Václav Moravec moderátor

Ladislav Zelinka ve studiu BBC

Rusko, Sýrie, Irák, Libye, Kuba, země, které jsou z pohledu České republiky největšími dlužníky. Například v souvislosti s iráckým dluhem uvažuje česká vláda podle premiéra Vladimíra Špidly o odpuštění jeho významné části.

Vladimír ŠPIDLA (zvukový záznam): Ne, neuvažujeme o tom, že bychom vymazali celý irácký dluh, ale uvažujeme o tom, že bychom vymazali jeho část, protože je naším zájmem, aby se Irák co nejrychleji stabilizoval.

Český premiér Vladimír Špidla v rozhovoru pro BBC. Nejen o iráckém dluhu vůči České republice a jeho řešení bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl náměstek ministra financí Ladislav Zelinka. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den přeji.

V českých médiích padají různá čísla týkající se pohledávek České republiky v zahraničí. Podle České televize činí pohledávky Česka u různých zemí víc než devadesát miliard korun českých. Týdeník Respekt zase uvádí číslo sedmdesát pět miliard korun. Může náměstek ministra financí Ladislav Zelinka vyčíslit přesně pohledávky České republiky v zahraničí k začátku března 2004?

Ano, v současné době se objem těch pohledávek objevuje přes sedmdesát miliard korun. To číslo se samozřejmě mění v důsledku toho, že dochází ke splácení, k transakcím těmi pohledávkami. Od doby, kdy jsem na ministerstvu, to znamená od přelomu let 1999 - 2000, jsme ten objem velmi zredukovali. Původní výše byla přes dvě stě miliard.

To znamená, že zhruba jedna třetina. Je taková strategie ministerstva financí, kdy by ony pohledávky měly nulovou hodnotu?

No, bylo by to ideální a předpokládám, že v letošním roce dokážeme ten objem opět výrazně snížit.

O kolik?

No, budu optimista a řeknu přibližně o polovinu.

To znamená zhruba na třicet miliard korun českých?

Okolo třiceti, čtyřiceti s tím, že nulového stavu asi jen tak rychle nedosáhneme, a to z toho důvodu, že některé ty pohledávky jsou kryty splátkovými kalendáři a ty dlužnické státy splácejí. Takže tam vlastně k tomu vyzmizíkování toho zbytku dojde tím, že budou zaplaceny poslední splátky podle těch splátkových kalendářů.

Většina českých novinářů, kteří píší o pohledávkách České republiky v zahraničí, si stěžuje na neochotu ministerstva financí hrát s otevřenými kartami. Proč, když jde o peníze daňových poplatníků, nejste podle těch novinářů, jako ministerstvo financí, ve věci pohledávek a jejich splácení sdílnější?

No, to je opravdu nádherná otázka, to se můžete rovnou zeptat, proč, když jde o peníze daňových poplatníků, nezveřejňujeme kupříkladu údaje o tajných službách, kdo tam pracuje, jaký má plat, na čem právě dělá.

Ale o rozpočtech ...

Kolik peněz dává svým zdrojům a tak dále, vždyť to je nesmysl. Určité typy činností prostě nejsou určeny ke zveřejňování a zrovna část té pohledávkové agendy vyplývá z vojenských dohod, které obsahují utajovací klauzule, to znamená Česká republika je povinna dokonce ty údaje utajovat, to není na nějaké libovůli úředníků.

V případě kterých zemích by jste uvedl takové dohody, jestli je možné alespoň zveřejnit země?

Budeme v dalších minutách o tom mluvit, takže z těch dlužnických zemí, kterých se dotkneme, se jedná kupříkladu o Sýrii, Libyi, Irák.

Nestěžují si ale jen novináři, když se bavíme o stížnostech na adresu ministerstva financí, ale část poslanců. Jeden argument za všechny. Předseda branně-bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny, poslanec ODS Jan Vidím, citovaný týdeníkem Respekt z 16. února, říká, cituji doslova: "O splácení pohledávek se dozvídáme jen náhodou z tisku," konec citátu. Neměli by tedy alespoň volení zástupci lidu mít přístup k informacím, jak je to se splácením pohledávek, výtěžností dluhu a podobně?

Volení zástupci lidu tyto informace mají, dostávají se k nim běžně. Na výboru pro obranu jsem osobně byl, pan předseda Vidím řídil jednání, zabývali jsme se konkrétně využitím ruského dluhu pro dodávky zbrojní techniky.

Odmítáte jeho slova prohlášená v novinách tedy?

V každém případě.

Pokud by vás, pane náměstku, někdo požádal o stručnou charakteristiku, jaká je taktika nebo strategie ministerstva financí při vymáhání pohledávek Česka v zahraničí, jak by zněl váš popis?

