Václav Moravec moderátor

Otakar Motejl ve studiu BBC

Už téměř čtyři roky má Česká republika veřejného ochránce práv, neboli ombudsmana. V dohledné době se možná jeho pravomoci rozšíří, a to v souvislosti s přijetím antidiskriminačního zákona. Dodržování právní normy má posuzovat jedna instituce. V návrhu zákona jsou ale dvě varianty - ombudsman nebo centrum pro rovné zacházení. Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab by si přál, aby vzniklo nové centrum pro rovné zacházení.

Jan JAŘAB (zvukový záznam): Jde o to, že ochránce má zatím působnost vůči státním orgánům, a když teď změníme jeho působnost tou novelou, o které jsem před chvílí hovořil, tak jeho pustíme do těch uzavřených zařízeních, ať už je provozuje kdokoliv. Ale, že bychom ho chtěli pustit do vlastně do mediatorské role vůči úplně soukromým subjektům, protože těmi diskriminujícími jsou zejména soukromé subjekty, to si myslím, že by nebylo úplně šikovné.

Říká v rozhovoru pro BBC vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Nejen o možném rozšíření pravomocí ombudsmana bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. U mikrofonu je Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl veřejný ochránce práv, neboli ombudsman Otakar Motejl. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Děkuji, dobrý den.

Když řeknu evropská ombudsmanská liga, ví Otakar Motejl, o čem mluvím?

Předpokládám, že mluvíte o srovnávání nesrovnatelného, to znamená, o jakýchsi výsledcích jednotlivých ombudsmanů v jednotlivých zemích.

Proč se nedá srovnávat?

Jednak ty mustry, ty základní dispozice jsou rozdílné. Zhruba jsou dokonce dva základní typy, jeden takový ten konzervativní, starší, to je i náš model, který se poučil zejména v západní Evropě a někde je to model takzvaný modernější, to je ten v těch postkomunistických zemích, kde se poměrně šířeji jaksi preferuje ta otázka ochrany lidských práv, a to je vlastně z určitého vnitřního nedostatku, z nedostatku určitých institučních záruk ochrany lidských práv jakoby v našich podmínkách poskytovalo soudnictví. To znamená, to jsou dva ty základní rozdíly. Potom jsou tam zcela velké rozdíly v tradicích.

Ale, promiňte, i přes tyto rozdíly evropští ombudsmané mezi sebou soutěží právě v té statistice, ve které zemi mají lidé největší povědomí o práci ombudsmana, o tom především vypovídá počet věcí, které z hlediska svých pravomocí vy, jako ombudsmani, můžete řešit? V jaké části tabulky, pokud přistoupíme na toto srovnávání, je tedy český ombudsman?

Já, pokud mám k dispozici to, co mohu studovat, to jsou ty výroční zprávy, které vesměs ombudsmani dělají a které si vyměňujeme, tak jsme opravdu, říkám, na prvním místě a poměrně vysoko v té horní části tabulky, protože je to, já připouštím trošku malý zázrak, že české právní vědomí poměrně velmi brzy pochopilo určité omezené limity toho institutu ombudsmana a že potom docela netypickém prvém záběhovém roce od té doby neustále je poměrně větší počet těch věcí, které v působnosti jsou, na rozdíl od těch věcí, které v působnosti nejsou, což je skoro srovnatelné s Francií, nehovořím o Polsku, kde to skóre je zcela obrácené. Skóre jsou na téměř s některými rakouskými ombudsmany.

Který z evropských ombudsmanů má nejlepší skóre?

Tak to jste mě zaskočil, pane redaktore. To, co opravdu nevím, ony ty zprávy chodí tak postupně každý týden jedna. Já to vždycky prolistuji. Samozřejmě, že se přiznám, že tento ukazatel je jeden z prvních, který mě zajímá, ale to skutečně nevím.

