Václav Moravec moderátor

Václav Klaus ve studiu BBC

Napětí mezi českým Senátem a prezidentem republiky už delší dobu vyvolává skutečnost, že Ústavní soud nemá plný počet soudců a jeho činnost je tak omezena. Místopředseda Senátu Jan Ruml vysvětluje, proč Senát vyzval Václava Klause, aby poslal rychleji další kandidáty.

Jan RUML (zvukový záznam): Tak to usnesení navazovalo na jednání s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, doktorem Rychetským, který upozornil na to, že plénum senátu Ústavního soudu nebude schopno vykonávat svoji funkci, že nebude usnášeníschopné. Z toho vznikl podnět k tomuto usnesení, který je pouze výzvou panu prezidentovi, ničím jiným, aby pokud možno zrychlil frekvenci navrhování kandidátů, protože není možné, aby byl Ústavní soud paralyzován.

Říká v rozhovoru pro BBC místopředseda Senátu Jan Ruml. Nejen o neobsazeném Ústavním soudě bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. U mikrofonu je Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl zhruba po půl roce prezident České republiky Václav Klaus. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den. Právě přemýšlím, kdy bylo to půl roku, to už jsem ...

Někdy na přelomu listopadu a prosince, kdy jsme spolu mluvili naposledy. Prezidentský pár držící pandu, prezidentský pár jedoucí v rikše, i to je mediální obraz vaší návštěvy v Číně. Když, pane prezidente, berete do rukou pandu nebo usedáte do rikšy, přemýšlíte nad tím, že tyto momentky mohou zastřít odpověď na základní otázku, proč se český prezident vydal na návštěvu Číny?

Tak dokonce pikantní věc tedy já musím prozradit. Byl jsem na velmi zajímavé a velmi otevřené debatě na pekingské univerzitě. Mezi otázkami, které tam padly, promluvil nějaký předseda nebo vedoucí katedry informatiky a médií a říkal: "A jaké máte vy zkušenosti s médii? My v Číně máme problém. Čína, úkolem médií v minulosti bylo," což jsem mu velmi kvitoval: "Aby byla média nástrojem stranické propagandy, no, a to už teď není." Já to považuji za velmi významný výrok o realitě v Číně, který ten člověk udělal veřejně v sestavě osmdesáti, sto lidí. A tak se mě ptal a já jsem říkal: "No, tak že bych mohl jásat, já mám pocit, že dneska v českých novinách je o mé návštěvě v Číně jedině obrázek mě držícího pandu a ne nic o tom, co podstatného se tam skutečně odehrávalo." To jste mi nahrál, protože já jsem takhle odpověděl na té čínské univerzitě a nemýlil jsem se tedy.

Ale teď ta otázka, zda politik, chce-li se dobrat tomu, že se bude spíš diskutovat o tom, proč jede do Číny, zda by neměl brát pandu do rukou před novináři?

Podívejte ...

Berte to s nadsázkou.

... já se přiznám, že my jsme tam měli za těch, za tu relativně dlouhou dobu mé určitě nejdelší cesty, co jsem za život měl v zahraničí, takový poklus, že jsme si v letadle všichni povzdechli, ale nejen já, ale i zbytek delegace, že jsme nikdo si nekoupili pohled a neposlali jsme ani jeden pohled nikomu prostě.

Já jsem myslel, že jenom já, ale když jsem objevil, že i moji kolegové z prezidentské kanceláře, tak to jsem pochopil, že udeřilo jako do černého nebo že to bylo vážné. V tom máte program na minuty a najednou vám tam čínská strana zařadí návštěvu stanice jediné na světě, kde chovají pandy, že bych to předem vetoval, že bych jako zakázal, že to nemohou udělat, a tak dále, a že v tom nonstop vážném mluvení, zahajování konferencí ekonomických, a tak dále, že byste neměl mít chvíli jinou, to je jasné.

Jdete, prohlížíte si docela klidně a netušíte, samozřejmě netušíte, že úplně na konci té výpravy přicházíte k tomu pavilonu, tam jsou dvě židle a najednou z ničeho nic řeknou: "Tady máte pandu, čekáme na to, ale ona se bojí, to si musíte sednout, aby ne to," tak si sednete a najednou dvacet novinářů a dvacet fotografů a desítky televizních kamer cvakají a vy si říkáte: "Tak to je pěkný, to bude zejtra ta hlavní zpráva," ale já chci říci to, že zaprvé to vím a trošku se mračím a nemyslím, že jsem vypadal na té, na tom obrázku nějak velkolepě a rozjařeně, protože jsem si toto uvědomoval. A na druhé straně nemáte sílu, jak tohle to zarazit, abyste neurazil ty lidi kolem vás. Prostě, takže nejde tomu zabránit.

Pojďme tedy k tomu zásadnímu, nikoli k pandám. V projevu na českém velvyslanectví v Pekingu jste koncem minulého týdne řekl, cituji doslova: "Jsem přesvědčen, že máme na co navazovat a že bude možné překonat určitou stagnaci ve vztazích s Čínou, která nastala na začátku devadesátých let." Konec citátu. Které další kroky bude podle vás nutné udělat pro to, aby byla stagnace česko-čínských vztahů překonána?

No, tak já si myslím, že my jsme byli strašně moudří po listopadu 89. My jsme byli strašliví, teď si troufám říct, frajeři, kteří jediní mohou radit celému světu a kteří jsou hrdinové dneska po pádu, po sametové revoluci, po pádu komunismu, a proto pro nás nějaká Čína byla zajímavou, nezajímavou, zaostalou, zastaralou zemí, kdoví jak nedemokratickou nebo antidemokratickou. No, a myslím, že my jsme řadu let jako se tvářili, že teda inkognita, /nesrozumitelné/, prostě nic, tady se nic neděje.

Podle vás taková Čína není, jak jste o ní teď mluvil?

