Václav Moravec moderátor BBC

Ivan Přikryl ve studiu BBC

Podpora rodin s dětmi. I tak vláda premiéra Stanislava Grosse deklarovala jeden ze svých závazků vůči veřejnosti.Premiér Gross koncem srpna před Poslaneckou sněmovnou k tomuto závazku uvedl:

STANISLAV GROSS (zvukový záznam): Je to nejen ta oblast novomanželských půjček, která byla hodně diskutována, která by zřejmě mohla dosáhnout až víc než tři sta tisíc korun a mohla by mít také v sobě zakomponovaný určitý bonus za narozené dítě, je to i ta oblast příspěvku tisíce korun na prvňáčka, je to ale také oblast slevy na dani na dítě, je to také oblast, která je zahrnuta ve společném zdanění manželů s dětmi.

Prohlásil 24. srpna před Poslaneckou sněmovnou premiér Stanislav Gross. Nejen o tom, jak hodlá vláda podporovat rodiny s dětmi možností dostupného bydlení, bude následujících třicet minut.

Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec, pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl náměstek ministra pro místní rozvoj, který má na starosti problematiku bydlení, Ivan Přikryl, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Dva měsíce předtím, než jste se stal náměstkem pro místní rozvoj, publikoval jste v deníku Právo následující větu: "Přivítal bych alespoň minimální program cílů v bytové politice. Existuje zde totiž množství neřešených a odkládaných problémů, kterým hrozí z důvodů politické situace další časový propad o několik let." Už Ivan Přikryl jako náměstek ministra pro místní rozvoj vypracoval minimální program cílů v bytové politice?

Ano, program je hotov, je odsouhlasen naším panem ministrem a je vlastně ve fázi postupné realizace. Je opatřen konkrétními termíny, prostě existuje.

Můžete zmínit první body a první termíny?

Pojďme to říct heslovitě. Nová výstavba, tedy zákon o podpoře nové výstavby družstevních bytů, nový zákon o vlastnictví bytů, všechny podklady k politickým rozhodnutím o nové úpravě nájemného, nová koncepce bytové politiky.

To jsou čtyři hlavní body.

To jsou čtyři stěžejní body, a pak je tam dalších, je to celkem sedmnáct drobných bodů, které jsou významné, ale ovšem už nejsou, řekněme, takového rozsahu.

My jednotlivé body, věřím, v následujících třiceti minutách rozebereme. Vy jste v tom citovaném textu pro deník Právo ze 7. července psal o krátkodobém konsolidačním bytovém programu. Vzniká takový dokument pod vaším vedením?

V podstatě ty první dvě záležitosti jsou součástí toho konsolidačního programu. Já jsem měl na mysli ...

Tedy výstavba družstevní?

A zákon o vlastnictví.

A zákon o vlastnictví.

To je vlastně reakce na situaci, kdy v průběhu devadesátých let, a to především v té oblasti vlastnictví bytů, vznikala právní norma, která původně byla normou transformační, to znamená převáděla byty, teď už bytů máme převedeno hodně, ale nemáme přesná pravidla nebo schůdná pravidla pro správu společných částí. To přináší velké škody.

Ještě na úvod zmíním základní čísla. Vloni firmy zahájily v České republice výstavbu zhruba třiceti šesti tisíc bytů. Záměrem ministerstva pro místní rozvoj, tedy i záměrem vaším je, aby se ročně postavilo zhruba padesát tisíc bytů. Kdy by podle vašeho odhadu bylo možné k tomu číslu dojít?

Vycházíme-li si z premise, že bychom v průběhu příštího roku mohli mít v určenosti zákon o podpoře nové družstevní výstavby, bychom trochu ukrojili z toho čísla patnáct tisíc už příští rok a v dalších letech, dá-li bůh a rozpočet Státního fondu rozvoje bydlení, bychom mohli nabíhat až na tu křivku potřebnou. Víte, já bych strašně nerad říkal tak, jak to bylo kdysi, čtyřicet, padesát, šedesát, my vycházíme z toho, že podle místní situace by měly být v dosahu nástroje pro lidi, kteří mají ještě schopnost pořídit si bydlení také svým přičiněním.

Zeptám se jinak, pane náměstku, protože chcete zjevně uniknout z této otázky?

