Václav Moravec moderátor BBC

Zásadní daňová reforma, reforma penzí, reforma zdravotnictví, i tyto reformy prosadila slovenská vláda, zatímco vlády české o reformách zatím jen mluví. Nejen o slovenských reformách bude následujících třicet minut.

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem v bratislavském studiu BBC je slovenský vicepremiér, slovenský ministr financí Ivan Mikloš. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Děkuji pěkně, dobrý den přeji.

Dovolte, abych se připojil, předpokládám, k dlouhé řadě gratulantů, kteří vám přejí k tomu, že jste od renomovaného časopisu Emerging Markets získal ocenění nejlepší ministr rozvíjejících se evropských ekonomik, tedy ministr financí. Byla to dlouhá řada gratulantů?

Přiznám se, že o této ceně na Slovensku málokdo ví. Na Slovensku je známější, že jsem shodou okolností v tom samém čase, teď v neděli, převzal ve Washingtonu cenu časopisu Euromoney za nejlepšího ministra financí roku 2004, je to navíc za nejlepšího ministra financí světa. Nechci říct, že jsem nejlepším ministrem světa, ale dostal jsem tuto cenu a tato cena je na Slovensku víc známá. Takže spíš dostávám gratulace k této ceně, než k té, kterou jste říkal vy.

Na straně jedné tato dvě ocenění, o kterých se spolu bavíme. Na straně druhé si zažíváte, řekněme, permanentní kritiku slovenských opozičních stran včetně pokusu o odvolání. Když se, pane vicepremiére, podíváte s odstupem na slovenské ekonomické reformy, jste ochoten připustit, že některé z nich neberou ohled na sociálně slabé skupiny?

Ne, určitě bych to takto neformuloval, ani takto bych to nepřipustil, ani nepřipouštím. Korektní by mohlo být formulovat to tak, že reformy a změny, které děláme, mají i negativní dopady na lidi, ale mají negativní dopady na ty lidi, kteří jsou pasivní, kteří se jen spoléhají na pomoc státu a nejsou ochotni podílet se jakýmkoliv způsobem na programech, které jsme zároveň, to při těch zpřísněních, zavedli.

Jak velká tato skupina, že vstupuji do vaší řeči, je? Dovedete odhadnout, jak velká skupina slovenských obyvatel patří do této části?

Přesný odhad nemám, ale nepředpokládám, že půjde o významnou skupinu. My jsme dělali velmi přesné, tak jak je to možné samozřejmě udělat, odhady dopadu změn, které jsme dělali už od 1. ledna tohoto roku v souvislosti s daňovou reformou a v souvislosti s poslední významnou výraznou deregulací cen. Tam z hlediska jednotlivých skupin nebo i typů rodin to vychází tak, že průměrně za tento rok by například neměly žádné rodiny s dětmi, kde jsou rodiče zaměstnaní, by neměly pocítit žádný negativní vliv. Malý negativní vliv mohou pocítit v průměru lidé se středními příjmy, bezdětní, ale v rozsahu by to mělo být zhruba kolem jednoho a půl procenta. Samozřejmě hovořím o vlivu v průměru za celý rok, přičemž ten první půlrok byl horší a druhý půlrok je lepší v tom smyslu, že ten negativní dopad přes daňovou reformu a ceny se projevil okamžitě od začátku roku, ale ta kompenzace přes postupný nárůst mezd, ta se projevuje vlastně v průběhu celého roku.

Když je české vládě českou opozicí dáváno za vzor právě Slovensko a slovenské ekonomické reformy, argumentují čeští vládní politici srpnovými daty Eurostatu, podle nichž největší riziko chudoby hrozí z desítky nových členských zemí Evropské unie právě na Slovensku, nejmenší naopak v České republice. Co tento argument?

