Václav Moravec moderátor BBC

Jan Švejnar ve studiu BBC

Vláda premiéra Stanislava Grosse s největší pravděpodobností neuskuteční zásadní daňovou reformu. V koaliční smlouvě se kabinet zavazuje, že zachová daňovou kvótu na stávající úrovni. V dokumentu se píše o ekologické dani. Předseda lidovců Miroslav Kalousek navrhuje, aby ekologické daně byly kompenzovány snižováním nákladů na práci.

Miroslav KALOUSEK; předseda KDU-ČSL (zvukový záznam): Umím si představit, že se zlevní pracovní místo snížením odvodů a na druhé straně bude uvalena na spotřebu ekologicky nešetrné suroviny, bude uvalena nějaká spotřební daň, což je, což bude mít svůj obrovský motivační charakter, protože na jedné straně by existovalo levnější pracovní místo, které by snáze vznikalo, na druhé straně by producenti nebyli nuceni uvažovat o snižování svých nákladů a snižování těch surovin a těch položek, na které by byla uvalena ekologická daň.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda lidovců Miroslav Kalousek. Nejen o budoucím vývoji české ekonomiky a hospodářské politice vlády bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. U mikrofonu je Václav Moravec. Hostem Interview BBC je dnes ekonom, profesor z Michiganské univerzity ve Spojených státech amerických Jan Švejnar. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Děkuji. Dobrý den.

Obrysy ekonomické politiky nové vlády je možné vyčíst z koaliční smlouvy. Existuje něco, co jako ekonom v koaliční smlouvě především postrádáte?

No, spíš postrádám specifické kroky. Já myslím, že ta smlouva je dobrá v tom smyslu, že si vytyčili velké cíle. Otázka bude, jak budou zrealizovány.

Když mluvíte o velkých cílech, nemáte obavy, že to jsou cíle nesplnitelné?

To je vždycky velký problém, samozřejmě. Viděli jsme to u minulých vlád, viděli jsme to jinde ve světě, a proto je to otázka, do jaké míry je to realistické očekávat, že tato vláda opravdu bude schopna ony cíle splnit.

Dá se vůbec u vlády, která povládne dva roky, to znamená, že to jsou ty nejobtížnější dva roky před volbami, kdy se vlády velmi těžko vyrovnávají s nějakými zásadními reformami, je možné očekávat vůbec naplnění těch slibů?

Je, ale je to samozřejmě těžké. Otázka je, jestli si tato vláda vytyčí jen krátkodobé cíle a potom bude spíše obhospodařovat nynější situaci, anebo jestli vytyčí dlouhodobé cíle a jednotlivci si vytyčí dlouhodobou budoucnost a potom samozřejmě dva roky je dostatečně dlouhá doba na to, aby se podnikly velké reformy.

Které otázky ve vás především vyvolává čtení koaliční smlouvy, kterou máte před sebou?

Nevidím v této smlouvě zatím rázné kroky, jak vybírat peníze na všechny cíle, které si vláda vytyčila. Čili bude otázka, jak zaplatit na tyto všechny akce a jak přitom snížit schodek rozpočtu, který vláda má a který se zavazuje snížit do roku 2006, 2008, aby země mohla vstoupit do eurozóny.

Když mluvíte o penězích, které bude zapotřebí vynaložit na ty sliby, které jsou obsaženy v koaliční smlouvě, je tam příliš mnoho slibů na příliš velký balík peněz z toho, jak jste ji četl?

Je tam hodně slibů, a tak zase záleží, jak jsme se již zmínili o tom, jak budou zrealizovány, protože mohou být zrealizovány ve velice malé podobě, budou mít potom malý dopad a na to není potřeba mnoho peněz.

Teď mluvíte o čem?

Teď mluvím o všem například investice do vzdělání, investice do výzkumu. Jedná se tam o přístupnosti bydlení, zlepšení prostředí na venkově. To jsou samozřejmě takové široké fráze, které mohou mít potom různé dopady velké, či malé.

