Václav Moravec moderátor

Jan Švejnar ve studiu BBC

Vláda premiéra Vladimíra Špidly v tomto volebním období nechystá kromě plánovaného zvýšení spotřební daně u tabákových výrobků žádné další zvyšování daní, už v polovině března to slíbil ministr financí Bohuslav Sobotka.

Bohuslav SOBOTKA (zvuková ukázka): Předpokládáme, že do roku 2006 dojde ještě ve dvou krocích k postupnému zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků tak, abychom splnili náš závazek k 1. lednu roku 2007 dosáhnout minimální sazby daně z tabákových výrobků, které platí v Evropské unii.

10. březen a slova vicepremiéra ministra financí Bohuslava Sobotky Bohuslava Sobotky. Nejen o daňové politice současné vlády bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl profesor ekonomie Jan Švejnar. Vítejte po čase v BBC.

Dobrý den.

Hezký dobrý den. Jak rozumíte slovu reforma?

Jako něčemu velkému, něčemu, co změní podstatně chod věcí.

Vláda premiéra Vladimíra Špidly se blíží k polovině funkčního období, premiér označil za jednu z hlavních priorit své vlády právě reformu, a to reformu veřejných financí. Je podle vás možné dosavadní kroky vlády označit slovem reforma, jak jste ji vyložil?

Já je označuji prvním krokem, jako prvním krokem na cestě k reformě, to znamená, je to krok správným směrem, je potřeba se tím zabírat, ale myslím, že je potřeba pokračovat.

To znamená, že je to součást reformy nebo je to jenom krok, ale reforma to není?

Může to být reforma, pakliže se bude pokračovat. Jestliže se nebude pokračovat, tak to reformou nebude samozřejmě.

A z toho, jak sledujete českou politiku, respektive českou vládu a její snahu udělat kroky další, aby to reforma byla. Bude to reforma nebo nebude?

Tak, to je samozřejmě těžké odhadnout. Já myslím, že je dobrá šance, že to bude reforma, ale samozřejmě, že to bude záviset na mnoha politických aspektech situace, a takže se to dá těžko odhadnout.

Pane profesore, když se podíváte na ty dosavadní kroky, omezení výplat některých dávek, například dávek nemocenských, úpravy daňových sazeb, zavedení nástrojů na potlačení šedé ekonomiky, z těch dosavadních kroků se ale přece nedá mluvit o, řekněme, zásadní změně systému, nikoli parametrů ve stávajícím systému.

Přesně tak. Zatím je to spíš, jak říkáte, jsou to první náznaky, že vláda chápe, že něco třeba je podniknout a bude záviset na tom, jestli se opravdu změní věci trochu více než pouze mírně parametricky, to znamená, jestli dojde k zásadním změnám, k zásadním posunům. A zde je důležité si uvědomit, že celým cílem takovéto reformy je, aby se ekonomika trochu zvedla a rostla rychleji než za posledních několik let.

Vy sledujete ze svého profesionálního pohledu dlouhodobě transitivní ekonomiky. Je podle vás pravděpodobné, že by ve druhé části funkčního období, ve kterém bude několik voleb a vyvrcholí ono, ona druhá část funkčního období hlavně volbami parlamentními, vláda bude muset obhajovat svůj mandát, bude-li chtít zůstat u vlády, u moci, že je vůbec možné, aby došlo k zásadní reformě?

Tak, to máte pravdu, je to velká politická otázka. Na druhé straně já myslím, že to ekonomicky je možné, to znamená, kdyby se k tomu vláda odhodlala, tak může stimulovat tempo ekonomického růstu podstatně, a to by jí samozřejmě potom ve volebním období též pomohlo.

Vy jste v několika velkých rozhovorech kritizoval, že vláda, a teď cituji doslova: "Nepřistoupila k důchodové reformě, reformě zdravotnictví či školství", možná až příliš jednoduchá a laická otázka. Je možné odhadnout, jak se v případě neuskutečnění citovaných reforem tento fakt odrazí na růstu hrubého domácího produktu?

Dá se to odhadnout, je to samozřejmě velmi složité a též se to časově posouvá, máme velké demografické faktory, obyvatelstvo stárne. Jestliže se neučiní podstatná reforma, tak ta situace bude čím dál horší. Nyní jsme zemí, která roste nejpomaleji ve střední Evropě, ale mohli bychom být jednou z nejrychleji rostoucí, pakliže bychom učinili rázná opatření. Ale uvědomme si opět, jsou to opatření, kde můžeme zajistit opravdu starým lidem, nemocným lidem dobrou péči, ale musíme si uvědomit, že je potřeba to udělat adresně a efektivně, nynější systém není velmi ekonomicky efektivní.

