Václav Moravec moderátor

Mirek Topolánek ve studiu BBC

Česká republika je novým členským státem Evropské unie. Podle premiéra Vladimíra Špidly je cílem Česka, jako nového člena Unie, například prosazování společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Špidla podle svých slov v rozhovoru pro BBC nemá obavu, že by se tento cíl změnil, pokud by příští volby vyhráli občanští demokraté (zvukový záznam).

Ty síly, které byly, nebo respektive postoje, které by to chtěly změnit, tak jsou tak abstraktní, že nemají vůbec žádný obsah. Hovoří velmi abstraktně o národních zájmech, které nejsou schopny definovat naprosto žádným způsobem.

Nejen o postavení České republiky, jako nového člena Evropské unie, bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu zdraví Václav Moravec.

Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Občanské demokratické strany, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Mirek Topolánek. Vítejte v BBC.

Dobré, téměř evropské odpoledne.

Na internetových stránkách Interview BBC posluchači odpovídají na otázku: "Převažují podle vás pozitiva nad negativy vstupu České republiky do Evropské unie?" I když výsledky nejsou reprezentativním výzkumem veřejného mínění, sedmdesát pět procent lidí odpovídá, že ano, pětadvacet procent, že ne. Jak by hlasoval Mirek Topolánek?

Tak mně připadají podobné ankety, aniž se chci vás dotknout, hloupé, protože tam vždycky existuje časové rozlišení toho, co je dobře, co je špatně, co je pozitivum, co je negativum a pro každého ta Evropská unie a vstup do ní znamená něco jiného. Takže krátkodobě nic mimořádného, žádná sláva. U střednědobě bychom mohli čerpat případně z těch výhod, které přináší společný trh. Dlouhodobě se nikdo neodvažuje predikovat, takže na tu odpověď odpovím ano, ale je to velice ploché a černobílé hodnocení.

Existuje nějaký aspekt vstupu deseti nových zemí do Evropské unie, který podle předsedy ODS Mirka Topolánka zůstává neprávem stranou? Je takový aspekt?

Nevím, jestli jsem dobře porozuměl otázce. Jestli se ptáte z druhé strany na to, jestli těch deset zemí něco nového do Evropské unie přinese. Ona to zatím neví, netuší a velice rychle to pozná. Já si myslím, že těch deset nových zemí přináší do Evropské unie nepřenositelnou zkušenost s komunistickým režimem, většina z nich. To znamená něco, co v Evropské unii zatím nebo ty země nepoznaly, co si myslí, že znají, ale znají to pouze z knih, z literatury, z filmu, z vyprávění. Nicméně ta zkušenost je pozitivní v tom smyslu, že by měla varovat ty stávající členy Evropské unie, že nemá význam koketovat se socialismem, že není dobré si myslet, že komunismus je mrtev. To znamená, to je zkušenost a bavím se o tom se svými kolegy z Polska, Maďarska, Slovenska, Slovinska, Estonska a s dalšími a cítíme to všichni stejně. Cítíme to tak, že to je to pozitivum, které ty nové země přináší.

Je něco s čím, v souvislosti s Českou republikou, jako novým členským státem Evropské unie, pochybujete? Je něco takového?

Vy mně dneska dáváte strašně složité otázky. Já se ...

Teď řeknete, že jste jí také nepochopil?

Něco takového, o čem pochybuji. Tak já se nechci vyjadřovat asi zpětně už, prostě nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, stejně je v něm vody dost, říkají Britové nebo Angličani přímo. Nechci se vracet k tomu, co jsme vyjednali. Jakým způsobem jsme podepsali přístupovou smlouvu, ale domnívám se, že to naše postavení díky tomu, jak jsme si sami zavedli evropskou legislativu do našeho právního řádu, kdy jsme jí samozřejmě rozšířili, extendovali poměrně levicovým směrem daleko víc, než po nás chtěla Evropská unie v souvislosti s tím, jaké diskvalifikační podmínky, některé diskvalifikační podmínky jsme nakonec byli nuceni přijmout. To naše postavení ze začátku rovnoprávné nebude a všichni musí dělat všechno proto, aby rovnoprávné bylo co nejdřív, takže to je, myslím, to, kde já mám pochybnost, že to bylo řádně lidem vysvětleno, že to lidé pochopili, že jim politici říkali pravdu.

