Robert Břešťan moderátor BBC

Svatopluk Karásek ve studiu BBC

Novým českým vládním zmocněncem pro lidská práva se stal poslanec a místopředseda Unie svobody-Demokratické unie Svatopluk Karásek. Chce navazovat na práci svých předchůdců.

JAN JAŘAB (zvukový záznam): Myslím si, že se nám řada věcí podařila, to znamená, podařilo se nám dosáhnout novelizací zákona o státním občanství, dokonce dvakrát, podařilo se nám dosáhnout zásadních novelizací zákona o výkonu trestu, připravili jsme antidiskriminační zákon a úplně zásadní systémovou novelizaci zákona o veřejném ochránci práv, která teď čeká na schválení ve sněmovně.

Říká Jan Jařab, odstoupivší vládní zmocněnec pro lidská práva. Podle Viktora Sekyta z Rady vlády pro záležitosti romské komunity má Česká republika velké rezervy ve vztahu k Romům.

VIKTOR SEKYT (zvukový záznam): Vyřešit se ho rozhodně nepodařilo, ale jako udělal se pokrok, v mnoha oblastech se udělal velký pokrok. Já ten největší vidím v oblasti vzdělání, což je perspektiva do budoucna, protože zatímco kolem roku 90 asi čtyřiadvacet Romů studovalo na středních školách, dneska jich tam máme tisíc.

A Svatopluk Karásek se podle svých slov nejvíce obává právě romské problematiky.

SVATOPLUK KARÁSEK (zvukový záznam): To je trochu jako neřešitelný, a to chce citlivý přístup a nečekám, že by se to nějak tak snadno vyřešilo, tak to samozřejmě ve mně obavy vzbuzuje, tento problém.

Především o plánech Svatopluka Karáska v jeho nové funkci bude dnešní rozhovor. A příjemný poslech přeje Robert Břešťan. Hostem Interview BBC je, jak jsme řekli, poslanec českého parlamentu a nový vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek, dobrý podvečer.

Dobrý večer.

Nová funkce, více práce, méně času na rodinu, vidíte to také tak?

No, já spíš vítám, že se mohu ve své politické práci, které se nevěnuji dlouho, vlastně poslední dva roky, trochu specializovat a že to není, jako teď máme různé zákony o rybníkářství a o barvivech a jeden za druhým jde ...

To vás nebaví?

No, baví, ale vítám to, že po dvou letech, řekněme v půlce té práce, že se mohu na něco specializovat, na něco, co mi je celý život blízký a co, co mě nějak oslovovalo vždycky.

Myslíte, že budete stíhat koncertovat se svou kapelou Pozdravpámbu?

No, my už jsme se tak trochu rozešli, protože asi šest let jsme poctivě jezdili po celé zemi a někdy až třikrát týdně jsme hráli po práci a přijeli jsme v noci někdy ve čtyři a než jsem je rozvezl, hudebníky a tak, takže jsme sami, já teda jsem usoudil ...

Ale jako sólista si zahrajete občas ještě?

No, ale trošku to teď omezuju, aby to nebylo tak často.

Zůstáváte tedy poslancem, také jste místopředsedou Unie svobody-DEU, jak jsme řekli, to už je docela slušná kumulace aktivit, nebojíte se přeji jen, že to všechno nezvládnete?

Toho se nebojím, no, tak spíš jde o to, abych, jak říkám, že se teď můžu soustředit na jedno téma, a to mě těší.

Přesto o tom, že byste se vzdal poslaneckého mandátu, o tom jste neuvažoval?

O tom jsem neuvažoval ani vteřinu a myslím si, že je to dobrá kombinace, že vláda spolupracuje s parlamentem a právě vládní zmocněnec je tam ...

Vládní zmocněnec je právě na telefonu, tak prosím, kdybyste, děkujeme, vypnul telefon. Myslíte tedy, že vám poslanecký mandát usnadní působení v novém úřadu?

Myslím, že mi o hodně usnadní právě práci, že tam jsem uvnitř, kde se ty zákony, řekněme, tvoří a mám blízko k různým resortům a ministrům a můžu prostě nějak tak rychle reagovat a že není tam ten odstup, který třeba u doktora Jana Jařaba byl a možná, že s tím měl trochu potíže prolomit, řekněme, tu vzdálenost mezi jeho úřadem a parlamentem.

