Václav Moravec moderátor

František Dobšík ve studiu BBC

Symbolická, tak označují i sami státní zaměstnanci středeční hodinovou stávku. Podle odborářů protestovalo proti rozhodnutí vlády vyplatiti státním zaměstnancům jen desetinu třináctého platu přes dvě stě tisíc lidí. Mluvčí patnácti Odborových svazů veřejné správy a služeb Alena Vondrová říká:

Alena VONDROVÁ, předsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací (zvuková ukázka): Ta stávka byla samozřejmě regionálně odlišná. Byla ovšem plošná a zachytila celou republiku. Získala značnou podporu i u těch zaměstnanců, kteří buď ze zákona nemohou, za druhé co mě velmi těší, že ke stávce se jinými formy, jinou formou podpory než je aktivní účast ve stávce, připojila celá řada dalších organizací.

Konstatuje mluvčí patnácti odborových svazů veřejné správy a služeb Alena Vondrová. Předáci odborářů hodnotí akci jako úspěšnou a nevylučují další důraznější akce. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

Jaká jsou podle vás kritéria, aby odborový předák mohl konstatovat o stávce, že je úspěšná?

Podle mě jsou to taková kritéria, že ten protest získá masovou podporu těch, kteří by se toho měli zúčastnit. A teď je otázka jestli se budeme dohadovat nebo nebudeme dohadovat o těch počtech, ale my můžeme prokázat, že těch osmdesát pět procent zaměstnanců se s touto protestní akcí ztotožnilo. Do stávky se jich zapojilo méně. Zhruba je to zaměstnanců z dvou tisíc škol a tisíc škol nám oznámilo, že to bylo tak půl na půl nebo stávkoval třeba jeden, dva nebo někdy i deset třeba z dvaceti.

Když používáte tato kritéria, respektive toto jedno kritérium pro hodnocení úspěšnosti stávky. Co podpora veřejnosti?

Samozřejmě podpora veřejnosti je pro nás velmi důležitá.

Myslíte si, že jste ji získali pro hodinový protest?

Nejsem o tom úplně přesvědčen, ale bylo to signálem pro vládu a tady jde o zaměstnance a podle nás v tenhleten moment nešlo o veřejnost. My jsme nechtěli právě tu veřejnost do toho vtahovat. Pro nás ta veřejnost jsou samozřejmě rodiče a nechtěli jsme nic komplikovat život víc než třeba prvního září. Takže jsme volili tuhletu, jakoby méně výraznou formu a samozřejmě pokud budeme se připravovat na nějakou akci, která by měla být razantnějšího rázu, když vláda nerozhodne, tak jak si budeme alespoň částečně představovat, tak samozřejmě budeme usilovat o podporu veřejnosti.

V hodinové stávce, v hodinové stávce tedy pro vás podpora veřejnosti nebyla důležitá.

Měla a samozřejmě má svůj význam, ale ten protest směřoval na vládu a pokud veřejnost má tenhleten názor, já ho beru na vědomí a respektuji.

Nakolik podle vás úspěšnost stávky potlačuje, řekněme častější využívání stávky jako formy protestu. Potlačuje tu úspěšnost?

Je to riziko. Jsme si toho vědomi, protože se tento protest může stát jaksi všedním a nebude až tak třeba upoutávat pozornost médií, ale tady si chci nebo chtěl, abychom si uvědomili, že tato záležitost byla opravdu protestního charakteru a neměla vyloženě zkomplikovat u nás rodičům tu péči o jejich potomky.

Když jste byl v Interview BBC naposledy, vzpomínáte, kdy to bylo?

Myslím, že jsem tady mluvil ke školskému zákonu a k zákonu upravujících pracovnících s vaší kolegyní, ale datum si teďka nevybavím.

V Interview BBC jako v půlhodinovém pořadu jste byl naposledy prvního září. Mluvili jsme my dva spolu o protestu. O jednodenní výstražné stávce, která se konala právě prvního září za učitelské platy. Připomínám, že tehdy se jí podle vašich odhadů zúčastnilo víc než tři tisíce dvacet základních a středních škol z celkového počtu pěti tisíc sedmi set škol. Pokud byste měl srovnat úspěšnost jednodenního protestu z prvního září roku 2003, se středeční hodinovou stávkou. Jak by to srovnání vypadalo?