Ne, ne, ne.

Je reálné, aby padesát tisíc bytů se zahajovalo v České republice, výstavba padesáti tisíc bytů, aby se v České republice zahajovala v roce 2006, až bude vláda premiéra Stanislava Grosse, pokud dřív nepadne?

To je reálné. Podívejte, těch třicet šest tisíc bytů, to jsou byty, které podporujeme, výstavba, kterou podporujeme hypotékami, možná nějakými jinými subvencemi, ale je to spíš otázka vlastnického bydlení, a to, co nám dneska schází, je právě ta výstavba, ten segment výstavby pro lidi se středními příjmy.

Padesát tisíc bytů ročně v roce 2005 je zatím nereálné, až v roce 2006 to je reálné?

Ano, to, na to není právě ten právní nástroj. A jenom jednou větou chci říct, že my nezůstaneme jenom u těch družstev, my bychom chtěli znovu analyzovat, jakým způsobem usnadnit obci, aby ještě pro lidi, kteří ani nedosáhnou na tu družstevní výstavbu, tady bylo dobré bydlení. Ale to je věc, kterou bychom si dávali za cíl vlastně predikovat, předurčit, ale nepočítáme, že by v příštím roce naběhla, až snad v tom posledním roce.

Vy jste v souvislosti s krátkodobým konsolidačním bytovým programem jako první krok i v souvislosti s minimálním programem cílů v bytové politice, za který nyní tedy zodpovídáte jako náměstek ministra pro místní rozvoj, zmínil jako první a základní bod nový zákon o družstevní výstavbě. Ten má podpořit výstavbu bytů zejména pro lidi se středními a nižšími příjmy, kteří si nemohou dovolit vzít hypotéku. Původně se uvažovalo o tom, že by ten zákon měl vstoupit v platnost 1. ledna příštího roku, uvažovalo o tom ministerstvo pro místní rozvoj. Jak se vypořádáte s námitkou, že nemůže tento zákon vstoupit 1. ledna roku 2005 v platnost, když dodnes nebyl projednán ve vládě?

Ono někdy v průběhu března, dubna, května došlo k určité neshodě, musím říct jenom velice stručně, ono šlo o to, jestli můžeme požadovat po stávajících bytových družstvech, aby se do té výstavby zapojila, protože ta jsou trošku podnikatelská, a toto subvencované bydlení, nová družstevní výstavba je ryze na neziskovém principu, a tehdy došlo k určitému přerušení, a to víte, jakmile vyjde něco z rytmu, tak se to poněkud zpozdí. Z druhé strany můžu říct, že minulý týden v legislativní radě vlády prošel návrh toho zákona s určitými korekcemi, takže přirozený legislativní mechanismus by nám ho měl dát v nejbližších čtrnácti dnech do vlády.

Vláda tedy v dohledných čtrnácti dnech projedná zcela nový zákon o družstevní výstavbě?

Mohu říct, že by to tak mělo být, neurčuji ten program vlády, ale ten přirozený chod by to měl takhle navodit, no, a my jsme tedy řekli, že by měl být účinný k 30. 6. příštího roku, protože samozřejmě, když bude, řekněme, v březnu platit, tak ti lidé, kteří by podle něj chtěli stavět, musí mít nějaký čas, to není zase, promiňte, legrace říct, že pět lidí založí družstvo a jdeme stavět, to chce i nějakou metodiku, přípravu, aby vlastně ty podmínky zákona se mohly naplnit, čili tohle si myslím, že úspěch bude, když v příštím roce, řekněme, experimentálně po republice zahájíme pět set bytů. Na tom bychom i zpracovali metodiku, metodiku bychom publikovali, a pak tedy je to otázka běžného podávání žádostí a běžné rutinní funkce toho systému.

Tím, že vznikly komplikace při projednávání onoho zákona, při samotné tvorbě toho zákona, tak se jeho platnost posouvá tedy z 1. ledna roku 2005 o půl roku, tedy k 30. červnu roku 2005.

Ano, ano, přesně tak.

Vy jste řekl, že v příštím roce by podle tohoto zákona mělo zhruba jenom pět set bytů začít se stavět?