Premiér a členové nové vlády mluví o tom, že hlavním úkolem je rychlejší ekonomický růst v České republice, respektive větší dynamika, než která dosud byla očekávána. Vicepremiér Milan Šimonovský mluví o rychlejším růstu o víc než jedno procento. Vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn řekl v pondělí v BBC, že chce do konce roku vypracovat hospodářskou strategii České republiky a dodal:

Martin JAHN; vicepremiér pro ekonomiku (zvukový záznam): Já si myslím, že v tom programovém prohlášení vlády by mělo být to, co chce vláda dosáhnout během těchto dvou let. Vytvoření hospodářské politiky není cíl, ale prostředek. Cíl je urychlení hospodářského růstu, zvyšování zaměstnanosti a podobně. Takže ještě jednou opakuji, ta hospodářská politika je prostředek, ne cíl.

Řekl v pondělí v rozhovoru pro BBC vicepremiér pro hospodářskou politiku Martin Jahn. Které kroky je podle profesora ekonomie Jana Švejnara zapotřebí učinit proto, aby česká ekonomika rostla zhruba o procento rychleji, než se dosud předpokládalo, jak slibují, jak jsme slyšeli, i noví členové kabinetu?

Začnu s tím, že vláda má určitou výhodu v tom, že světová ekonomika roste rychleji než se očekávalo. Čili země je v situaci, kdy vnější tlaky budou naopak pomáhat rychlejšímu růstu. Takže to je dobré. Z hlediska vnitřních okolností, já myslím, že bude důležité udělat to, co si již vláda vytyčila, to znamená, zlepšit podnikatelské prostředí, zvětšit vymahatelnost závazků, to znamená, právní, soudnictví, právní rámec a tak dále, to samo o sobě pomůže.

Může to však pomoci o jeden procentní bod, když mluvíte například o lepší vymahatelnosti práva, vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn slibuje a klade si to jako jednu ze svých hlavních programových priorit, lepší zákon o konkurzu a vyrovnání, což je asi hlavní rámec, právní rámec týkající se podnikání a pak také zlepšení zaregistrování firmy, to znamená, lepší podmínky, byrokratické podmínky pro podnikatele, je to dostatečné k jednoprocentnímu růstu, nebo ten jednoprocentní růst považujete, rychlejší jednoprocentní růst, za nadhodnocený?

To je samozřejmě těžké rychle zodpovědět, ale uvědomme si, že o jedno procento rychlejší růst znamená vlastně o třetinu větší růst, jestliže rostete o tři procenta, tak růst o čtyři procenta, to je podstatný skok. Čili myslím, že další doprovodná opatření bude zapotřebí. Tyto první opatření, tato první opatření jsou velmi dobrá, jdou správným směrem.

Ale jsou nedostatečná. Z toho, co říkáte,…

Ano.

… aby byl růst ekonomiky o jedno procento rychlejší, to znamená, celkem o třetinu v tom globálním pohledu. Tak to jsou opatření nedostatečná.

Zatím nedostatečná, bude zapotřebí další opatření a musíme si uvědomit, že budou i negativní vnější šoky, které již vidíme, například zvýšení ceny ropy.

To je hodně velký rizikový faktor pro ekonomiku světovou, ale i ekonomiku českou?

Ano a zvláště potom ekonomiku těžařskou v tom, že je to ekonomika, která je zcela závislá na vnějších zdrojích ropy a je to podstatná položka, která se může odrazit potom v cenách výrobků a snížením konkurence na světových trzích.

Dodám, že v současnosti v posledním roce došlo ke zvýšení ceny ropy zhruba o padesát procent. Někteří ekonomové nepředpokládají, že by cena ropy byla už nižší než je v současnosti. Jaký je váš odhad budoucího vývoje ceny ropy na světových trzích?

Já myslím, že ten odhad je více pesimistický než byl dříve, že mnoho lidí očekávalo, že ropa, cena vzrostla a že rychle opět klesne. Nyní myslím, že ta tendence je spíš, že se udrží na nynější úrovni nějakou dobu, je stále naděje, že klesne, ale ne už v krátkodobém horizontu, ale spíše ve střednědobém horizontu.

Z toho, co říkáte, je cena ropy jedním z hlavních rizikových faktorů nejen pro světovou, ale v budoucnosti i pro českou ekonomiku?