Není tady nějaká generální taktika, protože každá ta dlužnická země je jiná a každý ten dluh nebo ta pohledávka z české strany je jiného roku. To znamená v některých případech volíme cestu mezivládního vyjednávání s tím, že dohodneme splátkové kalendáře a dlužnické země splácejí. V jiných případech volíme naprosto odlišnou, úplně protilehlou taktiku, to znamená nacházíme soukromé investory, kterým prodáme ty naše pohledávky, nechť se oni potom zlobí s tou dlužnickou zemí sami. Můžeme to kombinovat, v některých případech přijímáme úhrady náhradním plněním, kupříkladu ve zboží, nebo v nějakých službách, a tak dále.

Která metoda převažuje?

Z hlediska realizovaných objemů je ta suma zkreslená velkou operací, která byla provedena v letech 2001, 2002, to byl prodej části pohledávky za ruské firmě Falcon, to znamená to byl prodej pohledávky za úplatu. To byl největší objem. Takže pokud se ptáme po objemech, převažuje prodej za úplatu. Pokud bychom uvažovali o jednotlivých kusech bez ohledu na objem té kontraktní částky, tak pak bych řekl, že více preferujeme ta mezivládní jednání.

Vy jste hned v úvodu řekl, že současná výše pohledávek České republiky v zahraničí se pohybuje mírně nad sedmdesáti miliardami korun a že od té chvíle, co jste vy osobně nastoupil na ministerstvo financí a máte na starosti vyjednávání o pohledávkách České republiky v zahraničí, že došlo ke snížení o dvě třetiny. Jaká byla výtěžnost těch dvou třetin, zkrátka kolik přineslo ono vyjednávání a dojednání o těchto dluzích daňovému poplatníkovi peněz?

Tam je veliký rozptyl. V některých případech jsme dosáhli vlastně téměř stoprocentní výtěžnosti.

Jako například u koho?

Indie, Slovinsko, Chorvatsko, namátkovou vyjmenovávám, v některých případech naopak velmi nízkých objemů zase příklady Afghánistán, Nikaragua, velmi chudé země. Největší porci deblokací představuje už ta zmíněná transakce s ruským dluhem, kde byla výtěžnost dvacet tři procent.

Průměrná výtěžnost celého toho balíku je tedy v průměru kolem třiceti procent?

Ona je hodně, protože uvažujeme-li o nějakém průměru, tak ten průměr je právě hodně ovlivněn tou ohromnou porcí toho ruského dluhu, to znamená bude se pohybovat někde v tom intervalu mezi dvaceti, třiceti procenty. Kdybychom od něj odhlédli a pominuli ty naprosto chudé země, kde ta výtěžnost je velmi malá, tak dosahujeme už v těch ostatních teritoriích těch výtěžností vyšších.

Které země by jste označil z pohledu vymáhání pohledávek za nejproblematičtější, u toho zbývajícího, u té zbývající částky sedmdesáti miliard?

No, tak já bych nechtěl, aby to znělo, jako nějaké osočování některé konkrétní země, nebo že ji pomlouvám, nebo že si na ní stěžuji, ale jako nejobtížnější situaci vidím vztah mezi Českou republikou a Kubou, a to je dáno bohužel tím, že Česká republika byla v posledních letech předkladatel nějaké té deklarace o lidských právech a tak dále. Takže v důsledku toho došlo k určitému ochlazení diplomatických vztahů a tak dále, a tím je samozřejmě zhoršena i vyjednávací pozice.

O jak velký dluh jde?

V případě Kuby, víte, že si teď z hlavy přesně nevzpomenu, ale je to v řádu mezi sto, dvě stě milionů dolarů.

To znamená, že tam u případu kubánských pohledávek vůči České republice jednání zamrzla a jsou na mrtvém bodě?

Tak zaplaťpánbůh žádné pohledávky Kuby za Českou republikou nejsou, to jsou pohledávky České republiky za Kubou. Tam žádná jednání nezamrzla, tam nenastala. Tam kubánská strana vůbec odmítá jednat, odmítá se s námi bavit o dluzích prostě proto, že jejich pozice vychází z opačných požadavků. Nejprve chce normalizovat zahraničněpolitické vztahy a teprve potom, až se v uvozovkách udobříme, tak teprve potom je ochotna přistoupit na jednání o dluzích.

Můžete vyčíslit teď výši pohledávek z těch sedmdesáti miliard korun českých, které nyní existují, které se pravděpodobně už nikdy nepodaří vymoci a které bude s největší pravděpodobností zapotřebí odepsat, jsou takové?

Jsou takové, ale já vám to schválně neřeknu, protože to by byl okamžitě signál pro ty dlužníky. Takže až je odepíšeme, tak je odepíšeme, ale předem to říkat samozřejmě nebudu.

