Václav Moravec moderátor

Pavel Rychetský ve studiu BBC

Ústavní soud je nyní v personální krizi. Namísto patnácti soudců jich má jen jedenáct, od soboty pak deset. Ústavní soud tak nemůže rozhodovat v plénu o složitějších případech, jako jsou například návrhy na zrušení zákonů. Prezident Václav Klaus a Senát se kvůli jmenování nových ústavních soudců dostali do ostrého konfliktu. Václav Klaus však v rozhovoru pro BBC odmítá, že by bojoval se Senátem.

Václav KLAUS (zvukový záznam): Já bych chtěl hlavně zareagovat na to, žádný můj boj se Senátem neexistuje. Možná, že boj Senátu se mnou. To myslím, že by bylo férové takhle nazvat.

Říká v rozhovoru pro BBC český prezident Václav Klaus. Nejen o personální situaci u českého Ústavního soudu bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Ústavního soudu České republiky Pavel Rychetský. Vítejte po čase v BBC. Hezký dobrý den.

Hezké odpoledne.

Neberte, prosím, úvodní otázku jako zdvořilostní frázi, je míněna skutečně od srdce. Jak se vám zdravotně daří?

Tak musím říct, že teď opravdu dobře. Velmi děkuju odborníkům z IKEMu, kteří skutečně v pravou chvíli zasáhli. Myslím si, že teď jsem jaksi po generálce, takže teď jsem na tom nepochybně líp než kdykoliv v posledních letech.

Narážím na to, že se veřejnost po Velikonocích dozvěděla, že jste prodělal takzvanou angioplastiku, při níž vám byla rozšířená zúžená céva. Má to samotné, řekněme, vyšetření a pak ona angioplastika pro vás nějaké neblahé důsledky? Byl jste poměrně silný kuřák, nemýlím-li se.

Tak skutečně se snažím vůbec nekouřit, aspoň jak jsem se dohodl, abych tak řekl, po jistou dobu, než ten implantát se nějak usadí. Je pravda, že na jaksi své poměry musím jíst neobyčejné množství prášků každý den, které nějak ředí tu krev a mají vliv na tlak a podobně. Není to zrovna příjemné, ale na druhé straně skutečně jaksi díky dnešní medicíně případy, které vlastně ještě u mých rodičů, a není to tak dlouho, vlastně vždycky končily zákonitě buďto smrtí, nebo těžkým infarktem a vlastně trvalou angínou pectoris, tak v tom případě dneska ta medicína dokáže zázraky, které se mi zdají být téměř neuvěřitelné.

Problesklo vám o tom velikonočním víkendu, kdy se celá vaše srdeční příležitost, mohu-li ji tak nazvat, kdy se uskutečnila, problesklo vám hlavou, byť na okamžik, že zkrátka vám veřejné angažmá už za to nestojí?

Tak já musím říci, že vše šlo tak rychle, že mě vůbec jaksi takto daleko ty věci nedošly. Navíc mně se skutečně to stalo při tenise a ne při nějakém jaksi veřejném účinkování. Takže bych to vůbec s tím nedával do spojitosti a vlastně jediný okamžik, kdy jsem měl možnost dlouze hovořit s odborníkem, bylo právě ta téměř dvě hodiny trvající angioplastika, protože on nemohl utéct před mými otázkami, a to se dělá při vědomí a...

To jste měl ještě náladu na to se ptát, co vám je?

...a musím říct, že to bylo, říkám, jediná příležitost, takže jsem ji bohatě využil. Říkám, já jsem laik, ale dozvěděl jsem se, že tou dominantní příčinou toho zúžení a kornatění těch cév a tepen a vlastně angíny pectoris nebo ischemické choroby srdeční není na prvním místě stres, kouření, obezita a podobně, i když to jsou rizikové faktory, ale podle jejich názoru na prvním místě je skutečně dědičnost, genetický faktor. A tyto rizikové faktory k tomu přistupují. A tady musím říci, že skutečně, v mém případě je to pravda, oba moji rodiče bohužel v době, kdy ještě medicína nedokázala takové zázraky, oba moji rodiče trpěli skutečně přesně tou ischemickou chorobou a můj otec měl řadu infarktů.

Tedy po té angioplastice se můžete dál rozčilovat jako předseda Ústavního soudu?

Ano, a mohu hrát tenis. A teď se prostě opravdu cítím jak po generálce.

Možná vás rozčílím v průběhu následujících pětadvaceti minut následujícího Interview BBC. 22. března napsal Tomáš Němeček v týdeníku Respekt, cituji doslova: "Ústavní soud prochází obdobím útlumu a malátnosti," konec citátu. Deset dní předtím Jan Macháček v Hospodářských novinách píše, že prezident republiky neplní svou ústavní povinnost, za kterou jej daňový poplatník platí. Cituji doslova: "Prezident republiky je spoluzodpovědný za to, že víc než rok po jeho zvolení není Ústavní soud v plném počtu," konec citátu. Jak často přemýšlí předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nad tím, zda to, co se v posledních týdnech a měsících děje kolem Ústavního soudu České republiky, ohrožuje jeho pověst?

Tak musím říct, že na to myslím neustále, opravdu každý den. Na druhé straně bych chtěl využít té možnosti, abych hrubě nesouhlasil s názorem, tuším, že to byl pan Němeček z Respektu.

