Václav Moravec moderátor

Ivan Pilip ve studiu BBC

Strany české vládní koalice si rozdělily nejvyšší posty v Evropské unii bez konzultace s opozicí, konstatovala začátkem roku Občanská demokratická strana. Občanským demokratům vadilo obsazení pozice prvního českého eurokomisaře i pozice viceprezidenta Evropské investiční banky. Tím se stal Ivan Pilip. Ministr zahraničí Cyril Svoboda už koncem února v rozhovoru pro BBC odmítl, že by hlavní roli při jmenování Ivana Pilipa hrála jeho stranická příslušnost US-DEU.

Cyril SVOBODA, ministr zahraničních věcí (KDU-ČSL) (zvukový záznam): Ale opět opakuji, protože obstát v této soutěži nikoliv proto, že by byl členem té či oné politické strany, byl kandidát, polský kandidát, který nakonec bude asi kandidovat na nějaké jiné místo. To je pan profesor Belka, jestli mohu říkat toto, nevím. Ale to byl jeden z kandidátů a o tom se diskutovalo v regionální skupině a došlo k této dohodě.

Řekl koncem února v rozhovoru pro BBC ministr zahraničí Cyril Svoboda. Nejen o působení Ivana Pilipa ve funkci viceprezidenta Evropské investiční banky bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. U mikrofonu je i dnes Václav Moravec. Vám všem hezký dobrý den. Hostem Interview BBC je viceprezident Evropské investiční banky Ivan Pilip. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Hezké odpoledne.

Jak těžko či lehko si zvykáte na novou pozici?

Zatím je to poměrně krátká doba, takže, zatím si myslím, že ty složitější věci teprve přijdou, takže řeším spíš praktické otázky, přebírání agendy a podobné, takže tím je ten program poměrně nabitý a myslím si, že složitější rozhodování a věci se objeví teprve časem.

Složitější věci a rozhodování je konkrétně co?

Znamená to v podstatě práci na projektech nebo spoluzodpovědnost za navrhování projektů, které banka dělá zejména, pokud jde o jednotlivé země, za které bych měl být odpovědný nebo každý z těch členů představenstva banky, vedení banky, a potom samozřejmě i veškerá další rozhodování, která procházejí tím orgánem, jehož jsem se stal členem, protože vlastně všechna důležitá rozhodnutí musí tento nebo prakticky všechna rozhodnutí na úrovni banky musí tento orgán, který se nazývá řídící výbor, schválit. To znamená, že ta odpovědnost každého toho člena není bezprostřední pouze za ten jeho úsek, ale je to vlastně spoluzodpovědnost za chod celé banky, takže myslím, že těch složitějších rozhodování tam každého čeká celá řada.

Před rokem a půl jste opustil svět aktivní politiky. Vy jste nekandidoval na předsedu US-DEU. Byla, Ivane Pilipe, už tehdy ve hře případná kandidatura na pozici viceprezidenta Evropské investiční banky?

Já, když jsem se před rokem a půl rozhodl z té aktivní politiky odejít, tak jsem to měl jako krok, který neměl být nějak krátkodobý nebo jenom nějakým krátkým vydechnutím před dalšími volbami, ale spíš krok na dlouhou dobu nebo na delší dobu s tím, že jediné, co se mi zdálo smysluplné nebo nějak mi profesně blízké, byla varianta, že po rozšíření Unie, pokud se Česká republika stane členem, protože tehdy to nebylo ještě úplně uzavřeno, bylo před referendem a tak dále, takže bych mohl zkusit kandidovat na některou funkci v evropských strukturách, která by mi byla profesně blízká, na funkci, která by byla více odborná a méně politická a v podstatě takovou pozicí je právě činnost v Evropské investiční bance.

Vzpomenete si zhruba na ten hlavní okamžik, kdy jste si začal pohrávat s tím nápadem, že přijmete kandidaturu na pozici viceprezidenta Evropské investiční banky? Kdy to bylo?

Tak já bych řekl, tak něco přes rok.

