Václav Moravec moderátor

Václav Havel ve studiu BBC

Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl bývalý český prezident Václav Havel. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Když jsme spolu seděli před mikrofony BBC dvacátého prvního listopadu roku 2001, krom jiného jste ke své budoucnosti řekl:

Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky (zvukový záznam): Se těším na život nezávislého intelektuála, občana této země, který se pokusí přečíst všechno, co nestihl během prezidentství, který se pokusí zreflektovat své bohaté zkušenosti, něco o tom napsat, který se, dá-li Pán Bůh, vrátí i k psaní divadelních her, strašně se na to těším.

Dvacátý první listopad roku 2001 a slova tehdejšího českého prezidenta Václava Havla. Zhruba rok a půl už nejste ve funkci prezidenta. Splnil jste za ten zmiňovaný rok a půl ta slova, která jsme slyšeli?

Samozřejmě, že se mi to nesplnilo a když to slyším, tak se musím až usmívat, jaká to byla bláhová utopie. Je to všechno jinak, z mnoha rozmanitých důvodů, kterými tu nechci teď obtěžovat a zatěžovat náš rozhovor, ale bohužel zatím jsem se ani k psaní nedostal, ani k četbě těch stohů dobrých knih, které vyšly a které jsem neměl čas přečíst a necítím to svoje postavení a ten svůj pobyt ve veřejném prostoru jako dostatečně stabilizovaný, ale neztrácím naději, že alespoň trochu se přiblížím k tomu ideálu, a to i v dohledné době, o němž jsem snil v tom rozhovoru, který jste citoval.

Když byla v Praze ve druhé polovině října bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová a vy jste byl, krom jiného, kmotrem jejich pamětí, tak jste doslova řekl, cituji: "Také já potom, co jsem přežil, cítím povinnost cosi sepsat, ale teď je tady konkurence v podobě dobré knihy, která zvyšuje laťku." Vy už jste to naznačil, to znamená, ani čárka pamětí Václava Havla není?

Není, není zatím, ale já zas na druhé straně musím říct, tím, že jsem zatím nic nenapsal, nejsem nikterak zneklidněn. Já si vzpomínám, že v mém životě byla dlouhá léta, kdy jsem nic nenapsal, sbíral síly a pak jsem najednou velmi rychle napsal třeba i něco důležitého. Nejsem tím nijak zneklidněn, zřejmě k tomu musím dozrát i nějak vnitřně. Já jsem psal hodně v posledních letech toho prezidentství, vždyť já jsem vlastně čtrnáct let skoro každý víkend strávil psaním projevů svých a podobně. Já nemám pocit, že jsem psal málo, mám jakousi tedy, jakési právo si dát čas.

V jaké fázi dozrávání teď je Václav Havel?

No, já prostě své jakési literární plány mám už dost dlouho a přemýšlím o nich dost často. Nedostal jsem se k tomu, abych začal, začal s psaním, ale jak říkám, nejsem tím nijak zvlášť zneklidněn a vím, že přijde chvíle, dá-li mi tedy Pán Bůh život a zdraví, kdy sednu a najednou něco napíšu, třeba velmi rychle.

Když jsem přemýšlel o vašich pamětech, přemýšlel jsem na tím, zda existují události, mýty, možná, které byste chtěl uvést v těch pamětech především na pravou míru, jsou takové?

Já nevím, já mám ten dojem, že bych asi nepsal takové klasické regulérní paměti politika, to jsou krásné knihy od Madeleine Albrightové, Henryho Kissingera, Hillary Clintonové a dalších a dalších, a to bych asi z různých důvodů nechtěl psát a ani neuměl, ale mám takovou trošku jinou vizi. Totiž, že bych takovým zvláštním způsobem, který mám promyšlený, psal o takové jakési lidské dimenzi té politiky, takové všelijaké veskrze osobní zkušenosti a zážitky různého psychologického charakteru, a to by mě bavilo možná víc, než popisovat jednotlivé události, jak byly.

Můžete být konkrétnější, ony psychologické dimenze politiky, jak je Václav Havel viděl v prezidentském úřadu?

