Václav Moravec moderátor

Jan Kasal ve studiu BBC

Premiér Vladimír Špidla podává demisi. Jednání o složení nové vlády se tak naplno rozběhnou ve čtvrtek u prezidenta republiky Václava Klause. Premiér Vladimír Špidla ke své současné náplni práce říká:

Vladimír ŠPIDLA, odstupující předseda vlády (zvukový záznam): No, tak bilancuji a vidím, že ty nejdůležitější a strategické věci, které byly všechny nakupeny do první části volebního období, jsme zvládli. No, a jistěže přemýšlím o životě a tak.

Říká v rozhovoru pro BBC odstupující premiér Vladimír Špidla. Nejen o budoucím politickém vývoji v České republice bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Ani dnes se v Interview BBC nevyhneme aktuálnímu dění na české politické scéně. Budeme jej rozebírat s hostem, naším hostem, kterým bude místopředseda KDU-ČSL, místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal, který by měl každou chvíli dorazit do parlamentního studia BBC.

Ovšem Jan Kasal zatím do parlamentního studia BBC nedorazil a zatím nemám z režie ani zprávu, že by Jan Kasal byl na telefonních linkách. Shrňme si tedy poslední aktuální vývoj. Prezident republiky Václav Klaus se zítra sejde s předsedou Občanské demokratické strany Mirkem Topolánkem, dále pak s předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem a také s předsedou ČSSD, úřadujícím předsedou ČSSD Stanislavem Grossem. Teď už je v parlamentním studiu BBC místopředseda Poslanecké sněmovny a místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal. Přeji vám hezký, dobrý den.

Hezký podvečer.

Pokračování současné vládní koalice sociálních demokratů, lidovců a unionistů, to je podle českých novinářů nejpravděpodobnější řešení současné vládní krize. Použil by místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal podobné hodnocení?

V zásadě ano.

To znamená, že podle vás se bude sestavovat stojedničková vládní koalice?

Pokud by bylo možné takovouto koalici sestavit, bylo by to to nejjednodušší a z mého pohledu také nejlepší pro Českou republiku.

Proč neexistuje nějaké lepší, pravděpodobnější řešení současné vládní krize?

Protože další dvě strany, které v parlamentu jsou, komunisté ty nepřipadají vůbec do úvahy a Občanská demokratická strana se shlédla ve vidině předčasných voleb, takže alespoň zatím skrze vzkazy přes média odmítají diskusi o čemkoli jiném než o předčasných volbách.

Proč nepovažujete vy, jako KDU-ČSL, předčasné volby za dobré řešení, když většina veřejnosti podle dvou výzkumů veřejného mínění volá po předčasných volbách.

Já rozumím tomu, že veřejnost samozřejmě ráda sleduje průzkumy veřejného mínění, ráda sleduje ty volební odhady, a to jak narůstají jednotlivým stranám procenta a mandáty. Nicméně domnívám se, že volby, které byly před dvěma lety, byly dostatečně reprezentativní a že je povinností voličů hledat na základě takto rozdaných karet dobré řešení. Chodit s každým problémem před voliče s novými volbami mi nepřijde to nejšťastnější. Já nevylučuji, že k tomu stavu může dojít, ale myslím si, že ještě hodně musíme odpracovat a zvážit všechny varianty, které by byly prospěšné pro republiku a které by neznamenaly předčasné volby.

A námitka, že žádné dobré řešení v současné vnitropolitické situaci v České republice neexistuje?

To je věštění z křišťálové koule. Já to čtu i od některých komentátorů. Modrobrký Karel v Mladé frontě ten je toho plný a dává to každý den najevo, ale to není to nejpodstatnější. Opravdu jsem přesvědčen, že povinností nás politiků je otestovat a případně k hlasování předložit všechna jiná řešení. Předčasné volby totiž neznamenají to, co si od toho slibují občanští demokraté. To znamená jasnou, jednoznačnou většinovou vládu.

Když jste mluvil, promiňte, o modrobrkém Karlovi, to je Karel Steigerwald, komentátor Mladé fronty DNES.

Trefil jste se přesně.

Ano.

Vidíte, že tato přezdívka úplně vystihuje, že víte, o kom hovořím, ale předčasné…

To jste vymyslel vy, nebo má nikdo jiný copyright?