Co konkrétně, když navážu na vaši odpověď, bude nutné udělat proto především, aby Česká republika byla rovnoprávným členem, jak o tom mluvíte. Kde byste začal?

Tak já si osobně myslím, že nepodceňoval bych ty volby do Evropského parlamentu, přestože to je trochu jinak, než to je v našem právním řádu, že pouze parlament rozhoduje o právním řádu. Přece jenom postavení Evropské komise je poměrně velmi silné a tvoří se ta legislativa trochu jinak jak u nás. Nepodceňoval bych ty volby, protože tam musí být náš hlas, když ne vyslyšen, tak slyšen. Druhá věc, začal bych u sebe, u nás, začal bych s realizací těch reforem, které jsou nutné, protože nás stejně čekají a Evropská unie a většina zemí v Unii provádí tytéž ...

Mluvíte o reformě penzijní, o reformě zdravotnické?

Samozřejmě. Mluvím o tom, co nás tlačí a co musíme provést a řekl bych, že já jsem měl nedávno nějakou přednášku na ekonomickém fóru, kde jsem řekl, že to možná zní paradoxně, ale konkurenceschopnost našich podniků a našich lidí daleko více ohrožuje česká vláda než ty evropské směrnice a než ta evropská realita.

A teď ale jednoduchá námitka. Je česká politická reprezentace schopna se dohodnout alespoň na základních věcech, které se týkají občanů České republiky - tedy co brání tomu, aby se Topolánek, Špidla, Mareš, Kalousek dohodli na důchodové reformě?

Já bych řekl, že tak, jak na české politické scéně, tak na té evropské, existujou různé pohledy na řešení nejrůznějších problémů. Ten pravolevý princip, přestože se zdá být rozmazán tou evropskou, bruselskou byrokracií, zůstává trvale platný. My jsme schopni se o tom bavit. Já si myslím, že můžeme mít i stejné pohledy na zahraniční politiku. Co se týká důchodové reformy, tam ta spolupráce nějakým způsobem pokračuje, ale říkám zcela otevřeně, že pokud v té, pokud v tom týmu budou sedět komunisté, kteří mají jako jediní názor, že se dá reformovat stávající průběžný pilíř, tak dlouhodobě ta spolupráce asi možná nebude a druhá podmínka, kterou stavím velmi tvrdě na stůl, jestli chceme zavést jakoukoli změnu a reformu do důchodového systému nebo nový důchodový systém, musíme pro to přechodné období vytvořit, stejně jako všichni ostatní, nějaký rezervní důchodový fond ve výši, já střelím, jeden, jeden a půl bilionu korun a pro ten musíme už teď začít vytvářet podmínky. To znamená, můj návrh je padesát procent všech peněz, které přijdou z privatizace, které přijdou státu jakoby navíc, alokovat do tohoto rezervního fondu, abychom vůbec mohli nějakou reformu dělat.

Co námitka, že ony peníze, které přijdou z privatizace, jsou už dávno rozdělené, jen závazky za Fondem národního majetku, sto miliard korun. Když se podíváte například na státní rozpočet. Stačí zmínit poslední příklad, stát prohrál spor se společností Petrcíle, musí zaplatit dvě miliardy korun, to znamená, ještě přesouvat peníze z privatizace do dalšího fondu?

Pane redaktore, to byste si měl tady posadit premiéra Špidlu a dávat mu tyto otázky. Já si vzpomínám ...

Vy jste možná budou premiér.

Na mě bohužel ty závazky padnou a budu je muset řešit. Záležitost Petrcíle, tu znám ze svého regionu velmi důvěrně a už tehdy se ukázalo velmi, ukazovalo velmi odvážné tvrdit, že Petrcíle žádný nárok nemá a tehdejší Zemanova vláda se prostě na to vykašlala. Takže platíme, a nejenom v tomto případě, za špatnou vládu, za špatnou administrativu, že jo, za špatné rozhodnutí.

Jen pro úplnost, abychom zůstali ještě u tohoto dílčího tématu, pak se vrátíme k důchodové reformě. Stát prohrál spor se společností Petrcíle a musí zaplatit dvě miliardy korun. Je to druhá prohraná arbitráž České republiky. Kdo by za to měl nést politickou odpovědnost? Je-li někdo takový.