Můžete nám říci jako laikům, kteří nestudovali ekonomii, zda existují příklady ze světových ekonomik, kdyby neuskutečnění zásadních změn, nastavení parametrů a nastavení nového systému u penzí, u školství, u zdravotnictví mohlo vést dokonce i k pádu do recese, jsou takové příklady?

Dám vám příklad, který je velice blízký a jasný. Porovnejte celou Evropu, západní Evropu v průměru s Amerikou. Od roku 45 vidíme, že Evropa dostihuje západní Ameriku, Ameriku, ale v posledních deseti letech se najednou situace obrátila, Evropa je mnohem pomalejší, Amerika je rychlejší, pružnější a je to v zásadě právě v této oblasti, že Evropa má systém, který je velice rigidní, těžkopádný, velmi neadresný, Amerika je mnohem pružnější, a je to i v oblasti odchodu do důchodu, penzí, zdravotnictví a tak dále.

Existuje tedy časový rámec, kdyby v případě, že, protože o reformě zdravotnictví, o reformě školství, o reformě důchodů, hlavně o té důchodové reformě se mluví od začátku devadesátých let, o zásadní reformě, vždy docházelo pouze ke změně parametrů v rámci stávajícího systému, to znamená, že se reforma neuskutečnila. Existuje nějaký časový limit, kdy by skutečně česká ekonomika mohla být ve svém růstu bržděna a mohlo by dojít dokonce k poklesu ekonomiky kvůli tomu, že nedojde k zásadním reformám?

No, podívejte se, je to zase, nestane se to přes noc, a to je právě z politického hlediska ten problém, že se vždy dají věci o den odložit, o měsíc a tak dále, o rok, ale vidíme to tím, že jsme nejpomaleji rostoucí ekonomikou, vidíme to každý rok a je důležité si uvědomit, že někteří sousedé, kde jsme pohrdali jejich schopnostmi, jak ekonomicky pokračovat, ať už to je Slovensko nebo Polsko, penzijní reformu udělali.

Promiňte, když srovnáváte se Slovenskem, Polskem, Polsko, nemýlím-li se, odhaduje růst své ekonomiky v letošním roce na pět celých a pět desetin procenta. Není možné zase tady namítnout na tento argument, že tyto země dlouhodobě zaostávaly, že jejich HDP ve srovnání s HDP v průměru Evropské unie je daleko nižší než české HDP a podobně?

Je to možné namítnout, ale bylo by to zcestné, protože máme i Slovinsko, která je země vyvinutější, bohatší a též roste rychleji.

Tedy, když se podíváte na reformní úsilí vlád, především ve střední a východní Evropě, tak podle vašeho názoru Česká republika v posledních dvou, třech letech zaostává?

Zaostává, zaostává již delší dobu. Vzpomeňte si, měli jsme recesi, stagnaci v druhé polovině devadesátých let, z té jsme se dostali, což je v pořádku. Ale myslím, že je potřeba nyní udělat reformy dlouhodobějšího rázu, a to je právě zdravotnictví, penzijní reforma, ulehčení v oblasti daňové a zvětšení efektivity ve státní správě.

Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma odhaduje, že při tom, kdyby neproběhly ony reformy, tak může dojít ke zpomalení, nicméně podle těch posledních odhadů česká ekonomika v příštích letech může růst přibližně dvakrát rychleji než současné země Evropské unie. I tak se růst české ekonomiky může pohybovat kolem čtyř až pěti procent v budoucnu, to znamená, pět procent v budoucnu, pokud by nedošlo k reformám, tak může být ohrožen?

Ano, může být ohrožen a naopak, dojde-li k silným reformám, tak to může být i šest procent.

Nebo sedum?

A třeba sedum, já tam jsem opravdu optimista, ale to by záleželo velmi na tom, jak rychlé reformy. Ještě dodám k tomu, růst dvojnásobně, samozřejmě v období, kdy evropské ekonomiky rostou velice pomalu, dvojnásobné tempo růstu není tak velké, pakliže jsou plynule, tak můžeme mít tempo růstu, které mnohonásobně převyšuje západní Evropu.