Já mám několik patentů, ale toto jsem si nedal patentovat prozatím. Myslím si, že jednoznačnost vyjádření tohohle pana komentátora mě opravňuje k tomu, že ho mohu takto označit. Není v tom nic urážlivého. Je to pouhý popis stavu. Ale zpátky k volbám. V roce 98 byly předčasné volby. Nedopadlo to dobře. Nebylo možno sestavit většinovou vládu. V roce 2002 byly řádné volby a dopadlo to sto jedna ku devadesáti devíti. Kde je záruka, že ty příští volby dopadnou jinak, že se tady vytvoří nějaká lepší sestava s podstatnější převahou pro vládní strany. Já tu záruku nevidím a při nárůstu preferencí komunistů se spíše obávám opaku.

A co byste odpověděl člověku, který by vám řekl, že možnou záruku je možné najít, a to například při dohodě politických stran o změně volebního systému?

Já se změně volebního systému nebráním. Ta diskuse by ovšem musela probíhat za podstatně klidnějšího stavu, než je tento, řekněme, stav v době vládní krize. Tady měnit volební zákon mi nepřijde vůbec možné, protože to je běh na dlouhou trať a toho času tolik není.

Promiňte, teď je velmi ale jednoznačná otázka. V České republice už byly v posledních pěti letech zhruba dvě vládní krize. Jedna na přelomu let 1997, 98, teď další vládní krize. Dvakrát už se, jednou se uskutečnily a dvakrát se mluvilo o předčasných volbách. Jednou byly uskutečněné. Je podle vás na místě, poté co sledují voliči a občané České republiky českou politiku, skutečně uvažovat v budoucnu například, po vyřešení této vládní krize o větší, razantnější změně volebního zákona, tedy možné změně volebního systému do Poslanecké sněmovny?

Máte nepochybně namysli změnu tohoto proporcionálního systému na systém většinový, nemýlím-li se.

Přesně tak.

Takže bych upozornil, že do Senátu se volí většinovým systémem a chci se vás zeptat. Vidíte tam nějakou zřetelnou většinu pro některou z formací?

Tady jde o to, zda je zajištěna jistá stabilita.

Čili odpověď je nikoli. Čili ani většinový volební systém nedává zcela jednoznačně odpověď na to, zda se vytvoří, nebo nevytvoří standardní většinová vláda v Poslanecké sněmovně.

Vy jste si sice, pane místopředsedo, odpověděl na tu otázku, kterou jste mně položil. Nicméně toto srovnání není na místě, protože je jiné uspořádání volebních okrsků při volbách do Senátu, kde voliči, alespoň podle toho jak sociologové interpretují volební data v souvislosti s volbami do Senátu, volí podle osobností. Pravděpodobně není možné tedy srovnávat to, co vy jste učinil, protože jinak se volí při volbách do Poslanecké sněmovny a…

Ale většinový systém znamená, že by bylo zřejmě dvě stě jednomandátových obvodů. Jiný většinový systém z mého pohledu nemá příliš velký smysl.

To znamená, že podle vás je úplně nemožné zavést většinový volební systém v České republice při volbách do Poslanecké sněmovny, aby vyřešil politickou nestabilitu, která je dlouhotrvající při pohledu na českou politickou scénu.

Rozhodně odmítám interpretaci, že změna volebního systému může České republice pomoci k získání zřetelné vládní většiny nebo zřetelné většiny pro budoucí vládu. Je to…

Co může České republice pomoci?

Ochota politiků nacházet dobrá řešení.

A když ta není přítomná?

Pak Česká republika má smůlu a voliči by měli ty politické strany, které odmítají dohodu, po právu ocenit v příštích volbách.

Vy myslíte, že by měla být potrestána ODS, protože ji považujete, pokud jsem dobře četl mezi řádky, za nekonstruktivní opozici.

Já jsem stejně tak, ne už mezi řádky, ale zřetelně řekl, že prozatím vycházím z informací, takzvaně z druhé ruky skrze média a očekávám, co přinese zítřejší schůzka u prezidenta republiky s předsedou Občanské demokratické strany, panem Topolánkem a pak předpokládám, že se také demokratické strany sejdou u jednoho stolu a budou zodpovědně hledat řešení pro příští dva roky.

Když jste v úvodu Interview BBC označil za nejpravděpodobnější pokračování současné stojedničkové vládní koalice, tedy koalice sociálních demokratů, lidovců a unionistů, jak vysvětlíte občanům, proč musela padnout vláda premiéra Vladimíra Špidly, kterou novináři označovali, na základě právě té stojedničky, slovem křehká, když opět vznikne stejná vládní koalice? Proč musela padnout vláda?