Co především člověka motivuje, když zvažuje pozici, takovou pozici, jakou je funkce viceprezidenta Evropské investiční banky? Je to výše výdělku, práce mimo Českou republiku, budoucí kontakty, které si člověk v té funkci vytvoří?

Všechno, co jste jmenoval, jsou určitě klady takové činnosti, na druhou stranu všechno má také svou cenu. Stěhovat se do zahraničí je na jednu stranu přitažlivé, na druhou stranu doprovázeno celou řadou problémů pro rodinu, pro změnu stylu života. Znamená to bezesporu velké pracovní nároky a tohle všechno prostě každý, kdo se k něčemu takovému rozhodne, musí brát v úvahu. Nicméně ta instituce sama je instituce velice prestižní a myslím si, že profesně, profesně rozhodně zajímavá.

Když se ještě zaměřím na možnou motivaci, která člověka vede k tomu, aby šel právě do Evropské investiční banky, nemýlím-li se, tak to není příliš riziková pozice, protože viceprezidenti Evropské investiční banky nemají pohyblivou složku platu v závislosti na hospodářských výsledcích banky?

Viceprezidenti Evropské a investiční banky sice nemají pohyblivou složku mzdy, nicméně se pohybují, řekněme, už v prostředí nebo v pozici, kde, řekněme, hodnocení té jejich činnosti neekonomické je mnohem významnější než hodnocení ekonomické, to znamená, celková prestiž, respekt, kterého jsou schopni dosáhnout, ta banka velmi citlivě reaguje, nebo její činnost na případná nějaká selhání, chybná rozhodnutí, a to myslím je v mnoha ohledech daleko podstatnější. Takže, říkáte-li, že je to méně rizikové, není to pod každodenním tlakem, řekněme, té politické zpětné vazby, jako je třeba funkce ministra nebo obdobná. Na druhou stranu dlouhodobě nebo i střednědobě je to činnost, kde každá dílčí profesní chyba by měla dlouhodobé dopady na toho člověka nebo na celé to vedení, kdyby k ní došlo.

Když jsem pročítal česká média a jejich referování o Evropské investiční bance, byl jsem překvapen, jak málo se o Evropské investiční bance v České republice píše. Respektive, píše se jenom o ní v té chvíli, když půjčuje Evropská investiční banka České republice nějaké peníze, ať už na železniční koridory, ať už na pražské metro, ať už na výstavbu dálnice či podobně. Označil byste pozici viceprezidenta Evropské investiční banky za čistě pozici ekonomickou, tedy profesionálního ekonoma nebo i svým způsobem za politickou?

Ta první složka tam výrazně převažuje. Politická zkušenost je užitečná, protože v podstatě to vedení schvaluje nebo rozhoduje i o strategiích vůči jednotlivým zemím, vyjednává s vládami tamních zemí, čili je důležité, aby členové toho vedení měli určitou zkušenost s politikou, znalost chodů politiky, také, řekněme, polovina členů toho představenstva jsou bývalí ministři financí, ale sama o sobě už to činnost politická je velmi málo a naopak každý se vstupem do té banky, každý ten člen se jaksi vzdaluje od toho politického života. Samozřejmě ti lidé, kteří jsou členové nějaké strany, tak jimi pochopitelně zůstávají. Každý to o nich nějak ví, ale znamená to, že se nějak aktivně do politického života ve své zemi nezapojí.

Dovolte, abych byl ještě osobnější. Vy jste zmínil ona minus, která přicházejí v souvislosti s tím, když se člověk rozhodne kandidovat a posléze se i stane viceprezidentem Evropské investiční banky, jak velké minus nebo komplikací bylo pro vás opustit svět soukromého podnikání v České republice a vzdát se podílu ve vašich firmách?

