Václav Moravec moderátor BBC

Ratifikační proces evropské ústavní smlouvy může začít. V pátek totiž ústavní smlouvu podepsali v Římě představitelé všech pětadvaceti zemí rozšířené Evropské unie. Nejen o tom bude následujících třicet minut.

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od pražského mikrofonu BBC co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem třiceti minut otázek a odpovědí je dnes odstupující český eurokomisař Pavel Telička. Přeji vám hezký dobrý den do Bruselu.

Já přeji hezký dobrý den do Prahy.

Tak takto bouchaly špunty od lahví šampaňského toto pondělí, když se s funkcí předsedy Evropské komise loučil Romano Prodi. Měla to být jeho první a zároveň poslední tisková konference v novém sídle komisariátu. Pomyslel si v pondělí Pavel Telička, že komise Romana Prodiho, jejíž je součástí, bude ještě pokračovat i po 1. listopadu, protože nová komise se rodí s obtížemi?

Tak je pravda, že v té době se rýsovala tato možnost, že by komise pokračovala, to znamená, že by buď nová komise neprošla hlasováním, anebo že by předseda komise, designovaný předseda požádal o odklad. Byla to jedna možnost. Já neříkám, že to byla v té době jistota nebo ta nejpravděpodobnější, ale byla.

Vy jste si tehdy připouštěl, že by vaše komise, tedy respektive komise Romana Prodiho, jejíž jste součástí, pokračovala i po 1. listopadu, nebo jste to považoval za nepravděpodobné ještě v pondělí?

Já si myslím, že v pondělí už jsem si to pravděpodobně připouštěl, protože jsem měl určité telefonáty, rozhovory, něco proběhlo kuloáry, připouštěl, ale nepřál.

Proč?

Tak já si myslím, že v situaci, kdy prakticky jste pár dní před odchodem, když dojde k takto celkem kvalitativně zásadní nové situaci, tak to přeci jenom znamená určitý dopad jak samozřejmě pro tu instituci, pro její fungování, tak pro vás osobně. Takže moje preference byla, aby komise byla schválena, jakkoliv jsem si byl vědom, že jsou tam určité potíže a ty potíže mohou být pro někoho nepřekonatelné.

Po zásadních problémech, které provází vznik nové Evropské komise, se teď vracejí do kabinetů předsedy Evropské komise a jednotlivých komisařů urychleně úředníci, kteří už de facto odešli nebo byli na odchodu. Jak velké zmatky jsou například ve vašem kabinetu?

Tak v mém kabinetu není zmatek vůbec žádný. Já jsem pracoval půl roku s mimořádně kvalitním aparátem, velmi dobrým týmem. Včera jsme měli shodou okolností večer rozlučku, která byla plánovaná, tak jsme ji absolvovali, ale samozřejmě jsme potvrdili, že i nadále fungujeme do té doby, než bude ustavena nová komise, do té doby, než to bude předseda komise Prodi vyžadovat. Takže u nás nic. U těch dalších komisařů možná určité potíže chvílemi byly. Je pravda, že někteří už po zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku nebo po zasedání komise spíš v průběhu pléna ve Štrasburku už pomalu odjížděli. Holt pro některé kolegy to může být celkem podstatný zásah do jejich programu.

Předpokládám ale správně, že to musí být zásah i do vašeho programu. Bylo pro vás obtížné sdělit například vašemu budoucímu zaměstnavateli, máte-li už nějakého budoucího zaměstnavatele, že váš nástup se odkládá?

Nemám a ani ..., nemám budoucího zaměstnavatele a ani není zcela jisté, že budoucího zaměstnavatel mít budu.

Vy budete nezaměstnaný?