No, moc konkrétní být nemohu, protože mám špatnou zkušenost s tím, že i když něco moc předem řeknu, takže pak to nenapíšu. Mám na mysli to, že především a hlavně ti politici mají, ať chceme, či nechceme bezděky jakousi zvláštní svatozář, když jsou ve funkci a jako bychom měli pocit, že přeci jen disponují nějakou zvláštní dovedností nebo vědomostí, kterou my ostatní nemáme, když mohou být tak vysoko, že, a to já přiznávám, že jsem měl i k těm nejpitomějším politikům, třeba k těm komunistickým funkcionářům tak trošku tento pocit a on mohl plácat hlouposti a já jsem si říkal, že se za tím něco musí skrývat, když je tak vysokým činitelem. No, a jedna z mých, zdaleka ne jediná, ale jedna z mých důležitých zkušeností z té éry pobytu v politice vysoké je, že to je celý přelud, že jsou absolutně stejní jako všichni ostatní. Různě na sebe žárlí, závidí si a nevědí něco a zakrývají, že to nevědí a tak a tak dále.

Přistihl jste se také při tom, že jste žárlil na někoho?

No, to bych přímo neřekl. Já si nemyslím, že jsem žárlivá povaha. Já jsem měl v té politice jednu velikou výhodu, totiž, že jsem s ní nebyl tak milostně svázán, že bych si nedovedl představit jiný život a tudíž jsem ani neměl možná motiv k tomu žárlit na někoho, kdo dosáhl toho či onoho úspěchu, kterého já jsem nedosáhl ve sféře politiky. Žárlil bych například, kdyby někdo vyrobil lepší guláš než já. Já jsem velmi ctižádostivý jako kuchař, jsem do jisté míry ctižádostivý jako literát, ale jako politik bych neřekl, že má ctižádost jde tak daleko, abych byl schopen na někoho žárlit, že třeba je známější, slavnější, že se o něm víc píše nebo tak.

"Havel shání hlasy pro malé strany, exprezident dva dny před volbami vstoupil do volební kampaně." Těmito titulky deník Mladá fronta DNES uvozuje vaše setkání a podporu, kterou jste před volbami do Evropského parlamentu poctil tři menší politické strany. Jednoduchá otázka, jak dlouho jste, Václave Havle, zvažoval, zda konkrétně ukázat na vybrané politické strany, když jste se od svého odchodu z politiky záměrně vyhýbal vstupování do české domácí politiky?

Já jsem především nikoho nikam nelákal, nebo nevybízel nikoho, aby volil tak, či onak. Já jsem inicioval setkání s představiteli tří stran, které mi z různých důvodů jsou blízké, sympatické svými programovými principy, anebo stylem politiky, a to je celé, a to necítím jako nějaký zas až tak velký vstup do domácí politiky. Já v ní jakýmsi způsobem trošku vlastně přítomen jsem pořád a tady jsem jenom dal najevo, kdo mi je bližší než někdo jiný.

Však jste si za to vysloužil i kritiku některých novinářů. Dovolte, abych citoval poznámku, část poznámky Karla Steigerwalda v deníku Mladá fronta DNES, Steigerwald doslova píše: "Co ti nesourodí konkurenti," rozumějme, které Václav Havel podpořil tím, že s nimi měl schůzku, "mají společného? Malou naději na úspěch. V tom je Havlova originalita. Dejte moc slabým, za to moudrým politickým menšinám. Je to také jeho tragédie, moc z voleb se naděluje většině. A co je to podle Havla špatně? Vždyť, co ví většina?"

No, tak Karel Steigerwald má asi pravdu v tom, že po většinu svého života jsem byl spíš, jsem spíš zastával menšinová stanoviska než většinová. Opravdu, pak jsem, osud tomu chtěl, vždycky byl v nějaké menšině, taky se mi za to podobně jako Karel Steigerwald celý život posmívali. Třicet let komunisti o mně psali elitářský chovanec a tak a já nevím, já si myslím, že můj život nebyl zas až tak neúspěšný, jak by se zdálo z tohoto, z této hole zlomené nad menšinami či někým, kdo zastává menšinová stanoviska.

Zvažoval jste ale dlouho, zda to je správné setkat se s vybranými politickými stranami dva až tři dny před volbami do Evropského parlamentu?

