Václav Moravec moderátor BBC

Ivo Mathé ve studiu BBC

Digitalizace, slovo, které se nyní v České republice skloňuje čím dál častěji. Digitalizace rozhlasového a televizního vysílání s sebou přinese nejen zásadní rozšíření počtu televizních a rozhlasových programů a na digitalizaci se připravují nejen soukromé televize, ale i televize veřejné služby. Tady jsou slova jejího generálního ředitele Jiřího Janečka:

JIŘÍ JANEČEK (zvukový záznam): Digitalizace je nevratný proces. Prostě Česká republika nemůže být analogovým ostrůvkem uprostřed digitální Evropy, přes to prostě takříkajíc vlak nejede, čili my digitalizovat musíme.

Říká v rozhovoru pro BBC generální ředitel České televize Jiří Janeček. Česká televize chce ještě před spuštěním digitalizace zahájit vysílání nového zpravodajského kanálu. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl budoucí rektor Akademie múzických umění v Praze, bývalý generální ředitel České televize a kancléř prezidenta republiky Ivo Mathé. Vítejte po čase v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý večer.

Za dva měsíce usednete do křesla rektora AMU. Už se stává, že vás lidé oslovují souslovím pane rektore?

Tak většinou to myslí spíš žertem, anebo při takové té první gratulaci to někdo, se toho někdo dopustil, ale jinak je to úplně v pořádku a ty dva měsíce jsou ještě dost dlouhá doba.

Je to těžké si na to oslovení zvyknout?

To snad ne, ale já myslím, že mě v těch osloveních ještě čekají některá překvapení, až teprve do toho života vplynu. Musíte si uvědomit, že celý ten akademický život se ještě pořád v těch slavnostních částech odehrává v latině, a to bude jistě zajímavé.

Studoval jste latinu?

Měl jsem latinu na střední škole, ano.

To znamená, budete muset oprášit základy latiny.

Budu muset oprášit základy, ano.

Kdy a na základě jakých argumentů uzrálo rozhodnutí, že Ivo Mathé kývne na kandidaturu rektora AMU?

Tak ono to šlo všechno trochu rychleji, než jsem si myslel, protože někdy na sklonku jara se mě tak spíš opatrně tázali někteří kolegové, pedagogové z filmové fakulty, zdali bych o tom někdy v budoucnu neuvažoval. A když jsem dostal ujištění, že to někdy v budoucnu je nejdřív v příštím roce, tak jsem říkal ano. A ještě jsem si udělal takovou vnitřní podmínku, že mezitím habilituji, že tedy aspoň napíšu docentskou práci, aby to mělo jakousi posloupnost a potom jsem se sám velmi divil, když v polovině června už jeden z těch orgánů, který tu nominaci v právu má, ji projednal.

Vy už teď jste docentem?

Já už mám habilitační přednášku za sebou. Umělecká rada filmové fakulty to odhlasovala.

Pokud se nemýlím ...

Ale nejsem docentem jmenovaným, to ještě musí udělat rektor, ano.

To vás ještě čeká. Na jaké téma jste psal práci?

Tak, na jaké jiné než služba veřejnosti vysíláním v České republice součástí Evropy. Původně ten název byl trochu delší, dnes večer, dnes, včera a zítra, dokonce i na světě, ale potom jsem se omezil na ten kratší.

V současnosti působíte, jak bylo řečeno, jako odborný asistent na FAMU, kde jste externě vyučoval od roku 1990. Akademie múzických umění má tři fakulty, přičemž jednou z nich je právě Filmová akademie múzických umění. O jakých svých znevýhodněních jste v souvislosti s kandidaturou na rektora celé AMU přemýšlel?

Já mám dva pohledy, které jsou vymezeny, jak jsem ostatně psal i v tom projektu, zvláštními krajními pozicemi. Jednak teda tou, tím dlouhým působením coby externí pedagog čtrnáct roků, ale externí. Já jsem si to ani vzhledem ke své práci to nemohl dovolit tam nějak učit víc nebo dokonce mít úvazek a za těch pár hodin týdně opravdu nemůžete do detailů poznat život té školy. A potom v roce 99 jsem byl jmenován členem správní rady Akademie múzických umění. To je zase úplně jiný pohled. To je zase úplně jiný extrém. To je orgán, který schvaluje rozpočty každoroční, anebo musí říct své ano, či ne, ke zcizení nějakého majetku, to znamená k prodeji nebo nájmu nebo dokonce nabytí majetku, a to zase je úplně jaksi extrémní pól. Ale neznal jsem ten každodenní chod školy, který se musí opečovávat, administrovat, neznal jsem ho do detailů. A já jsem zvyklý znát věci do detailu. To mi ještě scházelo.

