Václav Moravec moderátor BBC

Jana Bobošíková ve studiu BBC

Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu i dnes co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla poslankyně Evropského parlamentu za Českou republiku Jana Bobošíková. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobré odpoledne.

Začněme citátem, cituji doslova: "Naším lídrem je Vladimír Železný, což je bezesporu úspěšný politik, úspěšný manažer a neuvěřitelně vzdělaný člověk." Kdo a kdy pronesl citovaná slova?

Zřejmě já a také je to pravda.

Bylo to v pořadu televize Prima Nedělní partie, psal se šestnáctý květen roku 2004, tehdy bylo před volbami do Evropského parlamentu. Co se změnilo od května na vašich vztazích s Vladimírem Železným a proč?

Rozhodně se nezměnilo nic na tom, že Vladimír Železný je skvělý politik. Rozhodně se nezměnilo nic na tom, že Vladimír Železný je skvělý manažer. A jaký byl ten třetí atribut?

A třetí atribut byl, že to je neuvěřitelně vzdělaný člověk.

Tak, na tom se rozhodně také nezměnilo nic.

Co se tedy změnilo, že Bobošíková a Železný jsou ve při?

My nejsme ve při.

Jak to?

My jsme se pouze rozešli politicky, to neznamená, že jsme ve při.

To nemáte spor, když se rozejdete politicky?

Já to tak necítím.

Opravdu, i poté, co Vladimír Železný například v deníku Právo, teď budu citovat jeho slova řekl: "Mrzí mě postoj Jany Bobošíkové a ani mu příliš nerozumím. Tíží mě to ne kvůli mé osobě, ale kvůli Hnutí nezávislých je to neloajální chování, které se bohužel v této zemi stává do jisté míry pravidlem."

Ne, já to neinterpretuji jako spor, já to interpretuji jako fakt, že se dva svébytní lidé rozhodli v politické dráze každý jít svou cestou.

Co bylo hlavním důvodem, a kdy jste vy jako Jana Bobošíková začala pozorovat, že se vaše politické a názorové cesty budou rozcházet?

Já bych rozdělila ty důvody na dvě části. Jedny důvody byly, řekněme, v politickém stylu, druhé v politickém obsahu. Pokud jde o ten politický styl, tak tam jsem zaznamenala to, co se mi nelíbilo už několik dnů před volbami, kdy například paní Železná coby volební zmocněnkyně, mě chtěla odvolat z kandidátky Nezávislých jenom proto, že jsem namísto jakéhosi večírku v Praze chtěla zakončit svou volební kampaň na Ostravsku, kde jsem fárala s předsedou Nezávislých do dolu, ale to jsou spíš takové drobnosti. Poznala jsem v Evropském parlamentu a i v následné tuzemské politice Vladimíra Železného, že se naprosto rozcházíme. Řeknu hned v čem, ale než to řeknu, tak bych chtěla říci, že respektuji právo každého na svůj názor, nebo-li, že v tom nevidím zásadní spor, pouze dvě různé cesty. Například Vladimír Železný vstoupil do Evropského parlamentu, ale stal se členem frakce, ačkoliv kandidoval jako nezávislý. Vladimír Železný deklaroval, že chce zastávat zájmy České republiky a představuje si to jiným způsobem než já. Já si to představuji například tak, že navrhnu prezidenta Václava Havla na Sacharovovu cenu, byť s ním v mnohém nesouhlasím, ale myslím si, že je to ten správný adept, protože bojoval za svobodu slova. Vladimír Železný to odmítl podepsat. Nebo jiný příklad, já jsem volila pana komisaře Barrosa, protože si myslím, že je to člověk, který velmi zastává zájmy malých zemí, koneckonců podívejme se i na to, jak složil novou Evropskou komisi. Tam jsou nové země a menší země velmi hojně zastoupeny a Vladimír Železný byl proti němu, takže to jsou zásadní politické kroky, ve kterých lišíme, nehledejte...

Rozuměl jsem tomu správně, že už bylo na ten rozchod zaděláno skutečně před volbami a měla jste do jisté míry...

Ano, to byl takový znak politického stylu, který se mi velmi nelíbil.

Předpokládám, že jste četla Vladimíra Železného, jeho vyjádření v deníku Právo, ještě jednou ho budu citovat, Železný kontruje slovy: "Naše postoje a politický styl se s paní Bobošíkovou rozešly ve chvíli, kdy ona zaměstnala svého manžela, podnikatele Pavla Bobošíka, jako bruselského asistenta. Tím poškodila prestiž hnutí, za nějž byla na druhém místě kandidátky zvolena do europarlamentu." Rozmlouval vám Vladimír Železný to, abyste jako jednoho z asistentů zaměstnala svého muže?

