Václav Moravec moderátor

Walter Bartoš ve studiu BBC

Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, u mikrofonu je Václav Moravec. V parlamentním studiu BBC je pak předseda školského výboru Poslanecké sněmovny, stínový ministr školství za Občanskou demokratickou stranu Walter Bartoš. Vítejte v Interview BBC, dobrý den.

Hezké odpoledne.

Dočetl jsem se z vašeho životopisu, že máte dva syny, předpokládám správně, že je to informace pravdivá?

Ano.

V jaké fázi vzdělávacího procesu vaši dva synové jsou?

Tak, ten první navštěvuje osmileté gymnázium a ten druhý teď chodí do první třídy základní školy.

Nad čím vám v souvislosti se vzděláváním vašich synů zůstává, obrazně řečeno, rozum stát?

Tak, náš vzdělávací systém potřebuje do budoucna normu, která by samozřejmě vzdělávání posunula k moderním trendům. Myslím si, že...

Promiňte, pane poslanče, vy teď už mluvíte jako předseda, byť jím samozřejmě jste, školského výboru Poslanecké sněmovny a ne jako rodič. Neříkejte mi, že takto byste odpovídal na rodičovské schůzce, pokud bych se vás jako ředitel školy zeptal, nad čím vám v souvislosti se vzděláváním vašich synů zůstává rozum stát?

Rozum stát mi zůstává nad tím, že jako rodič mám pořád ještě velmi malé právo volby pro své dítě, volby vzdělávacího programu v té dané konkrétní škole. Existují osnovy, které jsou příliš striktně dány státem a je v nich velice málo jakési možné volitelnosti tak, aby si každý mohl vybrat vzdělání podle svých potřeb. A já bych pro své dva syny chtěl vybrat vzdělání, které bude více vyhovovat jejich potřebám.

Buďme konkrétní u toho vašeho syna, který chodí na osmileté gymnázium. Jaké právo volby u jakých konkrétních předmětů byste chtěl a nyní ho nemáte?

Tak, především se jedná o to, že osnovy a plán gymnázia vlastně nařizují, které předměty mají být a není možné například vybírat předměty další.

Buďte konkrétní.

Můj první syn se zabývá oborem, zabývá se železnicemi, to je jeho jakoby takové hobby a tomuto oboru se například na gymnáziu nemůže věnovat přímo v nějakém volitelném předmětu. Myslím si, že v budoucnu chce také v této oblasti pracovat.

Počkejte, tady vám vstoupím do řeči, ale pak by nemusel být na gymnáziu a mohl být na střední železniční škole, pokud se zajímá o železnice?

No, samozřejmě se zabývá železnicemi, nicméně gymnázium je škola, která by také měla nabízet jistou část, jistý nadstandard volby tak, aby vyhovovala potřebám mého dítěte. Já si myslím, že není nutné navštěvovat železniční školu.

Dovedete si zase představit gymnázium, na kterém by se vyučovalo, vyučoval nějaký předmět pro milovníky železnic, pokud by někdo měl rád letadla, tak by byl jiný předmět pro milovníky letadel a podobně?

Dovedl bych si to představit. Dovedl bych si to představit z toho důvodu, že musí existovat jistá část, kterou si ti klienti toho vzdělání, klient, čili můj syn v tomto případě vybere. Gymnázium je škola, ze které se nastupuje na vysokou školu, dává lepší předpoklady pro vysokou školu ve všeobecných předmětech jako je matematika, fyzika a tak dále, proto je můj syn na gymnáziu. Nicméně chce studovat vysokou školu dopravní a k tomu potřebuje možná ještě nějaké další odborné předměty a proto si myslím, že gymnázium by toto mělo nabídnout.

Ale nicméně u gymnázia byste asi šíři předmětů musel limitovat, protože pak by si každý student mohl téměř zvolit cokoliv a kde by ředitel takového gymnázia bral odborníky na výuku problematiky železnic, letectví či jiných předmětů?

