Václav Moravec moderátor BBC

Petra Buzková ve studiu BBC

Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla ministryně školství České republiky Petra Buzková. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Jak dlouho píšete projev?

No, tak, to záleží na tom. Když jsem nastoupila do resortu školství, tak ten první projev, ten byl napsán poměrně velmi rychle, protože v tehdejším roce byly ty obrovské povodně, to znamená, to se odrazilo i do nástupu prvního září do škol, protože většina škol nezačínala učit.

Druhý projev k prvnímu září byl?

Druhý projev k prvnímu září, to byla stávka učitelů, to znamená, že letošní vlastně poprvé takový poklidnější.

To znamená, že jste ho psala nejdelší dobu.

Jasně.

Kolik?

Já nevím, asi hodinu.

Tak to jste i tak rychlá. To si nedovedu představit, jak dlouho jste psala ten projev k povodním a ke stávce učitelů.

Víte, já když něco chci psát, tak o té věci přemýšlím třeba několik dní. A když už si pak přímo sednu k tomu počítači, tak už to mám v hlavě.

O čem bude ten projev třetí, tedy který není provázen ani povodněmi, ani stávkou kantorů?

To bude velmi standardní projev do začátku školního roku. Budu se snažit vítat děti ve škole, hovořit k učitelům a učitelkám vlastně o tom, co já bych si představovala, že by měl následující rok přinést a připomínám tam jedno významné výročí, a to výročí, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku.

Je to plus, nebo minus, povinná školní docházka?

Já jsem přesvědčena o tom, že určitě plus, protože ona tím vlastně vymýtila v této zemi negramotnost.

Co považujete za zásadní v souvislosti se školním rokem 2004/2005, který začíná?

V tomto roce vlastně přichází jedna změna, která se dotkne žáků již bezprostředně v tomto roce a jiné změny se tak nějak rozbíhají. Ta první změna je, že na druhém stupni základních škol, konkrétně v sedmé třídě přibyde jedna hodina navíc. Bude to jedna hodina, která nemá sloužit k tomu, aby si žáci osvojovali další novou látku, to znamená biflovali nějaké nové studium, ale má sloužit k procvičování a prohlubování znalostí, které získávají v jednotlivých předmětech. Může to být například jazyková konverzace nebo to můžou být různá praktická cvičení.

Ono bude záležet, že vstupuji do vaší řeči, konkrétně na ředitelích jednotlivých škol, podle vašich informací využijí především ředitelé jednotlivých škol tu jednu hodinu navíc v sedmých třídách k výuce jazyků?

Podle našich informací v tuto chvíli to nemůžeme ještě říct, protože takovouto informaci budeme mít tak někdy na konci prvního čtvrtletí. Víte, já jsem osobně přesvědčená o tom, že tyto přibývající hodiny na druhém stupni základních škol, loni to byly konkrétně dvě, letos je to jedna, jsou hrozně důležité z jednoho důvodu. V minulém volebním období se hodně diskutovalo o tom, jestli zrušit, anebo nezrušit víceletá gymnázia. Já sama jsem odpůrcem toho, aby se víceletá gymnázia zrušila, nicméně nový školský zákon přináší i to, že na konci prvního stupně víceletých gymnázií musí probíhat určité přijímací řízení na druhý stupeň víceletých gymnázií a právě mým cílem je vlastně vyrovnat možnosti žáků, kteří zůstávají v základních školách na druhém stupni, to znamená přidat jim možnosti výuky, přidat jim další hodiny, aby jejich možnosti byly shodné vlastně s těmi, kteří studují první stupeň víceletých gymnázií, aby potom ti, kteří zůstali v základních školách, měli možnost se po ukončení povinné školní docházky na základní škole přihlásit na druhý stupeň víceletého gymnázia. Myslím si, že tahle ta propustnost je velice zásadní.

Budou se, paní ministryně, přidávat další hodiny i v následujících letech, nebo u sedmých tříd základních škol přidáním jedné hodiny v novém školním roce to končí?

Měly by se v průběhu dalších let přidat ještě další dvě hodiny.

U kterých tříd?

Na druhém stupni.

Zásadní změny čekají školáky v následujících letech. Vy jste zmínila školský zákon, nový školský zákon, který by měl vstoupit v platnost. Ten počítá s tím, že děti na základních školách budou mít povinně dva školní jazyky, v současnosti mají jeden cizí jazyk povinně. Kdy by k té změně mělo dojít? Dva povinné jazyky.

Je tomu tak. Školský zákon přináší, že první cizí jazyk se bude učit již od třetí, nikoli od čtvrté třídy tak, jak tomu bylo až dosud, a také přináší to, že nejpozději, tady zdůrazňuji to nejpozději, od osmé třídy musí škola přijít se vzdělávací nabídkou nepovinného druhého cizího jazyka. Školy, které toho budou schopny, to samozřejmě mohou udělat třeba už v šesté třídě, to záleží na možnostech jednotlivých škol. Nicméně cílem je a je to cílem většiny zemí Evropy, aby žáci základních škol se učili dva cizí jazyky. Nicméně je pro to třeba nechat určité přechodné období z toho důvodu, že by samozřejmě byl velký problém s aprobovanými učiteli těchto cizích jazyků a také že by to byl určitý šokový nárůst, protože v některých školách se ta výuka jazyků nebrala příliš vážně, v minulosti si pamatuju i sama ze své povinné školní docházky, to znamená, že nepovinně by to mělo začít ihned a povinně by ten druhý cizí jazyk měl být od roku 2012.