Tak to je rozhodnutí, které s takovou věcí souvisí. Já jsem po tom odchodu z politiky nechtěl hledat, řekl bych, způsob obživy v tom, že bych se nechal, že bych šel do nějakého zaměstnání dávaného státem. Chtěl jsem být samostatný, chtěl jsem i si zkusit to, že člověk dokáže žít bez toho, aby byl ekonomicky závislý na politice. I když já jsem nikdy plně ekonomicky závislý nebyl, ale myslím v tom smyslu, že by jeho povoláním bylo něco, co jmenuje politická reprezentace nebo stát. Musím říci, že to je strašně cenná zkušenost, takže to je určitá ztráta, která určitě nastává, ztráta určité svobody, ale přece jen, řekl bych, přitažlivost té práce zase v tom tohle to hledisko určitě převáží. Já samozřejmě počítám s tím, že celková logika fungování v bance znamená naprosté vzdání se jiných soukromých aktivit kromě správy nějakého majetku, který člověk má.

Vaše nominace na pozici viceprezidenta Evropské investiční banky vyvolala kritiku české opozice. Například občanští demokraté kritizovali, že nejvyšší posty, které připadly České republice, si rozdělily strany vládní koalice. To koncem února v Interview BBC rázně odmítl vicepremiér, ministr zahraničí, Cyril Svoboda a k angažmá Ivana Pilipa v Evropské investiční bance doslova uvedl:

Cyril SVOBODA, místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí (KDU-ČSL)(zvukový záznam):
A pokud jde o Ivana Pilipa, Ivan Pilip nakonec získal podporu celé regionální skupiny, to znamená, Maďarska, Slovenska, Česka a z části také, tedy i nakonec Polska. O tom se diskutovalo. Protože jeho životopis, jeho vybavenost jazyková, jeho zkušenosti vedly k tomu, že nakonec dostal takhle širokou podporu vícero států.

Řekl koncem února v Interview BBC vicepremiér, ministr zahraničí, Cyril Svoboda. Jak se Ivan Pilip s odstupem tří měsíců dívá na diskusi o způsobu obsazování nejvyšších postů v Evropské unii ze strany České republiky?

Ono jich zase tolik nebylo. Já myslím, že ta komise, že ta diskuse byla daleko složitější a politicky živější, pokud jde o jmenování komisaře. Já myslím, že ta pozornost, jaká byla věnována té samotné Evropské investiční bance, byla násobně menší.

Vy jste pak ve vleku de facto ale.

A já se nechci vyjadřovat k průběhu jmenování komisaře. Já si myslím, že ten průběh sám o sobě nebyl šťastný, ale výsledek je nakonec dobrý. Ale spíš, pokud jde o tu Evropskou banku, tam je totiž jeden rozdíl zásadní. Česká republika sice musela být ten, kdo navrhne kandidáta, ale šlo o jednoho kandidáta na deset zemí. To znamená, že já sám jako osoba jsem musel být s podporou české diplomacie, ministerstva financí, vyjednavačů, podstoupit ten nějaký střet. To znamená, představit se ministrům, jaksi rozesílat nějaké své představy o bance, informovat o svých profesních zkušenostech a tak dále. Na té kandidatuře se museli shodnout ministři deseti zemí. To je pro mě z tohoto pohledu potom samozřejmě silnější mandát než připomínky opozice, kterým rozumím, protože každá opozice protestuje, když má pocit, že to nebyla volba podle jejich představ. Na druhou stranu zase i k té kritice musím říci, že z větší části nepřesáhla nějaký běžný rozměr kritiky, a protože mi to přišlo jako součást běžné diskuse.

Jste přesvědčen, když se podíváme na tu českou politickou scénu, jste přesvědčen o tom, že koalice dostatečně komunikovala s opozicí, například i o tom, kdo za Českou republiku usedne do pozice viceprezidenta Evropské investiční banky?

To já nedokážu posoudit, protože jsem nebyl v tu dobu součástí těch vyjednávacích týmů koalice. Myslím si, že tato funkce je poměrně málo politická, takže je otázka, zda je to přesně téma na koaliční jednání mezi vládou a opozicí. Zároveň si trošíčku myslím, že ať by vláda navrhla téměř kohokoliv, takže by to vyvolalo protesty opozice, protože já musím říci, že když padl návrh po tom nešťastném intermezzu pana Kužvarta na pana Teličku, tak jsem si myslel, že to je přesně kandidát, ke kterému nebudou připomínky. Ale ve chvíli, kdy se do vysoké funkce dostat měl, tak se opozice probudila a začala to kritizovat. Víte, pro mě je v tuto chvíli podstatné, že Evropská investiční banka by měla přinášet nějaký prospěch jednotlivým zemím. Já jsem kromě jiných odpovědný za Českou republiku, takže mou snahou je a bude, abych tady ty projekty, které by tedy České republice přišly smysluplné, abych je také pomáhal prosadit, budou-li přijatelné pro banku a abych přitom dokázal spolupracovat s těmi, kdo tady za to budou zodpovědní, ať je to dnešní vládní koalice nebo kdokoliv jiný.