Politickou odpovědnost, protože ten rozhodovací proces dělala administrativa tehdejší sociálnědemokratické vlády a takové ty námitky, že jsme smluvně, tou opoziční smlouvou drželi, v tom exekutivním rozhodnutí neobstojí, my jsme na exekutivní rozhodnutí neměli absolutně žádný vliv. Jednoznačně já si myslím, že to dokonce, že se dá dohledat i to, kdo to vlastně tehdy rozhodl a že tam může být nejenom ta politická odpovědnost, ale i trestněprávní. Já jsem o tom přesvědčen.

Je zapotřebí podle vás a bylo by účelné, když si ustavila Poslanecká sněmovna vyšetřovací komisi k prohrané arbitráži o televizi Nova, ustavit další vyšetřovací komisi o druhé prohrané arbitráži s firmou Petrcíle?

Já nevím. Já si myslím, že na jedné straně té komise mnohdy, i když nemají, nemají dopad na nějaké trestní řízení nebo ho samy o sobě nemůžou vyvolat, mají svůj smysl. Zase plýtvat tímto nástrojem je podle mě rozmělňování toho problému. Toto je záležitost, kterou musí řešit dnešní exekutiva. Podle mě ta odpovědnost se dá dohledat.

To znamená i trestněprávní. Vy věříte, že by bylo možné někoho trestněprávně stíhat za to, proč republika prohrála ...

Někdo musel takto předtím rozhodnout, i když oba víme, že zkušenosti jsou zatím takové, že ta odpovědnost se rozmělní a ten viník se, světě div se, nenajde, ale já bych byl rád, kdyby v těchto případech se ten viník konečně začal hledat.

Teď vraťme diskusi k onomu obecnějšímu tématu, tedy k nutnosti provedení reforem, což vy vidíte jako zásadní v souvislosti s Českou republikou jako nového členského státu Evropské unie. Je podle vás reálné, že se budete schopni dohodnout do roku 2006 na důchodové reformě, na reformě zdravotnictví nebo to bude, v případě, že byste vyhráli volby, na ODS a na vládě, kterou sestavíte?

Co se týká zdravotní reformy, tady samozřejmě já velký prostor pro diskusi nevidím. Nicméně my se určitě budeme pokoušet o tu diskusi. Nový pan ministr přišel s poměrně jasným konceptem socializovat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ...

Promiňte, to teď narážíte na to, že chce odvolat Jiřinu Musílkovou?

Tak on jí ani odvolat nemůže. Nicméně, když si vezmete program sociální demokracie, programové prohlášení této vlády, tak vlastně po ministryni Součkové, přichází ministr údržbář, bych řekl, který má dovést tento systém bez nějaké vážné kolize a bez chaosu do roku 2006, ale žádnou zásadní systémovou reformu neprovede. Bude chtít samozřejmě krátit pojistné plnění vůči ambulantním nebo privátním lékařům, bude se možná snažit ohrožovat plnění vůči krajským nemocnicím, protože to je velké politikum před krajskými volbami. Já od něho žádnou zásadní reformu nečekám. Myslím si, že ani on sám od sebe ji nečeká. Ta reforma například na Slovensku byla vynucená tím, že opravdu docházelo ke kolabování poskytování zdravotní péče. Já doufám, že u nás to až tak daleko nedojde, nicméně my jsme vlastní zdravotní reformu představili a budeme ji chtít během toho roku a půl, dvou, do voleb v roce 2006 komunikovat jak s tou odbornou veřejností, tak s tou laickou, abychom jasně vysvětlili, o co nám jde a kam to chceme směřovat.

Když používáte poměrně ostrá slova v souvislosti se socializací VZP, jako hlavního plátce v systému zdravotního pojištění v České republice, neříkáte to proto, že ať už Jozef Kubinyi jako nový ministr zdravotnictví, který myslí, že by měla odejít ředitelka VZP Jiřina Musílková kvůli tomu, že údajně se nehospodaří zcela dobře ve VZP. Navíc prezident České lékařské komory David Rath ukazuje konkrétně na poslance vaší strany, ukazuje na firmy poslance Miroslava Ouzkého a místopředsedu zdravotního výboru Milana Cabrnocha, kteří podle Davida Ratha využili šedesát milionů korun z peněz pojišťovny, to znamená, že Rath ukazuje, že je to právě ODS, které je napojena na toky ve VZP.

