BBCCzech

Podle vicepremiéra a předsedy US-DEU Petra Mareše by se mělo dvojnásobně urychlit propouštění státních úředníků - v příštích třech letech by jich tak mělo odejít šedesát tisíc.

Vláda hodlá po prázdninách předložit parlamentu změny volebního systému. Lídři vládní koalice se v úterý shodli, že prezidenta by napříště neměl volit parlament jako dosud, ale lidé v přímém hlasování. Přímá volba prezidenta byla jednou z hlavních priorit lidovců a unionistů při sněmovních volbách v roce 2002. Připomeňme si slova tehdejšího předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody.

Cyril SVOBODA (zvukový záznam): V zásadě říkám, že ústavu není třeba měnit. Je tady jedna výjimka. Jedna výjimka je přímá volba prezidenta a tam jsme souhlasili s tím a navrhujeme, aby se změnila otázka udělování milostí, aby prezident republiky potřeboval souhlas předsedy vlády, případně vlády k udělení milosti.

Řekl 6. června 2002 před volbami tehdejší předseda lidovců Cyril Svoboda. Nejen o přímé volbě prezidenta a změnách volebního zákona bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl vicepremiér pro vědu, výzkum a lidské zdroje, předseda US-DEU Petr Mareš. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Třinácté a čtrnácté platy se mohou stát minulostí. Vláda má ve středu projednat zákon o zrušení třináctých a čtrnáctých platů. Označil by Petr Mareš tento zákon slovem bezproblémový?

Já bych ho označil jako bezproblémový, pokud se to vztahuje toto označení k jednání uvnitř vládní koalice. Ta shoda v tom, že rok má dvanáct měsíců, byla až podivuhodně snadná a domnívám se, že v tomto směru bychom měli najít podporu dokonce i u naší demokratické opozice.

Znamená to, že očekáváte téměř jednohlasné přijetí tohoto zákona.

Neočekávám jednohlasné přijetí zákona a jsem si zcela jist, že ta extrémně levicová část naší opozice bude proti, ale pokud jsem měl možnost diskutovat na toto téma s kolegy z ODS, pak jsem nabyl dojmu, že oni ten samotný princip zrušení třináctých a čtrnáctých platů považují za rozumný.

Spíš než zákon je ale teď podle odborů ve hře částka, chcete-li suma, která by zrušené platy nahradila. Podle vás, jako vicepremiéra, má smysl schvalovat na vládě zákon, u kterého není dohoda, jak velká částka se zrušením třináctých a čtrnáctých platů do systému platů rozpustí?

Já podle těch dosavadních konzultací koaličních jsem nabyl dojmu, že na tom shoda téměř již je, že většina členů vlády souhlasí s tím, že to navýšení bude stejné jako v tomto roce. To znamená, že by nahradily ten třináctý a čtrnáctý plat. Dvakrát deset procent, tedy dvacet.

Ale odboráři počítali s požadavkem, aby byl rozpuštěn skutečně celý plat. Jeden celý plat nikoli dvacet procent /nesrozumitelné/ platu.

Já si dovolím znovu připomenout, že i pro tento rok celkový objem těch prostředků, které byly nebo které jdou na platy zaměstnancům rozpočtových organizací je vyšší, nežli byl v loňském roce. I v dalším roce bude opět celkově vyšší. A navíc než na těch dvacet procent, v tuhle chvíli prostě rozpočet nestačí.

Pojďme si rozebrat jednotlivé argumenty. Odboroví předáci se nestavěli k diskusi o zrušení třináctých a čtrnáctých platů na začátku odmítavě. Připomeňme si, co například k tomuto tématu řekla koncem března v rozhovoru pro BBC předsedkyně odborů státních zaměstnanců Alena Vondrová.