Ta úspěšnost má svoje srovnatelné jakési limity. Tady šlo v té jednodenní stávce, šlo dosáhnout rozhodnutí vlády, které prostě nepadlo. Posunuly se určitá ta rozhodnutí, ta teď vlastně nastávají, nejsou až tak jako bychom očekávali. Proto byl ten protest zvolen pouze jako hodinový, že i s těmi dalšími platy, o kterých se hovoří souvisí víceméně odměňování pro rok 2005 a ten i samozřejmě v tenhleten moment začíná být důležitější než ten třináctý plat, který už velmi asi těžko zlomíme. Jde o čtrnáctý plat a o ten rok 2005.

Nedá se tedy srovnávat úspěšnost co se množství škol, které se zapojily do protestu, nedá se srovnávat ona úspěšnost.

Úspěšnost se dá srovnávat v tom, že to vyjádření, které k této stávce hodinové máme, tak je to opravdu asi čtyři šanony, které jsou zaplněny listinami, kde nám podporu vyjadřují jednotlivé školy z jednotlivých regionů a jak už jsem zmínil, tak se tam objevují a bylo to třeba hlavně z Prahy, že by očekávaly, že ten proces bude razantnější a že do něho jsou ochotni se zapojit, že ho podporují, ale že ta jedna hodina v podstatě pro ně nic neřeší.

Mluvčí patnácti odborových svazů veřejné správy a služeb Alena Vondrová neskrývala dopoledne svoji radost právě z účasti.

Alena VONDROVÁ, předsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací (zvuková ukázka): Jsem byla sama, a to říkám naprosto korektně, zaskočená tou spontánností a ukazuje se, že do stávky se zapojilo daleko větší množství lidí, než bylo vůbec hlášeno z organizací, kde jsem ani neočekávala, že jsou schopni si zorganizovat, protože se jedná o pracoviště síťová na území celé republiky, kde je velmi malý počet zaměstnanců. Přesto tito zaměstnanci se mnohdy stávky zúčastnili, nebo jiné formy protestu zúčastnili.

Říká mluvčí patnácti odborových svazů veřejné správy a služeb Alena Vondrová. Vy jste už na začátku Interview BBC řekl, že do hodinového protestu se zapojilo osmdesát pět procent škol a školských zařízení, kterých je v Česku více než pět tisíc sedm set. Více než dvě tisícovky škol zůstaly od osmé do deváté hodiny zavřené. Ta čísla, která jste sdělil jsou konečná nebo se ještě budou upravovat?

Mohou se upravit, protože nemáme hlášení z necelých deseti okresů, která to můžou nějakým způsobem ovlivnit, ale těch osmdesát pět procent toho zapojení bych chtěl, aby bylo vnímáno, že to podpořili. To zapojení, to fyzické je v těch dvou tisíc školách a těch zhruba tisících, kteří tu práci přerušili. Ti ostatní ...

Není to ale těch pětaosmdesátiprocentní číslo ona podpora protestu. Ne samotné fyzické stávkování či uzavřené dveře školy. Není to číslo zpochybnitelné?

Může se samozřejmě zpochybňovat, ale můžeme doložit, že ten počet je to, co přicházely a přicházejí petice, které jsme vlastně vyzvali zaměstnance, že na závěr té akce nebo v průběhu té akce mají podepsat prohlášení pro vládu, kde vyjadřujeme nespokojenost tímto rozhodnutím a obavu do budoucna, že ta čísla budou v podstatě, nebudou až tak zpochybnitelné.

Kolik celkem se pod ony petice připojilo podpisů? Kolik lidí petice podepsalo?

Když si vezmete, že ve školství je zhruba dvě stě tisíc zaměstnanců, tak to, co nám bylo nahlášeno, tak tento počet se bude pohybovat rozhodně ke sto padesáti tisícům.

Očekáváte tedy, že ještě podpisy přibudou z těch deseti okresů?

Samozřejmě, že jsou shromážděny na okresních oblastních a krajských oblastních radách. Což máte osmdesát pět bývalých okresů zhruba a čtrnáct krajských rad, takže vycházíme z čísel, které nám nahlásili kolegové z regionu.

Znamená to, že by tu petici a onen protest mohlo podpořit až devadesát procent učitelů?

To neočekávám, protože byly i výhrady vůči dalšímu platu, že to nevolíme jako šťastný argument, ale nám šlo o navýšení i v tom září kapitoly školství. Co se týká prostředků na platy a ten další plat je pouze v tomto roce jakýsi prostředek, jak to realizovat.