Může to poznat člověk jako odborný asistent působící na jedné z fakult?

To, myslím, dobře lze poznat jedině delším působením, ale hlavně snahou. Já myslím, že tam celá řada lidí třeba i učí delší dobu, ale nemá to zapotřebí. Já jako budoucí rektor mám velmi zapotřebí proniknout do detailů problematiky a vnitřního života všech tří fakult.

Do toho jste zatím nepronikl?

Rozhodně bych nemohl prohlásit, že to znám, ale já jsem totéž říkal na Hradě. Naposledy jsem opravdu jaksi znal tu problematiku, nejenom ten prostor, ve kterém jsem se vyznal, ale i tu problematiku v televizi. Ani na Pražském hradě jsem nebyl schopen třeba projít veškerý ten areál do úplného detailu, všechna sklepení a půdy. To prostě nejde ani za těch pět let.

Dovolte, abych citoval nyní z vašeho projektu, se kterým jste byl zvolen novým rektorem AMU. Cituji doslova: "Úroveň a proslulost součástí AMU občas vede k odstředivým úvahám. Takovým tendencím fakult bych intenzivně bránil a neúnavně vysvětloval hodnotu unikátní síly vycházející z integrity AMU jako celku." Konec citátu. Když se tato teze objevila ve vašem projektu, cítíte nyní aktuální nebezpečí nebo hrozbu odstředivé úvahy, které, kterou budete chtít jako nový rektor AMU zahladit?

Hrozba je možná až trochu silný výraz, ale čas od času se v cyklech vrací vždy nějaký nápad jedné z těch fakult, zdali by, a to je dokonce legitimní, úvaha, zdali by jí nebylo lépe, kdyby byla samostatná.

Je nyní AMU u některé z fakult v takovém cyklu v současnosti?

Určitě ne, ale nezapírám, že vím o lidech konkrétních, kteří si to nepřestali myslet, ale zase je to pochopitelné a v tom vysokoškolském akademickém životě obzvlášť, na umělecké vysoké škole velmi pochopitelné. Tak si uvědomme, že na poli výtvarného umění zde působí dvě separátní vysoké školy, jednak Akademie výtvarných umění a Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Koneckonců proč by takové nápady nemohly být třeba na divadelní fakultě? Ale já se domnívám, že je potřeba tu integritu zachovat a naopak z ní dokonce i žít.

Co je podle vašeho názoru nezbytné nebo nutné udělat pro to, aby ty tři fakulty, které v rámci AMU existují, tedy fakulty divadelní, hudební a filmová, řečeno vašimi slovy, neměly potřebu k těm odstředivým úvahám?

Ony často spolupracují, mají celou řadu společných aktivit, dokonce společných učebních programů, dokonce možná i výzkumních úkolů a grantů. Poslední příklad je v Berouně, otevřená jakási multimediální laboratoř, dokonce i s pomocí ČVUT, čili jsou opravdu nebo je kopeček kladných případů. Ale já si stále připomínám, jak by bylo dobré, aby vznikaly i generační propojení lidí, kteří tam momentálně studují a těch lze dosáhnout jinak, než nějakým direktivním způsobem.

Jaký způsob máte na mysli?

Vyprovokovat je k tomu, aby spolupracovali i v oblasti tvůrčí. Já uvedu takový ten nejprimitivnější příklad. Na cvičení na filmové fakultě by se domluvil ten režisér se studujícím kompozice nebo dokonce se studujícími hru na HAMU a od nich převzal nějakou scénickou muziku. Obsadil by třeba studenty z DAMU a podobně. To je velmi primitivní příklad. To taky občas funguje, ale kdyby se to připomínalo, tato možnost, bylo by to možná dobře i třeba na té úrovni pedagogické.

Existují nějaké formální kroky, které je možné učinit, aby ta spolupráce a prostupnost mezi jednotlivými fakultami byla větší, než je v současnosti?