Těch možností je několik. No určitě nějaký, nějaký den či týden nezaměstnaný budu, ale tím chci říci, že stále není rozhodnuté, zda půjdu do zaměstnaneckého poměru, anebo zůstanu takříkajíc na vlastní noze, takže pro mě to těžkost nepředstavovalo. Navíc jsem si tam nechal určitou vůli a tu vůli především po absolvování celé řady rozhovorů, které prostě v pozici eurokomisaře už s tím cílením, co dále budu dělat, si prostě nemohou dovolit absolvovat. Takže já jsem ty další týdny měl věnovat především jednáním, diskusním, a potom mým vlastním závěrům a rozhodnutím. Takže já jsem nebyl tlačen možná tak jako někteří jiní kolegové.

Vy jste, pane eurokomisaři, ve čtvrtek prohlásil, teď cituji doslova vaše slova: "Obdržel jsem od Romana Prodiho dopis svolávající zasedání kolegia na středu. Potvrdil jsem, že zůstávám, dokud to bude zapotřebí. Jede se normálně dál, i když to bude už spíše udržovací práce." Konec citátu. Můžete, Pavle Teličko, rozvést, jaké udržovací práce čekají Prodiho komisi, než definitivně vznikne komise nová?

Tak udržovací práce, možná, že jsem nepoužil ten nejpřesnější termín. V každém případě jsem tím chtěl říci, že žádné nové iniciativy, žádné zásadně nové návrhy nebudeme vytvářet a předkládat. To vše by mělo již počkat na novou komisi. Neznamená to ovšem, že budeme pouze spravovat spisy, které prostě komisí běhají a lítají. Jako příklad uvedu, máme tuto středu zasedání komise a přijde bývalý nizozemské premiér Wim Kok předložit svou zprávu, která by měla sloužit jako základ pro tzv. revizi poločasu lisabonského procesu. To znamená budeme mít celkem vážnou diskusi, která bude mít velmi konkrétní důsledky. Takže já bych řekl, že toto, tyto úkoly plnit budeme, ale rozhodně nebudeme přicházet s novými iniciativami, s novými návrhy právních norem, které by měly zásadnější dopad, ale samozřejmě v těch jednotlivých portfóliích nebo řekněme v resortech ta práce pokračuje, ta kontinuita je zajišťována, takže v tom není problém a tam ta práce není vysloveně jenom udržovací.

Ale byl by to velký problém, pokud by de facto Prodiho komise nefungovala a nová komise ještě nevznikla, pokud by zhruba měsíc byla Evropa bez Evropské komise?

Já si myslím, že ta kontinuita je nezbytná. Já jsem uvedl jeden příklad, kde holt příští týden budeme muset diskutovat a projednávat, možná i dospět k určitým názorům a závěrům. Takových věcí bude v těch dalších dnech, týdnech přece jenom více. Takže ta kontinuita, si myslím, že i zajištěna musí být a tudíž, domnívám se, že problém by to byl.

Když jste mluvil o lisabonské strategii, kterou budete probírat, respektive o poločasu lisabonské strategie, kterou budete probírat ve středu, jaké důsledky máte na mysli? Například by komise Romana Prodiho mohla říci, že už dnes je zjevné, že se cíle lisabonské strategie nepodaří naplnit, jak tvrdí ekonomové, odborníci?

Tak je nesporné a patřím mezi zastánce tohoto názoru, že musíme udělat skutečně velmi kritickou a sebekritickou revizi tohoto poločasu, abychom mohli vyvodit konkrétní závěry, ale především úkoly do dalších let, abychom přesně nastavili a zúžili priority, abychom přemýšleli, jak vlastně ten proces monitorovat, jak vyhodnocovat, zda jednotlivé členské státy plní svá domácí zadání. Těch otázek je celá řada. Ty důsledky, čtvrtého bude zasedání Evropské rady, kde komise bude vlastně prezentovat určité představovat v určitém směru, on je bude prezentovat předseda, budoucí předseda Evropské komise, bude přítomen i současný předseda Evropské komise, takže je vidět, že tady je konkrétní vazba. Já jsem rovněž dnes vyjádřil názor, že možná by se měl zasedání komise příští týden zúčastnit z tohoto důvodu právě designovaný předseda Barroso, takže já bych řekl důsledky především ve smyslu určitých vazeb a určitých toků těch jednotlivých úkolů, které nás čekají v tom nejbližším období.

