba v počtu uživatelů, v oblibě drog, v množství úspěšných akcí, anebo je to srovnatelné?

Já si myslím, že je to v podstatě srovnatelné.

Jehož hostem je ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous. Nedávno vydala OSN zprávu, podle níž je Afghánistán hlavním producentem opia na světě, až devadesát procent pochází právě odtud. Odpovídá to tedy i vaší zkušenosti o sledování drogových cest? Je Afghánistán tou hlavní zemí, odkud k nám putuje heroin?

Ano, ano. Celou, po celé údobí vlastně existence našeho útvaru, což je třináct let tento rok, tak heroin, který putoval přes naše území, v podstatě putuje ještě, i když v menším množství, tak jako zdrojovou zemi měl zejména Afghánistán.

A potom ten hlavním směr, aspoň jak jsem si přečetl, byl spíše přes Turecko, přesto to je ten heroin z Afghánistánu, který putuje dále přes Turecko.

Ano, ano, tak, tak, Turecko je vstupní brána heroinu do Evropy.

A kdo má hlavní postavení v obchodu s tvrdými drogami a především tedy s heroinem v Česku? Stále kosovsko-albánská mafie?

Já bych nemluvil, jestli dovolíte, pane redaktore, o tvrdých a měkkých drogách, budeme spíš radši mluvit o těch typech drog, jestli souhlasíte, takže pokud se týče heroinu, tak tam bezesporu významný, anebo jedním z nejvýznamnějším zločineckých etnik, které tento trh obhospodařovaly a obhospodařují ještě do dneška částečně, byly skupiny, zločinecké skupiny etnických Albánců.

Právě Albánci jsou prý v té drogové organizaci velmi ceněni, protože dodržují takzvanou omertu. Můžete vysvětlit, co to je?

No, je to mlčenlivost, že, je to velmi, je to velmi tvrdý protivník, který jednak pracuje oproti jiným typům zločineckých organizací či gangů vyskytujících se na našem území na principu klanové pospolitosti, většinou jsou to velké rodiny čítající sto, sto dvacet členů, velmi dobře organizačně propracované, a samozřejmě ta mlčenlivost a jejich tvrdost je pověstná.

Jak byste mimochodem vyčíslil poměr českých občanů a cizinců, kteří se podílejí na drogových obchodech v České republice?

Tak, přiznám se, že takto statisticky nebo takhle poměrově etnicky a nacionálně to nemáme, protože to nejsou sledované údaje.

Řekněme v tom poměru hierarchie, jestli čeští občané fungují spíš jako pěšáci a hlavní organizátoři jsou Albánci, Rusové, cizojazyčné skupiny.

Jak který případ, ale skutečně se jedná o konkrétní kauzy. Pokud se týče gangu etnických Albánců, tak tam povětšinou Čechové sehrávali úlohu od té nejnižší - kurýrů až, řekněme, po takové ty menší důstojníky, ale v žádném případě, nebo málokdy, málokdy se dostali do pozice tedy členů velení, vedení organizací, zase máme velice případy vlastně českých organizací, mimochodem poslední operace Nimrod, kterou, na které jsme pracovali právě na problematice extáze s našimi americkými partnery, německými a izraelskými, tak tam to byli vlastně Češi, kteří tu organizaci vedli, takže je to vždycky případ od případu.

Dokázal byste přesto vypíchnout nějakou skupinu cizojazyčnou, kterou považujete z hlediska bezpečnostních rizik pro Českou republiku za hlavní problém?

Já si myslím, že se to nedá. Nedá se to takhle, že by některá z těch skupin měla priority. Ona ta jejich brutalita, proorganizovanost a, řekněme, profesionalita bohužel v tom negativním slova smyslu je dneska srovnatelná.

Když vyberu něco málo z výroční zprávy z roku 2003, ono se tam píše mimo jiné to, že hrozí korupce pracovníků cizinecké policie, protože tyto cizojazyčné skupiny mají snahu legalizovat svůj pobyt. Nakolik se jim to daří, ta legalizace pobytu?