Já se můžu setkat, kdy chci s kým chci a tady jsem se s nimi setkal opravdu proto, že si myslím, že tyto strany, každá z jiných důvodů, zasluhují určitou moji pozornost a určitou sympatii. Strana zelených mi je velmi blízká v mnoha svých principech. Leccos z toho, co oni mají ve svém programu, já jsem si myslel a psal v době, kdy ti dnešní vůdci té strany chodili do mateřské školky. Jsou mi blízcí názorově, u Evropských demokratů je mi sympatické to, jak se opírají o ty zastupitele, starosty, o ty lidi, kteří řeší konkrétní problémy na úrovni komunální samosprávy, kterých je hodně, kteří třeba nejsou celostátně známí a Karel Steigerwald se o ně neotírá, neboť o nich neví. To je také v zásadě sympatické, protože to pomáhá neustále osvěžovaní těch politických elit, přísunu nových lidí, kteří něčeho dosáhli v různých profesích nebo právě v té komunální politice...

Proto máte rád ty menší, že tam dochází k daleko větší prostupnosti těch stran než u stran velkých, jako jsou sociální demokraté či ODS?

Je to, pokud tomu tak je, tak je to samozřejmě velmi sympatické, ale neřekl bych, že to je automaticky, že když je malá strana, takže je tímto způsobem otevřená. Ono to může být i naopak, že malá strana existuje jen jenom proto, že někdo chce být její předseda, že, a tak založí stranu.

Nemáte obavy, že tomu tak je v té střední části politického spektra v České republice, že radši všichni budou předsedou, než aby byli místopředsedou nějaké silnější středové strany?

Ta ambice mocenská samozřejmě k politice patří, ale když je moc /nesrozumitelné/, no, tak pak to obvykle vede k jakémusi rozkladu. Každý chce mít nějakou funkci a pak nemá nikdo z nich žádnou, protože se nejsou schopni dohodnout a žádný není schopen udělat úkrok, aby ten druhý mohl ukročit směrem dopředu.

Uvažoval jste o tom, že byste například byl vy, který by se rozhodl spojit ty menší a být jistým moderátorem integrace stran, které jsou ve středu politického spektra?

Já si myslím, že v tomto smyslu takto konkrétně do politiky už vstupovat nebudu a neměl bych, pokud se nestane něco vskutku mimořádného a že nějakým způsobem budu dávat najevo, co mi je bližší, co mi je vzdálenější, co mi je sympatické, co mi je protivné a co podle mého mínění naprosto smrdí a budu dávat najevo, koho považuji za kuriózní postavičku a koho považuji za respektovaného, důvěryhodného člověka, to ano, ale abych přímo hrál roli nějakého integrátora, to si myslím, že už není, to už mám ten dojem, že to už je úkol mladších generací politiků. Já bych nechtěl být takový ten, co se věčně vrací a nemůže se s tou politikou rozloučit a odejde do důchodu a za měsíc zase z toho důchodu přichází nám něco radit a něco organizovat nebo tak.

Je Václav Havel přesvědčen o tom, když se bavíme o volbách do Evropského parlamentu, že se lídrům kandidátek politických stran a hnutí v České republice, které kandidují do Evropského parlamentu, podařilo přesvědčit voliče, aby šli k urnám?

Je to, to uvidíme. Já to považuji za nesmírně důležité, aby šli, protože ten Evropský parlament, jehož význam roste, ten vlastně bude spolurozhodovat o životě a pravidlech soužití na celém kontinentě a zdá se mi, že je dobré a důležité, abychom k tomu dokázali říct své, přenést tam své vlastní zkušenosti, nějak je zhodnotit.

Zmůže to čtyřiadvacet lidí v tom sedmisetčlenném uskupení?

No, tak samozřejmě čtyřiadvacet lidí nepřehlasuje sedm set lidí, to je zřejmé, ale myslím si, že narozdíl od Karla Steigerwalda si myslím, že to není všechno, že důležitý je to vyzařování třeba toho názoru, té reflexe, té zkušenosti. Ty nově přijaté země například mají zkušenost naprosto originální, kterou nemá Západ, to jest zkušenost s totalitním systémem, s jeho praktikami, s jeho infiltrací do duší lidí, s tím nenápadným způsobem demoralizace zatahování všech lidí do téže špíny a tak a tak dále. A tuto zkušenost přenést má svůj smysl, artikulovat ji, varovat před tím, co by mohlo usnadňovat cestu autoritářům k moci a tak dále, a to může být jeden poslanec ze sedmi set. Dokáže-li to krásně říct, vysvětlit sugestivně tak, že se jiní nad tím zamyslí, sehrál svou roli a nemusel přehlasovávat těch šest set devadesát devět.

