Robert Břešťan moderátor BBC

Milan Urban ve studiu BBC

Ve sporu o emisní kvóty pro české podniky padají ostrá slova. Konflikt, jehož rasanci dolní komora českého parlamentu už dlouho nezažila, vypukl kvůli druhému čtení vládního návrhu zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Střetávají se při nich zájmy ministerstev životního prostředí a průmyslu a obchodu.

Libor AMBROZEK /KDU-ČSL/ (zvukový záznam): Pohled ministerstva průmyslu a mnohých podniků je takový, že vlastně my jsme v devadesátých letech jaksi mnoho investovali a že by to přidělení povolenek měla být jakási forma odměny za to, co jsme udělali ještě dřív, než to po nás evropská směrnice chtěla.

Říká český ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Řeč bude i o použití výnosů z energetické společnosti ČEZ na reformu českého důchodového systému, o omezování prodejní doby v supermarketech a také o dalším osudu Aera Vodochody.

Říkáme, že Boeing nesplnil očekávání, že zklamal v České republice a tedy, že zaplatíme za garantované úvěry státem tedy bankám těch devět celých tři miliardy, které zaplatíme tak jako tak.

Řekl na adresu bývalého vlastníka Aera Vodochody český ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, host dnešního Interview BBC. A příjemný poslech vám přeje Robert Břešťan. Hostem dnešního Interview BBC je, jak jsme slíbili, český ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Dobrý podvečer.

Hezký podvečer.

V Poslanecké sněmovně je v posledních dnech docela bouřlivo. To si takhle poslanci nadávají zcela normálně?

Tak, já myslím, že v některých se dá objevit Jekyl i Hyde, takže čas od času se to tam stává.

Takže vás sprostá slova nepřekvapují?

Tak, já jen nepoužívám, to jste si možná všimli, přestože jsem vyrostl v hutích, kde to je celkem obvyklé, ale myslím si, že důležité je, ať mě někdy něco štve, tak mít dobré nervy na tu práci.

Štve vás váš kolega ve vládě pan Ambrozek?

Vůbec ne. My jednáme poměrně korektně. Když máme spory, tak to jsou spory, kde předkládáme argumenty a myslím si, že ani tento zákon není tak dramatický, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Hlavním předmětem vašeho sporu právě s ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem je množství povolenek na emise oxidu uhličitého. Ministerstvo životního prostředí navrhuje sto milionů tun, vy o zhruba sedm milionů tun více. Ministr Ambrozek k tomu říká:

Libor AMBROZEK /KDU-ČSL/ (zvukový záznam): U nás naopak bude systém obchodování znamenat, že naše podniky budou moci ty povolenky prodávat, a získat tím nějaké prostředky. A ministerstvo životního prostředí se při zpracování toho alokačního plánu drželo přesně litery směrnice, která říká, že by měl stát navrhnout tolik, kolik jeho podniky potřebují. Když to vezmu tak, že současná produkce emisí, nebo tedy ten průměr za ta léta 99 až 2001, je osmdesát devět milionů tun, tak to číslo kolem té stovky, které předkládáme, vlastně znamená i prostor pro očekávaný hospodářský růst.

Vy s těmito slovy Libora Ambrozka souhlasíte, nebo ne?

Tak já s nimi zcela nemohu souhlasit, neboť Česká republika se zavázala v Kjótském protokolu, aby plnila určité limity, a ty jsou vyšší, než je námi navrhovaných sto sedm a jsou podstatně vyšší a my musíme mít dostatečný prostor na to, aby existovala možnost pro hospodářský růst, s kterým je spojen růst životní úrovně, a tedy růst je jasný a rovnováha se životním prostředím je také důležitá a ministerstvo životního prostředí, myslím, přetlačuje příliš to číslo dolů.

Myslíte, že na té váze na jedné straně je tedy životní prostředí, na druhé hospodářský růst. Je v zájmu České republiky, aby více bylo na váze hospodářského růstu?