Vy máte velmi blízký vztah jednak teď profesně, ale i možná lidsky s ministrem spravedlnosti a předsedou vaší strany Unie svobody Pavlem Němcem. On je vaším nadřízeným jaksi jak ve straně, tak teď i ve vaší nové funkci vládního zmocněnce. To také berete jako jasnou výhodu?

Ano, to beru jako výhodu, i když pan ministr Němec má hodně práce, není prostor pro nějaký to, abychom se hlouběji třeba o něčem bavili, ještě se mi to nepodařilo, ale přesto je to výhoda, že přece jenom ho potkávám a můžu mu něco sdělit a poradit se.

Vnímáte ho tedy jako jasného spojence?

No, spíš jako nadřízenýho.

Dnes, tedy v pátek, jste měl svou první tiskovou konferenci v nové funkci a na ní jste řekl mimo jiné toto:

SVATOPLUK KARÁSEK (zvukový záznam): Stal jsem se nyní zmocněncem a v tom zní slovo moc, takže bych chtěl říci, že netoužím po nějaké osobní moci, ale byl bych rád, kdyby právě lidská práva měly určitou moc, aby se mohly prosazovat v našem životě a mám takovou obavu, jestli se zase nejedná o moc bezmocných, jestli jsou tato lidská práva vymahatelná nějakým způsobem v naší zemi, v Evropě a v celém světě. Mám trochu obavu, abych nežil opět tu moc bezmocných jako zmocněnec.

Svá slova si jistě velmi dobře pamatujete, takže vstupujete do své funkce s takovou skepsí?

To není přímo skepse, ale zkušenost, že různé industriální lobby a tak jsou dneska víc, řekněme, slyšet a mají větší váhu a že lidská práva zůstávají jakousi Popelkou, něčím, co je jako takový nadstandardní a co může být a nemusí, já s tím nesouhlasím, ale myslím si, že to tak je, že ta vymahatelnost a prosaditelnost těch lidských práv, že, že naráží na určité těžkosti, takže to není skepse, ale zkušenost s tím, že lidé ještě si neuvědomují, že je to něco podstatnýho, lidský práva, co tu naší demokracii může doopravdy zkvalitnit a udělat to, co je, výhody, které jsou pro všechny a třeba ne pro nějak omezené lidi nebo nesvobodné lidi, kteří žijí někde v ústavu, takže se to může prolongovat a dostat se k nim ta kvalita. Myslím si, že je to dobrej, dobrej trend a že řekl bych, že to je potřeba pěstovat a zkvalitňovat.

Je to, myslíte, praxe i v českém parlamentu, to jakési přehlížení důležitosti lidských práv, o kterém mluvíte?

No, já bych to nechtěl takhle obecně říct, ale třeba když se v parlamentu, myslím loni, jednalo o nějakém azylovém zákonu a tam šlo o nějakou nuanci, o prohloubení nebo aby ta lidská práva byla víc dodržována, tak jsem žádnej velkej zájem nezažil, docela se i bavili poslanci nahlas, takže jsem viděl, že moc jako ve středu zájmu to není.

Byl i větší vliv v parlamentu důvodem toho, proč jste před časem vstoupil do Unie svobody-DEU?

Větší vliv parlamentu?

Myšleno větší možnost prosadit, prosadit zákony více než nezávislý poslanec, nezařazený?

To myslím, že ne, protože od začátku jsem byl v klubu Unie svobody a tam jsme se stejně tak nějak vždycky radili nad tím, kdo který zákon nějak bude zpravodajovat a kdo, takže v tom moc velký rozdíl není, jestli jsem ve straně, nebo jestli jsem byl nezávislý.

V jakých oblastech lidských práv se vy osobně cítíte být expertem, je jich celá řada?

Tak expertem se necítím a cítím se v takovým, bych řekl, jako životě těch lidských práv, aby byly co nejvíce v životě, když dám příklad, tak za posledních pár dní, řekněme, nebo čtrnáct dní, tak jsem byl v Bělorusku na těch volbách, ale hlavně setkat se s opozicí, pak jsem prostě byl na procesu s Vladimírem Hučínem dva dny předtím, teď zase jsem byl na nějakým výboru pro kubánské disidenty a jejich rodiny, kde jsme se setkali s kubánským disidentem, který navštívil Čechy, no, a takže vlastně stále ta lidská práva nějak žiju a pořád se s tím setkávám. Včera jsme se radovali, málem jsem dal Táně Fischerový pusu, když pustili paní Světlanu Kovaljovovu. My jsme psali ministrovi Čermákovi a hned pak ministrovi Němcovi, aby ji nevydávali do Ruska, aby byla propuštěna z vězení.