Vy jste už naznačil, že doufáte ve vyšší volební účast, než je padesát procent. Z čeho čerpáte svoji naději, když poslední sociologické odhady naznačují, že v rámci všech zemí Evropské unie bude ta volební účast 30 až 40 %, maximálně 40 %?

Já nevím samozřejmě, jaká účast bude u nás, ale doufám, to znamená, že bych rád, že bych chtěl, že bych považoval za dobré, kdyby byla vyšší ta účast, kdyby byla nejméně nadpoloviční, bylo by to, myslím, velmi dobré.

Neukazuje ten nezájem voličů například o volby do Evropského parlamentu v téměř všech zemích rozšířené pětadvacítky, že pro lidi je struktura, to formální uspořádání Evropské unie nesrozumitelné, příliš složité, komplikované?

Já myslím, že to je velmi vážná věc, na kterou já upozorňuji už dlouhá léta. Já jsem měl kdysi před lety už projev na půdě Evropského parlamentu, v italském parlamentu, francouzském parlamentu, kde jsem dost často na tato témata mluvil, kde jsem volal po srozumitelnější struktuře těch institucí, srozumitelnějších mechanismech rozhodování...

Jaké kroky byste, Václave Havle, doporučil, aby Evropská unie byla srozumitelnější, přehlednější a aby lidé považovali ve všech státech pětadvacítky Evropskou unii za svoji instituci?

Já si myslím, konkrétně, máte-li na mysli, že by například bylo dobré, aby v budoucnu, až tato ústava, doufejme, bude přijata všemi zeměmi, bude nějak fungovat, ale v téže chvíli já si myslím, že už by měl někdo začít psát jinou, novější ústavu, která by byla krátká, srozumitelná, jasná, přinejmenším jako ústava americká, kterou by se děti mohly učit ve škole. Všechno ostatní by mohlo být v právních normách nižší právní síly, než je přímo ústava.

A samotné instituce a proměna institucí?

Samotné instituce, tam se pořád tak záhadně plete dohromady ten prvek většinový, kterých je víc, s tím principem rovnoprávnosti, že jsou si všichni rovni, ať jsou velcí, nebo malí. To se tam jako podivně proplétá dohromady a zdá se mi, že daleko jednodušší a srozumitelnější by bylo to ostře oddělit a mít jakýsi evropský senát, kde by měl každý tři poslance, tři poslanci, kteří by delegovali ty jednotlivé národní parlamenty, čímž by byly i ty parlamenty vtaženy do toho unijního rozhodování a byli by si všichni rovni, neboť každý by měl stejné množství, zatímco v tom normálním parlamentu, v té sněmovně, v tom, který existuje, by opravdu je tak, jak tomu je, že poslanců je prostě tolik, kolik odpovídá velikosti té země nebo počtu obyvatel, přičemž takové instituce, jak je Evropské komise, tam se mi zdá, že je nejdůležitější, aby ten komisař byl dobrý a je jedno, jakého je etnického původu.

To znamená, že nejste nutně pro to, aby každá země měla svého komisaře?

Já si myslím, že daleko lepší pro nás, pro Čechy je schopný, důvěryhodný a inteligentní Islanďan jako komisař než hloupý Čech. Tím neříkám, proboha, že jsme tam poslali hloupého Čecha.

Česká republika víc než měsíc po vstupu do Evropské unie nemá koncepční dokument, jakou politiku chce v rozšířené Unii hájit. Prezident Václav Klaus před několika měsíci zkritizoval vládní návrh strategie.

Václav KLAUS, prezident České republiky (zvukový záznam): Česká vláda si nepoložila základní otázku. Bude nám lépe v Evropě více integrované, nebo méně integrované? Budeme více, lépe, důrazněji prosazovat své zájmy ve více unifikovaném superstátu, nebo v mezivládně organizované, mezistátně organizované Evropské unii? Tyhle otázky prostě si naše vláda vůbec neklade, respektive někteří z nich apriorně, jednoduše, triviálně předpokládají, že čím více integrace a unifikace tím lépe. Já myslím, že to je holý nesmysl.