No, tak podívejte. Čína je, velmi rychle dneska směřuje k postavení globální velmoci, není-li už dneska touto globální velmocí. Já jsem byl dnes na obědě s americkým velvyslancem a zajímavě, on první věc se neptal o česko-amerických vztazích, nemluvil o Iráku, ale mluvil o Číně se mnou, že, a byl rád, že jsme tam potkali prezidenta Bushe, myslím Bushe staršího, a tak dále, a já jsem říkal: "No, pane velvyslanče," on tam nikdy nebyl: "Já jsem teda už Ameriku procestoval, ale mám takový pocit, že mrakodrapů dnes, 29. dubna roku 2004, je dneska už daleko víc v tý Číně než v té Americe," a to ne rikšové, to ne pandy, to už je spíše kuriozita, ale jako že ta země se hýbá neuvěřitelně dopředu. Já myslím, že je jasné, a ten, to, co jsem před chvíli říkal o debatě na čínské univerzitě, kdy veřejně někdo řekne: "V minulosti u nás byla média nástrojem komunistické propagandy, a to už dneska není," tak já si myslím, že i to naznačuje, že najednou se ty otěže výrazně povolily a ta Čína začíná být jiná i v těchto věcech.

Vy jste se v Pekingu setkal nejen s čínským prezidentem Chu Ťin-tchaonem a premiérem Wen Ťia-paoem. Čínský premiér vaším prostřednictvím vyzval české firmy, aby se podílely na modernizaci čínského západu a severovýchodu. Je to podle vás reálné?

No, tak ta konkurence, která v té Číně je, je obrovská. Podívejte, u nás vyvolávalo, vyvolává vášně, jestli máme, nebo nemáme jet do Číny, jestli ta Čína už je dostatečně dobrá, abychom jí my milostivě poctili svou návštěvou. Když my jsme přistáli v Šanghaji, já opakuji v Šanghaji a nikoliv hlavním městě Pekingu, tak vedle nás stála dvě letadla. Náš generální konzul říká: "To jedno letadlo, támhleto tmavší, to je letadlo, kterým před chvílí přiletěl viceprezident USA Cheney. A to druhé letadlo tady na druhé straně, je letadlo, kterým přiletěl prezident, předseda Evropské komise Romano Prodi." Takže my jsme byli najednou v jedné chvíli, v jednom místě v této sestavě v Číně, takže myšlenka, jestli tam máme, nebo nemáme chodit, a jestli už ta konkurence není veliká a jestli už jsme něco neztratili, to je legitimní otázka, ale že tam máme být, se mi zdá úžasné.

Vy jste si právě kvůli odpovědi na tuto základní tezi vysloužil kritiku některých disidentů v někdejším Československu, ale i lidí z disentu čínského. Například jeden z nejznámějších čínských disidentů Harry Wu, když vy jste byl v Číně, on byl v Praze a kritizoval vás za cestu do Číny a v rozhovoru pro BBC ještě dodal:

Harry WU (zvukový záznam): Nemyslím, že by záměr prezidenta Klause vznést při jednáních v Číně otázku lidských práv byl skutečně upřímný. Spíš mu asi jde o ekonomické záležitosti. Při návštěvách Číny by se ale o lidských právech mluvit mělo a Češi přece mají vlastní zkušenost s komunismem, na rozdíl od lidí třeba v Británii nebo ve Francii.

Řekl v rozhovoru pro BBC jeden z nejznámějších čínských disidentů Harry Wu. Jste ochoten připustit, že váš rozhovor s čínským prezidentem o lidských právech nemohl být zcela upřímný z obou stran?

To nevím. Já zaprvé toho pána neznám, kterého vy jste tady citovali, a, nezlobte se, já nepochybuju o tom, že prožil asi hrozné věci někdy v minulosti v Číně, nicméně ono se disituje dobře ze Spojených států amerických, kdo dneska žije a já už to nemohu brát jako takový autentický výrok, jako bych ho slyšel někde jinde. Ano, Čína neuvěřitelně zkomplikuje i dneska prezidentovi země, aby si promluvil s někým, koho ona si nepřeje, aby si s ním promluvil ...

To i ve vašem případě?

To říkám já naprosto a myšlenka, že by, že je sklon, abyste neměl absolutní přístup, abyste si nezmizel z hotelu a nešel kamsi na dva dny, to jako ta Čína ne moc dovoluje z tisíce jedna důvodů, a já bych řekl do značné míry i z toho, že prostě nechce dopustit, aby došlo k nějakému problému a má zodpovědnost za návštěvu hlavy státu z celé, z jakékoli země světa, takže to je věc prostě první. Já odmítám základní věc, že mě, kterou mimochodem naprosto nepřesně a nelogicky hrála naše média, že my tam jedeme dělat byznys. Na byznys tam jezděj byznysmeni, to není v žádném případě úloha prezidenta a já taky se velmi zdráhám přijmout myšlenku, že jsme tam jeli kvůli byznysu.

To prostě je hloupost, o tom, že jsme tam vzali byznysdelegaci, jakou vede kterýkoliv jiný prezident či předseda vlády do Číny, to je věc druhá. Já myslím, že mohu-li postrčit jejich vztahy, uvést je do nějaké společnosti, promluvit deset minut na zahájení konference v Šanghaji, Čengdu, v Pekingu a jinde a pak už tam nechat ty naše byznysmeny, ať si jednají sami, to je naprosto normální a takovéhle otvírání dveří určitě ten politik dělat má, prezident dělat má.

Ale já opakuji znovu, že my jsme přijeli do země, která je globální velmocí a my jsme tam přijeli dělat svou zahraniční politiku v této zemi a v tomto smyslu to, jestli jedna firma tam ještě uzavře kontrakt na dvacet milionů, je sice dobře a já toho pana generálního ředitele poklepám po rameni večer, když ho potkám v hotelu, ale opravdu to mně zase věřte, kvůli tomu jsme do té Číny v žádném případě nejeli.

My jsme chtěli docílit něčeho, co jsem si až tam uvědomil, myslím, tu formulaci jsem našel až tam. Abychom měli stejné vztahy s Čínou, jako mají jiné, s námi srovnatelné země. My jsme je neměli. My, sám jste řekl: "Na tom počátku devadesátých let to bylo jinak," neboli myslím, že my je navrátili k tomu stavu, kde bychom je měli mít.

Ještě budu citovat jednu námitku. Někdejší disident, dnes komentátor deníku Právo Petr Uhl publikoval 24. dubna článek s titulkem "Chu opíjel Klause rohlíkem" a vyjmenovává v něm, cituji doslova: "Drobné vady na kráse v Klausově raportu o česko-čínském rozhovoru o lidských právech." Jste si vědom nějakých takových drobných vad?