K této vládní krizi nedošlo kvůli špatné komunikaci nebo špatnému chování jednotlivých koaličních stran, ale kvůli špatné situaci v jedné z koaličních stran, v sociální demokracii. Myslím si, že ty koaliční vztahy tímto nebyly porušeny, alespoň tak usuzuji z těch několika schůzek a jednání koaličních, které byly už i po výkonném výboru sociálních demokratů a pozměnili deník.

Poslanci Tomáš Vrbík a Marian Bielesz v úterý oznámili, že s největší pravděpodobností v pátek opustí poslanecký klub US-DEU. Počet členů klubu by se tak dostal pod deset a klub zanikl. Nový předseda US-DEU Pavel Němec však v rozhovoru pro BBC říká, že to je nepravděpodobné.

Pavel NĚMEC, předseda US-DEU (zvukový záznam): Vidím nadějně možnost, že k takovému zániku nedojde. Podívejte, my jsme liberální strana, liberální poslanecký klub. Naši poslanci, jak se ukazuje, mají velmi volné myšlenky, přelétavé, takže z klubu odcházejí a není vyloučeno, že naše myšlenky někoho do poslaneckého klubu přivedou.

Říká v rozhovoru pro BBC nový předseda US-DEU Pavel Němec. Poslanec za ODS Martin Říman však v rozhovoru pro BBC vylučuje, že by některý z občanských demokratů, poslanců ODS, předstoupil a přestoupil do poslaneckého klubu unionistů a tím ho tak zachránil.

Martin ŘÍMAN, poslanec PS PČR (ODS) (zvukový záznam): Kalí vodu. Já bych si skoro troufl říct, že, že bych se vsadil s kýmkoli o cokoliv, že nepřetáhnou jediného poslance z ODS. Myslím si, že si můžeme být v tomto okamžiku jisti, a to, že to Gross a Němec říkají, tak to jenom nasvědčuje o tom, že nemají absolutně nic v rukou a prostě zkouší tyhle ty tanečky hrát.

Řekl v rozhovoru pro BBC poslanec občanských demokratů Martin Říman. Za jak velkou nehodu by místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal, host Interview BBC, označil to, pokud v pátek zanikne poslanecký klub US-DEU při vzniku té stojedničkové vládní koalice?

Popravdě říkám, že to je velká nepříjemnost pro budoucí stojedničkovou koalici, ale znovu říká, zdá se mi podstatně jednodušší udržet tu stávající stojedničku, než hledat nějaké, řekněme, nestandardní řešení.

I přes tuto nehodu by byla vytvořena stojednička?

Poslouchal jsem pozorně pana předsedu Unie svobody Pavla Němce. Z jeho hlasu zněl optimismus a stejný optimismus jsem zaznamenal i u pana předsedy, úřadujícího předsedy sociálních demokratů Stanislava Grosse. Takže já se snažím…

Ovšem, pokud jste dobře poslouchal /souzvuk hlasů/. Ano. Tak jste zapomněl na optimismus Martina Římana, který vylučuje, že by některý z občanských demokratů přestoupil do poslaneckého klubu US-DEU. Unionisté mají šanci získat poslance Petra Kotta, který byl vyloučen z ODS, ale to stále bude devět, nikoli deset.

To jsou samozřejmě správné počty, ale nevím, potom některý z těch pánů, které jste nechal promluvit skrze rozhlasové vlny, nemluví pravdu a já počkám na to, který z nich to bude.

Nedovedete odhadnout?

Jestli pan Říman, nebo pan Němec.

Nedovedete odhadnout?

Já si myslím, že není třeba toto odhadovat. A už vůbec ne z pozice místopředsedy KDU-ČSL, která ne, že by byla tím, kdo přihlíží k této složité situaci, ale jsme si vědomi toho, že jsme ji nikterak nazapříčinili a znovu opakuji, že KDU-ČSL nebude tou politickou stranou, která jakkoliv ohrozí tu stojedničkovou koalici.

Ovšem KDU-ČSL bude pravděpodobným koaličním partnerem. Bude se sepisovat, předpokládám správně, že se bude sepisovat nová koaliční dohoda?

Zatím ta stará nebyla vypovězena.

