Václav Moravec moderátor BBC

Jan Winkler ve studiu BBC

Před týdnem došlo k útoku na auto českého velvyslance v Bagdádu. K posílení ochrany českých diplomatů v Iráku velvyslanec Martin Klepetko v rozhovoru pro BBC říká, že zatím k žádnému rozhodnutí nedošlo. Připustil jen, že by se do bezpečnější zóny mohla přestěhovat velvyslancova rezidence.

Martin KLEPETKO (zvukový záznam): Jestli k tomuto kroku sáhneme, nebo ne, to uvidíme. Ale jak jsem řekl, já sám to považuju za logický krok a budeme to asi zvažovat.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko. Nejen o bezpečnosti českých diplomatů v Iráku bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl první náměstek ministra zahraničí České republiky Jan Winkler. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Dobré odpoledne.

Rusko drží smutek za oběti teroristické akce v severoosetském Beslanu. Počet obětí teroristického útoku na školu dosáhl tří set třiceti pěti, stovky lidí zůstávají v nemocnicích se zraněními. Česká republika nabídla o víkendu Rusku možnost posttraumatických pobytů pro děti teroristického útoku. Máte, pane náměstku, už první reakci Moskvy?

Nemáme první reakci Moskvy, ale upřímně řečeno, lze těžko očekávat, že v situaci, kdy vlastně se teprve sčítají mrtví, že se někdo bude zabývat těmito nabídkami. Nicméně požádali jsme našeho velvyslance v Moskvě, aby tuto nabídku znovu tlumočil, upřesnil, co vlastně nabízíme, jak rychle, za jakých podmínek, takže komunikujeme a myslím si, že v brzké době budeme vědět víc.

Mluvíte-li o upřesňování, ministerstvo zahraničí o víkendu neupřesnilo, jak velká je kapacita zmiňované české nabídky posttraumatických pobytů obětí útoku. Můžete to nyní upřesnit?

Mohu samozřejmě. Pokud jsme hovořili za stát, ministerstvo vnitra nabízelo svá rekreační a ubytovací zařízení. Hovořili jsme asi o stovce lůžek, ale mezitím začaly přicházet nabídky soukromých subjektů, které samozřejmě mají zájem se do této věci na dobrovolné bázi zapojit. Čili to, co nakonec bude v nabídce, se ještě ukáže. Důležité je, že jsme schopni tuto nabídku uskutečnit nebo naplnit během několika dnů. Ministerstvo obrany nabízí speciál, který může být během několika hodin vlastně připraven tak, aby, bude-li poptávka, aby mohli ty zájemce dopravit.

Je to tak, že pokud Moskva požádá například o tuto českou nabídku posttraumatických pobytů, tak by například do šesti hodin mohl odstartovat armádní speciál z pražského ruzyňského letiště a letět do Moskvy.

Je tomu tak. To je standard. Na druhou stranu nejsem psycholog, nicméně ta posttraumatická péče přichází v úvahu vlastně ve chvílích, kdy ti lidé vypadnou z té první akce. V tuto chvíli ještě řeší řadu základních problémů. Jsou vlastně emočně utlumeni, protože prostě ta hrůza je ještě s nimi, to nejhorší přijde za měsíc, za dva, až si uvědomí, co se vlastně odehrává, přestane je hnát dopředu ten motor té aktivity. Známe to i u nás z povodní, kdy vlastně posttraumatická péče přišla až po několika měsících, když lidé přestali fyzicky pracovat.

Očekáváte tedy, že by tato nabídka, kterou Česká republika poskytla Rusku a Moskvě, by mohla být akceptována v řádu spíše týdnů či měsíců, než že by aktuálně Jaroslav Bašta, jako český velvyslanec v Moskvě, oznámil, že Rusové mají zájem a pošlou do České republiky děti?