Řekl prvního května v rozhovoru pro BBC český prezident Václav Klaus. Premiér Vladimír Špidla k námitkám hlavy státu poznamenal:

Vladimír ŠPIDLA, premiér České republiky (ČSSD) (zvukový záznam): Ten základní problém je, že prezident republiky v zásadě dává přednost a nadřazuje koncepci mezivládní. To znamená, jeho cílem je v zásadě neintegrovat dále Evropskou unii, případně ji mírně uvolnit, vrátit se třeba ještě přes Maastricht, to bych si celkem byl jist. Naše koncepce je pokračovat na budování v Evropské unii a považujeme za velmi důležité, aby byl posuzován, posilován takzvaný komunitární princip, protože to je výhodné, čili ten společný princip se společnými politikami.

Řekl premiér Vladimír Špidla. Je bývalý český prezident Václav Havel přesvědčen o tom, že politická reprezentace má jasnou představu, jakou roli má hrát Česká republika jako nováček Evropské unie?

No, tak já nevím, především si myslím, že ještě důležitější než míra integrace je ten cíl, ten smysl toho, proč se integrujeme, jakési poslání té Evropské unie. O tom se mluví méně a hodně se mluví o tom stupni té integrace, což je věc vnější. Ta Evropská unie je tak zvláštní typ soustátí, které nemá jaksi obdobu nikde na světě ani v dějinách a neustále sebe samo hledá a nemá smysl valný zkoušet to zařadit do nějakých klasických kategorií, jako je konfederace, federace nebo podobně. Vždycky to bude něco jiného, všemu se vymykajícího, ale co já považuji za daleko důležitější ještě, nebo neméně důležité přinejmenším je, proč vlastně ta Evropská unie existuje, v čem je její smysl, jaký cíl má do budoucna na této planetě?

Myslíte, že si to uvědomuje česká politická reprezentace, když jsem narážel na to, že česká vláda dosud nepřijala strategický dokument, který by charakterizoval role České republiky jako členského státu Evropské unie?

Já nevím, to bych já nerad hodnotil naši vládu či naši politickou reprezentaci. V tomto bodě já bych spíš asi řekl, že jedno má většina těch našich, většina té naší politické reprezentace, že jedno má společné, určitou míru technokratismu. Takového, všechno se neustále měří růstem a růst růstu a kvantitou a množstvím vyrobených věcí. Já si nejsem jist, jestli to je ta cesta, která opravdu do budoucna znamená něco dobrého, jestli to není cesta velmi dvojznačná, dvojsmyslná ba i nebezpečná. Záleží přece na kvalitě života, záleží na tom, jak fungují naše lidská společenství, jak si lidé rozumí v těch obhlédnutelných strukturách občanského soužití, jakou mají krajinu, jak zacházejí se svým jazykem a jak se jim prostě žije. To jsou věci, které podle mě jsou důležitější než statistiky o neustálém, nekonečném růstu. Ten růst je asi důležitý, ale musí ještě k něčemu dalšímu sloužit, že? Růst pro růst je holý nesmysl a ještě k tomu, o čem se tady mluvilo. Tam se mluví, to slovo slyšíme denně asi deseti tisíckrát o zájmech, české národní zájmy. Nikdo přesně neřekl, co tím myslí, je to jakési zaklínadlo a pakliže já dávám například některým stranám přednost před jinými, tak je to mimo jiné i proto, že méně mávají tímhle zaklínadlem. Co je naším národním zájmem? Já si myslím, že to je péče o náš jazyk a všimněme si, jak mluví, jak mluvíme všichni. Je to péče o naši krajinu, všimněme si, jak ji hyzdíme, je to péče o naše osídlení, o kus přírody, kus vlasti, který je nám svěřen. Je to péče o naši kulturu, všimněme si, jak vlastně málo z našich společných prostředků do kultury dáváme. To jsou asi naše národní zájmy. Pakliže máme mluvit o jakýchsi národních zájmech, ale co je nejdůležitější, myslím si, že naším národním zájmem je, aby bylo dobře na této zeměkouli, a to znamená všem a nejenom nám a pakliže někdo říká, že nejdůležitější jsou naše národní zájmy, jako zájmy naše proti zájmům toho zlého světa, co nás obklopuje, pak to je špatné, je to vedle podle mě.