V některých, v některých konkrétních případech jsme narazili na takovéto skutečnosti, ale nejen u příslušníků cizinecké policie, já si myslím ...

Takže tu korupci připouštíte, že tam je.

Připouštím, ano.

A jsou nějaké dotažené případy do konce, anebo v jakém je to stadiu?

Tam, kde, kde jsme narazili na takovéto konkrétní případy, tak byly předány zas věcně kompetentním pracovníkům našeho resortu, což je samozřejmě Inspekce ministra vnitra, a buď byly, buď ještě jsou součástí těch kauz, anebo byly ukončeny nějakým způsobem, ale to vám teď nejsem schopen říci jakým.

Můžeme probrat jednu z konkrétních kauz, která má dopad i do několika předchozích dnů. Je to úspěšná akce Titánium, kdy byl zatčen v Evropě asi nejvýše hledaný drogový boss, Albánec Faton Gashi, je to tak?

Ano, je to tak.

A podařilo se zabavit dvě stě padesát kilo drog, miliony korun a tak dále, takřka přesně před rokem to bylo, případ byl došetřen před několika dny a s tím souvisí údajný pokus kosovsko-albánské mafie zavraždit státní zástupkyni, aby nemohla včas podat žalobu a prodloužit vazbu na Fatona Gashiho. Má něco takového v Česku obdoby?

Má. Z historie našeho útvaru ty případy byly zaznamenány a byly, bylo i na nich pracováno.

A k tomu případu Fatona Gashiho je možno říci něco více, když vyšetřování skončilo z vaší strany?

My jsme, my jsme tady vázáni pokynem státní zástupkyně, která si vyhradila tedy slovo nebo právo schvalovat jakékoliv vyhlášení k tomuto případu, protože to je případ skutečně jeden z největších, které Národní protidrogová centrála uzavřela, skutečně velmi závažný a vzhledem k tomu, že i paní státní zástupkyně tady teď vystupuje vlastně jako hlavní osoba žalující, tak si vyhradila právo jakékoliv informace k tomuto případu schvalovat.

Přesto v obecné rovině, pokud si jakákoli mafie či zločinecká skupina troufne zavraždit státní zástupkyni, svědčí to o jejím velkém sebevědomí přinejmenším.

No, ono je to taky trošičku o psychologické válce, protože já v žádném případě nechci zlehčovat tento konkrétní případ, ale teď spíš obecně bych promluvil, že zločinecké skupiny, ať už toho či onoho typu, samozřejmě používají proti svým protivníkům, což jsou tedy policisté, státní zástupci, soudci, veškerých možných zbraní, ale ty metody násilné jsou v malé míře, jsou velmi, nebo v menšině, většinou se snaží používat, řekněme, ve zpravodajském žargonu se tomu říká /nesrozumitelné/ vývojových opatření od, řekněme, dezinformací, skandalizací, zastrašování, výhrůžných dopisů, anonymů, prostě toho člověka, který na tom případu pracuje, nebo lidi, kteří na tom případu pracují, zastrašit a dát mu najevo, aby od toho případu buď odstoupil, anebo aby odvedli jeho pozornost tedy do ústraní.

A je to i váš případ. Prý i vy jste dostal několik výhrůžek zabitím.

Těch bylo dost, no.

Jak si je berete?

Beru je vážně, ale nepodléhám jim.

Do jaké míry, do jaké míry souvisí drogové obchody v České republice a mezinárodní terorismus? Je přímá souvislost?

Mezi drogama a terorismem vždy byla souvislost, protože samozřejmě je to jeden z artiklů, který se tady víceméně nabízí jako zdroj financování pro teroristické organizace, nebo jeden z nejjednodušších. A teď bych to řekl zas velmi obecně, některé teroristické organizace dokonce drogy používají jako dvojí prostředek. Jednak jako zdroj financování pro svoje nelegální aktivity a jednak i jako nástroj likvidace svého protivníka, té či oné konkrétní skupiny nebo civilizace nebo etnika.