Tady je asi třeba připomenout, že je to ruská novinářka, která měla být vydána k trestnímu stíhání do své vlasti, ovšem, řekněme, na poslední chvíli ministr spravedlnosti Němec rozhodl, že vydána nebude.

Ano, to bylo právě včera a my jsme s Táňou Fischerovou psali už předtím několik dopisů, takže jsme měli radost, že nebude vydána a že, že je na svobodě. No, tak říkám, to je jenom příklad, vy se ptáte, jestli jsem expert a já říkám od Charty 77, takže pořád s těma lidskýma právama nějak žiju a zajímají mě. To ještě neznamená, že jsem nějaký teoretický expert, ale je to pole, které žiju.

V Poslanecké sněmovně jste se angažoval například u zákonů, které tu více, tu méně s lidskými právy souvisí, u cizineckého zákona, u zákona o dočasné ochraně cizinců, zákona o státní sociální podpoře a mimo jiné jste jedním z předkladatelů návrhu na změnu ústavy, na přímou volbu prezidenta, to s tím až tak nesouvisí, přesto, co je pro vás na přímé volbě prezidenta tak lákavé?

No, tak zdá se mi to, že to je demokratičtější a že takhle, když je volen pouze parlamentem, takže to je úzká, vlastně politická volba, v parlamentu může jednou vést jedna strana a podruhé druhá, jedou můžou mít třeba i KSČM nějak velkou převahu nebo tak, takže tam si myslím, že je lepší, když, když plebiscitem rozhodnou lidi v referendu a je to demokratičtější.

I když současný český prezident Klaus se sám k přímé volbě přiklání, cítíte se být nějak v opozici k panu Klausovi, nejen v této otázce pochopitelně, protože tam jste zajedno.

No, v opozici, tak ODS je v opozici a on myslím, že jako zůstává takovým velkým členem ODS, alespoň ve svých názorech a tak, takže se cítím být často, s jeho názory příliš nesouhlasím, ale přijímám ho jako prezidenta samozřejmě.

Na konci června jste ovšem v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl: "Klaus je pro mě otcem klientelismu, pragmaticky neetického přístupu k moci." To není příliš lichotivé.

Ne, taky mu nějak lichotit nechci, ani nepotřebuju. Tak jistě je představitel politiky, která se mi příliš nelíbí a kritizuji tento přístup k politice. Já jsem spíš teda, jak bych řekl, že se hlásím k politice Václava Havla, to neznamená, že nějak adoruji přímo jeho osobnost, ale to, co on přinesl do, do naší politiky, tak myslím, že žádná současná strana, alespoň ta velká, to nezastává a že je tu alespoň dvacet pět procent voličů, kteří by rádi v této myšlence a v této tenzi politické pokračovali a já se k nim hlásím.

Jen stručně, jaké konkrétní negativní projevy té politiky prezidenta Klause vnímáte?

No, tak takový zasahování právě jako, bych řekl, stranického názoru, on má být objektivní a má být tak trochu jako nad věcí a on mluví jako velký, takový nadřazený člen ODS a třeba teď, jak se vmísil do tý kauzy Kořistka tím, že hodnotil pana Kořistku, že je nedůvěryhodný, tak to mi vadilo a pak i s těma odposlechama. Prostě to je věc soudu a věc státního zástupce, jestli vydá povolení k odposlechu a ne ředitele policie a takový prostě, to je zasahování do kompetencí, které má někdo jiný.

Ostatně na to, proto jsem se také na prezidenta Klause ptal, kvůli odposlechům. Vy sám jste člen stálé komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie České republiky, je odposlechů příliš, anebo myslíte, že přiměřeně?

