Václav Moravec moderátor

Jan Jařab ve studiu BBC

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec, pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Kdy jste naposledy přemýšlel nad tím, zda jako vládní zmocněnec pro lidská práva, který je ve funkci zhruba tři roky, některé problémy v oblasti lidských práv nepodceňuje a pokrok v oblasti lidských práv naopak nepřeceňuje?

Jestli já nepřeceňuji pokroky? To si myslím, že asi nepřeceňuji. Můj bytostný pesimismus mě od toho zrazuje, abych přeceňoval pokroky, ale musím říci, že skutečně ta řada oblastí, v níž se situace zlepšila, počínaje vězeňstvím, přes dílčí změny zákona o občanství, přes ty připravované změny v podobě antidiskriminačního zákona nebo změny ombudsmanského zákona, která umožní, aby ombudsman vstupoval do všech těch uzavřených institucí a kontroloval tam, jak jsou dodržována práva těch lidí, kteří jsou zbaveni svobody, tak to je prostě dlouhá řada zlepšení, na nichž, musím říct, na některých má můj odbor určitou zásluhu...

Není to tedy tak, že tři roky, když je člověk součástí státní administrativy, a to v pozici, ve které by měl být člověk ve státní administrativě a k orgánům státním kritický, že se ono ostří otupuje tím, že je člověk v té funkci tři roky?

Že se člověk obrousí, ale to je možné. Já to nepopírám, člověk nemůže nikdy být sám sobě nejlepším analytikem, to musejí asi posoudit druzí a v každém případě si myslím, že černobílé vidění mi nebylo vlastní ani předtím a že mně i trochu vadí takové to často placaté novinářské vidění, buďto jsme kritizováni, nebo nejsme kritizováni. Samozřejmě, že jsme kritizováni, všechny země, když mají nějakou, řekněme, oponenturu, odbornou oponenturu a je nutno říci, ten výbor, který byl zmíněn, výbor proti mučení a jinému krutému či nelidskému zacházení, anebo trestání, to není žádný politický orgán, to je expertní orgán a prostě neexistuje na světě země, která by před takovým expertním orgánem obstála jako bez jakékoliv kritiky, to by ani nebylo realistické. Důležité je, v čem jsme byli vyhodnoceni, že jsme se zlepšili a v čem, dejme tomu, je nám vytýkáno, že jsme se dosud nezlepšili.

Zůstaňme tedy u té zprávy, když jste narazil na onen můj úvod, tedy souběžně ve chvíli, kdy vláda projednávala vaši zprávu, zprávu a stavu lidských práv v České republice, vyslechl Výbor OSN proti mučení zprávu o situaci v České republice. Výbor konstatoval zlepšení v některých oblastech, ale zároveň je v onom závěrečném dokumentu jedenáct konkrétních oblastí, nad kterými výbor vyjádřil znepokojení. Vy jste ten dokument prostudoval, předpokládám, velmi podrobně.

Já jsem především vedl českou delegaci při tom dvoudenním projednávání v Ženevě, takže vím velmi dobře, jaké otázky tam padaly a musím říct, že jsme dělali to, co děláme vždy. Snažili jsme se oddělit kritiku, která má nějaké racionální jádro od té, která je třeba dána nějakým nedorozuměním...

Která byla dána nedorozuměním a je v tom závěrečném dokumentu, v jedenácti bodech, je tam nějaká taková?

Je tam jedna, která tam zůstala, i když v takové zmírněné podobě, a to je vlastně reflexe jakési zprávy, kterou poskytlo Evropské středisko pro práva Romů, které tvrdí, že se u nás odehrávají sterilizace romských žen, ale tvrdí to takovým zvláštním vágním způsobem, nepodkládá to žádnými konkrétními případy. Uvádělo tam, že již poskytlo konkrétní případy ombudsmanovi, ale ombudsman se ohradil, že prostě dostal nějaká jména, ale bez konkrétních adres, bez jakýchkoliv kasuistik, takže...