Hodně těch dveří je otevřeno a je potřeba to jenom připomínat a otevírat je neustále. Mluvit s těmi lidmi.

Opět budu citovat jednu z vašich tezí, kterou obsahuje projekt, váš projekt. Cituji doslova: "AMU by měla zůstat pro kulturní identitu celého národa veledůležitým učilištěm, avšak nikdy nebude, ani nemůže patřit mezi školy mohutné. Její uznávané postavení v rámci České konference rektorů je dáno významem, nikoli rozpočtem či počtem studentů." Konec citátu. Nakolik obtížné je pro AMU poskytovat kvalitní vzdělání na straně jedné, když ten současný systém financování vysokých škol je postaven na tom, aby se zaměřovaly především na kvantitu?

Tak je to opravdu na hranici, protože je třeba udržet onen koeficient dotační, který samozřejmě pro studenta umělecké školy je jiný, než u některých vysokých škol, ovšem zcela logické, protože kdo na pedagogické fakultě, ale já se žádné nechci dotknout, potřebuje koncertní křídlo nebo dokonce cvičení na té filmové a televizní fakultě, která prostě jsou drahá, i když jsou co nejhospodárnější. Čili je to problém. Udržet tento stav financování je jedním opravdu z předních úkolů. Na druhé straně ovšem vždy bude počet těch studentů limitován hned několika aspekty. Jednak oni musí být talentovaní a prostě příchod, přihláška, přijímací řízení je komplikovanější než na jakoukoliv školu. Potom je taky limitovaný počet i pedagogů, protože těch taky není nekonečný počet, těch, kteří opravdu mohou prostě učit hru na violu. A další je i prostorový limit. Ta škola je umístěna v centru Prahy. To její nezaměnitelná výhoda, génius loci, který přebírá a je omezena i ostatní, ovšem jako ostatně každé podobné učiliště, i prostorem.

Mluvíte-li o těch omezeních. Pokud se nemýlím, tak na třech fakultách AMU studuje celkem zhruba tisíc sto studentů. Vyrozuměl jsem správně z těch vašich slov, že není prostor pro další větší rozšiřování počtu studentů v rámci AMU?

To jsem přesně říkal a zdůvodňoval těmi třemi argumenty. On ten prostor je dneska třeba i vzhledem k otevření se té školy v rámci Evropy nebo světa. To je velmi potřebné vpustit sem zahraniční studenty, pedagogy a zase samozřejmě těm našim umožnit déledobější studia či stáže v zahraničí.

Jinak řečeno, tisíc sto studentů je strop zhruba AMU v současné době?

Víceméně je to strop. Pokoušejí se některé fakulty, třeba filmová i hudební, o výuku trochu třeba na komerční bázi, u zahraničních studentů je o to obrovský zájem, ale tam se vysloveně naráží na ten strop jaksi, jak v počtu pedagogů, tak jejich možností, tak prostorových možností nakonec.

Opět cituji z vaší koncepce kandidáta na rektora AMU v období 2005 až 2007. Doslovný citát: "Některé úkoly jsou notoricky známé, často a obecně formulované a do jisté míry už dosažené. Například strukturace studií na AMU na bakalářské, magisterské a případně doktorandské je, stejně jako implementace CTS, zvládnutá nebo alespoň úspěšně započatá. I když některé detaily mohou vyhlížet jako technické záležitosti, je třeba procesy komplexně dokončit. Například srozumitelná a shodná definice hodnocení atestací je pro studenty i pedagogy zásadní." Konec citátu. Existuje něco, co se vám na struktuře studií AMU zásadně nelíbí a kde je zapotřebí změnit, podíváme-li se na strukturu jednotlivých oborů v rámci ...

Já si myslím, že struktura tak, jak jste ji teď četl, je něco jiného než struktura oborů. To je spíš tedy, kdybychom mluvili o vrstvách, o těch úrovních, a to je převzato a myslím, že docela v pořádku implementováno. Co se týká oborů, to je něco úplně jiného a tam nikdy ten počet není konečný. Obzvlášť v tom obrovském rozvoji multimédií to je zrovna možná námět na jeden obor, který by byl hodně mezifakultní.

To znamená zvolit nějakou multimediální specializaci?

Zřejmě a ta by asi byla zajímavá pro studenty všech tří fakult, všech, možná, zaměření.