No, my jsme museli dát nějakou částku do rozpočtu. Tam samozřejmě mohou být i rezervy, může se to ještě upravit, ale myslíme si, že bychom alespoň tuhle skupinu, tohle množství měli zahájit. To víte, než od záměru překročíme k realizaci, tak jde spíš o to, jestli vůbec ti adepti budou schopni podle podmínek zákona během půl roku, vlastně od územního plánu až k prvnímu kopnutí, absolvovat, ale měly by být známy ty podmínky a mělo by se to rozjíždět.

Existuje ve zmiňovaném zákoně o družstevní výstavbě něco, s čím jste jako nový náměstek ministra pro místní rozvoj, který má na starosti právě problematiku bydlení, nespokojen?

Ano. Je tam otázka bezpečnosti.

Čeho?

Těch družstev. Aby jste mi dobře rozuměli, těch pět lidí, kteří se sejde někde na louce, jeden z nich bude lékař, druhý veterinář, třetí strojník, družstva mají kouzlo, že tam se vlastně schází laici, nemají ani žádnou povinnou atestaci. Je otázka, jestli jsou schopni posoudit, když přijde stavební firma a on má nějaká kritéria v tom zákonu, jsou schopni uzavřít řádnou smlouvu? Čili je tam určité riziko. My jsme to řešili tím, že jsme k tomu pustili ta stávající družstva, ty mohou stavět, taky eventuálně můžou zakládat jakési dceřiná družstva vedle sebe a mohou pro ně vykonávat určité činnosti. Německý model i rakouský model počítá s určitou supervizí. V tom ...

V tom českém zákoně se s ní zatím nepočítá?

V tom zatím není a my ...

A vy byste v rámci projednávání ve sněmovně chtěl tu supervizi?

Já jsem jí chtěl předtím, než jsem nastoupil na tohle místo, a samozřejmě jsem si konzultoval s některými poslanci parlamentu, zejména s těmi lidmi, kteří jsou v podvýboru pro bytovou politiku, a zdá se, že i oni si myslí, že by možná tuhle věc, řekněme to alespoň tak, že bychom jí ještě měli zvážit, ale to není důvod ...

Tam to by se, ano, to by se asi řešilo právě poslaneckou iniciativou v rámci změny zákona, až projde vládou. Jak by ta supervize v českých podmínkách měla vypadat? Co budete navrhovat poslancům, aby v tom zákoně změnili?

Ono jde o to, že ve fázi výstavby to kontroluje banka, jestli jsou dodržovány, nebo ten, kdo poskytuje, Státní fond rozvoje bydlení, tam není problém, ale jde o to v tom zákoně, on má, ty byty mají sloužit nějakému účelu a jde o to, aby ten účel, výše nájemného, hospodaření těch subjektů, aby bylo bezpečné, a to je určitý segment, který by se dal asi počínaje ratingem a konče teda skutečně nějakým obnovením činnosti nějakého revizního svazu, to trochu možná teďko hovořím nad rámec té diskuse, ale v každém případě tohle bude určitě předmětem diskuse i v Poslanecké sněmovně. My o tom víme, ale kdybychom znovu zastavili ten zákon, jak už jste sám před chvílí řekl, a ještě otevírali diskusi na tohle téma, pak by se nám mohlo stát, že bychom nestihli v těch dvou letech udělat nic pořádného, a to v žádném případě nechceme dopustit.

Buďme ještě konkrétnější v souvislosti se zákonem o družstevní výstavbě, který, jak jste řekl, s největší pravděpodobností v následujících čtrnácti dnech bude projednávat český kabinet. Podle toho, co jsem o něm četl, zájemce o družstevní byt by vložil příspěvek minimálně dvě stě tisíc korun a po dobu až dvaceti let by pak splácel úvěr. Splátky by při úvěru ve výši sedmi set tisíc, který by za zvýhodněnou úrokovou sazbu poskytl Státní fond rozvoje bydlení, měsíčně činily zhruba pět tisíc korun. Stát by na byt, který by nepřesáhl osmdesát metrů čtverečních, poskytl nenávratný příspěvek sto tisíc korun. S tím se počítá?

Ano.

S jak velkým objemem peněz by Státní fond rozvoje bydlení každý rok v souvislosti s výstavbou družstevních bytů počítal? Vy jste zmínil, že příští rok na to máte zhruba na pět set bytových jednotek na zahájení výstavby, jak rok 2006?