Když se zaměřím na to vaše skóre, z těch výročních zpráv veřejného ochránce práv v České republice jsem se dočetl, že v roce 2001 se vám dostalo na stůl padesát procent stížností, které jsou mimo vaši působnost. V roce 2002 se toto číslo snížilo na pětačtyřicet procent a loni kleslo o další procento, tedy máte skóre čtyřiačtyřicet procent ku zhruba padesáti šesti procentům. Kdy je reálné, a je reálné, že se ještě toto číslo dále sníží?

Tak teoreticky samozřejmě ideální by byl stav, kdyby to bylo sto ku nule.

To je nereálné?

Zřejmě podle těch zkušeností i těch evropských kolegů je to zcela nereálné, protože vždycky v tom souboru těch stěžovatelů jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom rozhodnutí, že vyčerpají všechny možnosti a v tom katalogu těch všech možností jsou tedy i takové instituce, jako je ombudsman a těžko jim vymlouvat, nebo se jim vysmívat tím spíš, že my jsme stále více a více otevřeni. Kromě toho, že na rozdíl od jiných ombudsmanů já mám tedy to permanentní osobní přijímání těch stížností, pět dnů v týdnu jsem otevřený těm e-mailovým podnětům, kterých chodí, jejichž otevření se zvýšilo jednak počet těch stížností, anebo také zvýšilo, nebo vykazuje poměrně vysoké a u těch e-mailových je to typické, poměrně vysoké procento.

Těch, které vám nepřísluší?

Které mi nepřísluší.

Vy jste teď ve druhé polovině svého funkčního období v roli veřejného ochránce práv, jak velké procento podnětů mimo vaši působnost očekáváte, až budete za víc než dva a půl roku pozici veřejného ochránce práv opouštět? Zůstane na čtyřiačtyřiceti?

Já myslím, že to skóre pětapadesát, pětačtyřicet, že bude odpovídat jako skutečné realitě.

Další statistika z výroční zprávy konstatuje, teď cituji doslova: "V roce 2003 došel veřejnému ochránci práv celkem čtyři tisíce čtyři sta dvacet jeden podnět, ve stejném období zahájil ochránce z vlastní iniciativy šetření dalších čtyřiačtyřiceti případech," konec citátu. Očekáváte v budoucnu pokles nebo naopak nárůst stížností?

To je skutečně velice zajímavá otázka.

Těším se na zajímavou odpověď.

Je to skutečně ovlivňováno nejrůznějšími vnějšími faktory. Já musím konstatovat a dneska už to musím konstatoval, že poté, co pan prezident se jako obořil nebo zpochybnil význam veřejného ochránce práv, tak ten počet těch stížností rapidně v závěru loňského roku stoupnul.

To znamená to, že vy jste trafikant ...

Podívejte se, mediálně nějakým způsobem prezentovat, dokonce tady by se dalo hovořit o negativní reklamě, tak jednoduše ta registrace, že se o vás mluví, z vás udělá firmu, která se začne vyjímat. Jinak se to vysvětlit nedá. Od té doby ...

To jste byli domluveni s Václavem Klausem?

Dalo by se skoro tak říct, i když arci, pravda to není. Ale skutečně ten trend od toho října, listopadu, prosince, skočil mohutně nahoru.

Pokračuje to, nebo se domluvíte s prezidentem?

Maličko se to snížilo. Nevím, jestli po této relaci nedojde zase k nějaké invektivě, ale nicméně faktem je, že ten skok byl nápadný. I další faktory jsou vyloženě faktory sezónní. Já teď předpokládám, že v souvislosti to hokejové mistrovství ovlivnilo trošku, těch stížností bylo míň. Teď ten fotbal také možná způsobí určitou degresi, samozřejmě ty letní měsíce ...

Počkejte, to myslíte vážně, že skutečně hokejové mistrovství v České republice, fotbalové mistrovství v Portugalsku snižuje počet stížností, které dochází do Kanceláře veřejného ochránce práv?

Ano.

To je neuvěřitelné.

No, tak je to pochopitelné. Podívejte se, je to jakási práce navíc pro ty lidi.