Tak, odborníci se dají brát také externě. Znám spoustu případů, kdy externisté učí na střední škole a není to až takový problém, takže je možné, samozřejmě existuje jakýsi limit počtu žáků, který je únosný při vzdělávání, limit finanční a tak dále. Nicméně toto momentálně osnovy gymnázia neumožňují, takže můj syn chodí do gymnázia, které mu nabízí všeobecné vzdělávání a není možné se v něm nějak speciálně profilovat.

Když se zaměřím na vašeho prvního syna, kdy půjde na vysokou školu?

Na vysokou školu půjde za dva roky.

Mohutný průvod studentů a pedagogů nespokojených s financováním vysokých škol prošel ve čtvrtek centrem Prahy, odhady mluví o tisíci až dvoutisícovkách vysokoškolských studentů a pedagogů, kteří protestovaly centrem Prahy. Má akce Týden neklidu, v jejímž rámci se pochod Prahou uskutečnil, vaši podporu?

Já bych řekl, že v podstatě mou podporu má. V podstatě mou podporu má, a to z toho důvodu, že chápu znepokojení studentů z toho důvodu, neboť nedostatek peněz, který ve vysokém školství je a ty vysoké školy jsou skutečně ve srovnání se zahraničím velmi podfinancované, do budoucna ohrožuje vlastně jakousi nabídku, kvalitní nabídku vysokoškolského vzdělávání. To se týká těch studentů, kteří dnes studují a do budoucna ohrožuje také šance dostat se na vysokou školu pro ty, kteří dnes nestudují, například pro mého syna, takže si myslím, že je třeba, aby do vysokoškolského sektoru teklo více peněz, na druhé straně je třeba lépe definovat, co je předmětem podpory státu, co je tedy u vysokoškolského vzdělání chápáno jako veřejný statek, jakým způsobem to stát má podporovat, to si myslím, že dnes nemáme, čili jenom prosté nalití peněz do vysokoškolského systému samozřejmě nic neřeší. A pak je ta druhá část, kterou studenti neříkají, proto jsem řekl, že v podstatě mají moji podporu, ale ne úplně na sto procent. Je třeba hledat dodatečné zdroje financování. Myslím tím samozřejmě privátní zdroje, zdroje z firem a také hledat jakousi finanční spoluúčast studentů na vysokoškolském vzdělávání, neboť vysokoškolské vzdělání není jenom veřejný statek, ale také statkem soukromým částečně.

Rektor Masarykovy univerzity v Brně, senátor Jiří Zlatuška pro Týden neklidu nemá zrovna mnoho pochopení a v rozhovoru pro BBC konstatuje:

Jiří ZLATUŠKA (zvukový záznam): V tom akademickém mě obecně zneklidňuje to, že důraz v takových věcech jako v těch dnešních protestech je kladen víc na peníze, než na to, co dělají vysoké školy uvnitř se sebou, jakým způsobem se uvnitř mění, jak se transformují skutečně rychle k tomu, aby se vyrovnala ta generační zpoždění, které máme se západní Evropou nebo Spojenými státy.

Řekl v úterý v rozhovoru pro BBC rektor Masarykovy univerzity v Brně, senátor Jiří Zlatuška. Co si stínový ministr školství za Občanskou demokratickou stranu a předseda sněmovního školského výboru Walter Bartoš myslí o argumentu, že by vysoké školy měly začít u sebe nejprve se tedy zásadně změnit a pak požadovat víc peněz?

Pan rektor Zlatuška mluvil, že mu vadí to, že jde především o peníze, že se vysoké školy nemění. Já mám pocit, že měl na mysli samozřejmě peníze z veřejných zdrojů, pokud budeme mluvit o penězích ze soukromých zdrojů.

Nejen, nejen to. On měl na mysli i samotnou proměnu vysokých škol, nabízení studijních programů, které by zaujaly, o samotnou proměnu struktury vzdělávání na vysokých školách a nejen o požadování většího množství peněz, to jsou argumenty Jiřího Zlatušky.