No, my bychom chtěli, abychom v těch dalších letech přinejmenším se dostali k číslu, a to v tom následujícím roce pět tisíc bytů, vynásobme teda tu přímou pomoc, a v dalších, abychom se dostali až tedy k tomu horizontu těch desítek, deseti tisíc zahajovaných bytů.

Kolik bude celkem zapotřebí na těch pět tisíc bytů v roce 2006 peněz?

Nezlobte se, že to rychle nespočítám, ale vynásobme to krát nenávratný, krát vratný a nenávratný příspěvek a máme tuhle částku. Ale pozor, Státní fond rozvoje bydlení není zase tak chudý. Ono tam je nějakých sedmnáct miliard finančních prostředků. Tady jde spíš o to ...

Ale zase chcete hodně rozdávat, pane náměstku, o tom to je?

Ano moc nerozdávat, tam jde právě spíš o ten princip, aby se ty peníze vracely a tady to je vratná částka, takže ono by se to postupně samofinancovalo.

Ale některé částky jsou nevratné. Premiér Stanislav Gross při žádosti o vyslovení důvěry vládě zmiňoval podporu mladých rodin s dětmi, jednou z forem má být takzvaná novomanželská půjčka, přesněji řečeno, nízkoúročený úvěr až tři sta tisíc korun jako příspěvek na koupi nebo výstavbu bytu. Podrobnosti novinářům 27. srpna vysvětlil ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): V zásadě jsou dvě možnosti. Jedna možnost je pouštět ty novomanželské půjčky přímo z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení. Výhoda tohoto postupu by byla, že by to byly vlastně obnovitelné zdroje, že by se do těchto zdrojů tohoto fondu vracely. Druhá varianta, která je, řekněme, efektivnější v tom daném okamžiku, ale pracnější, je, že bychom šli cestou vyhledání peněžního ústavu. S těmito bankami bychom se snažili vysoutěžením podmínek dojít k tomu, aby tady byly podle možnosti dlouhodobé, pevné úrokové sazby a já si umím představit, že tři až čtyři procentní body bychom platili na každý z těchto úvěrů dotaci na úroky z úvěrů.

Konstatoval 27. srpna na tiskové konferenci ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Máte už spočítané kompletní náklady, které souvisejí s těmi novomanželskými půjčkami? A skutečně nebudou ohroženy tím, že by byl nedostatek peněz, když se posčítají všechny ty programy z fondu, Státního fondu rozvoje bydlení?

My jsme tak, jak pan ministr naznačil, postupovali ve dvou etapách. Naznačím jenom ještě jeden důvod, proč. Protože snadnější přístup je k těm prostředkům Státního fondu rozvoje bydlení. Veřejnost odborná si možná neuvědomuje, že jsme v Evropské unii a že každý nový dotační titul musí podléhat pravidlům svobodné soutěže v celé Unii, což je administrativní postup, takže tam, kde musíme dělat nový zákon, což je u těch úvěrů, tak tam skutečně musíme počkat asi tak pět měsíců.

Chcete tím tedy naznačit, že bude zvolena ta varianta, že ty novomanželské půjčky ...

První, první bude Státní fond rozvoje bydlení. Tam v této době do konce tohoto týdne máme, budeme mít dokončeny kalkulace, abych vám mohl říct, máme na X stovek ...

Novomanželských půjček.

Nebo na X tisíc novomanželských půjček.

S jak velkým zájmem počítáte? Můžete naznačit nějaký propočet?

My máme nějaký propočet banky, ten je příliš silný, jako pro ně je to obchod, ale nechtěl bych předjímat. Nemyslíme si ...

Naznačte reálné číslo, kolik lidí by v roce 2005 požádalo o novomanželskou půjčku.

Padesát tisíc.

Tolik?

Vy říkáte, že je to mnoho. My totiž nevíme, víte, potřebujete, říkáme o tři sta, mluvíme o tři sta tisících, ono to má i jiná pravidla, vratná, ale z druhé strany, my se třeba domníváme, že bude využívána tahle částka třeba na členské plnění, na členský podíl v tom družstvu, protože je to na bydlení, není to na cokoliv, je to na bydlení. Tam potřebujete jenom dvě stě, jo. Nebude to vždycky takováhle částka.