Já tomu BBC opravdu nerozumím, protože jestli mě tady konfrontuje s třemi osobami, s panem Rumlem, s panem čínským disidentem Wu a s velmi zvláštní bytostí našich dějin Petrem Uhlem, jestli to, jestli vy jste hlásil troubou zrovna téhle té trojice a chcete, abych já se vůči této trojici vymezoval, já k tomu opravdu nemám co říct.

Podívejte o opíjení rohlíkem vůbec nejde a já jsem svéprávný a my své zkušenosti z komunistické éry máme velmi dobré. Nemuseli jsme dělat takové věci jako Petr Uhl, abychom je měli, a to, že disidentsky bojoval s režimem, není vůbec sebemenší zárukou, že ten režim víc pochopil a že mu víc rozumí a že o něm má právo vydávat silnější soudy než někdo jiný. To prohlašuji, že toto není logický závěr, který se z toho jeho minulého chování dalo vyvodit.

Ale podívejte. Vemme jiné věci. Zaprvé já jsem měl příležitost s ním mluvit řadu hodin, což se mi málokdy podařilo s nějakým světovým státníkem, ale podívejte, Čína - uzavřená společnost a podobně. Čína vysílala v přímém přenosu, živě, live, jak se říká tady u vás, vystoupení čínského prezidenta půlhodinové a po něm následující vystoupení mé, plus mé, velmi volné, a jak mě každý zná, jak diskutuju, jak v BBC, tak kdekoli na meetingu s lidmi nebo na konferenci, včetně otázek z pléna, na které já jsem nepřipraveně živě odpovídal. Toto vysílá dneska čínská televize v přímém přenosu, teda ne s možností, že z toho vystříhá nějaké věty.

A já jsem velmi pozorně poslouchal čínského prezidenta a já musím teda prohlásit, opíjet rohlíkem, neopíjet rohlíkem. Já jsem mimo jiné si velmi povšiml, že čínský prezident v projevu ke svým občanům, protože říkám, přímo to vysílali do celé Číny, za půl hodiny nepoužil slovo komunismus, nepoužil slovo komunistický nebo něco takového.

Já prostě myslím, že ta Čína není pluralistickou demokracií našeho typu, dlouho nebude, míry občanských svobod určitě jsou výrazně odlišné od našich a evropských a není důvod jim to stále nepřipomínat a nekritizovat je, ale opakuju. Komunistický systém v starém tradičním slova smyslu, jak my to slovo chápáme, už tam opravdu takový není, a to, že on za půl hodiny to slovo nepoužije, to nedělal kvůli mně, aby mě opíjel rohlíkem, to dělal, jestli ho poslouchaly desítky milionů Číňanů, tak to by musel opíjet je.

Česko podle ministerstva zahraničí má lidská práva jako jednu z hlavních priorit české zahraniční politiky. Když jste mluvil obecně o zahraniční politice, ministerstvo zahraničí přitom chce do léta otevřít zastupitelský úřad v Severní Koreji. Tady jsou slova náměstka ministra zahraničí Petra Koláře:

Petr KOLÁŘ (zvukový záznam): Víte, že jedním z důvodů, proč jsme se chtěli angažovat v Severní Koreji, je vámi zmíněná bezpečnostní situace na Korejském poloostrově, ale nemyslím, že naše angažmá v této otázce by mělo nějak zásadně ovlivnit naše změkčení přístupu, myslím v otázce lidských práv, ani k němu, k tomu změkčení nedochází.

Řekl nedávno v rozhovoru pro BBC náměstek ministra zahraničí Petr Kolář. Tak na jedné straně je vám vytýkáno, že jste jel do Číny. Na straně druhé je podle vás správné se angažovat v Severní Koreji a otevírat tam ambasádu?

Já vůbec nechápu ambice některých našich politiků a ministerstva zahraničí plést se do Severní Koreje. Oni tam na nás nejsou zvědaví a nikdo tam na nás taky nečeká. Je to takový pokus připomínající pokus pana Kavana, když byl ministrem, spolu s Řeckem vymýšlet nějakej ďábelskej plán jak bojovat s NATO a teď zase Cyril Svoboda s panem Kolářem a myslím, jestliže pan Zaorálek tam rád cestuje do Severní Koreje, tak teď zase vymýšlejí, že oni se stanou demiurgy, kteří změní život Severní Koreje. Já prostě nad tímhle tím vrtím hlavou, ale kromě teď s vámi jsem ještě o tom nikdy žádný výrok navenek neřekl a neříkal jsem ani v Číně nikomu, ani jinde, ale ...

Je možné srovnávat Severní Koreu a Čínu?

Já nevím, já jsem v Severní Koreje nikdy nebyl a nemám o tom žádný soud, ani ambice tam jet a je to režim, který, myslím, se nepohnul. Čína je dynamicky každý den se proměňující zemí, kde opakuji, já, když jsem byl v Číně jako předseda vlády, tak mám pocit, že tam bylo neskonale více kol jízdních než automobilů. Dneska, když přijedete do těch všech měst, tak tam je podstatně více automobilů než kol. Prostě já mám strach, že v Severní Koreji jsou to pořád ta jízdní kola, jestli vůbec. Takže to jako je země, která se velmi daleko pohnula a myslím, že se nehýbá jenom v tom úzce ekonomickém slova smyslu, jak to někteří vidí.

Pokud bych chtěl vaši odpověď ještě detailnější. Myslíte, že je správné uvažovat o diplomatických vztazích mezi Českou republikou a Severní Koreou na úrovni charge d´affaires?

Já nemám pocit, že k tomu mám vyslovovat nějaké silné soudy. Já prostě bych nebyl ten, kdo by to inicioval.

Další témata, ke kterým teď přistoupíme, vycházejí z dotazů posluchačů BBC, které přicházejí prostřednictvím Internetu. Od svého loňského nástupu do čela státu jste omilostnil celkem sedmnáct lidí. Milosti, to je, řekněme, nejvděčnější téma těch, kteří píší na Internet. Prvních pět milostí jste udělil loni počátkem prosince, dvě letos v lednu, dalších devět v březnu a dnes další milost. Zvýšil se od nástupu do funkce počet žádostí o milost, nebo se naopak snižuje?

Tak teď jste mě trošku zaskočil s těmi sedmnácti, jestli to je přesné číslo. A já ...

Dnes je to případ osmnáctý.