Ne, vůbec jsme o tom nehovořili a Vladimír Železný mi nevelí.

A myslíte si, nebo jste ochotna připustit, že i zaměstnání vašeho manžela může být vnímáno jako jeden z prvků poškození Hnutí nezávislých?

Já respektuji to, že někdo to tak vnímá, byť tomu nerozumím. Já si myslím, že láskyplný vztah, kdy prostě lidé si rozumějí nejen v manželství, ale i v politice a v různých podnikatelských aktivitách, nemůže poškodit vůbec nikoho a navíc já jsem nezávislá, jsem v tom parlamentu sama a musím říci, že má práce i díky mému manželovi má už první výsledky.

Jaké?

Dostala jsem se do těch výborů, kam mi nebyla vůbec zezačátku dávána šance a on byl ten, který mi pomáhal lobbovat na parlamentních chodbách. Dosáhla jsem toho, že Václav Havel je nominován na Sacharovovu cenu a on byl ten, kdo mi půjčil to auto, abych mohla jet do Vídně za poslanci HZDS, když mi to pražští poslanci odmítli podepsat a tak dále a tak dále, takže nehodnoťme to...

Myslíte si tedy, že Vladimír Železný pouze hledá důvody, jak vysvětlit z jeho pohledu váš názorový rozchod?

Vladimír Železný v tomto ohledu sáhl k velmi populistické struně, kdy chce naznačit, že Bobošíkovi si hrají na malou /nesrozumitelné/. Já toto nebudu vyvracet, protože si myslím, že to mohou vysvětlit, nebo obhájit pouze naše činy a já jsem připravena těm, kteří mě volili, kdykoliv skládat účty.

Vám jako novinářce nevadilo, když například jako svoji poslaneckou asistentku zaměstnával Svatopluk Karásek?

Pokud jeho manželka měla kvalifikaci na asistentku, tak mi to asi nevadilo. Pokud ji neměla, tak mi to samozřejmě vadilo. Já nevím, jakou kvalifikaci má jeho manželka, ale mohu zde odrecitovat rozsáhlou kvalifikaci a rozsáhlé zahraniční vzdělání mého manžela.

Bylo to i pro něj obtížné, protože pokud se nemýlím, tak to byl úspěšný manažer, který...

On dodneška, pane kolego, je úspěšný manažer a úspěšný podnikatel.

... který, pokud byste mě nechala dokončit větu, který vlastnil podíly...

On vlastní.

Tak jsem ale četl například, tuším, v týdeníku Euro, že se kvůli svému asistentování vzdal toho obchodního podílu.

Kvůli svému asistentování se vzdal místa jednatele v jedné ze svých firem. V žádném případě se tam nevzdal svého podílu.

Děkuji za upřesnění. Názorový rozchod Bobošíková - Železný není jediný. Rozluku zažili během léta i Evropští demokraté, kteří v evropských volbách kandidovali společně se Sdružením nezávislých kandidátů. Rozešel se s nimi první muž kandidátky Josef Zieleniec, který v srpnu přijal roli politického lídra SNK. Politolog Bohumil Doležal v této souvislosti v rozhovoru pro BBC konstatuje:

Bohumil DOLEŽAL, politolog (zvukový záznam): Tady neexistuje politická kázeň a proto je český politický život chaotický a tohle do toho vnáší ještě další chaos. Všichni nezávislí, kteří kdy byli zvoleni, klasickým příkladem je svého času senátor Fischer, přes ten prostě skvostný úspěch, který stál na začátku jejich kariéry, potom neuspěli, protože za sebou neměli ten servis a tu podporu, kterou je schopná poskytnout normální politická strana.

Konstatuje politolog Bohumil Doležal s tím, že se do jisté míry znevěrohodňují hnutí, která mají ve svém názvu slůvko nezávislí.

Bohumil DOLEŽAL, politolog (zvukový záznam): No, nepochybně tady existuje politická poptávka po nějaké rozumné politické straně, kterou těžko prostě těďko hledat, ale není to poptávka po chaotech. Já si myslím, že ten úspěch těch Nezávislých je tím větší, čím méně voličů přijde k volbám a čím prostě menší představu mají voliči o tom, k čemu je dobrá instituce, do které volí. To myslím bylo velmi pěkně vidět na volbách do Evropského parlamentu.

Říká v rozhovoru pro BBC politolog Bohumil Doležal. Je Jana Bobošíková ochotna připustit, že tyto střety a názorové rozchody mohou svým způsobem oslabit i, řekněme, možnou budoucí silnou politickou frakci, která by se mohla usídlit v české politice?

Myslíte frakci Nezávislých?

