Václav Moravec moderátor

Petra Buzková

Učitelé by letos měli mít měsíční plat v průměru o tisíc korun vyšší než vloni, brát by tedy měli průměrně devatenáct tisíc dvě stě korun měsíčně. Vyplývá to z údajů ministerstva školství. Předseda školských odborů František Dobšík však říká v rozhovoru pro BBC, že odbory budou v následujících dvou letech požadovat růst platů v průměru o šest tisíc korun.

František DOBŠÍK (zvukový záznam): Ale je to otázka priorit, my jsme jako priorita, pedagogové byli pojmenování ve vládních prohlášeních, že se přiblížíme na srovnatelný, nebo na srovnatelné ohodnocení učitelů v Evropské unii, kde vznikl jakýsi úzus, že je to sto třicet procent k poměru průměrného platu v České republice.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda školských odborů František Dobšík. Nejen o růstu platů učitelů v následujících dvou letech bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. U mikrofonu BBC v parlamentním studiu je pak připravena, věřím, že je připravena, ministryně školství České republiky Petra Buzková, dobrý den.

Dobrý den.

Hokejoví fanoušci vás mohli v pondělí vidět v hokejové Sazka Aréně na utkání Česká republika - Kanada. Byla jste to však vy, kdo vyzval akcionáře Sazky, aby generálního ředitele Sazky Aleše Hušáka odvolali kvůli jeho slovům proneseným na adresu Vladimíra Špidly. Paní ministryně, váhala jste dlouho, zda se do Sazka Arény vůbec vypravit?

Já jsem neváhala nad tím, jestli půjdu na mistrovství světa v hokeji. Já jsem nebyla na slavnostním otevírání Sazka Arény, protože samozřejmě, když halu Sazka považuje ředitel společnosti, která jí vlastní, za svůj obejvák, jak to řekl on, tak těžko si dokážu, a že vlastně do obejváku si zve pouze toho, koho chce, tak jsem skutečně neměla chuť jít do cizího obejváku.

Nicméně v tuhletu chvíli probíhá mistrovství světa v ledním hokeji a tuto halu má pronajatou svaz ledního hokeje a já jsem byla pozvána svazem ledního hokeje na zápasy jakožto ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a samozřejmě těch zápasů se zúčastním moc ráda.

Valná hromada Českého svazu tělesné výchovy vám odpověděla tak, že Aleše Hušáka neodvolala. Považujete celou věc, kauza Hušák a váš dopis, za vyřízenou?

Víte, to je velmi obtížné. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, dokonce ani Vláda České republiky nemají vůbec žádnou exekutivní možnost vůči společnosti Sazka. Společnost Sazka byla zprivatizována, a byla zprivatizována takovým způsobem, aby podporovala rozvoj českého sportu, to znamená, že byla zprivatizována sportovním organizacím, tuším, že sedmdesát pět procent drží Český svaz tělesné výchovy. Stát si neponechal ani zlatou akcii, ani žádné možnosti ovlivňování této společnosti.

To znamená, že rozhodnutí akcionářů je rozhodnutím právoplatným, kde stát sice může něco navrhovat, na něco upozorňovat, ale to je samozřejmě zhruba všechno, co může. Já jsem jako ministryně školství udělala to, co jsem udělala, co jsem udělat musela, čili jsem upozornila akcionáře Sazky na to, že by mohlo dojít za určitých podmínek při případných problémech financování této haly k tomu, že by zásadním způsobem mohlo být ohroženo financování českého sportu.

Akcionáři dali najevo, že žádnou takovouto obavu nemají a v tuto chvíli je to samozřejmě jejich odpovědnost. Já bych byla pouze velmi nerada, kdyby ta částka, která jde každoročně z firmy Sazka do českého sportu, najednou v tom českém sportu chyběla a český sport přišel s nastavenou rukou a řekl: "Vládo nebo ministerstvo školství, vy nám ty peníze musíte dát, protože oni nám chybí."

Vy máte jako ministryně ...

Teď jsem si to možná trochu zjednodušila. Ano?