Důležité je, že ta nabídka zazněla okamžitě, rychle a dobré by bylo také vědět, zda o ni bude zájem, zda bude využita, aby ruské nebo osetské orgány věděly, že taková možnost existuje a mohly s ní dlouhodobě plánovat, až se budou zabývat také tím, co dál nabídnout lidem, kteří tam přišli o mnoho.

Kdy očekáváte, že Jaroslav Bašta řekne, zda Rusové mají zájem, či nemají?

Ta instrukce odešla a já myslím, že to je otázka nějakých osmačtyřiceti hodin.

Je pravděpodobné tedy, že by, vy jste řekl, v kapacitě ministerstva vnitra je sto míst. Kdo se vám teď hlásí na ministerstvu zahraničí a máte tedy dostatek míst dalších z neziskových organizací?

Neumím říct číslo. Zaznamenal jsem takový zájem, dotazy, kde je koordinační místo, kam je možné se přihlásit, takže myslím si, že bude spíš na nás, abychom potom podle poptávky regulovali tu nabídku, která přichází.

Vy jste, pane náměstku, řekl, že podstatné je, že ta pomoc byla rychlá, okamžitá, že tato nabídka z českého ministerstva zahraničí zazněla téměř okamžitě. Považujete ale tu nabídku skutečně za dostatečnou?

Já si myslím, že je dobře, že vždycky existuje nějaká úvaha o tom, čím může být naše nabídka specifická. Myslím, že zase Rusko není ten typ země, kde na prvním místě je poptávka po dekách a obvazech. Já myslím, že je dobře se zamyslet nad tím, co můžeme nabídnout specificky, to, co umíme a tato nabídka je založena na naší zkušenosti poskytování podobné péče obětem z Kosova například nebo z Bosny, takže myslím si, že to je nabídka realistická v každém případě.

Co kdybych vám teď ale namítl, že se možná v souvislosti s těmi humanitárními potřebami jako obvazy a humanitární pomocí mýlíte, protože v nemocnicích v Beslanu a okolí, které čelí bezprecedentnímu náporu raněných, se podle ruského Červeného kříže nedostává právě zdravotnického materiálu. Organizace, tedy ruský Červený kříž požádal o mezinárodní pomoc. Tady jsou slova předsedkyně ruského Červeného kříže Tatiany Nikolaenkové v rozhovoru pro BBC.

Tatiana NIKOLAENKOVÁ (zvukový záznam): Jedna věc je velmi urgentní, nedostatek zdravotnického materiálu. V nemocnicích je mnoho dětí, snažíme se trochu zlepšit jejich situaci a zkoušíme pro ně organizovat pomoc. Rozsah tragédie je obrovský a naše nemocnice na to nejsou připraveny, proto potřebujeme vybavení, potřebujeme pomoc, pomoc ze zahraničí.

Říká v rozhovoru pro BBC předsedkyně ruského Červeného kříže Tatiana Nikolaenková. Uvažuje Česká republika o tom, že by přece jen poslala do Beslanu letadlo s humanitární pomocí a zdravotnickou technikou?

Určitě umíme takovou věc zařídit. Nevedl jsem o tom debatu. Není to bezprostředně v mé kompetenci. Nicméně jsem dalek toho, abych kritizoval schopnost ruské vlády přeskupit zdroje, prostě Česko má stále připraveny zásoby, které máme pro naše vlastní potřeby a umíme takové letadlo s humanitární pomocí vypravit velice rychle, jak jsme několikrát ukázali.

Pokud by tedy se obrátil Červený kříž například i na Českou republiku, tak je možné, že by letadlo bylo vypraveno s humanitární pomocí?

Je to otázka pro ministerstvo vnitra, které zasahuje v takových krizových situacích.