Alena VONDROVÁ (zvukový záznam): Proti tomuto návrhu nemáme žádných námitek za jedné podmínky, že současně s tím budou normálně valorizovány platy těch zaměstnanců. Pakliže by to mělo v tom roce, kdyby se měly rozpustit, znamenat, že se nebudou valorizovat platy, tak s tím souhlasit samozřejmě nemůžeme. Chtěla jsem ovšem upozornit, že ten problém, o kterým tady diskutujeme, je daleko hlubší. Vláda si v Kolodějích dohodla, že v roce 2005 a 2006 budou mzdy zaměstnanců veřejných služeb a zprávy pouze mapovat inflaci. To znamená, že jestli budou vyplaceny pouze další platy v deseti procentech výše, tak ten propad zaměstnanců výdělkově bude zakonzervován na několik let.

Dva měsíce stará slova předsedkyně odborů státních zaměstnanců Aleny Vondrové. Před týdnem odboráři při vyjednávání s vámi, jako vládou, respektive se zástupci vlády opustili jednací místnost a v jejich prohlášení se píše, cituji doslova: "Pro zaměstnance odměňované podle zákona o platu znamená předložený vládní návrh zachování reálné hodnoty platů v roce 2005 na úrovni roku 2004 a zachování, respektive zakonzervování poklesu celoročního výdělku z roku 2004 i v roce 2005." Konec citátu.

Já se přiznám, že tady jsme zjevně nenašli stejný pojmový aparát. Já jsem nebyl na tom posledním jednání s odborovými předáky, ale byl jsem na všech předcházejících a nikdy jsem nenašel z jejich strany argument, který by vyvrátil ten jednoduchý fakt, že celkový počet peněz, které dostali, je vyšší, než byl v loňském roce. Oni stále hovoří o tom, že došlo ke snížení platů.

Zhruba pěti miliardami. Nemělo by přibýt úředníků, protože všechny resorty vykazují plnění toho projektu, který znamená postupné snižování počtu úředníků.

Promiňte, tak je tam nějaká černá díra v tom případě nebo tomu nerozumím.

Problém je v zavedení šestnáctitřídního systému, který některým zaměstnancům platy zvedl a patrně došlo také, a v tom souhlasím s našimi odboráři, k případům, kdy některé platy poklesly, ale ten celkový objem je větší, a to, co jsme sledovali zavedením šestnáctitřídního systému, byla větší diferenciace uvnitř.

Ale oni tvrdí, že šedesáti procentům úředníků poklesly reálné mzdy.

Tady se čísla, která dodali odboráři a která dodali jednotliví šéfové jednotlivých resortů, stále ještě liší.

Stále ještě? To znamená, že je reálné, že by došlo k nějaké shodě?

Já nepředpokládám, že bychom došli ke shodě, pokud jde o požadavky pro příští rok, ale už bychom měli konečně dojít ke shodě, pokud jde o data, ze kterých vycházíme.

Zavedením třináctého, čtrnáctého platu v devadesátých letech mělo zabránit rozevírání nůžek mezi platy ve veřejném a podnikatelském sektoru, kde v tom podnikatelském sektoru rostly příjmy výrazněji, nemá vicepremiér Petr Mareš obavy, že bude v budoucnu docházet opět k rozevírání nůžek mezi mzdami ve veřejném a podnikatelském sektoru v neprospěch toho veřejného.

Tempo, kterým rostly, rostly platy ve veřejném sektoru, především v těch oblastech, které zastupují odborové svazy ROPO, v průběhu posledních čtyřech let bylo vyšší, nežli tempo, kterým rostly platy v soukromém sektoru.

Nemáte tedy obavy, že ten zákon o zrušení třináctého, čtrnáctého platu rozevře opět nůžky?

Ne, nemám, ale bude to vyžadovat další kroky, další kroky, které povedou k tomu, že bude počet úředníků zredukován a že ti, kteří tady zůstanou, budou ti, kteří budou skutečně kvalitní a kteří budou také velmi dobře zaplaceni.

Když jste zmínil ten návrh, že zrušením třináctého a čtrnáctého platu, který projedná ve středu vláda, bude do systému rozpuštěno dvacet procent platu v roce 2005. O jak velké částce uvažujete v roce 2006?

To nebylo zatím předmětem koaličního jednání. Dnes ráno na té takzvané K9 se hovořilo pouze o tom výhledu na příští rok 2005.