Je možné vykládat váš vstup do pozice viceprezidenta Evropské investiční banky jako definitivní uzavření dveří Ivana Pilipa za světem české politiky?

To člověk ve čtyřiceti letech těžko může jednoznačně potvrdit anebo prohlásit, ale jako je to téma, které rozhodně teď neřeším. Českou politiku samozřejmě sleduji. Samozřejmě, že někam politicky patřím a tuto stranu budu volit, budu ji držet palce ve volbách. Nicméně, že bych sám nějak uvažoval v nějakém dohledném horizontu se do toho dění tady zapojovat takto z hodiny.

Bezesporu ani nemůžete, když budete tři roky viceprezidentem Evropské investiční banky. Jak často si kladete otázku, co bude se stranou, jmenujme ji Unie svobody-Demokratická unie, kterou jste zakládal a tedy, co s ní bude po volbách do Evropského parlamentu, pokud v nich unionisté propadnou?

Určitě to pro ni bude nelehká situace. Já bych především si přál, aby nenastala. Nicméně pochopitelně to nejde vyloučit.

Byla by pak oprávněná samostatná existence US-DEU nebo by bylo na místě slučování?

Problémem US-DEU kromě jiných problémů při tom postavení na dnešní politické scéně je to, že vyplňuje prostor, do kterého se chce nasměrovat příliš velké množství subjektů. Když se podíváte třeba jen na ty evropské kandidátky, tak vlastně vyplňuje podobný prostor jako demokraté pana Kasla s nezávislými pana Zieleniece. Vyplňuje stejný prostor jako ty malé strany, které se, malé - míněno ještě menší strany, které se přibraly na kandidátku Unie svobody, tj. Lira a ODA. To prostě oslabuje, roztřišťuje tenhle politický prostor a z něj samozřejmě těží ty strany větší, protože lidé významně za ta léta ztratili zájem o politiku, nebo ten jejich zájem o politiku je daleko menší, a proto potřebují, proto se daleko víc orientují na strany, které jsou velké a je pro ně jednoduché si mezi nimi vybrat. To je velký problém US-DEU a na ten si bude muset nějak odpovědět. Ale podstatný bude výsledek evropských voleb a výsledek každých voleb je jasný teprve poté, co ty volby proběhnou. Průzkumy jsou jedna věc, výsledek druhá.

Jak byste na tu otázku ale odpověděl vy, pokud by nastala hlubší integrace Unie svobody jako integrační prvek toho středového prostoru v české politice?

Má-li tady uspět při existenci ODS a její současné pozici a KDU-ČSL, má-li tu uspět strana, která se chce definovat jako pravý střed a střed, tak může být maximálně jedna, maximálně jedna, jestli to má být cestou integrace nebo vyhubení konkurence, protože to je, myslím, trochu strategie, pro kterou se rozhodl zase Jan Kasl na druhé straně, protože, myslím, že on byl člověk, který měl velkou šanci se stát někým, kdo mohl subjekt integrovat.

Integrovat, včetně Unie svobody?

Ano, určitě, určitě ve své době, kdy by Jan Kasl řekl, že prostě nechce zakládat složitě vlastní novou stranu, ale že přivede určitý okruh svých lidí do Unie svobody a udělá z toho jaksi nějakou obnovenou stranu, tak v tu chvíli to bylo jednoznačně podpořeno. Tak já si myslím, že skutečně může být ta strana maximálně jedna, a pokud ta strategie bude, že všichni budou chtít být náčelníci a ty druhé porazit, tak nebude ani ta jedna.