Další téma - lidská práva v české zahraniční politice, nejenom v české zahraniční politice, protože lidská práva jsou podle představitelů ministerstva zahraničí jednou z hlavních priorit české zahraniční politiky. Vy jste po odchodu z úřadu prezidenta se věnoval několika projektům v oblasti lidských práv, zmíním Bělorusko, Kubu, Čínu. Jste přesvědčen o tom, a poprosím vás o velmi stručnou odpověď, že česká zahraniční politika v posledních týdnech a měsících dokazuje, že lidská práva jsou jednou z jejich hlavních priorit ano, nebo ne?

To bych nedokázal říct, že ano, nebo ne takto jednoznačnou odpověď. Já sám považuji za důležité, že tento princip vůbec v té zahraničněpolitické koncepci je přítomen, to je strašně důležité proto, že lze kdykoliv v konkrétních kauzách bráti vládu za slovo a říkat, jak se rozhoduje to, co děláš, když to eventuálně děláš špatně...

A teď mi nahráváte do karet konkrétní věc. Česká republika otevřela zastupitelský úřad v Severní Koreji. Je to podle vás v rozporu, či souladu se zahraničněpolitickou prioritou?

Já nevím, já si myslím, že by tam na nejvyšší úrovni velvyslanecké zastoupení zatím být nemuselo, ale není to opět rozhodující, to je formální věc. Rozhodující je, zda jsme schopni jasně říci, co si myslíme o tom režimu, zda jste schopni pomáhat lidem, kteří tam trpí, se jich zastávat, zda jsme schopni odmítat obchod s těmi, kteří se identifikují s režimem brutálně potlačující lidská práva, trápící své vlastní obyvatelstvo, trápící je nejenom omezováním jejich svobod, ale i hladem...

A prokázala to Česká republika v souvislosti se Severní Koreou, když otevírá zastupitelský úřad na úrovni charge d´affaires?

Já myslím, že teď teprve vstupujeme do té doby, kdy máme šanci to posoudit, teď uvidíme. Když tam máme zastoupení, že, tak asi daleko víc budeme sledovat, co to zastoupení dělá, na co upozorňuje, jaké zprávy dává, a to bude potom možné, pak bude možné posoudit, do jaké míry je ta politika ve své praxi práva k tomu, co deklaruje.

Ústavní soud už má dvanáct členů, aktuálně byla zvolena odbornice na římské právo Michaela Židlická. Když váš nástupce Václav Klaus se ujímal úřadu, tak říkal, že by si přál, aby Ústavní soud byl daleko více barevnější než ten, který jmenoval jeho předchůdce, tady Václav Havel. Když se podíváte na těch dvanáct členů Ústavního soudu, myslíte si, že je názorově pestřejší, než byl ten, který jste jmenoval vy?

To nevím, ale v každém případě nemám pocit, že jsem nějaký jednobarevný Ústavní soud jmenoval. Jaká jednobarevnost? Tím se myslí, že všichni volí jednu stranu, nebo mají jeden názor, vždyť ti ústavní soudci byli každej jinej, že, tomu nerozumím, co na něm bylo jednobarevného. Co ale vím, je, že to byl opravdu kompetentní Ústavní soud a opravdu nepodplatitelný, neovlivnitelný, nezmanipulovatelný. Byl bych rád a pěvně věřím, že tento nový bude věrnen této dobré tradici toho minulého.

Čemu se teď věnujete, krom toho, že odpočíváte, přemýšlíte o pamětech?

Já zas až tolik neodpočívám. Já jsem dost často nemocen, já se věnuji trošku těm lidským právům, jak jste o tom mluvil, já se věnuji naší nadaci, kterou máme, Vize 97, kde se chystám na několik velmi důležitých věcí, jako je například projekt Pražská křižovatka a podobně. Věnuji se spoustě takových různých aktivit, které třeba přinesou plody až za delší čas a občas mě někdo v novinách nebo jinde napadá za to, že nejsem vidět, nic nedělám, anebo tak...

A teď jste byl slyšet a věřím, že budete slyšet i dál v BBC, protože čas Interview BBC končí. Já vám děkuji, Václave Havle, že jste přišel a někdy příště, třicet minut uplynulo.

Ano, děkuji za pozvání, na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Havel: Rovnováhu sil v EU by vyřešil evropský senát

PRAHA 10. června (ČTK) - Stále diskutovanou rovnováhu sil v institucích Evropské unie by podle bývalého českého prezidenta Václava Havla vyřešilo zřízení evropského senátu, kam by národní parlamenty delegovaly shodně po třech svých poslancích.