Ano, myslím Nezávislé, ať už mají různé proudy.

Já myslím, že střety slouží ke dvěma cílům. Jsou střety, které jsou konstruktivní, a ze kterých může časem něco životaschopného vykvést a pak jsou střety, které jsou destruktivní.

Střet s Vladimírem Železným, byť nechcete používat toto slovo, je ten, který byste označila slovem konstruktivní nebo destruktivní?

Vzhledem k tomu, že od rána dostávám od řady nezávislých řadu dopisů, ve kterých mi vyjadřují naprostý názorový souhlas a loajalitu, tak začíná převažovat pocit, že to, že jsem zveřejnila, že máme názorové rozdíly, je velmi konstruktivní.

V co to může vyústit, může to vyústit v to, že by Jana Bobošíková uvažovala o založení nějakého vlastního hnutí se slůvkem nezávislí?

Nevím, v co to může vyústit, ale nevylučuji to, co říkáte. V tuto chvíli nevylučuji vůbec nic.

Proč by vás lákalo mít vlastní politickou stranu?

Já neříkám, že mě to láká, já pouze nevylučuji, že se to někdy nestane.

Můžete tedy naznačit, pokud to nevylučujete, jaké důvody by vás vedly k tomu, abyste se podílela na formování nějakého politického uskupení a proč by mohlo vzniknout?

Pane redaktore, vy mě nyní nutíte do něčeho, kam já se v tuto chvíli pouštět nechci. Já mohu úplně vyloučit, že už nikdy nebudu předvádět plavky, ale nemohu vyloučit...

Já se přiznám, že jsem v rešerších nestudoval nějakou věc, kde byste předváděla plavky.

Ale nemohu vyloučit...

To jste dělala?

Ne, to jsem nedělala, ale to už mě minulo, to už jsem prostě za zenitem, ale nemohu vyloučit v budoucnu jakékoliv mé politické působení. Já prostě chci opravdu pracovat pro rozvoj a prosperitu České republiky a jestli to bude děláno způsobem, že zůstanu nezávislá v Evropském parlamentu, nebo jestli založím občanské sdružení, které se bude jmenovat Centrum pro prosperitu a rozvoj, anebo jestli budu směřovat ještě někam dál, já to v tuto chvíli opravdu nevím a nevylučuji vůbec nic.

Kdy to budete vědět, dejte nám pak vědět?

Tak, já myslím, že se to rozhodně dozvíte a pokud jde o to Centrum prosperity a rozvoje, tak to už se zakládá.

Co se týče ale, to bude občanské sdružení, které předpokládám, nebude nějakou politickou silou, nebo se může změnit v politickou sílu?

Vylučuji nic.

Když tedy mluvíte o, řekněme, názorovém rozchodu s Vladimírem Železným, je ten názorový rozchod prvním krokem k tomu, aby něco takového vzniklo, že vás ještě nepustím z té odpovědi na otázku?

Já si to nemyslím, já už jsem na prvním povolebním setkání s nezávislými informovala, že chci takové sdružení založit a dokonce jsem vedení nezávislých nabídla v tomto sdružení místo, protože hlavní cíl je zabývat se prosperitou České republiky a, řekněme, regionálním rozvojem. Takže to jsou aktivity, které jdou paralelně.

Myslíte si, že všichni ti členové Hnutí nezávislí, kteří jsou nespokojeni, ostatně i k nám do redakce BBC přišel text Moniky Holečkové, místopředsedkyně krajského sdružení Hnutí nezávislých z Olomouce, že by tito lidé, pokud jsou nespokojeni s tím, jak je hnutí řízeno, ať už panem Zwyrtkem nebo Vladimírem Železným, tak mohou najít pochopení u Jany Bobošíkové?

Nevylučuji vůbec nic.

Ale víte, že jako novinářka byste asi s touto odpovědí nebyla v televizní Sedmičce spokojena?

Nebyla bych spokojená, já vám také vaši nespokojenost ráda ponechám, pane kolego.

A co byste dělala v Sedmičce, poraďte?

Asi bych zkonstatovala pro diváky, ve vašem případě pro posluchače, že, jak vidíte, náš dnešní host nechce odpovídat, oddaluje odpověď, vyhýbá se ji, upozornila bych na tento nedostatek.

Jak dlouho budete toto dělat, že se budete vyhýbat odpovědi, tedy kdy bude zřetelnější čas na to, že se odpovědi v této otázce vyhýbat nebude?

Nevím.

Jana Bobošíková patří k prvním čtyřiadvaceti českým europoslancům, zatímco v regionálním výboru jsou zastoupeni hned tři Češi, v zemědělském výboru je pouze jeden český náhradník. Čeští europoslanci tak vynechali některé klíčové výbory. O čem to podle Jany Bobošíkové vypovídá, vypovídá-li to o něčem?

