Václav Moravec moderátor BBC

Jaroslav Bureš ve studiu BBC

Českou Poslaneckou sněmovnu čeká rozhodování o tom, zda snížit hranici trestní odpovědnosti mladých z patnácti na čtrnáct let. U závažných trestných činů ještě níž, až na dvanáct. Návrh na snížení získává většinovou podporu po několika násilných trestných činech, na kterých se podílely nezletilé děti. Předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček připomíná:

Jan SVÁČEK, předseda Městského soudu v Praze (zvukový záznam): Já jenom pro připomínku zdůrazním, že v našich námitkách ve vztahu k této rekodifikaci z června tohoto roku se například objevila věková hranice čtrnáct let a u taxativně nejzávažnějších trestných činů dvanáct let. Tehdy nebyla vůle o tomto hovořit a vidíte, stačí v uvozovkách stačí dva velmi brutální závažné trestné činy osob mladších patnácti let a máme to tady.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Nejen o tom, co může přinést snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let, bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview BBC. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr bez portfeje, předseda legislativní rady české vlády Jaroslav Bureš. Vítejte po dvou měsících v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

Když jste byl v tomto pořadu naposledy, sliboval jste veřejnosti, že zahájíte důkladnou očistu českého právního řádu. Které zákony, vyhlášky jste už začal zpřehledňovat?

Tak máme určitou představu o projektu. Ta představa vychází přibližně z této koncepce. Trošku to zjednoduším. Náš právní řád tradičně je rozdělen na ty zákony, kterým se říká právo soukromé, občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon o rodině, autorský zákon a tak dále. A právo veřejné na druhé straně, daňové předpisy, předpisy, které se týkají životního prostředí, to občané znají z každodenního života. Očista, v uvozovkách práva soukromého, na té se pracuje. A ta je spojena s přípravou nového občanského zákoníku, neboť ta příprava zahrnuje i otázku, co všechno bude občanský zákoník upravovat. Čili tato celá oblast je nyní mapována a jsme hodně daleko. Ten projekt nového občanského zákoníku je prakticky hotov v týmu pana profesora Eliáše a vychází z věcného záměru, který vláda schválila v roce 2002.

Kdy půjde do vlády zcela nový občanský zákoník?

V programovém prohlášení se vláda zavázala vědoma si jaksi obrovské hodnoty toho díla, že ho zanechá, nejméně ho zanechá jako výsledek své práce pro vládu příští. A to proto, že práce jsou dokončeny, ale je třeba nyní zahájit velkou odbornou diskusi, protože nový kodex soukromého práva se nepřipravuje čtyřikrát za desetiletí, spíš dvakrát za století. Takže diskusi nelze podcenit.

Vy skutečně si myslíte, že je zapotřebí dva roky diskutovat. Nebylo by dobré pro onu přehlednost českého právního řádu, aby občanský zákoník byl projednáván v roce 2005?

Určitě by to bylo dobré, kdyby byl ve stavu, kdy už odborná veřejnost se s ním určitým způsobem identifikuje. Dva roky diskuse, měl byste se podívat, pane redaktore, po světě, je doba směšná. Ty přípravné práce, když se podíváme třeba do Qubecku, který má relativně nejmodernější a nejmladší občanský zákoník, tak tam trvaly, jestli se nemýlím, kolem patnácti let. To není legrace připravit nové soukromé právo. Čili nemyslím si, že je to horizont příliš vzdálený. A ta debata jistě musí proběhnout. A bude velmi zajímavá. A o co já bych usiloval, aby jí veřejnost mohla sledovat.

Oč budou největší spory v tom navrženém občanském zákoníku?

Já myslím, že o styl, o podobu toho kodexu, která je opravdu velmi moderní a vychází z představy, že ...

Můžete být konkrétnější pro laika, který není zběhlý v právním řádu a v občanském zákoníku?

Vyznačuje se především mnohem vyšší mírou obecnosti a vychází ze zásady, že judikatura soudu je velmi vhodným doplněním principu a zásad, které formuluje zákon. Čili, opouští představu, že čím podrobnější právní předpis, tím lépe reguluje život, nebo nabízí právní regulaci. A naopak je více založena na představě, že obecnější ustanovení je pro život výhodnější a že jeho obsah podrobný bude vymezen rozhodovací praxí soudů.