Takže ona, když je zabaví například velká sportovní událost, tak si nestěžují na státní úřady, že nemají čas, asi se dívají na hokej?

Nekoncipují to. Já jsem to, klasicky je to vidět na těch mailech, ty maily, které mi chodí, jsou z větší části odesílané po půlnoci. To znamená, ten člověk sedí u toho počítače, do té půlnoci si vyřídí, řekněme, tu denní poštu, a potom /nesrozumitelné/ bilancuje, a teď je nula třicet jedna začne psát, nebo jedna čtyřicet dva.

Píše Motejlovi do trafiky. Aha

Takže ono to skutečně jaksi je, to jsou věci, pojmově dokonce zákon to předpokládá, že tou jsou věci, kde se vyčerpají všechny normální takové ty tradiční rituální metody různých odvolání a takových těch stížností do třiceti dnů a teď tu jsem stále ještě někde já, který legitimně se mám tady takové věci, to není, že bych nebyl v tom okamžiku v té působnosti, když ten skutkový základ je v mé působnosti. Takže je to jakási práce navíc, a není-li čas na tu práci, on ji může odložit. Tam není žádná lhůta do třiceti, do patnácti dnů.

A to teď budou ještě letní olympijské hry.

A to ještě přijdou letní olympijské hry, takže i to skutečně může nějakým způsobem fungovat.

Pro úplnost, veřejný ochránce práv prošetřuje stížnosti lidí na státní úřady. Když jsem si pročítal statistiku vašeho úřadu, tak nejvíc stížností od lidí přichází na správy sociálního zabezpečení, celých deset procent stížností, následují stížnosti na státní správu v soudnictví, to je sedm procent a následně na stavební úřady a instituce regionálního rozvoje. Více než šest procent stížností. Je možné, veřejný ochránče práv, Otakare Motejle, z této statistiky vyvodit závěr, že v těchto oblastech nacházíte také nejvíc pochybení úřadů v těchto třech?

Relativně ano. Je to ovšem všechno dáno především tím, ty procenta jsou určovány nejen tím, že by tam bylo tedy těch nespokojeností více, že by ty úřady hůř pracovaly, ale tím, že tam je absolutně vyšší nebo nesrovnatelná frekvence toho základního souboru těch účastníků těch řízení. Pokud není dnešní situace skutečně ta oblast sociálního zabezpečení, řekl bych, nejmasovější záležitostí, že to jsou miliony důchodců a každý z nich tady je předmětem nějakého procesu, kde se státní správa prezentuje.

To znamená, že tam narůstá nadále narůstá počet stížností na oblasti sociálního zabezpečení, sociálních dávek a podobně?

Ano, tam je ten základní potenciál, to množství těch rozhodnutí, množství lidí, o kterých se rozhoduje, má stoupající tendenci, a tudíž je tam pravděpodobnost té stížnosti, a to je podstatně větší. U toho soudnictví je to relativně poměrně velký soubor nějakého, šest set tisíc, sedm set tisíc účastníků soudních procesů ročně. Napřed to začne u toho stavebnictví, kde také vlastně ten pocit je relativně vysoký tak, jak se poměrně dost jednak rozvíjí ten individuální stavební ruch, a jak se do jisté míry restituuje charakter toho majetkového vlastnictví k pozemkům, a tam vznikají ty nejrůznější kolizní situace, ze kterých se zase ten stát musí vypořádat a já potom piju ten kalich hořkosti.

Až do dna.

Až do dna.

Vaše výroční zpráva za rok 2003 je výroční zprávou za polovinu vašeho funkčního období, jak jsem naznačoval, tento dokument v části třetí zevšeobecňuje poznatky z činnosti veřejného ochránce práv. Z textu jsem si vypsal následující problémy - postup zemědělských družstev při vypořádávání majetkových podílů oprávněných osob, praktické dopady smlouvy mezi Českem a Slovenskem o sociálním zabezpečení na takzvané slovenské důchody, činnost úřadů práce, poznatky z oblasti dávek sociální péče a státní sociální podpory a tak dále a tak dále. Jednoduchá otázka, prosím, o stručnou odpověď, existují problémy, které byste označil po třech letech, co jste veřejným ochráncem práv, souslovím "přijdu si jako člověk, který hrách na zeď hází"?