... já nevím. Pozor, tady jsou ještě některé milosti, které udělil můj předchůdce, prezident Havel, a dal tam podmínku, že když do té doby ten člověk něco neudělá, tak ta milost platí. Teď už to nemůže podepsat on, ale podepíšu to já, takže pozor, abych, já si to spočtu teda, ale to není podstatné. Já myslím, že nejde o to kvantum. Takže přichází tím, že jsem jich pár dal, tak jich samozřejmě těch žádostí přichází více a více. Je to jedna z nejtěžších prací, nejnevděčnějších prací. Nechcete si hrát na poloboha, který mávnutím, zdvižením palce tak či onak ovlivňuje zásadní věc života. Je to, říkám, nevděčná věc, snažím se jí dělat velmi zodpovědně a velmi, velmi vážně.

Tím, že jste tedy udělil milosti, tak se, řekněme, strhla menší lavina a ...

Určitě, je jich mnoho.

... zaznamenal jste nárůst.

My tam máme dneska asi tisíc šest set žádostí, což je věc téměř neskutečná a pokud to chcete vzít opravdu vážně, tak je to děsivá práce.

Další dotazy, které přicházely, se týkají vašich vztahů se Senátem na pozadí výběru kandidátů na pozici ústavního soudce. Pro úplnost v patnáctičlenném týmu ústavních soudců jsou nyní čtyři místa neobsazena a Ústavní soud tak nemůže rozhodovat v plénu o složitějších případech. Senát dokonce přijal jakousi výzvu nebo usnesení, abyste co nejrychleji předložil další kandidáty a pokud možno ve větším počtu než jeden. Vy jste se rozhodl, že navrhnete dalšího ústavního soudce. Jde o docentku Michaelu Židlickou, která, jak doslova píšete, je jednou z nejvýznamnějších osobností v oboru římského práva a pracuje na Masarykově univerzitě v Brně. Proč jste nedal kandidátů víc najednou?

Tak vymyslet, vybrat člověka na tak mimořádně závažnou funkci, jako je ústavní soudce, je neuvěřitelný problém z tisíce jedna důvodů. Nemáme žádné supergeniální osobnosti, kteří stojí v řadě před Pražským hradem a nabízejí, že by byli, máme, máme řadu těch, kteří se sami nabízejí, ale jak už to v životě tak bývá, to není ta nejpravější. Samozřejmě, že teda, abych přiznal, že se nám sami hlásí, ne, že je někdo navrhne, takže to nechci karikovat. Ale my těch lidí máme strašlivě málo. Je tam čtyřicetiletá podmínka věku, to znamená, jsou to většinou lidé, kteří už prožili kus své výrazné kariéry v komunistické éře, což zejména v oblasti soudnictví, prokuratury a takovýchto věcí je velmi problematické. Spousta ...

Nejde tedy, promiňte, nejde tedy poslat, řekněme, balíček tří kandidátů najednou?

No, kdybych měl tři kandidáty, tak je klidně pošlu, ale prostě já bych chtěl hlavně zareagovat na to, žádný můj boj se Senátem neexistuje, možná, že je boj Senátu se mnou. To myslím, že by bylo férové takhle nazvat a myšlenka, že já navrhnu Senátu padesát lidí a oni si z nich pět vyberou, to by bylo popřením naší ústavy, protože já navrhuju kandidáty a Senát je má schválit, nebo neschválit. Myšlenka, že já bych jim dal neomezený, neomezenou sestavu lidí a oni by si z nich vybírali, pak by to bylo, že Senát navrhuje a pak mělo být napsáno, že Senát vybírá a navrhuje prostě kandidáty. S tím já nemohu v žádném případě souhlasit, a proto teda argumenty pánů Bártů, Rumlů, Outratů a dalších považuji za naprosto falešné a odmítám se o tom vůbec diskutovat. Říkám, že v každé vteřině, když budu mít dalšího vhodného kandidáta, který bude ochoten procházet velmi ponižující debatou často Senátu, který je ochoten opustit své dosavadní zaměstnání, který si v advokacii vydělá třikrát tolik, než kolik si vydělá na Ústavním soudu, a tak dále, a tak dále, a hlavně, který to bude umět, tak já ty kandidáty rád budu jmenovat. To ...

Myslíte, že paní docentka Židlická má daleko větší šanci než ti, kteří neuspěli?

To já nevím, protože přeci pánům senátorům vůbec, a demonstrovali to mnohokrát, vůbec nejde o Ústavní soud, ale vůbec nejde o Ústavní soud.

O co jim tedy jde?

Vůbec jim nejde o kvalitu ústavního soudce. Oni bojují s Václavem Klausem a každá záminka je jim dobrá, takže ti ústavní soudci jsou rukojmí tohoto jejich boje a já se prostě nedivím, že leckdo nechce tuto hru podstoupit, protože často ví, že o něj nejde a že on je pouze jinou rukou úplně jiného souboje, takže ...

Můžete kvantifikovat, kolik lidí vám z toho vzorku, který byl nadějný, že byste poslal jako kandidáty do Senátu, kolik lidí vám odmítl kvůli tomu, že takzvaně, jak říkáte, Senát bojuje s prezidentem?

No, tak to odmítání je většinou širší a ty argumenty se prolínají. Někdo prostě si před nedávnou dobou dostavěl ze svého advokátského platu luxusní vilu na pražském předměstí, ještě nikoliv ve směru na Brno, a myšlenka, že on by teď na deset let měl dělat ústavního soudce do Brna, je takový zásah do jeho života, rodiny, a tak dále, že on to prostě neakceptuje, i to jsou zcela logické a lidsky pochopitelné důvody, proč to někdo nechce. Ale procházet takovouto debatu, která například byla u toho minulého případu, kdy respektovaná osoba, deset let vedoucí katedry na Masarykově univerzitě v Brně nakonec na plénu vůbec nedostane příležitost promluvit.

Tady námitka je, že dostal příležitost ve výborech a že se o tom bavili ve výborech.

Pane redaktore, ve výborech se o tom bavili, ale Senát je malá instituce. Senát má osmdesát jedna senátorů a výbory mají, nevím, osm, deset nebo kolik členů. Na takovou schůzi výboru přijde třeba sedm, šest senátorů a potom tam hlasuje a pět ku jedné řekne, že ne. Takže to, jestli on mohl chvíli mluvit ve výboru před šesticí senátorů a pak je jako dospělá, dostatečně věkově vyspělá osoba s akademickými tituly, docent, profesor, vedoucí katedry, děkan fakulty, a tak dále, jestli on potom je pozván na plenární zasedání a nedostane vůbec příležitost tam promluvit, já bych velmi váhal za sebe sám se takové akce zúčastnit.