Když s vámi každý novinář dělá rozhovor, tak pravidelně zmiňuje vaše číslo sedum, proto jsem zmínil ...

Ano.

... sedm procent jako potenciál české ekonomiky růstu hrubého domácího produktu. Jak jste došel k tomuto číslu, které je velmi často zmiňováno a předkládáno českým politikům?

Ano. Když, jestliže opravdu propočítáte, jaký je potenciál české ekonomiky, to znamená, lidský kapitál, lidské zdroje, zařízení, strojní zařízení, zahraniční investice, které jsou velmi podstatné, tak vidíte, že část tý ekonomiky jsou opravdu velmi efektivní. A pakliže by se zbytek ekonomik přiblížil efektivnosti, k tomu takovému vedoucímu sektoru, tak dojdete velice rychle k číslu, které je okolo sedmi procent.

Zmiňuje se teď o těch zemích, které vy jste zmiňoval, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, ...

Ano.

... ostatně a jejich reformní úsilí, kterou zemi byste především a proč dal za vzor české vládě, kde by se měla poučit z reformních kroků, které už jsou v praxi ověřené, to znamená, kde jsou tvrdá fakta, že se ona reforma vyplácí?

Podívejte se, můžete si vzít několik jich na pořad, záleží na tom, kterou zase reformu, jak jsem se již zmínil, například v oblasti penzijního systému, jak Polsko, tak Slovensko udělaly podstatnou reformu. Estonsko samozřejmě udělalo reformy v mnoha oblastech, ty jsou v určitém smyslu úplně nejdál. Slovinsko, já myslím, je velmi zajímavé, protože je to země, která je poměrně vyspělá a lidé vždy říkají: "Ty méně vyspělí mohou pokračovat rychleji a rázněji." Slovinsko, je pravda, v určité chvíli si to rozmyslelo a pokračovalo poměrně pomalu, zvláště třeba vůči zahraničním investicím, ale v mnoha jiných oblastech, například právní rámec zákonodárství postupovalo mnohem rychleji.

Myslíte, že Slovinsko je možné přirovnat k Irsku, že to je novodobé Irsko z nově vstupujících zemí Evropské unie?

Já bych řekl, že Slovinsko též má nevyužitý potenciál. Bude to Irsko, pakliže se nebude tolik bát nebo bránit přílivu zahraničního kapitálu. Slovinci zatím byli dost uzavřeni v této oblasti a tím se velmi liší od Irů, proto bych je zatím úplně nepřirovnával, ale mají podstatný potenciál i v tom, že jsou opravdu dost zvyklí působit globálně a jsou slovinské podniky, které investují v Americe, v Číně a tak dále, čili je to ekonomika otevřená a řekl bych dynamická.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC profesor ekonomie Jan Švejnar. Další téma, zásadní změny v systému ekonomiky. V rámci reformy veřejných financí se vláda rozhodla přistoupit ke změnám daní, především ke změnám zákona o DPH, o daních z příjmů právnických osob, o spotřebních daních. Vicepremiér, ministr financí Bohuslav Sobotka k daňovým změnám říká:

Bohuslav SOBOTKA, vicepremiér, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Jak víte, naše daňová politika je v zásadě nesena myšlenkou přesunu zdanění, míry zdanění v rámci stávající daňové kvóty na zdanění spotřeby s tím, že v jednotlivých krocích postupně snižujeme zdanění ekonomických aktivit.

Prohlásil v polovině března na ekonomickém fóru na pražském Žofíně vicepremiér, ministr financí Bohuslav Sobotka. Je profesor Jan Švejnar přesvědčen o tom, že snižování přímých daní a zvyšování daní nepřímých v České republice je dostatečné?

Není dostatečné, ale jak vidíme, uvažuje se o tom pokračovat dále, a to je krok velice správným směrem. Ve všech dynamických ekonomikách vidíme, že se zdaňuje více spotřeba a mnohem méně daně například na příjem ekonomickou aktivitu tak, aby se stimulovala ekonomická aktivita, aby si lidé dvakrát rozmysleli, než utratí místo, aby investovali a spořili.

Například daň z příjmu právnických osob se snížila na dvacet osm, respektive na dvacet šest procent k 1. lednu roku příštího. Jak byste dál, řekněme, snižoval daně, které se označují v ekonomice jako daně přímé?