To znamená, tam neustoupíte. Dvacet, i kdyby byly stávky a odboráři dál protestovali.

Odboráři v tom svém stanovisku, odboráři státních zaměstnanců, doslova píší, teď cituji: "U zaměstnanců odměňovaných od prvního ledna 2005 v režimu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů i po vypuštění institutu dalších platů v průměru platy vzrostou nominálně o pětadvacet procent." Je to ten návrh bezpečnostních složek, který prosadil ministr vnitra Stanislav Gross, kde půjde o velký objem peněz. Mluví se o deseti až patnácti miliardách. Neměli by být redukovány platy těchto bezpečnostních složek.

Ten záměr, který vláda podpořila a který, se kterým přišlo ministerstvo vnitra, byl především ten vyrovnat podmínky v jednotlivých typech ozbrojených služeb, ozbrojených složek. Tam došlo ke zcela zjevné disproporci mezi, mezi platy vojáků a platy policistů. V tuto chvíli neleží na stole žádný návrh, který alespoň pokud vím, by měl vést ke změně toho postupu ve vztahu k policii a k ozbrojeným složkám ministerstva vnitra. Nedomnívám se, že by byla šance na to, že by se toto rozhodnutí změnilo.

Vy jste, pane předsedo, mluvil o snižování počtu úředníků. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl v pondělí v Interview BBC kritizoval právě to, že se pomalu snižuje počet státních úředníků v České republice.

Já si myslím, že každý rok se říká, že se sníží počet zaměstnanců na jednotlivých úřadech, tedy ta byrokracie, ale když se podíváme další rok, tak ten počet je vyšší, než byl před rokem.

Pondělní slova předsedy poslaneckého klubu ČSSD Petra Ibla z Interview BBC: "Neměla by vláda v souvislosti s jednáním o zrušení třináctých a čtrnáctých platů přehodnotit své plány na snižování počtu státních zaměstnanců?"

Já jsem si jistý, že se budeme muset k tomuto tématu koaličně vrátit, ale já bych chtěl trochu varovat. Ono je to velmi snadné, říct si, že úředníků je příliš mnoho a /nesrozumitelné/ je velmi populární, a to je ten důvod proč, proč to politici tak často používají.

Podle vás to ale není pravda, že jich je mnoho, když se podíváte na to, že jde do sektoru veřejného a státního sto miliard korun.

Pane redaktore, já ten pocit mám také, ale jsem schopen hovořit pouze o těch oblastech, ve kterých se doopravdy vyznám a vím, jak je to složité. Nicméně tím cílem by skutečně mělo být efektivní co nejmenší aparát, ale kvalitně zaplacený. Málokdy se hovoří o tom, jak náročná ta práce v celé řadě oblastí je. Ať už je to u těch lidí, kteří se zabývají výběrem daní ...

... ať je to na těch, kteří se zabývají otázkami zaměstnanosti a tak dále, a tak dále. To je práce, která vyžaduje obrovské zaujetí a velmi vysokou kvalifikaci, takže my musíme najít ten vyvážený vztah, kdy budete schopni ti úředníky zaplatit kvalitně, protože potřebujeme kvalitní, ale na druhé straně bychom měli podle mého názoru zrychlit to tempo jejich redukce.

Řekl jste tedy jasné slovo, že předpokládáte a bude to například US-DEU, která se vrátí k tomuto návrhu na koaliční schůzce, že tempo, které oznámil vicepremiér, ministr financí Bohuslav Sobotka, třicet tisíc úředníků v průběhu následujících třech let, je tempo nedostatečné?

Já jsem si dokonce jistý, že to je téma, které nebude vyžadovat stranické intervence, to znamená, že to nutně nebude muset být téma jedné z koaličních stran. Ten problém je citelný, je vidět a vláda se jím bude muset zabývat. Ať už s ním přijde ta či ona koaliční strana.

Bude to v nejbližší době? Aby se podařilo lépe ohodnotit ty úředníky, kteří ve státní správě zůstanou?

Já předpokládám, že nebudeme schopni se tím tématem seriózně zabývat dříve než po prázdninách.