A vy máte jako ministryně školství takové informace, že by se toto skutečně stát mohlo a že do českého sportu půjde méně peněz kvůli tomu, že Sazka stavěla hokejovou Sazka Arénu?

Já jsem mluvila zcela teoreticky, ale samozřejmě v případě rozhodnutí o takto významné investici mohou nastat problémy.

Teoreticky, nebo skutečně máte nějaké informace, že před tím varujete vůbec?

Já musím varovat za předpokladu, že teoreticky problémy mohou nastat. Nebudu hovořit o žádných informacích.

To znamená, že pro vás, aby jste odpověděla na tu původní otázku, pro vás definitivně věc tím dopisem a rozhodnutím akcionářů, především tedy Českého svazu tělesné výchovy, pro vás kauza Sazka zatím skončila?

Já v tuto chvíli nemám žádné možnosti vyvíjet tlak.

Myslíte, když jste mluvila o privatizaci Sazky, že to nebylo zcela dobré rozhodnutí neponechat si nějakou, jak to nazýváte, zlatou akcii?

Nejsem si jistá, myslím, že pakliže by se měla Sazka privatizovat dnes, že bych asi přišla s jiným návrhem. Možná i z toho důvodu, že nepovažuji možná za zcela spravedlivé, jakým způsobem byly kontrolní balíky rozděleny mezi jednotlivé organizace ve sportu a tělovýchově.

To znamená, že kritizujete tu příliš silnou majoritu Českého svazu tělesné výchovy, těch zhruba sedmdesát procent je podle vás příliš nevyrovnané?

Není to úplně šťastné, protože samozřejmě, když si vezmete, jak složitou strukturu má Český svaz tělesné výchovy, tak zjistíte, že přístup jednotlivých sportovních svazů je často velmi obtížný.

Když se zaměřím na citát z deníku Právo z pátého dubna roku 2004, který citoval z vašeho dopisu, kde jste vyvracela slova Aleše Hušáka, že vláda je ke sportu nepřátelská, tak jste v tom dopise údajně napsala, že za čtyři roky vzrostly peníze, státní dotace do sportu z jedné celé dvou desetin miliardy na jedna celá šest desetin miliard korun a vláda předpokládá do roku 2006 další zvýšení na dvě miliardy korun ročně. Považujete toto číslo za dostatečné jako podporu, státní podporu sportu a tělovýchově?

Když se podívám kamkoliv do resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, zjistím, že tu podporu, která zde ze státního rozpočtu je, nemohu považovat za dostatečnou. Akorát musím říct, že podobný pocit mají asi i ostatní ministři. To znamená, že já bych si dokázala představit mnohem vyšší částky, které by šly na sport, ale zhruba tak bych si dokázala představit mnohem vyšší částky, které by šly třeba na vysoké školy.

Považujete peníze, které odvádí Sazka do sportu, za dostatečné, když se podíváte na celkové hospodaření Sazky jako největší loterijní společnosti v zemi?

Hospodaření Sazky neznám, neboť k němu nemám přístup.

A to říkáte se znaménkem plus, nebo se znaménkem minus?

To říkám se znaménkem ani plus, ani minus, to je konstatování.

Myslíte si, že by měl ministr školství, mládeže a tělovýchovy mít přístup do, k těmto informacím?

To záleží na tom, jakým způsobem se postavíte k té situaci. Pakliže ministr školství, anebo celá vláda má odpovídat za financování sportu v této zemi a má, řekněme, zafinancovávat případné výkyvy ve financování sportu, třeba ve vztahu k této soukromé organizaci, potom by takovéto možnosti mít měl. Pakliže se na to podíváme tak, že vláda a ministerstvo školství budou institucionálně financovat část záležitostí sportovního prostředí a zbytek si sportovního prostředí pořídí samo prostřednictvím loterijní společnosti, která jím byla privatizována, potom ministr školství takovéto informace mít nemusí.

Vyložil jsem si správně ... Ano?

Ale potom v této věci nemůže ani nést odpovědnost.

