Václav Moravec moderátor BBC

Libor Ambrozek ve studiu BBC

Česká republika je jedním z největších znečišťovatelů ovzduší. Ve vládě se teď vede spor o návrhu na rozdělení emisních povolenek. S povolenkami, které rozdá stát zdarma, budou moct podniky obchodovat od prvního ledna v rámci celé Evropy. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha na adresu České republiky, jako znečišťovatele ovzduší, říká:

Vojtěch KOTECKÝ (zvukový záznam): Česká republika je v tuto chvíli jedním z největších znečišťovatelů. V Evropské unii jsme dokonce někde v druhé pětici průmyslových států celého světa v přepočtu na jednoho obyvatele. Devadesát milionů tun oxidu uhličitého pochází z těch sektorů, kterých se týká alokační plán, nebo obchodování s emisemi. Jinak celý ten, celé emise české jsou okolo sto dvaceti milionů tun.

Říká v rozhovoru pro BBC Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Nejen o emisních povolenkách a sporech ve vládě bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr životního prostředí České republiky, místopředseda KDU-ČSL Libor Ambrozek. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobré odpoledne.

Kolik času jste v uplynulých hodinách strávil řešením čtvrteční havárie v ústecké chemičce Spolchemie?

Já se přiznám, že to je problematika, kterou řeší Česká inspekce životního prostředí, která samozřejmě byla okamžitě na místě, a zabývá se tím sekce ochrany životního prostředí. Takže jsem vydal příslušné pokyny a já v současné době jsem na výjezdech.

Pro úplnost. Z ústecké Spolchemie unikl ve čtvrtek večer oxid sírový. Vy jste se o té věci dozvěděl kdy?

Já jsem se o tom dozvěděl krátce po té havárii, když jsem dostal zprávu od České inspekce životního prostředí. Já se přiznám, že to považuju za opravdu hazardování chemičky s důvěrou obyvatel, protože ten areál Spolchemie byl poměrně těžce postižen záplavami v roce 2002, kdy Labe stouplo o více než deset metrů. Podařilo se všechny ty havárie zlikvidovat a v současné době se jedná o tom, zda by ten areál neměl být vymístěn z města, a myslím si, že tyto kroky skutečně řežou podniku vlastní větev.

Vy osobně si myslíte, že by měl areál této chemičky opustit město Ústí nad Labem a celá výroba by měla být přesunuta za město?

Určitě by to byla obrovsky nákladná záležitost. Já jsem přesvědčen, že v případě skutečně dodržování těch bezpečnostních předpisů, že by taková existence možná byla, ovšem pokud dochází takto opakovaně k únikům, které mohou být způsobeny spíše lidským faktorem než technickými okolnostmi, tak možná nezbyde jiné řešení, než tu chemičku přestěhovat.

Mluvíte o opakovaných nehodách, řekněme to tak. Oxid sírový unikl z chemičky už letos v květnu. Ústecký inspektorát České inspekce životního prostředí za to uložil Spolchemii pokutu dvě stě tisíc korun. Neukazuje, pane ministře, ten čtvrteční únik, že pokuty a práce České inspekce životního prostředí není dostatečně odstrašující, aby k takovým haváriím znovu nedocházelo?

To si myslím, že rozhodně ne. Ono, ty pokuty se ukládají často až v řádu milionů a třeba naopak bych mohl uvést pozitivní příklad pardubické Synthesie, kde pokuta v řádu několika milionů přiměla podnik čištění odpadních vod zajistit. Navíc nová legislativa nutí podniky ke zpracování havarijních plánů, které jsou schvalovány krajskými úřady a já si myslím, že dnes ...

Promiňte ale, když zůstaneme u Spolchemie, není to výsměch? Jestliže tady unikne v květnu z této chemičky oxid sírový, dostane za to ta chemička pokutu dvě stě tisíc korun a v září se tentýž únik opakuje.

Já si myslím, že je to potřeba vyšetřit a pak, pak se můžeme bavit o tom, zda ten podnik třeba přijal odpovídající technická opatření a došlo k tomu vlivem lidského selhání, nebo proč, proč se to opakovalo, ale já si myslím, že teď je předčasné o tom hovořit.

No, v dubnu z chemičky zase uniklo zhruba deset kilogramů chlóru, takže těch úniků v Spolchemii je několik za sebou v letošním roce.

Ukazuje se taky, že ty staré provozy, protože řada těch provozů samozřejmě je starých několik desítek let, takže už nedostačují dnešním bezpečnostním opatřením.

Přemýšlel jste nad tím, zda ústecký inspektorát České inspekce životního prostředí vůbec v souvislosti s tím, jak se chová Spolchemie, není příliš tolerantní?

Pravdou je, že k činnosti ústeckého inspektorátu už určité výhrady zazněly, já říkám znovu, nechám si ty věci prověřit, proč došlo třeba i tady k tomu opakovanému selhání, a samozřejmě, že je možné i personální řešení.