To znamená, že se nebude sepisovat nová koaliční dohoda, ve které by byly, řekněme, pojistky, které by byly silněji popsány v té koaliční dohodě a které by zaručovaly to, že se v následujících dvou letech, když tvrdíte, že by vláda měla dovládnout do roku 2006, které ony ty pojistky způsobí to, že nebude zde nestabilita, kterou občané a voliči mohli sledovat v uplynulých dvou letech?

Takovou pojistkou by zcela nepochybně mohlo být hlasování po jménech v Poslanecké sněmovně ve chvíli, kdy se bude vyjadřovat důvěra nové vládě. Tam každý poslanec řekne buď ano, nebo ne, a to si myslím, že je zřetelný signál pro veřejnost.

Počkejte, ale to se děje vždy. Teď nevím, proč by to měla být pojistka.

Jestliže řeknu nahlas svoje stanovisko, potom ho z nějakého neznámého důvodu změním, pak musím veřejnosti vysvětlit, proč jsem ho změnil. Já jsem od pánů Vrbíka a Bielesze žádné moudré, rozumné stanovisko, proč utíkají od rozdělané práce, neslyšel a protože tito pánové byli zvoleni i hlasy voličů KDU-ČSL, domnívám se, že by od nich bylo velmi slušné, když změnili politický názor, kdyby opustili řady poslanců a přenechali místo těm, kteří byli řádně na kandidátkách, tehdy koalice, do Poslanecké sněmovny zvoleni.

Podle vás je tedy nejčestnější, pokud v pátek chtějí vystoupit z poslaneckého klubu US-DEU, aby rezignovali na poslanecké mandáty. Tímto je k tomu vyzýváte?

Prozatím, jak už jsem řekl, se nemění programového prohlášení vlády, pro které tito dva pánové hlasovali. Nemění se koaliční smlouva, kterou tito dva pánové také skrze své zástupce stvrdili, takže pokud dochází k nějaké změně, tak je to uvnitř jejich mysli. Já respektuji, že mladý člověk, nezkušený v politice, může vstoupit do takzvaně špatné strany a občas se dojde k závěru, že je třeba tuto stranu změnit, ale se všemi důsledky.

Rozumím vám správně tedy, že v případě, že by chtěli své rozhodnutí změnit a chtěli v pátek učinit to, co avizovali, tak by měli rezignovat na poslanecký mandát?

Řeknu minimálně, pokud chtějí, aby si jich Jan Kasal alespoň trochu vážil, tak ano.

Můžete ale říci, že v případě, že by oni se nezařídili podle toho, aby vy jste si jich vážil, nerezignovali na poslanecký mandát. Byla by při přepisována pak koaliční dohoda, pokud oni by jasně deklarovali, že nebudou podporovat vládu, kterou bude sestavovat Stanislav Gross, ve které bude US-DEU, ve které budou lidovci a sociální demokraté?

Pokud klub Unie svobody-DEU nebude mít deset členů, tak žádná nová koaliční dohoda sepisována být ani nemusí, protože stojedničková koalice nebude existovat.

Další téma, budoucí programové prohlášení vlády a vznik nové vlády. Jak bylo řečeno, ve čtvrtek se uskuteční u prezidenta republiky setkání s třemi předsedy politických stran, a to s úřadujícím předsedou ČSSD Stanislavem Grossem, s předsedou občanských demokratů Mirkem Topolánkem a předsedou lidovců Miroslavem Kalouskem. Očekáváte už nějaké zásadní sdělení z této schůzky, Jane Kasale?

Upřímně řečeno, neočekávám. Myslím, že ani největší optimista nemůže očekávat zásadní sdělení z těchto schůzek. Je to první kontakt prezidenta republiky s představiteli některých politických stran a dá se spíše očekávat, že bude dohodnut scénář dalšího způsobu vyjednávání.

Kdy očekáváte toto zásadní rozhodnutí?

To je těžká otázka. Řekněme v řádu týdnů.

Protože prezident republiky, když se setkal s novináři a s lidmi v Praze tak, teď cituji doslova agenturu ČTK: "Před přítomnými lidmi s úsměvem a nadsázkou řekl, že politici proti němu vždy hráli nějaké hry, a proto se nyní mohou smažit ve vlastní šťávě," konec citátu. Myslíte si, že tedy prezident bude záměrně protahovat ono sestavení nové vlády?

Tak určitě ne. Co by z toho pan prezident měl. Pan prezident zcela nepochybně jako nejvyšší ústavní činitel naší země bude hledět, aby ústavní krize, tedy vládní krize byla vyřešena co nejdříve.