Podle jiných dat Eurostatu to bylo zase naopak, takže je třeba vidět, že měření chudoby je velmi komplexní. Protože chudoba jako taková, Evropská unie a Eurostat měří chudobu, jak se dobře pamatuji, podle čtrnácti kategorií, takže vybrat z toho jen jedno kritérium, jako to udělala i některá média a opozice na Slovensku, samozřejmě není správné, není korektní, protože ...

Vy tedy odmítáte jedno...

... mohli bychom dospět, to kritérium totiž bylo o tom, o příjmových nerovnostech. Kdybychom podle tohoto kritéria měli posuzovat jen míru chudoby, tak bychom dospěli k absurdnímu konstatování, že ve Velké Británii je větší chudoba, než v Rumunsku, a to tak samozřejmě není.

Tedy odmítáte tento argument prahu rizika chudoby v souvislosti s platy?

Ne, ne, já jen tvrdím, že ta, že podle tohoto jediného argumentu, jako to bylo interpretováno i na Slovensku, nevím zda v Čechách, tady nesleduji tu diskusi v České republice, není možné vyvozovat z tohoto jednoho kritéria takové závěry, jaké z toho byly vyvozované. Další fakt a problém je ten, že my nemáme stále dostatečné, dostatečné relevantní, podrobné informace o tom, abychom chudobu mohli dobře měřit. I proto jsem například před pár dny diskutoval a rokoval s představiteli Světové banky o programu, který by zlepšil i přesnost a relevantnost informací v tomto směru. Ale to je problém všech těch nových členských zemí.

Slovensku a vám osobně jako slovenskému ministru financí se v posledních měsících dostává pozornosti právě kvůli ekonomickým reformám ve vaší zemi. Slovensko je stejně jako Česká republika novým členským státem Evropské unie a Evropská unie si v takzvané lisabonské strategii dala závazek, že se do roku 2010 stane nejvýkonnější světovou ekonomikou. Profesor ekonomie Jan Švejnar ale v rozhovoru pro BBC varuje, že tento závazek se asi nepodaří naplnit.

Jan ŠVEJNAR (zvukový záznam): Já myslím, že se to stává čím dál tím méně reálné. Začal bych tím, že reálné je to v tom smyslu, že evropská, celoevropská ekonomika je velká, je to největší ekonomika nyní na světě. Má velice dobře vzdělanou pracovní sílu, různé vynikající předpoklady, historicky od 2. světové války rostla rychleji než třeba ta ekonomika americká. Zlom nastal vlastně na počátku devadesátých let. Do té doby Amerika roste rychleji, je pružnější, dynamičtější, vývoj se tam činí rychle, a tudíž Lisabonský proces nebo ony cíle, které byly vytyčeny v Lisabonu, jdou správným směrem. Bohužel, jak jste již naznačil, během posledních čtyř let se ukazuje, že evropská ekonomika není schopná, jsou samozřejmě výjimky, menší země si počínají lépe, než větší země uvnitř Evropy, ale že jak celkově ta ekonomika není schopná opravdu pružně se přizpůsobit, dynamicky se rozvíjet a zde je základní otázka, proč vlastně v tomto smyslu pokulhává za Amerikou.

Říká v rozhovoru pro BBC ekonom Jan Švejnar. Podepsal by slovenský vicepremiér a ministr financí Ivan Mikloš, host dnešního vydání Interview BBC, tezi, kterou pronesl Jan Švejnar?

Ano, celkem určitě. Možná bych to formuloval ještě i tvrději a jasněji v tom smyslu, že ta ambice je samozřejmě správná, ale ty způsoby, jakým je naplněna, nezaručují reálnost této ambice. Dokonce se ukazuje, že za chvíli jsme v poločase toho období a od toho roku 2000, kdy byla lisabonská strategie přijata, nedošlo ke zmenšení té mezery, naopak ta mezera mezi Evropou a Amerikou například se zvětšila. Takže myslím si, že dnes už ne, že s velkou mírou pravděpodobnosti, ale určitě můžeme říct, že tento potřebný, ale ambiciózní cíl naplněný nebude a přesně ...