Můžu vám tady vstoupit do řeči, aby posluchači věděli, o čem mluvím a o čem mluvíte i vy. V tom závěrečném dokumentu doslova stojí, konkrétně vyjádřil Výbor OSN proti mučení znepokojení nad a teď bod K: "Obviněními týkající se určitých incidentů neinformované a nedobrovolné sterilizace romských žen a neschopnost české vlády tyto případy vyšetřit v důsledku nedostatečné identifikace jednotlivých osob, které vznesly tuto stížnost," konec citátu.

To je velmi šalamounsky řečeno, tam není vlastně z toho jasné, jako čím je dána ta neschopnost to vyšetřit. No, neschopnost vyšetřit je dána tím, že není co vyšetřit, až bude...

Podle vás neexistují sterilizace romských žen v České republice?

Já nevím, jestli existují, ale není nic oznámeno, není co vyšetřit, to prostě platí obecně, to je asi na stejné úrovni, jako kdybychom říkali, že v Maďarsku se ztrácejí odpůrci režimu, mohli bychom říci, že někdo se v Maďarsku určitě ztratí, sem tam se v každé zemi někdo ztratí a můžeme vyvozovat, že někdo z těch, kdo se ztratili, neměl rád vládu, ale prostě je to na úrovni takového, takové hypotézy, že aniž upozorníte na to, že prostě tam a tam žije ta a ta žena, ať už romská nebo nějaké jiná, která si stěžuje, že jí byla provedena sterilizace bez jejího informovaného souhlasu, nebo s nedokonalým informovaným souhlasem a aniž to vyšetříte, tak nemůže vůbec říci, že by takový fenomén existoval buď jako aspoň jednotlivý, natož pak, že by existoval jako něco, co je tam uvedeno jako selhání České republiky.

Váš osobní názor, fenomén jako jednotlivý, týkající se sterilizace žen, romských žen v České republice existuje?

Myslím, že spíše ne, ale říkám...

Proč se vám jako vedoucímu české delegace nepodařilo například tuto pasáž rozporovat, aby vůbec se v té zprávě nevyskytla?

V tom, v těch závěrečných doporučeních. Zprávu jsme podávali my a musíme být přesní tady v té věci. Zprávu podává každá ta hodnocená země, ta naše zpráva byla hodnocena jinými, tedy velmi dobře, jako velmi kvalitní a otevřená a snažíme se vést takový dialog, jako dělají tedy západní země, to znamená otevřený dialog, kde prostě to, kde víme, že máme problém, tam to připouštíme, tam, kde prostě víme, že ten problém není, nebo prostě nejsme přesvědčeni, že oni rozumí dostatečně naší realitě, no, tak samozřejmě argumentujeme, tady jsme argumentovali, myslím, velmi kategoricky, že prostě nelze klást nějakému státu za vinu, že nevyšetřil něco, co mu nebylo oznámeno a...

Nicméně v dokumentu se ta varianta K objevila.

Podívejte, to už je rozhodnutí členů toho výboru, co prostě, jak prostě naloží s informacemi, které jim dáme, ale musím se v tomto směru velmi tedy hájit a hájit celou naši delegaci, že jsme tady byli opravdu, jako myslím, dost razantní v téhle věci a vůbec tedy, že hájíme zájmy České republiky skutečně právě tím, že postupujeme tak, jako to dělají vyspělé země, to znamená, ne tím, že bychom blankytně mlžili, jako to tedy dělají i některé země na východ od nás, nové demokracie, nebudu je jmenovat, ale...

Proč, když použijete poměrně zásadní prohlášení blankytně mlžit?

No, prostě není to mezi postkomunistickými zeměmi obvyklé se chovat jako sebevědomá západní země a říkat: "Tady máme problém, tady nemáme, tady s ním děláme to, tady ono."

Vy si myslíte, že se Česká republika chová nejvíce transparentně z těch deseti zemí, například, které přistoupily k Evropské unii?