Velmi stručná otázka k tomuto tématu, ač máme témata ještě další. Zmínil jste senátora Zdeňka Bártu. Ten připravuje žalobu pro velezradu, slyšel jste o tom nápadu?

No, já nechci to radši komentovat. Já bych musel začít používat nějaké lékařské termíny, a to ne.

Vy jste, a to je další téma, které přicházelo poté, co jste zveřejnil to, že jste nevetoval, v ústavě dané lhůtě, kontroverzní zákon o zásluhách prezidenta Edvarda Beneše o stát, právní norma tak vstupuje v platnost. Jak dlouho jste váhal, zda zákon vetovat, či nevetovat?

Tak já myslím, že zaprvé každý ví, že to je velmi problematická věc, protože vtěsnat názory na historii, názory na historii, kterou už dneska neprožíváme, do čtyř slůvek zákona a tím vydat parlamentem stvrzený výrok o nějaké době či o nějakém člověku, já myslím, že je velmi sporná věc. Já rozumím, že to mohlo vzniknout autenticky. Když skončilo fungování Masaryka, prezidentsky, tak že někdo den poté, týden poté navrhne: "Měli bychom nějak ocenit," čili to jisté spontánní zareagování na situaci, takže rozumím, že toto vzniklo. Ale dělat to šedesát, sedmdesát let poté jako intelektuální trik trojice poslanců jedné politické strany, v daném případě myslím ČSSD, tak já to považuju za docela spornou věc. Podívejte, já jsem člověk ...

Ale měl jste právo vetovat, to jste nevyužil.

Já jsem nechtěl vetovat. Já myslím, že útoky, které jsou vedeny na prezidenta Beneše u nás, ale i leckdy v sousedních zemích, jsou neomalené, hrubé, strašlivě nefér a já si myslím, že kdybych vetoval tento zákon, tak bych se téměř přihlásil k těmto atakům na prezidenta Edvarda Beneše, takže mně nešlo o to vetování. Já jsem tím necháním uplynutí patnáctidenní lhůty jakoby opomenutím podepsání jsem jistý názor vyjádřil, ale ten je spíše názorem o tom, jestli máme touto formou vymýšlet, kterou osobu ještě označíme za zasloužilou, nebo nezasloužilou. Já myslím, že na to máme státní vyznamenání na takovéhle věci a nemyslím, že to mají být zákony.

Říká prezident Václav Klaus. Rozhovor o Evropské unii uslyšíte v sobotu. Těším se v sobotu na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Je prezident Václav Klaus velezrádce?

ČT 1, 23. 5. 2004, 12:10, Bez obalu - Je prezident Václav Klaus velezrádce? Lidovecký senátor Zdeněk Bárta si myslí, že ano. Dopustit se měl tohoto činu tím, že nenavrhuje Senátu dostatečně rychle ústavní soudce. Senátor dokonce v tomto smyslu sepsal šestistránkovou žalobu, a teď se pod její text snaží sehnat podpisy minimálně dalších šestadvaceti kolegů. Právě tolik jich je totiž potřeba k tomu, aby žaloba na prezidenta mohla být podána. Jde o bláznivý pokus, jak na sebe upozornit? Posuďte sami.

Redaktor: "Jestli se rozzlobíme, budeme zlí," to si navzájem už zhruba rok vzkazují prezident Klaus a senátoři. Důvodem stále se vyhrocujícího sporu je Ústavní soud. Ten se od loňského léta potýká s nedostatkem soudců. Mnozí dokonce tvrdí, že jeho činnost je ochromena. Plénum Ústavního soudu není ve složitějších případech už tři měsíce usnášeníschopné. Nekompletní jsou všechny senáty a na stolech soudců se hromadí nevyřízené případy.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR: Jenom pro ilustraci, těch ústavních stížností napadá každý týden nejméně padesát.

Redaktor: Kdo za neutěšenou situaci Ústavního soudu může? Prezident a Senát se obviňují navzájem.

Jan RUML, místopředseda Senátu (US-DEU): Například profesor Galvas, který byl prostě třiadvacet let v KSČ, pro Senát je urážlivé, že prezident navrhuje takovéto kandidáty.

Václav KLAUS, prezident České republiky: Je urážka darebných pánů senátorů mluvit o tom komunistickém členství.

Redaktor: Podle ústavy soudce Ústavního soudu jmenuje prezident, schválit je však musí Senát. Tuto zásadu jsme okopírovali z Ameriky. V době prezidentování Václava Havla fungovala výborně, hlavně proto, že vztahy bývalého prezidenta s horní komorou parlamentu byly dobré. Skřípat to ovšem začalo s nástupem Václava Klause.

Václav KLAUS, prezident České republiky: Jim jde o jejich nízký politický souboj s prezidentem republiky.

Redaktor: "Prezident vybírá kandidáty příliš dlouho a navrhuje jich málo," tvrdí senátoři. "Senát mé návrhy úmyslně shazuje se stolu," zlobí se prezident Klaus. Obě strany mají svým způsobem pravdu. Prezident zatím navrhl pouhých patnáct kandidátů, Senát jich zatím schválil jen osm, což je těsně nadpoloviční většina.

Richard FALBR, senátor (ČSSD): Když jsme odmítli první kandidáty, tak pak prezident nám žádné další už neposílal, urazil se.

Redaktor: A teď do ohně přilívá olej ještě senátor Zdeněk Bárta, který nechce nic menšího, než kvůli nedoplnění Ústavního soudu obvinit prezidenta Klause z velezrady, což je jediná možnost, jak ho zbavit funkce.

Zdeněk BÁRTA, senátor, klub KDU-ČSL: Já jsem přesvědčen, že pan prezident tím, že neplní svoji ústavní povinnost a nenavrhuje dostatečný počet kandidátů, nedoplňuje ten soud, v dnešní chvíli jich má deset těch soudců místo patnácti, tak prostě jeho jednání směřuje k narušení demokratického řádu země.