Ano, a to z toho důvodu, že jsme velice otevřená ekonomika a že nemáme vlastně místní zdroje.

To znamená, že tento rizikový faktor může naopak brzdit ty kroky, které bude vláda činit?

Přesně tak, utlumí tempo růstu.

Dá se říci, jak silný faktor v utlumení růstu je cena ropy?

Je to velice podstatný faktor. Já bych řekl, že se srovnává s cenou pracovní síly a položkami tohoto typu.

To znamená, že tak, jak je drahá pracovní síla a vliv pracovní síly, drahosti pracovní síly na ekonomiku, tak silným faktorem je i zvyšování ceny?

Obdobně řádově ne úplně stejně silný, ale je velice silný.

Když jste byl zhruba před půlrokem v Interview BBC, tak jste prohlásil, že by rychlejšímu ekonomickému růstu, mluvil jste zhruba o dvou procentních bodech, mohlo pomoci i výrazné snížení daňové kvóty v České republice ze současných čtyřiceti. Tehdy jste prohlásil na třicet čtyři procenta, to znamená, zhruba o šest procentních bodů. V tom koaličním dokumentu je zcela jasné, explicitně napsáno, že vláda zachová daňovou kvótu na stávající úrovni. Znamená to, že tedy rychlejší růst není představitelný, když vláda nechce sáhnout ke snižování daňové kvóty?

Je to velice důležitý stimul, který vláda zatím není ochotna využít, a to je škoda myslím, protože to je opravdu oblast, ve které by se dalo mnoho udělat a který by též pomohl k integraci České republiky do světové ekonomiky a do Evropské unie.

Jaké pro to máte vysvětlení, že kabinet, který je složen ze sociální demokracie na straně jedné, ale i z liberální Unie svobody-Demokratické unie na straně druhé, není ochoten ke snižování celkové daňové kvóty?

Já doufám, že je to otázka dočasná ve smyslu, že se zatím nebyli schopni dohodnout v této oblasti. Takže drží status quo, ale že se ještě touto problematikou budou též zaobírat.

Myslíte ještě v následujících dvou letech?

Ano. Doufám, že v následujících několika měsících.

To znamená ale, že by museli porušit koaliční smlouvu?

Dobře, ale oni mohou k ní vypracovat dodatky, mohou ji dále rozvinout. Čili zde bych se snažil být jako optimistický, dávat možnost dalšímu vývoji.

Když o tomto, o této možnosti mluvíte, to znamená, že podle vašeho názoru, pokud budou chtít strany vládní koalice splnit své sliby z toho, co už daly veřejnosti, ty sliby, které daly veřejnosti, rychlejší ekonomický růst, tak jim nezbude nic jiného než snižovat daňovou kvótu?

No, byl by to, myslím, ten nejlepší krok, jak tohoto cíle docílit a myslím, že opravdu důležité si je uvědomit, že rychlejší růst, rychlejší tempo ekonomického růstu je ten nejlepší prostředek, kterým docílit všechny ony cíle, které byly vytyčeny.

Znamená to, že by mohly lépe plnit závazky, to znamená, ať už rodinnou, podporu rodin s dětmi, vzdělanostní ekonomiku, dále pak podporu sociálně slabších vrstev společnosti, pokud by měly ekonomický růst, protože by rychle mohly rozdělovat víc peněz?

Přesně tak, přesně tak. Ta logika je zcela jednoduchá, z většího koláče se lépe krájí než z menšího.

Předseda lidovců Miroslav Kalousek se obává, že vláda premiéra Stanislava Grosse příliš zásadních reforem neučiní. Tady jsou pondělní slova šéfa lidovců z rozhovoru pro BBC.

Miroslav KALOUSEK; předseda KDU-ČSL (zvukový záznam): V tuto chvíli, kdy vůle ve sněmovně není nakloněna reformám, se přesto této vládě povedlo mnoho reformních kroků učinit, ale obávám se, že kroky směřující ke snižování přímých daní a výraznému zjednodušování administrativy a omezování vlivu státu do ekonomiky jsou nástroje, které v okamžiku, kdy ve sněmovně existuje sedmdesát sociálních demokratů a čtyřicet jedna komunistů, jsou velmi obtížně průchodné.