Je to to vypořádání toho zemědělského majetku těch družstev.

Jak to?

Protože tam se to vlastně odkládalo ta privatizace a restituce zemědělského majetku vycházela přeci jen trochu z jiných premis, jak se ve skutečnosti promítlo. Je to terén velice složitý, prakticky zůstává tady neuspokojená ta celá oblast jednak těch pozemkových restitucí. Stále jsou lidé, kteří ty svoje pozemky zpátky nedostali. Nedostali ani dostatek náhradních pozemků. Ten proces je pochopitelně technologicky dost náročný.

Jestli se nemýlím, tak vy nemáte žádné přímé pravomoci ve vztahu k pozemkovému fondu?

A pozemkový fond při vší úctě, tam je vykonaný ohromný díl jako u Fondu národního majetku, není jaksi orgánem státní správy, to je skutečně orgán, který je trošíčku mimo tu soustavu. Je to vlastně orgán Poslanecké sněmovny. Tam pochopitelně Poslanecká sněmovna, sice se zabývá těmi výročními zprávami, ale jaksi je to trochu ansich, tak trochu poloanonymní pozemkový fond.

Uvítal byste rozšíření svých pravomocí na pozemkový fond a pomohlo by například právě řešení těch stížností, pokud byste měl pod sebou i pozemkový fond?

Pane redaktore, upřímně řečeno, to by byla taková míra pracnosti, zodpovědnosti, takový, řekl bych, Audiášův chlév, do kterého se mi skutečně dneska nechce.

Ale nebylo by to lepší pro občany, pokud by někdo Audiášův chlév vymetl, když jste nazval pozemkový fond Audiášovým chlévem?

Pozor, já musím být opatrnější. Některé ty prvky nebo ty záležitosti jsou trošku Audiášův chlév. Je to už dneska trochu pozdě nebo trochu dlouho, protože některé ty věci se propásly.

Vy myslíte, že je pozdě vymetat Audiášův chlév?

No, tak pozdě, později, pochopitelně ani v této oblasti se život nezastavil. Ten stichtag žádný neexistuje. To znamená to, co bylo výhledové a perspektivní, když někdo začal v devadesátém roce, když mohl začít v dvaadevadesátém roce, nemá stejnou polohu, má lepší nebo dokonce horší v roce 2004. To znamená, těžko se dá souměřit, že by to bylo jako stabilní a že se to dá jaksi zpětně nějakým způsobem generovat.

Teď mi ale tedy řekněte, pokud bych byl člověkem, který se obrací na pozemkový fond například v souvislosti s vypořádáním restitucí, tak de facto nemám šanci. Jaká byste navrhoval řešení, aby se Audiášův chlév vyčistil?

Já jsem skutečně ten Audiášův chlév přeci jsem zvolil ten terminus spíš pro blízkost zemědělství než pro blízkost té špatnosti.

Berete zpět svá slova?

Ale je tam skutečně celá řada problémů, které jsou založeny, nebo se řeší mechanismem větší či menší úpornosti toho stěžovatele a připouštím, že se celá ta řada věcí vyřešila, že se vyřešila v rámci velké úpornosti těch stěžovatelů a zůstává zde určitá množina lidí, kteří nebyli tak úporní.

Ptal jsem se na vaše návrhy řešení, by byly jaké?

Které jsou o deset let starší dneska, to znamená, ten jejich postoj k tomu je zase trošku jiný. Je tam dost, myslím, že je tam skutečně dost nespravedlnosti.

Návrh vašeho řešení, na to jsem se ptal?

Přát tedy vedení pozemkového fondu, se kterými jsem teď částečně v kontaktu, aby se mu některé ty nápravné opatření zdařily, nebo aby se jim to podařilo ty věci zvládnout do nějakého konce.