Je v zájmu České republiky, aby mezitím byla rovnováha a ten návrh je přesně takový.

Konečné hlasování o obchodování s povolenkami má proběhnout v parlamentu zítra. Teď citace ještě jedna Libora Ambrozka: "I když v pátek poslanci rozhodnou, že napříště bude o počtu obchodovatelných povolenek rozhodovat ministerstvo průmyslu, bude mít vždy poslední slovo vláda, potažmo Evropská komise." Má pan Ambrozek pravdu?

Tam je potřeba se podívat trošku pod hladinu. My jsme předložili návrh zákona do Poslanecké sněmovny, který nemá příliš velké rozpory. Poté proběhlo jednání výborů, také výboru hospodářského, který k tomu přidal některé pozměňovací návrhy a já s některými souhlasím, k některým budu neutrální a s některými nesouhlasím. Částečný posun kompetencí k ministerstvu průmyslu a obchodu tak, jak je navrhován v rámci projednávání v hospodářském výboru, je posun správným směrem a s tím samozřejmě souhlasím, neboť jsou tam i pozměňovací návrhy, které to posunují zase k ministerstvu životního prostředí. A tedy je potřeba hledat rovnováhu, a ta rovnováha je ve vládním návrhu plus v některých pozměňovacích návrzích hospodářského výboru.

Přesto očekáváte, že projde ta vámi navrhovaná kvóta sto sedmi milionů tun oxidu uhličitého pro české podniky?

To jsem si téměř jist, protože to byla velká shoda ve vládě a je to i shoda v Poslanecké sněmovně.

Vnímáte to jako velkou pomoc českým průmyslovým podnikům, těm velkým?

Je to systém, který vytváří motivační prostředí. Ten, kdo investoval, ten, kdo bude investovat do životního prostředí, tak bude mít možnost získat i nějaké další prostředky, čili je to motivační a je to způsob jak zlepšit životní prostředí. Čili je to systém, který je ve prospěch, ve prospěch krajiny v České republice.

Ve vládě se ovšem věnujete také malému podnikání, malým podnikatelům. Souhlasíte s tím, že byrokracie v České republice dusí podnikání, zejména to malé?

Souhlasím jenom částečně. Když se podíváte na výsledky českého hospodářství a na tom se podílejí všichni, velké firmy, střední i malí podnikatelé, tak dynamický růst hrubého domácího produktu je okolo čtyř procent. Export, který je v letošním roce o třicet procent vyšší, než byl vloni, a tak bych mohl pokračovat, to jsou makroekonomické parametry.

Ovšem ten export je přeci jenom asi díky tomu, že jsme vstoupili do Evropské unie, možná je to věc jen přechodná, krátkodobá, nemyslíte?

No, to v žádném případě. Tady bylo mnoho lidí, kteří tu hranici našeho vstupu do Evropské unie považovali za horizont, který nás potáhne do nějaké hospodářské propasti. Opak je pravdou. Skutečně exportu se daří, láme rekordy každý měsíc. Podílejí se na tom všichni, velcí, malí i střední. Tedy to prostředí tak špatné není, to neznamená, že neříkám, že máme určité rezervy. Rezervy v právním prostředí, řekněme i v určité složitosti daňového systému, ale na to existuje dnes Rada pro rozvoj podnikatelského prostředí, které šéfuje ministr průmyslu a obchodu, tedy já, a ta rada je složena ze zástupců podnikatelské sféry, tedy velkých i malých, ze zástupců zaměstnanců a také ze zástupců podnikatelů Evropské unie a jednotlivých resortů a předkládá vládě návrhy, které vylepšují podnikatelské prostředí, a já bych mohl říci již několik takových kroků, které to posunuly dopředu.

Je to například vznik centrálního registračního místa, urychlení založení firmy?

