Václav Moravec moderátor BBC

Jaroslav Míl ve studiu BBC

Česká ekonomika ve druhém čtvrtletí výrazně přidala do kroku. Opustila tak pozici nejpomalejšího hospodářství ve střední Evropě. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu.

Domácí ekonomika tak podle statistiků ve druhém čtvrtletí zrychlila růst na víc než čtyři procenta z třech a půl procenta v prvním čtvrtletí. Jde o nejvyšší ekonomický růst od posledního čtvrtletí roku 2000. Vláda premiéra Stanislava Grosse chce napomoci ještě rychlejšímu růstu.

Stanislav GROSS, předseda vlády (ČSSD) (zvukový záznam): A naše hospodářská strategie v této oblasti vychází ze tří základních principů. Za prvé je to princip udržitelnosti veřejných financí, chcete-li snižování schodku veřejných financí, za druhé je to oblast efektivní podpory hospodářského růstu a za třetí je to oblast zajištění a udržení sociální soudržnosti.

Říká premiér Stanislav Gross. Nejen o růstu české ekonomiky bude následujících třicet minut.

Dobré odpoledne.

Jaké znaménko by dal Jaroslav Míl zprávě, že česká ekonomika v uplynulém čtvrtletí rostla o víc než čtyři procenta?

To, že česká ekonomika roste, je dobrá zpráva. To, že se konečně ta první číslovka objevuje jako čtyřka, je také dobrá zpráva, nicméně naše hospodářství má na růst, který výrazně přesahuje šest procent. Já si myslím, že sedm, osm je dosažitelných.

Jak jste došel k tomu číslu? Vy jste ho zmiňoval už v rozhovoru pro deník Mladá fronta DNES 30. června. Konstatoval jste, že by česká ekonomika mohla růst osmi až devíti procenty. To je zatím ten nejvíc optimistický odhad, jaký jsem četl.

Je, ale já nevidím důvod, proč by tomu tak nebylo, upřímně řečeno, protože ten potenciál v českém hospodářství pro takový růst reálně je.

Co kdybych vám namítl, že i kdyby se potenciál české ekonomiky při zpřehlednění daňového systému, zlepšení úpadkového práva, zmenšení nákladů na práci, pokud by se tyto věci využily, že by byl pouze tak šest až sedm procent? Jak jste došel opravdu k odhadu devět, osm, devět?

Bavme se o tom, že české hospodářství by mělo, tak, jak všichni deklarují, být postaveno na něčem, čemu se říká znalostní ekonomika. Já tomu, abych to říkal česky, říkám hospodářství postavené na tvorbě produktu s vyšší mírou přidané hodnoty, to znamená výrazně, výrazně jaksi ne práce ve mzdě, to znamená s vyšší technologickou náročností, s vyšší, s vyšším vkladem prostě našich znalostí, zkušeností, schopností a řekněme více inovativní produkty, modernější, když to takhle řeknu, ale ne to, co je dneska.

Ale k tomu přece není připravena ta pracovní síla.

Dobře, tak se starejme, za prvé, o to, aby byla. To je jedno z opatření. Já jsem prostě přesvědčen o tom, že když budeme realizovat kroky, které prostě přestanou bránit podnikatelům, protože vy jste řekl čtyři procenta, já jsem řekl skvělá zpráva, řekněme i vládním opatřením navzdory to roste čtyři procenta.

Vy myslíte, že ekonomika roste navzdory vládě?

Roste navzdory, navzdory podmínkám, které státní administrativa dělá. To říkám úplně otevřeně a jsem o tom přesvědčen, že tomu tak je, protože tvořivost lidí v této zemi, schopnosti lidí v této zemi přece v minulosti prokázaly, že dokážeme se posunout z nějakého padesátého místa ve světě na úplně jiné místo, řekněme mezi prvních patnáct zemí a to se bavíme mezi těch sedm, osm.

Promiňte, vy byste podepsal, vy byste podepsal větu, že vláda brzdí rozvoj české ekonomiky?

Já si myslím, že vláda, nebo řeknu státní administrativa, opatření, kroky, které se realizují, v podstatě vedou k tomu, že ekonomika neroste tak, jak má, tedy je bržděna, ano.

I když v programovém prohlášení vláda tvrdí, že je to právě ona, která chce urychlit růst české ekonomiky?

Jedna věc je, co dáte do prohlášení, druhá věc jsou reálné kroky a já bych hodnotil za reálné kroky. Já vám dám dva příklady. Tím prvním je například Zákoník práce. Vláda taky říkala, že legislativa nebo legislativní změny, zákony budou přijímány tak, že se nejdřív projednají zásady zákona. Ty se vydiskutují a teprve potom bude zpracováno paragrafované znění. U Zákoníku práce konkrétně ještě k této podmínce vláda přijmula jednu podmínku, že by měl být novelizován společně s Občanským zákoníkem. A teď si představte, že od obou těchto zásad v naprostém klidu odstoupila. Toto kritizoval na jednání vlády ministr spravedlnosti, pan doktor Čermák, a to zcela zásadním způsobem a hlasoval proti takovéto formě přijímání zákonů, protože obdobně byl přijímán zákon o DPH a ty dopady dneska vidíme. Zákoník práce je přijímán dneska tak, že téměř sedm set připomínek k zásadám nebylo vypořádáno a bylo zadáno zpracování přímo paragrafovaného znění, bez ohledu na to, že by se Občanský zákoník měl novelizovat. Od toho už se taky ustoupilo.