Řekl v pondělí v rozhovoru pro BBC předseda lidovců Miroslav Kalousek. My jsme už s profesorem Janem Švejnarem mluvili o daňové reformě a snižování daňové kvóty jako jednom ze zásadních kroků k rychlejšímu ekonomickému růstu v zemi. Je možné docílit rychlejšího ekonomického růstu ještě dalšími zásadními reformami a kterými?

No, tak jsou zde další oblasti například oblast trhu práce, kde zatím máme velice silné daňové zatížení, vysoké odvody a tak dále. Takže naše pracovní síla je poměrně drahá. Máme téměř desetiprocentní, podle toho, jak to měříme, desetiprocentní řekněme nezaměstnanost, to znamená, že máme desetinu pracovní síly, která není využitá. Je těžké rychle růst, pakliže desetinu důležitého faktoru růstu nevyužíváme.

Ještě navíc, pokud se nemýlím, ta desetina, desetina společnosti navíc odčerpává další peníze.

Odčerpává, přesně tak, další peníze a je to samozřejmě psychologicky deprimující pro lidi, kteří chtějí pracovat a mohou pracovat, že nemohou. Čili je zde řada negativních faktorů, ano.

Bavíme-li se o české ekonomice, pojďme ji vsadit do zase globálnějšího pohledu, do ekonomiky evropské. Existuje lisabonský cíl, což je cíl Evropské unie přeměnit Evropskou unii do roku 2010 v nejdynamičtější světové hospodářství, tedy založené na znalostech s vysokou mírou nezaměstnanosti, v zaměstnanosti, promiňte, a beroucími ohledy na životní prostředí. Ta strategii byla přijata už před čtyřmi lety, to znamená, že můžeme konstatovat, zda bude vypracován a zda bude reálný ten cíl, že by se ekonomika Evropské unie stala nejrychleji rostoucí ekonomikou v roce 2010 na celé zeměkouli. Z toho, jak sledujete ty kroky, je to reálné?

Já myslím, že se to stává čím dál tím méně reálné. Začal bych tím, že reálné je to v tom smyslu, že evropská, celoevropská ekonomika je velká, je to největší ekonomika nyní na světě. Má velice dobře vzdělanou pracovní sílu, různé vynikající předpoklady historicky od druhé světové války, rostla rychleji než se třeba například ekonomika americká. Zlom nastal vlastně na počátku devadesátých let, od té doby Amerika roste rychleji, je pružnější, dynamičtější, vývoj se tam činí rychle a tudíž Lisabonský proces nebo ony cíle, které byly vytyčeny v Lisabonu, jdou správným směrem. Bohužel, jak jste již naznačil, během posledních čtyř let se ukazuje, že evropská ekonomika není schopna, jsou samozřejmě výjimky, menší země si počínají lépe než větší země uvnitř Evropy, ale že jak celkově ta ekonomika není schopna opravdu pružně se přizpůsobit dynamicky se rozvíjet a zde je základní otázka, proč vlastně v tomto smyslu pokulhává za Amerikou.

Nicméně ten ekonomický prostor Evropské unie si sliboval mnohé o naplnění Lisabonské strategie vstupem deseti nových členských zemí. Je možné očekávat, že by deset nováčků včetně České republiky mohlo přispět k tomu, aby došlo k naplnění závěrů Lisabonské strategie?

Já myslím, že ano v tom smyslu, že těch deset nováčků bude novou sílou, novou konkurenční sílou, dynamikou a tak dále a bude též důležité vědět, jak si oni budou počínat a jak rychle budou mít možnost se zaintegrovat do Evropské unie. Máme ještě řadu věcí, jako například pohyb pracovních sil a tak dále, které jsou omezeny.