Zatím máte malý vliv, když jste v kontaktu?

Žádný.

Já vím, já vím. Ale nějakou autoritu nemáte u nich?

Ne, my se skutečně shodneme s předsedou jsme o celé věci hovořili. Tam je zásadní rozpor mezi tím, jestli ten fondus prodávat anebo restituovat. Pochopitelně z fiskálního hlediska je příjemnější tu půdu, která zůstává volná, v dispozici pozemkového fondu prodávat zájemcům, z politického hlediska by se především měli uspokojovat restituenti, to znamená, tam zase, a neustále se tam střetává ta otázka preference komerčního a preference politického prvku.

Vy se můžete v případě případů, které jsou vážné, obrátit na vládu. Loni jste tak učinil v osmi věcech. Můžete například iniciovat nebo navrhnout, kde by se mohl změnit zákon? Existují problémy, které byste v dohledné době několika týdnů nebo měsíců, chtěl řešit na vládní úrovni? Je něco takového?

Mám, několik těch případů tam mám. Tady došlo k podstatné změně, že vláda provedla změnu svého statutu a že jsem byl výslovně zmíněn v novele statutu jednacího řádu vlády, že jsem osoba, která se přímo na vládu může obracet. Dosud ta úprava byla taková, že toto právo měl pouze guvernér národní banky, předseda statistického úřadu a předseda komise pro cenné papíry.

V jakých věcech se v nejbližší době chcete na vládu obrátit?

Já tam mám některé věci srážek z důchodů, exekuce na některé sociální dávky, mám tam některé věci, které se týkají zpoplatnění a zdanění převodů bytů z těch družstevních do soukromého vlastnictví, kde došlo k jakémusi intermezzu legislativnímu, které způsobilo nerovnost mezi určitou skupinou obyvatel a zbytkem národa.

Co budete navrhovat například ve věcech exekucí kvůli sociálním dávkám?

Tam jde o to, aby se jasně stanovilo, že exekuce, že sociální dávky podléhají režimu srážek z těch dávek, nikoliv režimu zabavení účtů.

To znamená, že by se nezabavoval účet?

Prováděly by se srážky podobně u srážek ze mzdy, že by se tedy ty srážky určovaly nebo limitovaly počtem vyživovaných osob, a to je moderace, zatímco pokud ty dávky přijdou na účet, což je dneska moderní a běžné. Lidé, kteří jsou na tom špatně, tak mají běžný účet, tak pak dochází k tomu zabavení celé té částky. To znamená, stát vyplatí sociální dávku.

Vyplácí postupně?

On ji vyplácí každý měsíc a každý měsíc ji dostane zpátky v rámci té srážky. Já chápu, že jsou to pochopitelně případy, že ti lidé napřed musí dlužit. To není tedy, ale nicméně, co nebude vlastně ta otázka té dávky jako takové, která je stanovena proto, že ten člověk je v naléhavé potřebě, dostat od státu podporu.

To znamená, že pokud bude někomu neprávem vyplacena dávka, tak by se mu pak nestrhávala z účtu celá ta částka, ale zase postupně. To se musel změnit zákon? Budete navrhovat změnu?

Ne, to je otázka výkladu. Skutečně výkladu zákona, který dokonce výkladu občanského soudního řádu, a máme takovou podporu v těch teoreticích. A tady totiž, upřímně řečeno, ten problém má jednu jaksi zpětnou vazbu. Já signalizuji ty případy na základě jednotlivců a musím si být i já vědom, že ta změna se musí týkat potom univerzálně prakticky všech těch lidí, to je jedna rovina. To znamená ten eventuální praktický dopad třeba i rozpočtu, musí být poměrně složitější. A potom je tady otázka, která je naštěstí a naneštěstí stále přítomna. Dochází-li k nějaké změně, jestli ta dosavadní praxe dokonce neznamená poškození toho dotyčného člověka, který byl poškozen a jestli mu nevznikne nárok na náhradu škody.