Pro úplnost dodám pro posluchače, že lisabonská strategie je strategie Evropské unie, že se do roku 2010 stane nejsilnější ekonomikou na světě, předčí tedy i ekonomiku americkou. Když jsem ...

Když dovolíte, můžu říct jenom, že samotný bych řekl, toto cílení, si myslím, že není správné. My bychom si měli stavět cíle, které nevedou ke srovnávání nás samých a naší ekonomiky, já nevím, třeba s americkou, s dalšími. Já si myslím, že máme problémy, musíme je umět pojmenovat, tam si stanovit cíle a nikoliv ve srovnání, že musíme být lepší než někdo jinej. To může souběžně z toho vyplynout, ale ...

Ano, ono je to sice motivační prvek, že vstupuji do vaší řeči, když jsem mluvil před těmito mikrofony se slovenským ministrem financí Ivanem Miklošem, tak to řekl zcela jasně, že tato lisabonská strategie zaostává cíle, které si Evropská unie stanovila v lisabonské strategii, se nedaří plnit a už teď je de facto pětileté zpoždění, protože se za těch pět let nepodařilo dotáhnout nebo vůbec ani začít s některými podstatnými reformami v rámci ekonomiky.

S tím bych zase nesouhlasil. Já bych řekl, že jsou cíle, které se plní a které se neplní. Nelze šmahem prostě říci, jako třeba váš host řekl ve studiu, že všechno prostě se nedaří, není to pravda, ale je pravda, že celá řada úkolů se skutečně nedaří tak, jak by měla.

Můžete naznačit, na které úkoly by se měla zaměřit Evropa v rámci lisabonské strategie co nejdříve a kam se posouvá ten termín z roku 2010 s největší pravděpodobností?

Tak já bych nerad hovořil o termínu. To je skutečně na zralou politickou úvahu a na rozhodnutí, zda vůbec posouvat termín, nebo zda nějakým způsobem sáhnout na ty priority, modifikovat, zúžit, lépe je cílit. Určitě to jsou úkoly, které povedou především k vyšší konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst v Evropě. Je to celá řada podúkolů řekněme.

Buďte konkrétnější, prosím pěkně.

Tak já bych viděl jako skutečně otázku, které bychom se měli primárně věnovat, jak jednotlivé členské státy provádí nezbytné strukturální reformy, jak provádí reformy veřejných financí, jak toto jsme schopni posuzovat, vyhodnocovat, zda nepotřebujeme prostě nějaké dílčí cíle, a zda nemá být třeba instituce, která by měla svým způsobem hodnotit a veřejně hodnotit, předkládat zprávy, jak ten, který si počíná, tak jako ...

Proč by byla zapotřebí nějaká nová instituce v souvislosti s ...

Ne, ne, já nehovořím o nové instituci, vůbec ne. Já bych naopak řekl, že můžeme do jisté míry zjednodušovat tu administrativu. Ale chci říci, že když jsme byli kandidátskou zemí, tak Evropská unie neváhala požádat Evropskou komisi, aby nás monitorovala a předkládala hodnotící zprávy. Já si myslím, že ten institut se v mnohém osvědčil a ...

Myslíte si, že by tedy, že zase vstupuji do vaší řeči, v souvislosti s naplňováním lisabonské strategie bylo vhodné použít například model, který Evropská komise uplatňovala vůči někdejším kandidátským zemím, které se 1. května 2004 staly novými členskými zeměmi, tedy pravidelné hodnotící zprávy?

Já bych řekl s určitými modifikacemi, jinak cílenými, ale myslím si, že to sledování a vyhodnocování je nezbytně nutné. Já si myslím, že je jasné, že německá ekonomika ovlivňuje naši, naše zase ovlivňuje jiné ekonomiky. Takže já si myslím, že je relevantní, abychom o některých věcech na evropské úrovni diskutovali, abychom je posuzovali, vyhodnocovali, pokud máme tento společný projekt, tuto společnou strategii, které říkáme lisabonská.