Stávka ale neměla jednoznačnou podporu všech odborářů. Jedna kritická připomínka. Druhá nejsilnější odborová centrála v zemi, tedy Asociace samostatných odborů považuje středeční hodinovou stávku, cituji do slova: "Za nepřipravenou a nepromyšlenou." Jak se vypořádáte s touto námitkou?

Já jsem se seznámil dávno s těmito námitkami, já je odmítám, protože jeden člen této asociace, odborový svaz, lékařský odborový klub, s námi v té konečné fázi vyjednával a pan kolega Kubek tyto názory nevyslovil. Já mám obavu, že je to pouze názor pana předsedy této konfederace, který ...

Bohuslava Dufka.

... který nebyl v podstatě nějakým způsobem kontaktován a vyzván, ale jeho člen té asociace s námi kooperoval a více méně alespoň slovně ji podporoval. Pokud změnil názor je to jeho věc samozřejmě.

Bohumír Dufek, který je šéfem Asociace samostatných odborů tvrdí, že hodinová stávka je zcela neúčinná a poklesu platů ve veřejném sektoru nezabrání. Pokud vy byste měl říci, zda může hodinová stávka zabránit poklesu platů ve veřejném a státním sektoru. Myslíte si, že toho je jednohodinová stávka schopná?

Tady není otázka co je schopna. Přímo ona ta stávka jako určitý, určitý...

Nátlak.

... nátlak. Děkuji. Ale tady jde o rozhodování vlády a to jsme chtěli ovlivnit a věřím tomu, že to stojí za zamyšlení. Pokud nestojí tak si myslím, že to není správné.

Co zatím říkáte reakci vlády, která mlčí?

Já se vám přiznám, že jsem dneska byl tak zahlcen novináři, že jsem nestihl reagovat nebo nestihl jsem stíhat reakce členů vlády.

Vláda mlčí.

Vláda mlčí. To je taky signál.

Jaký?

Že se možná nad tím zamýšlí.

Myslíte? A nebo nad tím, že ona hodinová stávka vládu vlastně vůbec nezajímala?

Věřím tomu, že zajímala. Měl jsem možnost se včera potkat na jiné události s panem ministrem Škromachem, který očekával, že budeme daleko razantnější. Já mu to nebudu chtít vymlouvat.

Tak co jste mu řekl? Že razantnější budete pokud neustoupí?

Něco na tento způsob.

Buďte konkrétnější prosím.

Já jsem hlavně vyjednávač a ne organizátor stávek. Vláda nás tím svým rozhodováním víceméně do tohoto vtlačuje, ale věřím, že to vyjednávání může ve finále přinést ty efekty. Kolegové ze západní Evropy určitě také nestihli něco vyjednat během jednoho, půl roku.

Vy jste pane předsedo naznačoval, že některé školy, řekl jste to opět v úvodu tohoto Interview, že některé školy vás jako předáka Českomoravského odborového svazu pracovníků školství upozorňovali na to, že jsou pro radikálnější protesty. Jaká je nyní vaše role? Musíte radikální postoje mírnit nebo naopak se čím dál víc kloníte k tomu, že vám de facto radikální postoje uvnitř vaší odborové centrály vyhovují a že bude dobré je v budoucnu využít?

Já jak už jsem řekl jsem vyjednávač. Je to ...

Vy jste ale také předseda, tak odpovězte na otázku.

Musím o tom samozřejmě s těmi lidmi dále jednat a pokud tento názor se stane většinovým názorem, já bych nemohl být předsedou, kdybych k tomu nestál čelem.

Můžete tedy naznačit, jaký poměr je mezi těmi radikáli uvnitř vaší odborové centrály, kterým hodinová stávka nestačí a říkají: "Je za potřebí připravovat radikálnější protest." A mezi těmi, kteří ještě dávají čas na vyjednávání a nejsou tak radikální. Jak velký je poměr mezi těmito dvěma skupinami?

My jsme ... takhle, regionálně je to velmi různé. Máme signály z jižní Moravy, kde už v podstatě do toho chtěli jít prvního září a my jsme je přesvědčovali, že ten jednodenní protest stačí. Tento protest hodinový byl organizován v rámci celé veřejné správy, kde v podstatě ta připravenost, jak už padlo na několika různých setkání s novináři, že se to i čeští zaměstnanci budou muset naučit. V podstatě se za svá práva postavit, když ta vyjednávání se dostanou do slepé uličky a uvědomme si, že vláda nám nenabídla ani kousek kompromisu od toho září, že v podstatě hovoří pořád o tom stejném, to co řekli zhruba někdy v červenci.