A můžete říci svoji představu rychlejšího snižování počtu státních úředníků a lepšího zaplacení těch, kteří zůstanou?

Tak, ale znovu to není možné si představovat jako plošné snížení na každém resortu. Takový ten balíčkový systém ...

To je ten problém. My musíme být schopni vyhodnotit potřebnost jednotlivých oblastí toho byrokratického aparátu a například ty jeho části, které se zabývají a měly by se zabývat velice kvalifikovaně otázkou využití evropských fondů. To je věc, která, která je zcela jistě něčím, co přináší větší prospěch, nežli kolik do ní vkládáme na platech těchto úředníků.

Další téma. Rozpočet na příští rok a především peníze na vědu a výzkum a také školství. Lidovci podle místopředsedy Jana Kasala nepodpoří schodek státního rozpočtu na příští rok, který přesáhne sto miliard korun. Jan Kasal na adresu vlády před týdnem v BBC řekl:

Jan KASAL (zvukový záznam): Rozhodně by se neměla vzdávat svého úsilí o snížení schodku státního rozpočtu, protože to jedna z priorit. Tu první, vstup do Evropské unie, už máme šťastně za sebou. Tato druhá nás čeká. Samozřejmě každá vláda chce být u veřejnosti především oblíbená, chce být vnímána jako vláda vlídná. No a šetření ve státním rozpočtu, to nejsou kroky, kvůli kterým by každý uměl zatleskat.

Místopředsedu lidovců Jana Kasala podpořil v pondělí i předseda poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl.

Petr IBL (zvukový záznam): Já si myslím, že loňský rozpočet naznačil tu situaci, kdy musí být dodrženo to, co bylo slíbeno. To znamená v tomto roce nebo v tomto rozpočtu ten deficit pod sto miliard a že se to musí dodržet. Pokud by se to nedodrželo, tak si myslím, že i řada dalších poslanců, nejenom možná z Unie svobody, ale i sociální demokracie by měla problém s tím podpořit.

Řekl v pondělí v rozhovoru pro BBC předseda poslanců ČSSD Petr Ibl. Panuje podle vicepremiéra Petra Mareše mezi stranami vládní koalice shoda, zda schodek státního rozpočtu na příští rok bude obsahovat ztrátu České konsolidační agentury, což je klíčové?

Přestože to není stvrzeno žádnou formální dohodou, ta shoda panuje. Je to ten krok směrem, který jsme avizovali. Totiž k tomu, aby ten rozpočet byl jasně čitelný, srozumitelný a neměl žádné tajné šuplíky, ve kterých by zůstávaly dluhy, o kterých by občan nevěděl a jasně je neviděl.

Několik úředníků, kteří se zabývají státním rozpočtem na příští rok, mi ale řeklo, že je nereálné, pokud by nedošlo k zásadním škrtům, opravdu ale zásadním, nikoli kosmetickým, sestavit státní rozpočet se ztrátou České konsolidační agentury, který by šel pod sto miliard. Zabývali jste se s tím už na koaličních jednáních?

V tuto chvíli není vláda tak daleko, aby byla schopna zodpovědět tuto otázku s definitivní platností. Příprava rozpočtu se rozbíhá. V tuhle chvíli resorty přicházejí se svojí vlastní představou, se svými vlastními požadavky a pokud vím, tak pan ministr financí připravuje pro koaliční jednání materiál, na základě kterého budeme schopni na tyto otázky odpovědět, ale já jsem velmi rád, že představitelé obou našich partnerských koaličních stran tady řekli to, co řekli, protože to zcela odpovídá našim představám. Tahle vláda vznikla a trvala až doposud díky svému odhodlání vypořádat se s tím /nesrozumitelné/ veřejných dluhů a je její povinností, ne jak říkal kolega Kasal, že by neměla, nebo měla, ona musí, nebo nesmí, to jsou ta slova.