Nevím, jestli vůbec nejvíce, ale určitě transparentněji v tomto směru, než třeba Slovensko, když už tedy hovoříme o zemích na východ od nás a jsme za to tedy také oceňováni jako země, která prostě umí přistupovat k těmto problémům opravdu racionálně, věcně, oddělovat skutečně velké od malých, reálné od pseudoproblémů.

Ještě se dostaneme k tomu závěrečnému dokumentu Výboru OSN proti mučení. Dovolte, abych se zastavil u té druhé události, kterou jsem zmínil, devatenáctý květen, kdy vláda vzala na vědomí vaši zprávu o lidských právech v České republice, zároveň z ní vypustila dvě pasáže. První vypuštěná část kritizovala situaci v záchytných zařízeních pro běžence a uprchlíky, druhá se týkala osudů prostitutek, které se odhodlaly svědčit v případech souvisejících s obchodem s bílím masem a hrozilo jim předání do jejich původní země. Vicepremiér, ministr vnitra Stanislav Gross novinářům na tiskové konferenci řekl, že situace v obou oblastech se zlepšila. Překvapilo vás vypuštění těchto dvou pasáží?

My jsme se na tom dohodli na vládě, byl to kompromis, který považuji za únosný.

Neustoupil jste moc?

Ne, nemyslím si, že bych ustoupil moc. Jednalo se i o jiných věcech, které jsem si obhájil. Tady skutečně nastalo zlepšení, ta střediska vypadají lépe, byla kritizována předtím a je skutečně pravda, že ministerstvo vnitra vyvíjí velké úsilí o to, aby ve vztahu k těm obětem obchodu se ženami, obchodu s lidmi se postupovalo mnohem lépe než v minulosti, to znamená, aby byly chráněny, aby nebyly prostě vydávány zpět do rukou těch gangů, které je sem zavlekly. To, že se to nemusí vždy dařit v praxi, a to, že třeba v obou oblastech ještě existují nedostatky, to je pravda, ale to prostě není oblast kategorických tvrzení, to je klasická, poloprázdná a poloplná sklenice a tady vždycky je prostor pro to, abychom nějakého kompromisu dosáhli.

Když jste zmínil, že vypuštění těch dvou pasáží byl kompromis, na co se týkal, nebo čeho se týkal ten další tlak o vypuštění pasáží, kde jste ustoupit nemohl?

Nepovím.

Proč ne?

Protože prostě to je uzlus na jednání vlády, že se prostě o řadě věcí takto diskutuje a pak se s nimi nechodí do médií, nehledě na to, že mě i trochu překvapilo, že sám pan ministr vlastně na tyhle ty pasáže upozornil možná trošku více, než kdyby tam v té zprávě zůstaly, tím, že jejich vypuštění novinářům oznámil.

On také mohl upozornit na to, jestli nejste příliš poddajní, když to tak řeknu, to znamená, zda neustupujete příliš vicepremiérovi, ministru vnitra a složkám ministerstva vnitra, které jsou nejčastěji předmětem kritiky v souvislosti s dodržováním lidských práv v České republice.

Ale to si myslíte vy, že jsou nejčastěji předmětem kritiky, není to pravda.

Promiňte, já vycházím z toho, když komparuji všechny ty dokumenty, včetně toho závěrečného doporučení Výboru Organizace spojených národů proti mučení, když si srovnáte zprávy Amnesty International, srovnáte si zprávy Výboru OSN pro mučení, dodáte k tomu i pasáže z té vaší výroční zprávy.

Já si myslím, že se to takto sešlo teď v takovém trsu, ale v loňské zprávě o stavu lidských práv právě vůbec nečnělo ministerstvo vnitra, ba naopak tedy jiná ministerstva a je to prostě dáno tím, co se v tom kterém roce, jak se situace vyvine. Je pravda, že ten ženevský výbor konstatoval výrazné zlepšení v oblasti, která patří do ministerstva spravedlnosti, to znamená vězeňství, také v souvislosti tedy s jak praktickými změnami, tak se změnou zákona o výkonu trestu...