No, já už nejsem členem té komise, k tomu přišel jiný poslanec, Robert Vokáč, já jsem měl dva výbory, tak jsem mu to přenechal. Ale myslím si, že těch odposlechů je příliš, ale taky se mi zdá, že hodně našich spoluobčanů se vydalo takovou tou nezákonnou cestou a že prostě se hledají různé možnosti tedy toho, těch velkých a menších podvodů a že ta potřeba toho odposlechu asi tady je. Za mnou sám chodil jeden policista, který říkal, že i při únosu dětí a při, při krádežích aut a tak, že je potřeba, aby ten odposlech byl a že jich je málo a chtěl na mně tehdy, když jsem byl v tom, v této komisi, abych prosazoval to, abych jich bylo povolováno víc. Takže pokud je to povoleno, pokud je to oficielní, povoleno soudcem, tak ...

Tak věříte, že je to v pořádku?

... tak myslím, že je to v pořádku, i když je jich hodně, řekněme.

Mimochodem to členství v komisi jsem vám přisoudil díky neaktuálnosti internetových stránek Poslanecké sněmovny, protože tam stále ještě figurujete.

Ano, ano.

Máte pocit, jen stručně tady, že poslanecká komise svou práci dělá dobře, že kontroluje dostatečně použití operativní techniky?

To si nejsem jistej, možná, že nemůže řádně nějak do těch hlubších sfér, může jenom jeden úkon, podívat se, jestli to bylo povoleno soudem, což je hlavní kritérium u toho odposlechu, a to může zkontrolovat. To jsme také dělali, že nám dali lidi, kteří měli podezření, že jsou odposlouchávaní, číslo a my jsme se mohli podívat, jestli je to schválený odposlech, nebo ne.

Vaše jmenování vládním zmocněncem, alespoň podle malého průzkumu České tiskové agentury, České tiskové kanceláře, pardon, vzbudilo mezi některými představiteli nevládních organizací rozpaky, můžu citovat: "V podstatě od Karáska nic neočekáváme, stejně na to nebude mít čas, protože zůstává poslancem. Nějaká očekávání, z toho už jsme vyrostli." Řekl ČTK předseda sdružení Dženo Ivan Veselý. To není příliš vstřícný vzkaz pro začátek spolupráce.

Tak, já jsem přeslech to křestní jméno, Dževa?

Dženo, to je název sdružení, název toho muže, který to řekl, je Ivan Veselý.

Ivan Veselý, no, tak jako mě to překvapuje, že takhle se někdo vyjadřuje, já mám radost, že to třeba vítal inženýr Petr Uhl, volal mi a navštívil mě člověk, který tuto, tuto instituci zakládal, že to vítal doktor Jan Jařab, a to je pro mě podstatné, jestli pan Ivan Veselý má pocit, že prostě nemám na to čas nebo něco, tak to je jeho soukromý pocit a jde o to, abych ho z toho svou prací vyvedl. Ale jako ze dvou lidí, kteří se takto vyjádřili, nelze podle mě dělat nějaké závěry a ...

Například to bylo ještě, pardon, z Gender Studies, našly by se další organizace, které se zabývají problematikou handicapovaných, ty říkají, že o tom moc nevíte, přesto vám to chuť do práce tedy nebere?

Absolutně ne.

Navzdory tomu, že, jak jste dneska, dnes řekl na tiskové konferenci, že gro své práce vidíte ve spolupráci mimo jiné právě s neziskovými organizacemi?

Ano, navzdory tomu klidně, tak když toho vědí víc, třeba tady, myslím, že to je doktor Krása, ne, no, tak mi určitě pomůže v tom to prosazovat.

I ty organizace, které vás jako vládního zmocněnce pro lidská práva vítají, ovšem připomínají, že pravomoci zmocněnce jsou nevelké, s tím souhlasíte?

To jsme říkali hned na začátku, že to prosazování do praxe nebude jednoduchý a pravomoci moc velký nejsou, ale já věřím právě na tu schopnost spolupráce a schopnost jednání s lidmi a že právě i třeba s pány ministry můžu v přátelském duchu prostě to posunout dál tak, aby to bylo ku prospěchu věci.

Podívejme se teď na váš možná první velký úkol, to je projednání, schválení a případně přijetí antidiskriminačního zákona v parlamentu. Jaký je hlavní cíl tohoto zákona?