Další téma fungování Evropské investiční banky. Vy jste zvýšil počet stávajících členů řídícího výboru Evropské investiční banky z osmi na devět, funkci viceprezidenta, jak už jsem říkal, byste měl podle dohody nových členských států zastávat pouze tři roky. Pak vás vystřídá představitel Polska. Jaké úkoly, konkrétní úkoly, v souvislosti s těmi třemi roky jste si zadal?

V bance je takzvaná maticová struktura řízení, to znamená, že každý ze členů vedení má zodpovědnost jednak za určité regiony, jednak za určité profesionální oblasti činnosti banky, typy projektů a tak dále.

Víte už tedy konkrétně, to jste naznačil, jaké portfólium a jaký region budete mít na starosti vy?

Ano, v tomto týdnu tedy už bylo rozhodnuto, jakým způsobem by se nově přerozdělily kompetence v bance. Pokud jde o ty země, které by mi minimálně na ten začátek připadly, tak je to Polsko, Česká republika a Slovensko, což je třeba říci, že zejména Polsko a Česká republika jsou země, které si velmi významně půjčují od Evropské investiční banky, a je to tím pádem jaksi poměrně významná odpovědnost. A pokud jde o ty další profesní odpovědnosti, tak jsou dvě takové hlavní. Ta první je takzvaná /nesrozumitelné/, čili nad evropské sítě, kde je síť dálnice, sítě telekomunikační, energetické a způsob jejich financování, zejména vymýšlení nových modelů, jako je /nesrozumitelné/ a dalších modelů financování, plus je to otázka a druhým tématem by měly být projekty banky financované za podpory evropských fondů strukturálních, kolizních a dalších, protože si myslím, že to je téma velmi významné pro všechny ty nové země, nebo minimálně pro těch osm, vlastně pro všechny, pro ty dvě středomořské země. Takže to jsou dvě taková hlavní témata. Myslím si, že to první je samozřejmě v té bance více zaběhlé, protože dlouhá léta financuje takové věci, jako jsou různé dálnice, železniční spojení mezi velkými zeměmi, ale že pro nové země může být velmi významné to druhé téma, protože banka může přispět prostřednictvím úvěrů k tomu, aby třeba některé subjekty v těch nových zemích byly schopny vlastně čerpat i určité prostředky z Bruselu, takže by to vlastně jakoby znásobilo schopnost absorbovat peníze ze strany různých regionů, obcí, možná podnikatelské sféry a je pravda, že je to téma, které potřebuje určité propracování, protože teď vlastně vstupuje jako počet zemí poměrně vysoký s trochu jiným rozměrem struktury, a ta situace tím pádem bude jiná a chce to hledat nějaké nové cesty, jak to čerpání zdrojů usnadnit a jak do toho zapojit ty zdroje Evropské investiční banky.

Když jsem studoval podrobnosti a strategii Evropské investiční banky ve vztahu k novým deseti členským zemím, tak váš kolega, dnes už kolega viceprezident Wolfgang Rott řekl, že banka "je připravena zvýšit půjčky novým členským zemím, zvláště na rozšíření a modernizaci infrastruktury, zejména přeshraniční dopravy, energetických a telekomunikačních sítí, aby se nové státy mohly úspěšně zapojit do společného trhu a plně využít potenciálu svých ekonomik," konec citátu. Je to podle vás ale reálné, aby se zvyšovaly půjčky novým členským zemím, když na druhé straně tyto země jsou tlačeny k tomu, aby splnily maastrichtská kritéria a dále se nezadlužovaly?

Z pohledu banky to reálné je. Ty prostředky na to banka má, čili otázka je, zda je možné, aby si země dále půjčovaly. Já jsem přesvědčen, že v řadě případů to možné je, protože drtivá většina těch projektů, o kterých se jedná, jsou projekty, které se v té zemi postavit musí tak jako tak. Teď jde o to, jestli by díky spolupráci Evropské investiční banky je ta země nemohla profinancovat levněji. Řeknu příklad, poslední nabídka Evropské investiční banky je financovat některé úseky dálnice D 47. Je zjevné, že to je dálnice, kterou bude nutné postavit a spíše jde o to, jestli zapojení Evropské investiční banky by znamenalo, že vyjde to financování levněji, než když se například ta dálnice zafinancuje z prostředků státního rozpočtu přímo, díky vydání státních dluhopisů. Čili je to spíš ekonomická úvaha. A pokud jde o to...