Vy také hovoříte stále to stejné a odpověď zůstala bez otázky, respektive otázka zůstala bez odpovědi. Tedy jaký je poměr mezi těma dvěma skupinami uvnitř vaší odborové centrály, řekněme tou skupinou radikální a tou skupinou umírněnou.

Ten poměr nemáme vyčíslen. O tom musíme debatovat, ale ten poměr se začíná zvyšovat ve prospěch těch radikálnějších.

To znamená už přesáhl zhruba padesát procent.

To ne, to ne ...

To znamená padesát na padesát. Pak už jen přítel na telefonu.

Říkám jako matematicky, nejsem matematik to teďka vyčíslovat. K tomu mě nedostanete, ale můžu vám doložit, že ty dopisy jsou prostě častější.

Další téma platové ohodnocení učitelů. Můžete stručně, jasně a výstižně popsat platové podmínky, které by vás jako vyjednavače Českomoravského odborového svazu pracovníků školství uspokojily, jaké to platové podmínky jsou?

Ty platové podmínky se odvíjejí v jakýchsi relacích pro nás. Samozřejmě vnímáme, že skokové navýšení je velmi obtížně řešitelné ohledně zdrojů státního rozpočtu. Ale je to otázka priorit. My jsme jako priorita pedagogové byli pojmenováni ve vládním prohlášení, že se přiblížíme na srovnatelný nebo na srovnatelné ohodnocení učitelů s, v Evropské unii, kde vznikl jakýsi úzus, že je to sto třicet procent k poměru průměrného platu v České republice. V současné době je to, když vezmu pedagogy jako celek, pouze několik procent. Zhruba těch pět. Samozřejmě u některých skupin, jako jsou učitelé na gymnáziích na průmyslových školách se to už posunulo na zhruba sto až patnáct procent. V některých regionech ...

Promiňte, že vstupuji do vaší řeči, abyste byl konkrétní pane předsedo. Když jste byl v tomto pořadu naposledy před tři čtvrtě rokem, tak jste konstatoval, opět právě s poukazem na plnění programového prohlášení vlády, co se týče odměňování učitelů a srovnatelných tarifů se státy Evropské unie. Řekl jste, že průměrný učitel prvního stupně by podle vás měl mít měsíční plat kolem osmnácti tisíc korun hrubého. To jste konstatoval prvního září. V rozhovoru pro BBC. Kdy byste si přál, aby k tomuto platu průměrný učitel na prvním stupni dosáhl.

Průměrný učitel osmnácti tisíc je možné, že po těch všech úpravách a pokud se naplní všechny ty předpoklady, které ministerstvo školství sděluje, že není důvod k poklesu dalších složek platu, jako jsou osobní příplatky a další. Tak je možno, že už se k tomu bude blížit v letošním roce, ale ten nárůst platů v ostatním sektoru prostě byl stejně zhruba tak dynamický o několik málo procentních bodů než bylo ve školství. A nám jde právě o ty relace.

Teď ale tedy vláda de facto naplňuje to co říkáte, oněch osmnáct tisíc, které jste tady před tři čtvrtě rokem vydával za číslo na kterém budete trvat, které budete požadovat například pro učitele na prvním stupni základní školy, tak ten závazek říkáte, že je splněn.

Není splněn ohledně těch sto třiceti procent k tomu průměrnému platu. Protože ten průměrný plat v České republice narostl také. Takže tady jde, tady jde o relace.

A kdy těch sto třiceti procent budete chtít dosáhnout? Už v roce 2005? Je to vaše minimální podmínka?

Ne my máme určitou nepsanou dohodu s ministerstvem, že rok 2006 by měl být tím rokem bilančním. A máme obavu, tak jak se vyvíjejí, že letos u těch některých pedagogů poklesnou příjmy oproti roku 2003, že se tento předpoklad prostě nenaplní.

Buďte tedy konkrétní. S jakým číslem jdete do vyjednávání co se platů učitelů týče v roce 2005?