Z vaší zprávy pro Poslaneckou sněmovnu je zřejmé, že se vám nelíbí postup některých správních úřadů rozhodujících o vyplácení sociálních dávek. Teď jsme zmínili, že se na vládu v nejbližší době obrátíte například v souvislosti s exekucemi kvůli sociálním dávkám. Vy jste zjistil, že úřady v řadě případů místo toho, aby občanovi v nouzi pomohly, jeho situaci ještě zhoršují a nejde jen o exekuce. Předpokládám správně, že přibývá stížností tohoto druhu?

No, tak rozhodně ten počet neklesá, asi tak.

Vy jste totiž o problémech s vyplácením sociálních dávek před více než čtvrt rokem mluvil a informoval jste ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, vyzval jste ho k hlubšímu jednání. Už jste si problémy vysvětlili?

Vysvětlilo se především to, že vlastně ta výzva se jakýmsi způsobem zaběhla při pokusu o její referentské zpracování, takže jsme především vyřešili tu společenskou stránku věci té ochoty nebo zdánlivě neochoty v té věci komunikovat. Probíhají jaksi jednání mezi mým, odborným aparátem a odborným aparátem pana ministra. Budeme si muset některé ty věci vyjasnit. Je to otázka zase aplikace praktických metodických pokynů, tedy těch prováděcích předpisů.

Promiňte, abychom byli konkrétní, aby se v tom posluchač neztratil. Vy jste doslova ve své zprávě napsal, cituji: "Veřejný ochránce práv se po přijetí novely zákona o sociální potřebnosti opakovaně setkává s dotazy lidí i úřadů, které se týkaly posuzování standardního a nadstandardního vybavení domácností. To je zapotřebí k tomu, aby člověk dostal sociální dávku, takže v republice byly případy, kdy některé úřady odmítly vyplatit sociální dávku, protože lidé měli doma myčku a počítač. V jiných částech republiky zase myčka a počítač byla brána jako standardní vybavení. Už se toto změnilo, už je jednotný výklad na základě toho, že jste do věci zasáhl, co patří do standardního vybavení domácnosti a co ne?

Není to tak, že by bylo definované, jaký předmět patří a jaký předmět nepatří, ale pracuje se na tom, aby tedy to vybavení bylo hodnoceno jednak jaksi z univerzálního pohledu, ale zejména i z pohledu konkrétní potřebnosti dané buďto sociální situací té rodiny, počtem dětí, řekl bych, to je otázka třeba i dopravních prostředků, dostupnosti nedostupnosti těch elementárních služeb, tedy je tam tlak, aby se v rámci těch metodických pokynů a eventuálního školení ta kritéria jako humanizovala a současně, aby se z toho vytratilo takové to byrokratické od zeleného stolu posuzování potřebnosti.

Takže se vám to podařilo prosadit?

Já myslím, že ano.

A měla by se situace změnit?

Měla by se zlepšit. Jistě se najdou nějaké jiné problémy.

No, vy jste totiž opakovaně například řešil případy, kdy úředníci podmiňovali přiznání dávky lidem tím, že si musejí zrušit penzijní připojištění a stavební spoření. I to se podařilo odstranit?

Tam jsme se myslím dohodli, že samozřejmě, že ano.

To znamená, že lidé, kteří budou chtít požádat o dávku, tak ji dostanou a nebudou si muset rušit penzijní připojištění a stavební spoření?

Samozřejmě i tady nelze absolutizovat, protože si dovedu představit, že může být takový případ, že tyto dluhy, jako to penzijní připojištění nebo to stavební spoření, může být i prosté ulití jakýchsi peněz a vytvoření .... Já připouštím, že se nedá generalizovat, že tedy každý, kdo má penzijní připojištění a začne žádat o podporu v nezaměstnanosti, že je jaksi bezpečný, že nemusí to penzijní připojištění zrušit.

Ale nemělo by to být ve většině případů?