Terorismus z jiného úhlu. Před týdnem neznámí ozbrojenci útočili v hlavním iráckém městě Bagdádu na vůz českého velvyslance Martina Klepetka. Ten byl tou dobou na poradě velvyslanců v Praze. Útoku čelila tak Klepetkova ochranka. Velvyslanec Martin Klepetko k posílení policejní ochrany českých diplomatů v Iráku říká:

Martin KLEPETKO (zvukový záznam): Je třeba si uvědomit, že tento počet byl nasazen v situaci, kdy tam bylo podstatně víc Čechů, kdy tam byli odborníci při koaliční správě a ochranka zajišťovala bezpečnost nejen ambasádě, ale i těmto členům české mise, takže teď, když naše přítomnost v koaliční správě, respektive v těch orgánech, které zdědily toto portfolio, tak když se naše účast omezila na jednoho jediného experta, tak ten počet ochranky je podle mě víc než dostatečný.

Říká v rozhovoru pro BBC český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko. Uvažuje podle prvního náměstka ministra zahraničí Jana Winklera Česká republika, respektive ministerstvo zahraničí, o tom, že by se posílila diplomatická přítomnost v Iráku a tím pádem i ostraha českých diplomatů?

Domníváme se, že naše diplomatická přítomnost v Iráku je adekvátní situaci. Dnes jsme vlastně věnovali poměrně hodně času debatám o situacích, ve kterých, nebo podmínkách, ve kterých mise pracuje. Týká se to samozřejmě objektové bezpečnosti, týká se to vozidel, týká se to ochranky.

K čemu jste došli?

Dospěli jsme, především jsme dospěli k závěru, že jakékoliv informace o počtech mužů, kteří misi střeží, o typech vozidel a jejich pancířích, které jsou k dispozici, nebo o tom, zda se budeme stěhovat a kam, jsou informace, které bezpečnostně se jenom snižují, a proto se k nim nebudeme vyjadřovat. Chceme učinit nebo mohu učinit prohlášení, že soudíme dle názoru bezpečnostních expertů nejenom podle našeho názoru, takže ta mise je zabezpečená adekvátně podmínkám.

To znamená, že se nebudou zpřísňovat bezpečnostní opatření pro české diplomaty?

Bezpečnostní opatření jsou přísná a jsou nastavena podle situace již před útokem na našeho velvyslance.

Když jste se dnes radili o útoku na českého velvyslance v Iráku, už jste si také jako diplomaté ten útok interpretovali? Zda šlo o útok namířený proti České republice a proti její vojenské přítomnosti v Iráku?

Jsou některé indicie, které naznačují, že to byl útok připravený a že jeho cílem mohl být český velvyslanec. Na druhé straně existuje nebo takových útoků je po městě bohužel denně několik a jsou směřovány například prostě jenom na bohaté lidi, kteří bydlí v té čtvrti Mansúr, takže nemůžeme podceňovat úvahu, že šlo skutečně o útok na českého velvyslance, a proto jsem přijali opatření, o kterých jsem mluvil, nemluvil.

Můžete ale zmínit, o jaké indicie to tvrzení opíráte, že může jít o útok proti České republice?

To, co je proti, je konstatování, že vlastně ta vozidla údajně byla vozidla z Fallúdži, to znamená, že vážila cestu k tomu, aby tu akci provedla. Za druhé byla akce provedena s dobrou znalostí té topografie, to znamená, s dobrou znalostí toho, že vlastně až o kousek dál je možné rozběhnout ty alternativní trasy, které velvyslanec střídá, čili muselo to být s vědomím toho, že tam odtud někdo vyjíždí a samozřejmě ...

To znamená, že to s největší pravděpodobností byl útok ozbrojenců z Fallúdže, jako z radikálního města?

Zdá se, že tomu tak je.

Nedostalo české ministerstvo zahraničí nějakou indicii, že by ozbrojenci z Fallúdže, kteří pravděpodobně útočili na vůz velvyslance Klepetka, že by chtěli, aby Česká republika stáhla zbytek svých vojáků, který dosud je přítomen v Iráku?