Promiňte, když vstoupím do vaší řeči, není tedy možné hrát ten druhý poločas, pokud použiji vaši fotbalovou terminologii, tak, aby se lisabonská strategie naplnila?

Ne, myslím si, že ten čas už je na to krátký, což ale neznamená, že ten cíl je špatný a že ho máme opustit, ale měli bychom si jasně a pravdivě říct, co jsou důvody a příčiny, že se nedaří naplnit, aby aspoň v tom druhém poločase jsme se začali, abychom tu mezeru začali zmenšovat a dosáhli ten cíl, ne sice v roce 2010, ale někdy, v jiné perspektivě.

Můžete naznačit, která perspektiva je reálná?

To si netroufám říct. Myslím si, že ten desetiletý horizont je tak či tak sám o sobě, kdyby byly i dělány věci, které jsou třeba udělat, reformy, zpružnění trhu, a tak dále, tak ten desetiletý horizont by byl i velmi ambiciózní. Možná se to dá v průběhu roku toho dosáhnout, ale jen při zásadně změněném přístupu.

To znamená v roce 2015?

No, když se začne okamžitě, tak možná ano.

Můžete pojmenovat ty chyby, které se staly, které věci nebyly uskutečněny a tím se tedy Lisabonský proces de facto o pět let odsouvá, protože pět let bylo zmeškáno?

Problém spočívá především v tom, že, jak povídal i pan profesor Švejnar, problém je především ve velkých členských zemích kontinentální Evropy a problém spočívá v nedostatečných strukturálních reformách, v nedostatečném zlepšování podnikatelského prostředí, v nedostatečné flexibilitě trhu, především trhu práce, v nedostatečně motivujícím prostředí i z hlediska míry zdanění, i z hlediska míry přerozdělování veřejných prostředků státem, v příliš štědrých, neudržitelných a nemotivujících sociálních systémech, takže velmi krátce řečeno, příliš mnoho zemí, měly by to být všechny, ale příliš členských zemí Evropské unie potřebuje strukturální a institucionální reformy, které by tyto deficity snížily.

Když se podíváte na ekonomiku zemí evropské pětadvacítky jako celku, ze kterých slovenských reforem by si Evropská unie ty pravděpodobně tedy staré členské země, velké staré členské země, o kterých jste před chvílích mluvil, měla vzít poučení, aby se Evropa jako celek stala nejrychleji se rozvíjející ekonomikou na světě?

My nechceme nikoho poučovat, ani nechceme tvrdit, netvrdíme, že naše reformy jsou jediné správné, ale ty oblasti, které jsou nejakutnější z hlediska potřebných změn, ty jsou známé, jde především o problematiku sociálního systému jako takového, nepružného trhu práce a důchodovou reformu v souvislosti s tím věkovým problémem a stárnutím obyvatelstva, které bude čím dál tím větší zátěží, takže, když bych měl jmenovat tři nejdůležitější, asi by šlo o tyto, sociální systém, trh práce a problém stárnutí obyvatelstva.

Podle zprávy Světové banky, publikované v říjnu, udělalo Slovensko v minulém roce největší pokrok ve zvětšování investičního prostředí na světě. Pane vicepremiére, pokud se nemýlím, tak příští rok by slovenská ekonomika podle prognóz vašeho ministerstva měla růst o čtyři celá pět desetin procent HDP, oproti letošním čtyřmi celým a sedmi desetinám procenta. Považujete z hlediska pochvaly Světové banky růst slovenské ekonomiky v příštím roce o čtyři a půl procenta za dostatečný?