Proto Svaz průmyslu a dopravy, že vstupuji do řeči Jaroslava Míla, odstoupil od vyjednávání o Zákoníku práce?

Víte, ono odstoupil. My jsme se odmítli podílet na tom, abychom zpracovávali rovnou paragrafované znění ve chvíli, kdy nejsou prostě vydiskutovány zcela zásadní věci toho, co by v tom zákoníku, jak by měl být formulován, co by tam mělo být a nejsme jediní. I teoretická fronta, teďka řeknu právnické vysoké školy, advokátní komora, jestli si dobře vzpomínám, odstoupila nebo nepodílí se na přípravě tohoto zákona a je ochotna posoudit až pak jeho výsledek. Dneska je stav takový, že paragrafy píše odborová centrála. To je outsourcing výkonu státní správy jen tak mimoděk. To znamená tohle je jeden z kroků. Ten druhý ...

To je, promiňte, Zákoník práce, jeho novela, respektive nový Zákoník práce je podle vás jasnou ukázkou, jak státní administrativa brzdí ekonomický růst?

Já si myslím, že je to ukázka toho, jak vážně se přistupuje k tomu slibu, že je potřeba nastartovat růst, protože liberální trh práce, uvolněný trh práce tomu výrazně napomůže. A jestliže tedy říkáme, že to chceme, tak bych očekával první krok, který se dal udělat týden po nástupu nové vlády, a myslím si, že se k tomu měla najít odvaha, zastavit stávající práce, říct "pánové, vraťme se k jednomu stolu, vypořádejme během tří měsíců zásadní připomínky, principy zákona a vraťme se potom opětně v další kroku k vypořádání připomínek k paragrafovanému znění".

To, že to vláda neudělala, podle vás je jasným důkazem toho, že i nová vláda bude svým způsobem brzdit růst ekonomiky?

Je to, je to nevědomí, neuvědomění si souvislostí. On si to může uvědomovat místopředseda vlády pan Jahn, to je pravda, ale je důležité, aby si to uvědomovali i další ministři, kteří s tím mají co dočinění.

A tím, že si to neuvědomují, tím budou dál brzdit ekonomiku.

Bohužel, bohužel je to signál pro státní správu, která se pak nějak chová. Například tento týden byla na ministerstvu práce a sociálních věcí projednávána otázka tzv. reportování zpráv pro případy úrazů. Česká republika se zavázala, že přijme obdobný systém, jaký bude v Evropské unii, nicméně ta lhůta je až rok 2007, ale ta snaha navalit na zaměstnavatele, na podnikatele výrazně složitější dotazníky, kdy každý zaměstnavatel stráví, upřímně řečeno, mládí nad tím, než to vyplní, to je prostě cesta, která nepomáhá. My bychom měli ty věci zjednodušovat, ne je dělat složitější.

Záhy se k tomu ještě dostaneme, až budeme rozebírat kroky vedoucí k rychlejšímu hospodářskému růstu, abyste mi neutekl z tématu těch vašich devíti, zhruba devíti procent růstu hrubého domácího produktu v zemi, pokud by pro to byly vytvořeny podmínky. Pro srovnání, nejrychleji ve druhém čtvrtletí rostla polská ekonomika. Ta si polepšila zhruba o šest procent. Dařilo se Slovensku. Tam mají zhruba pětiapůlprocentní růst. Maďarská ekonomika méně než Česká republika, tam zhruba čtyři procenta. To znamená, že z těch středoevropských států nikdo devět procent. To je zase můj protiargument proti tomu, že jste příliš velký optimista.

Já taky neříkám, já taky neříkám, že těch, bavili jsme se sedm až devět, vy jste vybral tu horní hranici, ale já taky neříkám ...

Protože mě vyděsila, se přiznám.

Dobře.

Kdybyste řekl pět až sedm, tak bych vás na tom tak netrápil.

Dobře. Tak se bavme o tom, že to bude sedm až osm a půl a už to nevypadá tak strašně. Ale já mluvím o něčem trošku jiným. Ty ekonomiky rostou bez ohledu na to, že německá ekonomika jde poprvé po mnoha letech o jedno procento. Až Německo půjde o nějaké tři procenta, tak pochopitelně i tady je výrazný, výražná, výrazná větší možnost růstu. To je jedna věc. Druhá věc, Česká republika - v absolutní tichosti prošlo odbornou veřejností to, že prostě zhoršení ratingu o jeden stupeň výrazně zdraží peníze nejen pro stát, ale i pro banky, pro občany, pro všechny, pro podnikatele, pro zaměstnavatele. To znamená ve chvíli, kdy vy máte levnější peníze, tak máte i větší možnost investovat, to znamená opětně roztáčet ty kolečka, opětně zvedat celé hospodářství. Další otázkou je, jestli se podaří, já jsem rád, že to pan místopředseda vlády Jahn navrhuje, výrazně zlepšit podmínky pro investice, pro investování do inovací, to znamená do výzkumu, do vývoje.