Tedy, necháte si prověřit situaci v ústeckém inspektorátu České inspekce životního prostředí, a k tomu, zda dostatečně hájí zájmy životního prostředí a daňových poplatníků?

Ano, přesně tak.

Vy osobně jste nespokojen s prací toho inspektorátu, nebo pouze máte informace, že část lidí je s prací nespokojena?

Některé varovné hlasy jsem již zaslechl v minulých měsících.

Můžete být konkrétnější?

Bylo to v tom duchu, jak jste, jak jste zmínil, že jak k některým větším znečišťovatelům tam může být určitá míra tolerance. Samozřejmě, tady je řešením určitá postupná obměna těch vedoucích pracovníků, protože když je někdo na takovém místě exponovaném, kde je samozřejmě vystaven jednáním s desítkami velkých průmyslových podniků dlouho, tak se někdy nedá vyloučit určitá míra zvýšené tolerance.

Patnáctého září se veřejnost dozvěděla, že Česká inspekce životního prostředí nepotrestala neratovickou Spolanu za únik zhruba osmdesáti tun chlóru při povodních v roce 2002. Pro ministra životního prostředí Libora Ambrozka je to jaká zpráva?

Pro mě osobně je to zpráva, která mě nijak netěší. Já jsem byl po povodních přesvědčen, že Spolana neudělala vše, ale samozřejmě já se nemohu řídit svým osobním pocitem, ale /nesrozumitelné/ České inspekce životního prostředí. Bohužel minulé vedení České inspekce udělilo tu pokutu takovým způsobem, že ji odvolací odbor ministerstva životního prostředí pro Středočeský kraj zrušil a ani naše rozporová komise složená z renomovaných právníků nenašla možnost, jak tu pokutu potvrdit. Proto začala inspekce životního prostředí šetřit tuto záležitost znovu a opakovaně došla k tomu, že bohužel to porušení provozního řádu nebylo tak významné, aby za něj bylo možno udělit pokutu. Navíc za celou událostí uplynuly dva roky, já jsem byl přesvědčen, že Spolana měla být za to, co se stalo při povodních, potrestána. Z tohoto závěru, jak říkám, nejsem, nejsem nijak potěšen, ale o to víc, o to víc budeme dbát na dodržování provozního řádu a samozřejmě teď i na ty sanace jako lidských zátěží.

Ovšem ukazuje se na tomto případě, zda, a zase jsme u inspekce životního prostředí, zda má dostatečnou vážnost, protože když budu citovat slova odborného konzultanta české pobočky Greenpeace Miroslava Šuty. Ten k rozhodnutí nepotrestat neratovickou Spolanu za únik zhruba osmdesáti tun chlóru při povodních v roce 2002 říká, cituji doslova: "Obával jsem se toho, že to tak dopadne. Je to zklamání a zároveň příznivý signál pro jiné firmy, co všechno jim v této zemi projde," konec citátu.

No, to zklamání, zklamání můžu s panem doktorem sdílet, nicméně Česká inspekce životního prostředí v těch posledních dvou letech udělila mnohem vyšší pokuty než dříve a skutečně, u některých významných znečišťovatelů přesáhly i ten řád milionu korun.

Při evropském Dni bez auta zpravidla část politiků před zraky veřejnosti demonstruje svůj vztah k autům, nasedá na kolo a nechává se fotografovat. Přemýšlel jste, pane ministře, o tom, že byste do úřadu jako ministr dojížděl jenom na kole a to ne jeden, ne jeden den v roce?

Vzhledem, vzhledem k současné době, kdy bydlím asi patnáct kilometrů za Prahou, tak když jsem nad tím přemýšlel ...

To byste měl fyzičku.

No, ale taky co bych nadýchal cestou. V tom starém, v tom starém bytě pražském jsem to měl čtyři zastávky tramvají, takže to jsem na ministerstvo dojížděl i tramvají. Já takto, já si myslím, že ten Den bez aut, i když se přitom politici fotografují na kolech, a já si myslím, že každý je rád, že se k tomu přidá i řada dalších kolegů, tak by měl vést ne až tak k tomu, abychom přestali auta používat, ale spíše k zamyšlení v jednotlivých městech. Jak řešit dopravu tak, aby byly ty ulice použitelné i pro, pro lidi a nejenom pro cyklisty, ale i pro pěší. A pokud ta akce má takovéto vyznění, a ta města třeba, která se k té akci připojila a bylo jich už letos pětadvacet, přijala každá aspoň jedno trvalé opatření, tak potom si myslím, že má smysl i tady ta jednorázová akce 22. září.

Když ale se zastavím právě u postoje politiků. Když jste 22. září kličkoval na kole v husté pražské dopravě, tak jste novinářům řekl, teď vás opět budu citovat: "Jsem jednoznačně pro zvýšení bezpečnosti na silnicích," konec citátu. Neukazuje se jasně tím, že politici především využívají automobilovou individuální dopravu, že skutečně nevědí, protože téměř nechodí pěšky, téměř nejezdí na kole, jak je to s dopravou v těch městech a jak je komplikované být v městě, například v Praze, chodcem, či cyklistou?