Nikoliv však ministerstvo vnitra a policii.

... a že skutečně tedy o přístupu k advokátovi od okamžiku, kdy člověk se ocitne v rukou policie, že tam tedy vlastně ty výhrady přetrvávají.

Poddajní tedy nejste?

Na druhé straně musíme říci, že, ať už si to budete vysvětlovat jako poddajnost, anebo doufejme, spíše jako ten diferencovaný přístup jako to, že člověk má rozlišovat všechny stupně šedé a nedívat se na realitu jako na černobílou, že prostě řada věcí, které ministerstvu vnitra nebo policii jsou vytýkány, se už stává tak trošku jakýmsi klišé a že třeba v té zprávičce, kterou věnovala, nebo v té části své zprávy, kterou Amnesty International věnovala České republice, tak tam byly popsány do, možná až zbytečného detailu, na to, že to byla jedna celá stránka o celé České republice, dvě kasuistiky, které podle mého soudu patří do kategorie toho, co bych nazval dobrá, špatná zpráva.

Můžete být konkrétní?

Byly to případy, kdy policisté napadli nějaké Romy, zmlátili je a byli odstíháni a v jednom případě už dokonce odsouzeni. Podobný případ jsme zaznamenali v minulém týdnu, že jsou obviněni nějací policisté, že mlátili na Hlavním nádraží bezdomovce. Je to špatná zpráva, že se to stalo, ale je to takzvaná dobrá, špatná zpráva, to je ta kontradikce, prostě věci mají kontradiktorní charakter. Je dobrá v tom, že třeba ta Inspekce ministra vnitra u těch bezdomovců skutečně zakročila a že, když má ten důkazní materiál, že postupuje proti nim, ačkoliv víme, že bezdomovec všude na světě je vlastně ta nejopovrhovanější kategorie lidí a policista naopak je kategorie velmi prestižní. Z tohohle pohledu si třeba myslím, že mohou odcházejícímu řediteli inspekce Mikuláši Tominovi touto cestou přeci jenom po takovém zhodnocení, co se mu všechno podařilo na té inspekci, vlastně blahopřát, protože určitě vlastně v takových dvou fázích se tam postupovalo. Nejdříve ta policie začala být citlivější na to, když se, ta inspekce začala být citlivější na to, když se policisté zapletou do běžného zločinu, když jakoby přejdou na stranu zločinců, do nějakého toho spolčení s nimi a přeci jen se rozvíjí citlivost na to, když jakoby při výkonu těch policejních povinností jakoby překročí tu správnou hranici a začnou se chovat vůči občanům surově.

Nechci vám zbytečně skákat do řeči, ale když jste zmínil klišé, novinářské klišé, které se může objevovat v souvislosti s policií a s orgány ministerstva vnitra, nemůže se to stát klišé zkrátka také tím, že se daleko víc ještě nepředchází tomu, aby se takové věci neděly, když budu znovu citovat z dokumentu OSN proti mučení, tak ten výbor znovu vyjádřil znepokojení a cituji doslova: "Znovu a znovu se vyskytujícími případy násilí proti Romům a údajnou neochotou Policie České republiky poskytovat Romům dostatečnou ochranu a takové trestné činy vyšetřovat navzdory úsilí státu proti takovým činům zasahovat," konec citátu.

Je to takový, možná i trošku kostrbatý překlad, ale sám vidíte, že tam říkají údajné a že na jedné straně vyzdvihují úsilí státu zasahovat a na druhé straně říkají, že se to ne vždy daří, ale fakt je, že u těchto trestných činů už dnes, jako to zlepšení na straně policie je markantní. Tam, kde pak jsme třeba rozpačití z těch výsledků, tak jsou to pak nezávislé soudy a mně se velmi těžko z funkce poradního orgánu exekutivy tady vynášejí soudy nad nezávislými soudy, jak jistě chápete, ale myslím si, že by bylo opravdu nefér nepřiznat té policii, že v tomto udělala za těch posledních pět let obrovský skok kupředu.