Ten růst bude vyšší zřejmě. My už jsme teď korigovali směrem nahoru naše prognózy. První půlrok tohoto roku rostla slovenská ekonomika o pět celé čtyři desetiny procenta, takže i ten růst v tomto roce určitě bude vyšší, jak původně předpokládaných čtyři celé sedm desetin procenta. Příští rok, taky to zřejmě bude víc jak čtyři a půl procenta. Ten relativní pokles, ale o trošku nižší růst roku je daný i tím, že základ v tomto roce bude vyšší a je to vždy porovnání proti předcházejícímu roku, ale i tím, že je i jiný počet pracovních dní. Takže jinými slovy řečeno, ten růst je vysoký, ale co je ještě důležitější, je udržitelný, protože je založený na právě těch strukturálních reformách, zlepšení podnikatelského prostředí a i fiskální konsolidaci, ke které dochází.

Ano, naznačil jste, že v příštím roce, tedy zhruba, očekáváte pětiprocentní růst a letos to bude výše než pět procent. Je to tak?

Ano.

Ekonomové, podnikatelé a zástupci zaměstnavatelů v České republice argumentují, že například možnosti růstu české ekonomiky jsou kolem šesti procent růstu hrubého domácího produktu ročně. Česká ekonomika má v příštím roce růst kolem čtyř procent. Jakých možností růstu může podle vás jako slovenského vicepremiéra a ministra financí dosáhnout ještě slovenská ekonomika nebo pět procent, pětiprocentní růst je strop?

Ne, není to strop, ale při dnešních podmínkách předpokládáme, že to bude na hranici potenciálního růstu, ale v období dalších let si myslím, že ten potenciální růst může být i vyšší zhruba o jedno, možná dvě procenta.

To znamená, že potenciál slovenské ekonomiky je šesti až sedmiprocentní?

Myslím si, že ano.

Co byste k tomu musel jako vy, ministr financí a vicepremiér, udělat, aby se tento potenciál podařilo naplnit?

No, teď bude už důležitější, jestli většinu, absolutní většinu toho, co jsme si naplánovali na toto čtyřleté období, těch strukturálních reforem jsme udělali. Teď ale bude důležité udržet tyto reformy, někdy obhájit výsledek je těžší než ho dosáhnout a taková dlouhodobá priorita, kterou bude potřebné naplnit, je posilňování všeho, co souvisí s takzvanou poznatkovou ekonomikou, teda důraz na vzdělání, vědu, výzkum, informovanost společnosti. Toto bude klíčová taková dlouhodobá priorita, řekl bych, na udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti a dlouhodobého růstu.

Zlepšení podnikatelského prostředí a ekonomické reformy snížily nezaměstnanost na Slovensku v uplynulých letech zhruba o čtvrtinu. Podle prognóz vašeho úřadu se má počet lidí bez práce snížit na Slovensku v příštím roce mírně, a to na čtrnáct celých čtyři desetiny procenta z letošních zhruba čtrnácti celých a šesti desetin procenta. Znamená to, že nějaké výraznější snížení slovenské nezaměstnanosti se v příštích letech nedá čekat?

Dá se čekat, ale není skokové, bude postupné. To pomalejší zlepšování v této oblasti, dokonce je pomalejší, než jsme původně předpokládali, je dané tím, že ten tlak na změny, na restrukturalizaci se zvýšil a v posledním například půlroku tohoto roku, za první půlrok se poměrně výrazně zrychlilo snižování prozaměstnanosti, které stále ještě i v průmyslu, i ve veřejném sektoru, především ve zdravotnictví, školství existuje. Zároveň ty efekty rychlejšího růstu a přílivu investicí se nepromítají hned do tvorby nových pracovních příležitostí. Dobrým příkladem je ten rychle se rozvíjející automobilový průmysl, kdy ty dvě nové velké investice, Peugeot Citroën a Kia Hyundai, vlastně začnou výrobu až v roce 2006, respektive 2007.

Česká nezaměstnanost se pohybuje kolem deseti procent. Podle nové metodiky Evropské unie je nižší zhruba o procento. Kdy je podle vás reálné, aby se slovenská nezaměstnanost dostala k deseti procentů, možná i pod deset procent?