Jaký byl odhad té banky, když říkáte, že byl ještě větší?

Ten šel v řádově desetitisíců, ale to my si, jako desetitisíce, mluvil o nějakých ...

To znamená, že téměř ke statisícům?

Ano, ale pochopme, zase pro tu banku není tak velký problém říct, že my do toho pustíme třicet miliard, my zase musíme vykalkulovat tu majetkovou újmu, která by k tomu šla, a stanovit takové podmínky, aby byly reálné. Prosím vás, ...

Do týdne budete mít tedy propočty, kolik by rozjezd ...

My samozřejmě děláme pro našeho pana ministra i pro politiky kalkulace. Já si myslím, že pan ministr Paroubek by byl schopen v příštím týdnu říci blíž a konkrétně tedy, v jakém kalkulačním čísle se pohybujeme. Já bych k tomu jenom chtěl dodat jednu věc, že vaši kolegové nám dost často říkají, že to má být nějaká líbivá záležitost, která nepomůže k bydlení. My jsme si zjišťovali, jaká je cena bydlení, a to třeba získáním družstevního podílu. V Praze je to skoro směšné, ale na takových šedesáti procentech území vám těch tři sta tisíc skoro stačí, anebo téměř stačí na pořízení docela slušného bytu. A jestli má být pro mladé lidi ten byt přístupný, tak já si myslím, že ten nástroj bude velice úspěšný.

Ještě předtím, než jste přijal odpovědnost za bytovou problematiku státu z pozice náměstka ministra pro místní rozvoj, napsal jste v deníku Právo i následující věty: "Velice naléhavě je třeba urychlit práce nad novým zákonem o vlastnictví bytů." To je druhý krok, o kterém jste mluvil v úvodu dnešního Interview BBC. Jaký pracovní termín jste si pro sebe dal, kdy by mohl vzniknout nový zákon o vlastnictví bytů, kdy by respektive ho měla projednat vláda?

On je hotov věcný záměr, ten jsme dokončili minulý týden. On samozřejmě, na tom zákonu se pracovalo, my jsme udělali akorát jedno opatření, že jsme si svolali řadu odborníků a dva dny jsme s nimi diskutovali, abychom se ujistili, že všechny problémy v praxi registrované s tím institutem vlastnictví bytů budou tou novou, tím novým zákonem řešeny. Došli jsme k určitému konsensu, věcný záměr je zpracován a může být dán do prvního kola legislativního procesu, čili vládě, legislativní radě.

Jestli se nemýlím, tak věcný záměr zákona, to jsou hlavní teze toho zákona a zpravidla, pokud dobře rozumím tomu, jak trvá délka takzvaně legislativního procesu, tedy tvorby zákonů v České republice, tak od věcného záměru k zákonu samotnému je to zhruba rok.

Ano, je to tak. My do konce roku bychom ...

Nebo to uspíšíte?

No, my bychom to uspíšili, ale zase nevím, jestli bychom mohli jít na nějaké mimořádné prostředky, k tomu asi důvod není, myslím legislativní prostředky v parlamentu. Já budu spokojen, když do konce letošního roku budeme mít paragrafované znění, když ho budeme mít odsouhlaseno odbornou veřejností, že je to tedy ta norma, která řeší problémy, včetně třeba i těch otázek rizikových, viz bytové družstvo Kavčí skála, situace konkurzů a ...

Ano, vy jste se právě, že vstupuji do vaší řeči, vy jste se ve svém textu zmiňoval o tom zcela novém zákoně o vlastnictví bytů právě v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ve věci zkrachovalého bytového družstva Kavčí skála v Říčanech u Prahy. Pro úplnost posluchačům, družstvo Kavčí skála se dostalo do konkurzu začátkem roku 1998 kvůli mnohamilionovým dluhům. Několik měsíců předtím převedlo představenstvo družstevníkům byty do osobního vlastnictví, Ústavní soud vyhověl stížnosti jedné z majitelek na rozsudky soudů nižších instancí, které odmítly byty vyjmout z konkurzní podstaty družstva. Vyřeší to ten nový zákon, že nevzniknou takovéto problémy, které veřejnost mohla pozorovat u bytového družstva Kavčí skála v Říčanech u Prahy?