Té první věty, že Ústavní soud prochází obdobím útlumu a malátnosti?

Ano, protože skutečnost, že nás je míň, znamená naopak, že se dostáváme do vypjatých situací ne útlumu, ale maximálního výkonu. V tuto chvíli je na každého soudce u nás zhruba sto padesát v průměru až sto šedesát nevyřízených věcí, které musí denně zpracovávat. A každému soudci, každému z nich napadne každý týden šest až sedm nových ústavních stížností.

Kolik stihne, vy jste řekl sto padesát stížností na jednoho soudce, další nápad oněch případů jste také zmínil, kolik stihne jednotlivý soudce společně se svými asistenty připravit podkladů, například co se týče těch jednotlivých stížností?

No, situace je opravdu taková, že nás, že jsme nekompletní od 15. července minulého roku. Ten stav trvá už třičtvrtě roku. Dále je dlužno říci, že nás trochu zachránilo to, že loňský rok byl jediný rok, kdy celkový roční nápad těch individuálních ústavních stížností, který činí kolem tří tisíc jedno sto ročně už několik let za sebou, loni klesl asi o pět set padesát, a to jenom díky tomu, že vlastně loni začal fungovat Nejvyšší správní soud, takže se...

To znamená, že se část té agendy přesunula.

...filtr objevil, ale dnes už se vracíme do té původní situace, protože už, abych tak řekl, u nás jsou ústavní stížnosti proti rozsudkům nebo usnesením Nejvyššího správního soudu, a letos už je nepochybné, že zase bude těch ústavních stížností tři tisíce. Kdybychom si řekli, že to je, že by nás mělo zůstat deset, tak to je naprosto nemožné, aby každý vyřídil tři sta spisů, tři sta věcí ročně. Já z toho nemohu neučinit jeden závěr, že jsem si vědom toho, že výsledek je, že se protahuje délka řízení před Ústavním soudem, že ti, kteří se na nás obracejí v naději, že jejich kauzu posoudíme jinak, než byla posouzena předchozími orgány veřejné moci, většinou soudy, včetně nejvyšších soudů, ti se toho našeho verdiktu, ať už je vyhovující, nebo odmítající, nedočkají v takové době, která by byla reálná. To znamená, já bych byl rád, kdyby Ústavní soud byl schopen, řekněme, do osmi měsíců ve složitých věcech do jednoho roku každou kauzu rozhodnout, tak my jsme povinni vyřizovat věci podle toho, jak napadly, to znamená podle jejich stáří. A musím říci, že máme ještě řadu věcí nevyřízených z let 2002, dokonce i 2001.

Jak velký počet to je? Můžete stručně zmínit?

Musím říci, že když budu teda přesný, dvě věci z roku 99 ještě u nás leží, ale ty jsou přerušeny proto, že probíhá jiné řízení, takže tam není zase takový problém, ale z roku 2002 ještě jde o několik set věcí a z roku 2003 už je to tisíc. Takže jsme v situaci, kdy se nám podařilo udržet počet nevyřízených věcí na tom stavu, kdy skončil minulý Ústavní soud 15. července, ale nepodařilo se nám snížit, protože letos přibývá ústavních stížností a vrací se to zase na těch tři tisíce ročně. Nebudeme-li obsazeni, neudržíme ten objem nevyřízených věcí. Budeme-li plně obsazeni, bude trvat několik let, než se nám podaří při tom možném výkonu a tempu, než se nám podaří snížit ten objem nevyřízených starých věcí na přijatelnou úroveň a délku řízení na přijatelnou dobu. Jinými slovy, když bude pět set, šest set věcí v běhu najednou a když žádná věc nebo průměrná délka řízení nebude více než těch, řekněme, deset měsíců, tak budu spokojen. Zdůrazňuji, že to bude trvat řadu let, že se nám to nemůže podařit v dohledné době.

Velmi stručná otázka. Nejdříve ještě pro úplnost jedna zásadní informace, patnáctičlenný Ústavní soud má teď jedenáct členů. Pokud se nemýlím, tak od soboty se počet sníží na deset. Koncem března přerušil Ústavní soud kvůli nedostatku členů rozhodování v plénu, jak bylo řečeno. Senát a prezident se vzájemně obviňují z odpovědnosti za tento stav. Předpokládám, pane předsedo, správně, že odmítnete celý spor komentovat?

Takhle, já bych si troufl říci, že si myslím, že hlavní příčina je systémově ve špatném ústavním zakotvení. Většina Ústavních soudů na světě se obměňuje po částech, a to umožňuje přece jenom zabránit situaci, kdyby klesl počet členů toho orgánu pod únosnou míru. U nás bohužel vlastně bylo všem stanoveno od okamžiku jmenování zhruba stejné funkční období - deset let, a i když velmi nerad používám ten termín, ale biologický faktor také sehrál své, prostě pravda je, že v loňském roce zanikl mandát dohromady jedenácti soudcům. Najednou jmenovat jedenáct soudců je téměř skutečně velmi obtížné jak pro prezidenta, tak pro Senát.

Nikdo to nechce, ale, řekněme, hned v krátké době čtvrt roku, ale zmínil jste datum, 15. červenec roku 2003. Tedy poprosím vás ještě jednou o to, pokud řeknete, že nechcete komentovat to, co se děje v současnosti...