Myslím, že v horizontu čtyř, pěti let by to mohlo být možné, nejdéle do roku 2010.

Podobně jako čeští vládní politici i vy odůvodňujete reformy krom jiného nutností přijetí jednotné evropské měny, tedy eura. Vy chcete, aby se schodek slovenského státního rozpočtu dostal pod tříprocentní hranici hrubého domácího produktu po takzvaná maastrichtská kritéria, která jsou nutná pro přijetí jednotné evropské měny v roce 2007, pokud se nemýlím. Existuje něco, co by mohlo tento paralen ještě ohrozit?

Chceme do roku 2006, problém ale je v tom, že ještě stále není vyjasněná otázka započítávání, anebo nezapočítávání té části fiskálního deficitu, která souvisí s důchodovou reformou, tedy s fiskálními náklady důchodové reformy. Když to bude muset být započítávané, potom to chceme splnit do roku 2007, a tedy vstoupit do eurozóny v roce 2009 po dvouletém pobytu v systému RM 2. Samozřejmě ohrozit tento plán může především to, když by nebyla dodržená, když byl dodržený plán fiskální konsolidace, teda snížení deficitu veřejných financí pod tři procenta, protože...

Je to velké riziko na Slovensku?

Podařilo se nám právě včera schválit vládní návrh veřejného rozpočtu s deficitem veřejných financí tři celé čtyři desetiny procenta, což vytváří dobré předpoklady na to, aby to mohlo být dodrženo.

Český prezident Václav Klaus varuje české politiky a bankéře před tlačením na rychlé přijetí jednotné evropské měny. Cituji Václava Klause doslova: "Pokud bychom zavedli euro příliš brzy, poškodilo by nás to podobně jako Deutsche Mark poškodila východní Německo." Konec citátu. Podle Klause zavedlo Německo měnovou unii s bývalým komunistickým východem země příliš rychle a v nerealistickém kurzu jedna ku jedné. Škody takového kroku jsou podle Klause zjevné dodnes. Nedá se podle slovenského vicepremiéra, ministra financí Ivana Mikloše použít toto varování pro slovenské zavádění eura v roce 2008 až 2009, jak s tím počítáte?

Ne, protože, si dovolím nesouhlasit v tomto s názorem pana prezidenta Klause. Zaprvé rok 2008 bude téměř dvacet let od roku 89. Za těch téměř dvacet let, anebo jak chceme dnes, můžeme říct za patnáct let, se uskutečnily zásadní změny v ekonomikách, které prošly transformací, takže v tom porovnání s východním Německem a měnovou unií v roce 90, myslím, že neobstojí. My zdůrazňujeme, že chceme vstupovat do eurozóny až tehdy, a dokonce i do systému ERM 2 chceme vstupovat až tehdy, až budeme schopni plnit maastrichtská kritéria na udržitelném základě, teda po uskutečnění potřebných reforem a strukturálních změn, které umožní všem maastrichtská kritéria, které mimochodem jsou důležité nejen proto, že umožní vstoupit do Evropské unie, ale pro každou ekonomiku, do Evropské měnové unie, ale pro každou ekonomiku bez ohledu na to dokonce, zda by tam vstupovala, anebo ne, je dobré mít co nejnižší fiskální deficit, co nejnižší úrokové míry, co nejnižší veřejný dluh a co nejnižší inflaci.

Když tedy Václav Klaus říká, že ekonomiky vstupujících států potřebují reálnou, nejenom nominální konvergenci, tak to není obava, kterou byste měl pro rok 2008, 2009 v souvislosti s přijetím jednotné evropské měny na Slovensku?