Co kdybych vám namítl, že pro české právní myšlení to ale není zcela dobrá myšlenka, a to z toho důvodu, že v Čechách, co není psáno, to občas nebývá dáno. To znamená, jaký se tvoří český právní řád, že se čím dál více zpřesňuje, že dochází k tomu, že ta obecnost je potlačována, tak tady přicházíte s úplně novým občanským zákoníkem, který bude postaven na jiném principu. Je otázkou, zda soudci budou umět využít toho principu?

Budou, určitě, pane redaktore, je to evropský trend. Naše právo z hlediska míry kasuistiky, tedy podrobnosti se mnoho neliší. Necháme-li stranou anglosaské právo. A ten trend zjednodušovat, zobecňovat, velmi významným nositelem toho trendu je nizozemská kodifikace soukromého práva. Pozorujeme v celé Evropě, mimochodem, očista našeho právního řádu je přímo závislá na úspěchu očisty práva evropských společenství. Ten projekt začal a, tuším, před dvěma měsíci jsem dostal od Evropské komisi žádost o to, abychom se vyjádřili k tomu, jak by měl vypadat. Evropská komise sama si je vědoma toho, že právo evropských společenství je nesmírně komplikované, málo přehledné, překrývá se a že je třeba ho zjednodušit.

Když se zaměřím na celkový počet. Vy jste tedy slíbil, že zahájíte důkladnou očistu českého právního řádu, která zákony, vyhlášky, nařízení značně zjednoduší, dá je do těch kodexů, jako takových. Máte jasnější představu, kolik zákonů, vyhlášek, nařízení by z toho celkového počtu, které je dnes, se mohlo ukázat jako zbytečných, pokud by se šlo cestou velkých kodexů?

No, jde-li o to soukromé právo, tak jsem si jist, že kodifikace v podobě občanského zákoníku ušetří, já nechci říct počty předpisů, to nejsem schopen to odhadnout, ale stovky paragrafů, bych řekl. Jde-li o to veřejné právo, tu myšlenku jsem nedokončil, tak to nemá takovou míru sjednocení, abychom mohli říct, připravíme jeden kodex. Ale jsou tam velké oblasti, kde lze vytipovat možnost určitého slučování, typicky právo životního prostředí. Ten projekt už jsem ohlásil, to není nová myšlenka.

Ano, ten jste ohlásil v srpnu před mikrofony BBC.

Práce postoupily hodně, zejména díky skvělému odbornému projektu paní docentky Kružíkové, která je členkou legislativní rady vlády. Ale v pondělí jsem měl poměrně dlouhou debatu s panem ministrem Sobotkou na téma kodifikace těch předpisů v oblasti daňového řízení. A ona s tím bezprostředně souvisí otázka daleko větší kompatibility jednotlivých daňových zákonů, které se hodně překrývají, užívají se v nich termíny, které jsou běžnému občanu málo srozumitelné. A spíše jsou to předpisy, kterým rozumí daňoví poradci a zaměstnanci finančních úřadů.

Záleží, zda to není účel. Dohodli jste s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou v tomto týdnu na konkrétním, řekněme, daňovém kodexu, který by zpřehlednil daňové zákony České republiky?

Dohodli jsme se na tom, že, oni existují dva projekty nového daňového řádu. Jeden, který zpracovalo ministerstvo financí, řekněme, tradičními přístupy. A jeden, který jsem připravili já se svými podřízenými, který vychází ze zásady, že to musí být předpis všeobecně srozumitelný a že okolnost, že se týká daňového řízení jaksi není dobrým základem pro to, aby vypadal úplně jinak, než jak vypadá standardní předpis. A protože ty projekty jsou od sebe poměrně odlišné, tak jsme se shodli, že vytvoříme skupinu, kterou budu vést a která bude tedy hledat možnou míru shody. A já jsem si jist, že tak do poloviny příštího roku, nejpozději, už budou známy výsledky, bylo by to výrazné zjednodušení a řekněme očištění ...