Vypovídá to možná o tom, že přesto, že jsme se setkali například u prezidenta republiky Václava Klause, přestože jsme se setkali, řekněme, v bruselské misi České republiky, tak nikoho z nás nenapadlo zkoordinovat se natolik, abychom si "rozhodili" ta místa, abychom nějak koordinovaně postupovali jako poslanci České republiky, možná to i o tomto vypovídá.

Proč to nikoho nenapadlo, když předpokládám, že měřeno selským rozumem, je to to první, co se nabízí, pokud čeští europoslanci chtějí být skutečně...

Pane redaktore, já nevím, já když...

Vy musíte vědět, vždyť jste jeden z nich.

Já jsem, řekněme, samozřejmě, že mě to neomlouvá, ale já jsem v té politice poměrně krátce, a já když jsem poprvé přijela do Bruselu, tak jsem za naše europoslance řešila to, aby nás tam vůbec akreditovali, protože do Bruselu nebyl odeslán list s kulatým razítkem, že my jsme europoslanci, takže tím jsem se v těch prvních dnech zabývala já, že jsem proháněla ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničí, aby tu ostudu tím papírem konečně někdo smazal, takže možná to mohlo napadnout mě, možná to mohlo napadnout někoho politicky zkušenějšího. Prostě já jsem ten nápad zaznamenala, nepadl.

Podepsala byste tezi, že tato roztříštěnost, a to, že čeští zástupci v Evropském parlamentu neobsadili některé z klíčových výborů jako například ten výbor zemědělský, kde je pouze český náhradník, takže do jisté míry zpochybňují to, že v Evropském parlamentu chtějí hlasitě hájit české národní zájmy?

Do jisté míry ano, nesvědčí to o prozíravosti naší české reprezentace.

Co se může změnit a co Jana Bobošíková jako jedna ze čtyřiadvaceti hodlá udělat pro to, aby přišla prozíravost, aby se dostavila, když už se nedostavila hnedka na začátku?

Nevím, zda pro to mohu něco udělat. Víte, samozřejmě nabízejí se různé myšlenky, například vznikla baltická skupina poslanců, což jsou země kolem Baltického moře staré i nové, které chtějí v tuto chvíli lobbovat za lepší pravidla při rybolovu. Samozřejmě, že by šla, a také se mi to honí hlavou, ustavit visegrádská skupina poslanců například, ale váhám. Po své zkušenosti, kdy jsem obešla řadu českých poslanců, aby podpořili prezidenta Václava Havla na udělení Sacharovovy ceny a oni to odmítli, tak já velmi váhám s tím, s takovouto iniciativou přijít, jestli by to nebylo vůbec zbytečné, když jsme se nedokázali shodnout ani na něčem tak elementárním, jako je podpora dobrého jména České republiky v zahraničí prostřednictvím nominace prezidenta Václava Havla, tak si nejsem jista, zda by takováto iniciativa vůbec padla na úrodnou půdu.

Ale o vytvoření visegrádské skupiny stále ještě uvažujete, nevzdáváte se té myšlenky?

Je to jenom, v tuto chvíli je to jenom myšlenka a přiznám se, že mě k tomu inspirovaly dva momenty. Za prvé, při poslední visegrádské schůzce prezidenti se shodli na tom, že by vůbec nebylo marné postupovat koordinovaně v zemích Evropské unie, nebo-li cítím i vůli těch hlav států, že by tady k tomu vůle byla a za druhé mě inspirovala, ano, ta baltská skupina.

Jste ochotna si připustit, že to, že se čeští europoslanci nebyli s to shodnout na nominaci Václava Havla na Sacharovovu cenu, že jste to mohla způsobit i vy tím, že jste celou věc nejdříve medializovala?

Já jsem nemedializovala celou věc nejdříve, já jsem ji medializovala ve chvíli, kdy jsem měla dvacet podpisů.

Neuvažovala jste o tom, že nejdříve byste obešla všechny...

Já jsem je také všechny obešla, já jsem těch dvacet podpisů měla poté, co jsem zavolala téměř všem českým europoslancům, nebo jsem je různě potkala na chodbách parlamentu a řada z nich mi ten podpis odmítla.

Víte, proč se asi tak ptám? Protože váš kolega poslanec za občanské demokraty v Evropském parlamentu Jan Zahradil přiznává, že by bylo lepší, pokud by si čeští zástupci v Evropském parlamentu vyměňovali poznatky a názory na probíraná témata. Jan Zahradil však na vaši adresu v deníku Právo ze začátku srpna uvádí, cituji doslova: "Jana Bobošíková má tendence vytvořit si individuální postavení, a to myslím v Evropském parlamentu příliš šancí na úspěch nemá."