Ne, já rozhodně nechci v žádném případě zaujímat to hodnotící stanovisko ke sporu, který nelze dnes utajit, který vznikl mezi prezidentem republiky a Senátem. V žádném případě nechci hodnotit. Já chci jenom vyslovit naději, že snad ta situace už nebude trvat dalšího půl nebo třičtvrtě roku a že byl bych velmi rád, kdybychom, a teď jsem realista, kdybychom, řekněme, do září tohoto roku byli v plném počtu.

V případě, že se to nestane, tak bude následovat co, velmi stručně?

Znamená to, že se objem nevyřízených věcí zvýší, dále se prodlouží délka řízení a musím říci...

Bude možné mluvit o krizi ústavního soudnictví v zemi?

Já bych to nenazval krizí, ale prostě může se stát, že se celá věc stane i předmětem řízení Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, protože bohužel i když platí obecně princip subsidiarity, podle kterého nikdo se nemůže do Štrasburku obrátit, když předtím se svou věcí neobrátí na nejvyšší soudní instanci, to je v daném případě na Ústavní soud České republiky. Evropský soud už judikoval, je-li ovšem taková instance nečinná, nebo neúčinná, můžete k nám jít rovnou, a to řekl v té Evropě jasně. A jsou případy, kdy přijal i proti České republice stížnosti ve věcech, ve kterých ti lidé přeskočili český Ústavní soud.

Tady právě jeden příklad ze 14. dubna, kdy deník Mladá fronta DNES napsal, že krizí na Ústavním soudu, který kvůli malému počtu soudců omezil svou činnost, se možná bude zabývat i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, protože se stížností se na něj podle deníku Mladá fronta DNES obrátil advokát Lubomír Müller. Jeho trestně stíhaný klient se obává, že nefunkčnost soudu prodlouží projednávání jeho případu. To znamená, že vy víte o tomto případu?

Vím samozřejmě a jsem si prostě vědom toho, že je z hlediska pověsti našeho Ústavního soudu, jeho odborného renomé velmi nepříjemné, že na jedné straně v jeho kompetenci je projednávat stížnosti na průtahy, na nepřiměřenou délku řízení u obecních soudů a přitom se sám dostává do situace, kdy stejně jako ty obecné soudy má vlastně, je zatížen vlastními průtahy, a to je velmi nepříjemná situace.

Znamená to, že by například tento advokát, který se obrátil na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, mohl se svou stížností uspět? Máte z toho obavy?

Já nechci v této konkrétní věci zaujímat stanovisko. Víte, to celkové skóre, které naše sdělovací prostředky dost dramatizují, myslím počet prohraných stížností České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, je ve skutečnosti ve srovnání k počtu obyvatel ještě stále pro Českou republiku velmi příznivý ve srovnání s velkými zeměmi, jako je Francie a podobně, ale to není tím, že bychom měli kvalitnější soudnictví, to je tím, že si ještě přece jenom čeští občané a čeští advokáti...

Nezvykli na instituci...

...nezvykli na to a nenaučili, abych tak řekl, své věci hnát až do Štrasburku. Takže já cítím, že ta situace celkově, protože když se podíváme na statistiku posledních let, tak ten počet přijatých a komunikovaných stížností proti České republice každý rok stoupá a bohužel teda zhruba dvojnásobně.

Ale je ostudou, že se dostává k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku Ústavní soud jako instituce?

Tak to samo o sobě nemůže být ostudou, protože, jak říkám, do toho Štrasburku nemůže nikdo jít, kdo předtím nebyl u nás u Ústavního soudu. Takže každá ta věc...

Ale kvůli nefunkčnosti Ústavního soudu.

To je samozřejmě velmi nepříjemné, že i nečinnost nebo nepřiměřená délka řízení před Ústavním soudem se může stát předmětem jednání, eventuelně dokonce rozsudku Evropského soudu.

Vy jste použil slovo spor, když jste mluvil o vztazích mezi prezidentem republiky a Senátem v souvislosti se situací kolem českého Ústavního soudu. Senátor Zdeněk Bárta dokonce zpracovává návrh na projednání velezrady prezidenta Václava Klause kvůli tomu, že neposílá Senátu dostatek kandidátů na pozice ústavních soudců. Senátor Zdeněk Bárta už 9. dubna BBC ke svým slovům o velezradě na adresu hlavy státu řekl:

Zdeněk BÁRTA (zvukový záznam): Jestli náhodou pan prezident podle paragrafu devadesát šest zákona o Ústavním soudu, kde totiž se velezrada charakterizuje mimo jiné jako jednání, nebo nejednání, které narušuje demokratický řád země, jestli by se nejednalo o velezradu.

Řekl 9. dubna v rozhovoru pro BBC senátor Zdeněk Bárta, který chce podat na Senát a údajně má podle svých slov pro BBC dostatek příznivců v Senátu, tedy dostatek senátorů. Nakolik podle vás může případné podávání návrhu dokonce na velezradu v souvislosti s tím, že prezident neposílá dostatek kandidátů na ústavní soudce, poškodit Ústavní soud jako instituci?