No, tak například musí se samozřejmě najít další situace a způsob, jak vybírat určité množství peněz, protože ekonomika potřebuje určité daně, a potom bych pokračoval tímto samým způsobem dál, to znamená, ...

To znamená dvacet šest procent jako hranice daně z příjmů právnických osob je ještě příliš vysoká?

Já myslím, že je ještě příliš vysoká, že můžeme jít i níže a naopak stimulovat aktivitu v této oblasti, protože je pro ekonomiku velmi blahodárná.

Kde vidíte onen, onu hranici pro českou ekonomiku, reálie české ekonomiky, kdy vláda tvrdí, že chce sociální stav.

Podívejte se, není, ta hranice vlastně neexistuje nějak přesně definovaná, protože to závisí na mnoha dalších oblastech, to znamená, jestliže se například učiní reforma ve zdravotnictví a penzijním systému a ušetří se mnoho výdajů, potom mohou jít daně níž na hodnoty, které, o kterých se vám zatím ani nezdálo.

Existuje podle vás, řekněme, ještě zdanění, které by bylo možné označilo slovem vysoké, co se týče i zisků u právnických osob?

Je a je to důležité si uvědomit, že se situace ve světě podstatně mění. Jak jste se bavil o Irsku, Irsko snížilo daně a daně ze zisku velmi podstatně. Většina zemí na světě následovala, těch, kteří musí konkurovat, a to mění vlastně celou situaci, proto není dobré říci určitá sazba je minimum, protože to vše záleží na tom, jak se bude pohybovat zbytek světa. Zbytek světa se stává mnohem globálnější a konkurenčnější, a v tom smyslu je potřeba mít takový pohybující se cíl, to znamená, efektivnost v poměru k ostatním zemím.

Existují země, kde se zisk nedaní, pokud je znovu rozpouštěn do firmy, to znamená, pokud je investován?

V mnoha zemích jsou, ano, jsou daňové prázdniny nebo oddálení, pakliže se investuje v době silných investic a dělá se to v mnoha zemích, někdy i dočasně. Například z konjunkturálních důvodů v oblasti krizí a tak dále. Jsou státy ve Spojených státech, které mají velice nízké, prakticky skoro nulové daně. Čili vidíte často, že se registrace podniků v určitých místech, je právě za tímto účelem a bude to potažmo nyní po celém světě, protože budou podniky se moci usazoval celkem kdekoliv.

Že vstoupím do vaší řeči, ovšem neprojevuje nebo přeceňuje se vliv toho, když není zdaňován zisk, je znovu investován do podnikání, nepřeceňuje se vliv na růstu HDP a na vliv síle ekonomiky?

Já myslím, že se nepřeceňuje, ale je potřeba též zdůraznit, že samozřejmě investoři, podnikatelé berou v úvahu též další aspekty, například jak dobrá je pracovní síla kvalifikovaná, jak silný je právní rámec, to znamená, do jaké míry jim nebude zcizeno jejich bohatství a tak dále. Čili je to komplikovanější situace, ale samozřejmě míra zdanění hraje obrovskou roli.

Vláda se v programovém prohlášení zavázala, že nebude zvyšovat daňovou kvótu v České republice. Vicepremiér a ministr financí Bohuslav Sobotka míní, že vláda další změny daní už nechystá až na výjimku u daní spotřebních.

Bohuslav SOBOTKA, vicepremiér, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Neplánujeme žádné změny sazeb v oblasti spotřebních daní s výjimkou dokončení harmonizačního procesu u sazby daně spotřební z tabákových výrobků. Předpokládáme, že do roku 2006 dojde ještě ve dvou krocích k postupnému zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků tak, abychom splnili náš závazek k 1. lednu roku 2007 dosáhnout minimální sazby daně z tabákových výrobků, které platí v Evropské unii.

10. březen a slova vicepremiéra, ministra financí Bohuslava Sobotky. Co si myslíte o současném daňovém systému jako celku? V médiích se problematika daní redukuje, stejně tak, jako pravděpodobně i u vlády, na změny sazeb, ale daňový systém jako celek. Jaký podle vás je?

Je trochu příliš komplikovaný, bylo by velice žádoucí, kdyby se dal celý systém zjednodušit, samozřejmě vždycky bude určitý počet sazeb a určitá komplikace se nedá vyloučit. Na druhé straně myslím, že by bylo dobré se na celý systém podívat, některé položky úplně zrušit, některé redukovat, zjednodušit.