Ne, v žádném případě. Znovu opakuju, že z toho hlediska se informace, které se začaly okamžitě šířit, to znamená, o způsobu útoku a obranných prostředcích, které máme a o tom, že vlastně žádné následky nezpůsobil, že nám moc nepomáhají, že prostě snižují bezpečnost.

Máte na ministerstvu zahraničí už jasno, zda skutečně zůstane, zůstanou vojenští policisté přítomni v Iráku? Teď hovořím o těch vojenských policistech, kteří v Iráku jsou, to znamená, že by se prodloužila mise vojenských policistů i po 1. lednu roku 2005. Teď se nebavíme o ostraze Organizace spojených národů, jejího sídla v Bagdádu, o což je Česká republika také požádána.

Zanedlouho bude parlament projednávat návrh na rozmístění našich vojáků v zahraničí povšechně a tam samozřejmě pan minulý ministr obrany předložil materiál, který počítal s tím, že vojenští policisté Irák opustí tak, jak bylo plánováno. Čili v tuto chvíli nehlásíme žádnou změnu. Jediným zatím důvodem, o kterém mluvíme a který slyšíme, by mohlo být využití těchto jednotek k ochraně mise OSN.

Neuvažujete tedy o tom, že by jako ministerstvo zahraničí, že byste doporučovali ministerstvu obrany, aby zůstali přítomni vojenští policisté, kteří vyučují a zaučují nové obranné složky Iráku, bezpečnostní složky Iráku?

Vedeme o tom stálou debatu. Vedli jsme jí už předtím, než byl tento materiál předložen bezpečnostní radě státu a do vlády, čili ta debata pokračuje a pan ministr Kühnl se vyjádřil tak, že bych chtěl, aby ta debata pokračovala.

Má to vaši podporu?

Má to naši podporu.

Další téma obchod České republiky se zbraněmi. Asociace obranného průmyslu kritizuje ministerstvo zahraničí za to, že v poslední době výrazně omezuje vývoz zbraní a dalších vojenských výrobků do zahraničí. Jste si jako první náměstek českého ministra zahraničí vědom, že příliš zbytečně komplikujete život českým zbrojovkám?

Myslím, že tomu tak není. Nedávno jsem na poradě velvyslanců ve vystoupení, které bylo také určeno veřejnosti nebo médiím, ukazoval, jaký je ten podíl mezi vydáními licencemi nebo povoleními nebo souhlasnými stanovisky a těmi negativními. Vycházelo to na stovky, více než tři sta souhlasů a devět odmítnutí. Ještě zajímavěji, bych řekl, ve prospěch vývozu to vypadá vyjádřeno ve finančních objemech. Do těch čísel nezahrnuji tedy slavnou Věru, protože to je ...

Kapitola sama pro sebe.

... kapitola sama pro sebe. Mrzí mě, že je to poněkud personifikováno. Jako že teď na ministerstvu zahraničí jsou lidé, kteří věci vidí takto. To, co je nejdůležitější a to, co ...

Promiňte, ale, pane náměstku, není to tak, že to částečně personifikujete i vy, když jste konstatoval, že ten systém se mění, že nyní Česká republika bude výrazněji dodržovat etický kodex Evropské unie o vývozu zbraní do zahraničí? Tudíž, jestliže vy se vůči něčemu vymezujete, tak to může vypadat tak, že předchozí politika byla asi politikou nezcela dobrou.