Tak, to je velice rozsáhlý zákon, který jsem, dneska jsem ho dostal do ruky, tak je to velký fascikl a doktor Jan Jařab a jeho tým právníků na tom pracovali tři roky a teď jako je tu výsledek konečně a je to, smyslem toho zákona je taková jako služba lidem, kteří pociťujou, že jsou diskriminovaní, takže je to, bych řekl, taková konkrétní pomoc těmto lidem. No, a tady se navrhuje, v tom zákoně antidiskriminačním, důležitý je, že to na nás vyžaduje Evropská unie, že je to jedno z takových usnesení, které každý stát má přijmout a je to takový společný úkol všech vlastně zúčastněných pětadvaceti států a dalších, který vstoupí, no, a my jsme tam trochu už za termínem, ten diskriminační zákon už měl být přijat a teď už nám tak trochu hrozí sankce.

Ony jsou dvě varianty tohoto zákona, buď agendu získá ombudsman ...

No, to právě chci říct.

... nebo vznikne centrum pro rovné zacházení, řekněte, k jaké variantě se kloníte vy?

Tak, to vždycky hrajou roli trochu peníze, no, tak tady teď vidíte, že i ten náš úřad zmocněnce má několik těch skupin a několik výborů, takže vlastně tady by se muselo trochu vytvářet zase nové, takže už to připadá některým vládním činitelům tak trochu moc. Máme ombudsmana, máme zmocněnce pro lidská práva, teď tu budou další placený, řekněme, antidiskriminační skupiny lidí a jejich vedoucí, jejich ředitel, takže se to stává trochu takový více kanálový a teď se přemýšlí na tom, jaká ta varianta by byla lepší, přidat to ombudsmanovi, doktorovi Motejlovi, je jedna varianta ...

Vy byste usiloval získat to například pod sebe, ten antidiskriminační zákon, dohled nad jeho dodržováním?

Tak, já bych to hned jako první den v úřadě nechtěl říct, nejdřív bych to rád prozkoumal a tak, ale v podstatě věřím tomu týmu doktora Jařaba, když říkají, nejlepší varianta je to oddělit, aby to bylo samostatný, ta Rada pro rovné příležitosti, a to, tak by byla ta myšlenka Evropské unie nejlíp naplněna.

Vaším předchůdcem, právě Janem Jařabem, je připraven i nový zákon o zdravotnictví, který by posílil práva pacientů.

Jan JAŘAB, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva (zvukový záznam): Ten je připraven již několik let, je tam upravena řada oblastí, které dnes víme, že jsou velmi problematické v té platné úpravě, jako je právo na přístup k dokumentaci, anebo informovaný souhlas. Všechno jsme to teď viděli v několika kauzách, které se, které se objevily v souvislosti se smrtí Ivana Hlinky nebo v souvislosti se sterilizacemi.

Řekl v rozhovoru pro BBC tehdy ještě vládní zmocněnec Jan Jařab a jeho nástupce - Svatopluka Karáska - se ptám, vnímáte i vy práva pacientů v České republice jako nedostatečná?

No, tak nemohu to říci nějak tak generelně, že by to bylo všude stejný a tak, ale určitě se stane nebo stává, že v některém prostě zařízení, kde třeba je málo personálu a kde, kde ještě ty podmínky nejsou tak dokonalý, takže se to stane, že jsou ta práva, řekněme, porušena, ale neřekl bych, že je to nějaký takový základní přístup, který by nějak byl všeobecný nebo tak. Je to spíš, bych řekl, nedopatření nebo ještě nedokonalá, nedokonalý stav, kdy buď chybí personál, nebo ještě třeba ty budovy a tak nejsou v pořádku, takže spíš bych to viděl jako výjimečný, ale i v takových případech samozřejmě je dobrý se, se o to zajímat a snažit se, abych, když třeba bych přes ombudsmanův úřad zjistil, že na jednom místě zvlášť jsou stále znovu stížnosti, ať už na, na zacházení, nebo na tu sterilizaci, že z jedné nemocnice je nejvíc těch, kteří, řekněme, si pak stěžují, tak se to dá tak trochu lokalizovat, ale nemyslím, že by to bylo všeobecný.

Kdo, jaká skupina obyvatel v České republice podle vás potřebuje váš největší zájem?

No, tak to také teprve uvidím, které, která ta skupina občanů a takových ohrožených, řekněme, je víc, jsou to bezdomovci a osoby s duševní poruchou, kteří jsou nuceni třeba žít v ústavu, děti, senioři, ženy a mohl bych jmenovat další skupiny a jedna z nich je samozřejmě taky romská menšina nebo romští obyvatelé, kteří s námi spolužijí, to je jistě velmi rozsáhlý a problematický celek.