Vyložil jsem si správně vaše slova, že pokud by náhodou došlo k problémům s financováním českého sportu kvůli tomu, že byla vystavěna hokejová, nebo víceúčelová hala Sazka Aréna, tak by jste jako ministryně školství, pokud by jste se rozhodla pomoci českému sportu, protože by se ukázalo ono sousto se splácením haly jako příliš velké, tak by jste požadovala vstup do hospodaření Sazky?

Já myslím, že tady se dostáváme do roviny příliš velkých spekulací, protože i kdybych na tyto spekulace přistoupila, nemohu požadovat vstup do hospodaření plně soukromé firmy, která byla privatizována.

A jsme u toho soukromého obýváku, u kterého jsme byli na začátku.

Jsme.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC v parlamentním studiu je ministryně školství Petra Buzková. Za neodůvodněnou, tak jste označila hodinovou stávku učitelů, která byla dvacátého prvního dubna součástí stávky státních zaměstnanců a zaměstnanců veřejné sféry. Učitelé s vámi chtějí vyjednávat o růstu platů v příštím roce, šéf školských odborů František Dobšík popisuje strategii svého svazu těmito slovy:

František DOBŠÍK (zvukový záznam): Ale je to otázka priorit, my jsme jako priorita, pedagogové byli pojmenováni ve vládním prohlášení, že se přiblížíme na srovnatelný, nebo na srovnatelné ohodnocení učitelů v Evropské unii, kde vznikl jakýsi úzus, že je to sto třicet procent k poměru průměrného platu v České republice. V současné době je to, když vezmu pedagogiku jako celek, pouze několik procent, zhruba těch pět. Samozřejmě, že u některých skupin, jako jsou učitelé na gymnáziích, na průmyslových školách, se to už posunulo na zhruba sto až sto patnáct procent v některých regionech.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda školských odborů František Dobšík. Je podle ministryně školství Petry Buzkové reálné, aby došlo v následujících dvou letech k třicetiprocentnímu navýšení učitelských platů v průměru?

Aby platy učitelů v této zemi dosáhly sto třiceti procent průměrných platů, tak nemusí narůstat o třicet procent, oni jsou totiž těm sto třiceti procentům mnohem blíž.

Dobšík říká, že nikoliv.

Pan Dobšík teď mluvil o tom, že učitelé na středních školách dosahují průměru kolem sto patnácti procent, podle mých čísel se to blíží spíše sto osmnácti nebo sto devatenácti procentům, a v minulém roce došlo k tomu, že s přechodem na šestnáctitřídní tarifní tabulku se srovnaly tarifní platy učitelům základních škol s učiteli středních škol.

To znamená, že od tohoto roku by učitelé základních škol měli být ohodnoceni zhruba stejně jako učitelé škol středních. A vzhledem k tomu, že ministerstvo školství v letošním roce přes obrovské problémy při získávání finančních prostředků pro profinancování šestnáctitřídních, šestnáctitřídního tarifního katalogu, podařilo se nám jej zafinancovat plně, to znamená skutečně podle toho, jaký tarif byl komu přiznám, a nekrátili jsme v žádném případě na tarifní složky.

Znamená to tedy, že v letošním roce podle veškerých čísel ministerstva školství by průměrné platy pedagogických pracovníků základních a středních škol měly být nějak kolem nějakých těch sto šestnácti procent.

Tady ještě jedno číslo, které pochází právě z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Podle údajů vašeho ministerstva se má průměrný plat učitelů zvýšit na devatenáct tisíc dvě stě korun na základní školy, je to tak?

Ano.

Ale školské odbory požadují v následujících dvou letech nárůst zhruba na dvacet pět tisíc. S tím chce jít František Dobšík do vyjednávání. Je to reálné dvacet pět tisíc v průběhu následujících dvou let?

No, tak já to samozřejmě chápu tak, že to je číslo pro vyjednávání, to znamená, že do vyjednávání všichni vstupujeme s nějakými představami, ale já říkám zcela poctivě, že já bych si velice přála, aby se podařilo ještě v průběhu tohoto volebního období dosáhnout ještě vyššího zvýšení platů pedagogických pracovníků.