Nicméně si to nemyslí například zástupci romských organizací. Předsedkyně sdružení Romea Jarmila Balážová před několika dny v rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář konstatovala, že vládu kritické zprávy mezinárodních organizací týkající se Romů nyní zajímají méně než před vstupem země do Evropské unie. Zlepšení přístupu k menšinám bylo totiž jedním z požadavků na přijetí do Unie a cituji Balážovou doslova: "Vláda přijímá opatření, ale už je nekontroluje."

Ale to má Jarmila Balážová pravdu. Vládu skutečně nejvíce zajímá to, co souvisí se vstupem do Evropské unie a pochopitelně ta...

Jsme v Unii - opadlo to.

Takto: Není tu už tak významná referenční soustava, jako byl ten proces přijímání. Nic jiného nemá a nemůže mít z praktických důvodů srovnatelný význam. Ty expertní výbory OSN, já zdůrazňuji, to jsou expertní výbory, prostě to jsou, řekněme, významná připomínková místa, ale to nejsou orgány, které mohou vyvíjet nějaký politický tlak. Rada Evropy, která byla pro nás velmi důležitým referenčním systémem, teď trochu ztrácí na významu, když už jsme členy Unie a ten proces vstupu do Unie je dovršen, i když ne všechny úkoly, které s tím jsou spojeny, zejména teda, mimo jiné i v oblasti lidských práv jsme splnili zcela a určitě máte na jazyku antidiskriminační zákon, který...

Ke kterému se záhy dostaneme. To znamená, že vy byste podepsal tu tezi, že teď už se nedohlíží na to, aby, ať už ta přijímaná opatření byla daleko více vynucována na straně jedné a na straně druhé, aby ty věci, které ještě souvisí s nedodělky, aby byly rychle dodělány?

Ne, to mě trošičku posunujete...

Ne, vy můžete říct: "Nepodepsal bych to."

To není otázka, jestli bych podepsal, nebo nepodepsal. Podívejte, to jsou dvě různé věci. Já říkám, že jedna velmi důležitá referenční soustava, ta nejdůležitější vlastně tady teď není. To, že by ty výbory, expertní výbory OSN z jednotlivých smluv, nebo prostě jiné tyto referenční organizace byly méně významné než byly dříve, to neplatí. Ona ani předtím jim nebyla přikládána taková váha, zdaleka taková váha jako Evropské unii a samozřejmě, že ta Evropská unie tím, že tam jsme, nás bude dále kultivovat, já o tom vůbec nepochybuji a v tomto směru bych nebyl pesimistou a nevím o žádné zemi, kde by se věnovalo lidským právům méně pozornosti poté, co tam vstoupila, ale už to není v té pozici toho, že my musíme jako něco plnit s výjimkou tedy toho, toho antidiskriminačního zákona, který ještě musíme v letošním roce převzít, přijmout, převzít musíme tedy do našeho právního řádu ty příslušné směrnice tím, že přijmeme takovýto zákon.

Romští předáci a aktivisté se shodují v tom, že v České republice schází orgán pro menšiny, který by měl odpovídající pravomoci a sílu příslušná opatření prosadit. Někteří z nich dokonce mluví o ministerstvu pro menšiny. K tomuto řešení se například přiklání prezident Mezinárodní romské unie Emil Ščuka. On doslova říká, cituji: "Podstatná je politická vůle. I strany by si měly dát do svých programů práci s menšinami." Byl byste pro takové ministerstvo?

Nebyl bych pro takové ministerstvo, myslím si, že ti, kdo to prosazují by záhy byli stejně zklamáni, jako když prosazovali vznik meziresortní komise, dnešní rady pak zjistili, že jako, i když je blízko ke zřídlům moci, takže přesto vlastně musí ty ostatní držitele té moci přesvědčit, že i když má v čele člena vlády, tak ten má prostě na té vládě jeden hlas, a to by měl i ten ministr takového speciálního ministerstva.