Mezinárodní měnový fond sice aktuálně zvýšil odhad ekonomického růstu eurozóny na dvě procenta z té dubnové prognózy 1,7 %, ale zároveň v té výroční zprávě upozorňuje Evropu, že existují mnohé rizikové faktory, to znamená, neuskutečňování reforem. Tady možná analogie i s Českou republikou a přece jenom Mezinárodní měnový fond je daleko skeptičtější k budoucímu vývoji evropské ekonomiky než například Evropská centrální banka nebo Evropská komise. Pokud vy byste měl se přiklonit k některému zhodnocení na straně jedné Mezinárodního měnového fondu, na straně druhé Evropské komise nebo Evropské centrální banky, kam byste se přiklonil?

Tak, já bych to řekl následně. Já myslím, že ta evropská ekonomika má obrovský potenciál, který zatím dostatečně nevyužívá. Americká ekonomika vlastně musí růst tím, že vynalézá nové způsoby, nová řešení, a to je obtížné, to je strašně těžké, ale jinak je v tom velice dobrá. Evropská ekonomika musí dělat totéž, ale má též velké reservy, které jsou částečně skryté, částečně známé. Čili kdyby dokázala tyto reservy eliminovat a tak může poskočit dopředu velmi rychle. Ten problém, který máme a na nějž Mezinárodní měnový fond a další upozorňují, že Evropané dosud nebyli schopni vlastně se tak nějak vymanit z byrokratického systému, který všechno limituje a začít pružně podnikavě jít dopředu.

Jaké pro to máte vysvětlení, když na straně jedné všechny ty faktory svazující rozvoj evropské ekonomiky jsou známé už několik let, přijímají se různé strategie včetně té lisabonské a na straně druhé není Evropa schopna a evropská politika, evropská politická elita učinit ty kroky, aby k naplnění těch strategií docházelo.

Je to přílišný důraz na byrokratická řešení. Je takový /nesrozumitelné/ kde se říká, že Američané experimentují, ztratí - vyhrají, ztratí - vyhrají. Evropané se ptají, kde budou doprovodná vládní opatření, která by zajistila ten pokrok, který je potřeba udělat. Čili je to problém, kdy vidíte i ekonomiky jako například Anglii a Holandsko, které si vedou mnohem pružněji, jsou mnohem pružnější než zbytek Evropy, jsou více americké v tom smyslu a tudíž je otázkou, kdy se vlastně Evropa bude ochotna tak nějak odpoutat a nechat věci běžet trochu živelněji.

Z toho, co říkáte, je celkem logické, že máte obavy z nenaplnění Lisabonské strategie než jejího naplnění.

Ano. Myslím, že do roku 2010 bude velmi těžké učinit Evropu tou nejdynamičtější a nejrychleji rostoucí částí zeměkoule.

Další téma, byť jsme se o ně okrajově zmínili, trh práce v České republice a jeho problémy. Minulá vláda premiéra Vladimíra Špidly považovala boj proti nezaměstnanosti za programovou prioritu, za jejího vládnutí došlo historicky k největšímu počtu lidí bez práce. Boj proti nezaměstnanosti slibuje i vláda premiéra Stanislava Grosse. Proč podle názorů Jana Švejnara vláda přes opakované sliby v této oblasti není schopna radikálněji snížit nezaměstnanost v zemi?

Je to širší problém, vidíme ho i v rychle rostoucích ekonomikách jako Polsko a Slovensko, kde nezaměstnanost je velmi vysoká. Čili část toho je pozitivní výsledek z určitého pohledu, to znamená, že se zvyšuje produktivita práce ve výrobě a je tudíž potřeba méně pracovní síly na to, aby se vytvořily určité hodnoty. Na druhé straně je důležité, aby se vytvořily nové příležitosti, to znamená, aby podniky najímaly více lidí, vyráběly víc pro domácí spotřebu a pro vývoz samozřejmě, a tam je potřeba, aby to dělaly jak nynější podniky, tak nové podniky, to znamená, je třeba vytvářet prostředí, ve kterém právě podnikatelé mohou lépe působit, najímat více pracovníků a tudíž zlepšit blahobyt celé společnosti.

No, ale na jedné straně tady nejrychlejší příliv, teď mluvíme o České republice, nejrychlejší přiliv investic do České republiky, což s sebou nese zvyšování pracovních míst a příbytek počtu pracovních míst, ale zároveň tady je tak vysoká nezaměstnanost.