Daňových zákonů?

Daňových zákonů, zejména zákona o správě daní a poplatků, což je velmi komplikovaný předpis.

Očekáváte, že by existoval tedy, když jste mluvil v srpnu v Interview BBC o jednotném kodexu životního prostředí, který by měl sloučit zákony, které regulují problematiku životního prostředí a jsou roztroušeny v českém právním řádu, jako celku, že do konce příštího roku vznikne, nebo mohl by být navržen kodex principy daňového kodexu?

Daňového práva procesního určitě. To ostatní je složité. A ukázalo se, jak je to složité v té debatě s panem ministrem, kdy já jsem vyslovil předpoklad, že konečným cílem by měla být zásada, že všechno chceme po daňovém poplatníku pouze jednou. Čili, maximální vstřícnost, maximální zjednodušení údajů, které se týkají jednotlivých daňových povinností. To se ukazuje, že je ...

Počkejte, to znamená, abychom tomu rozuměli my laici, že vám skáču do řeči, jestliže já jako daňový poplatník v jednom termínu podávám daň z nemovitosti, v jiném termínu daň z příjmu fyzických, nebo právnických osob, v jiném termínu silniční daň. Tak vy byste chtěl, aby daňový poplatník toto dělal v jednom termínu na jednom formuláři?

Tak, za prvé. A aby vyplňoval stejné údaje jednou. Ty formuláře, když si je položíte vedle sebe na stůl, tak zjistíte, že možná polovina údajů je stejná ve všech třech, nebo ve všech čtyřech. Vůbec neříkám, že je to jednoduché. Tak jak my kritizujeme naše daňové právo, tak ho kritizují třeba v sousední Spolkové republice Německo. A já jsem ke svému údivu zjistil, že počet novelizací daňových předpisů, protože je nejméně stejný, ne-li vyšší. Je to, jedni to považují za logické, stát pružně reaguje na vývoj ekonomiky a na stav státní pokladny a na zátěž ekonomických subjektů. Jiní to nepovažují za logické. A jistě jste zaznamenali, že i Evropská unie, je to, bylo to téma i rozhovoru mezi panem premiérem Schröderem a panem premiérem Grossem, hledá míru shody v oblasti daňové zátěže, ale je, myslím, teprve na začátku, to je běh na dlouhou trať.

K čemu jste dospěli s Bohuslavem Sobotkou. Bude možné v rámci toho daňového kodexu, který by mohl být hotov do konce příštího roku, aby se podávalo takové jednotné daňové přiznání, nebo aby se neduplovaly ony údaje?

Shodli jsme se na tom, že určitě bude možné výrazně rozšířit počet těch daňových přiznání, která se podávají elektronicky. Dneska jich je, myslím, osm, nebo devět, a to je výrazné zjednodušení. Samozřejmě za předpokladu, že to tou druhou stranou bude akceptováno a chápáno jako výhoda. A možná jste mohli zaznamenat, že i ta moje nabídka, pojďme debatovat ve vztahu k podnikatelům o možnosti daleko více se státem si poskytovat navzájem informace, které se týkají podnikání, elektronickou cestou, vyvolala zajímavé reakce. Na jedné straně velmi pozitivní. Na druhé straně obavu, jestli to vůbec bude možné.

Jen pro úplnost. Vy jste navrhl, aby každý podnikatel musel mít, pokud se nemýlím, zřízenou e-mailovou adresu, což kritizoval například prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl, a to s tím argumentem, že stát po daňových poplatnících, respektive po podnikatelích chce čím dál více věcí, respektive regulace. Oni by se nebránili tomu, pokud by se něco zjednodušilo, ale v Čechách je to tak, zpravidla, že pod záminkou zjednodušení se to zhoršuje?

Já myslím, že by to bylo právě naopak. Ta "povinnost" je nabídka. A naproti tomu stát by s tím podnikatelem mohl komunikovat jenom přes tu e-mailovou adresu. Ne každý má koníčka obíhat pošty ...