Nicméně nemáme v tuto chvíli žádnou takovou institucionální možnost, jako jsme měli v době, kdy se zaváděly šestnáctitřídní tarifní platy, a tam jsem přesvědčená o tom, že školství velice uspělo, protože učitelé základních škol jsou jediná velká skupina zaměstnanců, která vzrostla o celé tři tarifní třídy, což se vlastně v jiných případech nestávalo. Já vidím možnost jedinou, a to je možnost následující.

Zaměstnanci státní správy mají pětadvacetiprocentní příplatek, lékaři mají sedmnáct procent, učitelé měli, když jsem nastupovala, osm procent, v roce 2003 se podařilo tento nadtarifní příspěvek zvýšit o dvě procenta, to znamená, že na deset procent. Já bych považovala za nejšťastnější, a to je ten způsob, o který já budu usilovat, aby se podařil, o několik dalších procent navýšit tento nadtarifní příplatek.

Je, paní ministryně, reálné, aby se ten nadtarifní příplatek, o kterém mluvíte a který se nyní pohybuje na čísle deset procent, aby se zvýšil na sedmnáct procent, jako je například u lékařů? Je to reálné?

Aby se z roku na rok zvýšil o sedm procent, za reálné nepovažuji.

A v průběhu těch dvou let?

V průběhu těch dvou let budu se snažit o to, abychom za ty dva roky o pět nebo o šest procent, samozřejmě sedm by bylo ještě lepší, abychom se dostali nahoru, ale záleží to samozřejmě na celé řadě faktorů, a to nejen na mém vyjednávání ve vládě, ono to záleží i na tom, jakým způsobem se postaví zřizovatelé k tomu, že je potřeba snižovat počty pedagogů, protože my jsme v současné době, a málokdo to ví, z evropských zemích země, která má nejhustší síť škol, ale není tomu tak z toho důvodu, že bychom tu svojí síť škol takovýmto způsobem organizovali, ale z toho důvodu, že u nás došlo za posledních asi patnáct let k nejprudšímu poklesu populace, aniž by na to školská síť reagovala. Jestli vás to zajímá, já bych vám řekla jedno zajímavé číslo.

Ano, když bude stručné.

Na základních školách bylo v roce 89 cirka šedesát dva tisíc učitelů a v roce 2004 cirka šedesát šest tisíc učitelů, to znamená nárůst o čtyři tisíce. A teď děti. V roce 89 nastupovalo do prvních tříd sto třicet pět tisíc dětí a v roce 2004 do nich nastupovalo devadesát tisíc dětí.

Tady vidíte, jaký je dnes ohromný nepoměr mezi žáky, kteří jsou ve školách, a mezi pedagogy, to znamená, že se značným způsobem snížil počet výkonů. Já si moc přeju učitelům přidávat peníze, nicméně vzhledem k tomu, že se značně snížily výkony, my musíme skutečně přistoupit k tomu, že se počet pedagogů musí přiblížit potřebám počtu dětí.

Můžete říci, když jste, pokud jsem si to číslo zapsal správně - šedesát šest tisíc učitelů, je to číslo správné?

Ano, ano.

Šedesát šest tisíc ...

Je to přesně šedesát pět tisíc šest set patnáct.

Ano, tak zhruba šedesát šest tisíc učitelů, za jak ...

Základních škol.

Ano. Jaké číslo byste požadovala nebo, řekněme, považovala za odpovídající počtu dětí, které přicházejí do prvních tříd? Jaké by to číslo z pětašedesáti tisíc pěti set zhruba mělo být?

Víte, já jsem především přesvědčená o tom, že ta optimalizace sítě škol měla začít probíhat už někdy před deseti lety a ne až teď, kdy ta propast mezi těmi počty zeje takto hluboce. To znamená, že v této situaci samozřejmě není možné snížit třeba o patnáct tisíc učitelů za jeden rok počty zaměstnanců. To ani v žádném případě nechci. Ale považuji za potřebné, aby alespoň o ta tři procenta v několika dalších letech počty učitelů klesaly.