Ptám se proto, že v rámci jedné rozsáhlé protidrogové operace policie zajistila nebo zjistila, že za peníze získané právě z obchodů s narkotiky mezinárodní teroristická skupina v Česku zakoupila zbraně. Podle vašeho tehdejšího vyjádření, bylo to z dubna tohoto roku, se případ týká islámských teroristů. Tehdy jste o tom odmítl poskytnout nějaké bližší informace, s odstupem času můžete říci více?

K tomuto případu nemůžu, protože to je případ ještě aktuální, ale každopádně můžu vzpomenout třeba operaci Klec, kdy jsme zatýkali taky poměrně vysoce postaveného gangstera, tehdy prince Dobrošiho, kterého jsme vydávali tedy do Norského království, tak tam se v souvislosti s touto operací podařilo zadržet listinný důkaz, kde bylo přesně, z něhož přesně vyplývalo, že za drogy byly zakoupeny ten či onen typ palných ručních zbraní.

Takže se dá říct, že v České republice je to relativně běžná věc?

Ne.

Propojení s mezinárodním terorismem.

Já si myslím, že ne v České republice. Jsou to výjimečné případy, ale jsou.

Mimochodem, zmínil jste několik jmen těch akcí, já mohu přidat namátkou Kanál, Blizard, Andromeda, Vítr, Pudr a tak dále, ono to leckdy zní docela bizarně ty názvy, kdo je určuje a vybírá a podle jakého klíče?

Tak, právo, prioritní právo výběru má zpracovatel, což je, což je většinou tedy ta základní, základní pracovní dvojka detektivů, anebo tým, který dělá na tom případu. Ten název nesmí, nesmí samozřejmě nikoho urážet a ničím nesmí nic asociovat, každopádně někdy může mít souvislost s tou danou kauzou nebo s nějakým výrazem, který ta zločinecká organizace používá, nebo s typem drogy, každopádně je to úplně svobodné, svobodná volba detektivů, kteří ten případ začínají, s tím, že nesmí ten název té operace být již použit někde jinde.

Dá se tedy říci, že je to jaksi na začátku každé akce. Podívejme se na průběhy těch akcí. Snad budete moci být i konkrétní. V souvislosti s kauzou Kořistka se nedávno upřela pozornost na problematiku odposlechů. Jak častou metodou vaší práce protidrogové brigády odposlechy jsou?

Je to jeden, je to jeden z nástrojů, který samozřejmě jako každý jiný policejní útvar užíváme, nicméně se snažíme, snažíme se v podstatě o ten, o to, aby tento technický úkon byl skutečně pomocným nástrojem, aby nebyl prioritním nástrojem. Shodou okolností jsme v tento týden dokončili splnění rozkazu pana policejního prezidenta, kterým zadal tedy provést analýzu těchto úkonů na všech útvarech Policie České republiky a docela z toho vyšlo zajímavý moment, přiznám se, že jsem z toho měl teda taky trošičku obavy, protože samozřejmě v tom množství člověk nemůže hned, jak se říká, od boku vypálit, jaká byla ta úspěšnost, nicméně u nás ta procentuální úspěšnost podle našich analytiků vyšla na osmdesát devět celých a teď nevím, jestli sedmdesát pět nebo padesát pět procent výtěžnosti a upotřebitelnosti v trestním řízení, což si myslím, že je docela solidní číslo.

Vypovídá to tedy podle vás i o oprávněnosti nasazení těch odposlechů?

Určitě, určitě.

Ovšem ve srovnání se světem je přece jen odposlechů v Česku skutečně hodně. V roce 2003 bylo odposlechnuto osm tisíc osm set čtyřicet čtyři čísel, je skutečně tento prvek natolik nezbytný pro vaši práci, že to nelze dělat jinak?