Jste přesvědčen o tom, že je to právě daňový systém, jaký v současné České republice platí, který způsobuje poměrně široký prostor podle některých ekonomů pro šedou ekonomiku?

Je to součástí, ano, samozřejmě je to daňový systém, jeho komplikovanost, jeho dopad a já myslím, že kdyby byl jednodušší, kdyby daňové zatížení bylo nižší, bude mnohem, já myslím, úspěšnější přimět část ekonomiku, která je nyní v té šedé nebo černé oblasti, aby vyšla na povrch. A potom samozřejmě ještě další velmi důležitá věc je komplikovanost celého systému, který není z daňového hlediska, ale z hlediska čistě formulářů, povinností reportovat a tak dále.

Když tedy se zaměřím na problematiku, kterou vláda vnímá také jako jednu z hlavních priorit, tedy boj proti šedé ekonomice, jsou zde registrační pokladny, majetková přiznání, ostatně majetková přiznání jeden z nejkontroverznějších zákonů, tří zákonů, kterými chce vláda bojovat proti šedé ekonomice a vláda zatím nemluví o zpřehlednění a reformě daňového systému jako celku. Znamená to, že podle vás boj proti šedé ekonomice těmi třemi zákony, jakou jsou majetková přiznání, jako jsou registrační pokladny, jako je kolkování, jsou nástroje neúčinné?

Ty nástroje budou do určité míry samozřejmě účinné, ale jejich účinnost může být samozřejmě mnohem vyšší, pakliže budou jednodušší a budou zasazeny do systému, který je jednodušší a který má menší zátěž. Znova opakuji, že tato opatření samo o sobě jsou v pořádku. Je potřeba šedou ekonomiku zmenšit a ...

Promiňte, že vám vstupuji do řeči, vy si myslíte, že majetková přiznání, registrační pokladny, kolkování může potlačovat šedou ekonomiku?

Bude to mít dopad v tom smyslu, že menší část lidí, že méně lidem se vyplatí při těchto opatřeních v šedé ekonomice být. Ale co říkám je, že jsou zase další opatření, která mohou dopad těchto prvních opatření zefektivnit.

To znamená, že postupuje vláda, řekněme, trochu nelogicky, že by měla začít spíš u zpřehlednění daňového systému?

Postupuje jenom částečně, přesně tak, jsou to jenom částečná opatření a ne nezbytně ta, která by mohla být prioritou.

Můžete zmínit některou zemi, kterou dlouhodobě sledujete, některé země, kde by institut majetkových přiznání byl skutečně výrazným prvkem v boji proti šedé ekonomice?

Často to nebude stavěno jako prvkem v boji proti šedé ekonomice, ale de facto to tím prvkem bude. Já myslím, že majetková přiznání například v západních zemích, v západní Evropě mají toto částečně za cíl, i když třeba už nyní si to mnoho lidí neuvědomuje.

Jen pro úplnost, podle posledního návrhu zákona o majetkových přiznáních finanční úřady mají moci kontrolovat původ registrovaného majetku bez omezení jeho hodnoty, netýká se to ale finančního majetku a majetku registrovaného v zahraničí, kde bude stále platit hranice nad jeden a půl milionu korun, to znamená, tento recept by měl vaši podporu?

Měl by mou podporu, samozřejmě je otázka, jaká budou další doprovodná opatření, co se s těmito majetkovými přiznáními bude dít a tak dále. Všeobecně, co vidíme ve světě, je v nynější globální ekonomice, kde se pohybuje mnoho peněz, které nejsou takzvaně čisté peníze, tak samozřejmě se tyto akce používají ke zvýšení dohledu nad nega ..., černou ekonomikou, globální černou ekonomikou.

Na kolik tyto nástroje, jako nástroje regulativní nebo kontrolní, způsobují, řekněme, byrokratické zatížení na občany, které může do jisté míry podle některých zbržďovat ekonomiku a její rozvoj?

Pakliže to je zatížení, tak to samozřejmě zbržďuje, a proto je zase opět potřeba, aby to bylo děláno poměrně jednoduše. Daňové doznání může být velice jednoduché. Vezměte si příklad americké, ten je nejjednodušší, toho nejjednoduššího formuláře, je to jeden papír a konec.

Vy ho vyplňujete?

Já ho vyplňuji poměrně delší, ale mohl bych vyplňovat i kratší, ano.