Ale pravděpodobně se ukáže, že rozpočet na rok 2005 bude znamenat personální otřesy pro vládu. Na jedné straně Zdeněk Škromach a jeho výhrůžka, že pokud neprojde jeho návrh na zvýšení důchodů a rodinných dávek, to je na straně jedné, že odejde z vlády. Na straně druhé unionisté, kteří tvrdí, že pokud rozpočet se ztrátou České konsolidační agentury bude nad sto miliard, tak oni odejdou z vlády.

Z těch diskusí o rozpočtu se používá všech zbraní, které má politik k dispozici. Tam ta zbraň, kterou představuje výhrůžka odchodem z vlády, je až taková ta poslední, to by měla být ta poslední nábojnice, která se vystřelí. Já chápu výroky pana kolegy Škromacha spíš jakou součást vnitrostranické, než jako vnitrokoaliční diskuse, protože sociální demokraté nenacházejí vnitrostranickou shodu v téhle té oblasti, ale je zcela evidentní, že je to on, kdo má smůlu v tom, že jeho resort je ten resort, kde mají-li být provedeny škrty, tak mohou být provedeny nejviditelněji a nejcitelněji.

To znamená, že tím chcete naznačit nejen, že Škromachův návrh je skutečně nereálný, ale dokonce se v jeho rozpočtu bude škrtat nejvíc.

Především ten samotný návrh je nereálný a chceme-li pokračovat dál v tom směru, který jsme nastoupili, tak do budoucna to jistě bude oblast, ve které budeme muset podniknout úsporné kroky.

Ne, nemyslím. Pan kolega Škromach se vypořádal s obtížemi svého resortu velmi dobře za ty dva roky. Je teď jeho nesporným pánem a bylo by škoda, kdyby se měl zacvičovat nový ministr.

Vy se nebojíte, že když na jedné straně říkáte, že se bude škrtat, že jeho požadavek je nereálný, on vyhrožoval demisí, to znamená, že ta jeho slova budou vzata zpátky.

Že se, že řekne, že byl v nějakém poblouznění. Dá se to tak říct?

Ne. To nemyslím, ale já myslím, že by bylo spravedlivé, abych já připomněl vašim posluchačům, že v téhle té místnosti jsem před dvěma lety prohlašoval, že pokud nedojde k navýšení prostředků na výzkum a vývoj, nebudu to já, kdo bude tu nízkou částku rozdělovat. Nakonec se našel kompromis. To znamená, nedostali jsem tolik, kolik jsem požadoval. Dostali jsme víc, než mi bylo původně nabízeno. To znamená, ta moje hrozba v uvozovkách nebyla úplně jalová, ale zase nebyla tak úplně tvrdá. Já doufám, že to pan kolega Škromach provede stejně.

Právě jsem vám ta slova chtěl připomenout, protože je vidět, že už si čtete i sám své vlastní rozhovory a vracíte se k nim, protože vy jste, české vlády i vlády předchozí se zavazovaly, a to opakovaně, že zvýší podporu výzkumu a vývoje na úroveň nula celých sedmi desetin procenta hrubého domácího produktu, které v průměru dosahují země Evropské unie. Tento závazek stále ještě není dodržen. Letos vláda dává na výzkum a vývoj zhruba nula celá padesát osm setin procenta HDP a v dalších dvou letech to má být nula celá padesát devět až nula celá šest. Je pravděpodobné, že se tyto peníze podaří zvýšit? Nebo aby nepřekročil deficit státního rozpočtu, těch sto miliard. Tak není šance změnit to číslo než o jednu setinu?

Střednědobý výhled do roku 2006 skutečně počítá pouze s tím nárůstem nula padesát devět, nula šest na poslední rok našeho vládnutí. Já s tím spokojený nejsem a pro příští rok navrhuji o trochu více.

Nula celá sedm. Ne na nula celá šest už v příštím roce a o trochu víc v tom roce následujícím. Nula celá sedm v tuhle chvíli ...

Já se omlouvám. O jednu setinu. Ale jenom bych vás trošku poopravil. Ten obrázek v Evropské unii zdaleka není tak veselý. Sice jsou zde státy především skandinávské, které vydávají výrazně více, ale ve srovnání s těmi ostatními na to tak špatně nejsme. Pokud jde o tuto poměrnou částku. Jiná věc je, že výkonnost naší ekonomiky je stále ještě nižší a že ta celková částka bohužel zůstává zatím, co by bylo vhodné a co se záhy stane nutným.