Vy tedy dáváte do roku 2012 ono přechodné období, aby se ředitelé základních škol naučili pracovat, aby měli dostatek jazykářů, to znamená, povinná výuka dvou cizích jazyků na českých základních školách bude od roku 2012.

Ano, tak to je.

Máte hodně velké obavy v souvislosti s tím, že je nedostatek kvalitních jazykářů na základních školách?

Tak, samozřejmě, protože vlastně to jazykové učivo se po roce 1989 změnilo nejvíce. Matematika se od té doby nezměnila, dějepis se od té doby změnil trochu, český jazyk se nezměnil také, nicméně tehdy se připravovali učitelé především na výuku ruského jazyka, horší to už bylo s těmi jazyky ostatními a kromě toho zůstává pravdou, že ti, kteří projdou pedagogickou fakultou některé vysoké školy a jsou dobře jazykově vybaveni, často utíkají za lukrativnějším zaměstnáním.

Teď se vraťme ke školskému zákonu v souvislosti se středoškolským vzděláváním. Za mě byla povinná matematika, tedy maturita z matematiky, za vás už ano, nebo ještě ne?

Za mě byla víceméně povinná, ale existovala možnost získat výjimku.

Vy jste měla výjimku?

Ano, měla.

K vaší radosti předpokládám.

Ano, ke své velké radosti jsem tu výjimku měla, maturovala jsem z ekonomie, protože já jsem chodila na gymnázium, které mělo takzvané odborné zaměření a tady byla možnost volit mezi matematikou a tím takzvaným odborným zaměřením.

Ekonomie byla taková trochu lehčí matematika, z toho jsem také maturoval. Školský zákon vrátil 5. srpna sněmovně Senát se zásadní připomínkou, upusťte od povinné maturity z matematiky. Věříte, že Poslanecká sněmovna vezme tento senátní návrh, to znamená povinná maturita z matematiky nebude?

Já v to velice doufám, a to ze dvou důvodů. Kromě té povinné maturity z matematiky totiž Senát opravil celou řadu legislativních nepřesností, které vznikly v Poslanecké sněmovně a druhá věc, on ten samotný návrh z Poslanecké sněmovny odpovědné maturitě z matematiky, podle mého soudu velice nesystémový, protože on tu povinnou maturitu z matematiky zaváděl pouze na gymnáziích, on ji například nezaváděl na středních odborných školách, které kolikrát mají technické zaměření, zatímco na gymnáziích, která mohou mít zaměření humanitní, by ta povinná maturita z matematiky byla.

To znamená, že nejvíce postižená by byla právě gymnázia, nikoli například průmyslové školy.

Přesně tak.

Nebo dokonce ekonomika, ekonomické.

Tak to přesně je. Víte, já vám řeknu, jak já si vlastně představuju, že by to s tou maturitou z matematiky mělo fungovat. Matematika samozřejmě zůstává jako maturitní předmět, z toho důvodu, že každý, kdo bude chtít jít studovat například technický obor, bude chtít studovat ekonomii nebo dokonce matematiku, tak musí mít možnost z matematiky maturovat. Matematika by zůstala mezi těma několika volitelnými předměty, které si může každý žák zvolit pro svoji maturitu.

Nikoli jako předmět povinný pro všechny.

Nikoli jako předmět povinný pro všechny. Ale to také znamená, že povinností každé školy je připravit ty, kteří chtějí maturovat z matematiky, natolik kvalitně, aby ta maturita z matematiky mohla být úspěšně složena, to znamená, že to, že matematika zůstává maturitním předmětem neohrožuje kvalitu výuky matematiky na školách, ale já přece jen patřím asi k těm, kteří vždycky radši nechávají volbu a osobně vím, že velká spousta žáků a studentů je maturitou z matematiky hodně vystresována a koneckonců řada z nich zrovna tento předmět ve svém budoucím povolání vůbec nebude potřebovat a bude potřebovat jiný.

Když premiér Stanislav Gross předstoupil v úterý čtyřiadvacátého srpna před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry vládě, krom jiného mluvil o školství.

Stanislav GROSS, premiér (ČSSD) (zvukový záznam): Když je řeč o školství v oblasti rozvoje lidských zdrojů, nemůže být opomenuto ani střední školství a učňovské školství. Zde bude muset vláda vytvářet podmínky pro to, aby více odpovídalo potřebám trhu práce a více se preferovaly perspektivní obory, které v České republice v budoucnu budou tvořit páteř naší ekonomiky. A když mluvím o perspektivních oborech, tak je samozřejmě zapotřebí zavést v České republice i mechanizmy, které budou schopny tak jak v těch nejúspěšnějších státech efektivně předvídat a reagovat na vývoj mezinárodního i domácího trhu práce, předvídat potřeby a v tomto směru ve střednědobém a dlouhodobém horizontu upravovat to, co naše školská soustava nabízí, tak aby to odpovídalo potřebám a věcem nebo možnostem, které v budoucnu bude Česká republika, na kterých bude Česká republika stát.

Prohlásil v Poslanecké sněmovně premiér Stanislav Gross. Z Grossovy obecné formulace není zřejmé, jak chce vláda vytvářet podmínky pro to, aby vzdělávání víc odpovídalo potřebám trhu práce, především u těch středních škol a pak také u odborných učilišť. Může na tu otázku odpovědět Petra Buzková jako ministryně školství?