To právě s tím velmi souvisí ta druhá část. To znamená privátní zdroje, školné a další privátní zdroje jsou především motivačním prvkem a ten motivační prvek má avers a revers, jako mince. Na jedné straně je tu motivační prvek pro studenty, kteří si budou vzdělání platit a tudíž, když si něco platí, budou daleko více si hlídat, aby školy učily to, co bude v budoucnu pro ně potřebné, aby jaksi více vycházely vstříc očekávaným potřebám těch studentů a na druhé straně právě to školné vytvoří na vysoké školy jistý tlak, jistý tlak na to, aby se začaly chovat jinak, takže dodatečné privátní zdroje podle mého názoru nejsou jenom o mechanickém přilévání peněz do vysokoškolských rozpočtů, ale jsou především o změně motivací, které pak změní charakter vysokých škol. Samozřejmě, je to ale běh na dlouhé tratě, není to otázka půl roku.

Pane předsedo, ve vaší Modré šanci pro vzdělávání, kterou jste sepsal na straně dvacet sedm doslova k šanci na rozvoj vysokých škol píšete, cituji: "K vícezdrojovému financování patří to, aby jistou část prostředků vysoké školy získaly z privátních zdrojů, nicméně významnou roli musí sehrát i účelně zaměřené, cíleně a v dostatečné výši dotované rozvojové programy založené však na principu vícezdrojového financování." Můžete teď konkrétně říci poměr peněz, které by šly ze státního rozpočtu, které by šly ze soukromých firem a které by šly ze školného, pokud byste byl ministrem školství České republiky, řekněte prosím tři čísla?

To je docela obtížné na tuto otázku odpovědět. Já bych možná začal trošku zeširoka a pak se zkusíme k tomu nějakým způsobem dostat.

Ne, začněte, promiňte, začněte nejdřív konkrétně, začněte těmi čísly. Jste-li stínovým ministrem školství, jste-li autorem Modré šance pro vzdělávání, to číslo jsem právě v té Modré šanci nenašel, řekněte, prosím, ten poměr rámcově, kolik by šlo ze státního rozpočtu, kolik by platili studenti a kolik by platily firmy a další soukromé zdroje?

Dobře, takže číslo podle mého názoru ze státního rozpočtu předpokládám, že by to navýšení, které je dneska 18,5 miliard, by mohlo být někde kolem dvaceti miliard. Předpokládám, že 5,2 miliard, pokud by školné v průměru bylo dvacet tisíc, říkám v průměru a je to velmi hrubý odhad, by mohl jít ve výši 5,2 miliard, protože dneska máme něco přes 248 tisíc studentů a z privátních firem předpokládám, že by, a to je teď hrubý předpoklad, to číslo skutečně je momentálně ještě velmi diskutabilní, předpokládám dvě, tři miliardy určitě do toho sektoru by mohly jít.

Připomeňme, proč vysokoškoláci z Olomouce a k nim se připojili i studenti dalších vysokých škol vyhlásili přelom března a dubna za Týden neklidu. Slovo má student pražské filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jakub Jareš.

Jakub JAREŠ (zvukový záznam): Tak, konkrétně ten cíl je jasný. Navýšit rozpočet vysokých škol pro příští rozpočet tak, by tam bylo nejméně 5,2 miliard a potom dlouhodobější cíle jsou, aby se ten rozpočet vysokých škol zvednul z 0,78 % HDP, kolik dostáváme dnes, na běžný evropský průměr, který je 1,5 % HDP. To je náš cíl, tudíž navýšení z osmnácti miliard, kterou jdou dnes do vysokého školství na cirka třicet dva.

Odůvodnil v pondělí v rozhovoru pro BBC hlavní cíl akce Týden neklidu student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jakub Jareš. Počítal-li jsem dobře, Waltře Bartoši, vaše čísla, tak dvacet miliard ze státního rozpočtu, to znamená navýšení o dvě miliardy oproti současnému stavu, pět a půl miliardy za školné a zhruba dvě miliardy ze soukromých zdrojů. To znamená, že vám přijdou třicet dvě miliardy korun jako požadavek studentů v rámci Týdne neklidu za přemrštěný?