Když jste řekl jasné slovo, že navrhujete v rozpočtu na příští a přespříští rok navýšení peněz pro vědu a výzkum o jednu setinu, tedy rychlejší tempo, dvojnásobné tempo. Z toho, jak zatím vláda předpokládala, je skutečně reálné, že takové tempo by mohlo být a kolik to představuje ta jedna setina.

Já si myslím, že to reálné je. Je to reálné především proto, že my víme, jakým způsobem je vynaložíme, ty peníze. Ono často, když se hovoří právě o navyšování prostředků na vzdělávání, na výzkum, na vývoj, tak se zapomíná na tu základní otázku, jak s nimi naložit a ten projekt, se kterým my přicházíme v tuhletu chvíli, je zásadní změna distribuce prostředků na aplikovaný výzkum.

My bychom chtěli začít distribuovat i tyto prostředky systémem grantovým, nikoli pouze systémem resortním, jak to bylo, jak to bylo doposud a chtěli bychom dosáhnout toho, že bychom vytvořili takový souvislý řetězec od základního výzkumu až po tu fázi inovaci. To znamená na začátku základní výzkum, na konci vlastně příprava do výroby. Tady je krok, který se podařil a který je velice důležitý, je shoda s ministerstvem průmyslu a obchodu. To byla dlouhá válka, kterou vedla rada vlády pro výzkum a vývoj, respektive některé výzkumné instituce s touhle tou oblastí, v tuhle chvíli už jsme připraveni společně předložit takovýhle projekt, také ho předložíme a myslím si, že to navýšení, které jde, které by se týkalo řádu zhruba sto milionů nejvýše, bychom měli být schopni prosadit.

A navýšení sto milionů navíc. To znamená, že ta desetina procenta je sto milionů korun a tam vy předpokládáte, že by mělo jít k rychlejšímu navýšení. Ještě jedna velmi stručná otázka týkající se tohoto tématu. Předpokládáte, že se podaří v příštím roce navýšit i peníze, které by měly dostávat vysoké školy, protože rektoři vás požádali třiadvacátého dubna na setkání o to, aby došlo k navýšení příspěvku, který dostávají od státu na jednoho studenta. Nyní je ten normativ v průměru asi třicet tři tisíce korun na jednoho studenta a rektoři chtějí desetiprocentní navýšení na příští rok.

Já si myslím, že ten požadavek je racionální. Vzhledem k tomu, co po vysokých školách v tuto chvíli požadujeme. Mimo jiné i z mého pohledu, protože ten požadavek zní další rozšíření výzkumu a vývoje na vysokých školách, a to by ...

Peníze na to budou v tom státním rozpočtu, o deset procent? Aby se nepřekročil váš schodek.

Já doufám, že ano. Ale jak jste správně řekl, těch aspektů, které budeme moci zvažovat, bude celá řada.

Pane vicepremiére, poslední otázka k tomuto tématu. Když bylo koaliční jednání na přelomu ledna a února v Kolodějích, tak premiér Vladimír Špidla oznámil, že by se měla zlepšit odpisová politika i v souvislosti s vědou a výzkumem. Dodnes není žádný předložený konkrétní zákon. Není to dluh?

Zákon předložený není, nicméně návrhy, které jsme vypracovali v rámci mého úřadu, na stole leží. Jedná se o nich s ministerstvem financí. Nakolik se nám podaří ten proces urychlit nedokážu v tuhle chvíli odhadnout, protože pochopitelně ministerstvo financí uvažuje především v záběru daňové reformy jako takové. Já se domnívám, že bychom měli tady postupovat výrazně rychleji.

Kdy je reálné a kdy byste si přál, aby byl ten návrh předložen do vlády a v čem je ten návrh váš zatím koncipován. V čem spočívá?

My bychom chtěli usnadnit investice našeho, našeho soukromého byznysu do téhle té oblasti systémem usnadnění odpisů.