Promiňte, ale to je teď otázka, pane ministře, zatím stát stále se snaží ve většině úřadů komunikovat s daňovým poplatníkem tak, že otevírací hodiny jsou v době, kdy si daňový poplatník musí vzít dovolenou v zaměstnání, pak ještě chtějte po státních institucích, aby s vámi komunikovaly. Ano, pokud to někde bude, že to bude povinnost státu, ale zpravidla to tak bývá v českém právním řádu, že daňový poplatník má povinnosti a státní úřady moc povinností nemají vůči daňovému poplatníkovi?

Tak ta moje nabídka samozřejmě vychází z představy, že nejdřív tu přichází stát s fungujícím systémem a teprve potom lze nabídnout tento systém, protože je dobře, když stát je k tomu připraven, tak na druhé straně je k tomu třeba vytvořit určité podmínky, třeba v podobě té e-mailové adresy.

A teď dopovězte, prosím pěkně, ty daňové zákony. Tudíž je reálné, že by do konce příštího roku byl takový kodex vypracován?

Ano, jak jsem řekl, kodex daňového procesu, toho procesního práva, to určitě ano. A jisté zjednodušení, jako určitý krok, který by nabídl tu rozšířenou možnost z elektronických daňových podání. To další, ta, řekněme, to výrazné sjednocení a zjednodušení, to je projekt mnohem složitější.

Ještě závěrečnou otázku v této první části Interview BBC. Když jste tady mluvil o celkovém uceleném kodexu životního prostředí, kdy předpokládáte, že ten by byl hotov?

Já teď jsem začal o tom hovořit i s panem místopředsedou Jahnem. Představuji si, že by bylo dobré, kdyby stejně, jako u nového kodexu úpadkového práva jsme spoluodpovídali vládě za předložení toho kodexu tři, ministr životního prostředí, pan místopředseda Jahn a já. Pokročilo se hodně. A ona je to dnes otázka míry shody, zejména podnikatelského prostředí na jedné straně. A toho, nerad bych řekl prostředí těch, kteří žijí ochranou životního prostředí, já tam konflikty nevidím, ale přece jenom, kdykoliv vláda projednává jakýkoliv právní předpis, který se týká ochrany životního prostředí, tak vždy se tam poměrně ostře střetávají pohledy světa podnikatelů reprezentované hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a obchodu na jedné straně a ministra životního prostředí na straně druhé. Čili ...

Čili, když jste, jakmile vás přeruším, tak se zatváříte tak, že se cítím okamžitě provinile. Nicméně, řekl jste, že ...

Já se na vás usmívám.

... jste pokročili hodně, ale vy jste v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 30. září deklaroval, že chcete, aby kodex, ucelený kodex práva životního prostředí byl zpracován do konce volebního období. Není to zase příliš dlouhá doba, když tvrdíte, že jste pokročil hodně?

On je, tento krok je velký, jsou velmi podrobné zásady rozpracovány, a to já považuju za velmi dobré, to není legrace, těch předpisů je poměrně hodně. A teď bude potřeba nalézt politickou shodu. Já tvrdím, zejména tomu světu podnikatelskému, že daleko lépe se bude hledat shoda, když tu budou mít před sebou ten kodex životního prostředí a celkovou koncepci ochrany životního prostředí a povinností, které z toho plynou pro podnikatele, na očích.

Kdy je reálné, aby byly obě dvě části. To znamená, ať už váš zcela nový kodex, plus tato koncepce, o které mluvíte, na které budou spolupracovat vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn a ministr životního prostředí Libor Ambrozek?

Já bych byl, aby spolupracovali, já myslím, že do konce volebního období, to zas není tak dlouhá doba.

Všechno přenecháte příští vládě. To znamená, že příští vláda už jenom bude ty kodexy předkládat do sněmovny?

Příští vláda bude mimořádně úspěšná z tohoto pohledu.

Neměli byste si to, ty úspěchy sklidit vy, ještě?

To je otázka, která bude vláda tyto předlohy předkládat. Ale já si myslím, že není úkolem vlády pořádat dostihy, ale že je úkolem odpovědně pracovat. A ta práce je kontinuální, to není po nás potopa.