A vy, to znamená, vy nevyplňujete české daňové přiznání nebo viděl jste české daňové přiznání?

No, viděl jsem, já částečně též platím daně zde, protože zde působím, ale já vyplňuji poměrně jednodušší daňové přiznání, protože to hlavní vyplňuji ve Spojených státech.

Ale zkušenosti podnikatelů, se kterými vy se bavíte, tak se ukazuje, že to, že systém přiznávání daní je také komplikovaný.

Je velmi komplikovaný, ano.

Česká vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že nebude zvyšovat celkovou daňovou kvótu v České republice. Přiznávám, máte vy od svých kolegů ekonomů k dispozici údaje, jak se po všech těch změnách sazeb, různých sazeb, ať už daně z přidané hodnoty, spotřebních daní, daní z příjmů právnických osob změnila daňová kvóta v České republice, protože například podle Liberálního institutu došlo ke zvýšení daňové kvóty.

Dovedu si představit, nemám přesné výpočty, ale jelikož se některé daně zvyšovaly a jiné mírně snižovaly, tak si dovedu představit, že mohlo dojít ke zvýšení, ano.

Tedy byste tuto tezi potvrdil?

No, řekl bych, že je pravděpodobná, ale zatím neříkám, nemám přesné výpočty.

Čtyřicet procent, což byla daňová kvóta před vstupem současné koaliční vlády k moci, čtyřicet procent v porovnání s dalšími ekonomikami střední a východní Evropy, je jaká daňová kvóta?

Zatím je to poměrně vysoká, jsme mezi nejvyššími. Zase, musíme si uvědomit, že z výdajové stránky, protože máme velký schodek, je to mnohem větší, je víc než čtyřicet procent, z příjmové je méně než čtyřicet procent, nicméně jsme poměrně ve vysoké skupině a jsme též poměrně vysoko oproti zemím, které jsou na obdobné úrovni ekonomického rozvoje, to znamená, naši konkurenti ze zbytku světa.

Pokud byste měl mluvit o daňové kvótě a její výši, která by byla úměrná a rozšiřovala potenciál české ekonomiky, jaká výše daňové kvóty by tu byla?

Já bych šel tak o pět až o šest procent níž a potom věci znovu zkontroloval.

To je radikální, to znamená, na třicet čtyři procenta?

Poměrně, poměrně radikální postup, ale já myslím, že by to bylo ekonomice prospěšné.

Do které kategorie zemí by se pak Česká republika zařadila při daňové kvótě třiceti čtyř procent?

Když byla ve třiceti až třicetipětiprocentní, tak bude u zemí, rychle rostoucích zemí Asie a potom i některých zemí v Latinské Americe.

Podle vašeho názoru by tedy snížení daňové kvóty z těch zhruba čtyřiceti, možná jednačtyřiceti procent na třicet čtyři zvýšilo potenciál české ekonomiky ze sedmi procent na kolik?

Pardon, ze sedmi procent ...

Ze sedmi procent růstu HDP?

No, ne, já myslím, že by jsme začali dosahovat právě ...

Těch sedmi procent.

Ano, přesně tak.

Další téma, zásadní reformy důchodového, školského a zdravotnického systému. Pokud byste měl zmínit model, který by bylo možné uplatnit na totální změnu penzijního systému v České republice, protože jak víme, vláda nadále počítá s průběžným financováním penzí, tedy se zachováváním stávajícího modelu. Jaký model byste zvolil?

Podívejte se, ten model může být jednoduchý nebo komplikovaný, ale zásadní princip je zde ten, že momentálně máme příliš velký počet lidí, kteří jsou aktivně nečinní, jsou nečinní, to znamená, ekonomicky nepracují, a poměrně malý a zmenšující se procento lidí, kteří na ně musí vydělávat. Čili tak jako tak musíme najít systém, kde se postaráme velmi dobře o ty, kteří to opravdu potřebují, ale větší část obyvatelstva než nyní bude aktivní a bude přispívat. Tak, to je ten zásadní princip. Potom se mohou najít různé systémy, do jaké míry je to děláno soukromě, veřejně a tak dále, nynější systém je zcela veřejný a bylo by žádoucí, aby se přemístil na systém, kde je částečně veřejný, což je prospěné, protože to snižuje riziko, ale též, aby měl soukromý, soukromé parametry, soukromé části, protože též to přispívá lidem v rámci jejich spoření a dává jim to jistotu, že, co je jejich, to je jejich.