Já ho hotový mám. Otázka je, dokdy se ho podaří realizovat a já předpokládám, že bychom měli být schopni do konce roku se na té otázce shodnout.

Jestli se nemýlím, tak soukromý sektor přispívá do vědy a výzkumu zhruba nula celá šesti desetinami až nula celá sedmi desetinami procenta. O kolik by se zvýšil ten příspěvek?

Ta relace není, ta relace není špatná mimochodem. My ten evropský projekt, který by se měl realizovat do roku 2010, předpokládá poměr 2:1. Dva ve prospěch soukromého byznysu, jedna z veřejných prostředků.

To znamená, že by tam bylo navýšení, počítám-li dobře, na jedna celá pět?

To, s čím počítá takzvaný Lisabonský proces a materiály Evropské unie, jde takhle daleko, což jenom ukazuje, jak velký kus práce nám ještě zbývá.

Teď poslední téma. Jednání koalice o změnách volebního zákona a způsobu volby prezidenta. Předpokládáte, že je reálné, aby prošla změna ústavy, která zavede přímou volbu prezidenta?

Já se domnívám, že ano, protože shoda na tom samotném principu se zdá být poměrně široká. Já jsem byl překvapen, že dokonce obě dvě opoziční strany prohlásily, že v principu jsou ochotny o tomto tématu jednat. V zásadě se lišíme v tom, jakým způsobem by měla taková přímá volba probíhat.

Opoziční ODS je zastáncem jednokolového systému. Václav Klaus nepovažuje za vhodné, aby čeští lidé v budoucnu volili hlavu státu stejně jako nyní vybírají senátory, to znamená tím dvoukolovým systémem. Kde by se mohl najít kompromis?

My naopak říkáme, že osvědčení je systém senátní, má tady už jistou tradici. Ale předpokládám, že kompromis by se mohl najít někde na dvoukolovém systému, přičemž by druhé kolo mohlo přijmout některé prvky toho systému francouzského, to znamená, že by do něj mohli postupovat více jak dva nejsilnější kandidáti z prvého kola.

To znamená, že tady si myslíte, že by ODS mohla ustoupit od jednokolového systému, ale zároveň by byl splněn požadavek prezidenta, aby se nevolilo stejně jako do Senátu.

Dokážeme-li postupovat způsobem, který není v české politice běžný, tj. neklást ultimáta, ale diskutovat, pak bychom se někde takhle na půli cestě mohli sejít.

Očekáváte, jako vicepremiér, že by do celé diskuse mohl být vtažen právě prezident republiky a že by se konaly schůzky v souvislosti se změnou ústavy a přímé volby prezidenta na té nejvyšší úrovni?

Já nepředpokládám, že by pan prezident Václav Klaus si nechal takovouto příležitost ujít.

Ale v souvislosti s tím, tedy v souvislosti s přímou volbou prezidenta zase KSČM, jako druhá opoziční strana, požaduje změny pravomocí prezidenta. Vy jste, když jste byli součástí ještě čtyřkoalice, respektive koalice, tak jste diskutovali o tom, že by se například mohl změnit způsob udělování milostí kontrasignace premiéra a podobně. Počítáte s tím, že by se nějakým způsobem měnily prezidentské pravomoci?

Ta diskuse je možná. Není otevřená a není nutně svázána se způsobem volby. Existuje celá řada argumentů, které jasně prokazují, že přímo zvolený prezident může kvalitně fungovat v demokracii, i když má nižší pravomoci, nežli náš prezident, i když má větší. To znamená, ta spojitost není přímá. Ale já bych upozornil na to, že ty, ta koaliční jednání se netýkala pouze přímé volby prezidenta, ale také změny způsobu volby do Poslanecké sněmovny a tam dokonce se domnívám, že jde o krok, který je významnější v tuhletu chvíli pro českou politiku, nežli volba prezidenta.