Tady není otázka konkrétního platu, protože nevíme, jak se budou vyvíjet ty ostatní platy. Tady jde o relace a pokud ten požadavek náš je ve zvýšení tarifního příplatku, který máme. A víme, že zhruba dva procentní body toho nárůstu jsou zhruba ohledně jedné miliardy, osm set asi devadesát milionů, takže pokud bude vůle vlády řešit tuto svou prioritu, tak samozřejmě budeme chtít, aby to byla tahle ta cesta, kde se bude zvyšovat ten navýšený tarif pro pedagogické pracovníky.

Můžete říci částku v průměru kolik by měl dostat, podle vašich představ, v roce 2005 učitel v průměru na základní škole na své výplatní pásce navíc?

Mělo by to být v tom směru, aby v roce 2006 to bylo těch sto třicet procent, ale konkrétní částka se teď nedá přesně říct, protože samozřejmě ...

Počkejte, dá se říct, dá se říct, jestliže teď je průměrný plat učitele prvního stupně základní školy zhruba osmnáct tisíc korun hrubého, nemýlím-li se, tak průměrný plat v České republice se pohybuje kolem šestnácti tisíc ...

Přes sedmnáct tisíc je to už.

Přes sedmnáct tisíc. Tak to znamená, že vy očekáváte, když si to spočítáme, třetina z hrubá ze sedmnácti tisíc, to je nejste matematik, tak kolik je to?

Teď jsem myslel na něco jiného. To jste mě zaskočil.

To mi teď řekněte na co jste myslel, když tady hovoříme o platech učitelů?

Já jsem myslel na to, co vám řeknu dále k tomu, že by to mělo být rozhodně přes dvacet.

To by mělo být, pokud je třetina ze sedmnácti tisíc zhruba osm tisíc a to teď myslím, že nadsazuji. Dejme tomu šest tisíc. Šest tisíc korun, to znamená, že by podle vašich představ do roku 2006 měl průměrný plat učitele na základní škole dosáhnout zhruba pětadvaceti tisíc.

Samozřejmě v tom směru, když porostou i platy v těch ostatních, jako v celém veřejném sektoru i v té podnikatelské sféře.

Tam se očekává průměrný růst platů v následujících letech zhruba kolem čtyř a pěti procent. To znamená, že ten požadavek, když to zaměříme na teď aktuální čísla by byl zhruba pětadvacet tisíc v průměru pro učitele plus inflace. Tedy plus zvyšování platů. To znamená pětadvacet tisíc bude to minimum.

V podstatě ano.

A s tím, že budete chtít rovnoměrný růst platů v roce 2005 a 2006. To znamená, je-li to navýšení zhruba o šest až sedm tisíc v průběhu těch následujících dvou let, tedy tři tisíce až čtyři tisíce korun by podle vás mělo být přidáním v příštím roce.

Pro pochopení posluchačů se to možná dá takhle zjednodušit.

A proč? To jsem to zjednodušil tak, že by to bylo až vulgarizované nebo ...?

Ne, ne. Tady jde o ty objemy, které samozřejmě v tom školství jsou problematické, protože když přidáte tři tisíce třeba u knihovníků, kterých je řádově několik tisíc, učitelů je řádově desítek tisíc. Takže ty nároky na státní rozpočet samozřejmě jsou diametrálně jiné.

Ale také mohou být učitelé propouštěni a může se snižovat počet učitelů v závislosti na demografické situaci v České republice.

Samozřejmě o tom víme. Vláda schválila jakýsi Fahrplan, kdy každý rok má ta zaměstnanost i v resortu školství poklesnout o dvě procenta. Jsme si vědomi, že úbytky takzvaných výkonů alias těch dětí, vařených obědů a všechno to co školství jako služba služby zajišťuje. Takže tam dochází k jakémusi samovolnému úbytku. Tady se normativní metodou toto zpřísňuje, ale já bych chtěl podotknout, že si nemyslím, že je úloha odborů, jako vyhledávat ty školy a zjišťovat, kde jsou ty nebo ty věci, které by měly zefektivnit ten systém. My to samozřejmě vnímáme, pečlivě to sledujeme a je to na zastupitelích jednotlivých obcí a krajů, aby rozhodli o tom, která škola je v podstatě možné ji provozovat a ta která už je předražená, že by se jí mělo prostě řešit to, kam ty děti budou chodit. Jestli budou dojíždět nebo a tak dále.