No, tak rozhodně se o to mohu pokusit. V každém případě se jedná o to, že by bylo zbytečné, hloupé i velmi neekonomické, kdyby naše školská soustava produkovala de facto nezaměstnatelné absolventy, anebo takové absolventy, kteří se okamžitě musí rekvalifikovat. Je tady celá řada oborů, o které je skutečný zájem a ne vždy je o tyto obory dost uchazečů. Víte, ona stížnost, že školství neprodukuje uchazeče podle trhu práce, je už velmi stará. Já jsem o ní diskutovala mnohokrát třeba se zástupci svazu průmyslu, ale problém je takový, že se vám potom mnohdy stane, že ministerstvo školství, které každoročně prostřednictvím své přímo řízené organizace Ústav pro informace ve vzdělávání vydává statistická čísla o zaměstnanosti absolventů, takže velmi často zjistíme, že naopak velké množství nezaměstnaných absolventů je často v těch oborech, kde je po absolventech velká poptávka.

Tak zatím Stanislav Gross vás nakazil tou obecností, můžeme být ještě konkrétnější?

Ne, já se pokusím být velmi konkrétní, protože je například velká poptávka po absolventech strojírenských oborů, je velká poptávka po absolventech stavebních oborů, ale mnohdy zjistíte, a to minimálně krajově, že je poměrně výrazná nezaměstnanost právě v těchto oborech. On totiž ten problém je takový, že nabídka zaměstnání, vůbec jako lukrativnosti toho zaměstnání je taková, že mnohdy právě absolventi těchto škol takovéto nabídky nereflektují.

Tak. Které kroky konkrétně tedy budou?

Je to vlastně jeden z problémů, ale to jsem tak nějak se odsunula do jedné zvláště konkrétní věci. Já jsem vlastně již za minulé vlády, za vlády Vladimíra Špidly udělala jeden velice významný krok. Zřídila jsem si svůj poradní sbor, kde je zastoupen svaz průmyslu a kde jsou zastoupeni rektoři technických vysokých škol a my vlastně v této době finišujeme materiál, který bude, který se zabývá tím, jak podporovat české vysoké technické školství, protože české technické školství mělo svoji tradici a je po absolventech vysokých technických škol obrovská poptávka, ale když se podíváte například na čísla, kolik lidí se hlásí na vysoké školy technického zaměření a kolik procent jich je přijato, tak byste se divil, že jsou obory, kde je přijato devadesát pět, devadesát osm procent uchazečů. A takové, to už není něco, z čeho bychom měli mít radost. To už v principu znamená, že musí být přijat de facto každý, to znamená, chtěli bychom hledat určitou cestu, jak nalákat vlastně absolventy středních škol právě na techniku, která je samozřejmě těžká pro studium, ale na druhou stranu jsou to obory perspektivní.

Jakými recepty nalákat?

Jsou to recepty takové, aby například zde byly možnosti významných stipendií, aby lidé z průmyslu chodili přednášet na vysoké technické školy, což může být samozřejmě pro studenty velice zajímavé, aby studenti například již ve třetím nebo ve čtvrtém semestru mohli spolupracovat s konkrétními průmyslovými podniky i na jejich výzkumu a vývoji, aby tam mohli nalézat své vedoucí diplomových prací a podobně.

Další téma, platy učitelů. Když jste, paní ministryně, byla naposledy v Interview BBC, což bylo 4. května letošního roku, slibovala jste, jestlipak víte, co jste tady slibovala? V souvislosti s platy učitelů.

Slibovala jsem bezesporu to, že udělám všechno pro to, aby se platy učitelů maximálně zvýšily.

Ano, to jste slibovala, a dokonce jste byla i konkrétnější, představte si. Vy jste totiž slíbila, že v červnu roku 2006 by měl průměrný plat kantorů na základních a středních školách být sto třicet procent průměrné mzdy v zemi. Platí tento závazek? Ano, nebo ne?

Byla bych velice ráda, kdyby se to povedlo a zatím musím říct, že platy učitelů stoupají rychleji než platy ostatních zaměstnanců z veřejné sféry. Já jsem si s sebou vzala některá čísla, takže abych byla konkrétní, tak průměrný příjem učitelů v regionálním školství se v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně zvýšil o třináct celých dvě procenta na osmnáct celých sto devadesát jedna korun z původních šestnácti tisíc šedesáti osmi korun. Učitelé mateřských škol si v prvních třech měsících roku vydělali v průměru čtrnáct tisíc šest set třicet korun oproti dvanácti tisícím sedm set čtyřem korunám ve stejném období loňského roku, příjem učitelů základních škol se zvedl na osmnáct tisíc čtyři sta čtyřicet devět korun z patnácti tisíc osm set sedmdesát čtyři a u středoškolských učitelů na devatenáct tisíc šest set osmdesát dva z osmnácti tisíc dvě stě padesát.

To bude teď zajímavé, protože si srovnáme ta data. Český statistický úřad v pondělí zveřejnil čísla, z nichž vyplývá, že platy v České republice rostou nejpomaleji za uplynulých šest let. V rámci celku předseda Českomoravského svazu pracovníků školství František Dobšík řekl před několika okamžiky v rozhovoru pro BBC, že jeho odborům se krajně nelíbí, jak podle jeho názoru rostou platy kantorů pomalu.