Není taková nějaká odpisová akce teď na spadnutí, že už se rozhodujete ji odepsat?

Je pouze jediná iniciativa vyvolána, mám pocit, že to jde po linii OSN, jedná se o snahu odlehčit dluhové břemeno, jak je to česky, velmi zadlužených rozvojových zemí. To znamená, bylo vytipováno několik nejchudších rozvojových zemí světa, jakási tendence, aby ta celosvětová komunita ostatních států se dohodla na tom, že pomůže tyto státy odbřemenit, ale zatím je to ve fázi ...

Které země tam jsou v případě České republiky?

Na tom seznamu je podle nějakých těch žebříčků, myslím, deset nebo patnáct úplně nejchudších zemí světa. Z hlediska pozice České republiky mám pocit, že se to dotkne snad pouze Nikaragui.

Nejvíce frekventovaným dluhem, o kterém se v médiích píše a mluví, je dluh ruský. Podle České tiskové kanceláře vláda ve středu schválila dodatek mezinárodní dohody České republiky a Ruska, o vypořádání ruského dluhu. Je to tak, schválila vláda takový dodatek?

Ano.

Podle ČTK Česká republika pravděpodobně získá víc než tři sta milionů dolarů, tedy v přepočtu přes osm miliard korun, jako náhradu za část ruského dluhu. Platí to?

Neplatí to, tam je věcná chyba. Předmětem té připravované deblokační operace je objem přes tři sta milionů, ale samozřejmě ta výtěžnost bude nižší, to znamená nezískáme tři sta, ale zdeblokujeme objem tři sta.

To znamená, že se hraje o osm miliard korun českých, když to budeme přepočítávat na koruny z dolarů, ale výtěžnost bude, jakou výtěžnost očekáváte, bude to výtěžnost, protože se opět hraje přes firmu Falcon Capital, očekáváte, že to bude výtěžnost, jako u té první části, nebo bude vyšší?

No, tak tady už nejsem ve sféře očekávání, tady už jsem ve sféře jistoty. Teď řeknu něco, co se vám určitě bude líbit, právě před několika minutami jsem podepsal kontrakt se smlouvou, s firmou Falcon, takže jste první, kdo to slyší. A tam je fixována úhrada, to znamená, je přesně řečeno, jakou sumu nám tato firma zaplatí, výtěžnost je zde přibližně dvojnásobná oproti té první transakci.

Tak sice to slyším rád, ale zadělal jste si na problém. Nemůžete být, jako ministr, jako náměstek ministra financí, kritizován za to, jak to, že ta první část ruského dluhu se společností Falcon Capital byla s poloviční výtěžností, než bude část druhá, to znamená, jestliže mluvíte o tom, že z osmimiliardového dluhu, ruského dluhu vůči České republice, se nyní může získat až, spočítal jsem správně, zhruba tedy padesát procent, něco kolem poloviny. To znamená čtyři miliardy, zhruba čtyři miliardy korun českých se dostane za tento dluh, nebudete pak čelit kritice, což pravděpodobně budete za to, že ta první část byla nevýhodná pro českého daňového poplatníka?

Naprosto jistě té kritice čelit budu, protože já jsem kritizován, ať udělám cokoliv, dokonce, i když něco neudělám.

Jakými argumenty tedy budete čelit té kritice?

Takhle, pokud vůbec budu na tu kritiku nějakým způsobem reagovat, tak přibližně těmi argumenty, že zaprvé, změnila se situace. Ruská federace se nacházela v krizi, která odstartovala v létě 1998 po pádu rublu, to znamená v letech 1999 a 2000 byl rating, jako ocenění schopnosti Ruské federace splácet dluhy daleko nižší. Teď naopak se Rusko vlivem zlepšující se ekonomické situace dostalo do úplně jiné polohy, to je první věc, prostě Rusko v letech 1999, 2000, 2001 je jiné, než Rusko v letech 2003, 2004, 2005. Druhý argument je ten, že ten původní první objem byl dvě a půl miliardy amerických dolarů, kdežto tento objem je něco přes tři sta milionů, to znamená řádově osmkrát méně. A jak známo, když nakupujete ve velkoobchodě velké sumy, tak ceny jsou nižší, než když nakupujete v drobném.

Ale teď zase ta námitka, jestli nešlo nakupovat v drobném a tu velkou část rozdělit a vymáhat to pomaleji, ale po částech a být úspěšnější ve výtěžnosti těch padesáti procent a neuspěchat tu první částku, ten první objem dvě celé pět desetiny miliardy amerických dolarů, kde byla výtěžnost zhruba dvaadvacet procent té pohledávky?