Určitě. Je to jedna z důležitých věcí, ve své podstatě znamená, že každý, kdo podniká, vyřídí všechny náležitosti spojené s podnikáním z jednoho místa, tedy ze živnostenského úřadu.

To je ovšem plán na rok 2006, nakolik reálné to datum je?

Ten plán má ...

A nešlo by to dřív?

Ten plán má dílčí etapy. Mimo jiné to souvisí i s novelou některých zákonů, živnostenského a zákonů, které s tím souvisí. Dřív to nejde, ale zaplaťpánbůh, že jsme se již vydali tímto směrem. Vláda ten materiál schválila včetně těch dílčích kroků. To znamená, že uložila i jiným resortům, než ministerstvu průmyslu a obchodu, aby se podílely na vytvoření toho, tohoto centrálního místa.

Podnikatelé volají také, když už pominu nižší daně, že by chtěli, což se jim asi nepoštěstí, tak aspoň jednodušší placení daní, méně formulářů. I na to myslíte?

Tak, já myslím, že se jim poštěstí i to, aby daně byly nižší, pouze jinou formou. My jsme od nového roku zavedli zrychlený systém odpisů, zavedeme od nového roku možnost odečíst od základu daně prostředky vynaložené na výzkum, na firemní výzkum, a to všechno vlastně snižuje nepřímým způsobem ten daňový odvod státu s tím, že hledáme i další možnosti, jak podpořit zaměstnání, podpořit vznik nových míst například cestou odpočtu prostředků na vzdělání, či cestou odpočtu příspěvku na dopravu a podobně.

Mluvíte o podpoře zaměstnání. Ovšem například návrh na omezování prodejní doby v supermarketech, aspoň podle majitelů těchto velkých obchodních center, by přinesl pravý opak.

Já vám řeknu své stanovisko. Já si myslím, že přiblížit se standardům Evropské unie není nic špatného, na druhou stranu by to nemělo být na úkor zákazníka. Zdánlivě je to rozporné, co říkám, tak se to pokusím vysvětlit. Pokud budou se chovat zaměstnavatelé v supermarketech ke svým zaměstnancům stejně dobře, jako se chovají v Německu, ve Francii či jinde, nebudu proti tomu nic mít. A je otázka, jestli tomu tak dneska je, já si myslím, že není. Pokud se budou markety chovat stejným způsobem ke svým dodavatelům, tak jako se chovají kdekoliv jinde v Evropě, v České republice, také budu spokojen.

Chovají se špatně? V čem konkrétně?

Já si myslím, že tam jsou určitě rezervy. Vždyť všichni známe ty příběhy o tom, kolik musí být to skladné, než vůbec se dostane košile nebo cokoliv jiného do supermarketu, a to si myslím, že jsou věci, které nejsou běžné.

Přesto pardon, jak to souvisí s dobou otvírací doby?

Otvírací doba je jednou ze součástí toho řešení. Já si myslím, že lze hledat nějaké limity v tomto, ale ne na úkor zákazníka. To znamená, mělo by to být velmi citlivé.

Ptal jsem se na to kvůli zvyšování nezaměstnanosti. Tomu vy nevěříte, že by zkrácení prodejní doby, zavřené obchody například v neděli a o svátcích nepřinesly menší zaměstnanost?

Žádný návrh na to, že by se zkrátila pracovní doba v neděli a o svátcích není, takže nemá smysl o něm diskutovat.

Hostem Interview BBC je dnes český ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Nyní k elektrárenské společnosti ČEZ. Český stát má v této firmě sedmašedesátiprocentní podíl. Několik miliard korun ročně, které stát získá z dividend, by mohlo jít podle vašich představ na reformu důchodového systému. Jak by to mělo vypadat?