Vy zatím z těch kroků, včetně, zmínil jste rating mezinárodní agentury ...

To jsou levné peníze, ano ...

... agentury Standard & Poors, si myslíte, že i tento krok může přispět k tomu, že ekonomika neporoste tak rychle, jaký je její potenciál?

Zcela určitě zdraží ty peníze, zcela určitě. Prostě to je hodnocení zvenku. Česká republika, bohužel, dlouhá léta byla a pořád ještě dneska je brána jako tzv. emerging markets. V tu chvíli každý podnik, který jde s obligacema do zahraničí, s půjčkama, je zařazen do nějaké skupiny zemí a podle toho ty úvěrové podmínky vypadají.

Když se ještě podívám na podrobnější strukturu růstu hrubého domácího produktu v České republice, tak zjistíme, že je rychlejší růst dovozů než vývozů. Je to velký problém?

Na druhou stranu vývozy za poslední čtvrtletí po vstupu do EU šly výrazně nahoru, nicméně při podrobnější analýze je nutno si odpovědět na otázku, jestli, jestli je to signál pro to, že tady je více práce ve mzdě nebo přecházíme na takovou kvalifikovanější výrobu, to znamená přecházíme na servisní činnosti s vyšší přidanou hodnotou, ať už je to teďka připravovaná centrála DHL pro Evropu, která by měla být v České republice.

To znamená, že tento faktor nemá tak výrazné znaménko minus, protože když to řeknu laicky, tak v růstu dovozů hrají svým způsobem roli investice.

Je-li tomu tak, že to skutečně jsou importy za účelem investování do technologií, tak je to úplně něco jiného, než když je to import za účelem spotřeby. Takže já, bohužel, teď nevím přesnou tu analýzu, do kterých oblastí to jde, ale jde-li to do těch inovací, je to super.
redaktorka

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Další téma - růst, vyšší růst české ekonomiky. Premiér Stanislav Gross při žádosti o vyslovení důvěry vládě mluvil v Poslanecké sněmovně o tom, že do konce roku má vzniknout dokument komplexní hospodářské strategie České republiky. Jednoduchá otázka, už jste byli přizváni k formulaci této strategie?

Byli, diskutovali jsme to s vicepremiérem Jahnem a skutečně tady je snaha, aby byl jeden dokument, který do sebe shrne všechny ty různé politiky různých ministerstev, představy, vize a dá jim jaksi jeden jednotící směr, protože mnohdy se může stát, že ty politiky, záměry půjdou navzájem proti sobě. To se stát může.

A pokud byste měl heslovitě vyjmenovat tři kroky, které budete chtít jako prezident Svazu průmyslu a dopravy prosadit do toho dokumentu, které kroky by to byly?

Já jsem přesvědčen o tom, že je tady potřeba velice rychle vytvořit změnu v oblasti financování výzkumu, vývoje. To není o tom, jak se stále mluví, že je potřeba dát jedno procento HDP do výzkumu, do vývoje. Podle mě klidně vystačíme se stávajícími 0,7, ale je potřeba změnit financování tak, aby nejvíc peněz šlo na aplikovaný výzkum, ne na základní výzkum, tedy do financování institucí. Ve chvíli, kdy dáte sedmdesát, osmdesát procent prostředků na aplikovaný výzkum, to znamená na to, co je využitelný v praxi a dáte k tomu ještě podmínku, že u tohoto výzkumu, do tohoto výzkumu dá stát peníze pouze v případě, že se na něm bude podílet průmyslový podnik a vysoké školy, tak, za prvé, bude to reálný výzkum použitelný v praxi, za druhý budete v situaci, kdy přitáhnete i vysoké školy a průmyslové podniky k celému řetězci.

A instituce tím nezahubíte?

Instituce se budou muset transformovat na něco užitečnějšího, je mi líto.

Vy si myslíte, že to jsou netransformované, nedůležité, například Akademie věd?

Já to řeknu jinak. Za poslední tři roky se do Akademie věd, do práce Akademie věd v oblasti základního aplikovaného výzkumu investovalo třicet miliard. Za třicet miliard bych očekával, že každý aspoň desátý člověk v této zemi ví jeden, dva, tři, čtyři příklady nebo alespoň jeden nějaký výsledek práce za těch třicet miliard. Teď se zeptám, vy o nějakém víte?

Co když to neumějí marketingově prodat?

To je možné, ale i to je chyba. Jestliže to neumíte prodat veřejnosti, jak to chcete prodat potom nějakým odborníkům?

Vy si na tu otázku odpovídáte tak, že to neumějí prodat nebo že ty výsledky nemají?

Ten výsledek, když bych, když bych se podíval na výsledek, tak já vám to řeknu. Sto patnáct tisíc článků, 353 patentů, 773 technologických řešení za třicet miliard. Jaký je výnos těch patentů ekonomický?

Vy považujete tím Akademii věd za ...