Odmítáte tedy námitku, že v České republice schází orgán pro menšiny, který by měl odpovídající pravomoci a sílu příslušná opatření prosadit?

Odmítám, protože si myslím, že tady není potřeba nového centrálního orgánu státní správy a že ten by měl prostě takovou váhu, jako má ta agenda prostě tak, jako ministr životního prostředí má ve vládě jeden hlas proti mnohem silnějším ekonomickým ministrům, tak by měl i ten menšinový ministr a navíc, když se na to podíváme v mnoha zemích, právě balkánských a různých tedy i zemích třetího světa, prostě jsou menšinoví ministři, Čína má ministra pro Tibet. Naopak, prostě řada vyspělých zemí nic takové nemá a menšinám se tam daří lépe, prostě to může být také úplně potěmkinovská stavba takového ministerstva a myslím si, že tohle to opravdu není řešením, které bychom potřebovali. Co potřebujeme...

Ano, to řekněte, které řešení byste volil vy.

Alespoň z mého pohledu je nikoliv nějaké menšinové ministerstvo, ale nějaký, v podstatě manažersky, flexibilně fungující orgán v terénu, nikoliv pro menšinovou problematiku, ale pro sociální vyloučení, které má určité etnické rysy, samozřejmě zejména u Romů.

Co by takový manažerský tým dělal, jaká je jeho konkrétní představa, můžete ji specifikovat, prosím?

Byla by to v podstatě agentura, jako existuje například ve Španělsku, která by pracovala lokálně, byla by schopna nabízet samosprávám, jakožto dneska klíčovým hráčům, spolupráci a prostředky pomocí projektů, které by byla schopna navázat na existující programy Evropské unie, abychom vůbec využili těch prostředků, které se sice rýsují na obzoru, ale když prostě nevytvoříme prostě dobré projekty, tak sem nikdy nepřijdou a které by mohly řešit otázky bydlení a zaměstnanosti souběžně, protože když pouze řešíte bydlení a ti lidé zůstanou nezaměstnaní, tak vlastně dosáhnete vrcholu ve chvíli, kdy ty lidi někam přesunete a pak nastává zase opotřebení a zase teda deziluze.

Co vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab udělal a udělá pro to, aby takový manažerský tým a taková agentura vznikla?

Zatím jsme dali takový první návrh do vlády, který byl předloni na podzim. Vláda jej vzala na vědomí, ale nevyhověla nám v tom, abychom připravili přímo tedy návrh zřízení, to znamená zakotvení do zákona a teď přicházíme se studií proveditelnosti, kde máme různé právní formy této agentury.

Kdy to předložíte vládě, ten návrh?

Ten návrh předložíme vládě v nejbližších měsících. Teď je diskutován v radě pro záležitosti romské komunity za účasti ale náměstků jednotlivých ministerstev.

Kolik by takový rozpočet agentury byl na ty projekty, plus možnosti čerpání z fondů Evropské unie?

Ten roční rozpočet se odhaduje asi na čtrnáct milionů korun, které by se dle mého názoru mohly stáhnout z existujících romských dotačních programů a samozřejmě perspektiva financování evropského je o řád vyšší.

To znamená až o desítky milionů, nebo dvojnásobek teď třeba myslíte třicet milionů?

Ne, já se domnívám skutečně ve stovkách milionů.

O stovkách milionů.

Ano, tak jako samozřejmě hovořím o tom, co by se mohlo stát, pokud by se takovýto záměr podařil a ještě je třeba to vidět v jedné perspektivě. Na sociálních dávkách jenom, tedy podle odhadů, kolik je u nás přibližně asi příslušníků romských komunit, kteří jsou závislí na dávkách, tak se vydává ročně cifra, která určitě je ještě o další řád vyšší, to znamená, pohybuje se přes miliardu a když by se podařilo dosáhnout byť jen u části těchto osob, které jsou závislé na dávkách, že by se stali naopak těmi, kdo do toho daňového systém přispívají, tak to by byl přece obrovský přínos.