A co se týče struktury těch studentů podle jednotlivých cyklů studia, jak jsem to citoval z vašeho projektu, to znamená poměr bakalářského, magisterského či případně doktorandského studia?

Já myslím, že je v hrubých rysech v pořádku. Možná by zájem o to doktorandské studium mohl být větší, ale ono začíná. To je samozřejmě těžko kritizovat nebo těžko konstatovat nějaké chyby nebo výsledky, když vlastně ten proces je v pořádku nebo začíná, ale, nebo v počátcích. Já myslím, že zatím je to určitě poměrově akceptovatelné.

Budoucí rektor AMU Ivo Mathé, který se v únoru ujme funkce, bude členem České konference rektorů. Rektoři už drahnou dobu volají po projednání reformy českého vysokého školství a hlavně jejího zaplacení ze strany státu. Ministryně školství Petr Buzková k reformě a dostatku peněz na ni, tedy na reformu, v reformu, v rozhovoru pro BBC říká:

PETRA BUZKOVÁ (zvukový záznam): V tom příštím roce jsou tam dvě věci, které považuji za zásadní. Ta nejzásadnější skutečně je posílení institucionálního financování výzkumu a vývoje na vysokých školách, protože výzkum a vývoj na vysokých školách je dosti podfinancován a právě, mají-li naše vysoké školy být srovnatelné s těmi zahraničními, je třeba investovat do toho, čemu se říká tedy institucionální, institucionální financování, to znamená vlastně do výzkumných záměrů.

Říká v rozhovoru pro BBC ministryně školství Petra Buzková. Buzková chce pro vysoké školy v následujících čtyřech letech získat zhruba deset miliard korun navíc a v rozhovoru pro BBC pak ještě dodává:

PETRA BUZKOVÁ (zvukový záznam): Ale vlastně tohle to není všechno, protože toto je vlastně pouze ta část reformy, která se týká financování ze strany státu. Ale já jsem přesvědčena o tom, že, mají-li být naše vysoké školy konkurenceschopné, je nezbytně nutné, aby se posílily i další zdroje. Budu zcela konkrétní. Jedná se především o úlevy v podnikatelské sféře při podpoře vysokých škol, to znamená, daňové odpisy pro dary a spolupráci podniků s vysokými školami, pobídky pro podniky a podobně.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC česká ministryně školství Petra Buzková. Existuje něco, v čem budoucí rektor AMU Ivo Mathé, host dnešního Interview BBC, považuje konferenci rektorů za málo průraznou či průbojnou v souvislosti s reformou českých vysokých škol?

Konference rektorů je velmi průbojná samozřejmě, a taky to nemá jednoduché. Ona samozřejmě tu průbojnost nesmí přehnat. Ona musí být i zároveň velmi diplomatická. Koneckonců i z principu, samozřejmě soubor sdružení rektorů není žádný tým bijců. To jsou ...

Ale není příliš diplomatická, když se podíváte na to, jak dopadá reforma českého vysokého školství a jak se odkládá?

Já myslím, že v několika okamžicích už ukázala svoji sílu a rektoři i velkých univerzit opravdu předložili poměrně jasné požadavky. Navíc je to skutečně problém, a to podfinancování, škoda, že používám takový termín, je prostě zřetelné na každém kroku a nejde asi jenom o ten výzkum a vývoj na vysokých školách.

Co především vy budete chtít akcentovat, až se stanete v únoru součástí České konference rektorů?

Tam konkrétně z pozice Akademie múzických umění půjde i o držení její pozice samozřejmě, protože ona je často jako umělecká vysoká škola právě v oblasti oněch výzkumů a vývoje přehlížená a není to úplně spravedlivé. Na té akademii je celá řada projektů, úkolů, výzkumných úkolů, které jsou kompatibilní s plány i technických vysokých škol a ona prostě musí i té malé nálepky, kterou má jako vysloveně umělecká škola, využít. Prostě umí se angažovat i v oblasti výzkumu. Já myslím, že je to potřeba skutečně akcentovat i mezi ostatními rektory.

Když jsem pročítal několikrát váš projekt, se kterým jste získal pozici rektora AMU, nemohl jsem nepřehlédnout poměrně rozsáhlou pasáž týkající se ekonomiky vysoké školy, kterou povedete. Následuje doslovný citát: "Zejména bychom na AMU v promyšlených a zákonných mezích měli rozvíjet vícezdrojové financování." Konec citátu. V čem se podle vašeho názoru zatím ne zcela promyšleně vícezdrojové financování AMU rozvíjí?