Myslíte, že je nezbytné, nutně nezbytné, aby do reformy penzijního systému vstupoval stát, řekněme, poměrně vysokou částkou, která by vedla k totálně změně parametrů, to znamená, aby stát to zásadní překlopení dvou systémů, ze systému průběžného, stávajícího, postaveného na jednom pilíři, na tom, že ti, kteří jsou ekonomicky aktivní, tak platí penze těm, kteří už ekonomicky aktivní nejsou, že je takzvaně nezbytný bez velké finanční injekce?

Tam bude potřeba samozřejmě finančně vyřešit to, že při přechodu z tohoto průběžného financování na financování v rámci spoření, ať už povinného nebo dobrovolného, je takzvaná mrtvá generace, to znamená, že jsou lidé, kteří budou muset platit jak na ty, kteří jsou již nyní už v penzi, tak na sebe samotné, aby si našetřili v budoucnosti. Toto je potřeba, tento dopad minimalizovat a rozložit ho na několik generací, to se dá samozřejmě vytvořit vládními půjčkami, dlouhodobými půjčkami a tak dále, a o tom samozřejmě mluvíte, a to znamená, tato intervence, tato ingerence je nutná a je nutná udělat dobře tak, aby ten dopad nebyl příliš tvrdý.

Kde na to ty vlády berou, pokud nebudou chtít prohlubovat schodek svých vlastních financí, což je zásadní problém České republiky, tak kde na to vzít? Tady na začátku let, devadesátých let byly peníze z privatizace, které vlády využít mohly.

Ano, samozřejmě, tam jsme propásli velkou možnost a já jsem to sám na začátku devadesátého roku navrhoval, aby se část privatizačních fondů, které získáme, použila za tímto účelem. Stále ještě je k tomu příležitost samozřejmě, protože ještě je možnost zprivatizovat část ekonomiky a využít toto právě k zásadní reformě, já myslím, by bylo velmi užitečné a prospěšné.

To asi netušíte, že ještě existuje sto dvacet miliard závazků například Fondu národního majetku a pokud by se prodal zbytek těch státní podílů, ať už v Českém Telecomu či jiných firmách, tak závazky daleko převyšují.

To je samozřejmě pravda, to je pravda a tyto závazky zde jsou a musí se nějak řešit. Čili tak, jako tak dojde k určitému zadlužení.

Není tedy v každém případě, toto by bylo podle vás rozumné zadlužení a některá z budoucích vlád, ne-li tato, by k zadlužení kvůli změně důchodového systému měla sáhnout?

Ano, bude muset. Myslím, že nebude jiného východiska. Čili nemá význam, aby to platila pouze nynější generace občanů, jestliže vlastně celá budoucí generace, všechny budoucí generace z toho budou mít blahobyt.

Průběžný systém jako zásadní myšlenka toho systému, která se nemění, alespoň z těch návrhů, protože abychom byli spravedliví, Vladimír Špidla, respektive ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach říká, že vláda je ochotna přistoupit k reformě důchodového systému, ale stále mluví o tom průběžném modelu, jako o zásadní myšlence, kterou opustit nehodlá. Je možné mluvit o reformě důchodového systému a přitom mít průběžný model financování?

Je možné, protože, jak říkám, ten hlavní element logický v tom je ten, že je potřeba změnit proporci nebo část obyvatelstva, které spoří a kontribuuje a část, která přijímá tyto dávky. Takže v tom smyslu je obrovský, obrovská změna, velká reforma, pakliže k ní dojde. Ale pak jsou další aspekty, které, aspoň jsme zde zmiňovali, ale já myslím, že je důležité si uvědomit, že samozřejmě průběžné financování do určité míry je žádoucí, protože to diverzifikuje riziko obyvatelstva, ale myslím, že není žádoucí, aby to byl jediný pilíř, a to je právě z tohoto důvodu jsou navrženy často dva nebo tři pilíře a tím se ještě více zvyšuje škála, možnost obyvatelstva, aby spořili a byli zajištěni různými způsoby.

Když jste mluvil o reformě školství, jako o jedné ze zásadních reforem, která může naplnit výšku potenciálu české ekonomiky v souvislosti s růstem hrubého domácího produktu, které konkrétní reformy školství jste měl na mysli?