No, já nevím, já nevím, jestli si vytvářím individuální postavení, pokud jde o pana poslance Zahradila, jeho jsem také o podporu požádala, řekl mi, že si to rozmyslí a když jsem tu volala druhý den, tak řekl, že to nepodpoří, protože já si tím pouze dělám politický marketing.

A to je právě ta věc, zda si skutečně děláte politický marketing a zda nechcete být příliš velký solitér v rámci té české čtyřiadvacítky v Evropském parlamentu.

Pane kolego, nebo pane redaktore, já chci jediné, a to je dodržet svůj slib a já jsem slíbila, že budu hájit dobré jméno České republiky a prosazovat zájmy této země.

A pokud byste víc spolupracovala s tou třiadvacítkou a...

Já jsem téměř všechny ty poslance obešla, pane redaktore, to nebyl můj akt, že bych řekla, tady se mi prostě odmítli podepsat. Já jsem potkala pana místopředsedu Ouzkého, ten řekl: "V žádném případě." Já jsem volala paní poslankyni Roithové, ta řekla: "Podpořím běloruské studenty." A tak bych mohla pokračovat. Já jsem volala i panu poslanci Ransdorfovi, ten mě informoval, že navrhují Arnošta Lustiga. Já jsem opravdu s těmi lidmi hovořila, to není o žádném sólu, oni byli první, na které jsem se obrátila.

Zatím ale z těch výstupů, které může čtenář, posluchač a televizní divák vidět, tak to vypadá tak, že jste si své kolegy nahněvala, ať už například textem v Lidových novinách: "Štrasburk není žádná trafika," kde jste popisovala své první pocity z Evropského parlamentu a krom jiného jste kritizovala Občanskou demokratickou stranu za to, že vstoupili do lidovecké frakce jako do frakce největší, ve které je i šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt. Není tedy divu, že například poslanci ODS tedy europoslanci pak začali vystupovat, že jste vy příliš velký solitér, že si děláte politický marketing, když jste je nahněvala.

Já jsem slibovala, že nebudu mlčet ani v Bruselu a já to prostě hodlám dodržet a jestli někdo nedokáže rozlišit mezi osobními animozitami a tím, že může prospět České republice, nevím, každý asi máme míru tohoto rozlišení jinou. Já to samozřejmě respektuji. Jsou-li nahněvaní, nechť jsou.

Trváte na těch svých slovech, které jste uveřejnila v Lidových novinách, že občanští demokraté prodali své politické duše?

Samozřejmě a tato slova se vztahovala, pane redaktore, zejména k tomu /nesrozumitelné/, který podepsali občanští demokraté, když do tohoto lidoveckého klubu vstupovali. Oni to posléze přiznali a dokonce Mladá fronta DNES část toho /nesrozumitelné/ zveřejnila a ten zcela potvrzuje má slova, jestli jste četl ty přesné citace.

Ano, to jsem řekl, stejně jako jsem četl místopředsedu Evropského parlamentu Ouzkého, který říká, že aby zástupci ODS byli daleko více slyšet a mohli daleko silněji prosazovat i český národní zájem, tak je lepší, aby v té frakci byli, aby byli v nejsilnější frakci evropské lidovecké frakci.

To je jejich vidění světa, já jim to vůbec neberu, ale já také mohu mít své názory.

Vy si nemyslíte, že když člověk zůstává skutečně nezařazený, tak jeho hlas je daleko slabší, než kdyby byl součástí nějaké silnější frakce?

Samozřejmě, že je jeho hlas daleko slabší a samozřejmě, že je to na jedné straně daleko méně pohodlné, nemáte velké zázemí. Na druhé straně můžete zůstat sám sebou a můžete se rozhlížet a přemýšlet o tom, co uděláte s tím mandátem dál.

Teď vám nerozumím, co byste uvažovala...

Hovořili jsme tady o občanském sdružení, hovořili jsme o možném dalším politickém působení, ke kterému se zatím nechci vyjadřovat, ale chci tím jenom říci, že zůstane-li člověk nezařazený, tak tím má určitým způsobem do budoucna danou volnost.

Že může na ten mandát rezignovat?

Ne, ne, ne, pohybovat se v politickém poli.

A může vstoupit pak do nějaké strany, nebo nějakou stranu zakládat, i kdyby vstoupil do lidovecké frakce?

Určitě.

Protože by se svázal, stejně jako Vladimír Železný se svázal tím, že je místopředsedou té frakce Nezávislých?