To důležité, co se stalo, je, řekl bych, téměř viz major, tedy vyšší moc, to, co jsme všichni chtěli, náš vstup do Evropské unie, neboť Evropská unie již před lety přijala jakási pravidla, kterými chce regulovat a také chránit, zprůhlednit trh s vojenským materiálem. To je ta radikální změna. My jsme samozřejmě byli vázáni tímto kodexem už před přistoupením nebo vstupem do Evropské unie. Na druhou stranu to, co se výrazně změnilo po 1. květnu, je skutečnost, že jsme byli zapojeni do praxe naplňování tohoto kodexu, to znamená, náhle jsme, náhle nám byly zpřístupněny databáze všech odmítnutých vývozních povolení ze všech členských zemí a také se od nás očekává, že my budeme informovat o tom, které vývozy jsme nepovolili. Dále jsme zavázáni k tomu, abychom konzultovali v případě, že máme žádosti o licence na podobný druh zboží nebo do stejného teritoria, ke kterému byl vydán zákaz některou jinou členskou zemí. A třetí bod bych zmínil výroční zprávu, ke které budeme přispívat, jak do výroční zprávy Unie, tak bychom rádi vydali naši národní zprávu. To jsou nové věci, které možná řadě lidí připadají jako radikální krok směrem prostě k zprůhlednění a k nastolení nějakých neměnných pravidel, která nejsou závislá na individuálním posouzení.

Dvě podotázky. Vy jste zmínil tu statistiku, která padla už na setkání českých velvyslanců, před kterými jste vystoupil s veřejným projevem, zmínil jste ono číslo. Tři sta třicet případů, kdy jste souhlasili s vývozem zbraní do určitých teritorií, devět zemí nebo devětkrát jste vývoz zbraní odmítli. Můžete říci, do kterých teritorií?

To není podle teritorií, to je ...

Do kterých zemí?

To není ani podle zemí, i když samozřejmě koneckonců je to do určitých zemí, ale to není rozhodující. Rozhodující je, co se vyváží, kdo má být konečným uživatelem a jaké jsou záruky toho, že skutečně nedojde k dalším reexportům, čili ...

Co bylo v těch případech, pokud byste to měl rozčlenit, reexport, co se vyváží, komu se to prodává. Co bylo v těch devíti případech? Co převažovalo? Komu se to prodává ...

V naprosté většině případů je to kombinace, kdy se jedná o výrobky, které mohou sehrát svoji roli, a pravděpodobně také mají sehrát svojí roli, například v občanské válce, dvakrát, jestli si dobře vzpomínám, a to je příklad, který mohu zmínit, tam šlo o Súdán, a to si myslím, že bylo, že bylo samozřejmě velmi správné, rozumné ve světle dalšího vývoje. Většinou jde o oblast tedy Afriky nebo Blízkého východu. Je to kombinace toho, že se má vyvézt cosi, co v rukou toho konečného uživatele pod, jaksi u slabé vlády nebo u vlády, o které soudíme, že nedává plné záruky, a to je důvod, proč nechci jmenovat ty země, protože toto je věc, kterou diplomaté neříkají, že nemají důvěru k nějaké vládě, tak kombinace těchto faktů vedla k tomu, proč jsme nevydali nebo nesouhlasili s vydáním licence.

Vy jste zmínil konkrétní zemi Súdán ve dvou případech, kdy z těch devíti došlo k odmítnutí. Když se podíváte na ten etický kodex, který by měla Česká republika jako členský stát Evropské unie dodržovat, on má osm bodů a těch osm bodů by mělo být splněno, aby členský stát Evropské unie vyvezl zbraně do daného teritoria. Velmi stručně teď přečtu těch osm bodů: "Dodržování mezinárodních závazků zemí konečného určení. Za druhé respektování lidských práv v zemi konečného určení. Za třetí vnitřní situace v zemi konečného určení, například existence vnitrostátního konfliktu. Za čtvrté zachování regionálního míru, bezpečnosti a stability. Za páté bezpečnost členských států a spřátelených zemí. Za šesté vztah země k mezinárodnímu společenství a terorismu. Za sedmé riziko dodání jinému než deklarovanému uživateli či reexportu do nežádoucích podmínek. A za osmé kompatibilita vývozu s technikou nebo s technickou a ekonomickou kapacitou přijímací země." Konec citátu. Řekl jsem velmi heslovitě všechny ty podmínky.