Sousloví antidiskriminační zákon už tady padlo, pojďme toto sousloví dokončit. Slovensko má od dvacátého května schválený antidiskriminační zákon. Ono závěrečné doporučení Výboru OSN pro mučení, které bylo přijato před několika dny, tak konstatuje a upozorňuje hned v prvním bodě, že by takový zákon měl být co nejrychleji přijat. Antidiskriminační zákon by měl sjednotit, nemýlím-li se, šedesát různých zákonů, respektive pasáže antidiskriminační jsou v České republice v šedesáti zákonech, říkám to správně?

Říkáte to správně, ale myslím, že tady bychom se pouštěli už do příliš odborné legislativní diskuse. Já myslím, že našim posluchačům bude stačit, že vlastně ten záměr, který se tu prosadil, že záměr jednoho střechového zákona, kde v těch dosavadních právních předpisech zůstanou jen takové jednoduché odkazy na něj.

My jsme to už tady vysvětlovali před rokem, když jsem se díval do archivu Interview BBC, tak vy jste tehdy před rokem, v dubnu to bylo, v Interview BBC tvrdil, že je reálné, aby parlament přijal zákon do konce loňského roku. Nestalo se tak, kdo nese hlavní vinu? Teď kdyby posluchači měli šanci vidět váš obličej, nevím, zda to byl obličej nad tím člověkem, který za to nese vinu, nebo nad mou otázkou.

To bylo skutečně pobavené pousmání se nad vaší typicky novinářskou otázkou, kdy každý proces musí mít viníka a pokud možno jednoho a pak nějakého nevinného, taky pokud možno jednoho, ale prostě toto není proces, který by měl viníky a nevinné. Ten problém je legislativně složitý, je asi složitější, než jsme si mysleli. Museli jsme přesvědčit řadu partnerů právě i o tom, o čem jste hovořil na začátku, to znamená, že než novelizovat šedesát zákonů, v nichž ale ve většině zatím ty antidiskriminační klauzule vůbec nejsou, to bude ta jediná chyba v tom, co jste říkal vy a než tohle to všechno dělat, že je lepší udělat obecnou normu, kde budou obecné definice, kde bude jednotný standard ochrany.

Kdy je reálné, že legislativní rada vlády by mohla paragrafované znění už konečně schválit a projednat antidiskriminační zákon by mohla vláda?

Sedmnáctého června se potřetí sejde legislativní rada vlády nad tedy návrhem, který je tedy upravený a musím říci, že jsme výrazně pokročili, já to trošku přirovnávám ke svému oblíbenému filmu Dvanáct rozhněvaných mužů a myslím si, že jsme tak někde pět minut před koncem tohoto dramatu, jenom samozřejmě s tím, že v legislativním procesu člověk prochází jednou porotou za druhou, pak bude vláda, pak přijde Poslanecká sněmovna a pak ještě Senát, prostě tomu se nevyhneme, ale...

Do konce června si myslíte, že by tedy vláda mohla ten zákon přijmout, aby v září začal být projednáván Poslaneckou sněmovnou?

Věřím, že ano.

Na to, aby lidé nebyli zvýhodňováni, respektive znevýhodňováni kvůli své rase, pohlaví, věku, sexuální orientaci nebo náboženskému přesvědčení se při té diskusi v loňském roce mluvilo o tom, kdo na to má dohlížet. Buď nový úřad, tedy centrum pro rovné zacházení, nebo veřejný ochránce práv. Už je to jasné?

Toto skutečně jasné není, ten zákon je zpracován v obou variantách do posledního paragrafu, a to je politické rozhodnutí, které učiní vláda.

Vy byste se přikláněl k jaké variantě?

Já bych se přikláněl spíše k nezávislému centru, protože z řady právních důvodů by vlastně ten přívažek u veřejného ochránce práv byl poněkud neorganický.