"Tím by byly parlamenty i vtaženy do unijního rozhodování a byli by si všichni rovni," řekl dnes Havel v rozhovoru pro BBC.

V již existujícím Evropském parlamentu, tedy jakési sněmovně, by pak podle něj byla křesla rozdělena tak jako nyní, tedy podle velikosti země a počtu jejích obyvatel.

Havel, o němž někteří čeští politici uvažují jako o ideální kandidátovi na případného prezidenta EU, dále uvedl, že není nutné, aby v Evropské komisi měl každý stát svého komisaře.

"Je nejdůležitější, aby ten komisař byl dobrý a ne jakého je etnického původu... daleko lepší pro nás pro Čechy je schopný, důvěryhodný a inteligentní Islanďan, než hloupý Čech," řekl Havel. Zdůraznil, že si však rozhodně nemyslí, že by nyní Česká republika vyslala do komise hloupého Čecha. V Evropské komisi je za ČR bývalý vyjednavač o vstupu Pavel Telička.

Česká vláda ve středu potvrdila mandát českých vyjednavačů o euroústavě. yjednavači budou prosazovat rovnoprávné postavení menších členských států s většími. V praxi to například znamená, že takzvaná dvojitá většina pro rozhodování v EU by měla být nejlépe v poměru 55 procent států a 55 procent obyvatel.

Kabinet také požaduje jednoho komisaře pro každou členskou zemi či rotující jedenapůlroční předsednictví tří zemí v Evropské radě. Pětadvacet členských zemí EU bude o shodu na euroústavě usilovat již podruhé, a to na summitu 17. a 18. června.

Loňský summit skončil neúspěšně. Česká diplomacie očekává, že ani tentokrát nebudou jednání úplně jednoznačná. Největší problém se bude týkat takzvané dvojité většiny v rozhodování.

Eurovolby zatřesou českou politikou

Mladá fronta DNES, 11. 6. 2004, titulní strana - Češi se dnes poprvé v historii vypraví k volbám do Evropského parlamentu. Jejich výsledek může otřást českou politickou scénou. Podle politologů budou totiž tyto volby spíše zúčtováním s politikou vlády než hlasováním o evropských tématech. Čeští komunisté mají poprvé za posledních deset let šanci, že předstihnou sociální demokraty, a budou druzí za ODS.

Uspět a získat více než pět procent hlasů mohou i nové "nezávislé strany" Vladimíra Železného a Josefa Zieleniece. Vládní Unii svobody naopak zřejmě čeká citelný neúspěch. Pokud nezíská ani jedno evropské křeslo, bude volit nové vedení a na mimořádném sjezdu hodlá řešit i otázku dalšího setrvání v kabinetu. Podle šéfa lidovců Miroslava Kalouska výsledek voleb skutečně odrazí postoj voličů k domácí vládě. "Nezmění se ale poměr sil v Poslanecké sněmovně," věří.

Také premiér Vladimír Špidla je přesvědčen, že vláda vydrží pohromadě i po případném nezdaru koaličních stran. Jasný favorit voleb, ODS, však očekává, že vládní strany ze svého volebního neúspěchu vyvodí závěry. "My samozřejmě očekáváme, že porážka vládních stran nemůže zůstat bez odezvy. Ve vládní koalici dojde k pohybu," řekl včera MF DNES lídr občanských demokratů Jan Zahradil.

Včera mohly strany naposledy lákat voliče. Žádné agitační ofenzivy ve stylu někdejších mobilizací ODS se však nekonaly. Zatímco exprezident Václav Havel i včera během rozhovoru pro BBC otevřeně vyjádřil sympatie některým stranám, současný prezident Václav Klaus žádné prohlášení nechystá. "Je třeba, aby byla zvolena taková politická reprezentace, která bude naše zájmy skutečně prosazovat," řekl ve Washingtonu, kam odjel na pohřeb Ronalda Reagana.

Evropské volby se odehrávají na území všech států EU a týkají se 349 milionů lidí. Ve Velké Británii a v Nizozemsku začaly už včera. Na výsledky voleb si však celá Evropská unie počká do pondělního rána.