Ne, ne, ne, já bych si nedovolil postavit to do situace, že budu ve sporu s Akademií věd. Já jsem prostě přesvědčen, že Akademie věd je instituce, která funguje, a je potřeba, aby byla propojena daleko víc, a to přes peníze s průmyslem. Může se klidně stát, že na to ten průmysl nemá, ale tahle zem si prostě nemůže dovolit dávat další peníze do základního výzkumu, který nemá reálné uplatnění. My nejsme Spojené státy.

Zeptám se jinak. Když říkáte 0,7 % HDP by klidně mohlo dál směřovat do vědy a nemuselo by se to procento zvyšovat na ono jedno, což je cíl vlády, kolik by byl ochoten průmysl investovat do vědy a výzkumu, tedy do toho aplikovaného?

Tady jde o systémové opatření. Tady bohatě stačí, když ty peníze stát uvolní teprve ve chvíli, kdy do toho ten průmyslový podnik dá třeba desetikorunu nebo půl milionu, nějaké malé peníze, ať to umožníte kdejakému v podstatě průmyslovému podniku, ale vy najednou provážete tu výzkumnou sféru s tím průmyslem, to znamená s tím užitím. Když to provážete ještě prostřednictvím vysokých škol, tak najednou vytváříte určitý signál pro veřejnost, pro lidi, že daný obor má perspektivu, víc se o tom mluví, víc se tím žije. Podívejte se, co je problém České republiky, když jste se ptal, co je první krok. My máme málo kvalifikovaných lidí, protože technické vysoké školy prostě nemají takový boom, jaký by mít měly. Sháníme velice těžko odborníky v oblasti technických oblastí. Příčinou je v naprosté destrukci fungující střední odborné školství, které stát neřídí, nereguluje, předal ho na kraje, protože si s tím problémem sám neví rady.

A to je hlavní věc, kterou budete chtít prosadit do toho ...

Zcela určitě.

... do toho dokumentu nazvaného komplexní hospodářská strategie České republiky?

Chci-li, chci-li tuhle věc změnit, tak je to o lidech a musím zcela zásadně vytvořit podmínky, abych přivedl lidi, motivoval je příkladem, reálným životem k tomu, aby prostě se víc angažovali, aby víc chodili na technický školy. To se nedá udělat donucením nebo nějakýma reklamníma pořadama v televizi, jak si mnozí představují.

Nová vláda premiéra Stanislava Grosse se v programovém prohlášení zavázala, jak už jsem říkal, zrychlit růst české ekonomiky. Následující slova pronesl ministerský předseda při žádosti o vyslovení důvěry vládě 24. srpna.

Stanislav GROSS, předseda vlády (ČSSD) (zvukový záznam): Ten první se týká právního prostředí pro podnikání a odstraňování byrokracie. Vláda se jasně zavazuje ve svém programovém prohlášení k reformě úpadkového práva, zavazuje se k zrychlení zápisů do obchodních rejstříků a zavazuje se k řešení dalších závažných problémů podnikatelského prostředí. V tomto směru nepochybně budeme chtít využít zkušeností a názorů lidí, kteří se pohybují v podnikatelské sféře, a budeme s nimi chtít vést o této oblasti efektivní dialog, ze kterého vyplynou další návrhy na opatření, které budeme chtít.

Čtyřiadvacátý srpen a slova premiéra Stanislava Grosse. Rozuměl jsem zprávě, správně tedy dnešnímu hostu, řediteli, prezidentu Svazu průmyslu a dopravy Jaroslavu Mílovi, že vláda svým způsobem už prvními dvěma kroky nenaplňuje to své programové prohlášení tím, že nezačala znovu pracovat jinak na novém Zákoníku práce a ještě navíc jste mluvil o nějakém druhém příkladu další byrokratické zátěže.

To je o signálu státní administrativě, státnímu aparátu. V podstatě ten státní aparát přes všechny proklamace funguje tím, že zatěžuje ty, co tady tvoří hodnoty v týhle zemi, což jsou zaměstnavatelé, podnikatelé, ti vytváří ty hodnoty. Státní aparát by měl vytvářet službu, servis a to v podstatě není. Dneska státní aparát každého zaměstnavatele zatěžuje tisíci dotazníky, požadavky místo toho, aby pro něj fungoval. Nicméně mně skutečně vadí jedna věc. Jestliže mluvíme o zkvalitnění legislativy, je to dobrý záměr. Jen pro vaši ilustraci, Obchodní zákoník od roku 91 novelizován čtyřicetkrát, zákon o dani z příjmů víc jak padesátkrát, o konkursu a vyrovnání víc jak dvacetkrát, živnostenský víc jak sedmdesátkrát. To není stabilita legislativního prostředí. První krok, který by měl být udělán, je, že na portálu ministerstva spravedlnosti internetovém bude platné znění všech zákonů a vyhlášek na území České republiky a v češtině.

A teď záleží, zda by se kvůli tomu ten portál nezhroutil.

Neměl by, ale ...

Protože těch zákonů je tolik a jsou tak nepřehledné, že ...

Jsou, ale neznalost zákona ...

Neomlouvá.