František DOBŠÍK, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství (zvukový záznam): Tady dochází opět k stagnaci, protože ta průměrná mzda ve státě rostla víc jak o šest procent v té podnikatelské, víc jak o sedm procent u pedagogů poroste, když se to zprůměruje zhruba kolem těch pěti, šesti procent, takže je to v podstatě jenom dohánění toho, jak všichni ostatní rostou, takže ten poměr v podstatě klesá u středních škol zhruba na těch sto sedm procent podle našich odhadů a učitelé základních škol si nějak zvlášť tedy nepolepšili k tomu průměru, protože pokud průměrný plat je něco kolem osmnácti tisíc, u nich je to taky zhruba osmnáct tisíc, takže ten, to srovnání je na sto, sto jedna, sto dva, sto tři procent, podle toho, já zatím mám údaje jenom asi z pěti šesti krajů, takže to takhle jenom rámcově k tomu odhadujeme, ale není to nic prostě závratného, čím by se mohla bývalá vláda pochlubit, že splnila své vládní prohlášení, kdy slibovala, že učitelům navýší platy. Navýšila je, ale v podstatě jako všichni ostatní rostli také.

Platy učitelů k průměrné mzdě v zemi srovnával předseda Českomoravského svazu pracovníků školství František Dobšík. Je si ministryně školství Petra Buzková vědoma těch čísel, to znamená sto sedm procent u středoškolských kantorů, sto dvě procenta u kantorů základních škol při té průměrné mzdě v zemi?

Víte, ono se to těžko říká, protože největší nárůst platů učitelů by měl být zaznamenán právě v tomto roce, protože v minulém roce se přecházelo z dvanáctitřídní na šestnáctitřídní tarifní platovou tabulku a právě tam si učitelé polepšili nejvíce, protože učitelé vlastně byli téměř jediní, kdo si polepšili o dva tarifní stupně.

Promiňte, ale předseda Dobšík mluvil o prvním pololetí, to znamená, že zjevně má pocit, nebo kantoři mají pocit, že k nějakému výraznému nárůstu platů nedošlo.

Já tady v tuhle tu chvíli pracuji s čísly, která jsou naprosto přesná a jsou to čísla z prvního čtvrtletí. Čísla z prvního pololetí zatím ještě oficiálně nebyly vydány, ale abychom mohli mluvit naprosto korektně, musíme mít čísla až z celého roku, protože specielně u učitelských platů poměrně zajímavou složku platu tvoří také nenárokové složky platu a možná si sám dokážete představit, že ředitelé škol velmi často dělají to, že tyto nenárokové složky vyplácejí spíše až v druhé části roku právě z toho důvodu, že si je schovávají v rezervě.

To znamená, že teď se škudlí, aby se pak ke konci roku rozdávalo?

Řekl jste to poměrně přesně. Takže já bych se nechtěla o tahle ta čísla hádat, ale každopádně jsem přesvědčena o tom, že ten nárůst byl podstatně vyšší, než říká pan Dobšík.

Předseda Českomoravského svazu pracovníků školství František Dobšík před několika okamžiky v rozhovoru pro BBC také naznačil a začal vyhrožovat stávkou, protože prý nespokojenost kantorů narůstá.

František DOBŠÍK, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství (zvukový záznam): Já jsem říkal, že to nebyl poslední krok. Všichni víme, že pravděpodobně projdou sněmovnou školské zákony, kde je i zákon, který v podstatě jaksi rozpohybovává tu hladinu vzdělávání, co se týká rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a určitě budeme chtít samozřejmě naplnit tuto ideu, protože to byli učitelé, kteří po tom volali, ale bude to podle mne zkvalitněná služba a tu by si ten stát měl, potažmo vláda uvědomit, že pokud někdo bude v podstatě vykonávat kvalitnější službu, že by měli prostě i tak ohodnotit, aby to nebyli teda jenom důchodci a nekvalifikovaní, kteří v tom systému zůstanou, ale i ti, kteří opustili pedagogické fakulty a měli by se do toho pedagogického života zapojit.

Řekl před několika okamžiky v rozhovoru pro BBC předseda Českomoravského svazu pracovníků školství František Dobšík. On dodal, že k případné stávce nedojde letos, ale případně v roce příštím. Co můžete udělat pro to, aby ta hrozba nebyla?

Pan předseda Dobšík zapomněl říct jednu věc. On hovořil o tom, že Poslaneckou sněmovnou teď projde školský zákon, ale on projde zákon ještě jeden, a to je zákon o pedagogických pracovnících. Já tento zákon považuji za naprosto průlomový, protože je to vlastně poprvé, kdy učitelské povolání má svůj vlastní zákon a tento zákon stanovuje několik zcela nových věcí. Za prvé to, že učitelé, kteří se budou vzdělávat, mají šanci se mnohem rychleji pohybovat v platové stupnici v rámci svého tarifního ohodnocení. Toto když převedu do češtiny, takže mladý učitel, který má zájem o své povolání, má šanci mnohem rychleji získat vyšší plat a nebude tam vlastně existovat pouze věkový automatismus, který je tam dneska a druhá věc, že učitelé, kteří se budou doškolovat, budou moci získat specializační příplatek, který se pohybuje v rámci několika tisíců korun.

Ale to nezmění průměr. To znamená.

To změní průměr, až to naběhne.

Výrazně? On se změní průměrný plat kantorů, protože bude na ně i víc peněz v souvislosti s tím novým zákonem o pedagogických pracovnících?

Tento zákon o pedagogických pracovnících je samozřejmě koncipován tak, že například aby učitelé získali takové vzdělání, aby za něj mohli dostávat specializační příspěvek, si vyžádá určitý čas, ale tento zákon byl schválen vládou s tím, že v průběhu několika let si vyžádá tento zákon poměrně značné finanční náklady.

Což vás těší, protože budete mít víc v rozpočtu na platy kantorů.

Samozřejmě, že mě to těší.

To je dobře. S jakým nárůstem platů počítáte v příštím roce v průměru u pedagogických pracovníků?