Ano, a to si musíme uvědomit, o kolik bychom na tom byli hůře, kdyby tento příliv zahraničních investic sem nebyl přišel. To vidíme, tudíž vlastně jsme na tom lépe než bychom byli a je potřeba tyto investice využít, dále samozřejmě přitáhnout další a přitom vytvořit též pracovní místa z místních zdrojů, to znamená, místní podnikatelé, místní kapitál.

Což znamená, že v případě, že by v následujících…, ostatně očekáváte zpomalení přílivu zahraničních investic do České republiky v následujících dvou, třech letech?

Já myslím, že k tomu dojde. Samozřejmě nedá se tomu do určité míry předejít, ale je to dáno už tím, že jsme zprivatizovali většinu věcí, že takové ty velké akce, velké investiční akce jsou za námi, ale to neznamená, že nové nemohou přijít. To, že si například firma DHL u nás zařídila evropskou centrálu je velice dobrým příkladem toho, jak bychom dále mohli postupovat. Učinit z Prahy z České republiky centrum celoevropské pro mnoho západních firem a celosvětových firem.

Jak by mohla vláda, řekněme, přispět k tomu, aby nezaměstnanost skutečně radikálně snížila v následujících dvou letech, což považuje za svoji programovou prioritu a je to obsaženo i v koaliční smlouvě?

No, je potřeba snížit náklady, které jsou spojeny s pracovní sílou. Stáváme se poměrně drazí. Je v pořádku a mělo by být jedním z našich cílů, aby lidé vydělávali co nejvyšší mzdy a platy, ale musí to být spojeno právě s růstem produktivity a s růstem pracovních příležitostí, a proto je důležité, aby tito lidé mohli pracovat samozřejmě s více kapitálem, s lepšími investicemi.

Myslíte, že jedním z faktorů, který může přispívat ke snižování nezaměstnanosti v zemi, je aktivní politika v souvislosti se zaměstnaností, což jsou právě peníze, patnáct miliard korun, které vynakládá ministerstvo práce a sociálních věcí do tvorby nových pracovních příležitostí, ukazuje se tento nástroj jako efektivní?

To je velmi kontroverzní. Když se podíváme v celosvětovém měřítku, tak se dá těžko dokázat, že tato aktivní politika velice dobře funguje. Jsou samozřejmě některé oblasti, které se zdají být mnohem perspektivnější než jiné například zvýšit mobilitu pracovní síly. Když si vezmete českou ekonomiku, máme okresy, kde je vysoká nezaměstnanost, vedle jsou okresy, kde je nízká nezaměstnanost. Čili zcela logicky, kdyby se lidé mohli přesunout za prací tam, kde je velká nabídka pracovních příležitostí, tak by to bylo mnohem jednodušší. Čili zvýšit pružnost, zvýšit dynamiku, zlepšit možnost dojíždění, přestěhování a tak dále. To by byly například oblasti, kde aktivní politika by mohla pomoci.

Tedy ta současná aktivní politika zaměstnanosti tak, jak je vytvářena ministerstvem práce a sociálních věcí zhruba za patnáct miliard korun, některé politické strany, jsou to i dvě strany vládní koalice, navrhovaly v minulosti, což se jim nepodařilo, změnit tuto aktivní politiku a zrušit odvody zaměstnavatelů právě do aktivní politiky zaměstnanosti. Vy byste se přikláněl k tomu kroku?

Já myslím, snížení odvodů bude tou nejlepší pákou, opravdu.

Zároveň jste mluvil o lepší mobilitě pracovní síly v České republice. Nakolik je to svázáno s tím, že ať už vláda Vladimíra Špidly, ale i vlády předchozí nebyly schopny vyřešit problematiku regulovaného nájemného?

Ano, to je velmi s tím spojené, protože pakliže lidé nemají kde bydlet, nemají možnost si pronajmout za poměrně přiměřené sumy bydlení, tak se nemohou stěhovat a tudíž všechno potom záleží na dojíždění za prací a tam samozřejmě se může mnoho učinit, ale jsou tam limity, je tam omezení.