Tak, ono je potřeba vycházet především z jakýchsi rozpočtových možností. Když se podíváme na proporce těch tří čísel, které jsem uvedl, tak je to, ty privátní zdroje dělají více než dvacet pět procent celkové sumy, což je průměr zemí OECD, dneska se pohybujeme v privátních zdrojích někde na patnácti procentech a mně samotnému připadá stahování peněz k HDP velice, velice zamlžené, a to z toho prostého důvodu, že samozřejmě každé DHP je jiné, každá země vzdělává jiný počet studentů a samozřejmě pokud nebudeme přesně definovat veřejný statek, čili co je obsahem té veřejné služby, tak bavit se o rozpočtech a o těchto proporcích je prozatím velmi jakoby vzdálené. Je třeba nejprve říct, co je to veřejný statek, a to by mělo být...

Vy jste si teď o tu otázku řekl. Co je veřejný statek, můžete do půl minuty formulovat vaši představu veřejného statku v souvislosti s vysokoškolským vzděláváním?

Tak, veřejný statek je v podstatě to, co stát bude považovat za předmět své podpory. Jinými slovy jakýsi základní standard vzdělávání, který stát musí definovat v těch daných oborech, které se vzdělávají a na které je ochoten dát tyto peníze. To takhle nelze říct.

Co takto nelze říct?

Do půl minuty nelze, na tom se prostě musí domluvit akademická obec, musí se na tom domluvit ministerstvo školství a další partneři, například zaměstnavatelé a samozřejmě také stát musí říct, co je ochoten platit. Bude definovat na základě toho veřejný statek a co bude navíc, tak to už si studenti musí doplatit.

Vy jste naznačil, že by, poslouchal-li jsem vás dobře, dvacet tisíc korun bylo školné, roční školné v průměru?

Dvacet tisíc, berme to číslo velmi, velmi zhruba odhadem. Samozřejmě to je průměrná jakási částka, která může být s každou školou jiná, takhle bych se asi přesně vyjádřil. Samozřejmě budou školy, které to školné budou mít výrazně nižší, neboť o ty školy není takový výrazný zájem a samozřejmě tam, kde poptávka bude vyšší, to školné může samozřejmě narůst i do vyšších částek. Nemám pocit, že by stát měl nějakým způsobem vydávat právní normy, které budou přesně limitovat výši školného.

V případě, že byste se stal ministrem školství, do kdy byste od nástupu do funkce prosadil školné?

Já si myslím, že by bylo třeba to prosadit velmi brzy, protože ty vysoké školy se potřebují přizpůsobovat. Mluvil jsem o tom, že školné je motivačním prvkem. Na druhé straně, pokud ale mluvíme o zavedení školného, je třeba také zmínit tu větu B, to byla věta A. Věta B znamená, že také bude potřeba podpořit ty studenty, kteří studují na vysokých školách a kteří chtějí dále nějakým způsobem se vzdělávat, a to z toho důvodu, neboť školné se nesmí stát sociálním filtrem, nesmí se stát bariérou pro děti nebo studenty z méně příjmových skupin, takže proto je třeba, aby stát podporoval studenty na vysokoškolském studiu.

Vy, promiňte, vy právě v Modré šanci, že vstupuji do vaší řeči, píšete a máte představu o jednotné studentské dávce, což by byl nárokový příspěvek stanovený v jednotné výši pro každého studenta vysoké školy. Můžete říci vaši představu té jednotné studentské dávky, jaká by byla její výše, prosím?

Ta její výše se dá vypočítat momentálně tak, že peníze, které jsou na /nesrozumitelné/, což je asi osm set milionů, vydělíte počtem studentů, což je asi 248 tisíc, vycházelo by to někde kolem čtyř tisíc, nicméně to není ta částka, která může být definitivní. Je možné ještě další peníze, podle mého názoru, získat z aktivní politiky zaměstnanosti, což jsou peníze ministerstva práce a sociálních věcí. Nicméně jednotná studentská dávka...

Zhruba pět tisíc korun by získal ročně každý student v rámci jednotné studentské dávky?

Mohl by získat pět tisíc, ta čísla zase jsou zase závislá od toho, jaká bude rozpočtová situace. Nicméně studentská dávka není jediným prvkem.

Ano, teď jsem se k tomu chtěl dostat. Příspěvek státu na studentské spoření. Ten by byl podle vašich představ v jaké výši, jak vysoký by byl příspěvek státu na studentské spoření?