Promiňte, já nechci hodnotit, já chci říci pouze fakta. Kandiduji-li někam jako nezávislá, tak je mou povinností v tom orgánu nezávislou zůstat, alespoň já to tak cítím, ale zároveň respektuji, že jsou lidé, kteří to cítí jinak.

Ne, já vám zase zdůrazňuji druhou rovinu toho problému, že hlas toho člověka může být jako jednoho europoslance slyšen daleko méně, než kdyby byl součástí nějaké frakce.

Pane kolego, víte, mně to přijde takové trochu licoměrné, protože my se tady celou dobu bavíme o tom, že jsem slyšet až příliš a jak se to mým kolegům nelíbí, tak já už tomu nerozumím.

Záleží, jestli si neděláte politický marketing.

Nevím, ale to, že leží pětadvacet podpisů včetně podpisu polského premiéra, včetně podpisů poslanců za HZDS v sekretariátu výboru pro lidská práva, to je výsledek konkrétní práce a nikoliv marketingu.

Pětadvacet podpisů, znamená to, že už více se vám jich nashromáždit nepodaří?

Ne, ne, tam byl pevný limit. Já vám možná i ten formulář, možná ho tady mám, mohu i ukázat. Tam byl požadavek právě těch pětadvaceti podpisů, tam bylo pětadvacet políček, protože to je ta nutná, jak tady vidíte, nutná podmínka k tomu, abyste to mohl dát, takže já ve chvíli, kdy jsem měla pětadvacet podpisů, už jsem dál nesháněla, protože mechanismus schvalování té ceny není v tom, kolik poslanců tu cenu schválí, ale záleží na rozhodnutí zahraničního výboru a konference předsedů. V té konferenci předsedů sedí i pan poslanec Ouzký coby místopředseda a já pevně věřím, že všichni naši poslanci udělají všechno pro to, byť třeba v zárodku ten návrh nepodpořili, aby Václav Havel tu cenu získal. Já se zase...

Jak budete lobbovat?

Obrátím se na ně dopisem, už jsem se pokusila lobbovat u pana Salafrancy, což je šéf lidovecké frakce v zahraničním výboru, který bude mít velmi silné slovo při tomto rozhodování. No, a na všechny české zákonodárce evropské se obrátím dopisem, kde je budu žádat, aby z hlediska svých pozic se snažili České republice v tomto ocenění pomoci.

Je Jana Bobošíková jako jeden z poslanců Evropského parlamentu za Českou republiku přesvědčena o tom, že Česká republika a její politická reprezentace má jasno, jakou roli chce hrát jako nový členský stát Evropské unie?

Obávám se, že ne.

Čím byste podepřela tento argument?

Ten argument bych podepřela tím, že v současné době se snažím kolem sebe vytvořit tým lidí, kteří se velmi dobře orientují v regionálních fondech i v tom, jakým způsobem se z těchto peněz bude čerpat do budoucna a toto jsou vesměs odborníci z nejrůznějších agentur, ale i ministerstev a ti vyjadřují velké obavy, že se ještě nezačalo pracovat na národním rozvojovém plánu pro léta 2007 až 2013 a tento rozvojový plán by měl do Evropské unie dorazit v první polovině, nebo koncem první poloviny roku 2005. Pokud tam tento plán nebude, tak bude Česká republika značně znevýhodněna při přípravě rozpočtu právě na těch šest let v letech 2006 až 2013.

Už jste se v té věci obrátila například na ministerského předsedu?

Ještě ne, ještě ne, já jsem dnes byla ve výboru pro regionální, ne promiňte, ve výboru pro evropské záležitosti v české Poslanecké sněmovně, kde jsem se vlastně ptala poslanců z českého parlamentu, jak tedy to vlastně je, jestli o tom vědí, nebo nevědí. Bylo mi řečeno, že na ministerstvech jsou nějaké týmy, které začínají něco připravovat, ale samozřejmě já vám tady sděluji poloviční informaci, já se samozřejmě budu o toto velmi zajímat, protože si myslím, že je v bytostném zájmu České republiky, aby tam veškeré žádosti a veškeré podmínky toho, abychom mohli z evropských peněz čerpat, dorazily včas.

Premiér Stanislav Gross se otázce postavení České republiky v rámci Evropské unie, rozšířené Evropské unie věnoval ve svém projevu, když předstupoval před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o důvěru vládě. Připomeňme si jeho slova ze čtyřiadvacátého srpna.