Je to hodně velký faktor, který svazuje trh práce, regulované nájemné a neuvolnění regulovaného nájemného v zemi?

Je to obrovský faktor. V zemích, kde tato regulace není nebo je velmi malá jako například ve Spojených státech, vidíme, že lidé opravdu se stěhují, dojíždějí velice pružně a že se jak stěhuje, jak kapitál, tak pracovní síla, což činí ekonomiku velmi dynamickou.

Je některá z východních zemí, zemí východní Evropy na tom podobně jako Česká republika v té souvislosti, že má příliš rigidní trh práce, protože dochází k mnoha regulacím včetně regulovaného nájemného?

Všechny země do určité míry mají, ale my jsme v tom tak myslím nejvíce hypertrefovaní.

A co by bylo řešení, kdybych vám namítl, že je tady argument, který je zcela možné vzít v potaz a který je podstatný, to znamená, sociální situace, slabší vrstvy společnosti, které, na kterou by se, které by se hodně mohlo dotknout regulované nájemné, pokud by bylo liberalizováno?

Já myslím, že opravdu ve všem je potřeba se zaměřit na to, aby členové společnosti, kteří jsou sociálně nebo jinak slabí, aby o ně bylo velice dobře postaráno. Ten problém, který my máme, když se na to podíváme ze širšího hlediska, že zatím dotujeme velké části společnosti, které to nepotřebují, to znamená, ten důraz by měl být na to, dobře se postarat o ty, kteří to opravdu potřebují a těm dát, řekněme, i ještě více než mají nyní a nečinit tato opatření příliš plošná.

Čím to, že ten český sociální systém i možná v zavedení příspěvku na bydlení pro ty lidi, kteří by byli nejvíce postiženi, pokud by došlo k uvolnění nájemného, že český sociální systém je tak neadresný?

Já myslím, že to je tím, historicky tak byl koncipován a je těžko se zbavit toho, co už vlastně existuje, a za druhé myslím, že zatím tam ještě neexistuje takové plné vědomí, jak je to zhoubné, do jaké míry vlastně se může být prospěšné, pakliže by se ten systém rázně změnil.

Vy poměrně často diskutujete s českými politiky, kteří vedou tuto zemi?

Diskutuji, diskutuji a je to věc, která, na kterou myslím lidé těžko mění své názory, které mají zakořeněné.

S tím se setkáváte při rozhovorech s nimi?

No, sem tam se s tím člověk setká, ať už implicitně nebo explicitně, přesně tak.

Vicepremiér pro hospodářskou politiku Martin Jahn v souvislosti se snižováním vedlejších nákladů na práci míní, že ve střednědobé perspektivě je zapotřebí snížit náklady na práci v České republice.

Martin JAHN; vicepremiér pro ekonomiku (zvukový záznam): Budeme muset ve střednědobém horizontu přistoupit, je zcela evidentní, že cena práce v České republice roste, ještě do velké míry je cena práce určujícím faktorem rozvoje podnikání, ať už přílivu investic, tak i rozvoje domácích podniků. Takže pokud roste cena práce, rostou mzdy a je to důležitý faktor naší konkurenceschopnosti, pak by měla vláda přistoupit ke zlevnění tohoto faktoru jaksi ze strany snížení zdravotního a sociálního pojištění.

Řekl v rozhovoru pro BBC v pondělí vicepremiér pro hospodářskou politiku Martin Jahn. Střednědobou perspektivou ale rozumí rok 2006, tedy konec funkčního období té vlády, která právě teď se ujímá vládnutí v České republice. Pokud by vláda činila to, co Martin Jahn naznačil, to znamená, že by k výraznějšímu snížení vedlejších nákladů na práci v následujících dvou letech nedošlo, je reálné nějak snížit nezaměstnanost nebo by stagnovala?