Já to v tuhle tu chvíli ještě neumím odhadnout, protože platová vyjednávání ve vládě teprve začínají. Já bych byla velice ráda, kdyby se podařilo, aby specielně na platy učitelů byla vynaložena nějaká částka navíc, aby jejich platy opět rostly rychleji.

Pojďme si teď společně poslechnout, co si představují školští odboráři, kteří chtějí v nejbližší době zahájit s vámi jako s ministryní školství jednání o růstu platů kantorů v příštím roce. Předseda Českomoravského svazu pracovníků školství František Dobšík v rozhovoru pro BBC zveřejňuje konkrétní požadavky odborů.

František DOBŠÍK, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství (zvukový záznam): Hovoří se, že to bude v rámci celé veřejné sféry něco kolem čtyřech, možná pěti procent. Já si myslím, že by to mělo být, blížit se k té hranici deseti procent. Je to v podstatě požadavek samozřejmě, který může vypadat na první pohled jako velmi maximalistický, ale koresponduje s tím, že pokud chce vláda a vznikl jakýsi společenský konsensus, že ta relace je těch sto třicet procent vůči tedy těm relacím, které jsou v zemích Evropské unie, ve které už jsme, že pokud to nebude zhruba těch deset procent, tak těch sto třicet procent ta vláda nemá šanci v podstatě naplnit.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda Českomoravského svazu pracovníků školství František Dobšík. Je deset procent nárůstu platů učitelů na středních a základních školách v příštím roce reálný, to znamená dvojnásobný růst platů kantorů v porovnání s veřejnou sférou jako takovou?

Nejsem si tím jistá. Ten požadavek samozřejmě je relativně maximalistický, ale já naprosto chápu pana Dobšíka, že takovýto požadavek má, protože to je bezesporu práce odborů, aby takové požadavky vznášely a já sama musím říct, že já bych si docela přála, aby se podařilo takovýto požadavek prosadit, ale mohu říct pouze tolik, že se budu velmi snažit, aby nárůst platů učitelů byl vyšší než nárůst u ostatních pracovníků ve veřejné sféře, ale zda se podaří získat těch deset procent, to opravdu nevím.

Spíš myslíte kompromis? Někde kolem sedmi, šesti?

Netroufám si hádat.

Další téma, reforma vysokých škol. Je to teď největší úkol pro vás jako pro ministry?

Je to opravdu velký úkol, protože myslím si, že je to vlastně poprvé, kdy se některý ministr reformovat naše vysoké školství pokusil a jedná se především o posílení financování vysokých škol a o transformaci veřejných vysokých škol.

Premiér Stanislav Gross v souvislosti s tímto úkolem své vlády čtyřiadvacátého srpna v Poslanecké sněmovně prohlásil:

Stanislav GROSS, premiér (ČSSD) (ukázka): Naše vysoké školství a celé terciální vzdělávání musí mít žádoucí strukturu a tady nepochybně v nadcházejícím období vláda s vysokoškolskou obcí musí ještě udělat poměrně velký kus práce a musí také být moderní a srovnatelné svým obsahem tak, aby naše vysoké školství bylo schopno konkurovat vysokým školám v rámci toho našeho evropského prostoru, protože i v této oblasti se stále více a více bude projevovat konkurence mezi jednotlivými poskytovateli vysokoškolského vzdělání.

Konstatoval čtyřiadvacátého srpna v Poslanecké sněmovně premiér Stanislav Gross. Ministryně školství Petra Buzková už má vypracovanou reformu vysokých škol a po vládě v této souvislosti požaduje deset miliard korun českých. Nepředpokládám, že byste je dostala v jednom státním rozpočtu, protože...

S tím jsem ani nepočítala. V tomto materiálu je konstatováno, že vnitřní zadluženost veřejných vysokých škol od roku 1989 narostla zhruba na deset miliard korun a má-li skutečně dojít k reformě veřejného vysokého školství, tak je potřeba do našich veřejných vysokých škol tuto částku vložit. Já jsem ráda, že v loňském roce se podařilo vlastně historicky nejvyšší navýšení finančních prostředků do veřejných vysokých škol. Jednalo se asi o dvě celé šest miliardy korun a již to umožnilo, aby některé kroky připravované reformy byly uskutečněny v tomto roce.

Paní ministryně, když mluvíte o deseti miliardách, do jakého časového plánu budou rozvrženy nebo jaká je vaše představa o rozvržení těch deseti miliard?

Moje představa za optimálního stavu by to bylo rozložení do třech let.

To znamená, každý rok zhruba tři miliardy nějakých tři sta milionů, pokud se nemýlím a počítám dobře. Vy v rozpočtu na příští rok požadujete pro svůj resort navíc víc než čtyři a půl miliardy korun s tím, že většina těch peněz by měla jít právě na reformu vysokých škol. Na co konkrétně by zhruba ty čtyři miliardy v roce příštím měly jít?

V tom příštím roce jsou tam dvě věci, které považuji za zásadní. Ta nejzásadnější skutečně je posílení institucionálního financování výzkumu a vývoje na vysokých školách, protože výzkum a vývoj na vysokých školách je dosti podfinancován a právě mají-li naše vysoké školy být srovnatelné s těmi zahraničními, je třeba investovat do toho, čemu se říká tedy institucionální financování, to znamená vlastně do výzkumných záměrů.

Česky řečeno granty.

Granty, výzkumné záměry jednotlivých vysokých škol, protože ono samozřejmě jak je spojeno všechno se vším, tak to jsou finanční prostředky, ze kterých jsou placeni i někteří vyučující, ze kterých je placeno vybavení například laboratoří vysokých škol a podobně, to znamená jedná se vlastně i o vybavení vysokých škol a druhá věc, která ovšem vyžaduje částku nižší, nicméně také významnou, je podpora normativního financování na studenta, které by se mělo zvýšit.