Je to jeden z nástrojů policie. Je to jeden z nástrojů policie, který když se používá v rozumné míře a samozřejmě na základě právních regulí a právních norem, tak je upotřebitelný, ale já bych se, tady říkáte poměry čísel, já jsem nedávno, nedávno slyšel, že když se ptali vysokého amerického politického činitele na to, aby řekl, kolik, kolik tedy odposlechů bylo ve Spojených státech nasazeno v boji proti terorismu, drogám a zločinu vůbec, tak řekl: "Tak, aby to zabezpečilo bezpečnost území Spojených států."

A to má být odpověď na otázku, zda osm tisíc osm set čtyřicet čtyři čísel je hodně, či málo?

Ne, mě by zajímaly ty poměry. Ty poměry, jak, s čím, jak na území České republiky, nebo úkony v České republice jsou poměřovány jinde.

Podívejme se tedy také jinam, do Švýcarska. Švýcarsko tento týden nechalo vypnout sto třicet tisíc mobilních telefonů s předplacenými kartami. Jde o lidi, kteří včas jaksi nepřesedlali na registrované tarify a zdůvodněním je boj proti terorismu. I vám, pokud se nemýlím, do jisté míry vadí ty předplacené karty, alespoň pokud mohou soudit podle vašich některých vyjádření.

Určitě, tam totiž dochází k tomu v některých případech, že naši pracovníci, našim pracovníkům se podaří zjistit teda, řekněme, konkrétní, konkrétní číslo konkrétní osoby, a než projde schvalovací proces, tak ten člověk už má další, a tohle, a tohle může projít taky až sedmkrát za sebou. To je jeden fakt, který ovlivňuje jakoby to vysoké číslo, druhým faktem je to, že zločinci, kteří proti nám stojí, samozřejmě používají tři, čtyři, pět přístrojů, takže ono to, ano, já neříkám, že to číslo je malé, ale každopádně, každopádně tam v tomto, tento fakt taky hodně podtrhuje a ovlivňuje tu situaci.

Dá se s jistou nadsázkou říci, že předplacené telefonní karty mobilních operátorů jsou bezpečnostním rizikem?

To bych si určitě nedovolil říci, ale každopádně je to jeden, jeden z momentů, kterým lidi, kteří nechtějí být odposloucháváni a vědí, proč nechtějí být odposloucháváni, tak toho využívají.

Tuto část debaty jsem uvedl, že se budeme bavit o metodách vaší práce, chci se tedy zeptat, zda byste uvítal zavedení institutu policejního provokatéra?

Policejní provokatér, jestliže mluvíme v oblasti drog, tak bych ho neuvítal. Já si myslím, že v oblasti nelegálního obchodu s drogami právní nástroje, kterými disponujeme, jsou dostatečné.

Na konci září ovšem média informovala o tom, že vy a policejní ředitel Jiří Kolář jste svými podpisy povolili v roce 2001 policejní provokaci. V akci spojené s nákupem pervitinu měl být nasazen dokonce německý agent. Vy kroutíte hlavou, není to pravda?

Není to pravda v žádném případě. To byly velmi zásadním způsobem překroucená fakta v médiích, protože tam, tam provokace, jestliže ten daný, takhle, má to dvě polohy, pobyt, nebo pobyt, pohyb našeho německého kolegy na území České republiky, který, který splnil veškeré právní regule, a potom slovo provokace, slovo provokace je od toho někoho provokovati k trestné činnosti. V daném momentě byl tento spolupracovník, tento kolega nebo pracovník německé policie nasazen, až když organizace hledala, on nic neprovokoval. Zločinecká organizace hledala a my jsme využili toho faktu, že jsme věděli, že hledá odbytiště.

Soudkyně v tomto případě vás několikrát vyzvala k tomu, abyste vysvětlili, jak to vše bylo, jinak že soud nezačne. Už jste tedy udělali ten vstřícný krok?