Vy jste už jasné slovo řekl, že očekáváte, že do roku 2006 by se měl zvýšit plat učitele na základní škole zhruba z dnešních osmnácti tisíc na šestadvacet až pětadvacet tisíc korun. Mluvčí patnácti odborových svazů veřejné správy a služeb Alena Vondrová ve středu k tomu, co po stávce očekávají odboráři od vlády, doslova uvedla:

Alena VONDROVÁ, předsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací (zvuková ukázka): Co se týká toho co my očekáváme, my očekáváme, že po všech těchto zkušenostech včetně významného protestu zaměstnanců při rozhodování o platech v roce 2005 a 2006, o čemž bude vlastně jednáno v těch dalších týdnech, že bude vláda skutečně rozhodovat odpovědně na základě podkladů z analýz. Já to znovu zdůrazňuji proto, protože odbory to byly, který měly první svoje první vlastní podklady, které dávaly politikům, kde ti politici měli dostateční čas, jak jsem napsala v tom stanovisku odborových svazů všech, aby prostě podle toho reagovali, protože v té době se státní rozpočet teprve připravoval čili mohly být učiněny v něm změny.

Konstatuje mluvčí patnácti odborových svazů veřejné správy a služeb Alena Vondrová. Do kdy dáváte a teď se bavme o všech těch svazech, které hodinu protestovaly nikoli pouze jako Českomoravský odborový svaz pracovníků školství.ve vztahu k ministerstvu školství. Do kdy dáváte vládě prostor na vyjednávání o výši platů státních zaměstnanců v roce 2005, než budete uvažovat o výraznějších protestech?

Ta jednání probíhají a ten čas je v podstatě stanoven horizontem úpravy státního rozpočtu. To znamená, že do prázdnin by mělo být z velké části jasno, kolik je ochotna vláda nám, jako zaměstnancům toho veřejného sektoru, do toho státního rozpočtu, co se týká objemu prostředků, zařadit.

Loni v září učitelé stávkovali jeden den, ve středu jednu hodinu. Pokud by měl přijít další protest k jaké formě vy byste se klonil?

Já osobně?

Hm.

Já bych se klonil k tomu, aby vláda nějakým způsobem rozhodla ve prospěch těch zaměstnanců. Pokud ...

To není protest, pane předsedo, vy to zkoušíte.

Ne, ne. Já si nechci hrát na profesionálního revolucionáře. To ani náhodou, ale pokud, je to podmíněno rozhodováním vlády. Já teď nechci ničím vyhrožovat a nic zlehčovat, ale jsme si vědomi, že pokud to bude další nebo jsem si vědom, pokud to bude další protest, že budeme muset, jak už tady padlo, získat na svou stranu veřejnost a v ten moment, pokud budu vědět, že ta veřejnost nějakým způsobem většinovým přijímá jednak ty požadavky a jednak tu formu, tak si myslím, že ta akce je potom zorganizovatelná během tří týdnů.

Podle toho, co jste naznačil, tedy podle toho, jak se budou vyvíjet jednání s vládou, tak vy připouštíte, že na místě je i časově neomezená stávka. Rozumím tomu správně?

Je to jedno z možných ještě krajních řešeních.

A kdyby jste začali shánět podporu veřejnosti, protože najít podporu veřejnosti, vzpomeňme na ten jednodenní protest, když jsme spolu u těchto mikrofonů seděli před třičtvrtě rokem, tak jste litoval, že se během toho jednodenního protestu, na ten jednodenní protest nepodařilo ... Vzpomínáte na to velmi dobře. Jaké přesvědčovací prostředky byste zvolili pro časově neomezenou stávku?

Víte nám nahrává teďka legislativní proces, kdy školské zákony jsou na pořadu dne a jeden z těch momentů nebo momentů, jedna z těch věcí, která v tom má být něco jako novinka, je rámcový vzdělávací program, kde podle mě ti kolegové a věřím, že i většina jsou určitým způsobem kreativní nebo chtějí víceméně ovlivnit i vlastně to klima v té škole a další a další věci, které jsou pro děti důležité. Že se do toho zapojí a že tady budeme mít platformu jak říct: "Ano, my chceme, vážení rodiče, vážené děti, vážení studenti, prostě posunout ten vzdělávací systém na základě tohoto zákona, ale nemůžeme to dělat, pokud nejsme motivováni."