Designovaný šéf komise José Manuel Barroso, který ve středu stáhl návrh na složení nové komise, nakonec sklidil potlesk Evropského parlamentu. Pro úplnost, nelibost velké části europoslanců vzbudila především nominace Itala Rocca Buttiglioneho, který proslul vyhraněnými názory na roli ženy v rodině a na homosexuály. Barroso ve středu pro jistotu zvolil vůči Europarlamentu velmi vstřícný tón a vysloužil si další aplaus.

José Manuel BARROSO (zvukový záznam): Poslední dny ukázaly, že Evropská unie je silnou politickou entitou, a že tento volený parlament, tento parlament zvolený lidovým hlasováním ve všech členských státech má podstatnou úlohu v řízení Evropy.

Řekl doslova José Manuel Barroso. Pane komisaři, neukazuje situace kolem vzniku nové Evropské komise o narůstajícím napětí mezi Evropskou komisí na straně jedné a Evropským parlamentem na straně druhé?

Já musím říct, že moje zkušenost s Evropským parlamentem je v zásadě pozitivní, i když byla omezena na relativně krátkou dobu, především na mé slyšení v Evropském parlamentu, byť to byly ostré otázky, tak já jsem z toho měl naopak velmi dobrý pocit, z té interakce, i z těch dalších týdnů, měsíců, které následovaly, a toto jsem nepociťoval. Já si myslím, že nový Evropský parlament, pochopitelně především někteří jednotlivci mohou se pokoušet do jisté míry kolíkovat ten prostor, jednotlivci se vždy najdou ve všech institucích, ale myslím si, že v tomto případě Evropský parlament reagoval na slova, jež designovaný komisař Buttiglione vyřkl a zaujal názor, že tato slova nejsou slučitelná s tím, kam se evropská politika v dané oblasti vyvíjí a zaujal celkem kategorické, ale, řekněme si rovněž otevřeně, i celkem konsistentní stanovisko. Na druhou stranu výroky, dejme tomu, kritické padaly na adresu i komise jako celku jednotlivých dalších komisařů, takže myslím si, že i ty současné diskuse ukazují, že Buttiglione byl vlastně ten hlavní problém, ale že ty diskuse mohou být přece jenom poněkud komplexnější.

Když mluvíte o komplexnějších diskusích, dovolte, abych citoval čtvrteční komentář rakouského deníku Die Presse, cituji doslova: "Nyní následuje to, co si jen stěží mohl někdo přát, a to institucionální krize. Institucionální proto, že tři nejdůležitější orgány Evropské unie, rada, komise a parlament, jsou právě ve fázi rostoucí skepse ohledně Evropské unie tak nejednotné jako ještě nikdy." Konec citátu. Institucionální krize, je to realita?

Nemyslím si, že to je realita. Prostě je to, je to určitá krizová situace, ale krize pro mě je podstatně silnější slovo. Prostě to, co se stalo, že designovaný předseda komise stáhl svůj návrh, pozmění svůj tým tak, aby získal výraznou většinu v Evropském parlamentu. Já si myslím, že nejhorší variantou by bylo, kdyby ta komise prošla třeba většinou pěti, deseti, patnácti hlasů. Měli bychom, za prvé, politicky slabou komisi a zároveň bychom asi měli i určité potíže uvnitř komise samé a především v některých portfóliích ta komunikace mezi komisí a Evropským parlamentem by mohla být problematická. Takže já si myslím, že to je brzda v tu správnou nebo v tu poslední možnou dobu a já si myslím, že ve skutečnosti jak komise, tak i ta spolupráce nebo interakce mezi parlamentem a komisí z tohoto mohou vzejít, když se to zvládne dobře, posíleny a krize, si myslím, že neodpovídá tomu reálnému stavu.

Existuje podle eurokomisaře Pavla Teličky agenda, na které se negativně projeví průtahy kolem vzniku nové Evropské komise?