Já myslím, že politikové používají, používají vlastní nohy a kolo jako, jako každý druhý. Tady je strašně důležité si uvědomit, a já jsem na to odpovídal i řadě Pražanů přímo třeba na tom nábřeží, kam jsem se dojel podívat na akci, akci automatů, že, že ta odpovědnost je opravdu dělaná v tomto případě, že samozřejmě my, jako politici vrcholní, můžeme zavádět elektronické mýtné, můžeme přijímat přísnější zákony na bezpečnost silničního provozu, ale řada těch pravomocí je v kompetenci naopak zase radních, kteří mohou rozhodnout, která část města bude vyhražena cyklistické dopravě, a proto můžou občané pro obě ty, obě ty formy řešení mohou občané mnoho udělat. Takže tady skutečně nezávisí jenom na tom, jestli, jestli my se rozhodnem demonstrativně něco dělat, ale tady závisí na každém z nás, a já musím říct, že čím větší město, tím je to samozřejmě složitější, ale je už řada měst, která jdou příkladem a já si myslím, že není daleko doba, kdy to dojde i do Prahy.

Ve kterých momentech si ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek říká, že by se mohl chovat ještě víc ekologičtěji? Jsou takové?

Já myslím, že je to právě ta, právě ta doprava, kdy vzhledem k tomu, že se snažím toho co nejvíc v republice navštívit, snažím se skutečně hodně cestovat, tak samozřejmě nezbývá, nezbývá většinou než použít automobil. Jinak, co se týče ...

Chce se mi tak trochu jízlivě dodat: "Díky bohu, že používáte zatím jenom automobil, mohl byste používat leteckou dopravu," což někteří kolegové tak činí.

To zase tak, tak velké povahy ten můj spěch není samozřejmě. Ale jde o to, že když člověk chce navštívit několik míst třeba někde na východní Moravě nebo v jižních Čechách, tak by to samozřejmě vlakem, vlakem nezvládl. To by pak byl třeba pobyt na víc dní. A jinak zase, co se týče třídění odpadu, anebo probírali jsme na ministerstvu vratné lahve, myslím si, že v jiných oblastech se snažím nejenom já, protože to bylo samozřejmě málo, ale i úřad mnou řízený, chovat.

Emisní povolenky. Téma, které v uplynulých týdnech rozděluje český kabinet, vláda má v nejbližších dnech rozhodnout, jak se vypořádá s počtem povolenek. Dovede ministr životního prostředí Libor Ambrozek odhadnout, jaké nakonec to rozhodnutí vlády bude?

Já jsem přesvědčen, a proběhla expertní jednání na úrovni místopředsedy Jahna a za účasti našich zástupců ministerstva průmyslu a obchodu, že má český kabinet šanci schválit číslo, já samozřejmě tady nechci licitovat o jednotlivých milionech tun, ale dejme tomu mezi, mezi těmi sto a sto desíti miliony tun. Schválit číslo, které jednak zajistí jaksi odpovídající potřeby našich podniků, ale zároveň to bude číslo, které se nebudeme muset stydět jet obhajovat do Bruselu. Tady samozřejmě jsou dva filozofické přístupy ministerstva životního prostředí a průmyslu, které se ...

Dovolte, abych tady ještě teď vstoupil do vaší řeči a vysvětlil všem posluchačům kontext. O co v tom sporu jde? Vaše ministerstvo, tedy ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby čtyři sta padesát českých podniků dostalo v příštích třech letech po sta milionech emisních povolenek ročně, což by mělo pokrýt současnou produkci emisí i předpokládané tempo růstu průmyslu v příštích letech. Ministerstvo průmyslu a obchodu žádá o sedmnáct milionů povolenek ročně navíc. To znamená, vy vidíte, že existuje kompromisní řešení, a řekl jste číslo do sto deseti milionů.

Já jsem říkal mezi sto a sto deseti. Já bych, já bych rád vysvětlil, v čem je, v čem je právě rozdíl, jak vzniká rozdíl mezi těmi, mezi těmi čísly. Evropská unie vydávala tu směrnici pro obchodování s emisními povolenkami proto, aby snížila své emise. To je především /nesrozumitelné/ těch starých členských zemí, kde, které si daly smělé závazky, o kolik procent sníží své emise, nepříliš se jim to daří a oni považují ty ekonomické nástroje, a s tím souhlasím, za nástroje účinné. Proto schvalují jednotlivé země své alokační plány emisní, kde, které podnikům v podstatě přidělují jenom to, co skutečně potřebují pro svůj růst, a pokud budou chtít investovat víc, tak si ty povolenky buď musí koupit, nebo investovat do šetrné technologie. Příchodem nových členských zemí, mezi které patří Česká republika, se ale ta filozofie z části nabourala, protože my jsme poklesem průmyslu v devadesátých letech a investicemi do nových technologií v podstatě ty naše závazky vůči Kjótskému protokolu, který snad vstoupí v platnost, daleko překročili. To znamená, že u nás naopak bude systém obchodování znamenat, že naše podniky budou moci ty povolenky prodávat a získat tím nějaké prostředky. A ministerstvo životního prostředí se při zpracování toho alokačního plánu drželo přesně litery směrnice, která říká, že by měl stát navrhnout tolik, kolik jeho podniky potřebují. Když to vezmu tak, že současná produkce emisí, nebo tedy ten průměr za ta léta devadesát devět až dva tisíce jedna je osmdesát devět milionů tun, tak to číslo kolem té stovky, které předkládáme, vlastně znamená i prostor pro očekávaný hospodářský růst. Ona ta směrnice právě neumožňuje, aby to byla taková nějaká veřejná podpora státu, ale, ale umožňuje to těm podnikům velmi slušný růst. A pohled ministerstva průmyslu a mnohých podniků je takový, že vlastně my jsme v devadesátých letech jaksi mnoho investovali a že by to přidělení povolenek měla být jakási forma odměny za to, co jsme udělali ještě dřív, než to po nás evropská směrnice chtěla.