Ke kterým zákrutám a, řekněme, drobným nehodám a ponechme stranou to, o čem jsme se už bavili, tedy možný zánik poslaneckého klubu US-DEU. Ke kterým zákrutám a drobným nehodám může při schůzkách s prezidentem a při možnosti sestavit novou vládu, ke kterým může dojít?

Zaznamenal jsem, že pan prezident nevnímá stojedničkovou koalici jako něco nemožného, ale vyrozuměl jsem z některých vyjádření v tisku, že bude požadovat určité záruky, že skutečně budoucí vládní koalice by oněch sto jedna hlasů měla. Tomu rozumím, protože vydat se cestou o pokus, omyl, to asi není způsob, který by panu prezidentovi mohl konvenovat, takže myslím, že tady bude diskuse na téma, jak prokázat, že sociální demokraté mají opravdu sedmdesát poslanců, že unionisté mají opravdu deset poslanců, o našich poslancích v klubu KDU-ČSL jsem žádnou pochybnost zatím nezaznamenal.

Můžete naznačit, jaké záruky by mohli lídři těch tří stran, které spolu opět chtějí sestavit vládní koalici, jaké záruky můžou oni lídři, prezidentovi poskytnout?

Obtížně. Protože si neumím představit, jaké záruky pan prezident bude vyžadovat, ale umím si představit třeba záruku, respektive písemné prohlášení poslanců z jednotlivých poslaneckých klubů, že souhlasí s tím, o čem vy jste se před chviličkou zmínil, to znamená s novým programovým prohlášením vlády. To by byl docela rozumný způsob jak prokázat, že ta příští vláda bude mít sto jedna, minimálně sto jedna hlasů.

Teď věřte, že vám asi ne zcela rozumím, protože pokud by, to by měli lídři předložit prezidentovi seznam sto jednoho podpisu?

Bavíme se o zárukách a spekulujeme oba dva. Pan prezident žádné záruky prozatím nevyžadoval. Já jsem pouze řekl, že by mi přišlo normální, kdyby chtěl jmenovat takovou vládu, o které bude téměř jisté, že bude životaschopná. A dále jsem si dovolil spekulaci, jak by k tomu technologicky mohlo dojít a jedna z těch možností samozřejmě je souhlas s programovým prohlášením příští vlády.

To znamená, že by mělo nejdříve dojít k tomu, že prezident nejprve někoho pověří sestavením vlády, což je velmi pravděpodobné, že se tak někdy, někdy stane. Dále by ten dotyčný měl sepsat pravděpodobně programové prohlášení nebo nástin programového prohlášení a pak by měl být jmenován prezidentem až poté, co sestaví se seznam zhruba sto jednoho hlasu, který bude trvalý na následující dva roky. Rozumím tomu správně, tomuto postupu?

Nedá se úplně vyloučit postup, který by znamenal, že ta předběžná dohodovací řízení povede někdo jiný než příští premiér, ale opravdu nechci spekulovat, protože to není problém, který bych já mohl nebo chtěl řešit. Je to věc pana prezidenta, jakou technologii zvolí a já věřím, že zvolí technologii takovou, která co nejrychleji povede k nějakému zdárnému výsledku. Ještě vám nabídnu jinou možnost. Není nikde psáno, je to pouze taková zvyklost, že koaliční dohodu podepisují pouze předsedové koaličních stran, případně místopředsedové. Proč by takovou koaliční dohodu nemohli podepsat všichni poslanci a třeba všichni senátoři?

Teď je to ale jednoduchá otázka. Koaliční dohoda se nemění, to znamená, že by měli všichni podepsat stávající koaliční dohodu?

Tak samozřejmě koaliční dohodu, ve které se vyskytuje jméno premiéra Vladimír Špidla asi nikdo nebude podepisovat chtít.

Tudíž…

A zásah programu a prosím pěkně, vy jste se mě ptal na…

Já jsem se ptal na to, zda se bude sepisovat nová koaliční dohoda. Tak to znamená, že se bude sepisovat.

V tuto chvíli není třeba. Až by jsme dospěli k závěru, že máme stojedničkovou koalici a že je třeba sepsat novou koaliční smlouvu, no, tak to učiníme, ale je v podstatě ta loajalita, ke které vy pořád směřujete, se dá vyjádřit různými způsoby. Já osobně vsadím na důvěru. Mně úplně stačí, když se na našem poslaneckém klubu zeptám, zdali má někdo problém podpořit svým hlasem budoucí vládu a ta odpověď hlasitá mi naprosto dostačuje. Pokud by někomu nedostačovala, no, tak musí zvolit způsob, který by mu vyhovoval, ale to jsou všechno spekulace, které, řekněme, předbíhají dobu o několik nebo možná o více týdnů.