... neomlouvá a já si myslím, že chceme-li, aby občané zákony respektovali, tak jim nejdřív musíme vytvořit ten komfort, že zadarmo mají přístup k platnému znění. Teď ještě nemluvím o vyhledávacích nějakých procesorech, který by zajistily prostě provázanost přes určitá klíčová slova. Mluvím jenom o tomto jednoduchým systému a to, co náhodou běží na portálu ministerstva informatiky, to je neautorizované znění a to ještě ne všech zákonů, i těch norem EU ...

Stanislav Gross mluvil o novém zákonu o konkursu a vyrovnání, zrychlení zápisu do obchodního rejstříku. To jsou politiky stále často zmiňovaná témata, stejně jako novináři.

Ano.

Existuje ještě něco, v čem by podle vás stát mohl napomoci v rozvoji podnikání?

Já myslím, že velmi rychle může napomoci v tom, že v oblasti daní by stát měl vytvořit určité komfortní podmínky pro plátce daní. Já dám jednoduchý příklad. Dodneška neexistuje systém tzv. editační povinnosti pro finanční úřady.

To znamená jednotného výkladu.

Jednotného, ale hlavně závazného a v termínu vydaného výkladu pro podnikatele. Vy jste v situaci, kdy v podstatě můžete obdržet někdy až nějaký názor, ale podle naší legislativy platí až pak rozhodnutí soudu a do té doby se musíte řídit úplně něčím jiným. Ti podnikatelé jsou v podstatě řeknu v takovým určitým právním vakuu a tohle dost dobře nejde. Ve chvíli, kdy je vydán zákon o DPH a mluví se v televizi o nějakém generálním pardonu ministerstva financí, co to je za právní termín? Ten za tři roky existovat nebude a dotyčný podnikatel může skončit v kriminále za nezaplacení daní, popřípadě i za zaplacení daní, protože ...

Které kroky byste navrhl vládě, aby se zjednodušila byrokratická zátěž, která je kladena na podnikatele, a vy jste řekl, že už během měsíce a půl, co vládne nový kabinet, v tom de facto tato vláda pokračuje.

Je potřeba zjednodušit daňové zákony, to znamená ...

Promiňte, vy teď mluvíte jenom o daňových zákonech.

Ano.

Mně jde o byrokracii jako takové. K daňovým zákonům se dostaneme záhy.

Je to trh práce, daně, přístup k ochraně životního prostředí tak, aby nelikvidoval český průmysl. To znamená určitý vyvážený přístup, který prostě v této oblasti povede k tomu, že české hospodářství nebude dále zatěžováno prostě nesmyslnými investicemi, které vyplývají jenom z toho, že prostě není věnována dostatečná péče ochraně zájmů podnikatelů v České republice a teď míním těch, kteří podnikají na území České republiky. A já vám dám jeden, jeden konkrétní příklad, co by vláda mohla udělat ihned. Základní podmínkou pro rozvoj hospodářství je přece rozvoj dopravní infrastruktury. Na tom se asi všichni shodneme. Nárůst kamionové přepravy o víc jak dvacet procent je vidět každý den na silnicích. Nemluvím o tom, že silnice jsou neprůjezdné, že dochází k haváriím. Jak je možný, že dodneška nebylo přijmuto jediné opaření, které by vedlo minimálně k zpoplatnění takto projíždějících kamionů na úroveň, jako je například v Polsku. Podle mých informací denní známka v Polsku je kolem čtyřiceti euro, u nás kolem osmi euro. Jestli se nepletu z matematiky, je to pětkrát méně. Stačilo by tedy zvednout tu jednodenní známku. V tu chvíli vy zpoplatníte především transity a nelikvidujete české přepravce, dopravce a podobně.

To by měla vláda okamžitě udělat?

Já jsem přesvědčen, že k tomu musí najít odvahu. Už bylo pozdě, že má-li skutečně zájem ty věci řešit, musí to udělat. Ale mluví-li o dopravní infrastruktuře, tak já se vrátím k státnímu rozpočtu. Na dopravní infrastrukturu dochází k nárůstu o šest miliard, což je ovšem nárůst vyplývající ze zvýšení DPH, to znamená k nárůstu nula a kde je tedy prioritou dopravní infrastruktura, dálnice, opravy silnic první třídy a podobně? To jsme v situaci, která prostě povede k naprosté neprůjezdnosti, k minimální schopnosti mobility pracovní síly a k dalšímu zhoršení kvality silnic, který prostě dál budou stát víc a víc peněz na opravy, na reinvestice a podobně.

Když premiér Stanislav Gross koncem srpna mluvil v Poslanecké sněmovně o třech krocích k urychlení hospodářského růstu, popsal druhý z nich.

Stanislav GROSS, předseda vlády (ČSSD) (zvukový záznam): Druhá úroveň se týká efektivního řízení implementace všech vládních programů na podporu podnikání, protože vláda České republiky dlouhodobě, i v minulosti, podporuje různé projekty, různé investice, ať už jde o oblast investičních podmínek, pobídek, programu podpory malých a středních firem nebo státní výdaje na podporu výzkumu a vývoje nebo třeba budování průmyslových zón a řady dalších podpor, které máme. My se budeme snažit, a to bude jedním z těch tří pilířů, na kterých realizaci tohoto programu založíme, dosáhnout toho, aby tyto prostředky byly efektivně směřovány k podpoře investic do výrob a služeb s vysokou přidanou hodnotou, zvyšovat zapojení českých firem do mezinárodních sítí a podporovat tvorbu nových pracovních míst, zejména ve strukturálně postižených regionech.