Třiadvacet. Samozřejmě, my jsme mohli jaksi získat i sto procent, kdybychom počkali do roku 2020 a přijímali splátky podle splátkového kalendáře, který byl s Ruskou federací domluven v roce 1996.

Politické zadání bylo jiné, tím chcete říci, že se bránil ...

Přesně tak, zadání znělo deblokovat rychle a my Slované víme, co to je čistá současná hodnota. Pokud vezmete pohledávku, která je splatná až do roku 2020 a odúročíte jí, získáte její čistou hodnotu dnes. A pokud by jste provedl podobnou operaci s tou deblokovanou částkou, zjistíte, že jsme se dostali skutečně na samou hranu možného.

Řekl jste tedy daňovým poplatníkům, že dnes byla podepsána dohoda, kterou Česká republika získá z osmimiliardového dluhu, ruského dluhu vůči Česku, polovinu, zhruba polovinu, tedy kolem čtyř miliard korun. Kdy ty peníze budou na českém účtu?

Valná část, více než tři čtvrtiny by měly přijít ještě do tohoto fiskálního roku, zbylá čtvrtina v prvním pololetí roku 2005.

Znamená to, že už se s nimi počítá tedy v rozpočtu na letošní rok?

No, tak takový fofr nedokážeme, abych podepsal řádově před hodinou smlouvu a hned se změnil zákon o státním rozpočtu, takže to technicky zatím nejde. Ty peníze tam samozřejmě nemohou být rozpočtovány, ale stanou se příjmem rozpočtu.

Znamená to, že podpisem dodatku končí problematika civilní části ruského dluhu, nebo zůstávají ještě v souvislosti s ruským dluhem nějaké nedořešené věci?

Naprosto minimální, úplně pod rozlišovací schopností. To znamená do doby, než dojde k úplnému vypořádání, tam ještě naběhnout nějaké nepatrné úroky, které se zlikvidují v průběhu roku 2005.

Skutečně bylo nezbytné řešit celou věc i s tím zbytkovým dluhem, ruským dluhem vůči Česku, přes firmu Falcon Capital, na kterou upozorňovala i BIS?

No, tak nezbytné to samozřejmě není nikdy, to je věc ekonomického rozhodnutí. Vláda si vždycky může vybrat tu méně výhodnou variantu, takže to nebyla nezbytnost, to byl ekonomický kalkul prostě proto, že ta firma nabídla nejlepší podmínky. A jinak, co se týče upozorňování BIS, víte ...

Vy jste byl upozorněn BIS a vaším nadřízeným, tedy ministrem financí Bohuslavem Sobotkou, který se dostává ke zprávám BIS, protože předpokládám správně, že vy jste nečetl žádnou zprávu BIS, která by vás upozorňovala na ...

Pardon, já jsem právě naopak četl řadu zpráv různých služeb, jejich obsah je samozřejmě utajovaný, tak tady o něm mluvit nehodlám, ale právě proto jsem vám skočil do řeči a chtěl jsem vás opravit. Nikde z žádných těchto zpráv nevyplývala žádná skutečnost, která by té transakci zabraňovala. Tam ty zprávy rozhodně nejsou takového charakteru, že by jak ministerstvu financí, nebo Vládě České republiky bránily v tom uzavřít tento kontrakt.

Bezpečnostní, žádná bezpečnostní služba, tedy ministerstvo financí, neupozornila, že je rizikem, bezpečnostním rizikem pro Českou republiku, když prostředníkem vypořádání ruského dluhu vůči Česku je firma Falcon Capital, to můžete garantovat?

No, samozřejmě, protože v momentě, kdy by to znamenalo pro tuto republiku bezpečnostní riziko, tak by ta transakce přece nemohla být provedena.

Další vymáhání dluhu, o kterém čeští novináři píší, jako o problematickém dluhu, je dluh kazašský. Platí informace, že problém kazašského dluhu ve výši osmi miliard korun byl vyřešen a Česká republika získá čtyři miliardy?

Aha, já to neumím v korunách, já to umím v dolarech. Takže pokud to správně přepočtu, kazašský dluh, zase, jeho objem je naším propočtem stanoven někde kolem tři sta milionů dolarů a je pravda, že je podepsána od ledna smlouva o postoupení této pohledávky České republiky za Kazachstánem řádově polovinu. To znamená, ano, je to kolem padesáti procent. Teď proč já mluvím jenom o tom kolem. Na rozdíl od ruského dluhu, který je přesně fixován, potvrzen, odsouhlasen, pohledávka za Kazachstánem tento charakter nemá.