Podle mých momentálních propočtů by stát mohl ročně studentovi přispívat až šest a půl tisíce na jeho účet. Předpokladem by bylo, že student si naspoří nějakou částku do výše asi dvaceti tisíc, čili aby měl alespoň na první školné a bude spořit asi tři roky a pak ve třetím roce by skončilo to spoření, nicméně stát by tomu studentu dával až do pátého ročníku asi přibližně šest a půl tisíce. Vychází to někde kolem čtyř miliard ročního rozpočtu, což ve srovnání například se stavebním spořením je docela nízká částka a myslím si, že toto se vyplatí. Čili studijní spoření je dalším prvkem balíčku podpory studenta a třetím prvkem by pak bylo prospěchové stipendium.

To by ale bylo individuální podle prospěchu, jak už praví jeho název. To znamená, že taková univerzální částka, kterou byste vy, v případě, že by bylo zavedeno roční školné v průměru dvacet tisíc korun, tak byste studentům univerzálně dával zhruba dvanáct tisíc korun. Osm tisíc by pak?

Osm tisíc by pak student musel doplatit.

Zaplatit ze svého. Další...

Ale to je věc samozřejmě diskuse ještě podle rozpočtových možností. Prozatím podle momentálního rozpočtového stavu by se to takto dalo jakýmsi způsobem realizovat.

Dalším tématem - nový školský zákon. Začněme citátem, následující slova pronesla ministryně školství Petra Buzková ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně a popsala tak nový školský zákon.

Petra BUZKOVÁ (zvukový záznam): Návrh zaručuje právo dítěte v posledním roce před zahájením povinné školní docházky na přijetí k předškolnímu vzdělávání a bezplatnost tohoto vzdělávání. V základním vzdělávání nově definuje způsoby jiného plnění povinné školní docházky a vymezuje podmínky individuálního vzdělávání v rámci prvního stupně základní školy, které doposud probíhá jako takzvané domácí vzdělávání, dále například zavádí neklasifikaci v předmětech výchovného charakteru a podobně. V oblasti středního vzdělávání se nově definují stupně vzdělání, nová úprava je také v pojetí maturitních zkoušek, s jejichž zavedením se počítá od školního roku 2007 až 2008. Součástí návrhu je rovněž řada nástrojů, které zvýší vertikální i horizontální prostupnost systémem vzdělávání a jsou rovněž významnými nástroji celoživotního učení. Například možnost započítat dříve dosažené vzdělání, uskutečňovat zkrácená studia k dosažení stupně vzdělání, utvářet modulární strukturu poskytovaného vzdělávání, zavádět distanční formu studia, organizovat kurzy různého druhu a podobně.

Slova ministryně školství Petry Buzkové pronesená ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně. Vy jste, Waltře Bartoši, jako stínový ministr školství za Občanskou demokratickou stranu, ale i jako předseda školského výboru Poslanecké sněmovny návrh jako celek kritizoval, k tomu se ještě záhy dostaneme. Můžete však říci jednu či dvě věci, které byste v novém školském zákoně ocenil, anebo nic takového v něm nenajdete?

Tak samozřejmě, jsou tam věci, které se dají ocenit. Já myslím, že zrovna ta pasáž o individuálním vzdělávání se ministerstvu školství docela povedla, neboť ta norma přenáší odpovědnost na ředitele školy, zatímco dřívější stav byl trošku složitější, a to k individuálnímu vzdělávání se vyjadřovali také školští byrokraté a pak si myslím, že také je jistým progresivním prvkem rámcový vzdělávací program. Nicméně pouze ta myšlenka rámcového vzdělávacího programu, ta samotná realizace popsaná v tom zákonu už podle mého názoru není provedena dobře.

A maturita, nová maturita od roku 2008, která má mít dvě části státní a školní?

Tak s maturitou nemá Občanská demokratická strana, ani já žádný zásadní problém. Zase s filozofií maturity, to znamená to, že stát by měl garantovat nějakou minimální úroveň, kterou každý maturant musí zvládnout na to, aby se mohl nazývat maturantem a dostat kulaté razítko na vysvědčení, nicméně samotné provedení maturity, k tomu už zase výhrady mám.