Poslechněme si tedy, kde vidí hlavní romský problém Viktor Sekyt z Rady vlády pro záležitosti romské komunity.

VIKTOR SEKYT (zvukový záznam): V současné době nám vznikají vyloučené romské komunity. Některá města přistupují necitlivě a Romy nám odsouvají kdesi na okraj a ve chvíli, kdy dojde k vysoké koncentraci jako osob, které mají také velké množství problémů, tak vzniká situace opravdu obtížně řešitelná.

Souhlasíte s tímto?

No, jistě, to je slovo člověka, který v tom pracuje už delší dobu, tak s tím musím souhlasit a já bych se v této oblasti snažil o nějaký takový propojení těch jednotlivých organizací, které, kteří, které se snaží pomoci tak, aby vznikla, řekněme, jednotná koncepce a navázat to na, na strukturální fondy nebo na pomoc z Evropské unie a cílevědomě, dlouhodobě řešit ty otázky a ne takovou tu náhodnou pomoc tam dát pár, já nevím, pár finančních prostředků a tam a tam, ale přitom se to nějak tak radikálně nemůže změnit, takže spíš koncepci a různé neziskové organizace, plus státní peníze, plus evropské a pokusit se to řešit, jak říkám, stále a dlouhodobě a po malých krůčcích.

Takže, pardon, přebíráte ideu svého předchůdce Jana Jařaba, že by měla vzniknout jakási agentura pro integraci Romů, která by práci s Romy sjednotila, aby nebyla tak roztříštěna?

Přesně, ani jsem o tom s ním nemluvil a myslím si, že to by bylo správný.

Lidskými právy nechcete a teď vás budu citovat: "Buzerovat organizace, anebo vládu." Chcete spíše lidem umožnit, dohodnout se a prosadit je do života, věříte, že se vám to podaří, jak?

No, tak žádný přesný recept nemám, ale v tom přístupu, který v životě mám, tak proto jsem to řekl, to ne lidskými právy tak otravovat jednotlivé instituce a jako takovej policajt malej a takhle, ale spíš umožňovat, aby se, aby se víc dostávaly do života, to znamená rozhovorem a takovou organizační prací a schopností se domluvit, posouvat prostě od, z toho ministerstva a různých mezirezortních, jít dál tak, aby to došlo až ke svému cíli, spolupráce je pro mě velké slovo, ať už jsem říkal třeba s doktorem Motejlem a s Annou Šabatovou, to znamená s úřadem ombudsmana, spolupráce s neziskovými organizacemi, hlavně se těším na spolupráci s Člověkem v tísni ...

Z toho by se dalo vyvodit, pardon, že vás přerušuji, že se budete angažovat nejen v lidských právech v České republice, ale i v zahraničí?

No, tak ze zahraničí, řekněme, se můžeme trochu v tomto tak nějak učit, tak já třeba jsem si myslel, že některé metody nebo také vzory si můžeme vzít z Holandska nebo z některých jiných států, tak spíš si od nich vzít materiál a zkušenost, jak se jim to podařilo nebo někde třeba v nějaké zemi, kde se podařilo dobře s tou romskou menšinou něco učinit, tak určitě tyhle informace už asi na tom našem úřadě budou a když ne, tak si je obstarám, takže nejsme v tom zápase nějak sami.

S lidskými právy bezpochyby souvisí výročí, patnácté výročí listopadu 1989, hodláte nějak slavit?

Ano, my jsme, já jsem taky nějak šéfem toho podniku Ano pro Evropu, což je taky taková, bych řekl, jenom nezisková nějaká věc, která už před tím, před tím referendem usilovala o to, abychom řekli ano Evropě, ale i teď, po tom, se snažíme občany motivovat pro Evropu, takže v rámci toho 17. listopadu na lávce Novotnýho nebo tam prostě, Smetanova lávka, tam děláme od dvou hodin až do večera prostě velký pořad ...

Takže i pro vás osobně je to významné výročí?

Velmi významné a těším se, že to oslavím.

Říká Svatopluk Karásek, host dnešního Interview BBC, český poslanec a vládní zmocněnec pro lidská práva. Děkuji za rozhovor.

Děkuji taky, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.