Když vám budu teď citovat týdeník Respekt ze 16. února 2004, ten v souvislosti s kazašským dluhem napsal, cituji doslova: "Na podzim 2001 vyhlásila o nákup dluhu česká vláda soutěž, přihlásilo se bezmála třicet společností, mezi nimi i Falcon Capital, pozdější hrdina v bitvě o mnohem vyšší ruský dluh, zvítězila Deutsche Bank," teď článek krátím. "Deutsche Bank odstoupila," a cituji zase doslova Respekt: "Na sklonku roku 2002 začalo v Kazachstánu nové kolo jednání. Obě země se dohodly na splátce padesát procent sumy. Dalo by se tedy čekat, že kazašská vláda prostě pošle dohodnuté peníze na účet svého českého protějšku. To se však nestalo. Do hry místo toho loni na podzim náhle a bez jakékoli soutěže vstoupila švýcarská banka Neue Privat Bank Curych," konec citátu. Proč jste, podle informací Respektu, jsou-li pravdivé, museli zase jít přes prostředníka a nedošlo k vypořádání mezi dvěma zeměmi?

No, dobře, že jste řekl, jsou-li pravdivé. V Respektu nemůžete věřit ani datu, nebo nějakému údaji, nebo názvu pomalu. Tyhle informace jsou ...

To asi je váš názor.

Tyhle informace jsou naprosto, naprosto nepravdivé, tak to přeci není. Nebyla dohodnuta s kazašskou vládou žádná splátka. Pokud by byla dohodnuta, tak bychom samozřejmě přijali splátku od Kazachstánu a nemuseli bychom chodit za žádným prostředníkem. Nevím, kde se tyhle nesmysly rodí, ale kdybych tam u toho nebyl ...

Námitka, promiňte, ale tedy v tom případě, když říkáte, že bylo zapotřebí prostředníka, na tom si trváte?

Samozřejmě.

A co se týče námitky, že bez jakékoli soutěže vstoupila do výběru a stala se tím prostředníkem švýcarská banka Neue Privat Bank Curych?

Neue Privat, to se čte německy, no. Prosím vás zase, tady se podsouvá jakýsi předpoklad, který se potom vyhodnocuje. Nevím, kde si autor toho článku vymyslí, že na takové citlivé transakce, jako jsou deblokační operace, by měly být vypisovány nějaké soutěže. To skutečně ani není možné, to je určitý velice specifický druh businessu, kde se to partnerství rodí jiným způsobem, než tím, že se někde na sloupu vyvěsí inzerát Hledá se někdo, kdo nabídne nejlepší podmínky pro deblokaci dluhu XY. To znamená, ten výběr se řídí kritérii, která se ověřují na té dlužnické straně, to znamená, neuzavíráme nikdy dohody s někým, kdo neprokáže, že má předjednáno tu operaci s tou dlužnickou stranou. V tomto případě právě na nedostatek téhle té skutečnosti jaksi doplatila Deutsche Bank. Já tady nechci zveřejňovat nějaké podrobnosti, které by byly Deutsche Bank nepříjemné, ale prostě je to tak, že nakonec právě ta švýcarská bankovní skupina dokázala přesvědčit českou stranu, že má předběžný souhlas Kazachů.

Další je dluh irácký. Podle premiéra Vladimíra Špidly dluží Irák České republice asi čtyři miliardy korun, z velké většiny za vojenský materiál. Vladimír Špidla už před třemi měsíci řekl v rozhovoru pro BBC, že Česká republika uvažuje o odpuštění poměrně významné části dluhu. Citujme Vladimíra Špidlu doslova:

Vladimír ŠPIDLA (zvukový záznam): Ne, neuvažujeme o tom, že bychom vymazali celý irácký dluh, ale uvažujeme o tom, že bychom vymazali jeho část, protože je naším zájmem, aby se Irák co nejrychleji stabilizoval a zatěžovat ho nesplatitelnými dluhy by bylo určitě nesprávné. Koneckonců i Polsku byl, jestli se nemýlím, byla odpuštěna část dluhu.

Říká v rozhovoru pro BBC premiér Vladimír Špidla. Podle něj by vláda mohla ze čtyř miliard odpustit až třetinu. Je pravdivá ta informace čtyři miliardy korun českých, nebo kolik je irácký dluh vůči Česku tedy?

Pohledávka za Irákem právě patří do té vojenské kategorie, to znamená, Česká republika je povinna utajovat skutečnosti, které se toho týkají.

Řádově.

Je to víc než ty čtyři miliardy korun. Mohu pouze potvrdit, že se diskutuje o nějaké možnosti eventuelního snížení té naší pohledávky, ale zatím nebylo přijato žádné rozhodnutí. Připravuje materiál, který bude předložen k jednání vlády. Takže zatím by bylo předčasné o tom mluvit.

Kdy dáte do vlády, nebo připravíte do vlády materiál o iráckém dluhu?

Chtěli bychom v horizontu několika dnů, počítám někdy po příští ...

To znamená, že by v březnu vláda mohla rozhodnout o tom, jak řešit irácký dluh?