Můžete naznačit, o kolik by se zvýšilo, česky řečeno normativní, normativní podpora studenta, když to přeložíme do češtiny, zkrátka to, že vysoké školy dostávají peníze na hlavu, na jednoho studenta. Jaké by mělo být to navýšení?

Já bych si představovala minimálně deset až patnáct procent.

V průměru.

V průměru pro příští rok. Ale vlastně tohle to není všechno, protože toto je vlastně pouze ta část reformy, která se týká financování ze strany státu, ale já jsem přesvědčena o tom, že mají-li být naše vysoké školy konkurenceschopné, je nezbytně nutné, aby se posílily i další zdroje financování.

Ano, vy jste to totiž, zase vstupuji do vaší řeči, dokonce napsala do programového prohlášení vlády, četl-li jsem pozorně, v kapitole Školství se píše: "Vláda legislativně a daňově podpoří financování činnosti vysokých škol z více zdrojů." Konec citátu. Buďte konkrétní, jak.

Budu zcela konkrétní. Jedná se především o úlevy v podnikatelské sféře při podpoře vysokých škol, to znamená daňové odpisy pro dary a spolupráci podniků s vysokými školami, pobídky pro podniky a podobně.

Můžete naznačit, jak velké by ty daňové odpisy měly být a kdy by měly hlavně začít platit, protože to bude přinášet vysokým školám konkrétní peníze.

Já bych byla samozřejmě velice ráda, kdyby takovéto věci mohly začít platit již někdy od roku v polovině roku 2005 nebo nejpozději v roce 2006.

To znamená, s příštím akademickým rokem aby vstoupily daňové úlevy pro podniky, které budou dotovat vysoké školy. Vy jste v deníku Mladá fronta DNES 12. srpna přislíbila, že už za tři roky dostane šanci studovat až šedesát procent čerstvých maturantů. Co především se bude muset změnit, aby se tento cíl stal skutečností? Šedesát procent maturantů na vysoké škole.

Já když budu teďka upřímná, tak vám řeknu, že by se nemuselo změnit téměř nic, protože pokles našich populačních ročníků je tak silný, že kdyby se...

Kdy se k tomu dospěje?

Že by se k tomu dospělo takzvaně samospádem, ale takhle. Tohle to...

To by bylo tak za dvacet let.

To se hluboce mýlíte. To by bylo mnohem dříve, protože v současné době z čerstvých maturantů se na vysoké školy dostává zhruba čtyřicet tři procent populačního ročníku a do terciálního vzdělávání, to znamená včetně vyšších odborných škol je to přes padesát procent, ale ten pokles naší populace je tak strašně silný, že bychom se opravdu pouze s tím, kdybychom s tím nedělali vůbec nic, ale věřte tomu, že to není ten cíl, který mám, že bychom se dostali zhruba do tří let přes padesát procent.

Tak, teď už vím, jak se píše programové prohlášení vlády. Že se počítá s tím, jak funguje populační nekřivka než spíše křivka v České republice. Děkuji ministryni školství České republiky Petře Buzkové za to, že přišla do BBC a někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Buzková chce zavést úlevy pro podniky podporující VŠ do dvou let

PRAHA 31. srpna (ČTK) - Ministryně školství Petra Buzková je přesvědčena o tom, že mají-li být české vysoké školy konkurence schopné, je nezbytně nutné posílit jiné zdroje jejich financování než státní. Jedná se především o podnikatelské úlevy při podpoře vysokých škol.

"To znamená daňové odpisy pro dary a spolupráci podniků s vysokými školami, pobídky pro podniky a podobně. Já bych byla velice ráda, kdyby takovéto věci začaly platit někdy v polovině roku 2005 nebo nejpozději v roce 2006, to znamená s příštím akademickým rokem," řekla dnes v rozhlasové stanici BBC Buzková.

Kromě toho hodlá v rámci reformy vysokého školství zvýšit podporu normativního financování škol, tedy zvýšit příspěvek na jednotlivého studenta. "Já bych si představovala minimálně deset až patnáct procent v průměru pro příští rok," uvedla Buzková.

Cílem reformy vysokých škol je zvýšit jejich kvalitu a konkurenceschopnost v rámci Evropské unie. Vysoké školy se dlouhodobě potýkají s nedostatkem peněz. Kvůli tomu je na řadě z nich například zastaralé vybavení nebo nedostatečně vybavené knihovny. Na to upozorňovali i vysokoškolští studenti v rámci akce nazvané Týden neklidu, kterou uspořádali letos na jaře.

Buzková chce zavést úlevy pro podniky podporující vysoké školy

Hospodářské noviny, 1. 9. 2004, strana: 4 - Ministryně školství Petra Buzková hodlá zvýšit konkurenceschopnost českých vysokých škol tím, že prosadí rozšíření možností jiných zdrojů jejich financování než státních. Jedná se především o podnikatelské úlevy při podpoře vysokých škol.

"To znamená daňové odpisy pro dary a spolupráci podniků s vysokými školami, pobídky pro podniky a podobně. Já bych byla velice ráda, kdyby takovéto věci začaly platit někdy v polovině roku 2005 nebo nejpozději v roce 2006, to znamená s příštím akademickým rokem," řekla pro BBC Buzková.