Premiér Stanislav Gross mluví o dalším zvýhodnění investičních pobídek. Je to podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ještě zapotřebí, tedy zmiňovat tento krok jako zásadní, zlepšení investičních pobídek?

Já si myslím, že tady pozitivním krokem je, že tyto investiční pobídky by měly platit pro všechny, tedy nejen pro zahraniční investory, ale i pro ...

České.

... domácí. To je, to je určitě nesmírně pozitivní krok. Osobně se víc domnívám, že je potřeba zajistit systém, který prostě bude motivovat podniky k větší intenzitě, inovačním aktivitám, investicím do inovací, do výzkumu a vývoje.

Nebo rychlejšího ...

S rychlejšími odpisy technologií a podobně, jednoznačně.

Na čemž už se vláda dohodla v Kolodějích nebo vám to přijde jako krok nedostatečný, zrychlení odpisů ze čtyř na tři?

Já si myslím, že to je dobrá zpráva, to zas jako netvařme se, že to je, že to je špatně.

Zatím jste poměrně kritický.

Ale tak já si myslím, že ne bezúčelně nebo neúčelně nebo nepravdivě, ale chceme-li jaksi dohnat to, co jsme zameškali v posledních šesti letech, tak je potřeba tohleto udělat výrazně jaksi razantněji. Ten signál musí být podstatně větší.

Myslíte ze čtyř na dva?

Já bych se nebál, skutečně bych se nebál.

Navrhl jste to vicepremiéru Jahnovi?

Jako je to, je to i o možnostech, buďme realisti, je to i o možnostech toho státního rozpočtu a o schopnostech spořit jinde, což, bohužel, jste v situaci, kdy, kdy prostě řada lidí tím, že v životě mnohdy jaksi nic neřídila, tak neví ani, jak spořit, protože prostě nevnímají, že i k tomu rozpočtu je nutno přistupovat asi tak, jako když řídíte domácnost, akorát ve větším.

Teď mluvíte o politicích, že to neumějí nebo co?

Teď mluvím obecně o těch, kteří ten, řekněme politicích, stát řídí.

Ano. Aktivní politiku zaměstnanosti vydává vicepremiér Zdeněk Škromach jako jeden z hlavních kroků vedoucích ke snižování nezaměstnanosti v zemi. Ta se stále pohybuje kolem deseti procent, nezaměstnanost v České republice. Zaměstnavatelé tvrdí, že odvody jsou příliš vysoké. Máte odhady, o kolik by se snížila nezaměstnanost, pokud by se výrazněji snížily náklady na práci v České republice? Máte to jako svaz spočítáno?

Já vám narovinu neřeknu přesný číslo, ale jsem přesvědčen, že by to šlo z těch, řekněme, deseti, jedenácti procent, že se dopracujete k nějakým osmi až devíti. Ale tady je přece varující signál. Jako já si myslím, že se není možno na to nepodívat. Počet dlouhodobě nezaměstnaných trvale roste. Při rostoucím průmyslu nebo při růstu HDP čtyři procenta při neuvěřitelně nárůstu, vysokém trendu zadlužování České republiky vám tady rostou dlouhodobě nezaměstnaný. To je prostě stav, který reálně normální není. Bohužel, i v těch nejvíc postižených regionech se ten stav nemění a tohle mnohdy není o nějaké superaktivní politice zaměstnanosti, kde stát investuje ohromné peníze, který od podnikatelů vybere. To je přece o tom, že vytvořím podmínky k tomu, aby pro toho zaměstnavatele bylo daleko jednodušší pracovní sílu nabírat, a aniž bych byl asociální člověk, i jednodušší ji uvolnit.

Teď mluvíte zase o Zákoníku práce.

Teď je to opětně znovu o Zákoníku práce. Fungování trhu z práce, trhu práce je prostě alfou omegou vedle ...

Podle vás by vláda, pokud, a je už za pět minut dvanáct, respektive pět minut po dvanácté, by znovu měla, měla by tedy přerušit práci na Zákoníku práce, protože ho píší odbory?

Já jsem přesvědčen, že to je jediná cesta už proto, že úředníci ministerstva práce a sociálních věcí dostali od pana ministra zadání, že se nesmí nic změnit v oblasti výhod pro zaměstnance. To znamená ten Zákoník práce přes veškeré proklamace nebude liberální tak, jak polovina vlády tvrdí. To je prostě špatný krok.

A ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér Zdeněk Škromach tím de facto zvyšuje podle vás nezaměstnanost?

To povede, jestliže se prosadí představy odborů, prosadí se představy tak, jak je dneska pan ministr prosazuje, tak prostě to povede k nárůstu nezaměstnanosti.