Zároveň ale říkáte, že by vláda měla být sestavena co nejrychleji. Tudíž je na místě klást tyto otázky, jakým způsobem by se mělo postupovat a jaká ponaučení by si měli vzít současní lídři těch tří stran, které spolu chtějí vytvořit koalici v porovnání s rokem 2002, kdy se sestavovala ona vládní koalice, která se dostala do potíží.

Ano, zcela nepochybně jsme v jedinečné situaci. Není tady žádný pravzor jak postupovat, a proto hledáme takové řešení, které by bylo odpovídající této situaci.

Tedy, můžete tedy naznačit, že pravděpodobně bude sepsán nějaký nový dokument, který bude možné označit za koaliční smlouvu?

No, minimálně bude sepsán takový dokument, který bude, řekněme, upřesňovat úkoly příští vlády na zbývající dva roky. Myslím si, že jsme o dva roky dále. Takže mohou některé věci být přesněji stanoveny tak, aby také veřejnost je mohla přesněji kontrolovat. Zcela nepochybně, protože se nedá předpokládat ani náznakem, že by vláda zůstala v úplně nezměněném složení, tak součástí koaliční dohody je také příloha o rozdělení jednotlivých pozic ve vládě. Takže nějaký dodatek nebo nějaká nová část koaliční dohody na příští dva roky, to je asi něco, s čím se dá počítat, ale znovu říkám, ta stávající koaliční dohoda nebyla vypovězena.

Jednoduchá otázka. Předpokládám, že také jednoduše odpovíte. Co je nutné, aby v tom dodatku, když tvrdíte, že stávající koaliční dohoda nebyla vypovězena, co v tom dodatku, nebo, řekněme, recyklaci oné stále platící koaliční dohody by mělo být, aby místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal mohl budoucím koaličním partnerům pravděpodobně ČSSD a unionistům garantovat, že dodá všechny hlasy poslanců KDU-ČSL? Co by se tam nového mělo objevit?

Já prvně řeknu, co už tam nebude, protože už je to splněno. To je vstup České republiky do Evropské unie. To byl jeden z klíčových bodů té stávající koalice, ale co tam zcela nepochybně bude, bude odhodlání vládní koalice pokračovat v nastoupené reformě veřejných financí. To si myslím, že je podmínka, bez které by se obtížně dalo počítat s naší podporou.

To je obecnější proklamace. Bude tam nějaké konkrétní upřesnění v té staronové koaliční dohodě?

Domnívám se, že ta čísla, pokud si je vybavuji, mohou být zpřesněná ve prospěch zrychlení té reformy. Samozřejmě se to bude odvíjet také…

To znamená nikoli splnit maastrichtská kritéria do roku 2008, ale pokusit se to urychlit například na dva sedm.

To já bych takto daleko si netroufl v tuto chvíli jít. Já myslím, že ta kritéria, která jsou ve stávající koaliční dohodě, byla díky upřesnění následných takzvaných kolodějských jednání už trochu přitvrzena, takže pokud se budeme držet těch kolodějských ujednání, tak si myslím, že je to cesta, která je i sociálně únosná v České republice, ale bylo by dobře ji potvrdit pochopitelně.

To znamená, že tam bude deklarován ten rok, aby byl přímo v té staronové koaliční dohodě.

Spíš bych očekával, že se tam můžou vyskytnout zpřesněná procenta poměru schodek státního rozpočtu vůči HDP, ale to je, to je opět spekulace, která možná není…

Ne, to není spekulace. To jsou podmínky KDU-ČSL, se kterými jde pro…

Další podmínka je, aby se udržel ten nastoupený trend podpory rodin, protože po dvou letech si ještě naléhavěji uvědomujeme, že budoucnost České republiky je založena na standardních fungujících dětných rodinách a tady si myslím, že jsme ještě přesto, co se udělalo, už tak jsme ještě hodně dlužni, a tak si myslím, že toto zcela nepochybně už budeme umět formulovat přesněji i na základě různých programových konferencí, které KDU-ČSL uspořádala.

Můžete naznačit podrobnější formulaci, kterou byste chtěl, aby obsahovala staronová koaliční smlouva.