Kromě toho hodlá v rámci reformy vysokého školství zvýšit podporu normativního financování škol, tedy zvýšit příspěvek na jednotlivého studenta. "Představovala bych si minimálně deset až patnáct procent v průměru pro příští rok," uvedla ministryně Buzková.

Citlivý Adolf, upřímný Stanislav a rychlopalná Petra

Lidové noviny, 3. 9. 2004, strana: 11 - Herce Bruna Ganze si až dosud filmoví fanoušci pamatovali především jako melancholického anděla z Wendersova Nebe nad Berlínem. Po letošním podzimu si ho ale možná budou spojovat s bytostí, která představuje popření všeho andělského - Adolfem Hitlerem.

Za čtrnáct dní má v Německu premiéru film Olivera Hirschbiegela Pád, který popisuje poslední dny Hitlerova života. Ganz se prý na plátně Hitlerovi až děsivě podobá, dokonale prý zvládl i charakteristickou intonaci vůdce třetí říše. Film zatím viděl jen málokdo, už teď ale působí značnou kontroverzi. Ukazuje prý Hitlera z "lidské stránky" - ne jako bestii, ale jako člověka, který se chová laskavě ke spolupracovníkům, projevuje lásku Evě Braunové, hraje si se svým psem, sní, pláče...

Bytost, do níž je možné se vcítit, a kdoví - třeba s ní i soucítit. Jako by takové polidštění Hitlera otevíralo cestu k nějaké jeho, když už ne rehabilitaci, tak alespoň revizi. Koneckonců, nebylo na něm jen to špatné Není se asi co divit, že mnoha lidem, kteří Pád - stejně jako autor těchto řádků - neviděli, ten film vadí. Jaký význam může mít v kontextu utrpení, které Hitler způsobil, poznání, že trpěl i on?

Co může změnit vědomí, že kromě toho, že se dopustil těch nejděsivějších skutků, dokázal inspirovat a opětovat i jaksi normální lidské city? Na druhou stranu ukazovat Hitlera jako zlo absolutní, a tedy nikoliv lidské (protože nic lidského není absolutní), může být svým způsobem alibismus. Je to způsob, jak se od něj odstřihnout, vytěsnit ho. Mluvit o polidšťování Hitlera je tak trochu zavádějící. Byl to člověk a ukázal světu jednu krajní a příšernou podobu lidství. A dovést jiného člověka v kině k jisté míře empatie nemusí nutně znamenat relativizaci vší té hrůzy. V lepším případě může přinést poznání, že ta hrůza je daleko blíž, než si kdy myslel.

Otrlého čtenáře rozhovorů s celebritami českého hudebně zábavně politického průmyslu hned tak něco nerozhodí. Při četbě přepisu interview, které ministryně školství Petra Buzková dala BBC, ale autorem těchto řádků začala lomcovat bledá závist. Petra Buzková se svěřila, že letos jí psaní projevu na zahájení školního roku zabralo ve srovnání s jinými roky nejvíce času, konkrétně asi hodinu (ministryně ovšem bryskně vysvětlila, že fázi bleskového psaní předchází několikadenní proces usilovného přemýšlení, ale stejně...). Jeden si namlouvá, že je se slovy schopen nakládat jaksi profesionálně, a pak dostane takovouhle pumelici. Uvědomí si, že s tím tempem, jež je schopen při psaní vyvinout, by to mohl dotáhnout tak nanejvýš na náměstka na ministerstvu paliv a energetiky, a to je ještě ke všemu zrušené.

Tu závist by ovšem bylo možné maskovat výrazem šokované ctnosti. Koneckonců, vždyť jde o děti! Nevinné bytosti, které sbalivše si v ten velký den přezůvky, plny očekávání a také nejistoty vyrážejí do chrámu vědění s myslí připravenou vstřebávat nové a procvičovat poznané! Nezasloužili by si tito naši drobečkové při takové příležitosti něco víc než prozaický útvar nabušený do klávesnice v rytmu palby strojní pušky? Upřímně řečeno, nezasloužili. Dítě, které je v první den po prázdninách ochotno a schopno pozorně naslouchat projevu resortního šéfa přenášenému školním rozhlasem, si zaslouží jediné - vyšetření příslušným specialistou. Nemá tedy smysl plýtvat časem na něco, co nakonec ve světě zanechá jedinou stopu - krátkodobé zvýšení hladiny akustického znečištění ve školních budovách.

Myslím to upřímně, vysvětluje na billboardech premiér Stanislav Gross, činí tak s bezelstným výrazem kluka z plakátu. Kdekoho to vyprovokovalo k sarkastickým úšklebkům nebo k projevům pohoršení. Ještě pořád ale není tak zle. Skutečně bít na poplach bude potřeba až v okamžiku, kdy premiérovo foto bude doprovázet slogan "Myslím to vážně".

Rodiče, do zbraně

Respekt, 6. 9. 2004, autor: Hana Čápová, strana: 3 - Zase máme za sebou ten téměř mystický den, 1. září, začátek školy. Jeho náboj se dá shrnout do jednoho slova - očekávání. Nezaškodí proto trochu prozkoumat, co nás, rodiče, v novém školním roce asi tak čeká.

Na co se máme připravit, nám naznačila ministryně školství Petra Buzková v rozhlasovém rozhovoru na BBC den před začátkem školy. Mimoděk totiž poodhalila změnu, kterou zdejší úředníci a politici prošli za posledních pár let. Naučili se říkat to, co chce veřejnost slyšet. Zdaleka to však neznamená, že takové věci také skutečně dělají.