Tak pokud by ten průtah byl delší, tak by to samozřejmě mohlo třeba se odrazit částečně právě na revizi té lisabonské strategie, do jisté míry by to mohla být i otázka finanční perspektivy některých právních norem, které se připravují, protože samozřejmě ten proces se nezastavil v té administrativě, v tom aparátu. Tam, kde se přibrzdí, je to prostě na té politické úrovni, to znamená v tom kolegiu komisařů. Ale nemyslím si, že zpoždění o několik týdnů nebo měsíc, půl druhého, dva, nedokážu to odhadnout, může to být velmi rychlé, může to trvat pár týdnů, nemyslím si, že bude představovat zásadnější problém. Ta kontinuita bude zajištěna jak administrativou, tak i námi, odcházejícími komisaři.

Problematický v navržené komisi nebyl jen Ital Buttiglione, jehož jméno jsme zatím zmínili, ale i další členové týmu, kteří při slyšení před europoslanci neuspěli. Teď mluvím o Nizozemce Neelie Kroesové a Maďaru László Kovácsovi. Proto designovanému předsedovi Evropské komise Barrosovi se dostalo od poslanců důrazného varování, například od Martina Schulze z německé strany Zelených.

Martin SCHULZ, (Zelení) (zvukový záznam): Nevracejte se se stejnou komisí. Vraťte se s jiným návrhem, který bude s to získat v parlamentu širokou podporu.

Zahřímal ve středu německý europoslanec za stranu Zelených Martin Schulz. Pane komisaři, neukazuje se, že by bylo do budoucna lepší, aby jednotlivé národní vlády dávaly přeci jenom člověku, který je zodpovědný za sestavování komise, tedy designovanému předsedovi komise, širší návrh řekněme dvou tří kandidátů, ze kterých on by si mohl vybírat?

Já si myslím, že jeho situaci by to nesporně usnadnilo, v něčem rozhodně. Měl by přece jenom větší výběr. Na druhou stranu já si myslím jako designovaný předseda má určité možnosti. On měl možnost odmítnout některé kandidáty v tom procesu, možná už v samotném počátku v tý nominaci.

Myslíte si, že to bylo chybou, že to neudělal?

Měl tu možnost, ostatně i poté, co proběhla slyšení, to představoval rovněž určitý lakmusový papírek. Já neříkám, že chybu, prostě vsadil na určitý tým, kterému věřil, a v něčem narazil. Možná ten prostor mohl využít, mohl možná využít dříve, ale člověk by musel být v tý jeho pozici a mít ty jeho informace, aby to zodpovědně vyhodnotil. Já si myslím, že jsou známá hodnocení na jednotlivé komisaře, jsou de facto známa v podobě písemné, to znamená ty písemné hodnotící dopisy jak na nás, na komisaře, co jsme před tím vstupovali, tak nyní, jsou známé různé komentáře, dokonce oproti tomu stavu před několika měsíci měla možnost třeba i Česká televize. Tato zařadila vyslyšení českého kandidáta. Obdobně postupovaly televize v jiných zemích. Takže já si myslím, že ten přehled je a on ho měl rovněž. Možná ten prostor mohl využít, ale nerad bych předbíhal, když nemám veškeré informace.

Uvažujete v případě, že by vám bylo nabídnuto, abyste v komisi pokračoval, uvažujete o té možnosti?

Pane redaktore, já si myslím, že toto je víc než spekulativní otázka. Já si myslím, že fakta jsou jasná. Já jsem patnáct let věnoval se problematice Evropské unie, naposledy jako státní tajemník, potom velvyslanec a nepopírám, že tu práci jsem měl rád a měl jsem ji rád i v komisi. Nicméně přece jenom celá ta kauza komisař od samého počátku měl určité prvky, na jednu stranu jsem byl povolán vládním usnesením do roku 2009, pak mně, bych řekl, spíše z vnitrostranických politických důvodů ten mandát byl zrušen. Já si myslím, že i ten způsob, kterým toto všechno proběhlo, přes veškerou podporu, kterou jsem třeba cítil od občanů, tak přece jenom je to něco, co se velmi těžko dá zcela vymazat a vrátit, takže ...