Jsem rád, že jste je přečetl. Já bych to těžko dával dohromady, ale ty nejdůležitější jsou skutečně ochrana občanských a lidských práv, riziko regionálního konfliktu, občanská válka v zemi, riziko reexportu. To všechno zaznělo. To poslední, to možná znělo trochu tajemně. Evropská unie se dohodla, že by neměly být vyváženy zbraně do zemí, které na zbrojení vynakládají neadekvátní část svého národního produktu. Interpretuje se to tak, že země, která dává na zbrojení více než čtyři procenta, je zemí, která neinvestuje dostatečně do infrastruktury ve prospěch svých občanů, a proto by se nemělo podporovat toto zbrojení.

Když bych ale ten kodex měl uplatnit na to, jak jsem studoval, vývoz zbraní členských zemí Evropské unie, pětadvacítky, tak je možné ale přece říci, že když se podíváte na africké země, a pokud byste uplatňoval tento kodex, tak by žádná členská země Evropské unie nemohla vyvézt ani jednu zbraň do Afriky jako kontinentu, nicméně se tam vyváží.

Někdy Evropská unie respektuje nebo vždycky Evropská unie respektuje embarga, která uvalí také jiné organizace, například OSN, a obráceně. Jestliže OSN dospělo k závěru, že například je třeba podporovat budování integrovaných ozbrojených sil v Kongu, to znamená, po skončení násilností se vláda snaží vytvořit nějaký systém, tak OSN řekla: "Ano, těm by bylo třeba pomáhat. Ty je třeba podporovat." Pak v Africe jsou země, kam lze vyvážet celkem bez nějakých větších ...

Můžete zmínit, které země z pohledu Evropské unie na africkém kontinentu splňují bezezbytku ten osmibodový kodex?

Bezezbytku je nesplňují žádné země a je to samozřejmě potom otázka interpretace a míry toho zaujetí. Ale jsou, buďme spravedliví a prostě řekněme, že v Africe jsou země, které systematicky porušují lidská práva, kde zuří trvale občanská válka, které jsou trvale zapleteny do konfliktu se svými sousedy a jsou oblasti, kde tomu tak není.

Prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek v rozhovoru pro BBC považuje licenční řízení v České republice za příliš přísné.

Jiří HYNEK (zvukový záznam): Ano. Myslíme-li tím přísný ve smyslu, že dělám administrativní problémy s vývozem, že vytvářím určitý alibismus, že dávám limit devadesát dní na povolení licence a pak zamítnu vývoz nábojů do pistolí do teritoria, které je k nám přátelské a kde ještě před rokem velvyslanec nás přesvědčoval, že je výborný s touto zemí obchodovat, tak mi to připadá šílené. Na druhou stranu jsou tady firmy, které mají, jak říkáme, všechny papíry v pořádku, a tak nějak se intuitivně tuší, že by to mohlo zůstat někde, prostě že ta země, do které se vyváží, není ta, kde to opravdu skončí. Ale nebývají to produkty, nové produkty, které se vyrábí. Většinou to bývají spíš staré zásoby.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek. Pane první náměstku, ministerstvo zahraničí je v celém tom správním řízení o prodeji zbraní jedním z účastníků toho řízení, protože se k věci ještě vyjadřuje ministerstvo obrany a licenční politiku spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Kolik lidí na zbraňové systémy nebo odborníků na zbraňové systémy a zbraně se tou problematikou u vás na ministerstvu zahraničí zabývá?

Ministerstvo zahraničí nepotřebuje odborníky na zbraňové systémy. Ministerstvo zahraničí potřebuje odborníky na interpretaci situace v té zemi, kam jsou zbraně určeny a takové odborníky máme. Vlastně ta struktura je taková, že s licenční správou komunikuje pracoviště, které ovšem tyto poznatky, to znamená, ověření certifikátu konečného uživatele, důvěryhodnosti toho konečného uživatele, ale také vývoj v těch jednotlivých zemích, protože to může být velmi dynamické prostředí, konzultuje s takzvaným teritoriem, to znamená, s lidmi, kteří znají poměry v té zemi a eventuálně se zastupitelským úřadem, aby získal nejnovější informace. Takže systematicky jenom tomuto se věnují v současné době tři lidé. Ti ovšem distribuují ty dotazy a sbírají informace od ...