Pokračujeme v tématu zpřehlednění českého právního řádu. Vy na straně jedné slibujete zpřehlednění českého právního řádu. Na straně druhé jsou ale jiné kroky. Pojďme si právě tyto kroky teď rozebrat. Například v Poslanecké sněmovně je vládní návrh zcela nového trestního kodexu, chcete-li trestního zákona. Vy jste 30. září v rozhovoru pro Hospodářské noviny v souvislosti s projednáváním trestního zákona navrhl, aby poslanci a senátoři nakládali šetrně s klíčovými zákony. A teď vás cituji doslova: "U zákonů, které tvoří pilíře právního systému, by měla vláda po odborných debatách předpis připravit a v parlamentu vyslechnout diskusi. Budou-li k zákonu připomínky, vzala by vláda návrh zákona zpátky, vytvořila by ho znovu tak, aby nebyl ve sněmovně ohlodáván a očesáván," konec citátu. Jak promýšlený jste měl tento návrh, když jste ho řekl do novin?

Tak nejméně patnáct let. Je to výsledek ...

To už jste se chystal patnáct let na práci ministra?

Ne na práci ministra, na přístup k této otázce. Máme, pane redaktore, poměrně zajímavou tradici. Na konci devatenáctého století předkládala tehdejší exekutiva parlamentu v Rakousku-Uhersku zcela novou koncepci úpravy soudního řízení, exekučního řízení, exekučního zákona. Ty zákony byly nesmírně provázané a přicházely se zcela novou úpravou. Při vědomí toho, jak je nebezpečné rozhodit tu celkovou provázanost a vytvořit nezamýšlené negativní souvislosti, napřed požádala vláda, tehdy panskou sněmovnu, o přijetí zákona, kterým by buď sněmovna odmítla, anebo přijala tyto zákony jako celek, to se podařilo. A zákony tyto byly přijaty jako celek. Již tehdy panovala představa, že výsledky, tehdy téměř dvacetileté práce /nesrozumitelné/ profesorů, je těžko možné vydat, někdy poměrně nahodilé, ale leckdy chaotické debatě zákonodárcovi jakkoliv, nikdo nezpochybňuje, a to jsem tím v žádném případě nechtěl zpochybnit princip dělby moci, tedy, že jsou to poslanci a senátoři, kdož přijímají zákony. Chtěl jsem tím jen naznačit, při vší úctě k legislativě parlamentu, že vyndat z té stavby jeden kamínek může znamenat katastrofu pro celou stavbu.

Vy jste použil, řekněme, takový historický kontext, co kdybych vám namítl, že kdeže ty loňské sněhy jsou. V českém právním řádu, respektive v ústavě je zákonodárná iniciativa každého jednoho poslance, říká se tomu poslanecká iniciativa. Co kdybych také řekl, že, řečeno vašimi slovy, očesávání a ohlodávání vládních návrhů klíčových norem nezabrání té, když je znovu pošlete do vlády, vypracuje se podle připomínek poslanců a senátorů, protože, ejhle, stejně tam budou chtít doplnit nějaké pozměňovací návrhy?

Já myslím, že je to cesta, zejména mně by šlo velmi o to ...

Ta moje, nebo ta vaše?

Ta moje.

Že nemáte šanci na úspěch?

Jenom na základě tří výtek. Je třeba vyslechnout debatu ve sněmovně a zejména zjistit, zda koncepčně, koncepčně ten trestní kodex je výrazem určité koncepce pohledu na trestní právo na místo represe, na systém trestu, na to, co je vyšší hodnotou, co je menší hodnotou.

Tedy, když říkáte, že zcela nový trestní kodex, chcete, aby se projednával podle tohoto principu?

Ano, nejprve koncepčně.

Jste s premiérem domluveni na tom, že ...

Pan premiér zná mé názory v této oblasti a určitě je s nimi srozuměn.

Počítáte tedy s tím, že, a to budou v Poslanecké sněmovně s největší pravděpodobností připomínky k trestnímu zákonu, že ji budete jako vláda, znovu ji vezmete zpátky do vlády?