Ne, tam nebylo, abysme vysvětlili, tam byl, nechci ne paní soudkyni toto klást do úst, ale každopádně tam byla velká snaha obhajoby dostat se k pramenům našich informací, jak jsme se to dozvěděli, a to jsme odmítli.

Vraťme se ještě lehce k těm policejním odposlechům. Právě odposlechy stály na konci října za výzvami k odvolání policejního prezidenta Jiřího Koláře, v té souvislosti se mluvilo o tom, že byste ho mohl nahradit vy. Doneslo se vám to?

Já jsem tyto spekulace zachytil v tisku a reagoval jsem na to tím způsobem, že jsem na velitelském shromáždění i za přítomnosti pana generála tyto spekulace zásadně odmítl a deklaroval jsem, že post ředitele Národní protidrogové centrály nechci měnit v žádném případě, dokud samozřejmě bude spokojenost s mojí prací a neuvažuji o tom ani teď, ani v budoucnu.

Přece jen, šéfem protidrogové centrály jste deset let, nějaké profesní ambice jistě máte další.

Moje profesní ambice jsou, abych tento útvar dovedl do té podoby, kdy jsme si dali tento cíl před třinácti lety.

S profesním postupem budoucím možným souvisí, nejen vaším, souvisí služební zákon, kariérní řád pro policisty, ten byl ovšem odložen. Vadí vám to?

Mně vadí, že politici zde využili policii trošičku jako kopací míč. Já si myslím, že politici by měli k tomuhle, a teď myslím obecně, nemluvím o žádné konkrétní politické straně, mluvím obecně o politicích, by měli, řekněme, mít větší pocit zodpovědnosti, jestliže se tady hraje s myšlením, anebo, řekněme, s jistotama čtyřiceti tisíc příslušníků ozbrojené složky, tak si myslím, že by měla tady býti tedy dohoda, než se s tímto zákonem začne pracovat kupředu a mělo by to být projednáno kupředu.

Vadí vám více ten fakt, že policisté nedostanou přidáno o ty slíbené peníze, anebo ten fakt, že nebude kariérní řád?

Musím vám přiznat, že mě celé, celé to dění kolem, kolem tohoto zákona a, řekněme, chvílemi až nefér kopání do policejního sboru, mě tak znechutilo, že se o ten zákon vůbec nestarám.

S vaším jménem se čas od času můžeme setkat i v jiné souvislosti než s bojem proti drogám, v souvislosti se jménem Daniel Landa a řád Ordo Lumen Templi, s tím souvisí i dotaz posluchače BBC Jana Kadlece, já připomínám, že formulář na zaslání dotazů najdete na našich stránkách www.bbc.cz, a pan Kadlec se vás, pane Komorousi, ptá: Vždy, když jsem vás viděl bez vlasů a v bomberu na tiskové konferenci, říkal jsem si, to je nějaké divné, ale potom, co jsem slyšel, že prý jste spolukřtil CD pana Landy, je mi vše jasné. Ta otázka našeho posluchače zní: Myslíte si, že kult síly a xenofobie má místo v policii jednadvacátého století?

No, samozřejmě pan posluchač má právo na tenhle dotaz, ale hned úvodem bych velmi zásadně odmítl jakékoliv, jakékoliv myšlenky nebo podmyšlenky vůbec týkající se těchto dvou věcí. Pokud se týče bomberu a zelených kalhot, ve kterých jsem dříve chodil, tak to nesouviselo nijak s hnutím skinheads, ale, řekněme, se vzorem, který jsem měl u americké námořní pěchoty, to za prvé, kteréžto vojenské složky si velice vážím, a pokud se týče Ordo Lumen Templi, tak je o jedné cestě. Pořád o jedné cestě. O cestě na straně dobra.

Děkuji za rozhovor. Hostem Interview BBC byl ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.