Nemáte tedy chuť v případě, že by Česká republika zvažovala...

Já si myslím, že to je vysoce spekulativní, protože k tomu, za prvé, nedojde a za druhé, pro mě by to byla asi mimořádně složitá situace, obrovské dilema mezi něčím, co mám velmi rád, čemu jsem skutečně věnoval mnohé, kus svýho života, ale i v komisi se svým týmem prostě jsme odvedli práci, abychom i určitou pošramocenou, bych řekl, pozici České republiky napravili, abychom prostě vytvořili určitý obraz o České republice. Je to práce, která je, bohužel, rozdělená, takže to je, bych řekl, jedno, jedna část toho dilematu a druhá je, přece jenom se něco odehrálo, takže ve světle toho, že to je vysoce nepravděpodobné, tak si myslím, že to ani nemá smysl v této chvíli komentovat. Nezlobte se.
redaktorka

Připomínám, že hostem v bruselském studiu BBC je český eurokomisař Pavel Telička. Další téma - podpis evropské ústavní smlouvy. Na kolik blízká je Pavlu Teličkovi teze, že evropská ústavní smlouva, respektive její ratifikace může být v budoucnu dalším krizovým momentem v dějinách Evropské unie?

Tak když jste hovořil o krizi v souvislosti s komisí, kdy jsem toto odmítl, tak samozřejmě neschválení ústavní smlouvy v jedné či více zemích by takovou krizovou situaci skutečně vyvolalo a myslím si, že by to mělo celkem dalekosáhlé důsledky, což neznamená, že nemáme právo se buď v referendu nebo v parlamentu vyjádřit a každý podle svého svědomí, nicméně buďme si vědomi toho, že je to klíčový smluvní dokument a že jeho neschválení by nesporně mělo celkem zásadní důsledky.

Dovedete odhadnout ty důsledky, o nichž mluvíte?

Těžko dnes předvídat. Já bych raději vyzval politickou reprezentaci, aby učinila maximum pro to, aby se o těch věcech diskutovalo, debatovalo, aby ta diskuse byla hlubší, nebyla povrchní, aby si lidé mohli udělat názor a já samozřejmě sám bych doufal v to, aby ta smlouva ratifikována byla. Nicméně pokud by nebyla, tak já bych nevyloučil i to, že by se mohla rýsovat určitá, bych řekl, větší strukturace uvnitř jednotlivé, samotné Evropské unie. To znamená myslím si, že by některé země, rozhodně ty, které by schválily ústavní smlouvu, měly ambici možná se soustředit více na sebe samé, ale ...

To znamená, promiňte, to znamená, že pak by přišla ona dvourychlostní Evropa, o které se mluvilo, a my spolu jsme o tom mluvili, i před rozšířením i krátce po rozšíření Evropské unie?

Je to nesporně jedna možnost, kterou nemůžeme vyloučit, a v takovém případě platí to, co do jisté míry platí, to, co platí v případě, když jste uvnitř Unie nebo vně Unie. Když jste vně Unie, tak ten vliv prostě máte podstatně menší. Já si myslím, že si dovedeme představit, které země by se pokoušely o vyšší rychlost, a ta země, která by zůstala prostě vně tohoto procesu, tak by ten vliv nesporně ztrácela. Myslím si, že by se to odrazilo na jejich zájmech, na jejím postavení, proto bych byl spíš pro to, abychom vnímali ústavní smlouvu jako určitou příležitost. Není to a myslím si, že není dobrý, abychom se strašili, že tady vytváříme nějaké "spojené státy evropské".

A co námitka ale, že nepřijetí evropské ústavní smlouvy by krom toho, před čím varujete, tedy před dvourychlostní Evropou, mohlo přinést nesporně pozitivní fakt, že by se začalo pracovat na lepší evropské ústavní smlouvě, dohodnout zkrátka lepší text?