Promiňte, abych tedy vstoupil do vaší řeči a chtěl bych jednoznačnou odpověď na tu otázku, vy si tedy nemyslíte, že plnění maastrichtských kritérií se může stát hodně limitujícím faktorem pro to, aby se zvýšil podíl půjček novým členským zemím Evropské unie, těm deseti, o které se Unie rozšiřuje?

Stát se může, v České republice se dokonce stává a podle mě řešení té situace spočívá spíš v hlubších reformách a škrtech v jiných oblastech. Dálnice D 47 nebo dálnice Varšava - Berlín, její dokončení, přinese daleko větší podněty pro rozvoj ekonomiky v těch jednotlivých zemích. Tam není dobré škrtat výdaje. Výdaje je dobré škrtat v oblastech určitých přebujelých výdajů státu, které samy o sobě další rozvoj nepřinesou. To není případ dálnic a obdobných infrastrukturních prvků, které mohou té společnosti dlouhodobě pomoci k rychlejšímu růstu.

Kde byste tedy škrtal?

Já jsem přesvědčen, že to musí být samotný chod státu a část výdajů, řekněme, sociálního typu, není-li jednoznačně prokázáno, že jde skutečně o, řekl bych, výdaje, kde ta role státu skutečně má být.

Když jsem četl strategické dokumenty Evropské investiční banky, tak Evropská investiční banka po rozšíření Evropské unie o deset nových členských zemí říkala a říká, že vidí svou stěžejní úlohu v příštích letech ve financování výstavby transevropských dopravních sítí, která se má stát motorem prorůstové politiky Unie. Můžete říci, jak velký podíl všech půjček by měl jít právě do výstavby, do financování výstavby transevropských dopravních sítí, které by se měly stát motorem prorůstové politiky Unie po rozšíření?

Z pohledu banky, myslíte?

Ano.

Z pohledu banky je to vysoké procento. Z pohledu banky jsou to v zásadě největší projekty, které banka financuje. Jsou to vesměs projekty drahé. Nicméně je to jedna z těch hlavních priorit. Dalšími prioritami je rozvoj informačních technologií a jeho podpora. Nově se objevuje rozvoj vzdělávacích a zdravotních projektů. Nicméně na objem peněz vzhledem k charakteru těch projektů, já jsem přesvědčen, že i nadále ty dopravní a energetické sítě budou přetahovat jedno z nejvýznamnějších procent v objemu financování banky.

O kolik by se mělo zvýšit ono procento financování podpory vzdělávání, což je, řekněme, jeden z hlavních také prorůstových impulsů v ekonomice. Je to možné vidět na Irsku i ve vztahu k novým deseti členským zemím Evropské unie?

U těch vzdělávacích programů je nutné vědět to, že tady se právě naráží na to téma, o kterém jsme mluvili předtím, to znamená, na otázku zadlužování. Příspěvek, úvěr z Evropské investiční banky, není příspěvkem, není dárkem. Je úvěrem a fakticky znamená zvýšení zadlužení, čili příspěvek té banky spočívá v tom, že to může být levnější, že tam může být určitá podpora ve výběru modelu financování dlouhodobosti a podobně. Tohle je třeba využít, ale ty projekty samotné, ty musí vzniknout v těch jednotlivých zemích. A to myslím, že je tady taková určitá výzva nebo příležitost toho, aby se hledaly projekty, které vnáší třeba něco nového, řekněme, do prvků vzdělávání.

Máte vy už na stole jako viceprezident Evropské investiční banky některé projekty, které začínáte studovat, jak jste řekl, jasné slovo, teď byly rozděleny země a portfolia. Máte na starosti Polsko, Českou republiku, Slovensko. Máte na stole nějaké konkrétní projekty z těchto tří zemí, které máte na starosti?