Tak, já už jsem na to narazil při oněch možnostech výuky zahraničních studentů. To je prostě jasně dodatečný příjem, jiný zdroj kromě těch grantů, zahraničních grantů, to je jistě pole úplně neprobádané pro všechny nás, kteří jsme v Evropské unii čerství a můžeme z některých nových fondů čerpat. Čili to je jedna věc. A druhá věc je, i ta možnost toho placeného studia zahraničních studentů je prostě zdroj navíc v každém případě, například.

Ještě když budu citovat jednu pasáž: "Spíše z důležitých psychologických nežli ekonomických důvodů není vhodné bránit se rozvážně stanovenému školnému, nyní eufemisticky skrytému pod formulací poplatky spojené se studiem. Jedině spolusdílená odpovědnost studentů totiž pojistí vyšší efektivitu studia, oslabí tendence k zanedbávání studijních povinností a jejich obcházení a zbytečnému prodlužování pobytu na škole bez větších následků. Příležitost studovat na výběrové umělecké škole by mezi uchazeči i studenty měla být považována za obzvlášť vzácnou." Konec citátu. Jste přesvědčen o tom, že existuje ale v České republice a možná i na AMU dostatečně propracovaný systém stipendií, který by mohl kompenzovat u těch studentů, kteří jsou ze sociálně slabších rodin to školné, skryté školné de facto?

Tak, určitě ne a určitě to není dostatečná úroveň. Navíc možná by mělo jít i o jiné zdroje než jenom ta státní stipendia. Nevím, do jaké míry jsou využívány, využívána jiná stipendia, nadační, zahraniční, podniková, takzvaná podniková, dneska už se jim říká jinak, protože jsou to podnikatelská stipendia, to určitě. Ale v tom, co jste četl, je ještě jedna zajímavá věc. Když to interpretovala, myslím, ČTK, tak to symbolické školné přiřkla jenom mně, ale myslím, že všichni tři kandidáti, jak jsme tam byli, tak jsme se na symbolickém školném shodli a myslím, že i mezi ostatními pedagogy na AMU existuje jakýsi konsensus, že by to bylo třeba.

To symbolické školné zatím ale zavedeno nebude, protože sociální demokracie jako nejsilnější vládní strana se i symbolickému školnému brání, byť existuje to, co vy eufemisticky tvrdíte nebo označujete, že je eufemisticky skryto pod formulací poplatky spojené se studiem. Jste ale přesvědčen o tom, že ty poplatky spojené se studiem se na českých vysokých školách včetně AMU dostatečně využívají jako prvek, který by nutil studenty k tomu, aby si více vážili toho, co se jim dostává zadarmo?

On je to prvek tvrdý a nový, takže potřebuje přesunout nějaký záběh. Na AMU se platí, asi víte co, prostě některé opravné zkoušky a podobně. Je tomu velmi, je to příbuzné i na těch jiných vysokých školách, ale myslím, že si můžou, musí zvyknout všichni, nejenom ti studenti, ale možná ještě víc ti pedagogové, kteří najednou nesou odpovědnost při vykázání studenta nebo při jeho v uvozovkách vyhození od zkoušky, co mu způsobí nejenom za problémy, ale i za náklady.

Další téma rozhovoru s budoucím rektorem Akademie múzických umění v Praze, bývalým generálním ředitelem České televize a kancléřem prezidenta republiky Ivo Mathé to bude situace televizního trhu v České republice. Když jste 29. ledna roku 2004 odpovídal v rubrice týdeníku Reflex nazvané Žumpa na otázku vaší nejhorší zkušenosti s médii, řekl jste doslova, teď cituji, cituji ale, řekněme, část, nikoli celou tu rubriku: "Za opravdovou žumpu jsem považoval pořad Volejte řediteli." Konec citátu. S Vladimírem Železným jste vedl bezpočet polemik, když jste byl generálním ředitelem České televize, ale i později. Železný už zhruba rok a půl není generálním ředitelem televize Nova. Existuje něco, v čem se podle Iva Mathé negativně odrazilo, že Vladimír Železný už není jedním z nejmocnějších, ne-li nejmocnějším televizním manažerem v zemi?