Bude to velmi, velmi obtížné, bude to záviset spíše na vnějších faktorech světové konjunktuře. Bavili jsme se již o ceně ropy a tak dále, to znamená, vláda potom k tomu nepřispěje nijak výrazně a já myslím, že to by bylo škoda, protože ze společenského hlediska jakákoliv nezaměstnanost je ztracená příležitost, ztracená výroba, ztracené hodnoty. Čili vláda by se na to měla zaměřit a měla by uvažovat i o větších reformách, které jsou zapotřebí, zdravotnictví, samozřejmě penzijní reforma a tak dále. To zatím není zmíněno, ale myslím, že by se o tom mělo uvažovat.

Když se ještě zaměřím na strukturální složení vlády, vládě přibyl zcela nový vicepremiér, který je nestraníkem, a to Martin Jahn…

Ano.

… jako vicepremiér pro hospodářství a ekonomickou politiku. Je možné si slibovat něco do takové pozice, když ten člověk zatím nemá lidově řečeno vykolíkované hřiště, nemá pravomoci, které by byly řekněme silné tak, jako pravomoci jednotlivých ministrů a má být zatím tak, jak je vnímána jeho pozice, koordinátorem?

Bude, ano, bude velkou otázkou, co vlastně jemu bude umožněno, čeho bude schopen docílit. Perspektivně je to něco, kde je velký potenciál. Tento člověk by mohl opravdu zemi nastavit správným směrem a ekonomika by opravdu mohla zrychlit tempo růstu, ale bude záviset na tom, co mu vlastně vládní kolegové umožní a do jaké míry s ním budou spolupracovat.

Nakolik v tomto kontextu vnímáte za problematické, že na svých pozicích zůstali dva klíčoví ekonomičtí hráči ve vládě, to znamená, ministr financí Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Milan Urban?

To je těžko říci. Já myslím, že to bude záviset opravdu na nich a na Martinu Jahnovi a samozřejmě na premiérovi, do jaké míry si vykolíkují to hřiště, jak jste to naznačil, a jak budou spolu hrát jako tým.

Vy jste nebyl osloven? Protože Martin Jahn chce vytvořit radu hospodářské vlády, tedy obnovit tu hospodářskou radu vlády jako orgán, který by měl koordinovat ekonomickou a hospodářskou politiku v zemi. Nebyl jste osloven, abyste byl poradcem?

Ne, děkuji, zatím jsem nebyl osloven, ne.

Proč ne, děkuji?

… o co starat…

Vy jste nechtěl?

Ne, ne, ne.

Myslíte, že je vůbec v českém politickém prostředí možné nějakým způsobem rozhýbat ekonomiku, když se podíváte na to, jak politické prostředí vypadá, jak je poměrně málo stabilní v souvislosti s tím, jak vypadá americké politické prostředí. Ono je poměrně jednoduché dávat příklady ze Spojených států amerických, kde ovšem vláda, která je tvořena jednou stranou, má ty exekutivní pravomoci a má tu odvahu k některým těm krokům?

Jo, je to samozřejmě mnohem těžší ten systém, není tak pružný, ale zase bych řekl, že možnosti zde jsou. Jestliže lidé, kteří jsou ve vládě, jsou ochotni se dohodnout a odhodlat k určitým činům, tak česká ekonomika má velký potenciál a mohlo by se stát, že rychle rostoucí ekonomika by potom i zlepšila funkčnost vlastně politického systému samotného.

Jak to myslíte?

Myslím to tím, že samozřejmě, když jsou věci velmi pozitivní, tak se lépe rozhoduje. Je mnohem lepší rozhodovat a činit těžká rozhodnutí, jestliže ten koláč roste, než když se scvrkává nebo roste pomalu.

Myslíte, že česká ekonomik…, česká politika se z tohoto pohledu jeví málo funkční, málo stabilní i proto, že ekonomika a ekonomická situace České republiky není tak dobrá, kdyby mohla být?

Přesně tak, přesně tak, každý drží své pozice, nechce ztratit to, co má, ale je mnohem lehčí se dohodnout o tom, jak si rozdělit něco, co je nového, většího a tak dále.

Konstatuje ekonom, profesor z Michiganské univerzity Jan Švejnar, který byl hostem Interview BBC. Děkuji za třicet minut, děkuji za to, že jste přišel do ranního vydání Interview BBC a někdy příště na shledanou.

Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.