A číslo, na které by se mělo nakonec dostat v souvislosti s tím, jaká, jaký je počet dětí, které jdou do prvních ročníků, tak by bylo odpovídající jaké číslo?

Víte, kdybych to číslo teď řekla, asi by to nebylo od mě úplně zodpovědné, protože my nemůžeme přesně přepočítat počet dětí na počet učitelů, my musíme také vycházet trochu z toho, že jiná situace je ve velkých městech, jiná situace je na venkově s řidším osídlením a podobně. To znamená, že to nemohu přesně průměrovat, ale rozhodně je to číslo podstatně nižší.

Z toho, jak jsem to počítal, by to mohlo být, pokud bychom ty poměry měli zachovat, by to mohlo být až patnáct procent, pokles o patnáct procent.

To je samozřejmě číslo k diskusi, ale já bych v tuto chvíli to přesné číslo nerada uváděla, protože nechci, aby učitelé v tuto chvíli měli obavy. Já vím, že ve školství je v tuto chvíli celá řada lidí, kteří již tak jako tak míří na odpočinek, že ve školství pracuje celá řada lidí, kteří nemají potřebnou aprobaci, a jsem přesvědčená o tom, že v příštích letech to snížení počtu učitelů lze udělat takovým způsobem, aniž by to přineslo nějaké jakékoliv masovější ...

Sociální otřesy, ano.

... propouštění učitelů nebo sociální problémy.

Když jste, paní ministryně, mluvila o zvyšování, abychom toto téma ukončili, o zvyšování platů učitelů, řekla jste, že by jste si přála, aby došlo ke zvýšení onoho příplatku zhruba o tři procenta. Když si odboráři interpretovali vládní prohlášení tak, že jsou prioritou a že by se platy učitelů v průměru měly dostat na úroveň sto třiceti procent průměrného platu v zemi v roce 2006, až vy budete čtyři roky ministryní školství, je to reálné, že se to mu tak stane? Sto třicet procent v roce 2006.

V roce 2006 si to spočítáme, jak to vypadá, ale vezměte si, že vlastně v tomto roce bychom se již měli blížit těm sto dvaceti procentům, a to já považuji za úspěch.

To znamená, že to podle vás bude reálné sto třicet procent v roce 2006?

Doufám, že ano.

A co si týče šestadvaceti tisíc, když se to přepočítá na peníze, tak to je požadavek nereálný? Ten berete, abychom toto téma ukončili, jako vstupní požadavek, se kterým jdou odboráři na jednání.

Já doufám, že se k takovému číslu jednou české školství dopracuje, ale určitě to pro příští rok považuji za nereálné.

Připomínám, že hostem ve sněmovním studiu BBC je ministryně školství Petra Buzková. Další téma - školský zákon. Prvního dubna školský zákon prošel v takzvaném prvním parlamentním čtení v Poslanecké sněmovně. Předseda školského výboru sněmovny a stínový ministr školství ODS Walter Bartoš jej podrobil kritice a na jednání školského výboru v polovině dubna přednesl, podle novinářů spočítáno, na padesát šest připomínek. Paní ministryně, jsou některé z nich natolik zajímavé, že by je podle vašeho názoru bylo možné do toho návrhu, vládního návrhu školského zákona zapracovat?

No, možná z těch padesáti by se jich tam několik našlo.

Které?

V tuto chvíli se přiznám, že to nejsem schopna říct, protože pan předseda Bartoš své připomínky vychrlil takovým způsobem, že jsem slíbila příštímu výboru, že k nim dostanou písemné stanovisko.

Walter Bartoš na adresu vládního návrhu zákona doslova říká:

Walter BARTOŠ (zvukový záznam): Tento návrh, podobně jako dům na špatných základech, je jen kosmetickými změnami neupravitelný. Dá se jen zbořit a vystavět znovu, promyšleněji a lépe. Dá se litovat času, který byl dosud promrhán, nicméně riziko přijetí z gruntu tak špatně koncipovaného zákona je podle mého soudu větší, než nepřijetí zákona žádného.