To znamená, aby se zkrátka s nimi dalo obchodovat, aby se ty peníze firmám vrátily, pokud to řeknu zjednodušeně.

Ano, tak. To je představa, o které ovšem my se, my se obáváme, že není, není možná, protože evropská směrnice neříká nic o tom, že ten, kdo dělal dřív dobré skutky nebo tedy zlepšoval své životní prostředí, že za to bude odměněn touto formou veřejné podpory. To znamená, že my se chcem skutečně dohodnout na čísle, které bude věrohodné, to znamená, které bude říkat, že naše podniky teď emitují tolik a v případě, že poroste průmyslová výroba u nás tempem, kterým roste, nebo třeba ještě o něco více, v případě, že budem i exportovat, ona polovina těch povolenek skoro se týká energetiky, takže především firmy ČEZ, která je samozřejmě hlavním hráčem v této hře, nebo jaksi ze strany průmyslových podniků, tak to je číslo, se kterým přijedeme do Bruselu a samozřejmě všechny ty plány musí být Evropskou komisí schváleny. To znamená, že česká vláda není poslední instance a proto, proto chceme dosáhnout situace, aby to bylo věrohodné, aby to tedy umožnilo našim podnikům rozvoj a tady musím říct, že jsme byli kritizováni nevládními organizacemi, které samozřejmě zastávají, a je to jejich právo, názor, že by naše podniky měly dál emise snižovat, protože máme pořád vysokou produkci CO2, a oni mluvili až o čísle kolem nějakých sto osmdesáti tří milionů tun, nebo o číslech velmi nízkých. My říkáme jako ministerstvo, není to, není to možné, buďme realisté. Naše podniky investovaly desítky miliard korun a my je nechceme teďka trestat a chceme jim umožnit rozvoj za použití nových technologií.

Pane ministře, vláda definitivní rozhodnutí o počtu emisních povolenek dvakrát odložila. Vy jste to tady zmínil, zprávu vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna, jehož tým měl posoudit, zda požadavek na sto sedmnáct milionů povolenek je ze strany ministerstva průmyslu a obchodu oprávněný. Máte už k dispozici závěr vicepremiéra Jahna?

Expertní jednání u vicepremiéra Jahna dospělo k číslu kolem sto sedmi celých šesti milionů tun, jako číslu, které pokrývá i ty potřeby exportu a které jsme schopni v Bruselu velmi věrohodně obhajovat, já si myslím, že to ...

To znamená, že to bude pravděpodobně ten kompromis sto osm milionů?

Já si myslím, že to rozhodnutí vlády se bude pohybovat v tomto, v tomto rozměru, ale říkám, ještě je potřeba, samozřejmě ještě není vyhráno, protože ještě musíme tento plán obhájit v Evropské komisi. V současné době čekáme, jak se Komise postaví k plánu slovenskému a polskému, kde tyto země byly mnohem odvážnější a napsaly tam čísla, o kterých si nejsme úplně jisti, že jsou správná a víme, že komise bude zřejmě tlumočit mnohé výhrady. Ale já bych si přál, aby Česká republika byla považována za seriózního partnera a aby naše podniky od prvního ledna obchodovat mohly, aby ten plán byl v Bruselu notifikován.

I když jste tehdy jako ministr životního prostředí poté, co ministerstvo průmyslu a obchodu vystoupilo s požadavkem sto sedmnácti milionů povolenek tedy milionů tun emisí ročně, řekl, že to je požadavek, který neodpovídá směrnicím Evropské unie a Brusel proto takový návrh České republice s největší pravděpodobností by vrátil. Sto osm je obhajitelné?

Jsme přesvědčeni, že pokud také nám kolegové z ministerstva průmyslu pomohou dovysvětlit některé záležitosti týkající se energetiky, tak že je to číslo, které je obhajitelné.

Vy už jste domluven s ministrem průmyslu a obchodu Milanem Urbanem, že na číslo sto osm jako na číslo kompromisní sto osm milionů kývne?