Ale vždyť vstup do eurozóny má právě urychlit reálnou konvergenci, protože podle analýz, které máme, by vstup do eurozóny mohl znamenat vyšší ekonomický růst až o půl procenta až jeden, mezi půl až jedním procentuálním bodem rychlejší ekonomický růst, a tedy rychlejší reálnou konvergenci. O těchto otázkách samozřejmě jsme diskutovali velmi hluboce, i o pozitivech a jistých rizicích, které jsou s vstupem do eurozóny spojené a došli jsme k přesvědčení, že ta pozitiva vysoko převažují nad možnými riziky a nakonec myslím si, i když to není nějaký argument, který by obstál v akademické debatě, ale myslím si, že důkazem toho je skutečnost, že všech deset nových členských zemí má vlastně tu samou strategii, vstoupit do eurozóny co nejdřív po splnění maastrichtských kritérií na udržitelném základě.

Další téma daňová reforma a reforma penzijního systému na Slovensku. Slovensko pod vaším vedením přijalo zásadní daňovou reformu. Dostalo se do čela státu Evropské unie s nízkými daněmi. Přijali jste rovnou daň ve výši devatenácti procent. Nejsilnější česká opoziční strana ODS prosazuje také rovnou daň. Pane vicepremiére, existuje nějaké místo, které byste označil slovem slabé, které byste označil právě po zkušenostech s rovnou daní na Slovensku?

Nic takového mě nenapadá. Musím říct, že naše zkušenost se zavedením rovné daně je velmi dobrá a pozitivní. Měli jsme, samozřejmě jsou s ní spojené vždy rizika. První riziko spočívá v eliminaci fiskálních důsledků, snížení přímých daní, jak teda zavedením rovné daně se snižuje to daňové břemeno u přímých daní. Druhý problém spočívá v odhadu fiskálních důsledků. Z hlediska příjmů státního rozpočtu je velmi těžké, když se dělají takové zásadní hluboké změny, tak je velmi těžké předvídat, jaký přesně to bude mít dopad na příjmy státního rozpočtu.

Když vstoupím do vaší řeči, ukazuje se, že systém rovné daně přinese do státního rozpočtu stejné, ne-li větší peníze?

Ne, ale my jsme nečekali, že přinese stejné, anebo větší peníze, protože toto se stalo v Rusku a myslím, že i na Ukrajině, ale nedá se ztotožňovat situace v Rusku a na Ukrajině na jedné straně, na Slovensku, anebo v jiných členských zemích. My jsme nečekali, že přinese hned víc, čili my počítali s tím, že bude negativní dopad na veřejné finance z přímých daní, ale tento negativní dopad je kompenzovaný zvýšením spotřebních daní, protože ty jsme museli zvyšovat na dosáhnutí minimální hranice platné v EU, a potom jsme sjednocovali daň z přidané hodnoty na devatenáctiprocentní úroveň, která je v průměru vyšší, než byl průměr těch sazeb, které platily předtím.

A které má i Česká republika, to znamená, sníženou sazbu a tu sazbu, která je, jak se označuje slovem, právě základní. Odpůrci rovné daně sice tvrdí, že je to nejpřehlednější daňový systém na světě, ale že tento model je totálně neslučitelný s tím chápáním sociálního státu, jak funguje v západní Evropě. Je to podle vás možné, že systém rovné daně je neslučitelný s chápáním sociálního státu v evropském, v západoevropském kontextu?