Říká a řekl to prvního dubna v Poslanecké sněmovně při projednávání školského zákona předseda školského výboru sněmovny, stínový ministr školství za občanské demokraty Walter Bartoš. Jak se vypořádáte s námitkou, že nový školský zákon není cestou ke vzdělanějším studentům a žákům?

Víte, já bych za prvé ráda řekla, že žádný zákon nezpůsobí to, že naši studenti a naši žáci budou vzdělanější. Ten zákon musí umožnit to, aby se ve školách dalo učit tak, aby tito žáci byli vzdělanější, to znamená, to tam, myslím, tak trochu vypadlo.

Četla jste rozhovor Jaroslava Kotála, což je ředitel školy v pražské Londýnské ulici, v týdeníku Reflex patnáctého dubna?

Ne.

On doslova říká, že: "To, co mělo být uvolnění možností, bude jen cestou k jednotné škole," cituji doslova, "přitom nevíme, jak bude naše společnost vypadat za patnáct let a pro ni se tenhle program," rozumějme školský zákon, "připravuje, proto by měl být natolik volný a pružný, aby umožňoval školám reagovat na nové okolnosti." A v celém tom rozhovoru si stěžuje na to, že onen vzdělávací program vlastně bude příliš rigidní a rámcový vzdělávací program kritizuje.

Já s touto kritikou nesouhlasím, víte, ono ve školství je vždycky strašně moc názorů. Vždycky ve školství je možná ještě více, než ve kterýchkoliv jiných resortech. Skutečně je celá řada různých asociací, různých sdružení, která sdružují odbornou veřejnost a věřte tomu, že jejich rozdíly jsou v mnoha případech naprosto opačné.

Ústav pro informace ve vzdělávání, což je přímo řízená organizace ministerstva školství, já bych řekla, že velice kvalitní, dělal věc, která se jmenuje Bleskové šetření.

Bleskové šetření, to je průzkum mezi asi šesti sty padesáti školami, které jsou napojeny on-line na počítač, kde odpovídají ředitelé a učitelé na dotazy, které dostanou, a v tomto, já jsem řekla šesti sty, já se omlouvám, je to šesti tisíci, a v tomto bleskovém průzkumu jasně vyplynulo, že zhruba sedmdesát procent ředitelů škol tento návrh školského zákona podporuje, a to někteří bez výhrad, celá řada z nich samozřejmě s výhradami, ale že tento zákon podporu má. Samozřejmě, že vždycky najdete ...

To znamená, že nemá smysl zabývat se, že vám vstupuji do řeči, těmi třiceti procenty, kteří ne zcela s tím návrhem školského zákona souhlasí?

Víte co, to já vůbec netvrdím, ale já chci také říct, že k tomuto návrhu zákona proběhla snad největší veřejná diskuse odborné veřejnosti, kterou si já od roku 1992, co jsem v parlamentu, pamatuju.

A těch návrhů, připomínek, podnětů a podobně je tak strašně moc, že se vám nikdy nepodaří je dát do souladu, protože mnohé z nich jsou naprosto protichůdné. Máte naopak celou řadu ředitelů škol, celou řadu učitelů, kteří tvrdí, že rámcový vzdělávací program je naopak příliš volný a příliš málo svazující a že je to také pro školy špatně.

Když bude ještě citovat Kotálova slova, tedy slova ředitele školy v pražské Londýnské ulici z rozhovoru pro týdeník Reflex, on doslova říká a uvádí to na jednom příkladu: "My odvíjíme naše vyučování od historicko-zeměpisného pojetí světa a žádný tradiční předmět nevyučujeme zvlášť, ale rámcový program trvá na tom, že jeden předmět - matematika - musí být samostatný. My bychom je museli vyučovat znovu odděleně, i když už deset let pracujeme na její integraci a osvědčilo se nám to. Se stejnými problémy se budou potýkat například waldorské školy, protože jinak organizují vyučování a mají tam předměty, se kterými rámcový vzdělávací program vůbec nepočítá. Hned na začátku bylo řečeno, že do tohoto programu se vejdou všichni, ale dnes už se hovoří o tom, že tyto školy buď budou mít výjimky, anebo nebudou vůbec." Je podle vás možné, že by mohl ten rámcový vzdělávací program vést k tomu, že některé školy, jako například waldorské, by mohly být i uzavřeny, protože se nevejdou do rámcového vzdělávacího programu?