Jaké, velmi stručně?

Tak, já si myslím, že ta maturita sama o sobě nepostihuje obsahově to, co by ten maturant měl zvládnout. Podle mého názoru maturita má být pouze o jedné jediné věci, má se týkat komunikace a komunikace se větví do tří takových základních předmětů. Komunikace v mateřském jazyce, komunikace v cizím jazyce (anglickém) a komunikace v univerzálním jazyce, a to samozřejmě je matematika, takže to by byla taková základní část maturitní zkoušky a vše ostatní bych pak nechal na maturitní část, takzvaná školní část maturity, kterou by si škola dělala sama a profilovala by se podle svých představ.

To znamená, že by mohlo být i několik školních částí?

Samozřejmě, každá škola bude mít úplně jinou část maturity, právě podle toho, jak se profiluje. Například tam budou volitelné předměty a například i na tom gymnáziu, o kterém jsme mluvili na začátku, by mohl být třeba nějaký předmět týkající se třeba železnic.

To má po vás váš syn, vy máte také něco se železnicemi?

Ne, to určitě ne.

Protože to by mě překvapilo, jste doktorem filozofie. Vy jste krom jiného řekl v Poslanecké sněmovně na adresu vládního návrhu takzvaného školského zákona toto:

Walter BARTOŠ (zvukový záznam): Tento návrh podobně jako dům na špatných základech je jen kosmetickými změnami neopravitelný. Dá se jen zbořit a vystavět znovu promyšleněji a lépe. Dá se litovat času, který byl dosud promrhán, nicméně riziko přijetí z gruntu tak špatně koncipovaného zákona je podle mého soudu větší, než nepřijetí zákona žádného.

Řekl ve čtvrtek dopoledne v Poslanecké sněmovně při projednávání takzvaného školského zákona předseda školského sněmovního výboru, stínový ministr školství za ODS a host Interview BBC Walter Bartoš. Zákon sněmovna v prvním čtení schválila. Co v něm vy osobně budete chtít především napravit?

Tak, já bych chtěl říct, že ODS nemá ambice napravovat tento zákon, neboť jsme přesvědčeni o tom, že ten zákon se prostě napravit nedá. My můžeme dílčími pozměňovacími návrhy vstoupit do některých detailních záležitostí, ale nelze tento návrh zákona změnit a tudíž se nebudeme účastnit pozměňovacích návrhů na tomto zákonu, neboť si myslím, že není možné tento zákon upravit do takové podoby, aby byl odpovídající.

Vy tedy ani jako, promiňte, předseda školského výboru nedáte ani jeden pozměňovací návrh k tomu zákonu?

K tomuto zákonu nebudeme dávat pozměňovací návrh, neboť to bychom museli celý ten zákon přepsat, a to si myslím, že je docela obtížné a není možné v paragrafovém znění během čtrnácti dnů, neboť výbor se tím bude zabývat 14. dubna, přepsat tak složitou a tak velkou normu jako je školský zákon. Mohu jen říct, že my máme připraven alternativní návrh školského zákona, který je ve formě věcného záměru, to znamená, že není v paragrafovaném znění, ale je ve formě jakéhosi slohového cvičení, které teď jsme dali veřejnosti do diskuse a který je postaven na jiných principech, ale k tomuto zákonu...

Můžete říci, kdy ho předložíte sněmovně v paragrafovaném znění a bude vůbec mít smysl v případě, že návrh Petry Buzkové projde Poslaneckou sněmovnou, že by váš návrh ho pak mohl změnit?

Tak, my jej předložíme v paragrafovaném znění tehdy, až skončí diskuse k tomuto zákonu. Bohužel, diskuse k zákonu Petry Buzkové, neboli k vládnímu zákonu příliš neprobíhala. My jsme tento náš návrh rozeslali všem školským asociacím, zaměstnavatelským svazům a rodičům i zastupitelům nebo zástupcům samospráv, tedy krajům a obcím a také politikům, aby se tímto zákonem zabývali a protože neustále chodí připomínky a tyto připomínky vyhodnocujeme, takže neuzavíráme momentálně tuto diskusi a až přestanou připomínky chodit, tak je uzavřeme, vyhodnotíme, zákon upravíme do jakési konsensuální formy.