Já si především myslím, že bychom neměli ČEZ jako národního šampióna, jako firmu, která má možnost získat poměrně dominantní postavení ve střední a východní Evropě, prodávat, respektive prodávat ji v době, kdy ještě není bohatou nevěstou. Bohatou nevěstou se určitě stane. A mohli bychom ji využít v rámci reformy penzijního systému. To je problém všech vyspělých států, protože se dožíváme vyššího věku, a to tak, že by akcie ČEZu byly vloženy do specielního fondu a výnos z dividend by byl příjmem tohoto fondu a tyto prostředky by mohly být použity na penzijní reformu. Jaká bude? To je samozřejmě otázka politických jednání. Myslím si, že důležité je, aby politická jednání probíhala i ve shodě opozice a koalice. Taková jednání zatím uzavřena nejsou, ale myslím, že do té doby bychom neměli uvažovat o privatizaci ČEZu.

To je ovšem poněkud v rozporu s představami ministerstva financí, nemýlím-li se.

Já myslím, že tam příliš velký rozpor není. Ministerstvo financí uvažuje o prodeji šestnácti procent, tedy byl by zachován majoritní podíl ČEZu a jistě je vedeno privatizačním výnosem a získáním prostředků do Fondu národního majetku. Já si myslím, že by se drobila trošičku, trošičku ta síla ČEZu a že v této chvíli je lepší zachovat si ten šedesátisedmiprocentní balík.

Tyto plány jsou prý podle ekonomů, některých, špatnou zprávou pro trh. Investoři by prý rádi viděli privatizaci společnosti.

Pak musím doporučit některým ekonomům, jak říkáte, aby se dívali na burzu, kde cena akcií ČEZu stoupá na historická maxima, na dvě stě osmdesát čtyři korun za akcii. Z posledních dnů nebo hodin, tak to jistě není málo.

Vy jste v rozhovoru pro deník Právo řekl, že pravidelně vyplácené dividendy, když to budu lehce parafrázovat, kraje by vytvořily základ pro budoucí důchodový systém, jsou pádným důvodem proto, abychom akcie ČEZu uchránili před zahraničním kapitálem. To slovo uchránili mě tam docela zarazilo.

Já si nejsem jist, jestli jsem dal takto expresivní vyjádření. Pokud ano, tak se pokusím ho přeci jenom trochu zjemnit. Já si myslím, že ČEZ může být někdy dobrou nevěstou, tedy může být připraven na nějakou fúzi, na nějaký sňatek. Ale to je podle mého názoru, když tak někdy rok 2010. A pokud bude ČEZ zapojen do penzijní reformy, tak si myslím, že ani tento horizont nepřipadá v úvahu.

Obecně tedy proti zahraničnímu kapitálu nic nenamítáte?

Naopak. Zahraniční kapitál velmi přispěl k tomu, aby Česká republika měla výsledky, jaké dnes má.

Co zahraniční kapitál například v Aeru Vodochody?

Tak, samozřejmě jsou příběhy, jsou případy, kdy se všechno nepodařilo. Ta věc, kdy Boeing nesplnil očekávání v Aeru Vodochody, je známá. Já jsem rád, že proběhl rozvod. Ten rozvod byl docela přátelský, to znamená, nemuseli jsme jako Česká republika zaplatit nic za akcie Boeingu v Aeru. A v současné době restrukturalizujeme Aero, analyzujeme budoucnost jednotlivých výrobních programů a v průběhu příštího roku ho připravíme na případný vstup dalšího strategického partnera.

Nějaké podrobnější představy o té restrukturalizaci podniku máte?

Tak, to je věc, která má hodně technickou povahu. V současné době musíme kapitalizovat pohledávku, poté nastane převod akcií z ministerstva financí na ministerstvo průmyslu a obchodu, poté změníme systém řízení na systém německý. To znamená, že dozorčí rada bude tím hlavním orgánem ve společnosti. V průběhu těchto operací bude probíhat analýza výrobních programů. Mimochodem některé programy, jako Sikorsky, se zdály neperspektivní v té minulé době a podle naší současné analýzy tam existuje docela slušná možnost pokračovat v tomto programu. Myslíme si, že L 159 má také určitou budoucnost. Probíhá diskuse na téma civilní letadlo Ae 270 s čínským partnerem.