To je velmi zajímavá teze. Já teď nechci říkat velmi ostrá slova na prezidenta Ratha. Měl by si zamést před vlastním prahem ve vlastní lékařské komoře. Myslím si, že to, právě i to, jakým způsobem ta lékařská komora je vedena, jaké má problémy, a to, že my jsme přišli s návrhem na dobrovolné členství v této komoře, vede pana Ratha k takovým ostrým a nepodloženým obviněním. Já chci jenom říct ...

Promiňte, on, jenom, že vstoupím do řeči, jak to ...

... tam, že došlo k výběrovému řízení a že prostě, že nějaká firma udělala užitečnou věc, no, to ať si každý prověří. To já neumím posoudit, jak dalece to bylo tak, jak říká pan Rath. Já si myslím, že to tak být nemohlo, a to, co jsem o tom, ať si každý prověří. To já neumím posoudit, jak dalece to bylo tak, jak říká pan Rath. Já si myslím, že to tak být nemohlo, a to, co jsem o tom četl, tak to potvrzuje. Já chci říct, že Všeobecná zdravotní pojišťovna není státní instituce, kterou pan Kubinyi řídí a právě to, jakým způsobem se sociální demokracie snaží rozbourat ten pojišťovnický systém u nás, který by naopak měl vést k tomu, že ty pojišťovny budou vyrovnané, vyvážené, to znamená tak, jak ve Švýcarsku nebo i v tom našem konceptu nebude jedna pojišťovna, řekl bych, tunelovat zdravotní trh a získávat, řekl bych, výhodnější klienty, výhodnější pacienty, výhodnější pojištěnce. To je možná cesta, kterou navrhujeme my. Sociální demokracie chce v podstatě vybudovat jednu státní pojišťovnu a odvolání paní ředitelky Musílkové je první krok. Já si myslím, že se to panu ministrovi nepodaří a já doufám, že se mu to nepodaří, protože naopak ten pojišťovnický systém je třeba budovat na úplně jiném, vyváženém základě.

Další téma - budoucí role České republiky, jako členského státu Evropské unie. Kolik týdnů před vstupem Česka do Unie se rozhořel na české politické scéně spor o vládní návrh koncepce směřování České republiky v Evropské unii. Prezident Václav Klaus při příležitosti vstupu Česka do Evropské unie kritizoval v exkluzivním rozhovoru pro BBC vládu premiéra Vladimíra Špidly, že nemá jasnou koncepci chování České republiky, jako nového člena Unie. (Václav Klaus - zvukový záznam)

Tak, já zaprvé myslím, že ta koncepce byla pojata úplně nesmyslným způsobem a měla být úplně jiná. Měla si dát zaprvé ty globální cíle a pak diskutovat o tom, jestli nás zajímá něco na metodách evropského rybolovu, což tam koneckonců vyřešeno také absurdním způsobem bylo a tam chybí ta, to základní, protože pak by někde pod čarou mohlo být napsáno, že bychom byli rádi, aby ryby byly takové nebo makové. Ale tam to podstatné chybí. Tam česká vláda si nepoložila základní otázku: "Bude nám lépe v Evropě více integrované, nebo méně integrované. Budeme více, lépe, důrazněji prosazovat svoje zájmy ve více unifikovaném superstátu, nebo v mezivládně organizované, mezistátně organizované Evropské unii?" Tyhle otázky prostě si naše vláda vůbec neklade, respektive někteří z nich. Apriorně, jednoduše, triviálně předpokládají, že čím více integrace a unifikace, tím lépe. Já myslím, že to je holý nesmysl.

Říká v rozhovoru pro BBC prezident republiky Václav Klaus. To vás pobavil tím, že jeho slova byla směšná či co?

Ne, ne, tak samozřejmě prezident Klaus má naprosto specifickou dikci a já to nedokážu říct líp, než to řekl on samozřejmě. Mně chybí na tom materiálu, který jsem samozřejmě měl v ruce a pokládám ho, když budu ostrý, za neuvěřitelný blábol, navíc nevydiskutovaný, jako materiál k diskusi, který vlastně hned při prvních deseti větách někdo shodí se stolu a přijde s něčím kvalitnějším, to beru. Tam absolutně absentuje ...

To může splnit blábol? Takovou roli může splnit blábol?

No, že ho hodím do koše po deseti větách. Já si myslím, že tam chybí ta dlouhodobá vize. Chybí tam to, co střednědobě budeme chtít prosazovat a i některé krátkodobé kroky. Musí ten materiál být takto členěn, musí být váha těch jednotlivých dimenzí být jasně vybalancována. Já jsem ten materiál viděl, takže se trochu usmívám.