On i ombudsman Otakar Motejl je proti tomu, aby pod něj spadala tato problematiky, a to z toho důvodu, že by to posouvalo jinam funkci veřejného ochránce lidských práv, jak je chápána v zahraničí.

Nejenom v zahraničí, on se tam nejmenuje lidský, on je veřejný ochránce práv a...

Promiňte, to byl přeřek, stále myslím na vás.

Abychom se tady s panem doktorem Motejlem našim posluchačům nepletli, ale jde o to, že ochránce má zatím působnost vůči státním orgánům a když teď změníme jeho působnost tou novelou, o které jsem předtím hovořil, tak jeho pustíme do těch uzavřených zařízení, ať už je provozuje kdokoliv, ale že bychom ho chtěli pustit vlastně do mediatorské role vůči úplně soukromým subjektům, protože těmi diskriminujícími jsou zejména soukromé subjekty, to si myslím, že by nebylo úplně šikovné.

Říká vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Děkuji za rozhovor, někdy příští na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Jařab: Policie se zlepšila v přístupu k otázce lidských práv

PRAHA 4. června (ČTK) - Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab je přesvědčen, že česká policie učinila v posledních pěti letech obrovský skok dopředu, pokud jde o přístup k otázce lidských práv. Podle něj nyní mnohem citlivěji vnímá jejich porušovaní a důrazněji podobné případy vyšetřuje. Vyplynulo to z dnešního Jařabova vyjádření pro rozhlasovou stanici BBC.

Výbor proti mučení při Valném shromáždění OSN přitom v polovině května vyjádřil znepokojení nad "pokračujícími případy diskriminace Romů, a to i ze strany orgánů místní správy, a nad novými zprávami o násilných útocích proti Romům a o nedostatečné ochraně, kterou jim poskytují policie a justiční orgány".

Podle Jařaba je však u podobných trestných činů zlepšení policie "markantní". "Tam, kde jsme rozpačití z těch výsledků, tak jsou to pak nezávislé soudy," dodal.

Jařab zároveň ocenil práci Inspekce ministra vnitra, která se zabývá trestnou činností policistů. Uvedl, že jejímu dlouholetému šéfovi Mikuláši Tominovi je třeba poblahopřát. Nástupcem Tomina, který inspekci na vlastní žádost opustil, bude zřejmě jeho dosavadní náměstek Miroslav Borník. Bývalý ředitel Tomin odchází pracovat na Slovensko jako styčný důstojník české policie.

Jařab pochválil policii

Lidové noviny, 5. 6. 2004, strana 2 - Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab je přesvědčen, že česká policie učinila v posledních pěti letech obrovský skok dopředu, pokud jde o přístup k otázce lidských práv. Podle něj nyní mnohem citlivěji vnímá jejich porušovaní a důrazněji podobné případy vyšetřuje. Vyplynulo to z včerejšího Jařabova vyjádření pro rozhlasovou stanici BBC.

Výbor proti mučení při Valném shromáždění OSN přitom v polovině května vyjádřil znepokojení nad "pokračujícími případy diskriminace Romů, a to i ze strany orgánů místní správy, a nad novými zprávami o násilných útocích proti Romům a o nedostatečné ochraně, kterou jim poskytují policie a justiční orgány".

Podle Jařaba je však u podobných trestných činů zlepšení policie "markantní". "Tam, kde jsme rozpačití z těch výsledků, tak jsou to pak nezávislé soudy," dodal. Jařab zároveň ocenil práci Inspekce ministra vnitra, která se zabývá trestnou činností policistů. Uvedl, že jejímu dlouholetému šéfovi Mikuláši Tominovi je třeba poblahopřát.

Nástupcem Tomina, který inspekci na vlastní žádost opustil, bude zřejmě jeho dosavadní náměstek Miroslav Borník. Bývalý ředitel Tomin odchází pracovat na Slovensko jako styčný důstojník české policie.