Redaktor: Chce na sebe veřejnosti dosud spíše neznámý senátor upozornit? Je to možné. Anebo si jen krátí dlouhou chvíli, než do Senátu dorazí další z prezidentových návrhů. Možná se senátoři už nudili, protože dlouho nemohli žádného Klausova kandidáta zamítnout. "Je to ptákovina," řekl o žalobě prezidentův tajemník Ladislav Jakl. Pan senátor si ale o prezidentovi myslí stále své.

Zdeněk BÁRTA, senátor, klub KDU-ČSL: On přece, když nastupoval do úřadu, tak věděl, že ho to čeká, že to je prvořadý úkol, že je zapotřebí tohle první udělat. Dítě, když jde druhý den školy, tak také se musí rozmyslet, jestli se naučí matiku anebo, nebo fyziku.

Ondřej NEFF, publicista: Házet tu vinu jenom na prezidenta mi připadá naprosto groteskní.
Redaktor: Také senátor Bárta byl ke svému vlastnímu návrhu zpočátku skeptický. Jakoby ho ani on sám nebral vážně. Pak se však věci daly mírně do pohybu. Podpisy pod Bártovu žalobu přislíbili senátoři Mejstřík a Ruml, jenže ti by se zřejmě přidali k jakékoliv protiklausovské akci. Údajně se však rozmýšlí i další, například senátor Edvard Outrata.

Ondřej NEFF, publicista: Meritum sporu je, jestli je, jestli je důstojné takto zacházet s tak závažným pojmem jako je velezrada.

Redaktor: A v čem vlastně velezrada spočívá?

Zdeněk BÁRTA, senátor, klub KDU-ČSL: Velezrady se může dopustit jenom pan prezident. Pan prezident ..., to není trestný čin velezrada. Velezrada je jenom pro něj jaksi vyňata. Prezident má stoprocentní imunitu, je naprosto trestně nestíhatelný za cokoliv, nemůže mu ji ani nikdo odebrat. A jediný vlastně způsob, on je ještě jeden, ale o tom teď nebudeme mluvit, jediný vlastně způsob, a to je právě ta kontrolní úloha Senátu, je, že pokud Senát uzná, že pan prezident jedná buď proti celistvosti země, anebo jeho jednání směřuje k narušení toho demokratického řádu, a to já si myslím, že je tak, tak je možno podat tu žalobu.

Redaktor: Prezidentská kancelář rezolutně popírá, že by se Václav Klaus žalobou vůbec vážně zabýval a dementoval také informace Hospodářských novin, podle kterých tento problém řešili minulý týden na schůzce mezi čtyřma očima prezident Klaus a poslanec Kalousek. Šéf lidovců měl údajně domluvit navržení bývalé poslankyně KDU-ČSL Ivany Janů jako další prezidentovy kandidátky. Tím by mohla být smetena se stolu i Bártova žaloba. Jakékoliv obchodování tohoto druhu však Kalousek razantně popřel.

Ondřej NEFF, publicista: V našem politickém prostoru jsme, jsme evidentní vlastizrady byli svědky přinejmenším v 68. roce, kdy teda skupina vlastizrádců sem, sem pozvala prostě ruské hordy, které nás tady znásilnily a dvacet let nás okupovaly a v podstatě způsobily opravdová utrpení. Toto nebylo potrestáno, jo, tím pádem sám celý ten pojem byl zpochybněn, a teď sem přijde prostě exhibicionista pan senátor, který si vlastně z tohoto pojmu velmi vážného a velmi narušeného dělá trhací kalendář. Já jsem tím velmi pobouřen a už to nepovažuji za legraci.

Redaktor: Konflikt mezi českým Senátem a prezidentem se nyní zřejmě trochu uklidní. Pomůže tomu čtvrteční schválení kandidatury Jaroslava Balíka či případné navržení Ivany Janů. Zda to bude stačit na zchlazení horkých senátorských hlav, však není jasné.

Zdeněk BÁRTA, senátor, klub KDU-ČSL: Jestliže pan prezident nectí ústavu, tak to potom má svůj dopad dolů do společnosti a já to považuju za velmi vážné.

Redaktor: Je tahle kauza od počátku jen takovou senátorskou švejkárnou? Nic proti legraci v parlamentu, ale bylo by poněkud nešťastné, kdyby se tak vážné a složité ústavní procedury testovaly zrovna takovým způsobem.

Ondřej NEFF, publicista: Celý ten proces podle představy senátora Bárty by měl tedy vyústit ve zbavení prezidenta funkce. Čili jestliže tímto činem chtěl pan senátor Bárta posílit ústavnost a posílit stabilitu politického systému České republiky, tak to je něco takového, jako kdyby chtěl pomocí bomby uklidit v obchodu s porcelánem.

Redaktor: Opravdu hrůzostrašná je představa, že senátoři svou obžalobu z velezrady myslí vážně. "Nebudu to komentovat, protože bych musel začít používat lékařské termíny," řekl na adresu svých žalobců Václav Klaus stanici BBC. Možná tím chtěl naznačit, že by válka o Ústavní soud mohla pro některé aktéry skončit ústavní léčbou.

Bárta není sám, kdo chce žalovat prezidenta

Hospodářské noviny, 19. 5. 2004, strana 2 - Pod návrhem žaloby, která viní Václava Klause z vlastizrady za pomalý výběr nových ústavních soudců, nebude podepsán pouze senátor za KDU-ČSL Zdeněk Bárta, který s ním přišel. Nespokojených senátorů, kteří zpočátku považovali Bártovo vážné obvinění za přehnané a absurdní, je nyní víc.

Bárta si nechal zpracovat právní rozbor prezidentova postupu, připravil text žaloby a takto seřazené argumenty některé senátory přesvědčily. Sám prezident žalobu zlehčuje. "Já to nechci radši komentovat. Musel bych začít používat nějaké lékařské termíny," řekl BBC.

"U mě to je definitivní. Já se pod žalobu podepíšu," řekl Martin Mejstřík z Klubu otevřené demokracie. Ze stejného klubu je blízko podpisu také Jan Ruml. "V tuto chvíli mohu říct, že svůj podpis zvažuji. Sdílím obavy kolegy Bárty. Ústavní soud je ohrožen a odpovědnost za to nese prezident. Klub o tom jednat nebude, ale je fakt, že vedu individuální pohovory s jednotlivými senátory, abych znal i jejich stanoviska. To, jestli se připojí, nebo ne, záleží na nich, nepřemlouvám je."