Když byl hostem Interview BBC Jaroslav Míl naposledy, nebyl v roli prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, ale byl v roli generálního ředitele ČEZu. Dnes komise pro prodej většinového podílu dominantního slovenského výrobce elektřiny, Slovenských elektrární, doporučila italskou společnost Enel s nabídkou 840 milionů eur za vítěze soutěže. ČEZ skončil až jako druhý. Co to bude znamenat pro ČEZ z vašeho pohledu?

Tak je to, upřímně řečeno, minutí velké příležitosti. Tak to prostě je, ale žít se s tím dá a dá se pokračovat dál jako. ČEZ bude fungovat pochopitelně i bez Slovenských elektrární, ale ten ohromný efekt, který mohl mít z hlediska synergických efektů jaderných elektráren, to znamená stejné bloky v Dukovanech jako v Mochovcích nebo poslední dva v Bohunicích ...

Jaké máte vysvětlení pro to, že Enel, že Enel nabídl víc a ČEZ skončil až druhý?

Zjevně, zjevně to pro Enel byla výrazně větší nebo zcela zásadní nebo strategická priorita číslo jedna podporovaná asi výrazně víc italskou vládou a řekněme, že Enel má dostatek volných finančních prostředků a víceméně pokud on se nebude rozšiřovat směrem do zahraničí, tak bude mít hodně složitou situaci a má trvalý deficit zhruba deset terrawatthodin, což není málo na území Itálie a slovenské zdroje by mu mohly vyhovovat.

Konstatuje prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Děkuji za to, že jste byl hostem Interview BBC. Někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Komise doporučila vládě Enel za vítěze soutěže o SE, ČEZ neuspěl

BRATISLAVA 10. září (zpravodaj ČTK) - Komise pro prodej většinového podílu dominantního slovenského výrobce elektřiny Slovenské elektrárne (SE) dnes doporučila ministerstvu hospodářství italskou společnost Enel s nabídkou 840 milionů eur (zhruba 33,6 miliardy slovenských korun) za vítěze soutěže. Konkurenční nabídku ČEZ komise vyhodnotila jako druhou v pořadí před návrhem ruského Inter RAO. Oznámila to šéfka privatizační komise Eva Šimková.

"Společnost Enel dosáhla nejvyšší hodnocení a nabídla nejvyšší cenu 840 milionů eur. Zároveň výběrová komise doporučuje, aby společnost ČEZ byla vybrána jako první rezervní strategický investor a společnost Inter RAO jako druhý rezervní strategický investor," řekla Šimková novinářům po skončení jednání komise v budově ministerstva hospodářství.

Šéfka výběrové komise odmítla upřesnit cenové nabídky dvou neúspěšných uchazečů a komentovat podrobnosti jednotlivých nabídek. K prodeji 66 procent akcií elektráren se vyjádří ministr hospodářství Pavol Rusko v pondělí na tiskové konferenci.

"V obou hlavních kritériích, to znamená kritérium technické části a kritérium finanční nabídky, společnost Enel dosáhla nejlepší skóre," řekl zástupce privatizačního poradce PricewaterhouseCoopers Peter Mitka pro zpravodajskou televizi TA3. Potvrdil, že finanční nabídka měla mezi kritérii největší
váhu.

Výběr komise platí jako doporučení pro ministra hospodářství, Ten předloží návrh vládě, která definitivně rozhodne. Rusko už dříve připustil, že on ani vláda se nemusejí doporučením komise řídit. Podle Mitky ale Enel jako vítěz projde. "Vláda samozřejmě má právo případně změnit toto rozhodnutí. Myslím si ale, že naše doporučení bylo natolik jasné a podpořené argumenty, že vláda má vytvořený prostor, aby ho akceptovala," řekl Mitka.

Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž nicméně v reakci pro ČTK řekl, že česká společnost se vítězství v tendru ještě nevzdává. "My zatím s komentářem počkáme, než uvidíme zdůvodnění a ostatní nabídky. Zatím se jedná o doporučení komise a konečné slovo bude mít vláda," uvedl Kříž.

"Je to minutí velké příležitosti, ale žít se s tím dá," reagoval na neúspěch ČEZ jeho bývalý generální ředitel a nynější prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl v rozhovoru pro rádio BBC. Pro Enel to podle něj byla zjevně výrazně větší a strategická priorita číslo jedna, podporovaná zřejmě výrazněji i italskou vládou. Enel má navíc dostatek volných finančních prostředků, dodal. "Pokud se (Enel) nebude rozšiřovat směrem do zahraničí, tak bude mít hodně složitou situaci," uzavřel Míl.

Slovenské elektrárne kontrolují přes 85 procent výroby elektřiny na Slovensku, přičemž provozují tři jaderné a dvě tepelné elektrárny a 34 vodních energetických zdrojů. Loni vykázaly zisk po zdanění 1,31 miliardy Sk v porovnání se ziskem 234,91 milionu Sk za rok 2002. SE loni vyrobily elektrickou energii v objemu 26.048 gigawatthodin (GWh), což znamenalo pokles o 5,1 procenta.