Ano. Mělo by dojít k vytvoření systému, který bude skutečným poměrným systémem. To znamená bez deformujících /nesrozumitelné/ a jiných zvýhodňujících systémů.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

Hospodářské noviny, 31. 5. 2004, strana 2 - Koalice "zapomíná" na slib, který dala v únoru: zvýhodnit soukromé investice do vzdělání. V příštích dnech dostanou penzisté a rodiny s dětmi jako přilepšení před volbami do Evropského parlamentu tisícikorunu. Ta má zmírnit vyšší ceny, které kvůli vzestupu DPH už měsíc platí v obchodech a restauracích. Během několika týdnů pak přinese ministr financí Bohuslav Sobotka do vlády návrh na daňové úlevy pro rodiny s dětmi a rychlejší odpisy strojů a technologií pro firmy.

Obojí má platit od ledna. Na nejdůležitější změnu, která by skutečně vedla k vzestupu ekonomiky, však zatím čas nebyl. Koalice se totiž v únoru v Kolodějích nedomluvila jen na podpoře rodin či firem. Slíbila rovněž, že zvýhodní soukromé investice do vědy a vzdělání. Právě ty rozhodují o tom, zda bude Česko mít moderní na znalostech postavenou ekonomiku. Země, které se živí prodejem znalostí a objevů jsou výrazně bohatší než Česko, v jehož ekonomice stále dominuje montáž nápadů, které vymysleli jinde.

"Zvýhodnění investic do vzdělání bude součástí zákona a veřejných výzkumných institucí," tvrdí ministr financí Bohuslav Sobotka, když vysvětluje, proč se úlevy na klíčové investice do znalostí - na rozdíl od rychlejšího odpisu strojů - neobjevují v jeho reformních návrzích. Úlevy pro investice do vědy dostal na starost vicepremiér pro lidské zdroje Petr Mareš a ministryně školství Petra Buzková.

Kdy si tedy podle nich bude moci soukromá firma výrazněji snížit daně o částku, kterou věnuje vysoké škole či výzkumnému ústavu, případně investuje do vlastního výzkumu? Mareš to zatím nedokáže odhadnout. "Zákon není předložený, nicméně návrhy, které jsme vypracovali v rámci mého úřadu, leží na stole. Jednáme o nich s Ministerstvem financí. Domnívám se ale, že bychom měli postupovat výrazně rychleji," řekl Mareš pro BBC.

On ani Sobotka však nejsou přesvědčeni, že úlevy začnou platit už od příštího roku. "Předpokládám, že do konce roku bychom měli být schopni se na této otázce shodnout," dodal Mareš. I pokud by to koalice splnila, bude několik dalších měsíců nový zákon putovat parlamentem.

V optimistickém případě tak začnou úlevy na investice do znalostí platit od roku 2006. Evropský limit je ohrožen Možnost přitáhnout do vědy a vzdělání soukromý kapitál se tak odkládá ve chvíli, kdy by tyto peníze měly sehrát velmi důležitou roli. Státní rozpočet se topí v dluzích v řádu mnoha desítek miliard korun, do nichž se bude propadat ještě řadu let. Na znalostní investice tak nezbývají peníze. "Zanedbané investice do znalostí výrazně snižují schopnost uspět v ostré mezinárodní konkurenci," upozorňuje Alaisdair Murray z londýnského Centra pro evropskou reformu.

Podle žebříčků Světového ekonomického fóra i švýcarského institutu IMD se schopnost Česka uspět v mezinárodní konkurenci už řadu let propadá. Česko tak velmi pravděpodobně nesplní závazek, který si Evropská unie dala před čtyřmi lety na summitu v Lisabonu.

Podle něj by každý člen unie včetně Česka měl v roce 2010 investovat do vědy tři procenta HDP: dvě procenta soukromé firmy a zbývající procento stát. Česko má velmi daleko ke splnění obojího. Ze státní pokladny letos investuje 0,56 procenta HDP, firmy investují do nových objevů 0,78 procenta HDP.

Jak privátní, tak veřejné investice do znalostí jsou tak pod unijním průměrem. A to je jeden hlavních důvodů, proč životní úroveň v zemi roste nejpomaleji ze střední Evropy. Ostatně i sám premiér Vladimír Špidla už několik měsíců přiznává, že právě slabé investice do nápadů českou ekonomiku brzdí.