Kam jste ho strčil?

Strčil jsem ho hodně hluboko do svých šuplíků. Nedal jsem ho do koše. Já vyhazuju vždycky jednou za rok potom všechny ty věci z těch spodních šuplíků. Materiál, který ...

To musí, promiňte, já se omlouvám, že zůstanu ještě v úsměvné rovině, to musíte mít velké šuplíky nebo máte málo materiálu?

Já mám obrovské šuplíky ve svých třech kancelářích a mám všude neuvěřitelný binec a jednou za rok to potom dávám do krabic. Myslím si, že v elektronické podobě, kdybychom přešli k tomu modelu, abychom furt nepapírovali, by to bylo lepší. Ta disketa zabere daleko míň místa v těch šuplících. Ale já to, já se k tomu chci vrátit v tom smyslu, že například materiál, který jsem měl možnost číst, který připravilo ministerstvo financí a můžu polemizovat s názory, které jsou tam publikovány, a to je finanční perspektivy České republiky o Evropské unii. Náš názor na budoucí evropský budget, na jeho strukturu, na směřování těch fondů, na velikost těch fondů, na, jak má být vlastně, jaké procento má být vlastně tvořeno z HDP jednotlivých zemí. To je materiál, o kterém se vůbec dá diskutovat a polemizovat a hádat. Ten materiál, který byl takový ...

Ten se už strká do vyššího šuplíku.

Ten mám na stole.

Dokonce.

Dokonce na stole. To, když někdo udělá kompilát, takový úřednický kompilát bez jakékoliv rozlišení hrušek, jablek a úrovně té diskuse, tak to si myslím, že na ten nový materiál si ještě počkáme, protože o tom to vlastně není dost dobře možné se ani hádat.

Když zůstanu u vašich slov. Doslova jste řekl, že je to blábol. Co kdybych vám namítl, že strana, kterou vedete, tedy občanští demokraté mají šanci předložit veřejnosti daleko lepší koncepčnější materiál a neudělali to.

Tak bych řekl, že to není pravda. Že my jsme samozřejmě, my tu evropskou politiku, ať už jsme vnímáni jakkoli jako troublemakeři nebo euroskeptici, máme dlouhodobě konzistentní a minimálně jsme předložili ve zhuštěné verzi i v té širší verzi náš program do Evropského parlamentu, který chceme v deseti bodech prosazovat. Myslím si, že ty věci jsou zcela jasné, jsou, nejsou skryty pod tím eurospeakem nebo newspeakem. Nejsou to ty podivné věty úředníků, ať už u nás, nebo v Bruselu. Jsou to jasné cíle, jasně definované a myslím si, že takto to budeme předkládat i veřejnosti. Já nevěřím na stostránkové laboráty.

Které hlavní cíle by to měly být, ale řekněme v dlouhodobější perspektivě. Volby do Evropského parlamentu jsou na časově omezenější období.

Tak v té, já bych řekl, střednědobé, což já uvažuju, že pět, deset, patnáct let, si myslím, že bychom neměli v žádném připustit to, aby se unifikovaly přímé daně, aby se unifikovala fiskální daňová politika a s tím související sociální a důchodová. Myslím si, že každá země má jinou výchozí pozici a my jsme země, která musí akcelerovat svůj hospodářský růst, aby se aspoň přiblížila tomu ekonomickému průměru nebo průměru HDP Evropské unie, to znamená, na to si nesmíme nechat šáhnout. Já se omlouvám, že chraptím. Ta druhá věc, která si myslím, že je jednoznačná, tady se ta Evropa sama štípe a my stojíme na té straně posilování euroatlantické vazby, kdy samozřejmě by bylo krásné, kdyby Evropa byla autonomní, soběstačná a v těch bezpečnostních, branných, vojenských záležitostech. Nicméně i pokud by to tak bylo, tak to musí být, bych řekl, z ekonomie komplementární a ne substituční, nesmí to být budováno vedle, ale ve spolupráci, protože nikdo nemá tolik peněz na to, aby uzbrojil v podstatě nebo v těch systémech se vyrovnal tomu, co dneska funguje ve státech. Já si myslím, že třetí věc. Určitě, a tady se shodujeme i na naší politické scéně s mnohými ...