Ne, to skutečně nepovažuji za reálné. Kromě toho upozorňuji na to, že ten rámcový vzdělávací program není žádným politickým dokumentem, který by psali úředníci na ministerstvu, to je skutečně program, který vzniká ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde jsou široké aktivy odborníků ze školství, z různých směrů našeho školství, kteří na tomto rámcovém vzdělávacím programu, tedy na rámcových vzdělávacích programech, protože ono je jich mnohem více, pracují. A je samozřejmé, že v takto širokých grémiích odborné veřejnosti se čas od času najdou různé názory, které se nejsou schopny vypořádat.

On totiž i stínový ministr školství za ODS, pokud jsem dobře poslouchal sněmovní rozpravu, tak de facto naznačuje, že i ten rámcový vzdělávací program a vůbec školský zákon jako celek zvýhodňuje státní školy oproti alternativnímu školství. I to by jste odmítla? Tuto obecnou námitku.

Za prvé chci od začátku říct jedno, že stínový ministr školství řekl již na začátku doby, kdy se tento zákon začal projednávat, že ať je v tom zákoně, co v něm je, že on ho stejně nepodpoří, a myslím si, že z toho je potřeba vycházet.

Ale ...

A ta vaše námitka ...

Ano, teď jsem vám ji chtěl připomenout.

Moment, já si nemyslím, že tento zákon zvýhodňuje. Za prvé není žádné státní školství, neexistuje, dnes je již pouze školství veřejné, protože zřizovatelé škol jsou především obce a kraje, nemyslím si, že by byly zvýhodňovány, ale bohužel já v současné době musím říct, že velmi často podle starého zákona ty veřejné školy jsou v horší pozici než některé alternativní směry, a to v tom novém zákoně rozhodně není, ale v žádném případě není tento zákon likvidační, anebo nevýhodný pro školy ostatní. Akorát je pravdou, že alternativa má zůstat alternativou a nikoliv hlavním proudem.

Další téma - reforma vysokého školství. Týden neklidu byla akce a iniciativa, která pokračuje. Iniciativa Týden neklidu vyzývá k tomu, aby byla urychleně prosazena reforma vysokého školství, na ní nejsou peníze. Očekáváte, že by mohla být reforma vysokého školství nastartována v roce příštím, tedy v roce 2005, a bude dostatek peněz, aby byla uskutečněna?

Tak, reforma veřejného vysokého školství již začala. Reforma veřejného vysokého školství byla odstartována v roce 2004. V době, kdy vznikl návrh reformy veřejného vysokého školství, která vznikla ve spolupráci ministerstva školství, konference rektorů a Rady vysokých škol, byly vyčísleny nezbytné finanční prostředky pro tuto reformu na pět celých dvě miliardy korun. Ve státním rozpočtu na rok 2004 se podařilo získat navíc dvě celé šest miliardy korun, což v každém případě umožní učinit některé kroky, které tato reforma předpokládá. Počítám s tím, že v příštím roce bude pokračovat a předpokládám, že se v příštím roce podaří prosadit navýšení finančních prostředků pro veřejné vysoké školy tak, aby mohla být reforma dokončena.

Můžete říci částku?

Tak, já samozřejmě nemohu říct, jak tato částka nakonec bude vypadat ve státním rozpočtu, ale můj návrh navýšení finančních prostředků pro veřejné vysoké školy je zhruba tři a půl miliardy korun.

A myslíte si, že navýšení o tři a půl miliardy korun v roce příštím by mohlo, v roce příštím, ukončit reformu českého vysokého školství?

Tu základní reformu ano. Samozřejmě, že to navýšení jak z letošního roku, tak navýšení z příštích let bude ještě několik let dofinancovávat dlouhodobý deficit financování veřejných škol, protože ten vnitřní dluh, který tam v minulých letech vznikl, je skutečně veliký.