Představte si, že já už jsem o tom už hovořil s mnohými opozičními poslanci a oni vítají technologii, bavme se o koncepci. A jestliže se ukáže, protože, v závorce, já si nedovedu představit, že by tento trestní kodex byl přijat většinou sto jedna hlasů, jestliže se ukáže, že tato koncepce nemá potřebnou podporu, tak nechť vláda si tu debatu vyslechne a pracuje dále. Tady není nebezpečí z prodlení.

Vy tady na jedné straně se bojíte, nebo ne bojíte, ale chcete, aby poslanci a senátoři nevybírali jednotlivé kamínky. Ale pak na straně druhé jsou například v souvislosti se zcela novým trestním zákonem vaši kolegové ve vládě, kteří jednotlivé kamínky chtějí také měnit, a to dokonce bez schválení vlády. Teď narážím na návrh ministra spravedlnosti Pavla Němce který chce po několika vraždách, na kterých se letos podílely nezletilé děti, snížit hranici trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let, u závažnějších činů ještě níž. Předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček v rozhovoru pro BBC v narážce na situaci kolem trestního zákona a snížení věkové hranice říká:

Jan SVÁČEK, předseda Městského soudu v Praze (zvukový záznam): Když se nám objeví určitý druh trestné činnosti, tak se snažíme okamžitě na to zareagovat. A pak, viz těch zhruba padesát novel. Já jenom pro připomínku zdůrazním, že v našich námitkách ve vztahu k této rekodifikaci z června tohoto roku se například objevila věková hranice čtrnáct let a u taxativně nejzávažnějších trestných činů dvanáct let. Tehdy nebyla vůle o tomto hovořit a vidíte, stačí, v uvozovkách stačí dva velmi brutální závažné trestné činy osob mladších patnácti let a máme to tady.

Slova předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka. Tak neukazuje se na příkladě tohoto příkladu, že i vaši kolegové z vlády fungují nezcela systematicky?

Tak pan doktor Sváček má v zásadě pravdu. Já také nejsem nadšen určitým kampaňovitým přístupem. Na druhou stranu úkolem politika je velmi citlivě a odpovídajícím způsobem reagovat na stav, který se odráží v náladách veřejnosti, v mínění veřejnosti a na to, co veřejnost právem žádá. Ale ...

Pak nechtějte onu věc, že by neměli poslanci šanci u těch klíčových norem po té diskusi, která proběhne a po navrácení přepracovaného materiálu z vlády, aby, stanou-li se dvě vraždy, aby se zase rozhodli snížit hranici ještě níž, ze čtrnácti na třináct, to se klidně může stát?

To se jistě může stát, ale právě to je důkaz toho, že důležitá je debata o koncepci. A já jsem velmi rád, že to téma dnes padlo, protože v tichém úžasu zírám na to, jak všichni zapomněli na deset let trvající debatu, která skončila přijetím zákona o soudnictví nad mládeží. A ve které otázka tato byla vyřešena tak, že není snížena hranice, věková hranice trestní odpovědnosti a že jdeme cestou, to v podstatě parafrázují zákony již přijatých po dlouhých diskusích, že když se činu jinak trestného, za který lze uložit výjimečný trest podle trestního zákona, což je trestný čin vraždy, dopustí dítě starší dvanácti let a mladší patnácti let, uloží se mu ochranné opatření v podobě zvláštní ústavní výchovy. Jinými slovy, máme zde již zákon, který stanoví, podle jakých pravidel se takový skutek dítěte projedná, a končí rozhodnutím, které nemůže být jiné, ani kdybychom snížili věkovou hranici trestní odpovědnosti, tedy nařízením zvláštní ochranné výchovy.

Pokud byste měl říci, zda ten návrh vašeho kolegy z vlády Pavla Němce v tom novém trestním zákoně snižovat hranici trestní odpovědnosti považujete za koncepční a vy byste pro něj hlasoval, pokud byste byl poslancem?