V zjednodušení, které nám vlastně čas nutí, můžeme říct, že ten Ústavní soud ošetřil ty, kteří už měli byt ve vlastnictví, do jisté míry poměrně dobře ošetřil ty, kteří podali výzvu, ale existuje pořád v této republice, výzvu k převodu bytu do vlastnictví, dosti, asi tak dvacet procent, družstevníků, kteří tu výzvu nepodali. Ti potřebují ochránit, ti jsou vlastně jaksi, neříkejme špatně, ale nejsou tím nálezem Ústavního soud kryti. My nejsme ...

Budou v rámci toho nového zákona kryti?

Ano, budou. Já si nemyslím, že jsme teď v nějaké dramatické situaci, že by nám hrozil plošný krach, takže nemusíme prostě tady něco, cokoliv urychlovat, ale musíme pro futurum zajistit pro všechny stejný režim, stejný stupeň ochrany. Zatím ...

Jak budou chráněni ti, kteří nepožádají o převod družstevního bytu do svého osobního vlastnictví a nedejbůh se pak to družstvo ocitne v konkurzu? Jak oni budou chráněni tím novým zákonem?

Tam je několik možností. V podstatě by ten nález Ústavního soudu naváděl k tomu, abychom řekli, že družstevní byty nebudou součástí konkurzní podstaty. Sice to změní charakter družstva, protože ono vlastně nebude vlastnit nic a všechno bude členů, ale jejich obchodní partneři s tím budou muset počítat a podle toho se zařídit.

To je varianta, kterou volíte v tom zákoně?

To je určitá alternativa. Tam je ještě alternativ víc.

Které?

Může být, dovedu si představit takový stav, který je u těch členů, kteří podali výzvu, ale ono se to těžko vysvětluje, takže zase jenom schematicky s omluvou i pro posluchače. Hodnota bytu, netvařme se, že je třicet tisíc členského podílu, ona je milion, bytové družstvo, teoreticky řekněme, Říčany mělo, odhadněme, dvacet milionů dluhů a teď jsme se na to tvářili, jakoby ti nájemníci, jako kdyby to nebyla žádná hodnota a hodili jsme to do konkurzu, ale my tvrdíme, že vlastně i ti lidé v tom okamžiku, ti členové mají pohledávku k tomu družstvu, k té konkurzní podstatě ve výši jednoho milionu. Sečtěme všechny pohledávky, těch dvacet milionů věřitelů plus, řekněme, sto milionů těch členů, a budeme je dělit stejným podílem. Když to přeložíte do matematického vzorce, tak zjistíte, že ti lidé nebudou v situaci, kdy by měli doplatit čtyři sta tisíc, si vymýšlím, ale pouze čtyřicet, každému rovným dílem.

Dostáváme se k dalšímu tématu - problém regulovaných nájmů. Před týdnem deník Mladá fronta DNES citoval vaše slova v souvislosti s neřešeným problémem regulovaného nájemného. Předpokládám, že ta slova jsou autentická, tudíž pravdivá, cituji doslova: "Mám ambice to vyřešit, věřím, že ministrovi předložím návrh s několika variantami do konce října či půli listopadu." Konec citátu. Nabízí se jednoduchá otázka, jak chcete uspět, když všechny dosavadní pokusy ztroskotaly?

Já se domnívám, že důvod toho, že nebyly ty pokusy úspěšné, vycházel z toho, že se začínalo od konce, možná od politického řešení, a protože máme málo času, tak jenom schematické vysvětlení. Došlo k posunu na trhu, ten trh už není takový, jako byl před rokem, před dvěma, zúžil se počet nájemních bytů. Poslední údaje říkají, že v důsledku privatizace už nemáme sedmnáct procent bytů v nájmech obecních a dvanáct procent vlastnických, například těch bytů v soukromém nájemním sektoru je podle posledních údajů už jenom tři sta deset tisíc.

Tři sta deset?

Ano, tři sta deset tisíc, takže ...

A v tom obecním?

Čtyři sta třicet sedm tisíc, ale pozor, na začátku ta čísla byla sedm set čtyřicet dva v obecním nájemním sektoru, dneska čtyři sta třicet sedm, a pět set dvacet tři v soukromém nájemním sektoru a dneska tři sta deset.