Jak velký, pokud byste měla spočítat, řekněme, zanedbanost vysokých škol, na jak velkou částku byste ten dluh odhadla?

Víte, to je strašně těžké říct, protože ty podmínky na různých vysokých školách jsou velmi různé a nezáleží to jen na tom, jak které vysoké školy hospodaří, ale záleží to například i na oborové skladbě vysokých škol, protože různé obory na vysokých školách jsou různým způsobem financovány, samozřejmě například technické vysoké školy mají šanci získat podporu z privátního sektoru, což humanitní obory obvykle nemají.

Co se z hlediska státního financování, vlastně nejlevnější obory, nebo tedy obory, které dostávají nejnižší normativ, jsou obory filozofické a pedagogické, to znamená, že záleží to opravdu na tom, jak ta která konkrétní vysoká škola je složena oborově, to znamená, jaký dostává příspěvek, a také bezesporu na tom, jakým způsobem je řízena, protože jsou veřejné vysoké školy, které skutečně hospodaří skvěle, a když se na ně podíváte, je to na nich vidět, platy jsou tam velmi solidní. A myslím si, že na tom nejsou zas tak zle. Jsou ovšem veřejné vysoké školy, které jsou na tom hůř.

Můžete zmínit, které jsou na tom hůř?

Víte, já bych je v tuto chvíli nechtěla jmenovat.

Proč ne?

No, dobře, jak myslíte. Myslím si, že veřejnou vysokou školou, kde je nejvíce problémů v současné době, a to i z hlediska platů, je právě univerzita v Olomouci.

Univerzita Palackého, konstatuje Petra Buzková. Děkuji za třicet minut, které jste věnovala BBC, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Buzková chce, aby se učitelům zvýšil nadtarifní příplatek

PRAHA 4. května (ČTK) - Ministryně školství Petra Buzková bude usilovat o to, aby učitelům vzrostl nadtarifní příplatek, který je součástí jejich platu. Je to cesta, jak zajistit zvýšení platu pedagogů, řekla dnes rozhlasové stanici BBC. V současnostičiní tento příplatek u učitelů deset procent, lékaři majípříspěvek o sedm procent vyšší, zaměstnanci státní správy pobírají pětadvacetiprocentní příplatek. Buzková se bude snažit o to, aby se příspěvek v následujících dvou letech zvýšil o pět až šest procent. "Záleží to na celé řadě faktorů, a to nejen na mém vyjednávání ve vládě, ale i na tom, jak se zřizovatelé postaví k tomu, že je potřeba snižovat počty pedagogů," podotkla.

Od roku 1989 totiž výrazně poklesl početdětí, ale síť škol na to nereagovala. Podle Buzkové tak má ČR nejhustší síť škol v Evropě. V roce 1989 nastoupilo do prvních tříd 135 00 dětí, tento školní rok to bylo 90 000. Zato učitelů bylo před 15 lety na základních školách 62 000 a tento školní rok zhruba o 4000 více, uvedla. Počet pedagogů se musí podle ní přiblížit počtu dětí ve školách. Za přijatelné by považovala, kdyby školství ročně opustila zhruba tři procenta pedagogů. Učitelé si loni v průměru vydělali zhruba 18 200 korun měsíčně, letos by měli mít díky postupu v tarifních tabulkách až o 1000 korun víc.

Průměrný plat v zemi byl loni 16 900 korun. Vláda pedagogům slibuje, že bude jejich mzda činit 130 procent průměrného platu v zemi. Podle Buzkové je reálné, aby této částky platy pedagogů dosáhly za dva roky. Už nyní podle ní středoškolští učitelé mají asi o 15 procent vyšší plat, než je průměr v zemi. Pedagogové i školské odbory tvrdí, že platy učitelů letos nevzrostou. Učitelé sice postoupili o několik platový tříd výš, ředitelé jim však ale v mnoha případech snížili osobní ohodnocení. Navíc pedagogové dostanou jen desetinu 13. platu, zatímco loni měli tento plat ve výši 50 procent.