No, tak to by vůbec nemohlo poškodit Ústavní soud, to by poškodilo Českou republiku. V dějinách Evropy případ takzvaného impeachementu, prostě žaloby, ústavní žaloby na prezidenta republiky je znám jenom jeden, ten je zcela čerstvý, to je litevský Ústavní soud a litevský prezident, který byl zbaven funkce. Trošku podobné je nedávné rozhodnutí italského Ústavního soudu, ale to nebyl impeachement, to bylo zbavení imunity, respektive zrušení zákona zaručujícího imunitu Berlusconimu. Jinak to nemá obdoby v české, teda v evropských poměrech vůbec. Jinak já tedy musím říci, že nejparadoxnější ovšem je, že Ústavní soud, i kdyby, čemuž vůbec nevěřím, taková ústavní žaloba na hlavu státu k nám byla podána, tak by ji právě pro neobsazenost nemohl projednat.

Ale věříte, že nedojde k tomu, že by Senát...?

Já si myslím, že ve skutečnosti bude jednodušší, když Senát navržené kandidáty schválí a pošle jaksi prostřednictvím prezidenta k nám, že to bude jednodušší a rychlejší a efektivnější řešení.

Přemýšlel jste nad tím, co jako předseda Ústavního soudu můžete udělat pro to, aby nenaplněnost Ústavního soudu neohrožovala jeho chod, tedy měl jste, řekněme, svrbění...?

Jak jsem říkal, přemýšlím o tom každý den.

A co pro to děláte? Protože...

Především se mně podařilo...

Ze Senátu jste vyšel, s prezidentem Klausem máte korektní vztahy?

Tak já chci říci, že nechci zasahovat do vztahů mezi Senátem a prezidentem republiky. Já především se musím starat o to, aby Ústavní soud fungoval i ve sníženém počtu, jinými slovy rozhodl jsem o zvýšení počtu asistentů jako odborných poradců soudců, zřídil jsem zatím jenom zárodek analytického oddělení, které bude zpracovávat ty spisy, koupil jsme kompletně nové informační technologie, takže celý Ústavní soud je konečně vybaven jaksi velmi kvalitní výpočetní technikou. Skenujeme ty tisíce starých rozhodnutí, které vůbec nebyly v databázi. Takže...

To znamená, že tyto všechny kroky podle vás pomáhají...?

Musí zlepšit odborné zázemí a pracovní podmínky pro ten snížený počet soudců tak, abychom prostě byli schopni ty úkoly plnit, i když ještě jistou dobu, zdá se, nebudeme v plném počtu.

Prezident Václav Klaus před týdnem v rozhovoru pro BBC k tomu, proč zatím neposlal do Senátu víc kandidátů, ostatně mluvili jsme spolu 29. března, kdy jste řekl, že by bylo dobré, aby prezident republiky poslal balíček alespoň čtyř kandidátů a neposílal kandidáty po jednom Ústavnímu soudu, tak prezident Václav Klaus před týdnem v rozhovoru pro BBC k tomu, proč zatím neposlal do Senátu víc kandidátů najednou, například čtyři, a posílá kandidáty po jednom, uvedl:

Václav KLAUS (zvukový záznam): Tak vymyslet, vybrat člověka na tak mimořádně závažnou funkci, jako je ústavní soudce, je neuvěřitelný problém z tisíce jedna důvodů. Nemáme žádné super geniální osobnosti, které stojí v řadě před Pražským hradem a nabízejí, že by byly.... Máme řadu těch, kteří se sami nabízejí, ale to, jak už to v životě tak bývá, to není to nejpravější.

Řekl před týdnem v pořadu Interview BBC prezident Václav Klaus. Místopředseda Senátu Jan Ruml také minulý týden řekl BBC, že možných kandidátů je dost. Jan Ruml přitom narážel na údajný seznam padesáti vhodných kandidátů, které současné hlavě státu předal jeho předchůdce Václav Havel.

Jan RUML (zvukový záznam): Já jsem o tom s panem prezidentem, než odcházel z funkce, bývalým prezidentem hovořil a on mi řekl, že obeslal nejrůznější instituce od univerzit přes Ústav státu a práva, akademickou obec, soudy, že obeslal žádosti o kandidáty do funkce soudců Ústavního soudu a že z nich sestavil seznam právě pro budoucího prezidenta. Já neříkám, že se musí Václav Klaus ztotožnit se všemi návrhy.

Řekl před týdnem v rozhovoru pro BBC místopředseda Senátu Jan Ruml. Co si předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský myslí o tom, zda je, či není dostatek vhodných kandidátů na pozice ústavních soudců v zemi?

No, já si myslím, že především je asi velmi těžké skutečně kandidáty přesvědčit, myslím potenciální kandidáty, aby kandidaturu přijali, po, abych tak řekl, těch haváriích, ke kterým došlo vloni v létě v Senátu. Já docela si dovedu představit, že mnoho potenciálních kandidátů nechce podstupovat tu proceduru takového, abych tak řekl, veřejného svlékání donaha.

A je ta procedura správná? Přijde vám správná, že člověk, který kandiduje...

Ta procedura je všude v demokratických zemích běžná. U nás na to prostě nejsme zvyklí, takže docela chápu, že mnoho lidí, když vidělo osud některých svých předchůdců, si říká: "Nemám to zapotřebí." Fakt je, že je to asi opravdu obtížné. Najednou, protože uvědomme si, že opravdu loni teda skončilo devět, pak desátá /nesrozumitelné/ a pan profesor Melanovský, takže dvanáct soudců z patnácti se prostě muselo obměnit. To není jednoduchý úkol ani pro prezidenta ani pro Senát. A já osobně bych byl skutečně docela rád, kdyby se parlament zamýšlel nad tím, zda nějakým způsobem, když je už dost pozdě, neupravit ústavu tak, aby pro budoucno žádného prezidenta nečekal tak těžký úkol ani žádný Senát, jako je vlastně hromadná výměna celého Ústavního soudu.