Promiňte, velmi stručná otázka. Ty připomínky mohou chodit stále, to znamená, že vy se můžete chystat na důchod a ještě budou chodit připomínky k vašemu návrhu, řečeno s nadsázkou. Do kdy chcete ony připomínky uzavřít?

Já si myslím, že do půl roku bychom byli schopni uzavřít tyto připomínky. Samozřejmě ty připomínky musí být zásadní, mají se týkat takové oblasti jako je financování, vzdělávání, jako je vzdělávací volba, jako je autonomie školy, to jsou ty zásadní pilíře, které v tom vládním zákonu prostě jsou špatně a my chceme tyto základní principy velmi silně prosazovat.

Pokud jsem vás poslouchal velmi pozorně, nepřipadá tedy v úvahu, že byste paragrafované znění předložili jako opoziční strana do sněmovny ještě před volbami v roce 2006?

Já to nepředpokládám, že je to pravděpodobné, nicméně může se to stát. Po volbách v každém případě ten zákon předložíme velmi rychle, protože to připomínkové řízení už budeme mít za sebou a předpokládáme, že pokud by ODS byla úspěšná ve volbách a měla ministerstvo školství jako svůj resort, který by dostala k dispozici, tak samozřejmě ten zákon bychom předložili a tento zákon, který je dnes v parlamentu, bychom zrušili.

Můžete velmi stručně ještě říci, protože v Modré šanci píšete, že chcete jako stínový ministr a pak ministr, pokud se jím stanete, omezit dnešní rozsáhlý byrokratický aparát. Kolik úředníků byste v resortu školství propouštěl?

Dnešní ministerstvo školství dosahuje počtu téměř pět set lidí a já si myslím, že je třeba polovinu těchto úředníků propustit. Já už mám systém a mám schéma nového ministerstva, které počítá s tím, že by mohlo pracovat v počtu dvě stě padesáti zaměstnanců, čili o polovinu.

Říká stínový ministr školství Občanské demokratické strany, předseda školského sněmovního výboru Walter Bartoš. Děkuji za třicet minut a přeji vám hezký zbytek dne do Poslanecké sněmovny.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Bartoš: Univerzity by měly být placeny státem, soukromníky i žáky

ČTK (1. dubna 2004) - Podle stínového ministra školství Waltera Bartoše (ODS) by v budoucnu měly být vysoké školy financovány ze tří hlavních zdrojů: ze státní pokladny, ze soukromých firem a z kapsy studentů. Studenti by podle něj měli každoročně na své vzdělání přispět 20.000 korunami, více než polovinu této částky by však mohli dostat zpět prostřednictvím různých státních podpor. Řekl to v dnešním interview pro BBC.

Školský plán stínového ministra počítá s tím, že vysoké školy by od studentů dostaly každý rok přes pět miliard korun, dvě až tři miliardy by zaplatily soukromé subjekty a o zbylých 20 miliard by se postaral stát. "Privátní zdroje dělají (v návrhu ODS) více než 25 procent celkové sumy, což je průměr zemí OECD, dnes se pohybujeme s privátními zdroji na 15 procentech," upozornil Bartoš.

V případě, že by ODS v příštích volbách zvítězila a Bartoš se stal ministrem školství, povinné školné by podle vlastních slov zavedl velmi brzy. Připustil však, že by se nesmělo stát sociálním filtrem. Stát by totiž podle něj studenty na různých úrovních podporoval. Každý by tak ročně mohl získat 5000 korun v rámci jednotné studentské dávky, roční příspěvek státu na studentské spoření by mohl činit dalších 6500 korun. "Třetím prvkem by bylo prospěchové stipendium," dodal Bartoš.

Prvním čtením Poslanecké sněmovny dnes i přes nesouhlas ODS prošla nová školská norma, předkládaná vládou. Jejím nejaktivnějším kritikem byl dnes právě stínový ministr školství a předseda školského výboru sněmovny. "Hrozilo by další plýtvání veřejnými prostředky," prohlásil na adresu předlohy zákona o vzdělávání.