Přibývá v poslední době, že vstupuji do vaší řeči, žádostí od různých výrobců či prodejců zbraní o vývoz zbraní z České republiky do zahraničí? Přibývají ty žádosti?

Ano, je tomu tak. Navíc přibývají žádosti do oblastí, které jsou z našeho hlediska opravdu problematické, to znamená, že se, tak, jak se vstupem do Evropské unie samozřejmě ten trh stal soutěživějším, tak my bychom samozřejmě rádi viděli, že Česká republika vítězí v té tvrdé soutěži na těch nejvyspělejších trzích, ale v současné době se zdá, že se výrobci hodně obracejí také do těch teritorií, kde ta konkurence právě není taková.

Z toho, co naznačujete, tak až budete za půl roku zveřejňovat další statistiku, to znamená za druhý půlrok, co Česká republika už je členským státem Evropské unie, tak tři sta třicet ano a devět ne rozhodně bude minulost?

Já jsem rád, že udržujete zájem o toto téma, protože další zpráva, další informace už bude obsažena ve výroční zprávě, která by měla splňovat standardy Evropské unie. Chceme připravit zprávu a v tom jsme se všemi zúčastněnými, zejména s ministerstvem průmyslu a obchodu, zajedno, zprávu za rok 2003, která bude ještě tak, jak se nám to podaří, ale zpráva za rok 2004 už by měla být nepochybně podle standardů Evropské unie, jak náš příspěvek do společné unijní zprávy, tak naše národní zpráva. Podle našich rozhovorů s Asociací obranného průmyslu ta podpora pro tuto formu zprůhlednění existuje, protože to není jenom jakási informace pro zvědavce, to je také ochrana toho trhu, ochrana proti úvahám typu: "Vy jste rigidní a jiní z Unie tam vyvážejí." My umíme dokázat nebo prokázat, že tam, kde my jsme přísní, tak stejně tak přísné jsou i ostatní unijní země.

Můžete tedy odmítnout informaci, kterou se mi nepodařilo ověřit ze dvou zdrojů, proto se na ní takto otevřeně ptám, že například vláda Keni na té vládní úrovni požádala Českou republiku o vývoz, respektive o dovoz do Keni pistolí značky CZ a že tato věc byla zamítnuta.

Já, už jste vycítil, že jsem zdráhavý k tomu mluvit o jednotlivých obchodních případech, protože jsme zavázáni podmínkami příslušného zákona. Mrzí mě, že nás vždycky ta druhá strana staví do situace, že oni vlastně mohou říkat cokoliv, i co je ověřená informace, i co vlastně není úplně ověřená informace. Já s tím můžu těžko polemizovat, protože já nesmím teď říct: "Ano, byla podána žádost o licenci na x kusů tohoto výrobku do této země a my jsme ji zamítli."

Ale neměly by být v té zprávě také zveřejněny důvody těch zamítnutí těch žádostí? Vy se přece můžete pak vystavit tomu, že jako ministerstvo, jako jeden státní úřad, který v případě může dokonce i v rámci toho správního řízení nedoporučit, tedy de facto zakázat vývoz zbraní, tak může být žalován těmi obchodníky, že zkrátka jim unikl zisk. "Státe, když sis to zakázal, tady je vyčíslena škoda, my tě žalujeme."

Není to tak. Ten zákon je, to nijak samozřejmě neskrýváme, je velmi přísný vůči obchodníkům zejména z hlediska odpovědnosti za újmu, která tím vzniká. Vycházíme z toho, že vlastně na to vydání licence není právní nárok. Probíhá tam správní řízení a jestliže tedy dospějí ty zúčastněné orgány k názoru, že není v zahraničně politickém zájmu nebo není v bezpečnostním zájmu, tak to řeknou a ten žadatel s tím může polemizovat, může chtít detaily, může se dožadovat toho, kdo to řekl, že to takhle je ...