Otázka zněla, zda kandidátů v České republice je dost, či není? A znovu se...

A jsem přesvědčen, že schopných lidí je dost, že se naleznou. Jak jsem říkal, myslím si, že možné je toho dosáhnout zhruba do září tohoto roku a pevně doufám, že se tak stane, protože podle mých informací a i podle sdělovacích prostředků jsou, abych tak řekl, dva kandidáti na cestě právě, tím by nás bylo dvanáct.

A tím by se mohlo začít rozběhnout plénum.

Mohlo by začít jednat plnému. Je velmi pravděpodobné, že se začne uvažovat, nevím, jestli to můžu říkat veřejně, ale je známo, že jedna česká soudkyně u Mezinárodního soudu v Haagu, abych tak řekl, jí končí v červnu mandát, abych tak řekl, bude k dispozici.

Ivana Janů.

Přesně tak. Takže já si myslím...

Vy myslíte, že ona by byla vhodným kandidátem a využít jejich schopností?

Prosím vás, já nechci hodnotit vhodnost kandidátů, ale nepochybuji o tom, že určitě, protože nemá cenu zapírat skutečnost, zastírat skutečnost, že rozhoduje-li prezident a Senát o nějaké nominaci, že ta nominace, i když je na odborné místo člověka, který má být naprosto apolitický a nestranný, že ta nominace má politický ráz, prostě o tom není pochyb.

To znamená, že by tato nominace mohla být i politicky vhodná, protože, nemýlím-li se, tak Ivana Janů byla kandidátkou na komisaře, na komisaře...

No, a pak neuspěla ve volbách minulý týden v parlamentním shromáždění Rady Evropy na českého soudce Evropského soudu pro lidská práva, takže už byla, abych tak řekl, oficiálně nominovaná. Takže...

Vy byste jako předseda Ústavního soudu uvítal její zkušenost i z oblasti mezinárodních práv?

Paní doktora Janů především působila na Ústavním soudu, na tom minulém, takže je nepochybné, že člověk, který zná tu práci, mnohem rychleji bude schopen vniknout do té problematiky, než člověk, který přijde zvenčí a vlastně nikdy na Ústavním soudu nepůsobil.

To jsou naděje Pavla Rychetského, že se to do září stihne. Ještě jednou budu citovat vaše slova z rozhovoru pro deník Právo z 31. října 2003. Řekl jste doslova: "I při plném obsazení je náš Ústavní soud ve velmi obtížné situaci. Není mnoho ústavních soudů, které by měly tak široké kompetence, jako má Ústavní soud český," konec citátu. Vyvozuji si správně z té citované věty, že by podle vašeho názoru bylo vhodné i zúžit kompetence českého Ústavního soudu?

To je správně položená otázka a já nevím, jak na ni rychle a stručně odpovědět, takže řeknu toto. Dokonce asi není druhý ústavní soud v Evropě, který by měl tak široké kompetence jako my. Navíc praxe předchozího Ústavního soudu vyvolala dojem v občanech i v advokacii, že Ústavní soud je jakousi další instancí, a opravdu k nám jsou podávány, to je těch tři tisíce stížností ročně, ústavní stížnosti ve věcech, které nám evidentně nepatří, ale my je prostě, než je odmítneme, musíme je zpracovat tak jako každou jinou věc. Je to absurdní, ale Ústavní soud, prosím, dnes přezkoumává usnesení toho, či onoho soudce o prodloužení vazby v době, když ten člověk už je dávno buďto ve výkonu trestu, nebo už je dávno na svobodě, a my teprve přezkoumáváme, jestli bylo důvodné usnesení o prodloužení jeho vazby. Jsou u nás ústavní stížnosti na náklady řízení nebo na palmáre advokáta. Prostě skutečně bohužel jsme zahlceni takovýmito i drobnostmi, které sice odmítáme, ale bohužel je musíme zpracovat. Jsou ústavní soudy, které, třeba Nejvyšší soud USA, který má model výběru. On si vybere zhruba deset věcí mimochodem ročně, víc ne, z těch, které tam přijdou, které rozhodne.

A to vám přijde správné, tento model?

Teďka k tomu inklinuje německý Spolkový ústavní soud. Zvyšuje se práh přijatelnosti stížností i u Evropského soudu pro lidská práva. Na druhé straně já musím říct rovnou, to asi už nebude možné. Když nějaký komfort občanům dáte, tak jim ho nemůžete sebrat, ale je potřeba přesvědčit právě prostřednictvím advokacie, že většina věcí má skončit na nejvyšším soudu, protože ten má judikovat například v oblasti restitucí základní precedenty. Výklad toho, těchto předpisů nepatří přece nám, ale nejvyššímu soudu.

Tedy změna zákona.

Já bych spíš řekl změna judikatury, změna praxe i u nás i u nejvyšších soudů.