Poslancem nejsem. Já bych pro něj hlasoval teprve tehdy, jestliže by mě ta debata přesvědčila, že tedy opouštíme tu koncepci předchozí v zákoně o soudnictví nad mládeží, která vyústila v závěr, že lépe, než kriminalizovat ten čin snížením věkové hranice trestní odpovědnosti, a to je koncepce, kterou dala přednost Poslanecká sněmovna i Senát, je přímo sáhnout k těm zásadním opatřením, tady v tom případě k nařízení ochranné výchovy, žádné jiné řešení nepřichází v úvahu ...

Zatím vás debata nepřesvědčila?

Zatím mě nepřesvědčila.

To znamená, že vy jste proti snížení, tomu návrhu snížení hranice trestní odpovědnosti?

Za dané situace já to považuji za znovuotevření debaty, která koncepčně byla ukončena zákonem o soudním přijetí zákona, o soudnictví nad mládeží. A všem říkám, ten umožňuje již dnes totéž, co bychom mohli udělat po snížení věkové hranice, tedy nařídit ochrannou výchovu a zařídit, aby to dítě ji vykonávalo ve zvláštním ústavu.

A děje se to podle vás, děje se to?

Já teď nevím z hlavy, jestli tyto ...

Pokud byste se měl podívat ...

Všechny ty skutky veřejnost zná, všechny činy, kde pachatelem bylo dítě, nebo tím, kdo ten čin spáchal, bylo dítě, ten skutek by jinak byl trestným činem vraždy, veřejnost zná. A ty činy byly. Jestliže pachatel je mladší patnácti let, byly, jsou a musí být projednávány podle zákona o soudnictví nad mládeží. Co jediné chybí, a to řekla správně paní ministryně Buzková, je, jsou režimová opatření v těch ústavech, ve kterých by se tato ochranná výchova měla vykonávat. Nic jiného nechybí.

Pokud se podle vašeho názoru, abychom tomu rozuměl zcela, v Poslanecké sněmovně ukáže většinový názor, který by podpořil Pavla Němce a snižovala se hranice trestní odpovědnosti v České republice z patnácti na čtrnáct let, u vražd a závažných jiných trestných činů na dvanáct, tak by se měla opustit koncepce soudnictví nad mládeží?

Přepracovat tuto koncepci, ano, byl by to, bylo by to nezbytné uvést do souladu. Já neříkám, že to není možný pohled, protože to je filozofická otázka, zda ten čin hodnotit jako trestný čin čtrnáctiletého dítěte, anebo jako čin jinak trestný podle zákona o soudnictví nad mládeží. To jsou legitimní úvahy. Já jenom připomínám to, na co všichni zapomněli, že koncepčně jsme debatovali deset let, od roku 1994. A závěry, zejména odborníků, specialistů na penologii a tak dále, vyústily v přípravu toho návrhu, který měl širokou podporu.

Ale jasně jste také řekl, že vy byste šel tou cestou, která v České republice je v současnosti, než abyste měnil koncepci a měnil trestní zákon a snižoval hranici?

Já jsem připraven se do té koncepční debaty zapojit. Ukáže-li se, že ten pohled, a tady nemohou zas poslanci a senátoři ignorovat mínění společnosti jaksi, že tomu pohledu odpovídá nižší hranice se zřetelem ke všem okolnostem, to není teď prostor to rozvádět, tak prosím. Ale jenom říkám, nezapomeňme, že tím měníme koncepci a že musíme se vrátit zpátky k zákonu o soudnictví nad mládeží.

Kdy nakonec očekáváte, že nový trestní zákon s tím, že s největší pravděpodobností ho vláda po připomínkách sněmovny vezme zpět do vlády, kdy očekáváte, že bude zcela nový trestní kodex přijat v tom případě?

To teď opravdu, pane redaktore, nevím. Ani nevím to, jestli ta debata bude taková, že pro vládu bude znamenat, vezměme tento kodex zpátky. Já teď netuším, jestli ta koncepce bude mít všeobecnou odezvu. Je to projekt, který byl zpracován, po dlouhou dobu zpracován odborníky. A teď jde o to, aby politická reprezentace s k němu vyjádřila.

Konstatuje ministr bez portfeje Jaroslav Bureš. Děkuji, že jste přišel do Interview BBC. Někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.