Je to zatím dohoda na úrovni náměstků, měla by být v pondělí potvrzena, takže nechci ještě, nechci ještě předjímat, ale já si myslím, že to je, že to je hranice, která je přijatelná pro oba resorty i pro náš průmysl, a že je to i hranice, kterou jsme schopni obhájit v Evropské unii.

Zmínil jste sousloví národní alokační plán. Ten národní alokační plán měly země Evropské unie odevzdat v Bruselu už na jaře. Na jejich posouzení má Evropská komise, pokud se nemýlím, dva měsíce. Pokud ten český návrh vrátí k přepracování, tak může hrozit, že Česká republika nebude k prvnímu lednu připravena na otevření evropského trhu s povolenkami. Můžete laikům vysvětlit, co by se stalo, pokud by se to stalo? To znamená, pokud by prvního ledna Česká republika nebyla připravena na otevření evropského trhu s povolenkami.

Tak, byla by to především ztráta pro naše podniky, které by samozřejmě ty povolenky, které by nevyužily, nemohly nabídnout k obchodování na evropském trhu. Tam je potřeba říct ...

Jak dlouhý by byl, promiňte, že vstupuji do vaší řeči, jak dlouhý by byl ten odklad?

Takto. Já si myslím, že, co se týče plánu, že to, že to zvládnem. Protože Evropská komise má sama velký zájem na tom, aby ten trh byl nastartován, je to teprve první zkušební období na ta léta 2005 až 2007. To znamená, že posoudí náš plán nepochybně v kratší době, než, než jsou ty tři měsíce, které na to ze směrnice má, a že nám dá takový prostor, abychom byli schopni ty výhrady, které k tomu případně bude mít, vysvětlit do konce roku. Já jsem chtěl jenom říct, že je tam ještě druhý důležitý moment, na kterém závisí spuštění toho obchodování, a to je zákon, v podstatě jakási technická prováděcí norma, která stanoví, jak to obchodování bude probíhat. Vláda tento zákon schválila začátkem měsíce a měl by být projednán na říjnové schůzi Poslanecké sněmovny a samozřejmě je potřeba, aby byly termíny zkráceny tak, abychom do konce roku ten zákon měli ve sbírce.

Vy tedy chcete ten zákon, pokud vám rozumím, navrhnout jako ministr životního prostředí, aby se projednával v takzvané legislativní nouzi?

Ne, je navržen podle paragrafu devadesát ke schválení v prvním čtení. Samozřejmě, že pokud toto nebude akceptováno, tak je možné ty termíny zkrátit tak, dejme tomu o nějakých dvacet dní, zkrátit tak, aby ten návrh byl do konce roku schválen.

Představitelé průmyslových podniků si stěžují, že jim ekologická legislativa, nařízení až příliš komplikují život. Tady jsou slova prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla.

Jaroslav MÍL (zvukový záznam): Přístup k ochraně životního prostředí tak, aby nelikvidoval český průmysl. To znamená, určité, určitý vyvážený přístup, který prostě v této oblasti povede k tomu, že české hospodářství nebude dále zatěžováno prostě nesmyslnými investicemi, které vyplývají jenom z toho, že prostě není věnovaná dostatečné, dostatečná péče ochraně zájmů podnikatelů v České republice. A teď míním těch, který podnikají na území České republiky.

Říká v rozhovoru pro BBC prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Je ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek ochoten připustit, že se jeho ministerstvo podílí až příliš na komplikování života průmyslníkům?

Tady, tady musím říct, že se skutečně snažíme vycházet vstříc nejenom Svazu průmyslu a dopravy a podnikatelům, ale v podstatě spolupracujeme velmi aktivně se všemi partnery, ať už jsou to kraje a obce, ať už jsou to nevládní organizace. Já chápu, že představitelé průmyslových svazů, aby si zasloužili svůj chléb vezdejší, tak musí pronášet plamenná slova na adresu ministerstva životního prostředí. Nicméně my jsme měli několik schůzek, máme dokonce podepsanou dohodu o spolupráci, náměstci se schází s představiteli průmyslových svazů a řekli jsme: "Ano, vytipujte tady oblasti, kde cítíte hlavní problémy, kde jste přesvědčeni, že naše legislativa jde příliš výrazně nad evropské směrnice." Protože to se mohlo v těch minulých několika letech, kdy se přijímaly desítky zákonů, tak to se samozřejmě mohlo stát. A zatím, zatím jediná významnější záležitost, o které jsme se shodli, je novela zákona o integrované prevenci, protože to je zákon, který je nový v celé Evropě a je poměrně obtížný.

Česky řečeno, je to co?