Vy jste už mluvil o individuálních stížnostech. Řekl jste ono číslo. Ty individuální stížnosti dál vyřizujete. Například ve čtvrtek Ústavní soud vyhověl stížnosti jedné z majitelek bytu ve zkrachovalém bytovém družstvu Kavčí skála v Říčanech u Prahy. Soudy nižších instancí odmítly byty vyjmout z konkurzní podstaty družstva. Je tento případ ojedinělý, nebo takových stížností máte víc?

Tak těch stížností máme ohromné množství. Fakt je, že téměř, teďka je to můj odhad, přesnou statistiku nevím, ale téměř čtvrtina ústavních stížností se v té, či oné podobě týká konkurzních řízení.

To znamená, že toto rozhodnutí, které jste učinili...

Ale toto rozhodnutí je precedenční, protože zatím žádné nebylo o tom, zda byt převedený z bytového družstva, jako jdou do vlastnictví člena, zda má být, nebo nemá být součástí konkurzní podstaty konkurzu vyhlášeného ex post, to znamená potom třeba.

Znamená to tedy, že stížnost Jany Fořtové pomůže vyřešit další případy, které před vámi jako Ústavním soudem jsou?

Samozřejmě za předpokladu, že bude platit v této zemi ústava a že obecné soudy, zejména konkurzní, budou respektovat právní závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu z dnešního dne.

Z toho máte obavy, že to nebudou respektovat?

Já si myslím, že dnes už to začalo fungovat, ale všichni si pamatujeme, že ještě před několika lety byla jakási válka mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem a nálezy Ústavního soudu jistou dobu nebyly respektovány, a trvalo to vlastně několik let, než se ta situace změnila a než Ústavní soud získal si tu autoritu.

Teď je po válce už?

Teďka už je po válce, ano.

Velmi stručně poslední otázka. Vy jste v souvislosti s nenaplněním Ústavního soudu konstatoval v rozhovoru pro BBC, že množství těch věcí, které má řešit plénum, je třicet sedm, tedy posuzování zákonů. Kolik jich je v současnosti?

Dnes už jich je čtyřicet, ale to prostě říkám statistiku k 30. dubnu. Dnes už je 6. května, já nemohu vyloučit, že během těch prvních květnových dnů nenapadla jedna nebo dvě další podobných návrhů, protože jsem dokonce v poště viděl návrh skupiny poslanců. Teďka si přesně nevzpomenu, o jaký šlo zákon, ale nejméně o jednom vím dalším, takže čtyřicet jedna.

Konstatuje předseda Ústavního soudu České republiky Pavel Rychetský. Přeji pevné zdraví a někdy příště na shledanou.

Děkuji vám a na slyšenou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Rychetský si myslí, že Ústavní soud bude kompletní do září

PRAHA 6. května (ČTK) - Ústavní soud by mohl být kompletní do konce letošního léta, uvedl dnes jeho předseda Pavel Rychetský v rozhlasovém rozhovoru Interview BBC. Rychetský také prohlásil, že podle jeho názoru je vhodným kandidátem na funkci soudce tohoto soudu nynější soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Ivana Janů, které v této organizaci končí v červnu mandát.

"Paní doktorka Janů především působila na Ústavním soudu, na tom minulém," řekl BBC Rychetský. Proto by podle něj také jako člověk znalý věci mohla rychleji do problematiky proniknout. Rychetský ale zároveň zdůraznil, že případné jmenování této právničky je věcí politickou. Janů byla kandidátkou vládní KDU-ČSL na funkci evropského komisaře, kterým se nakonec stal Pavel Telička.

V patnáctičlenném týmu ústavních soudců jsou nyní čtyři místa neobsazena, v sobotu navíc k Evropskému soudnímu dvoru do Štrasburku odchází soudce Jiří Malenovský. Ústavní soud nemůže rozhodovat v plénu o složitějších případech. Odpovědnost za tuto situaci na sebe vzájemně svalují prezident Václav Klaus, který soudce navrhuje, a senátoři, kteří o nich rozhodují.

Rychetský v BBC také prohlásil, že oba poslední kandidáti, které Klaus Senátu nabídl ke schválení, mají podle něj velkou šanci získat souhlas horní komory a v ústavním soudu skutečně zasednout. Podle něj jsou nyní dva kandidáti "na cestě". Klaus senátorům předložil jména uznávané odbornice na římské právo z Masarykovy univerzity v Brně Michaely Židlické a Stanislava Balíka, bývalého šéfa advokátní komory.

Klaus předložil od svého nástupu do prezidentské funkce senátorům 14 návrhů na členy Ústavního soudu. Ve dvou případech šlo o opětovné jmenování dosavadních ústavních soudců, které oba Senát schválil, advokáta Aleše Pejchala pak prezident navrhl dvakrát neúspěšně.

Také u Ústavního soudu se čeká. Nejsou lidi

Hospodářské noviny, 11. 5. 2004, strana 3 - Krize Ústavního soudu není jen přestřelkou mezi senátory a prezidentem o to, kdo zavinil, že soudců je už tři čtvrtě roku málo. Krize má konkrétní podobu. Na stolech leží 1548 nevyřízených stížností, o nichž už dávno měly rozhodnout tříčlenné soudcovské senáty. Dalších 41 stížností čeká v řadě na to, až bude usnášeníschopné patnáctičlenné plénum. A u věcí, kterými se soudci zabývat stihnou, se prodlužuje doba projednávání.