Ne, kromě toho, co je to chápání sociálního státu v západoevropském kontextu? Z hlediska toho chápání, anebo z hlediska definice, co je to sociální spravedlivost, je přece i v západoevropských zemích různé chápání středolevých a středopravých stran, kdy středolevé považují za sociálně spravedlivou rovnost spotřeby, anebo aspoň přibližnou rovnost, tak středopravé považují za sociální spravedlivou rovnost šance, rovnost příležitostí, které ale nevytváří rovnost spotřeby. Takže z toho hlediska si myslím, že to není v rozporu s ničím. Navíc je třeba říct, že efektivní daňová sazba i při rovné dani je progresivní, protože sice každý platí devatenáctiprocentní daň, ale zároveň je výrazný a na Slovensku jsme ho ještě zvýšili oproti předcházející, jsme zvýšili odpočitatelnou položku, z které se neplatí žádná daň. Ta odpočitatelná položka je v současnosti je osmdesát dva tisíc korun ročně, což jinými slovy znamená, že každý, kdo má příjem jen ze mzdy například, a koho mzda je menší jak padesát procent průměrné mzdy, neplatí žádnou daň z příjmů, má nulovou daň z příjmů. Potom vlastně každý platí, kdo má vyšší příjmy, než je těch osmdesát dva tisíc korun ročně, tak platí těch devatenáct procent jen z rozdílu mezi příjmy, které má a osmdesáti dvěma tisíci korun, čili odpočítá osmdesát dva tisíc korun z té sumy příjmů a jen z této sumy, která vznikne jako výsledek, zaplatí potom devatenáctiprocentní daň. Takže vlastně pro mnoho lidí je daň nulová a potom efektivní daňové zatížení z rovné daně z příjmů fyzických osob stoupá od nuly po devatenáct procent.

Předpokládám správně, že je to jeden z nejjednodušších výběrů daní, když funguje systém rovné daně?

Ano, to kouzlo rovné daně je především v tom, rovná daň vlastně znamená rovnou daň z příjmu fyzických osob, protože z právnických osob mají téměř všechny země jednu sazbu, teda rovnou daň. To kouzlo rovné daně je v tom, že umožňuje zavést tu samou rovnou daň a tam je důležitá ta samá sazba, aby to byla, při dani z příjmů právnických a fyzických osob. Potom je totiž možné zrušit všechny možné výjimky, odpočitatelné položky, speciální sazby. Je možné zdaňovat stejně každý příjem bez ohledu na to, jaký typ příjmu jde a toto je vlastně ten nástroj, pomocí kterého jsme zásadně zjednodušili daňový systém a máme dnes neutrální, velmi promotivačně působící daňový systém.

Kolik finančních úředníků jste tedy propustili, když existuje tak jednoduchý daňový systém?

Zatím jsme nepropustili žádné daňové úředníky i pro to, ale jdeme udělat, děláme restrukturalizaci a audit, personální a procesní audit, tak, jako jsme ho udělali na ministerstvu financí, kde jsme snížili počet pracovních míst na ministerstvu financí o třicet procent, děláme podobný audit i v daňové správě. Jen v daňové a celní správě je ten proces komplikovanější i v souvislosti s tím, že vstupem do Evropské unie se výrazně změnily kompetence mezi daňovými a celními úřady, takže k větším úsporám dochází u celních úřadů, ale předpokládáme úspory i u daňových.

Až třicetiprocentní nebo to je nereálné?

Ani ne, to si myslím, že ne, určitě v tomto rozměru ne.

Po fungování rovné daně na Slovensku se objevují požadavky na další snižování daňové zátěže. Například Republiková unie zaměstnavatelů, aby daň z příjmů klesla právnickým a fyzickým osobám na patnáct procent ze současných devatenácti a daň z přidané hodnoty se snížila na sedmnáct procent. Jak složité je pro ministra financí Ivana Mikloše odolávat těmto požadavkům?

Není to složité, protože to není možné.

A nemůže být teď, že zase vstoupím do té řeči, nemůže být jednou z námitek rovné daně, že tento systém je daleko rigidnější a co se týče snižování sazeb, protože ty složitější systémy, které jsou například v České republice, umožňují snadnější pohyby v jednotlivých sazbách?