A platí, že toto letadlo stále ještě nemá certifikaci?

Platí a vedou se debaty. Shodou okolností tito lidé jsou na návštěvě v současné době v České republice a probíhají velmi intenzivní jednání. Já myslím, že to je dobré letadlo, ale prodávat letadlo neznamená jenom ho vymyslet, postavit, ale musí to mít i svoji ekonomiku a další věci. To znamená, že o tomto programu ještě v této chvíli nemohu říct, zda bude perspektivní, či nikoliv, ale vedeme velmi intenzivní jednání.

Vy jste zmínil jistý optimismus u vrtulníku Sikorsky, ovšem Aero prodělalo na něm mnoho miliard korun. Dokonce náklady na výrobu vrtulníku prý převýšily jeho prodejní cenu. Co s tím? To budete propouštět v Aeru, aby se snížily náklady, nebo jak to bude?

Ne, když to řeknu hodně zjednodušeně, tak se zvýší cena tohoto vrtulníku, jeho prodejní cena a ten projekt se celý dostane do plusu.

O tom jste přesvědčen?

O tom jsem přesvědčen. To už je současná realita.

A kupovat to bude kdo tedy? Odběr bude kde?

Odběr bude zajištěn v různých zemích světa.

To je dost nekonkrétní.

Tak, já bych v této chvíli nerad mluvil o nějakých kontraktech, protože ty, které nejsou podepsány, tak by to mohlo odradit.

Celkem vláda do Aera dala zhruba deset miliard korun. Věříte, že se tyhle peníze někdy vůbec vrátí?

Tak, je otázka, jakým pohledem se na to díváte. V Aeru zůstal největší kapitál, a to jsou kvalifikovaní lidé. Našim cílem je zachovat jejich počet, protože to jsou lidé, kteří umějí báječné věci a letecký, pardon, letectví je něco opravdu fajnového v průmyslu, takže z tohoto pohledu to jistě nebyly ztracené peníze. Na druhou stranu ta investice úspěšná nebyla, to nemá cenu popírat.

A je to i proto, že je zkrátka strategické mít na území České republiky velkého výrobce, zbrojního výrobce, výrobce letadel? Proto se snaží česká vláda Aero udržet?

Tak ...

Přestože L 159 nejdou na odbyt.

Nechceme udělat stejnou chybu, jako udělaly vlády v 96 a 97 roce, když podepsaly velmi nevýhodnou smlouvu o strategické spolupráci. Takovou smlouvu určitě nepodepíšeme, ale na druhou stranu uděláme vše proto, aby ta firma byla zachována.

Nejvyšší kontrolní úřad nedávno zjistil, že české armádě chybí náhradní díly právě na L 159 z Aera Vodochody. Je to chyba Aera, anebo české armády?

Já myslím, že ty vztahy mezi Aerem a armádou také nebyly optimální v té minulé době. A myslím si, že dnes je ta situace přeci jenom jiná. Počítáme také se zástupcem armády v té nové dozorčí radě.

No, v kontrolních protokolech NKÚ, které citovala například Mladá fronta DNES, se píše, že hlavní příčinou v nízké provozuschopnosti a záruční lhůtě je v kombinaci se zvýšenou poruchovostí některých systémů nedostatek náhradních dílů v obměněném fondu dodavatele podniku Aero Vodochody. To zní poměrně velmi komplikovaně, ale svědčí o tom, že v Aeru něco není v pořádku.

L 159 je dobrý letadlo a v podobě toho dvousedadlového cvičného letounu je prodejné a konkurenceschopné kdekoliv na světě. Je potřeba k tomu vytvořit, řekl bych, diplomaticko-ekonomické a obchodní podmínky.

Znovuobnovení vývozu zbraní do Libye poté, co Evropská unie zrušila v polovině října embargo na tuto zemi, to může být jistou nadějí pro Aero. Počítá s touto zemí strategie následující? Zkrátka a dobře, hodlá Aero vyvážet do Libye?