Promiňte, že vám vstupuji do řeči, teď vás podezírám z toho, že jsme u třetí věci. Nedojdeme k desáté, to znamená, že tady budete vyprávět desatero?

Ne, já se pokusím říct třetí základní věc, a to je vlastně, co čekáme od všech těch fondů, co si myslíme o tom přerozdělování. My budeme samozřejmě usilovat o nižší míru přerozdělování. Ona pro nás není výhodná, protože je nastavena tak, že pro ty nové, to je velmi levné rozšíření to poslední. Určitě se shodneme s mnohými na tom, že se musí totálně předělat ta zemědělská, společná zemědělská politika, která je pro nás dneska velmi diskvalifikační. Lišíme se na té naší politické scéně v tom, že zatímco socialisti si myslí, že by měli mít všichni stejně, ale těch sto procent. My si myslíme, že by měli mít všichni stejně, ale těch pětadvacet procent.

Premiér Vladimír Špidla před několika okamžiky v reakci na prezidentovu kritiku onoho vládního návrhu, dokumentu, řekl v rozhovoru pro BBC, že vláda jasné cíle po vstupu země do Evropské unie má. Vladimír Špidla (zvukový záznam)

Cíl České republiky je jasný, být v pozici Lucemburska, tj. nejvyspělejší země Evropské unie s výrazným, výraznou podporou společných politik, to znamená, být otevřený k Evropě, snažit se, jak už jsem řekl, prosazovat tu společnou zahraniční, společnou bezpečnostní politiku, podílet se na společných projektech výzbroje a na vědeckém prostoru, na všech těchto věcech, které se dají společně v Evropě prosazovat. A nakonec vstoupit do společné měny.

Řekl v rozhovoru pro BBC o ambicích České republiky, jako nového členského státu Evropské unie, ministerský předseda Vladimír Špidla a ten je, zatímco on chce prohlubovat integraci, je to jasné, vy naopak ...

Tak on chce dosáhnout cíle Lucemburska nebo cílového stavu a Lucembursko prohlubováním integrace. My si myslíme, že opak je pravdou. On zatím tím tuzemským směřováním, a to, co předvádí ve vládě české, ukazuje, že máme spíše pravdu my, protože my směřujeme spíš k té Albánii než k tomu Lucembursku.

K Albánii?

To byla nadsázka. Ekonomicky prostě, ekonomicky za poslední dva roky velká tragédie, za posledních šest let jsou evidentní výsledky. Kdyby opravdu jsme měli se řídit slovy Vladimíra Špidly a dělat podobnou politiku i v Evropě, tak já si dovedu, dokážu predikovat nebo představit, že by to bylo velmi špatné pro Českou republiku, pro české občany a já prostě s tím nemohu souhlasit. Já si myslím, že pokud se Evropa vyšší mírou integrace, unifikace a já nevím čeho všeho, tak to taky bude muset zaplatit, nemůžou to platit nově příchozí členové.

A myslíte, že bude docházet po rozšíření na pětadvacítku k prohlubování integrace, nebo naopak k jejímu omezování?

Já si myslím, že ta diskuse je teď trochu zbytečná. Fakticky dochází spíše k rozmělnění integrace a už dnes ta Evropa je bez našeho přičinění vícerychlostní a nedovedu si představit, že by tomu do budoucna bylo jinak. Trochu je smutné, že Evropa zcela rezignovala na ty principy solidarity a soudržnosti, protože ty země, které byly zvyklé čerpat jak strukturální, tak kohézní fondy se jich samozřejmě nevzdaly a rozpočet nenaroste a myslím si, že se musíme především postarat sami o sebe a využít těch šancí, těch výzev a těch příležitostí, které pro nás v Evropě jsou, a moc se neohlížet na to, kdo je tvrdé jádro a kdo není tvrdé jádro a soustředit se na ty, kteří nám v tom pomůžou.