Je to, je to vydávání integrovaného povolení, které v sobě vlastně, je to pro podniky na jedné straně jednodušší, protože to v sobě integruje ty stávající povolení, co se týče vypouštění odpadních vod, vypouštění škodlivin do ovzduší, nakládání s odpady. Takže dneska je to formou jednoho integrovaného povolení, které musí všechny podniky, ovšem i ty staré, ho musí získat do roku 2007, a to není jednoduchý proces. Znamená to samozřejmě velmi složitou dokumentaci, rozhoduje o tom dneska krajský úřad a ty zkušenosti se zákonem ukazují, že by bylo vhodné ho novelizovat tak, aby pro podniky byl komfortnější. Takže na tom jsem se shodli, to připravujeme a v příštím roce předložíme do Poslanecké sněmovny. Druhé téma, které se týká spíš měst a obcí, a já jsem připraven na toto téma otevřít diskusi i na vládě, je otázka limitů na vypouštění odpadních vod. Protože tam se skutečně stalo před několika lety, že ty limity, zvlášť pro velké čistírny, byly nastaveny přísněji, než jsou minimální požadavky evropské směrnice. Je to proto ...

To znamená, chcete zvolnit limity vypouštění odpadních vod u ...

Já bych to rád předložil k diskusi jak hospodářským společenstvem, tak městům a obcím, a ...

Abyste nedostal ropáka nakonec. Zase od ekologických aktivistů.

Já si zase myslím, že ne, protože Česká republika do ochrany vod investovala opravdu velké prostředky a jde o to, že pokud jdou tato opatření na neevropské směrnice, tak vlastně na toto my nemůžeme ani získat prostředky z evropských fondů. Protože Brusel říká: "My máme nějaké limity, pokud chcete být přísnější, třeba v té oblasti vypouštění odpadních vod, tak si to zaplaťte sami." A v případě, že by to, že by to znamenalo miliardy navíc, a přitom to nemělo nějaký dopad vážný na kvalitu vody, tak pak je otázka, zda by čistírny měly vypouštět čistší vodu, než tam přitéká z řeky. Takže, já si myslím, že tady je prostor pro jednání. Dneska třeba v Jihlavě jsme o tom zrovna mluvili s vodohospodáři a chtěl bych to dát k odborné diskusi a podle toho o tom vládě předložit případné úpravy.

Když se bavíme o ztěžování podmínek pro podnikání. Rejdaři na Labi si stěžují, že jejich podnikání komplikuje problematika výstavby jezu na Labi a zdlouhavé tahanice kolem tohoto problému. Pro úplnost, spor se táhne deset let, v programovém prohlášení kabinetu stojí, teď cituji doslova: "Vláda urychlí přípravu akce zlepšení plavebních podmínek na dolním Labi," konec citátu. Máte jako ministr životního prostředí představu, jak vláda urychlí přípravu akce zlepšení plavebních podmínek na dolním Labi?

To byste se musel zeptat celého kabinetu.

Jste jednou jeho částí. Předpokládám, že ne zcela nedůležitou.

Ano, přesně tak. Tam měla, tam měli koaliční partneři na mysli, aby se rozhodlo, jak se v té záležitosti bude dál pokračovat, protože ministerstvo životního prostředí ani Správa CHKO neudělily sérii výjimek, která byla potřebná pro vydání územního rozhodnutí, a proto je celá akce v současné době ve vzduchoprázdnu. Územní řízení je přerušeno a samozřejmě já chápu, že po těch deseti letech já jsem do toho také přišel stejně jako kolega Šimonovský, jaksi už do takové vrcholné fáze konfliktu, který je hodně o symbolech a je hodně o zakopaných pozicích ...

Ale tam se také předpokládalo, že vy dva jako lidovci, přece jenom otupíte ostří, že k nějaké dohodě dojde.

Však my jsme se zatím na to téma nijak nepohádali, takže já právě si myslím, že ...

Ale trvá status quo.

Trvá. Ale v tomto případě trvá status quo, ale třeba na řadě jiných dálnic a rychlostních železnic jsme dokázali najít kompromis. Oba resorty si troufám říct, proti těm minulým letům konfliktů, kdy si ministři vzájemně chtěli své resorty rušit, tak se podařilo řadu konfliktů vyřešit u mnoha dálnic. Ty jezy skutečně zůstávají problémem, především pro tu pochybnost ekonomickou. To znamená, že my jsme připraveni, a ten zákon to umožňuje, když tedy jiný veřejný zájem skutečně významně převyšuje nad zájmem ochrany přírody, takže tu výjimku je možné udělit. Ovšem krajina dolní Labe je velmi cenná a nejde jenom o krajinný ráz, ale jde o výskyt desítek vzácných druhů rostlin a živočichů, o celá ta říční společenstva, a my jsme přesvědčeni, že tu výjimku je možno udělit jenom v případě, že ten zájem na vodní dopravě bude skutečně velmi významný.

Promiňte, jestliže ...

Zatím ty statistiky vodní dopravy nás nepřesvědčují o tom.

Ani těch sto třicet milionů ztráta v loňském roce, což bylo způsobeno nesplavností Labe?