Na konci února HN upozornily, že počet soudců opět klesá pod dvanáct a práce Ústavního soudu je kvůli tomu ohrožena. Teď jeho předseda Pavel Rychetský sčítá průběžné škody. "Každému soudci přibude týdně šest nových věcí, avšak většina není schopná také šest věcí každý týden ukončit," říká.

Nevyřízených věcí z roku 2002, kdy soud pracoval bez potíží, je několik set. Z loňského roku, kdy je od července soudců málo, zůstává restů už tisíc. Bezmála jedenáct měsíců není soud obsazen na ústavou předepsaný patnáctičlenný stav. Pouze na přelomu roku bylo soudců na chvíli alespoň dvanáct a mohli rozhodovat v plénu. Moc toho nestihli.

Nerozhodnutý zůstává například spor ohledně zákona o myslivosti. Podle skupiny poslanců a senátorů poskytuje myslivcům příliš velká práva na úkor majitelů pozemků, na kterých se nacházejí honitby. "Čeká se také na posouzení toho, zda stavba vodních stupňů na Labi je veřejný zájem. Dále tu leží návrh na zrušení té části občanského zákoníku, která upravuje důvody pro výpověď nájmu bytu," sdělil Rychetský.

V rozhovoru pro BBC pak uvedl, že bude-li Ústavní soud plně obsazený, smaže resty až za několik let. Minulou sobotu se však personální krize ještě prohloubila. Po odchodu Jiřího Malenovského k Soudnímu dvoru Evropských společenství má Ústavní soud pouze deset soudců. Méně jich měl jen loni v červenci, kdy v jediném dni vypršel mandát osmi soudcům jmenovaným ještě Václavem Havlem. Václav Klaus od té doby soud doplnit nedokázal.

A zřejmě se mu to v dohledné době nepodaří. O vhodných kandidátech má jiné představy než senátoři, kteří soudce schvalují. Klaus versus Havel Senátorům se dlouhodobě zamlouvá Havlova "třetinová" představa složení soudu. Třetinu mají tvořit bývalí soudci, třetinu akademičtí odborníci a zbytek politici či advokáti. "Takové složení je profesně rozumné a vyvážené," říká senátor Jiří Stodůlka.

Před odchodem hlavní skupiny soudců jmenovaných Havlem si Ústavní soud takové složení přibližně držel. Od zvolení Václava Klause prezidentem začala proměna, kterou připouští i profesor pražské právnické fakulty Aleš Gerloch, jenž připravuje rozbory například pro ODS. "Při analýze profesní struktury navržených kandidátů je zřejmé, že se zvýšil počet advokátů na úkor soudců. Tři schválení a pět navržených byli nebo jsou advokáti. Soudců bylo dříve pět či šest, nyní nebyl dosud navržen žádný soudce," uvedl Gerloch.

Senátor z Klubu otevřené demokracie, který si nepřál být jmenován, uvedl, že právě nepřetržité nabízení advokátů může u části senátorů vést k odmítání prezidentem vybraných kandidátů. Při současném obsazením soudu někteří čekají na jiné profese.

Prezident však svůj výběr senátorům podřizovat nebude. "Je věcí Senátu, na co čeká, nebo nečeká," řekl Klausův mluvčí Petr Hájek. "Prezident neuvažuje o nějakém profesním vyvažování soudu. To je naivní a velmi teoretický pohled na tuto složitou problematiku," dodal.

Při doplnění soudu nepomohou ani tipy na kandidáty, které při odchodu vypracoval Havlův tým. Přestože autoři seznamu existenci opakovaně pro HN potvrdili, Hájek existenci popírá. "Žádný takový seznam neexistuje. Dnes je hlavou státu někdo jiný, jiná je i situace a doba."

Podle Rychetského bude Ústavní soud kompletní až v září

Právo, 11. 5. 2004, strana 7 - Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský je přesvědčen, že existuje dostatek schopných lidí, kteří by se mohli stát ústavními soudci. Dosáhnout toho, aby Ústavní soud byl kompletní, je podle něj možné do konce letošního září. Rychetský to uvedl už ve čtvrtek v rozhovoru pro BBC.

Po sobotní rezignaci Jiřího Malenovského, který se dnes stane soudcem Evropského soudního dvora v Lucemburku, chybí Ústavnímu soudu pět z patnácti členů. Již od konce března, kdy vypršel desetiletý mandát Pavlu Varvařovskému a počet členů ÚS klesl pod dvanáct, přerušil ÚS kvůli tomu činnost svého pléna. To rozhoduje o návrzích na zrušení zákonů, což je jedna z jeho nejvýznamnějších pravomocí.

O tom, kdo je za tuto situaci odpovědný, se vede spor mezi prezidentem Václavem Klausem, který soudce navrhuje, a Senátem, který pak o nominovaných kandidátech rozhoduje. Rychetského nadějí ale je, že Senát v brzké době schválí další dva kandidáty, které mu Klaus nedávno navrhl - tedy pražského advokáta a bývalého předsedu České advokátní komory Stanislava Balíka a vysokoškolskou pedagožku v oboru římského práva Michaelu Židlickou.