Vy jste jasně řekl, jaké jsou představy v těch třech bodech, než jsem vás zastavil, abyste postoupil k bodům dalším a vyjmenoval tady desatero ODS k volbám do Evropského parlamentu. Vy jste řekl, jaké jsou hlavní postoje Občanské demokratické strany jako strany, která má ambice v roce 2006 vstoupit do Strakovy akademie, tedy do sídla vlády. Premiér Vladimír Špidla řekl v rozhovoru pro BBC, že nesdílí obavy, že by se po případném vítězství ODS ve volbách změnily akcenty vystupování České republiky jako člena Evropské unie.
Vladimír Špidla (zvukový záznam)

Postoje, které by to chtěly změnit, tak jsou tak abstraktní, že nemají vůbec žádný obsah. Hovoří velmi abstraktně o národních zájmech, které nejsou schopny definovat naprosto žádným způsobem. Podle mého názoru národním zájmem je vstoupit do Euro a ne do ní nevstupovat. Národním zájmem je vytvořit společnou zahraniční politiku a nebýt prostě neglobální, v globální úrovni pouze pasivním objektem. Národním zájmem je propojit se s evropskými výzkumnými institucemi. To jsou jasně definované národní zájmy, protože směřují k rozvoji a ke zvýšení kvality života. Proti nim nejsou žádné skutečné zájmy postavy kromě jaksi pojmových abstrakcí, které nemají vůbec žádnou realitu, čili řeči se samozřejmě vedou, ale možnosti změn těch zásadních rozdílů podle mě nejsou. Jsou možnosti změn některých akcentů, to určitě ano, na nějakou přechodnou dobu, ale nic víc.

Říká v rozhovoru pro BBC ministerský předseda Vladimír Špidla. Pokud bych vás chtěl pobavit, budu vám asi Špidlu pouštět častěji.

No, tak, jsem asi dneska v dobrém rozmaru. Já k tomu učiním pouze pár poznámek. My jsme nebyli ti, kteří s fangličkami národních zájmů vystupovali na Říp. Já jsem slovo národní zájmy v té kampani ještě nepoužil.

Ale váš čestný předseda jde na Blaník.

To je prezident republiky, je nadstranický, dělá si svou vlastní politiku, nemám pocit, že by konzultoval s ODS tento krok. Já chci říct, že premiér Špidla velmi často zaměňuje cíl a prostředek. Není cílem České republiky vstoupit do Evropské unie. Je to pouze prostředek pro to, aby prostě Česká republika pro své občany vytvořila dobré prostředí pro život. Já si myslím, že to je zásadní rozdíl mezi tím socialistickým přístupem a tím našim, protože my fakticky, si nemyslím, máme velmi silné zastánce té naší politiky v Evropě. Není pravda, že tento názor je ojedinělý a že ty akcenty se nezmění. Já se osobně domnívám, že spousta politických stran v Evropské unii, v té rozšířené pětadvacítce, si uvědomuje, že takhle dál se sociálním státem v Evropě to nejde. Že je nutné udělat poměrně zásadní kroky a zásadní reformy a diskutovat i o tom, o čem se tady vůbec nemluví, a to je další rozšíření Evropské unie. Jakým způsobem, kde jsou ty hranice geografické, historické, politické, ekonomické, náboženské ...

Promiňte, když jste zmínil toto téma, můžete velmi stručně říci, další rozšíření pravděpodobně o dvě země - Bulharsko a Rumunsko, a pak už nerozšiřovat?

My jsme zastánci velmi otevřené Evropské unie, to znamená, na kombinovaném principu těch různých hledisek. Já jsem osobně přesvědčen, že pokud chceme koexistovat s muslimským světem, tak vstup Turecka je nezbytný. Neumím říct, kdy to bude a nepotěšilo mě referendum na Kypru, které vlastně to přistoupení Turecka spíše oddálilo, než přiblížilo.

Poslední otázka od posluchače BBC Antonína Vlka. Ten se ptá: "Pane Topolánku, můžete uvést, v kterých bodech se vaše názory a postoje k Evropské unii liší proti názorům pana prezidenta? Přijde mi, že ODS pouze papouškuje jeho názory." Tak papouškuje?

Já jsem četl článek pana prezidenta "Neztraťme se v Evropské unii" a poslal jsem do Mladé fronty DNES desetiřádkový komentář, kde jsem jasně akcentoval, že prezident si může dovolit takto filosofovat, ale já vedu reálnou politickou stranu do reálných voleb a ty naše body jsou daleko konkrétnější a daleko sofistikovanější, protože on se pohybuje spíše v té filosofické podobě. Takže našel bych je, nicméně ten pohled na Evropskou unii je velmi podobný.

Mirek Topolánek, děkuji za rozhovor.

Já taky děkuji, pěkný den.