Tak, to je komplikovaná otázka, ale v každém případě po sobě tady zanechal hlubokou stopu a právě v oblasti onoho digitálního vysílání jakousi tradici nebo vyšlápnutou cestu zdržování. On se opravdu choval jako špičkový štrajchpudlík pro ty, co znají Arbese. On prostě se stavěl té nové technologii, modernizaci vysílání v cestu, protože prostě chtěl zachovat status quo na současném trhu elektronických médií. Hodně lidí ho v tom podporovalo, hlavně těch ...

Není to ale ...

... kteří operovali na tom trhu, promiňte, a myslím si, že toto dědictví převzali po něm i ti, kteří převzali tu stanici.

Není to ale celkem logické od soukromého vysílatele, protože se mu rozdrobí televizní publikum a už bude, řekněme, daleko složitější a finančně náročnější oslovit masového diváka?

Je takové krátkodobě racionální, dokonce se mi, se zmítám použít to slovo racionální, je takové krátkodobé. Je to tak typické pro ten podnikatelský svět současný, mít ty konkrétní výsledky na dosah. Nemyslet na další generace, nemyslet dopředu. Někdo jiný by vám odpověděl, že naopak tržní prostředí, podnikatelský svět je typický svým tahem na branku, tím drivem táhnout všechno dopředu, objevovat, realizovat výzkum, investovat do něj. Představte si třeba farmaceutický průmysl, že by takhle čekal nebo automobilový. Tam naopak prostě oni jdou dopředu a jak by to asi organizoval stát nebo prostě instituce veřejné služby, které jsou omezené i finančně, čili to je takový zvláštní rozpor. Najednou jako by byly ty subjekty na tom trhu vysílání spokojeny nebo víc než spokojeny s tím stavem a nemyslely dopředu, myslely jenom na ten krátkodobý užitek.

Vy jste se ale krásně, lidově řečeno, vykroutil z té původní otázky, protože ta zněla, zda existuje něco, v čem negativně Železný, jako jeden z největších a nejvlivnějších manažerů, televizních manažerů, po roce a půl schází? To znamená ztráta Železného, nikoli to, že zde existují negativní důsledky.

Tak, já jsem tomu rozuměl, jak negativně, jakou negativní stopu tady ponechal. Ono je teda, opravdu je to těžká otázka s těmi třemi zápory. Já myslím, že to bylo jednoznačně odlehčení pro to prostředí, i to, že odešel, protože on také naučil politiky a veřejnost, co je to za strašlivý instrument, ta média, a co je to, když se zneužívají, a to už dneska tak adresné opravdu není. Teď neomlouvám všechny chyby žurnalistů, které latentně, kterých se latentně dopouštějí, ale nejsme svědky žádného tak markantního zneužívání silného média, jako on dokazoval dnes a denně minimálně jednou za týden.

A není tam, není žádná tam pozitivní stopa Železného, kde Železný schází? Víte, bavíme se o ...

Já mám velký problém s tím nalézt cokoliv pozitivního, protože dokonce nesouhlasím ani s těmi tezemi o zázračném podnikateli a skvělém organizátorovi. To nebyl žádný problém mít jednu hospodu ve vyprahlé vesnici a smět čepovat na rozdíl od ostatních. To prostě je tak logické, prostě ta glorifikace byla nadnesená, úplně chybná. Já naopak jsem v několika článcích razil tezi a je mi líto, že ne včas a pravidelně, nevěřte mu.

Byl jste posledním generálním ředitelem, za kterého se zvyšovaly televizní poplatky. To se psal rok 1997. Šlo o zvýšení z padesáti na pětasedmdesát korun. Z čeho podle názoru Iva Mathé stále pramení nechuť politiků zvýšit televizní poplatek?