Léta se mluví o tom, že by z našich škol mělo zmizet tupé biflování a učitelé by měli spíš začít rozvíjet schopnost dětí přemýšlet, hledat informace a jejich souvislosti. Ministryně ho ve zmíněném rozhovoru také zavrhla. Jenže v souvislosti, která ji usvědčuje z toho, že v lepším případě věci vůbec nerozumí, v horším se nás, rodiče, snaží opít rohlíkem.

Lékem proti biflování je podle ní to, že děti na druhém stupni budou mít hodiny navíc - letos přibude jedna hodina sedmákům. Ta má sloužit k "prohlubování a procvičování znalostí". Domyšleno do důsledku, není zřejmě třeba měnit zaběhlý způsob výuky v desítkách dalších hodin, spraví to přece ta jedna hodina tvořivá.

Podobně líbivou a falešnou politiku zvolilo Buzkové ministerstvo také, pokud jde o daleko zásadnější novinku, nahrazení direktivních osnov rámcovými vzdělávacími programy. Původní myšlenka reformátorů - tvůrců Bílé knihy - byla taková, že školy dostanou velkou volnost při tvorbě vlastních školních vzdělávacích programů, jen se budou muset vejít do zmíněného rámcového programu.

Debata se rozbíhala slibně. Dobrým výsledkem vzdělávání je to, že děti budou schopny tvořivě uvažovat a nakládat s informacemi, zaznívalo na jejím počátku. Z toho je také budeme zkoušet, a ne z toho, zda umí vyjmenovat třeba prvoky. Ředitelé škol měli proto dostat velkou volnost nejen v tom jak, ale také co budou děti učit.

Dnes jsou rámcové vzdělávací programy na světě, ale původní reformátorský náboj z nich docela vyčpěl. Nejsou ničím jiným než oprášenými osnovami. Trefně to citátem z rámcového programu - "Žák uvede základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře" - doložil den po začátku školy bývalý šéf alternativních školských odborů Radek Sárközi. A posteskl si: "To přece není nic jiného než ono všemi proklínané biflování."

Dalším terčem rozhořčené kritiky je tady už léta fakt, že ministerští úředníci kazí našim dětem život: uměle udržovaným nedostatkem míst nedovolují velkému procentu z nich studovat na gymnáziích a středních školách a nutí je ke vstupu na neoblíbené, ale bohatě dotované učňáky.

I v této oblasti dokumentuje vystoupení Buzkové nebezpečný vývoj. Zatímco totiž její předchůdce Eduard Zeman mluvil nepokrytě o tom, že hnát děti do učilišť je správně, protože trh práce to chce, nová ministryně je obratnější. Nechala si poradit od odborníků z Ústavu pro informace ve vzdělávání a opakuje po nich: "Šiček i soustružníků máme víc než dost, jenže za nabízené peníze svou úmornou profesi dělat nechtějí a jdou raději jinam."

Jenže místo aby z toho Buzková vyvodila nějaké závěry - síť škol se má přizpůsobit zájmu dětí - zůstává v praxi vše při starém. Proč ten rozpor mezi slovy a skutky? Vysvětlení je prosté: ministryně vypadá "moderně" a "reformátorsky", a nemusí přitom vůbec nic dělat. Jinými slovy - veřejnost slyší to, co slyšet chce, a lobby pohodlných a změny neschopných učitelů či personálu učňovských škol se nebouří.

Situace nás, rodičů, se ovšem stává o něco těžší. Není už tak snadné nahlédnout pod povrch, přikrytý líbivým přehozem. Zároveň je to ale výzva. Stačí si uvědomit, že právě rodiče jsou, nebo alespoň mohou být, ve školství ta nejsilnější lobby.

Ukazuje to i příklad pražské základní školy v Londýnské ulici. Zatímco zájem rodičů dostat sem své dítě už léta převyšuje kapacitu školy, úředníkům její novátorský ředitel pije krev. Proto o prázdninách s chutí využili udání, že ředitel za peníze rodičů upravil půdu bez všech potřebných razítek. Ačkoli mohli řediteli jen strhnout peníze, rozhodli se ho rovnou odvolat.

Jenže rodiče (autorka tohoto textu je jedním z nich) si to nenechali líbit. Kdo mohl, využil svých kontaktů. Telefony se rozezněly až v prezidentské kanceláři a v úřadě pražského primátora Pavla Béma. Výsledek se dostavil. Ředitel má před sebou další školní rok, pak proběhne výběrové řízení.

Takový klientelismus může vypadat odpudivě, dlužno ale říci, že rodičům zatím nic jiného nezbývá. Radu školy, ve které sedí jejich zástupci, totiž politici neberou vážně - její názory pro ně nejsou ze zákona závazné. Dobrou zprávou ale je, že v den, kdy politici jednali o odvolání ředitele, stálo za jejich zavřenými dveřmi několik desítek rodičů. Chtěli nejen podpořit ředitele, ale také se dozvědět, co se to vlastně v jejich škole děje.

Starostovi se sice vůbec nechtělo, ale nakonec přece jen přišel odpovědět na otázky vyčkávajících rodičů. Když šlo o stavební povolení, byl silný v kramflecích. Jakmile se však řeč stočila na to, co rodiče opravdu zajímá - zda je zmíněná škola dobrá nebo není, jistota starosty byla ta tam.

Žádný pokus o hodnocení kvality škol, které zřizuje, totiž městská část zatím nepodnikla. Ostatně v tom si v ničem nezadá s naprostou většinou jiných měst, stejně jako s ministerstvem školství. A právě zde leží výzva nového školního roku. Stačí, když si my rodiče uvědomíme svou sílu a od politiků budeme chtít nejen hezká slova, ale především skutky.