Míl: Česká ekonomika výrazně roste navzdory vládním opatřením

PRAHA 10. září (ČTK) - Česká ekonomika roste vysokým tempem navzdory opatřením, která státní administrativa dělá, reagoval na dnešní výsledky HDP za 2. čtvrtletí v rozhovoru pro BBC prezident Svazu průmyslu a dopravy (SPD) Jaroslav Míl. "Kroky, které státní administrativa realizuje, vedou k tomu, že ekonomika neroste tak, jak má, tedy je brzděna," tvrdí Míl. Domácí hospodářství má podle něj potenciál růstu mezi sedmi až devíti procenty ročně.

"Zákoník práce je ukázkou toho, jak 'vážně' vláda přistupuje k tomu slibu, že je potřeba nastartovat růst," zmínil šéf SPD.

Podle Míla ekonomiky ve střední Evropě rostou bez ohledu na to, že německá ekonomika poprvé po mnoha letech vzrostla o jedno procento. "Až Německo půjde o tři procenta, tak i tady je výrazně větší možnost růstu," uvedl. Dodal rovněž, že špatný vliv na budoucí růst HDP bude mít nedávné snížení ratingu ČR o jeden stupeň od mezinárodní ratingové agentury Standard Poor's.

"Zhoršení ratingu výrazně zdraží peníze pro stát, banky, občany, podnikatele, zaměstnavatele," vysvětlil Míl s tím, že právě levnější peníze pomáhají zvedat celé hospodářství.

Česká ekonomika vzrostla ve druhém čtvrtletí meziročně o 4,1 procenta a tempem růstu překvapila trh. Naposledy se českému hospodářství dařilo lépe na konci roku 2000. Analytici i vláda si pochvalují, že růst má na rozdíl od předchozích let zdravé základy, protože spoléhá více na investice než na spotřebu. Česká ekonomika by si mohla letos vysoké tempo růstu udržet.

Ministerstvo průmyslu a obchodu považuje růst ekonomiky za pozitivní zprávu. "Růst ukazuje, že není zapotřebí stále vidět stíny a plánovaný pesimismus mnohých není na místě," tlumočil komentář ministra Milana Urbana mluvčí MPO Ivo Mravinac.

Na růstu HDP se podílel boom českého průmyslu a rostoucí stavebnictví i obchod. S výjimkou zemědělství se tak růst týká celého hospodářství. "Jsem rád, že hodnotami růstu hrubé přidané hodnoty průmyslu (o 8,1 procenta) a stavebnictví (5,9 procenta) odvětví rezortu MPO výrazně přispěla k celkovému růstu HDP," uzavřel ministr Urban.

Vzpoura počtářů

Lidové noviny, 16. 9. 2004, názory, autor: Miloš Čermák, strana: 12 - Politici rádi tvrdí: než peníze projíst, je lepší je investovat do vzdělání a do vědy. Což je pravda, ovšem s jednou podmínkou. Totiž že systém polykající naše peníze je funkční. Pokud ne, pak je lepší si koupit něco k snědku.

V Česku se do vědy investuje relativně hodně. Víc než ve srovnatelných zemích. Jsou to peníze vynaložené efektivně? Vicepremiér Martin Jahn si to zjevně nemyslí. A jak naznačují personální změny ve vládní Radě pro výzkum a vývoj, má asi určit plán, jak vědě pomoci. Totiž orientovat ji na tzv. aplikovaný výzkum.

Na peníze plynoucí do tohoto typu vědy lze skutečně hledět jako na investici. Po určitém čase můžeme zjistit, zda byla zisková, nebo ztrátová. To se Martinu Jahnovi jako ekonomovi musí líbit.

Stejně jako se to líbí například předsedovi Svazu průmyslu a dopravy Jaroslavu Mílovi, který nedávno v rozhovoru s BBC vypočítal, jaký efekt mělo v posledních třech letech třicet miliard korun vložených do Akademie věd. Bylo to "115 tisíc článků, 773 technologických řešení a 353 patentů". Což nejen jeho zjevně neuspokojuje.

Vicepremiér Jahn jistě zná poučku, že stát neumí podnikat. A uvažuje v zásadě správně, když tvrdí, že se při rozdělování peněz bude řídit zájmem soukromého sektoru. Neboli tam, kde se firmy angažují, stát ještě něco přisype, a naopak jinde zavře kohouty.

Bohužel to má háček. Výzkum těšící se podpoře soukromých firem se bez státních peněz obejde. Na rozdíl od oborů, jejichž výsledky žádný přímý finanční efekt vykázat nemůžou. Ale právě tam by měly státní finance směřovat.

Politici musí obhájit před voliči, že jejich peníze vynakládají rozumně. A vědci by jim v tom ve vlastním zájmu měli vyjít vstříc. Neboli být "víc vidět" a naučit se "prodávat" své výsledky, a to i ty, které jsou ekonomicky neprodejné. Určitý druh vědy nemůže na volném trhu uspět.

Svou existenci však může obhájit tak, že principy volné soutěže a trhu uplatní vědecká komunita sama na sebe. Totiž že budeme vědět, že naše peníze dostávají ti nejlepší a nejchytřejší. Pak ať si s nimi dělají, co chtějí. Chce-li jim Martin Jahn pomoci, ať podle toho obsadí svou radu. Sázka na šéfa automobilky je při vší úctě k jeho manažerským schopnostem krokem vedle.