Stanislav GROSS, premiér (ČSSD) (zvukový záznam): Závěrem k té oblasti působení v rámci Evropské unie kromě toho, co je uvedeno v programovém prohlášení, bych chtěl říci, že úlohou vlády je to, aby Česká republika nebyla v rámci Evropské unie pasivním hráčem, abychom se snažili maximálně využít těch možností a potenciálů, který máme jak ve prospěch Evropské unie, tak ve prospěch České republiky. K tomu, abychom toto zvládli, je nutné učinit dvě základní věci. Za prvé je to vytvoření funkčních koordinačních mechanismů jak na úrovni státní administrativy, tak na úrovni parlamentu a samosprávy. A za druhé je to oblast obsahová, kdy musíme být schopni se shodnout na tom, co vlastně v rámci Evropské unie chceme.

Prohlásil před Poslaneckou sněmovnou čtyřiadvacátého srpna ministerský předseda Stanislav Gross. Co především vám schází v té koordinaci, o které Gross mluvil?

Z těch dosavadních poznatků, které mám, tak vím, že byť se česká vláda nebo Česká republika snaží prostřednictvím agentury CzechInvest soustředit ty styčné body na jedno místo, aby lidé a podnikatelé věděli, kam jít, tak vím, že ta pomoc je velmi roztříštěná, že o něco se žádá na ministerstvu pro místní rozvoj, o něco se žádá na ministerstvu průmyslu, o něco přes CzechInvest, takže ta určitá roztříštěnost. A druhá věc, která tady si myslím, že je možná ještě daleko zásadnější než tento chaos, tak to je netransparentnost. Já si neumím představit, jak je možné, že se veřejnost dodnes nedozvěděla, jestli už se to dozvěděla, tak mě opravte, ale že se dodnes nedozvěděla, jak je možné, co zapříčinilo to, že Evropská unie zastavila České republice čerpání z fondu Phare.

Bohuslav Sobotka jako ministr financí tvrdí, že to jsou samotné podmínky Evropské unie, aby nebyly zveřejněny důvody onoho zastavení a probíhající audit, nebo respektive výsledky auditu, který, pokud se nemýlím, tak skončil.

Tak, pak je něco v nepořádku v Evropské unii. Já neznám zákon nebo nařízení, které by zakazovalo ministerstvu financí zveřejnit jakékoliv nedostatky a myslím si, že i toto je oblast, kde i třeba já se mohu obrátit na Evropskou komisi a ptát se, zda nějaké takové nařízení vydala, mně to připadá nesmyslné, aby se...

Hodláte se tedy v případě, že se bude Bohuslav Sobotka vymlouvat na Evropskou komisi a ty důvody nebudou zveřejněny, tak se hodláte vy obrátit na Evropskou komisi?

Napíšu tam dopis, zeptám se, snad mi odpovědí.

Premiér Stanislav Gross hodlá prosazovat spojení referenda o evropské ústavní smlouvě a voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006, další téma tedy evropská ústava. Připomeňme si Grossova slova pronesená na poradě velvyslanců.

Stanislav GROSS, premiér (ČSSD) (zvukový záznam): Mým cílem v těch politických debatách bude to, aby k ratifikaci došlo referendem, a aby referendum probíhalo současně s volbami do Poslanecké sněmovny v červnu roku 2006. Myslím si, že to sebou nese velké množství výhod a že to také umožní to, aby jednotlivé politické strany bez nějakých předvolebních laciných slibů se dokázaly jednoznačně postavit k poměrně zásadním otázkám, které budou předurčovat budoucí vývoj České republiky.

Konstatuje premiér Stanislav Gross, uvedl to před týdnem před velvyslanci. Považujete to za vhodné spojení - referendum o evropské ústavní smlouvě a volby v červnu 2006?

Já to považuji za velmi nevhodné spojení.

Jakou nabízíte alternativu. Mělo by se konat referendum o evropské ústavní smlouvě tedy zvlášť a kdy?

Mělo by se jednoznačně konat zvlášť a mělo by se konat až poté, kdy občané opravdu budou vědět, co se skrývá, nebo o čem je evropská ústava, kdy občané budou vědět, že obsahuje takové pojmy jako je evropanství. To je pojem, kterému já nerozumím a který ani mně žádný politik ještě v mé novinářské praxi nevysvětlil. Občané by měli vědět, že evropská ústava zavádí takové funkce, jako je evropský ministr zahraničí a evropský ministr obrany. Občané by se měli dozvědět, jakým způsobem se změní poměr sil ve chvíli, kdy by byla přijata evropská ústava.

Jana Bobošíková má jasno, jak by hlasovala, jednou větou ano, nebo ne?

Já jsem proti této evropské ústavě, ale jsem si vědoma, že bude muset do budoucna vzniknout nějaká smlouva, protože není možné evropskou integraci rozbít.