Havel: Vždycky stojím na straně menšiny

Mladá fronta DNES, 11. 6. 2004, strana 2 - Exprezident Václav Havel sice pár dní před volbami do Evropského parlamentu podpořil hned tři kandidující strany, ale za zasahování do politiky to příliš nepovažuje. "Já v ní jsem svým způsobem přítomen pořád. Teď jsem jen dal najevo, kdo je mi bližší než někdo jiný," řekl včera v rozhovoru pro BBC Havel, který si v minulých dnech pozval do kanceláře zástupce zelených, Sdružení nezávislých a Evropských demokratů a Unie liberálních demokratů.

Zároveň podotkl, že tím "nevybízel nikoho, aby volil tak či onak". "Já se můžu setkat, kdy chci, s kým chci, a tyto strany zasluhují určitou moji pozornost," dodal. Na námitku, že často podporoval politické proudy, které pak ve volbách spíš neuspěly, poznamenal: "Já po většinu svého života spíš zastával menšinová stanoviska, vždycky jsem také v nějaké té menšině byl," řekl Havel a dodal:

"Ale myslím si, že můj život nebyl zas tak neúspěšný." Exprezident vyloučil, že by se v budoucnu chtěl stát spojovacím článkem roztříštěných malých stran. "Do aktivní politiky vstupovat nebudu, ale nějakým způsobem budu dávat najevo, co je mi sympatické, protivné, co naprosto smrdí," dodal.

Dnes startují v Česku první evropské volby

Právo, 11. 6. 2004, strana 3 - Historicky první české volby do Evropského parlamentu odstartují dnes ve 14 hodin. Jednatřicet stran a uskupení se na pět let uchází o 24 mandátů ze 732 křesel EP. Rozložení sil, které ve dvou volebních dnech určí občané, nebude mít z ústavního hlediska přímý vliv na postavení vlády. Může však ukázat míru popularity parlamentních stran v polovině domácího volebního období a naznačit, zda by menší subjekty mohly napříště otřást zavedeným parlamentním životem v Česku.

"Síla vlády je určena minulými volbami," řekl včera premiér a šéf soc. dem. Vladimír Špidla v Kladně. "Nemá smysl, abychom den před volbami dávali nějaká vyjádření. Rozhodnou občané," odrážel otázky směřující k tomu, co by se stalo, kdyby některá z vládních stran ve volebním testu propadla.

Účast může ovlivnit nejen volání politiků, ale i počasí. Tedy to, zda lidé dají přednost například chatám, a to, zda mají volební průkaz, který by je opravňoval volit jinde než v místě trvalého bydliště. Evropský komisař pro rozšíření Günter Verheugen včera v Praze varoval před nízkou účastí. Novinářům řekl, že by dala šanci radikálům nalevo či napravo a také "bizarním" osobnostem. Rovněž prezident Václav Klaus vyzval občany k účasti, aby "nebylo rozhodováno o nich bez nich".

Vzkázal to přes svého mluvčího Petra Hájka. Sám Klaus je nyní v USA, ale předpokládá, že volební akt v Praze 8 v sobotu stihne. "Otázky Evropské unie jsou natolik důležité pro naši současnost i budoucnost, že je třeba, aby byla do EP zvolena taková politická reprezentace, která bude naše zájmy skutečně prosazovat," vzkázal dále Klaus. Hájek sdělil, že prezident žádné výslovné doporučení ohledně politických stran neučiní. Uvedl to v protikladu s předchůdcem na Hradě Václavem Havlem, který v minulých dnech podpořil US-DEU, zelené či koalici SNK-ED.

Havel podle svých slov v BBC doufá v "nejméně nadpoloviční účast voličů". Považuje totiž za nesmírně důležité, aby lidé přišli, neboť EP rozhoduje o pravidlech soužití na celém kontinentě. Účast do jisté míry rozhodne o rozložení české reprezentace. Některé strany více spoléhají na disciplinované příznivce. Zájem o volby může ovlivnit i vzdálenost bruselských a štrasburských institucí - lidé se mnohem více zajímají o domácí dění. Průzkumy sice slibovaly 60procentní účast voličů, ale sociologové odhadují, že jde o nadnesené číslo.

Předpokládají u uren 30-40 procent hlasujících z osmi miliónů lidí s volebním právem. Před dvěma lety přišlo k volbám do Sněmovny 58 procent voličů. Politici se včera ještě na poslední chvíli pokusili v jinak ospalé kampani burcovat. Lídři a šéfové stran se většinou chystají jít příkladem a volit již dnes.