Podívejte se, my máme poměrně dobrý systém primárního, sekundárního školství, zaměřil bych se na terciální, to znamená, na univerzitní školy, typy zařízení a výzkumu, protože zde silně pokulháváme za zbytkem světa a je to právě v této oblasti, kde se konkurence vyvíjí a bude dále zvyšovat a tudíž zde musíme dát důraz, abychom měli, byli dobře připraveni. Ten hlavní problém je dvojího typu. Jeden je, že vzděláváme poměrně malou část obyvatelstva, ať je to oproti západní Evropě, ale zvlášť oproti Spojeným státům, a nyní rychle rostoucím zemím na Dálném východě a i v Latinské Americe. Čili je potřeba zde dát důraz. Druhý potom je kvalita, to znamená, jak zajistit, aby toto, tato část vzdělání, vzdělávací systém byl opravdu na vysoké úrovni.

Konstatuje profesor ekonomie Jan Švejnar, host Interview BBC. Děkuji za rozhovor.

Děkuji.

Někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Švejnar: Česko by mělo snížit daně až o 6 procent

Lidové noviny, 22. 4. 2004, strana: 19 - České ekonomice by prospěla nižší daňová zátěž. Při snížení daňové kvóty ze současných zhruba 40 procent o pět až šest procent by česká ekonomika mohla dosahovat až sedmiprocentního růstu HDP. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC to včera uvedl ekonom a profesor ekonomie na Michiganské univerzitě v USA Jan Švejnar.

Vyslovil se pro zjednodušení daňového systému, které by mimo jiné mohlo společně s dalšími opatřeními, připravovanými vládou, pomoci v boji proti šedé ekonomice. "Bylo by dobré se na celý systém podívat, některé položky úplně zrušit, některé redukovat, zjednodušit," řekl.

Úspěch ekonomiky kromě ulehčení v daňové oblasti podle Švejnara závisí na zásadní reformě penzijního a zdravotního systému. Nutné je podle něj reformovat také školství a zvýšit efektivitu státní správy. "Mohli bychom být jednou z nejrychleji rostoucích zemí ve střední Evropě, pakliže bychom učinili rázná opatření," uvedl Švejnar.

Současné reformní úsilí české vlády Švejnar označil za první krok správným směrem na cestě k reformě. "Může to být reforma, pakliže se bude pokračovat. Jestliže se nebude pokračovat, pak to reformou nebude," řekl.

Daňová kvóta určuje celkové odvody domácností a podniků státu na daních a pojistném. V ČR v posledních letech mírně stoupá. Například roce 1998 byla kolem 38 procent, v loňském roce podle odhadu ministerstva financí těsně pod 40 procenty. Letos by měla být 40,7 procenta, v příštím roce 41 procent, předpokládá ministerstvo financí.

Švejnar: ČR by měla snížit daňovou zátěž o pět až šest procent

PRAHA 21. dubna (ČTK) - České ekonomice by prospěla nižší daňová zátěž. Při snížení daňové kvóty ze současných zhruba 40 procent o pět až šest procent by česká ekonomika mohla dosahovat až sedmiprocentního růstu HDP. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC to dnes uvedl ekonom a profesor ekonomie na Michiganské univerzitě v USA Jan Švejnar.

Vyslovil se pro zjednodušení daňového systému, které by podle něj mimo jiné mohlo společně s dalšími opatřeními, připravovanými vládou, pomoci v boji proti šedé ekonomice. "Bylo by dobré se na celý systém podívat, některé položky úplně zrušit, některé redukovat, zjednodušit," řekl.

Úspěch ekonomiky kromě ulehčení v daňové oblasti podle Švejnara závisí na zásadní reformě penzijního a zdravotního systému. Nutné je podle něj reformovat také školství a zvýšit efektivitu státní správy. "Mohli bychom být jednou z nejrychleji rostoucích zemí ve střední Evropě, pakliže bychom učinili rázná opatření," uvedl Švejnar.

Současné reformní úsilí české vlády Švejnar označil za první krok správným směrem na cestě k reformě. "Může to být reforma, pakliže se bude pokračovat. Jestliže se nebude pokračovat, pak to reformou nebude," řekl.

Daňová kvóta určuje celkové odvody domácností a podniků Státu na daních a pojistném. V ČR v posledních letech mírně Stoupá. Například roce 1998 byla kolem 38 procent, v loňském roce podle odhadu ministerstva financí těsně pod 40 procenty. Letos by měla být 40,7 procenta, v příštím roce 41 procent, předpokládá MF.