Doufáme, že ano.

Můžete říci vaši představu tak, jak už jste navázali nějaký kontakt s iráckou stranou a jaké řešení vládě navrhnete?

Takhle, tady v tomto případě bych si dovolil neodpovědět, skutečně nebudeme zveřejňovat záměry, nebo taktiku, kterou hodláme použít, protože to by naše daňové poplatníky mohlo skutečně přijít draho. Takže nebudu.

Poslední téma, arbitráže vůči České republice, anebo také vedené Českou republikou. Tou nejčastěji zmiňovanou arbitráží je arbitráž bývalého vlastníka čtyřiceti šesti procent akcií zkrachovalé Investiční a Poštovní banky, tedy Nomury, která zažalovala český stát v červenci roku 2001 kvůli nucené správě a následnému prodeji IPB Československé obchodní bance. Je zde, pane náměstku, ještě prostor pro dohodu, nebo nakonec k dohodě nedojde?

No, to kdybych věděl, tak dostanu Nobelovu cenu za věštectví.

Kdo jiný by to měl vědět, když vy máte k jednáním nejblíže?

To ano, ale budoucnost předpovídat neumím. Já mohu říct, nebo aspoň stručně charakterizovat ten stávající stav, ale jak to dopadne nakonec, to opravdu nevím.

Na čem tedy, zeptám se jinak, na čem vázne dohoda mezi Českou republikou a Nomurou, protože o to jste, jako náměstek ministra financí i český stát, měl zájem, aby došlo k dohodě?

No, my jsme neměli zájem na jakékoli dohodě, my jsme měli zájem na takové dohodě, která bude vyhovovat samozřejmě České republice, to znamená ne jakékoli dohodě. No, a dohoda byla připravena, řekl bych, po té technické stránce, ale jednání se zadrhlo v momentě, kdy se narazilo právě na onu výhodnost, nebo nevýhodnost pro Českou republiku. A bohužel v mezidobí se změnily ty technické podmínky dohody. Ta dohoda by měla pro Českou republiku smysl jednak tehdy, pokud by skutečně uspokojila naše zájmy, a za druhé tehdy, pokud by odstranila celý ten hrozen propojených soudních sporů, arbitráží, žalob a tak dále. Bohužel došlo k prohlášení konkurzu na zbytkovou IPB a já mám obavy, že procesní pravidla konkurzu asi neumožní, aby se správce podstaty účastnil téhle té mnohostranné dohody.

To znamená, že dohoda je vyloučena kvůli onomu konkurzu?

Nevím, jestli je úplně vyloučena, ale prostě asi méně pravděpodobná. Obávám se, že prostě zákon o konkurzu a vyrovnání, ty regule, které upravují průběh konkurzu, asi nedají správci možnost, i kdyby chtěl, aby se k té dohodě připojil. Ale nemohu to vyloučit.

Kdy podle vás by mohlo dojít tedy k stanutí před arbitry a k zahájení samotné arbitráže?

Arbitráž už zahájena byla, ta byla zahájena procesním úkonem Nomury se to jmenuje a už se nacházíme uvnitř arbitráže. Teď ubíhá lhůta, která je uvnitř té arbitráže vyhrazena pro hledání smírného řešení, v mezidobí obě strany předávají arbitrům dokumentaci, arbitři ji studují, potom budou vyzváni k tomu, aby na základě požadavku arbitrů ještě udělali nějaké ty memoriály, a potom bude nařízeno patrně ústní jednání.

To předpokládáte kdy?

Někdy po prázdninách.

Konstatuje náměstek ministra financí, host Interview BBC Ladislav Zelinka. Děkuji za rozhovor, na shledanou.

Prosím, na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Ruský dluh

ČRo 1 - Radiožurnál, 22. 3. 2004, 10:35, Pod kůži - Česká republika musela Rusku odpustit část zbytku dluhu, který Moskva vůči Praze má od dob socialismu. Na splácení pohledávky se budou podílet celkem čtyři firmy, včetně tolik diskutované společnosti Falcon Capital. O okolnosti kolem vymáhání dluhu se podrobně zajímal reportér Radiožurnálu Jan Hrbáček.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Zbytek ruského závazku ve výši sedmi set milionů dolarů bude nakonec splacen dodávkami elektrické energie, palivových článků pro jaderné elektrárny, počítačových technologií a vojenské techniky. Státní rozpočet ale získá jen část z uvedené sumy. Dohodu o vyrovnání zbytku dluhu podepsali 4. března v Praze náměstci ministrů financí Ladislav Zelinka a Sergej Kolotuchin. Mluvčí českého ministerstva Marek Zeman potvrdil informaci Radiožurnálu, že jsme Rusku museli prominout dvacet procent zbylé dlužné částky. Jen díky tomuto ústupku Moskva nakonec přistoupila na rychlejší způsob vyrovnání. Do státní pokladny by mělo letos přitéci navíc dvě miliardy, příští rok dvě a čtvrt miliardy korun.