Ano, tak například, teď je živá diskuse o způsobu financování dálnice A 2 Berlín - Varšava. Diskutujeme, pokud jde o Českou republiku, dálnici D 47, dokončování pražského okruhu, dálnici D 8. Uvažuje se o dalších půjčkách bankám, takzvaných globálních půjčkách českým bankám, které by je potom mohly používat dál na financování menších a středních podniků a téma, které já vidím jako velice nové a důležité a na rozdíl od toho vzdělávání, kde jde spíš o ideu a zase říkám upřímně, že jsem se zatím neseznámil s žádným konkrétním projektem, nebo nemám v hlavě žádnou konkrétní představu momentálně, tak si myslím, že významná, bych byl rád, kdyby se nám podařilo najít model toho, jak otevřít dveře k financování regionů, protože v podstatě tam s výjimkou Prahy, která má zvláštní statut, zatím ke spolupráci nedochází a kde by to právě bylo financování těch projektů, kde by úvěr od banky mohl vytvořit základ, finanční základ, pro ten kraj, aby mohla čerpat z pohledu Evropské unie.

Tam se mluví o takzvaném přemostění, nemýlím-li se?

Tam jsou, řekněme, dva druhy bankovních úvěrů, které by mohly regionu významně pomoci. Jeden, ten je takový krátkodobější, to by byla role spíše komerčních bank, když dostane přidělené peníze z evropských fondů, tak to jejich vyplacení chvíli trvá, a přesto se musí už platit faktury a podobně. A to je to typické přemostění. Tam může jít třeba i o úvěr do jednoho roku. Druhá věc je, že IB je schopna financovat osm let, deset let, patnáct let, kde by to mohlo tvořit základ pro ten vlastní příspěvek kraje, který je podmínkou čerpání některých druhů fondů.

Spočítal jsem si, že Evropská investiční banka v uplynulých deseti letech půjčila České republice zhruba pět miliard euro, přepočítáno na koruny, sto šedesát miliard korun českých. V přepočtu na obyvatele České republiky, pokud si uděláme komparaci, Česko dostalo nejvíc půjček z těch přistupujících deseti zemí na jednoho obyvatele. Myslíte si, že tato statistika bude dál dodržena, že Česká republika má tolik projektů, dostatek projektů, aby tento přepočet byl stále aktuálním přepočtem?

Zdá se, že ten letošní rok nebude takhle, řekněme, jednoznačný. Nicméně ten potenciál České republiky vzhledem k tomu, že tu je celá řada, vzhledem k položení České republiky, vede tu celá řada dopravních cest, byl tu poměrně rychlý ekonomický rozvoj, je mezi těmi deseti novými zeměmi skutečně významná. Když si vezmeme, že Polsko, které má čtyřikrát víc obyvatel, má jen o málo větší objem půjček třeba v loňském roce, tak je to pozice dobrá a já bych samozřejmě byl rád, pokud zástupci České republiky shledají další projekty užitečnými, tak kdyby tahle tendence pokračovala.

Které projekty vidíte vy, jako potenciální a můžete si to vůbec dovolit jako viceprezident Evropské investiční banky, co v souvislosti s českou infrastrukturou krom těch zmiňovaných D 47, pražského obchvatu a podobně, vidíte jako výzvu pro Českou republiku v souvislosti s Evropskou investiční bankou?

Já, co troufám navrhovat sám, je právě to otevření prostoru pro úvěry regionům, byť by to bylo zprostředkováno třeba přes nějakou domácí instituci typu Českomoravská záruční a rozvojová banka, která je partnerem EIB, jedním z partnerů EIB, ale pokud jde o ty další, já tady respektuji fakt, že tady ministerstvo financí chce kontrolovat nárůst zadlužení a musí hrát v tom hlavní roli, v tom, které projekty bude chtít a které ne.

Konstatuje viceprezident Evropské investiční banky Ivan Pilip. Děkuji za rozhovor třicet minut, někdy příště na shledanou.

Děkuji za pozvání, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.