To znamená, že zhruba téměř o polovinu v obou sektorech poklesl počet regulovaných nájmů.

Ano, protože došlo k privatizaci a u těch soukromých, kde se ta privatizace nepředpokládá, tak tam došlo k dohodám. My nemáme regulaci, jako já vím, že teďko je to slovní hříčka, my nemáme regulaci nájemného, my máme neřešitelnou situaci, kdy neumíme řešit spory mezi vlastníky, pronajímateli a nájemci.

Vysvětlete to ale politikům, především poslancům v Poslanecké sněmovně, přes které ten zákon neprošel.

Pávě proto říkám, že my musíme dát věcná řešení, my musíme dát analýzu, na co to dopadá, na jaké procento občanů to dopadá a dát alternativy. Politici se nikdy nezřeknou, nemohou zříct toho, že oni budou ti, ze mě nedostanete procento, náš pan ministr říká na úrovni inflace.

Ano, to říká. A vy, vy si to nemyslíte nebo co?

Ne, já říkám, jako že je to slovo politika, proto říkám, že já bych to neřekl a neřekl bych ani to, že je to špatně, ani to, že je to dobře.

A co vy byste řekl, když byste neřekl toto?

Já bych, já vám odpovím svůj názor v okamžiku, kdy budu mít tuto kalkulaci, ale chápu, že ...

Kdy ji budete mít?

Za dva měsíce.

Za dva měsíce?

Tak, jak jsme řekli. Musíme.

A pak budete mít ty varianty?

Pak budeme dávat politikům k rozhodnutí a k projednání, aby si zvolili tu variantu, která bude, která bude schůdná. Nezapomeňme také, že my jako ministerstvo pro místní rozvoj vlastně zodpovídáme za, řekněme, zákon jako takový, ale cena toho nájemného, to je také ministerstvo financí, čili tady ještě musí dojít, vzpomeňte si, jak to bylo před rokem, musí dojít k nějaké komunikaci s ministerstvem financí.

Já si, promiňte, promiňte, pane náměstku, já si vzpomínám právě, jak to bylo před rokem. Oba ministři se dohodli a zbourali to poslanci. Oba ministři se údajně dohodli na tom, že se bude deregulovat nájemné třikrát po sobě po deseti procentech do konce volebního období, pak tu dohodu zpochybnil ministr Zdeněk Škromach a tím pádem i část poslaneckého klubu ČSSD. Ale ti dva se dohodli, ministr pro místní rozvoj a ministr financí.

Pan ministr Škromach asi to zpochybnil legitimně, protože on je ten, který by měl hradit kompenzace. On je ten, který to pustí určitě jenom na tu míru, aby těm lidem, kteří teď nás poslouchají a bojí se, že padnou do nějaké situace nouze, tak on jim to bude kompenzovat.

Vy si myslíte, že to tak velký problém není i v souvislosti se zhruba polovičním poklesem těch čísel? To znamená, že zhruba, zhruba tři sta tisíc bytů v soukromém vlastnictví, tedy u majitelů domů, kteří jsou soukromníci, a zhruba čtyři sta třicet sedm tisíc domů v obecním.

Já si myslím, že je to, je to zvládnutelný problém, ale, jak říkám, seriózně vám odpovím, až budeme mít analýzu hotovou.

Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek k délce hledání kompromisu v problematice regulovaných nájmů koncem srpna novinářům řekl:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam):

Mohu mluvit, pokud chci být seriózní, jenom v obecné rovině. Chci, aby tento vztah byl řešen spravedlivě, to je, to je především. Samozřejmě ode mě musíte očekávat především ten důraz také na tu sociální spravedlnost. Já vám nejsem schopen říct, jak dlouho tento proces bude trvat, protože prostě budeme se snažit také vést dialog, a to není věc, která se dá předpovídat.

Slova ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka z 27. srpna. Ani vy si nedovolíte odhadnout, kdy by mohl ve sněmovně ležet zákon o nájemném?