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí - Pro nás to znamená, že do konce roku 2006 bude uhrazena zbytková část dluhu v celkové výši sedmi set milionů amerických dolarů. Celkem se na ní budou podílet čtyři firmy s tím, že největší část bude zajišťovat firma Falcon Capital.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Ministerstvo financí ale, vyjma Falconu Capital, nechce sdělit, které subjekty budou na projektu participovat. Informační strohost Sobotkův resort vysvětluje tím, že dokumenty týkající se vyrovnání závazků z dob socialismu jsou tajné. Opozice se nad utajováním podobných údajů pozastavuje. Místopředseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a poslanec ODS Martin Kocourek k tomu říká.

Martin KOCOUREK /ODS/ - Opravdu by mě zajímalo, jaké tam ty firmy, který ty pohledávky, vybírají, jaké jsou kritéria, protože to je absolutně netransparentní.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Radiožurnál vypátral, že na umořování dluhu se budou podílet také Letecké opravny Malešice a společnosti Alta a Uniprogram. Ty by měly odbourat z dluhu celkem osm miliard korun. Letecké opravny budou mít na starost vojenskou část dodávky, velice pravděpodobně dodání bojových a transportních vrtulníků pro armádu. Společnost Alta bude dodávat palivové články do jaderných elektráren. Od roku 1995 má uzavřenu smlouvu s jejich ruským výrobcem, společností Tvel. Uniprogram by se měl podílet na dodávkách počítačových technologií. Jeden z majitelů firmy Lubomír Kundrát je na informace podobně skoupý jako ministerstvo financí.

Lubomír KUNDRÁT, jeden z majitelů firmy Uniprogram - Půjde o telekomunikační komponenty, mikroschémy a takové zboží, které půjde částečně do Čech a částečně na export. Teprve jsme byli schváleni, a to všechno se rodí, jo, to je jakoby kontrakt finální a když je něco ve stádiu zrodu, tak se o tom nemá bavit.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Největší část ruského dluhu připadla společnosti Falcon Capital. Ta by měla do rozpočtu postupně dodat čtyři a čtvrt miliardy korun. Šéf Falconu Josef Čimbura konstatuje.

Josef ČIMBURA, šéf společnosti Falcon Capital - My jsme se s Ministerstvem financí České republiky dohodli na formě deblokace a sice několikaletými dodávkami elektrické energie z Ruské federace.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Stát prodal Čimburově firmě i první část dluhu na podzim roku 2001. Za tuto pohledávku v původní výši čtyři miliardy dolarů Falcon zaplatil dvaadvacet procent nominální hodnoty, v přepočtu přes dvacet miliard korun. Od ruského energetického gigantu RAO UES za to Falcon obdržel elektrickou energii, kterou podle dohod nesmí prodávat v Česku ani v Rusku. Schéma druhé fáze vymáhání bude podobné. Partnerem Falconu Capital bude tentokrát dceřiná firma zmiňovaného energetického gigantu INTER RAO.

Josef ČIMBURA, šéf společnosti Falcon Capital - Je všeobecně známé, že ten energetický sektor v Ruské federaci prochází strukturálními změnami. Dá se říci, že to bude v rámci velkého RAO, ale samotná činnost exportu elektrické energie je vykonávaná prostřednictvím dceřiné společnosti.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka před časem BBC řekl, že výtěžnost poslední části ruského dluhu by se měla pohybovat kolem pětatřiceti procent. I po splacení zbytku částky však závazky Moskvy vůči Praze nekončí. Mluvčí ministerstva financí Zeman podotýká:

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí - Do konce roku 2006 by v podstatě ruský dluh měl být vyřešen. Zůstaly by tam už pouze nějaké drobné úroky.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Přestože se ministerstvo pyšní výší zbytkové sumy, kterou z Moskvy vymohlo, opozice tvrdí, že státní rozpočet mohl získat mnohem více peněz. Ruský dluh je splácen v dolarech a poslanec ODS Kocourek se domnívá, že v první fázi vyrovnání dluhu česká pokladna tratila.

Martin KOCOUREK, poslanec, místopředseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny /ODS/ - Mě zarazilo to, že jsme na kursových rozdílech prošvihli asi dvě a půl miliardy.