To samozřejmě nechám až na chvíli, kdy se ta staronová koaliční smlouva bude reformulovat, ale myslím si, že jsou věci, které už jsou dohodnuty a které veřejnost už od nás také slyšela. To znamená společné zdanění manželů, ale můžeme už jít dále. Jsou to opatření, která vedou k lepší slučitelnosti rodiny a zaměstnání. To znamená, že třeba chceme poskytnout rodinám prostor, aby si mohly svobodně zvolit poměr mezi angažovaností v profesi a v rodině, a to pro oba rodiče. Tady si myslím, že ještě je mnoho co dělat i v té legislativní oblasti a tak dále. Nechci posluchače unavovat výčtem, který si nakonec mohou najít na našich internetových stránkách.

Ostatně, když jste byl naposledy hostem Interview BBC, tak jsme rozebírali ideovou konferenci lidovců v Olomouci, kde se právě mluvilo o rodině. Rekonstrukce současné vlády nabízí okamžik, kdy by lidovci mohli uvažovat o zřízení, když se budou slučovat nějaká ministerstva, jak naznačuje Stanislav Gross, vytvoření ministerstva pro rodinu? Nabízí se takový okamžik nyní při rekonstrukci vlády?

Myslím si, že tato otázka je na místě, ale je velmi předčasná, protože nemůžeme stavět dům od střechy a my v tuto chvíli ještě nemáme ani základy té budoucí většinové, věřím, vládní koalice, takže hovořit o tom, zdali nějaké resorty budou zrušeny, sloučeny či vytvořeny, si myslím, že by bylo velmi předčasné a nechci zavdávat důvod pro nějakou spekulaci.

V každém případě to ale bude…

Nejsme netrpěliví.

V každém případě to ale bude jeden z námětů při koaličních jednáních, utvoření ministerstva pro rodinu, aby nová vláda ukázala, že rodinná politika je jedním z jejích nových akcentů. Řekl jsem to přesně tím, že mlčíte?

No, přemýšlím, jak to uvést na pravou míru. Samozřejmě bychom si to velmi přáli, aby se to stalo vážnou otázkou do diskuse, ale zároveň rozumím tomu, že nemusíme zvítězit v této etapě. Že se někomu může zdát, že rozšiřování počtu ústředních orgánů státní správy by mohlo být v tuto chvíli kontraproduktivní….

A tečka, protože bohužel končíme.

… neopouštíme, ale rozhodně si netroufnu tvrdit, že to je věc, se kterou pudeme do příští koalice, nebo se kterou příští koalice spadne.

Jan Kasal. Děkuji za rozhovor.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Na novináře číhají nebezpečí i přezdívky

Lidové noviny, 7. 7. 2004, autor: Miloš Čermák, strana 9 - Špidlova éra končí, a i když odstupující premiér vycházel s novináři o hodně líp než jeho předchůdce Zeman, není referování o posledních dnech či týdnech této vlády nijak jednoduché.

Přesvědčil se o tom kameraman České televize Petr Klíma, který sice bez škrábnutí přežil několikadenní dramatický únos v irácké poušti, na premiérovu ochranku při natáčení na Hradě však jeho triky válečného reportéra nebyly nic platné.

Špidlův bodyguard mu autem přejel nohu a ostřílený kameraman byl nakonec rád, že vyvázl jen s odřeným loktem.

Bez incidentu se neobešlo ani natáčení televizního rozhovoru s premiérovou manželkou, jehož jsem se minulý pátek zúčastnil. První část se uskutečnila v Letenských sadech.

Rozhovor musel být přerušen kvůli nevybíravému útoku Maxe Špidly na mou nohavici. Údajně šlo o projev náklonnosti, ale v tomto ohledu je to u anglických buldoků stejné jako u politiků.

Ať už novinářům projevují lásku, anebo nenávist, mohou jim tím v obou případech způsobit jen nepříjemnosti. Mimochodem, druhé části rozhovoru v Kramářově vile se zúčastnil i odstupující premiér.

Jak řekla jeho žena, snad poprvé za poslední dva roky přišel domů před osmou večer. Vladimíru Špidlovi blížící se konec jeho premiérství zjevně prospívá. Aspoň v pátek vypadal, že je ve velmi dobrém rozpoložení.

Pokud zůstane v psychické pohodě, je to ta nejlepší konstelace pro letní běžecký trénink. V říjnu chce Vladimír Špidla - zřejmě už coby expremiér uběhnout svůj první maraton. Do Košic ho pozval slovenský premiér Dzurinda.