Samozřejmě, ale loni bylo tak extrémní sucho, že se nemohlo plavit ani na řadě úseků v Německu, a je otázkou, kdyby tady ty jezy stály, jak by ztráta byla velká. To jsou čísla, která vyplývají z rozdílných klimatických podmínek v jednotlivých letech, a samozřejmě ty klimatické výkyvy mohou vést k tomu, že ani jezy, o kterých si rejdaři myslí, že jim pomohou, tak jim pomoct nemusí.

Z toho, co, pane ministře, naznačujete jako jeden člen vlády, který má na starosti problematiku životního prostředí, tak byste ... Je možné tu vaši odpověď interpretovat tak, že z vašeho pohledu není důvod urychlovat přípravu výstavby jezu na Labi? Interpretujte správně to, co jste řekl.

Z mého pohledu je možné o té věci rozhodnout na vládě, ale já jsem přesvědčen, že prostě ten prostor jak na železnici, tak i na nově budované dálnici dneska je takový, že ty investice do té vodní dopravy nejsou odůvodnitelné, to znamená, že proč by měl stát vynakládat osm miliard pro to, aby nějaká stavební firma měla co stavět a aby tam potom možná sem tam proplula nějaká loď. Já jsem přesvědčen, že toto je potřeba obhájit.

Tudíž, z vašeho pohledu není důvod urychlovat, či dokonce stavět jezy na Labi?

Ne.

Děkuji za jednoslovnou odpověď. Takové mám nejradši, pane ministře. Ještě jednou se podívám do programového prohlášení vlády. Vláda projedná koncepci rozpočtové, rozpočtově neutrální ekologické daňové reformy, předloží návrhy příslušných zákonů. Už je taková reforma připravena?

V současné době je připravena, připraven materiál spolu s ministerstvem financí. Základní teze ekologické daňové reformy, kde předkládáme, kde chceme předložit vládě k rozhodnutí ty základní momenty. To znamená, kterých komodit by se to zdanění mělo týkat a čím by mělo být kompenzováno, protože základním principem té reformy je, že by měla být výnosově neutrální, to znamená, že by měla motivovat podniky a občany k šetrnému nakládání s neobnovovatelnými zdroji, ale zároveň by z jejich kapes neměla brát peníze navíc.

Kterých, velmi stručně, komodit by se to týkalo?

Samozřejmě, že se to bude týkat, a to je i z evropské směrnice, motorových paliv, bude se to týkat elektřiny, uhlí a plynu.

Konstatuje ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek. Děkuji, že jste přišel do BBC a někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC s ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Primátor: Spolchemie po čtvrteční havárii ztratila důvěru města

ÚSTÍ NAD LABEM 1. září (ČTK) - Ústecká Spolchemie ztratila po čtvrtečním úniku oxidu sírového důvěru města, že je schopna udržet nebezpečné látky pod kontrolou. Novinářům to dnes řekl ústecký primátor Petr Gandalovič. Město proto požaduje ukončení skladování nebezpečných látek v podniku, který sousedí s centrem Ústí nad Labem. Ředitel Spolchemie Martin Procházka připustil, že chemička některé výroby v krátké době opustí. Zdůraznil však, že podnik má všechny provozy pod kontrolou.

Ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) dnes rozhlasové stanici BBC řekl, že nechá prověřit práci ústeckého inspektorátu životního prostředí. Nevyloučil ani personální změny. "Když je někdo na takovém místě exponovaném, kde je samozřejmě vystaven jednání s desítkami velkých průmyslových podniků dlouho, tak se nikdy nedá vyloučit určitá míra zvýšené tolerance," uvedl Ambrozek. Řešením podle něj může být "určitá postupná obměna" vedoucích pracovníků.

Ústecký primátor a šéf Spolchemie se dnes shodli na tom, že nechtějí situaci vyhrotit, ale dosáhnout rychlé modernizace podniku, jehož majoritním vlastníkem je stát. Prioritou pro město i chemičku zůstává bezpečnost obyvatel Ústí.

Město požaduje od chemičky přepracování bezpečnostní zprávy. Třetí únik škodlivin v letošním roce ukazuje podle Gandaloviče na to, že rizika zmíněná v bezpečnostní zprávě neodpovídají skutečnosti. Bezpečnostní zpráva je podle Procházky v pořádku, rizika jsou prý stejná jako před letošními úniky nebezpečných látek.

Z ústecké Spolchemie unikl ve čtvrtek kolem 18:30 oxid sírový. Škodlivý mrak směřoval z chemičky směrem na výletní zámeček Větruše, ústeckou čtvrť Střekov a dále labským údolí na Vaňov. Obyvatelé města žádnou zprávu o havárii do svých mobilních telefonů nedostali. Kolem 19:30 se škodlivý mrak rozptýlil.

Mluvčí Spolchemie Zdeněk Rytíř řekl, že škodlivina unikla z opravovaného zásobníku kyseliny sírové. Oxid sírový je kyselý plyn, který dráždí průdušky. Jeho koncentrace nad částí města podle Rytíře nebyly zdraví škodlivé.