Jan HRBÁČEK, redaktor - Vysvětluje to tím, že dolary za ruský dluh od Falcon Capital byly uloženy na účtech České národní banky a než byla americká měna převedena na koruny, kurz české měny výrazně vzrostl. Odkup státních pohledávek je velmi výhodný business. V Česku v této oblasti zatím dominuje už zmiňovaný Falcon Capital. O odkup zbytku ruského dluhu se pokoušely ještě tři české a dvě zahraniční společnosti. Mezi nimi figuroval například významný importér a exportér Metalimex, v němž mají majoritu ostravští uhlobaroni nebo česko-ruská banka.

Ruský dluh vůči České republice

ČRo 1 - Radiožurnál, 5. 3. 2004, 12:00 Ozvěny dne: Velmi diskutovaná firma Falkon Capital bude znovu prostředníkem při vyrovnání druhé části ruského dluhu vůči České republice. Obě země podepsaly dodatek mezinárodní dohody, kterým uzavřely jednání o civilní části dluhu a vytvořily podmínky pro jeho celkové vypořádání. Česko tak získá přes čtyři miliardy korun a dodávky zboží. Na telefonu je připraven mluvčí ministerstva financí, které dohodu podepsalo, Marek Zeman. Dobré poledne.

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Dobré poledne.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Výše ruského dluhu byla asi sedm set milionů dolarů, tedy téměř devatenáct miliard korun. Jaké podmínky pro jeho vyrovnání jste tedy podepsali?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Tak já musím říci, že ten celkový objem, zhruba sedm set milionů amerických dolarů je zbytková část ruského dluhu, která zahrnuje jak civilní, tak i vojenskou část. Pro Českou republiku to znamená, že tento dluh bude uhrazen do konce roku 2006 dodávkami zboží s využitím dlouhodobých programů vzájemné spolupráce v oblasti speciálních dodávek pro ministerstvo obrany, nebo dodávek palivových článků pro naše jaderné elektrárny a dodávek elektrické energie na reexport.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Ano, to byla ta vojenská část. A ta civilní část dluhu?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Ta civilní část, tam vlastně to je přínos pro státní rozpočet. V letošním roce získá zhruba dvě miliardy korun a v příštím roce další dvě celé dvacet pět miliard korun.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Vyrovnání ruského dluhu je jistě dobrá zpráva, ale proč opět přes firmu Falkon Capital. Připomenu, že firma od předchozí české vlády odkoupila ruský dluh ve výši dvou a půlmiliardy dolarů, ale za pohledávku zaplatila jen třiadvacet procent její nominální hodnoty a obchod navíc kvůli údajné nedůvěryhodnosti firmy vyvolal nevoli v České republice i Rusku. Proč tedy znovu tato firma?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Já musím říci, že účast společnosti Falkon Capital nebyla předmětem podpisu dodatku mezivládní dohody, to se bude dojednávat až v průběhu příštího týdne. Jinak, co se týče...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Moment, váš náměstek Ladislav Zelinka včera v Interview pro BBC jasně řekl, že právě před několika minutami podepsal dohodu s firmou Falkon Capital?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Falkon Capital, zřejmě měl namysli podpis té mezivládní dohody.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Hovořil přímo o firmě Falkon Capital.

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Dobře. Já jako nezastírám, že tam bude také Falkon Capital. Nicméně tam budou i další firmy. Je nutné to ještě specifikovat. Podrobnosti budou ještě příští týden.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: On dokonce specifikoval i ty podrobnosti. Firma Falkon Capital má zaplatit dvojnásobek toho, co zaplatila posledně, téměř přes čtyřicet procent? Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: To je pravda, ano, to je pravda.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Takže o tom víte?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Ta výtěžnost bude zhruba čtyřicet procent. Co se týče účasti firmy Falkon Capital, ta vlastně byla vybrána na základě výběrového řízení a musela s tím souhlasit ruská strana. Bez souhlasu ruské strany by to nebylo možné.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: A proč nešly ty výhodnější podmínky, opravdu o polovinu výhodnější, vyjednat už u té vyšší části dluhu, už u těch dvou a půlmiliard?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Tak, protože v roce 2004 se Rusko nachází ve zcela jiné situaci, než bylo v roce 2000. A také se jedná o jiný typ operace. Ta operace má jiný charakter a je u ní tudíž výtěžnost vyšší. Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Prostě dřív to lépe nešlo?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Tak, dá se to tak říct, podmínky byly jiné. Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Podpisem dodatku tedy definitivně končí veškeré problémy s ruským dluhem?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Ano, bude vlastně uhrazen, jak už jsem řekl, do konce roku 2006.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Efekt finanční ve státním rozpočtu se projeví kdy?

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Takhle, ještě to není tento rok. Dá se předpokládat, že vlastně v příštím roce by se to již mělo zohlednit.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka: Informace od mluvčího ministerstva financí Marka Zemana. Díky, na slyšenou.

Marek ZEMAN, tiskový mluvčí ministerstva financí: Na slyšenou.