I třetího sympatizanta získal Zdeněk Bárta v Klubu otevřené demokracie. Edvard Outrata přitom ve chvíli, kdy lidovecký senátor poprvé použil na schůzi Senátu termín vlastizrada, považoval jeho úvahu za bláznivou. "Když jsem to uslyšel, myslel, jsem, že v lavici omdlím. Jenže když si člověk celou věc podrobně rozebere, už to tak absurdně nevypadá. Prezident se skutečně k doplňování Ústavního soudu staví laxně a podezírám ho, že je to od něho účelové.

Pikantní na tom je, že Václav Klaus takto blokuje jedinou instituci, která ho z prezidentské funkce může odvolat." Nad podpisem zatím Outrata váhá. "Po věcné stránce nemám nejmenší problém to podepsat. Ale mám obavy, zda to je politicky ta nejlepší taktika."

S podrobným popisem krize na Ústavním soudu a s tím, že viníkem je prezident, souhlasí i další senátoři. Od podepsání je však odrazuje právě politická taktika. "Nekonání Václava Klause už nelze přehlížet," říká senátorka z klubu Nezávislých Helena Rögnerová, která je zároveň lídrem Unie svobody ve volbách do Evropského parlamentu. A to je pro ni důvod, proč podpis zvažuje. "Teď před volbami by se to mohlo obrátit proti nám."

Aby žaloba mohla být skutečně postoupena Ústavnímu soudu, musí ji podpořit 27 senátorů. Tolik jich Bárta ani jeho sympatizanti zatím dohromady nedají. Lidovecký klub, do kterého Bárta patří, se od žaloby oficiálně distancuje.

"Nemáme s tím nic společného, pan Bárta je sice členem klubu, ale není členem strany," uvedl mluvčí KDU-ČSL Ondřej Jakob. Předseda strany Miroslav Kalousek dokonce minulý týden zašel za svými senátory, aby je upozornil, že on by podání žaloby viděl jako velkou ostudu. Jenže neoficiálně všichni členové klubu jeho názor nesdílí. "

Myslím si, že žaloba by byla vhodná, situace na soudu je vážná. Podepsání se nebojím, je to u mě spíš otázka opatrnosti. Nejsem právník," uvedl lidovecký senátor, který si kvůli vztahům v klubu nepřál zveřejnit jméno. Jeho kolegu, který si rovněž přál anonymitu, odrazuje od výraznější podpory síla slova velezrada. Věcná podstata žaloby mu nevadí.

Klaus zákon o Benešovi v lhůtě nevetoval, začne tak platit

PRAHA 29. dubna (ČTK) - Václav Klaus nevetoval v zákonem dané lhůtě kontroverzní zákon o zásluhách prezidenta Edvarda Beneše o stát. Zákon o dvou větách, který počátkem dubna prosadila sněmovna přes veto Senátu, tak začne platit, i když ho prezident ani nepodepsal. Klaus dnes v BBC řekl, že pokud by zákon vetoval, přihlásil by se tím v podstatě ke slovním útokům, které jsou na prezidenta Beneše vedeny doma i ze zahraničí.

Zároveň ale uvedl, že takovéto formy oceňování po 60 letech jsou podle něj sporné. "Na to máme státní vyznamenání," podotkl. Zákon má jen dva paragrafy. První říká, že "Edvard Beneš se zasloužil o stát". Druhý říká, že zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Prezident považuje zákona za "trik" trojice poslanců za ČSSD a KSČM, která ho předložila. Neměl ale v úmyslu ho blokovat. "Útoky, které jsou vedeny na prezidenta Beneše u nás, i leckdy ze sousedních zemí, jsou neomalené a strašlivě nefér. A já si myslím, že kdybych vetoval tento zákon, tak bych se téměř přihlásil k těmto atakům na prezidenta Edvarda Beneše," prohlásil Klaus.

Podle jeho mluvčího Petra Hájka se zákon týká i sporů Mezi Čechy a Němci o význam Beneše pro evropské dějiny. Podle Klause je velmi problematické a sporné vtěsnat názory na historii "do čtyř slůvek zákona". Tím, že nechal uplynout zákonnou lhůtu, prý vyjádřil jistý názor.

Podle Hájka je evidentní, i ze způsobu jednoznačného přijetí této předlohy ve sněmovně a naopak jejím jednoznačným zamítnutím v Senátu, že "jde o velmi netypický a zvláštní zákon, na který se názory české veřejnosti i politiků velmi různí".

Prezident je podle něj přesvědčen o tom, že by mělo být samostatné vytváření názorů na historické události, staré desítky let, ponecháno na každém občanovi.

Beneš je po svém předchůdci Tomáši Garrigue Masarykovi druhou hlavou státu, jejíž zásluhy ocenil parlament zvláštním zákonem. Zásluhy Masaryka oceňuje zákon z roku 1930. Slova, že T. G. M. Se zasloužil o stát, jsou vytesána do desky u vchodu do sněmovny.

Schválení zákona o Benešovi provázela v parlamentu emotivní rozprava, v níž se poslanci přeli o to, zda má význam zásluhy Beneše zvláštním zákonem oceňovat. Předlohu do sněmovny neúspěšně vrátili senátoři.

Prezident dal nedávno najevo, že se mu zákon nezamlouvá i s ohledem na ocenění zakladatele státu Masaryka. "postavení Masaryka bylo, je a bude zcela unikátní, neopakovatelné a přiřazovat k němu jakéhokoli jiného prezidenta je omylem, chybou a trošku takovou schválností a zbytečností," uvedl Klaus.

Po přehlasování senátního veta poslance ostře odsoudily Rakouský sudetoněmecký landsmanšaft a německý Svaz vyhnanců (BdV). Německý svaz Klause vyzval, aby "hanebný zákon" odmítl.

V Benešovi vidí vysídlenecké spolky v prvé řadě Politika, který svou poválečnou prezidentskou legislativou, takzvanými Benešovými dekrety, umožnil odsun sudetských Němců a konfiskaci jejich majetku. Historici ale poukazují na to, že dekrety jsou jen o majetkových konfiskacích, nikoli o odsunu, který byl ze všech východoevropských zemí, včetně Maďarska, umožněn rozhodnutím vítězných mocností.