Hodláme do Libye vyvážet, a to i případně specielní techniku, to znamená, vojenskou. Tedy Aero může vyvážet L 159, či obnovit některé letouny L 39, které tam jsou, ale počítáme i s Libyí jako s budoucí perspektivní zemí, s teritoriem, kde je potřeba zahájit jednání o vzájemném obchodu.

A jak dobře to bude zajištěno, to, aby nedošlo k reexportu zbraní do, řekněme, problematičtějších zemí regionu?

To je zajištěno již dnes. My jsme často podezříváni z toho, že dáváme licence a povolujeme vývoz zbraní, které se potom reexportují do nějakých teritorií, kde probíhají, řekněme, nějaké revoluční souboje. Zajištěno je to tak, že ta druhá strana, ten stát, do kterého je tato technika, toto zboží, tento výrobek dodáván, tak ta garantuje, že nebude tato, tyto zbraně, tato technika dodávána někam jinak. Čili to je ošetřeno mezinárodními smlouvami a zákonem, který je na prodej povolování zbraní v České republice upraven v souladu s mezinárodními předpisy.

Jedna strana jsou předpisy a druhá strana je jejich skutečné dodržování. Například zbraně z Jemenu podle amerických tajných služeb byly reexportovány do rukou teroristů, mimo jiné do Afghánistánu, a právě do Jemenu byly v minulosti vyvezeny například české tanky.

To je daleko složitější, než jak říkáte. Na druhou stranu my prostě nemůžeme garantovat kontrolní mechanismus, za který ručí vlády jiných zemí. To prostě tak je. Doufám, že ...

To zní, jako kdyby si česká vláda myla ruce na tím, že když zkrátka vyveze někam zbraně a ona vláda to někam reexportuje, že už to tedy není vůbec záležitost české vlády.

Česká vláda si nemyje ruce. Existují mezinárodní dohody, práva a zákony a když se prodávají zbraně do jiné země, tak ten stát musí garantovat při tom prodeji, že tyto zbraně nebudou reexportovány do nějakých rizikových teritorií.

A pokud je ta garance porušena?

Tak existuje mezinárodní právo, které to musí umět vyřešit. A tak to prostě je.

Celkem nedávno se mluvilo o radiolokátoru Věra. Jak to vypadá s prodejem tohoto zcela strategického systému?

Já myslím, že se trochu přeceňuje tento výrobek. Ten je svým způsobem unikátní, ale není tak unikátní, že by ho nevyráběl ještě někdo jiný na světě. Je to výrobek, o který je zájem a myslím si, že není žádný problém, aby se prodával do zemí Severoatlantické aliance, tam určitě spory nebudou. A je možné ho samozřejmě prodávat i jinam na základě povolení tedy licence, která probíhá standardním způsobem v České republice. Musí se k vydání takového povolení vyjádřit ministerstvo zahraničních věcí, vnitra, obrany a ministerstvo průmyslu a obchodu. A já doufám a velmi přeji této firmě, aby tento skvělý výrobek měl uplatnění v některých zemích světa.

Zájem Spojených států trvá?

Zájem Spojených států již byl deklarován, a to zcela věcně. A já teď musím říct jednu věc. Já jsem v zájmu prosperity této firmy slíbil, že o těch radiolokátorech se nebudu příliš vyjadřovat, protože ...

Zrovna jste je pochválil.

... každá veřejná prezentace či debata neprospívá určitě této firmě. Aspoň tak jsem to vnímal při rozhovoru s jejími představiteli a slíbil jsem, že příliš nad rámec nezbytně nutných informací, které musím jako veřejný činitel poskytnout, vyjadřovat nebudu.

To jste řekl velmi obšírně zkrátka to, že mi nic neřeknete?