On pan ministr možná asi neměl na mysli, kdy bude zákon, ale kdy bude to, ta deregulace jaksi dovršena. Zákon, pakliže dojde k nějakému konsensu, bychom v průběhu příštího roku předložit mohli. Jde o tu kvalitu toho zákona. Víte, nezlobte se za jednu poznámku.

Ano?

Já se v téhle oblasti pohybuji dlouho a byl jsem účasten jiných jednáních, třeba v roce 1993 za účasti tehdejší vlády. Nevyčítejte nám, že jsme opatrní. Žádná předchozí vláda neměla odvahu v době, kdy mohla, na to sáhnout rukou a dneska se nám ten problém přenosil a s přeneseným dítětem je vždycky problém.

Ano. On problém ale je, že když se na to přenošené dítě člověk vymlouvá, že když je to, a ten problém se dál neřeší, tím se odkládá, protože se každá vláda ... Vemte si, jak je to s důchodovou reformou, také přenošené dítě už patnáct let a všichni se na to vymlouvají.

To je pravda. To máte pravdu, ale já si myslím, že programové prohlášení, které naše ministerstvo vlastně spolutvořilo, říká jasně, že my v průběhu tohoto krátkého dvouletého období chceme nalézt řešení těchto problémů. Já bych si, já bych si strašně vážil na závěr té dvouleté etapy, když bychom mohli říct, že jsme založili systém, který ukáže světlo na konci tunelu. I to by byl úspěch.

Je pravda, že jste založili nebo hodláte založit jakousi bytovou tripartitu nebo tripartitu právě k tomuto problému?

Ano, pan ministr se rozhodl, a už je to vlastně v realizační fázi, že posadíme do jedné místnosti zástupce exekutivy, ministerstvo financí, ministerstvo práce a sociálních věcí a tak dál, ty všechny, kteří se podílí na tvorbě bytové politiky, na druhou stranu dáme poskytovatele bydlení, svaz bytových družstev, Občanské sdružení majitelů domů a tak dál, a tak dál, je to devět subjektů na každé straně, a na tu třetí sdružení nájemníků a všechny instituce, které chrání ty klienty. A k tomu ještě ...

A bytová tripartita by se měla dohodnout na tom, na té deregulaci nájmů?

Ta bytová tripartita všechno, všechno, co tady říkáme, všechno to, co máme v našem programu, bude projednávat. Dáme každému možnost, aby se k tomu vyjádřil, než s tím půjdeme do legislativního procesu. Já si myslím, že je to velice moudré opatření, protože když jsem byl za dveřmi ministerstva, tak jsem nejvíc trpěl tím, zda mě ti lidé, kteří tam sedí, a to od ministra počínaje přes ty úředníky, chtějí vůbec poslouchat. A tohle to je, myslím si, ohromná změna ve filozofii. Je to vlastně výraz, že chceme komunikovat a chceme řešit skutečné problémy.

Dotklo se vás osobně, když část majitelů domů začala zpochybňovat vaší minulost a začala poukazovat na neoficiální, takzvané Cibulkovy seznamy v souvislosti s vaší údajnou spoluprací s StB, právě když ...

S tím se musí vypořádat pan Cibulka. Já jsem se díval do nějakých, oni snad ani na Internetu už nejsou, a on vzal moje údaje z knížky Who Is Who, kde se mluví, že jsem předseda svazu bytových družstev, a připojil je k jménům, které tam jsou někde uvedeny. Já jsem státní úředník, mám negativní lustrační osvědčení, nikdy v minulosti jsem takovýto žádný kontakt neměl, až budu mít čas, tak se zajedu do těch Pardubic podívat, kdo vlastně a z jakého důvodu mi důvěřoval, nebo nedůvěřoval, protože já o tom nic nevím. Kdybych měl takovýhle nějaký handicap, tak bych nikdy nešel do státní správy.

A dotklo se vás to, že to část majitelů domů vytáhla?

Já si myslím, že sice používaj metody někdy jako bolševici a Robert Axamit mi sdělil, že Občanské sdružení majitelů domů v tomhle nejde, ale z druhé strany, tak jste-li na takovémto piedestalu, musíte počítat se vším a já jsem na to připraven a jsem schopen se kdykoliv obhájit.

Konstatuje náměstek ministra pro místní rozvoj, děkuji za rozhovor, někdy příště na shledanou.

Já děkuju také.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.