Konstatuje Jana Bobošíková, děkuji za třicet minut, děkuji za Interview BBC. Na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

BBC: Bobošíková nevyloučila možnost, že v budoucnu založí stranu

PRAHA 9. září (ČTK) - Poslankyně Evropského parlamentu (EP) Jana Bobošíková nevylučuje možnost, že v budoucnu založí vlastní politické hnutí či stranu. Řekla to dnes rozhlasové stanici BBC.

Bývalá televizní moderátorka kandidovala do europarlamentu jako nestranice za hnutí Nezávislí, které ve volbách vedl bývalý šéf televize Nova Vladimír Železný. Bobošíková se s ním prý "politicky nepohodla". Nesouhlasí mimo jiné s tím, že do hnutí vstoupil. Nezávislé nehodlá proto dál podporovat.

"Já neříkám, že mě to láká (mít vlastní politickou stranu). Já pouze nevylučuji, že se to někdy nestane," uvedla Bobošíková.

Jejím hlavním cílem je podle ní zabývat se prosperitou ČR a jejím regionálním rozvojem. K tomu má přispět i občanské sdružení Centrum pro prosperitu a rozvoj, které zakládá. Europoslankyně připustila, že by se tato organizace v budoucnu mohla změnit v politickou sílu. Rovněž nevyloučila možnost, že lidé, kteří jsou v hnutí Nezávislí nespokojeni, by mohli do centra vstoupit.

Rozchod Bobošíkové a Železného bylo možné tušit již při naplňování frakcí v Evropském parlamentu. Zatímco Železný zamířil mezi 33 členů euroskeptické skupiny Nezávislost a demokracie, Bobošíková zůstala ve stejně početné skupině Neza?azených poslanců.

V eurovolbách získala více hlasů než Železný. Podle něj naopak europoslankyně poškodila prestiž hnutí Nezávislí tím, že si za svého bruselského asistenta zvolila svého manžela, podnikatele Pavla Bobošíka.

Bobošíková: manželka Železného mne chtěla vyškrtnout z kandidátky

Právo, 10. 9. 2004, strana: 2 - Spor mezi Janou Bobošíkovou a Vladimírem Železným, kteří se v červnu dostali do Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí, se včera vyostřil a přešel k osobním útokům. V roztržce figurují i partneři obou politiků.

Bobošíková včera uvedla, že už před volbami zaznamenala varovný signál. "Manželka (Železného) Konstancie, která byla v roli velmi důležité, a sice v roli volební zmocněnkyně, což je takový v podstatě neomezený vládce nad kandidátkou, mě chtěla dva dny před volbami z kandidátky vyškrtnout," uvedla Bobošíková v Českém rozhlase.

Zopakovala, že se neotáčí zády k hnutí, za které byla zvolena. "Nyní je to hnutí Nezávislí Vladimíra Železného a k tomuto hnutí já se zády otáčím." Bobošíková včera také v BBC nevyloučila, že si založí vlastní stranu, v níž by mohli působit členové hnutí Nezávislí, kteří jsou nespokojeni s Železným či předsedou Františkem Zwyrtkem.

Železný už ve středu označil za důvod k rozchodu fakt, že Bobošíková zaměstnala svého manžela jako asistenta. "Nevidím v tom nic špatného. Tehdy doktor Železný nic podobného neříkal," brání se Bobošíková.

Železný včera naopak rezolutně odmítl slova, která ve čtvrtečním tisku zazněla i od manžela Bobošíkové: "Vyjádření pana Pavla Bobošíka, že moje žena Konstancie chtěla údajně dva dny před volbami do Evropského parlamentu vyhodit Janu Bobošíkovou z druhého místa kandidátky hnutí Nezávislí, a jeho další tvrzení (v Blesku), že jsem údajně chtěl, aby se Konstancie stala ministryní školství, jsou nepravdivá," řekl Železný Právu.

"Směji se tomu já i manželka, netušil jsem, že je pan Bobošík takový hlupák. A mimochodem, pokud jde o jím zmíněné ministerstvo, raději bych svoji ženu viděl na postu ministryně obrany. Ona je totiž rozený generál," poznamenal Železný. Bobošík podle něj plní závažný úkol poškodit hnutí Nezávislí, a zejména ho oddělit od Železného.

"Proto si vymýšlí ptákoviny," dodal europoslanec. Bobošíková si však stojí za tím, že ji Konstancie z kandidátky chtěla vyškrtnout: "To je naprostá pravda, byla u toho řada mých kolegů," řekla na dotaz Práva. Bobošíková ani Zwyrtek nepovažují předvolební spojenectví za účelové, jak to tvrdí politici parlamentních stran.

"Více účelové je spojení velkých politických stran v koalici, když si odporují v programu. To je účelové spojenectví. My jsme napadáni, že nemáme žádný program. My máme program, ale my jsme nezávislí," uvedl Zwyrtek.