Ne, já jsem řekl zatím všechno, na co jste se mě ptal, ale nerad bych se vyjadřoval k některým teritoriím či vedeným licenčním řízením.

Hlavní světovou zprávou je bezpochyby vítězství George Bushe, aspoň doposud, v prezidentských volbách. Trhy na to na rozdíl od řady politiků reagovaly docela pozitivně. Myslíte, že to bude něco znamenat i pro Českou republiku, potažmo pro radiolokátor Věra?

Tak, dávat do kontextu právě skončené volby ve Spojených státech a vítězstvím prezidenta Bushe s povolením radiolokátory Věra, si myslím ...

Je to komodita, jako každá jiná na vývoz. Ne, jako každá jiná ...

Já ale myslím, že to nemá žádný vliv, kdyby ty prezidentské volby dopadly ve Spojených státech jinak, tak to určitě nezmění postoj Spojených států či České republiky k vydávání, či zamítání licencí. Takže, já si myslím, že Spojené státy by mohly být dobrým odběratelem tohoto výrobku a já doufám, že nezůstane u jednoho a že jich bude šest, jako bylo původně deklarováno.

Podívejme se ještě v těch zbývajících minutách na privatizaci Telecomu. Vy, jak jste řekl, ČEZ privatizovat nechcete. Jak se stavíte k prodeji tedy Telecomu?

Já si myslím, že Telecom je společnost, která v rámci globalizace může být vhodná k privatizaci. A dovedu si představit, že ta privatizace bude pokračovat poměrně rychle. Já preferuji variantu, abychom hledali strategického partnera, a to nikoliv jen proto, že si myslím, že by mohl být vyšší výnos než přes kapitálové trhy, ale také proto, a to platí obecně při mých postojích, že chci vidět za horizont privatizace. To znamená, že bude zajištěna perspektiva privatizovaných podniků, a tedy privatizační výnos je pro mě důležitý, ale ne jenom.

Na druhé straně například ministerstvo financí favorizuje prodej přes kapitálový trh a argumentuje hlavně tím, že je to ekonomicky velmi transparentní, ba nejtransparentnější.

Já tu argumentaci chápu a také mé stanovisko není nijak zásadní. Na druhou stranu může se vést debata, zda na úkor rychlosti a transparentnosti budeme vidět za horizont té privatizace, to za prvé a za druhé, jestli výnos na základě tohoto postupu nebude přeci jenom o trochu nižší a takové spekulace se vedou.

Můžete vysvětlit, co byste rád viděl za tím horizontem privatizace?

Já bych za horizontem privatizace rád viděl fungující Telecom pod jiným vlastníkem.

Varianta prodeje strategickému investorovi je prý časově náročnější a musí ji navíc schvalovat Evropská komise, což může trvat od dvou až do osmnácti měsíců, jsem se dočetl. To není příliš strategické, nemyslíte?

Já si myslím, že to jsou lhůty, které, řekl bych, možná někdo, někdo od zeleného stolu navrhuje, že to nemusí být tak, tak dlouhý proces, ale abych byl, aby mně bylo jasně, jasně rozumět. Nejsem ani proti tomu, když bude vláda rozhodovat o prodeji přes kapitálový trh, ale rád samozřejmě uplatním argumenty, které jsem řekl.

S předpokládaným výnosem z privatizace počítá státní rozpočet na příští rok. A ekonomové odhadují cenu na padesát až pětašedesát miliard korun. S tím souhlasíte?

Tak k cenám se zásadně nevyjadřuji, protože jakékoliv mediální vyjádření je návodem pro případné investory, pro druhou stranu a my se samozřejmě musíme snažit o to, aby cena byla maximální a přitom byla zajištěna perspektiva, takže já si myslím, že v této chvíli se spokojovat s nějakou minimální cenou, či říkat nějaké hranice, by bylo ode mne nezodpovědné.

Říká host dnešního Interview BBC, český ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Děkuji za rozhovor.

Také děkuji.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.