Zmíněnému Petru Klímovi a dalším dvěma českým novinářům některá média vyčítala, že v Iráku byli uneseni proto, že na rozdíl od západních kolegů příliš riskovali.

Americké reportéry teď doslova nadzvedl ze židle náměstek ministra obrany (a jeden z největších "válečných jestřábů" Bushovy administrativy) Paul Wolfowitz, který média nařkl ze zbabělosti. Při kongresovém slyšení doslova řekl: "Je tendence zveřejňovat více špatných zpráv na úkor těch dobrých. Částečně je to proto, že se zástupci tisku bojí příliš cestovat, sedí v Bagdádu a publikují neověřené zprávy. Těch jsou spousty."

Ještě ten večer se přímo ve vysílání ohradil proti Wolfowitzově nařčení moderátor CNN Aaron Brown. Řekl: "Za prvé nepublikujeme žádné neověřené zprávy. A za druhé naši i ostatní reportéři cestují dost.

Byli ve Falúdži, když to tam bylo hodně zlé. Byli v Nadžáfu. Zrovna dnes večer jsou v Basře. Ale je pravda, že život v Iráku je nyní nebezpečný. Poslechněte si, co říkají sami Iráčané.

Poslechněte si, jak se bojí opustit vlastní domovy. Poslechněte si jejich novou vládu, která zvažuje zavedení stanného práva. Irák není černobílý...ale když Wolfowitz tvrdí, že násilí a bezpečnost teď nejsou v Iráku hlavním tématem pro média, tak to má podobnou váhu, jako když říkal v Kongresu, že svou obnovu si Irák bude financovat sám a že nás Iráčané budou vítat květinami."

Ombudsman listu Washington Post v této souvislosti připomněl, že se reportéři tohoto deníku dostali počátkem června pod palbu na cestě z Falúdži do Bagdádu a o týden později byl jejich jiný kolega málem unesen nedaleko věznice Abú Ghraíb.

Od začátku války do dneška bylo v Iráku zabito víc než třicet novinářů. Mnozí další byli zraněni anebo unikli jen o vlásek. Že se v Iráku nedaří věci podle plánu, dokazuje nejlépe způsob, jakým zde minulý týden došlo k předání moci.

Místo velkolepého ceremoniálu se tato zřejmě nejdůležitější událost od začátku války odehrála předčasně a v utajení. Z velkých amerických televizí se zúčastnili pouze slavný moderátor Peter Jennings (ABC) a reportérka Christiane Amanpourová (CNN).

Americká administrativa žádná média dopředu neinformovala (jak tomu bylo například při loňské nečekané návštěvě George Bushe v Iráku), pouze je pozvala na "něco velkého". Když novináři dorazili na místo, vojáci jim dokonce odebrali mobilní telefony.

"Až pak nám začalo pomalu docházet, o co nejspíš půjde," řekla Amanpourová. Reportérka CNN a Peter Jennings se o tři dny později opět jako jediní američtí novináři zúčastnili prvního soudního slyšení Saddáma Husajna. Obrázky mírně pohublého diktátora dostali Američané k snídani.

Jako první o zahájení procesu informoval telefonicky ve čtvrt na osm newyorského času Peter Jennings. Většina stanic později přerušila původně plánované vysílání a věnovala se Husajnově soudu.

Jedinou výjimkou byla televize NBC, která měla na programu předtočený rozhovor s Robertem Redfordem a badmintonový zápas jedné ze svých moderátorek s členkami olympijského týmu. "Zkrátka jsme udělali chybu," vysvětlila trapas mluvčí stanice.

Přezdívky mají nejen politici, ale také novináři. Jednu z nich použil lidovec Jan Kasal v rozhovoru s BBC, když mluvil o "Modrobrkém Karlovi".

Pohotový Václav Moravec tohoto komentátora okamžitě identifikoval jako Karla Steigerwalda z deníku MF Dnes, což Jan Kasal potvrdil. Odmítl ale specifikovat, jestli přezdívku vymyslel on sám, anebo se běžně používá.

"Já mám několik patentů, ale toto jsem si prozatím patentovat nedal," odpověděl. A dodal: "Není v tom nic urážlivého, je to pouhý popis stavu." V tom se ovšem Jan Kasal mýlí: někdy i pouhý popis stavu může být velmi nelichotivý. Nechme proto raději charakteristiku tohoto vždy kurážného a sympatického lidovce na jindy.