Nemáte ty obavy z hromadných žalob vývozců či výrobců zbraní na adresu ministerstva zahraničí či ministerstva průmyslu a obchodu?

To nemám, protože dokonce když jsem se začal tímto tématem zabývat, tak jsem se i v jiných zemích poptával, zda existuje nějaký judikát, nějaká stanoviska k tomu, že někdy nějaký soud se rozhodl přezkoumávat, zda zahraničněpolitický zájem je, nebo není. Já si to neumím představit, myslím také, že to nehrozí. Vy jste říkal zveřejňovat důvody. Tak samozřejmě, že zase přechod na kodex chování a zveřejňování výroční zprávy usnadní i tuto situaci. Tam se vždycky uvádí odvolání na příslušný, příslušné ustanovení kodexu, na základě kterého nebyla ta licence vystavena nebo ten /nesrozumitelné/ byl vydán. Takže tam je možné se podívat, co byl ten důvod, který nás k tomu vedl a bude to vždycky pro ta teritoria shromážděno, sečteno, takže pro jednotlivé země uvidíme, jaké jsou ty, nebo lze vidět, jaké byly ty důvody. Ale ještě bych řekl, nevyhýbáme se debatám a mrzí mě, že jsme vlastně stáli jakoby v defenzívě. My máme na starosti také podporu vnějších ekonomických vztahů a myslím si, že se najde řada oblastí, ve kterých někdo se nás zastane a řekne: "Pomohli, pomáhají," ale zrovna v té oblasti zbrojních vývozů je třeba hledat skutečně tu proporci. Není možné, aby ...

Pomůžete například s vývozem, ministerstvo zahraničí, pokud se nemýlím, tak považuje za své, za svou výhru dojednání prodeje prvního kusu radiolokátoru Věra do Spojených států amerických, byť předtím byl obchod s Čínou i na základě stanoviska ministerstva zahraničí zamítnut. Je zde nějaký možný vývoz Věry do dalších oblastí, které je možné z pohledu České republiky a její účasti v mezinárodních organizacích považovat za spřátelené?

To je naše společná výhra, řekl bych, je-li to výhra, ještě se ukáže, jaký přínos tento jeden úspěch může mít. Věra je typický příklad výrobku high-tech, prostě toho typu, který bychom měli podporovat, podporujeme a tam chceme vidět české výrobky, ale samozřejmě je potřeba právě s ohledem na to, že to je tak dobrý výrobek zvažovat také, kam má přijít a jaké to může mít důsledky pro naše spojenecké závazky na rozdíl od toho, o čem jste mluvil, nepovažuji za podporu českého průmyslu ty vývozy munice určené k delaboraci, kde je levnější to vyvézt, než to zlikvidovat. To podporuje jenom obchodníky, to nepodporuje průmyslu.

Konstatuje první náměstek ministra zahraničí Jan Winkler. Děkuji, že jste do BBC přišel, někdy příště na shledanou.

Děkuji za pozvání.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Winkler: radar Věra MZV podpoří

Právo, 7. 9. 2004, strana: 3 - Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) má zájem na tom, aby se špičkové výrobky českého zbrojařského průmyslu dobře prodávaly.

"Typickým příkladem takového hitech výrobku, který podporujeme, je radiolokátor Věra," uvedl včera ve vysílání rádia BBC náměstek ministra zahraničí Jan Winkler. "Právě s ohledem na kvalitu výrobku ale musíme dbát na to, kam ho nakonec prodáme," dodal.

Prodej českého radaru Věra do Číny byl přitom nedávno po intervenci USA zastaven. Jeden kus tohoto systému pasivního leteckého monitoringu naopak kupuje americké ministerstvo obrany.