Pane redaktore, já jsem realista a pragmatik a já si myslím, že pokud se země nedokázaly dohodnout na tom, čemu vy říkáte lepší ústavní smlouva, nyní, tak si nedovedu představit, že najednou jenom v důsledku toho, že se neschválí, že se to podaří jindy. Prostě tento smluvní dokument, který dnes byl podepsán, tak je de facto výsledkem dlouhodobých jednání a celé řady kompromisů a je pravda, že když máte rozhodovat jednomyslně, že vytváříte kompromisy a ne každý kompromis je optimální, ne každý kompromis každého uspokojí. To znamená já mám velkou, velké iluze o tom, že ..., a rozhodně odmítám ten argument a nedoporučoval bych, aby veřejnost, občané tomuto argumentu podléhali, že tím, že se něco neschválí, tak se bude jednat o lepší smlouvě. Najednou všichni budeme lepší, uděláme lepší smlouvu a budeme se mít lépe. Já si myslím, že spíš by nastala krizová situace s celou řadou negativních důsledků pro Evropskou unii a já si myslím, že toto musíme mít při velmi konkrétní diskusi o jednotlivých tématech, po kterých bych sám rovněž volal, a do které se i sám zapojím, tak si myslím, že musíme mít toto na paměti.

V pátek v Římě při podpisu evropské ústavní smlouvy padala slova, že bez evropské ústavní smlouvy by bylo hůř než s ní. Například předseda Evropské komise Romano Prodi nepochybuje, že důsledky pátečního podpisu evropské ústavní smlouvy budou obrovské, neboť Evropská unie se díky vlastní ústavě prý stane motorem sociálního a ekonomického blahobytu pro své občany a také zárukou míru na světě. Britský ministr zahraničí Jack Straw poslal odpůrcům euroústavy v Británii, ale i v dalších zemích následující vzkaz. Ironie v argumentaci těch, kdo říkají ne euroústavě podle Jacka Strawa spočívá v tom, že by nadále trvala platnost existujících smluv, jež jsou právě předmětem kritiky. Nová ústava podle Strawa zaručí větší flexibilitu, národní parlamenty získají větší moc a Unie prý bude moci také snadněji delegovat pravomoci zpět na národní státy, pokud se na tom zástupci jednotlivých zemí dohodnou. Přemýšlel Pavel Telička nad tím, jak konkrétně se zapojí do české kampaně v souvislosti s ratifikací evropské ústavní smlouvy?

Tak já nevím, jaká bude kampaň, kdo ji povede, jaký bude zájem a koho do ní zapojovat a já si myslím, že k tomu nepotřebuji kampaň a nepotřebuji být součástí něčeho státem nebo někým organizovaného. Prostě určitě bude diskuse. Já věřím, že v českých médiích, v české společnosti je prostě prostor pro demokratickou diskusi. A pokud někdo má názory, já si myslím, že je mám, takže je má možnost určitým způsobem uplatňovat. Já rovněž předpokládám, že kromě některých primárních aktivit budu mít i aktivity asi na poli tom, čemu se říká think-tank, to znamená určité instituce, které vytváří koncepční materiály, předkládá stanoviska, možná i na poli vysokého školství, to budou doplňující aktivity a to mi dá možná určitý prostor, aspoň doufám, že ten prostor bude a já se ho do určité míry, do té, do které mi to kapacita umožní, se ho pokusím vyplnit. Takže půjde o uplatňování názorů.

Ano. Můžete být teďka osobnější v tom, co vy jako občan České republiky byste si přál a co pro tu evropskou ústavní smlouvu bude z tohoto pohledu lepší, schvalování referendem nebo schvalování tzv. normálním procesem, to znamená v obou komorách parlamentu a podpis prezidenta?