No, ale není účel, aby se daňové sazby pohybovaly. To daňové zatížení, zaprvé, když se vytvoří prostor na to, aby se mohly snížit daně, budu první, který pro to bude. Teď ale tvrdím, že prostor není vytvoření, ne proto, že bysme měli špatný výběr daní, výběr daní máme lepší, než jsme původně předpokládali, ne výrazně, dvě až tři procenta, ale bohužel hospodaření sociální pojišťovny je horší, než jsem předpokládali, a teda v celém fiskálním okruhu veřejných financí není vytvořený prostor na další snižování daní. Kromě toho je o mnoho korektnější měřit daňové zatížení jinými ukazateli, ne sazbou, protože sazba je jen jedním z parametrů. Další parametr je daňový základ samozřejmě. Od toho potom závisí efektivní daňové zatížení. Ještě komplexnější je možné měřit daňové zatížení podílem příjmů, daňových příjmů na hrubém domácím produktu. Když to měříme takto, tak dospějeme k tomu, že Slovensko má dnes nejnižší daňové zatížení ze všech zemí evropské pětadvacítky, ale zase korektnější je měřit daňové a odvodové zatížení spolu, protože v některých krajinách to, co se platí z daní, je v odvodech a opačně, a to daňové a odvodové zatížení na Slovensku je dnes třicet celých čtyři desetiny procenta hrubého domácího produktu, což je přesně ta samá úroveň jako Irsko a Litva, a to jsou tři krajiny, které mají nejnižší daňové odvodové zatížení aspoň mezi evropskou pětadvacítkou.

Když jste řekl, že byste byl první, který, v případě, že se objeví prostor pro snižování daní, tak byste byl pro další snížení pravděpodobně té rovné daně na Slovensku. Kdy se podle vás takový prostor může naskytnout?

To je těžké říct, protože to závisí na vývoji ekonomiky, na vývoji veřejných financí. Závisí to na míře úspěšnosti další fiskální konsolidace. Závisí to na tom, zda budeme schopni dále snižovat deficity. Takže podle mého názoru to v průběhu dalších dvou let aktuální nebude. Zda to bude aktuální v další perspektivě, to závisí na mnoha věcech, které je dnes velmi těžké předvídat.

Když Světová banka začátkem září označila Slovensko za nejreformnější zemi na světě, v odůvodnění si tato instituce všimla i penzijní reformy. Čeští politici diskutují o reformě penzí už deset let. Naposledy se vláda premiéra Stanislava Grosse zavázala, že předloží návrh reformy do roku 2006 v Poslanecké sněmovně.

Stanislav GROSS (zvukový záznam): Chceme, aby tato vláda nejen projednávala návrhy na důchodovou reformu, ale aby přijala a předložila podobu reformy důchodového systému do Poslanecké sněmovny, protože si myslíme, že je zapotřebí, aby se zbytečně neztrácel čas. Jelikož je to proces, který je skutečně dlouhodobý, tak je škoda každého roku.

Konstatuje český premiér Stanislav Gross. Česká vláda dosud počítala s takzvaným švédským modelem penzijního systému, který by byl nadále postaven na průběžném financování, novinkou by bylo pouze zavedení individuálních účtů. Ve Slovenské republice budete mít důchody po novu od příštího 1. ledna. Teď se vaši občané začínají podrobně seznamovat s důchodovou reformou, jak vstoupí konkrétně v platnost od ledna příštího roku. Jaký model byste doporučil České republice?

Jsem daleko od toho, abych mohl cokoliv doporučovat jakékoliv jiné zemi. My jsme si zvolili ten model, který jsme si zvolili, protože si myslíme, že je pro naše podmínky nejlepší a chtěli jsme /nesrozumitelné/ kapitalizační pilíř, protože ho za dobrý nejen z hlediska budoucích důchodců a jejich příjmů, ale z hlediska jiných pozitivních vlivů na ekonomiku.

Konstatuje slovenský vicepremiér, ministr financí Ivan Mikloš. Já děkuji, že jste si udělal čas na rozhlasovou stanici BBC a přeji vám hezký zbytek dne do Bratislavy a věřím, že se někdy setkáme v Praze.

Děkuji pěkně. Na slyšenou.

Děkuji za rozhovor. Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.