Tak, ono to nebylo jednoduché ani tenkrát a řekl bych, když už srovnávám, a já jsem teď měl rok příležitost se zabývat těmi archivními materiály, tak ekonomicky ta léta od roku 93, 97 byla mnohem horší, protože meziroční inflace dosahovala mnohem více procentních bodů, někdy i dvacet jedna procent. To už od roku 98 nebylo, čili to je veliká komparativní výhoda těch následujících managementů, ale zároveň je to velká nevýhoda při argumentaci vzhledem, ve vztahu k politikům. Já se obávám, a to možná je jeden zrovna z aspektů toho neblahého dědictví Železného, politici by chtěli ovládat Českou televizi, zejména je tato chuť, tento apetit rozšířen v Poslanecké sněmovně. Oni opravdu na to nemají právo. Oni maximálně mají jakési právo ustanovovat či volit, a to ještě není úplně ideální právo, jakési kontrolní orgány, ale už je problém kontroly těch kontrolních orgánů. Rozhodně by neměly kontrolovat to médium a někdy ho dokonce i v té oblasti ekonomické, ty kritiky vyznívají směšně, když se člověk podívá zpětně na třeba nazírání jiných ekonomických problémů či hlasováních v Poslanecké sněmovně. Ale je to nesmírně lákavé ovládat Českou televizi i třeba Český rozhlas, moci si na něj dupnout, mít tam nějaké slovo v uvozovkách.

To je hlavní důvod?

Já si myslím, že to byl hlavní důvod a tomu podlehli.

Digitalizace, to slovo už tady padlo, to slovo se v televizním a rozhlasovém světě nyní skloňuje čím dál častěji. Na digitalizaci se chystají stanice soukromé i televize a rozhlas veřejné služby. Tady jsou slova generálního ředitele České televize Jiřího Janečka:

JIŘÍ JANEČEK (zvukový záznam): Digitalizace je nevratný proces. Prostě Česká republika nemůže být analogovým ostrůvkem uprostřed digitální Evropy, přes to prostě takříkajíc vlak nejede, čili my digitalizovat musíme. Ale ta nejjednodušší cesta, že překlopíme jedničku a dvojku do digitální podoby, to prostě není naše cesta. My chceme nabídnout divákům za standardní poplatek mnohem, mnohem víc. Chceme jim nabídnout zpravodajský kanál, o kterém jsme mluvili před okamžikem. Chceme jim nabídnout vzdělávací a dokumentární kanál. Později, v době, kdy už bude stoprocentní nebo vysoká penetrace set top boxy, tak samozřejmě chceme upravit i programovou nabídku prvního programu a druhého programu, to znamená, že z druhého programu zmizí ony dokumenty, protože budou na ČT 4 a druhý program se stane takovým programem, který bude více kulturním, kde prostě bude větší možnost uvádět klasická díla světové kinematografie a řadu dalších. Čili i ta programová skladba se začne měnit a ty jednotlivé programy se více vyprofilují, a to nám právě ta digitalizace může dovolit. A to nemluvím o dalších doplňkových službách, které digitalizace přináší.

Konstatuje generální ředitel České televize Jiří Janeček. Je Ivo Mathé jako, řekněme, teď už vnější pozorovatel toho televizního světa přesvědčen o tom, že televizní manažeři mají jasno jak naplnit, kvalitně naplnit ten obsah, který s sebou ve zvýšeném počtu digitalizace přinese?

Nevím. Česká televize byla vždy tahounem digitalizace už od třiadevadesátého roku a v těch obsahových věcech víceméně měla už na sklonku roku 97 jasno. To je právě jediné, co mě zaráží. Jakoby od toho listopadu, října, listopadu roku 97, kdy poprvé jsme zveřejnili, já dokonce konkrétně v jednom projektu na přelomu právě těch let, jakýsi obsah těch příštích, třetího, čtvrtého, pátého okruhu, tak se jakoby obsahově v tom nic nezměnilo. To ...

Bohužel.

Myslím, že bohužel. Mě to trochu zaráží. Já jsem před dvěma lety ...

Jakou změnu byste navrhl?

Já bych před dvěma lety, jsem dokonce navrhl takovou restrukturalizaci programovou prvních dvou okruhů právě s ohledem na ty další digitální, ale to by tak chtělo asi hodinu a půl na vysvětlení. Ten materiál existuje.

A když na to budete mít půl minuty?

Je to zásadní změna především prvního a druhého programu. První program by spíš měl směřovat k té publicisticko-zpravodajské televizi s pevnými časovými osami, zatímco ona dvojka, vždycky vychvalovaná, by vnesla veškeré dramatické umění, dramatické audiovizuální pořady hudební, hudební opery, dokumenty a je to velmi stručně. To je komplex.

Konstatuje nový rektor AMU, budoucí rektor AMU, bývalý generální ředitel České televize Ivo Mathé. Děkuji, že jste přišel do BBC. Na shledanou.

Děkuji za pozvání.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.