Tím otevíráte další téma. Školský zákon a zákony s tím související. Poslanecká sněmovna začátkem dubna propustila do takzvaného prvního parlamentního čtení nový školský zákon. Ministryně školství Petra Buzková ho ve sněmovně charakterizovala těmito slovy:

Petra BUZKOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (ČSSD) (zvuková ukázka): Návrh zaručuje právo dítěte v posledním roce před zahájením povinné školní docházky na přijetí k předškolnímu vzdělávání a bezplatnost tohoto vzdělávání. V základním vzdělávání nově definuje způsoby jiného plnění povinné školní docházky a vymezuje podmínky individuálního vzdělávání v rámci prvního stupně základní školy, které doposud probíhá jako takzvané domácí vzdělávání. Dále například zavádí neklasifikaci v předmětech výchovného charakteru a podobně. V oblasti středního vzdělávání se nově definují stupně vzdělání. Nová úprava je také v pojetí maturitních zkoušek, z jejich zavedením se počítá od školního roku 2007 až 2008. Součástí návrhu je rovněž řada nástrojů, které zvýší vertikální i horizontální prostupnost systémem vzdělávání a jsou rovněž významnými nástroji celoživotního učení. Například možnost, zda /výpadek signálu/ vzdělání, uskutečňovat zkrácená studia k dosažení stupně vzdělání, utvářet modulární strukturu poskytovaného vzdělávání, zavádět distanční formu studia, organizovat kurzy různého druhu a podobně.

Slova ministryně školství Petry Buzkové pronesená prvního dubna v poslanecké sněmovně, kdy zdůvodňovala takzvaný školský zákon a zákony s tím související. Kromě jiného i zákon o pedagogických pracovnících. Tedy k tomu, aby jste v případě časově neomezené stávky přesvědčili veřejnost nahrává to, že právě ve sněmovně jsou tyto klíčové zákony a tedy tím budete chtít spojit to, že když se promění školství budete chtít kvalitní učitele pro své děti, tak je budete muset zaplatit. Je to tak?

Pokud chceme, aby školství nebo vzdělávání jako takové bylo kvalitní, je to veřejná služba, tak ty zaměstnance, což jsou samozřejmě hlavně pedagogové byli motivováni, tak není to možné za současného platového ohodnocení.

Myslíte tedy, že vám tato situace nahrává k tomu, aby jste získali na svoji stranu veřejnost.

Nahrává. Pokud chcete, aby ty školy byly nebo splňovaly ten předpoklad té změny, že i to školství se samozřejmě vyvíjí, jako služba. Ten učitel má jinou roli, než měl třeba já nevím před třiceti lety. Takže je potřeba do toho školství opravdu investovat a ne tam jenom přisypávat jenom malými hrstmi.

Pane předsedo, když se bavíme o školském zákonu, který je v takzvaném prvním parlamentním čtením byl schválen, vstupuje do čtení druhého. Co konkrétně jako vy, rozumějme školští odboráři, budete chtít na školském zákonu v těch dalších čteních změnit?

Je to spousta drobností, které asi by až nebyly tak zajímavé.

A ty které by byly zajímavé?

Ty které jsou zajímavé, tak my to samozřejmě sledujeme především z toho pohledu zlepšení, zlepšení podmínek zaměstnanosti. Ona existuje jakási, já si teďka nevybavím to slovo, ale jakási falešná představa, že ten učitel v podstatě pracuje pouze když učí. A že když mají děti prázdniny, že mají učitelé prázdniny. To v podstatě není pravda. Učitel má osmihodinovou pracovní dobu a má stejnou dovolenou, navýšenou tedy o tu určitou část během těch hlavních prázdnin a o těch vedlejších prázdninách jsou regiony, kde se to třeba musí napracovávat a my jsme tam usilovali a což se nám podařilo částečně, že o těch vedlejších prázdninách by měli učitelé v podstatě povinně nařízeno samostudium. Ať už formou, že budou docházet na nějaké kurzy nebo budou skládat z toho účty, co na sobě prostě udělali a tam náš návrh byl na deset pracovních dnů, což obnáší ty vedlejší prázdniny, kdy si všichni myslí, že učitelé leží doma a nic nedělají, což není pravda. Oni mají práce související nebo to mají napracováno, takže vlastně mají náhradní volno. Takže tady chceme usilovat o to, aby těch šest navrhovaných dnů se zase posunulo na těch deset.

Konstatuje předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík. Děkuji za to, že jste přišel do BBC, že jste byl hostem Interview BBC.

Děkuji za pozvání.

Takové bylo Interview BBC. Děkuji.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.