Tak je to vždy velmi těžká volba. Nebezpečím referenda je to, že v té době může existovat v zemi složitá situace, a že kromě položené otázky občan bude zvažovat prostě věci s tím nesouvisející nebo bude projevovat určité sympatie nebo antipatie k vládě, k momentální ekonomické situaci, že bude zaujímat jakési protest stanovisko. Na druhé straně referendum rozhodně takový krok výrazněji legitimizuje, než je tomu v parlamentu.

Přikláníte se tedy zatím k referendu?

Já si myslím, že pokud jsme schopni vést hlubší a obecnější, ale konkrétnější, ale kvalitněji diskusi, kde nebudeme předhazovat některé ideologické, bych řekl, evergreeny a nebudeme se strašit ani z jedné, ani z druhé strany a bude pro to prostor a občan bude mít možnost se do té diskuse zapojit a upozorníme na to, o čem to skutečně je, tak pak bych dával přednost skutečně v tomto případě referendu.

A to je teď ta otázka, pro úplnost, aby evropská ústavní smlouva vstoupila v platnost, musejí ho během příštích dvou let ratifikovat všechny členské země. Právě v těch, kde se plánuje referendum, to asi nebude snadné, včetně České republiky. Když jsem dnes poslouchal projevy státníků při podpisu té evropské ústavní smlouvy, tak oni kladli důraz na nutnost teď tu evropskou ústavní smlouvu odkomunikovat, řádně vysvětlit občanům. Je podle vás vůbec možné před referendem vysvětlit ten poměrně komplikovaný třísetstránkový text lidem?

Je to, myslím, velmi těžké. Já si myslím, že tady je hlavně jiná a zásadní chyba. My se snažíme v Evropě komunikovat s veřejností intenzivně a dejme tomu upřímněji především tehdy, když se blíží buď referendum nebo volby nebo prostě nějaká vnitropolitická událost, které mohou vzít určité dopady pro politický subjekt ten či onen a to je špatně. Já si myslím, že my máme jednu výhodu. Před vstupem do Unie u nás tato diskuse nebyla vůbec špatná. Neříkám, že byla vynikající, ale přece jenom jsme tomu věnovali možná více než v některých západoevropských zemích. Pojďme toto udržet a já si myslím, že pokud si řekneme, že občan má právo být vtažen do této diskuse průběžně, a aniž bychom třeba sjednávali novou smlouvu, tak pak bych se, pak bych se toho nebál, a pak si myslím, že ani nemusí mít nějaká velká hesla, silná slova o tom, že teď před referendem něco musím. Já si myslím, že to je povinnost politika průběžně o tak zásadních věcech jako jsou věci vyplývající z našeho členství v Unii diskutovat souběžně. Musí to umět politik prostě diskutovat, musí sám tomu prostě rozumět, musí sám se v tý věci orientovat. Já si myslím, že ...

Promiňte, ale odkomunikovat těch tři sta stran, které jsou poměrně komplikované, přece jenom česká ústava, pokud bychom se běžných lidí ptali na ulici, kolik hlav má česká ústava, co v ní je a podobně, když to srovnáte s evropskou ústavní smlouvou, tak je to zjevně pro veřejnost, pro lidové referendum nebo pro všelidové hlasování velmi obtížně odkomunikovatelné.

Když jsem váhal na vaši předchozí odpověď, zda referendum nebo parlament, a když jsem se přiklonil k referendu, tak toto byl ten hlavní důvod, že to je těžké zkomunikovat. Na druhou stranu si myslím, že musí mít politik cit pro to, co skutečně občana především zajímá v tom dalším vývoji v rámci evropské integrace, co se ho bezprostředně dotýká, čím skutečně žije, co ho zajímá na tom procesu. Když toto budeme umět, tak si myslím, že budeme umět také v poněkud zobecněnější podobě sdělit, o čem vlastně ta ústavní smlouva je, nejenom obsahově, ale i významově.

Říká z Bruselu dnešní host Interview BBC, český eurokomisař Pavel Telička. Děkuji, že jste přijal mé pozvání a těším se v dohledné době opět na shledanou.

Děkuji taky. Na slyšenou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.