Klaus dal milost bývalému gamblerovi, který zpronevěřil 40.000

PRAHA 29. dubna (ČTK) - Prezident Václav Klaus udělil další milost. Odpustil roční trest odnětí svobody Jiřímu Hladkému, oznámil dnes ČTK Hrad. Muž žijící nyní ve Spojených státech byl v Česku odsouzen za zpronevěru.

Když před devíti lety propadl Hladký gamblerství, odcizil svému zaměstnavateli naftu za 40.000 korun. Poté odjel k sestře do Spojených států, kde si ve švagrově firmě na splacení náhrady vydělal, řekla ČTK jeho advokátka Klára Veselá-Samková. Peníze zaměstnavateli vrátil. Soud v Uherském Hradišti jej však mezitím odsoudil k odnětí svobody na jeden rok.

Na Hladkého byl podle ministerstva spravedlnosti vydán mezinárodní zatykač. Loni 16. prosince byl na jeho základě Hladký zatčen a uvězněn v americkém Connecticutu, uvedla advokátka. Vzhledem k tomu, že si Hladký, který v pátek oslaví 45. narozeniny, v USA založil rodinu a prohřešek nebyl závažného rázu, Samková požádala v únoru prezidenta o jeho omilostnění.

Ve Spojených státech si Hladký odseděl čtyři měsíce. Ve středu byl eskortován do České republiky. Klient Samkové-Veselé, kterou loni prezident neúspěšně navrhl Senátu za ústavní soudkyni, byl ihned omilostněn.

"Trestného činu se pan Hladký dopustil před více než devíti lety, škodu nevelkého rozsahu uhradil v plné výši v době stanovené soudem. Již pět let žil řádným životem v cizině," vysvětlil důvody pardonu mluvčí Hradu Petr Hájek.

Od svého loňského nástupu do čela státu Klaus omilostnil 17 lidí - prvních pět milostí udělil loni počátkem prosince, dvě letos v lednu a dalších devět v březnu. Hlavním důvodem prominutí trestu bylo humanitární hledisko - těžký či nevyléčitelný zdravotní stav žadatelů, péče o nezletilé děti nebo složitá sociální situace rodin.

Klaus dal ještě před svým zvolením najevo, že milosti považuje za mimořádnou pravomoc hlavy státu, kterou hodlá využívat pouze v naprosto výjimečných případech. Jeho předchůdce Václav Havel čelil kritice, že uděluje příliš mnoho milostí a promíjí tresty i kontroverzním osobnostem.

Prezident dnes pro BBC řekl, že do jeho kanceláře došlo již kolem 1600 žádostí o milost, což je podle něj "neskutečný" počet. Tím, že milosti začal dávat, prý také přichází více a více žádostí. Klaus rozhodování o milostech označil jako velmi těžkou a zodpovědnou práci.

Klausovi se nelíbí aktivity české diplomacie ve vztahu ke KLDR

PRAHA 29. dubna (ČTK) - Prezident Václav Klaus nesouhlasí s plány české diplomacie na aktivnější roli při řešení složité situace na Korejském poloostrově. Klaus dnes v rozhovoru pro BBC rovněž řekl, že by také neotevíral český zastupitelský úřad v komunistické Severní Koreji, jak to má v plánu ministerstvo zahraničí.

Klaus úsilí české diplomacie nechápe. O pomoc při těžkých jednáních se svým severním sousedem přitom Českou republiku požádala Jižní Korea, ale i Japonsko. "Já vůbec nechápu ambice některých našich politiků a ministerstva zahraničí (ve vztahu) k Severní Koreji. Oni tam na nás nejsou zvědaví a nikdo tam na nás také nečeká," prohlásil Klaus.

Situace na rozděleném poloostrově je napjatá, neboť KLDR oznámila, že vlastní jaderné zbraně.

Ambice ministra zahraničí Cyrila Svobody (KDU-ČSL) a jeho náměstka Petra Koláře přispět ke zklidnění jsou přehnané, uvedl Klaus. Připomínají mu prý aktivitu exministra Jana Kavana při řešení balkánské krize. Kavan se pokoušel prosadit takzvanou česko-řeckou iniciativu, kterou dnes Klaus nazval "ďábelským plánem".

"A teď zase Cyril Svoboda s panem Kolářem. Myslím, že pan (předseda sněmovny Lubomír) Zaorálek tam rád cestuje do Severní Koreje," dodal prezident.

Diplomatické vztahy mezi ČR a KLDR nebyly nikdy přerušeny. Česká republika ovšem v této zemi uzavřela svůj zastupitelský úřad počátkem devadesátých let. Nyní plánuje, že by diplomatické zastupitelství v Pchjongjangu opět zprovoznila na nižší úrovni chargé d'affaires. Zájem o znovuotevření projevila Severní Korea
loni.

Spojené státy daly najevo, že situaci v tamním regionu chtějí řešit diplomatickou cestou s pomocí okolních států. Severní Koreu spolu s Íránem a Irákem americký prezident George Bush označil v lednu 2002 za "osu zla", která se snaží získat zbraně hromadného ničení.

Klaus: Hajdy z Koreje!

Týden, 3. 5. 2004 - Prezident mírní ambice české diplomacie při řešení situace na Korejském poloostrově.

Jen tři dny po návratu ze státní návštěvy komunistické Číny se Václav Klaus důrazně ohradil proti snahám české diplomacie zlepšovat vztahy se Severní Koreou.

Kritizoval rovněž snahu českého ministerstva zahraničí stát se jakýmsi arbitrem ve sporech mezi severní a jižní částí poloostrova. Nelíbí se mu ani plán znovu otevřít po více než deseti letech v severokorejské metropoli Pchjongjangu český zastupitelský úřad.

"Vůbec nechápu ambice některých našich politiků a ministerstva zahraničí k Severní Koreji. Oni tam na nás nejsou zvědaví," řekl Klaus v rozhovoru pro BBC.

O pomoc při jednáních se severním sousedem přitom Česko požádala Jižní Korea a spolu s ní Japonsko. Podle náměstka ministra zahraničí Petra Koláře má česká iniciativa podporu také v EU.

Klaus naopak považuje koncept Cyrila Svobody za obdobný "ďábelský plán", jakým byla aktivita exministra Jana Kavana při řešení balkánské krize. Severní Korea patří na seznam zemí, které prezident USA George Bush označil před dvěma lety za takzvanou "osu zla".