Jak dále Rychetský na BBC řekl, další osobností, o které se nepochybně začne v této souvislosti mluvit, bude soudkyně Mezinárodního tribunálu v Haagu Ivana Janů. Její působení v Haagu totiž v červnu skončí a "bude k dispozici". Rychetský sice odmítl komentovat, zda by Janů byla vhodným ústavním soudcem, poukázal ale na to, že už členem ÚS byla.

"Je nepochybné, že člověk, který tu práci zná, bude do ní schopen mnohem rychleji vniknout než člověk, který na Ústavním soudu nikdy nepůsobil," uvedl Rychetský. Ivanu Janů jmenoval do ÚS v listopadu 1993 prezident Václav Havel a působila zde přes osm let. Na svou funkci rezignovala v únoru 2002, právě proto, aby mohla odejít do Haagu.

Janů asi posílí Ústavní soud

Lidové noviny, 8. 6. 2004, strana 2 - Momentálně prořídlé řady Ústavního soudu by mohla posílit soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Ivana Janů, kterou navrhl prezident Václav Klaus. Osmapadesátiletá Janů již jednou ústavní soudkyní byla, a to od roku 1993 do roku 2001. Svůj mandát předčasně ukončila, neboť byla zvolena soudkyní mezinárodního tribunálu. Počátkem 90. let byla Janů, která je odbornicí na mezinárodní veřejné právo, poslankyní za KDU-ČSL.

Jméno Ivany Janů se na české politické scéně objevilo již koncem loňského roku, kdy ji KDU-ČSL nominovala na funkci prvního zástupce Česka v Evropské komisi. Nejsilnější vládní strana ČSSD si však prosadila svého kandidáta Miloše Kužvarta, ten ale záhy na svou funkci rezignoval a eurokomisařem se nakonec stal Pavel Telička. O tom, že by Ivana Janů byla vhodným kandidátem na ústavního soudce, hovořil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský začátkem května v rozhlasovém rozhovoru pro BBC.

Ivana Janů se narodila 14. března 1946. Pracovala jako podniková právnička. V letech 1978 až 1989 byla také přísedící soudkyní u Obvodního soudu pro Prahu 6. V únoru 1990 byla za KDU-ČSL kooptována do tehdejší České národní rady a svůj mandát dokázala potvrdit i ve volbách v letech 1990 a 1992. Poslaneckého mandátu se vzdala v listopadu 1993, neboť ji prezident Václav Havel jmenoval soudkyní a zároveň místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky.

Mezi ústavní soudce by se mohla vrátit Ivana Janů

PRAHA 7. června (ČTK) - Momentálně prořídlé řady Ústavního soudu by mohla posílit soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Ivana Janů, kterou navrhl prezident Václav Klaus. Osmapadesátiletá Janů již jednou ústavní soudkyní byla, a to od roku 1993 do roku 2001. Svůj mandát předčasně ukončila, neboť byla zvolena soudkyní mezinárodního tribunálu. Počátkem 90. let byla Janů, která je odbornicí na mezinárodní veřejné právo, poslankyní za KDU-ČSL.

Jméno Ivany Janů se na české politické scéně objevilo již koncem loňského roku, kdy ji KDU-ČSL nominovala na funkci prvního zástupce Česka v Evropské komisi. Nejsilnější vládní strana ČSSD si však prosadila svého kandidáta Miloše Kužvarta, ten ale záhy na svou funkci rezignoval a eurokomisařem se nakonec stal Pavel Telička.

O tom, že by Ivana Janů byla vhodným kandidátem na ústavního soudce, hovořil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský začátkem května v rozhlasovém rozhovoru pro BBC. Podle Hospodářských novin se o nominaci Ivany Janů mluvilo i na soukromé schůzce prezidenta Václava Klause s lidoveckým předsedou Miroslavem Kalouskem v půlce května.

Ivana Janů se narodila 14. března 1946 v Plazích v okrese Mladá Boleslav. Po ukončení základní školy nemohla z politických důvodů studovat na střední škole a pracovala u stavebního podniku Zemědělské stavby - Praha, který ji v roce 1962 doporučil na SPŠ stavební. Poté vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončila v roce 1972 diplomovou prací v oboru mezinárodního veřejného práva.

Do roku 1983 pracovala jako právnička ve Výzkumném ústavu vodohospodářském v Praze, poté do roku 1989 jako vedoucí podniková právnička u organizace Instav Praha. V letech 1978 až 1989 byla také přísedící soudkyní u Obvodního soudu pro Prahu 6.

V únoru 1990 byla za KDU-ČSL kooptována do tehdejší České národní rady (předchůdkyně Poslanecké sněmovny) a svůj mandát dokázala potvrdit i ve volbách v letech 1990 a 1992. Pracovala v ústavně-právním výboru, mandátovém a imunitním výboru a ve výboru zahraničním. Zároveň také vedla delegaci Parlamentu ČR v Radě Evropy. Jako členka parlamentní komise se zúčastnila prací na současné Ústavě České republiky.

Poslaneckého mandátu se vzdala v listopadu 1993, neboť ji prezident Václav Havel jmenoval soudkyní a zároveň místopředsedkyní Ústavního soudu ČR. Po osmi letech z ústavního soudu odešla, když byla v červnu 2001 na tři roky zvolena Valným shromážděním OSN soudkyní ad litem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Ad litem soudci jsou povoláváni k jednotlivým případům na pomoc stálým soudcům.

Ivana Janů je vdaná a má jednu dceru.