Příčinou úniku je podle Rytíře skrytá vada na novém těsnění, které do zásobníku technici instalovali dvě hodiny před havárií. Procházka řekl, že Spolchemie zvažuje právní kroky proti dodavateli těsnění.

Gandalovič se dnes omluvil Ústečanům za to, že selhal systém zasílání varovných zpráv do jejich mobilních telefonů. Připomněl, že nový informační systém prostřednictvím pouličního rozhlasu, doplněný letáky s informacemi pro občany bude ve zkušebním provozu od listopadu.

Primátor vytkl chemičce, že se o havárii operační středisko městské policie dozvědělo od občanů. Dispečerka chemičky podle Procházky skutečně pochybila. "Informovala policii pozdě a nepřesně, proto dostane výpověď," řekl.

Oxid sírový unikl z chemičky letos již v květnu. Ústecký inspektorát České inspekce životního prostředí za to uložil Spolchemii pokutu 200.000 korun. V dubnu zase z chemičky uniklo zhruba deset kilogramů chloru.

Dva po sobě následující úniky škodlivin z ústecké chemičky letos opět vyvolaly hlasy, které požadují přemístění firmy z města. Požadavky byly zvlášť hlasité po požáru v listopadu 2002, při němž shořela výrobna umělých pryskyřic.
Po požáru začali někteří ústečtí politici uvažovat o možném vystěhování nebezpečných provozů firmy z centra města. Celkové odsunutí firmy považuje vedení společnosti za nereálné, protože by stálo 15 miliard korun. Kromě politiků na nebezpečné provozy v chemičce upozorňují řadu let také někteří ekologové.

Místní Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu posbíralo v květnu přes 10.200 podpisů pro vyhlášení referenda o vystěhování nebezpečných provozů z chemičky.

Ambrozek v BBC uvedl, že se v současnosti jedná o tom, zda by areál neměl být přemístěn z města. Soudí, že pokud budou dodržována bezpečnostní pravidla, je existence podniku v Ústí možná. "Ovšem pokud dochází takto opakovaně k únikům, které mohou být způsobeny spíše lidským faktorem než technickými okolnostmi, tak možná nezbude jiné řešení, než tu chemičku přestěhovat," uvedl. Bylo by to ale podle něj hodně nákladné.

Spolchemie ztrojnásobí výrobu pryskyřic

Hospodářské noviny, 8. 10. 2004, strana: 20 - Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem Spolchemie po současném zkušebním provozu už na konci října ztrojnásobí výrobu epoxidových pryskyřic na třicet tisíc tun ročně. Chemička včera po předloňském požáru otevřela novou provozovnu Epispol, do níž vložila sedm set miliónů korun. Otevření nové výrobny se však nelíbí obyvatelům krajského města ani místní radnici, neboť z továrny letos už třikrát unikly chemické látky.

"Spolchemie ztratila důvěru. Nevěříme, že je schopna udržet nebezpečné látky pod kontrolou," prohlásil začátkem října bezprostředně po úniku oxidu sírového primátor města Petr Gandalovič. Zatímco ministr průmyslu a obchodu Milan Urban považuje právě dokončenou výrobnu nízkomolekulárních pryskyřic Epispol, což je společný podnik Spolchemie a japonské společnosti Dainippon Ink and Chemicals, za velmi užitečnou pro domácí chemický průmysl, ministr životního prostředí Libor Ambrozek zareagoval opačně.

Rozhlasové stanici BBC řekl, že nechá prověřit práci ústeckého inspektorátu životního prostředí. Zároveň uvedl, že v současnosti jedná o možnostech vystěhovat výrobu chemičky z města. Ředitel Spolchemie Martin Procházka však říká, že takové rozhodnutí záleží na akcionářích. Továrna zaměstnává celkem přes tisíc lidí, další dva tisíce lidí pro ni v areálu podniku pracují v odloučených provozech. "Nejde jen tak někoho vykazovat z města bez znalosti souvislostí," dodal Procházka.

V loňském roce evropská chemie stagnovala. Viceprezident představenstva Svazu chemického průmyslu Antonín Mlčoch tvrdí, že výroba vzrostla jen o necelé jedno procento. "Další vývoj evropské chemie odborníci hodnotí jako rizikový, pokud nenaroste tempo inovací a firmy se nebudou restrukturalizovat. Osud mnoha podniků rovněž záleží na zaměstnávání špičkových odborníků," cituje Mlčoch ze zprávy Rady sdružení evropského chemického průmyslu. Mluvčí Spolchemie Zdeněk Rytíř říká, že právě detailní informace o vývoji evropské chemie je přivedly k rozhodnutí investovat do nové výrobny epoxidových pryskyřic, která je jediná v zemi.

Podle představitelů chemičky patří mezi nejmodernější a zároveň nejbezpečnější obory uvnitř výrobního areálu. Výrobna nahradí původní provoz, který vyhořel před dvěma lety. Na tržbách chemičky by se prodej pryskyřic měl v příštím roce podílet zhruba padesáti pěti procenty, před dvěma lety to bylo asi čtyřicet procent.