Ale ne ve většině případů, protože vycházíme z toho, že ten člověk tím si definitivně rozbourá jakousi koncepci na zajištění.

Z toho, co říkáte, tedy ve výroční zprávě za rok 2004, už toto nebude bráno jako kritika?

Bude zlepšení. Ano.

Ještě další téma pro veřejného ochránce práv Otakara Motejla, rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv. Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab je přesvědčen, že Poslanecká sněmovna začne v září projednávat takzvaný antidiskriminační zákon. Za neexistenci této právní normy je Česko drahnou dobu kritizováno mezinárodními institucemi. Návrh zákona je podle informací BBC už hotový, jenže, jenže se neví, kdo bude vymáhat dodržování tohoto zákona, zda zcela nová instituce, která by měla vzniknout, nazvaná "Centrum pro rovné zacházení", nebo instituce už fungující, právě veřejný ochránce práv. Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab se podle svých slov pro BBC kloní ke druhé variantě.

Jan JAŘAB (zvukový záznam): Jde o to, že ochránce má zatím působnost vůči státním orgánům a když teď změníme jeho působnost tou novelou, o které jsem předtím hovořil, tak jeho pustíme do těch uzavřených zařízení, ať už je provozuje kdokoliv. Ale, že bychom ho chtěli pustit vlastně do mediátorské role vůči úplně soukromým subjektům, protože těmi diskriminujícími jsou zejména soukromé subjekty, to si myslím, že by nebylo úplně šikovné.

Řekl v rozhovoru pro BBC Jan Jařab, který tedy prosazuje vznik centra pro rovné zacházení. Konečně rozhodnutí ale bude mít vláda, na které záleží, ke které variantě se přikloní. Vy budete přesvědčovat vládu, že tuto agendu nechcete ano nebo ne?

Ano, budu ji přesvědčovat tak, jak pan doktor Jařab to vyjadřoval. Ono to má dokonce několik dalších aspektů, protože přeci jen to potírání diskriminace by vyžadovalo nebo by mělo vyžadovat určitý projev aktivní exekutivní možnosti i jakéhosi zásahu.

Problém ale je, že pravděpodobně členové vlády nebudou souhlasit s tím, aby vznikla nová instituce nazvaná "centrum pro rovné zacházení". Co s tím uděláte, když tu agendu pod sebe dostanete?

Takhle, já tomu rozumím. Tady z důvodů politických a zejména i ekonomických tu převládá neochota, jakási je to domnělá ekonomická výhodnost toho spojovat ty dvě funkce do jedné instituce, protože každopádně má-li být ten úkol plněn, bude to vyžadovat stejně zvýšení počtu pracovních sil, ať už je to samostatný úřad nebo ať už je to tady jaksi ta moje instituce.

Máte propočítáno? Vy jste se dostali do toho připomínkového řízení o antidiskrimanaci?

Já jsem se na tom jaksi celkem podílel a já jsem tam trošku cynicky modeloval, kolik úředníků se mi ještě vejde do baráku. A to jsem řekl, že jsem schopen nějakým způsobem zvládnout, ale rozhodně jaksi budování dalšího sídla je mi trošku jako proti mysli a bylo by to ekonomicky velice obtížné.

Kolik lidí by se vám ještě vešlo do baráku?

Patnáct.

Patnáct. A ten antidiskriminační zákon by potřeboval kolik lidí?

To je těžké. To je otázka, jak se to bude aplikovat. Jestli se to bude dělat, abych řekl, v jakémsi povrchovém genereu, tak to může dělat deset lidí. Jestli by to mělo opravdu fungovat tak, že by každý ten individuální případ údajné nebo skutečné diskriminace byl tady projednávání a byla tam akce té medializace, tak by tam samozřejmě bylo potřeba desítky poloprofesionálních a desítky profesionálních pracovníků v každém regionu.

Konstatuje veřejný ochránce práv Otakar Motejl, který byl hostem Interview BBC. Já děkuji za vašich třicet minut. Někdy příště na shledanou.

Děkuji mnohokrát, na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.