Václav Moravec moderátor

Vladimír Mečiar kandiduje na prezidenta

Slovensko má v dubnu volit nového prezidenta. V prvním kole voleb 3. dubna potřebuje vítěz získat ke zvolení nadpoloviční většinu všech hlasů. O hlavě státu ale s největší pravděpodobností rozhodne až kolo druhé 17. dubna.

Do soupeření o post slovenského prezidenta vstoupilo celkem dvanáct kandidátů. Jen čtyři ale mají skutečnou šanci na nejvyšší státní funkci - Vladimír Mečiar, Eduard Kukan, Rudolf Schuster a Ivan Gašparovič. Když Vladimír Mečiar ohlašoval 30. ledna svoji kandidaturu, krom jiného pronesl:

Vladimír MEČIAR (zvukový záznam): "Vstoupil jsem do zápasu se všemi klady i zápory, které přináší. Nemíním se do něčeho stylizovat, trošku jsem uvážlivější, ale ten, co jsem byl a historii negativní, ani pozitivní za sebou mazat nebudu.

Nejen o tom, proč Vladimír Mečiar podruhé usiluje o úřad slovenského prezidenta, bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu z pražského studia BBC zdraví Václav Moravec.

V bratislavském studiu BBC je předseda lidové strany HZDS, jeden z kandidátů na úřad slovenského prezidenta Vladimír Mečiar. Vítejte po třech letech v pořadu Interview BBC. Hezký den do Bratislavy.

Děkuji, příjemný den přeji vám i všem posluchačům.

Pokud by Vladimír Mečiar měl stručně odpovědět na otázku, o čem především budou dubnové prezidentské volby na Slovensku, jak by zněla jeho odpověď?

Velmi jednoduše. Ta volba buď potvrdí, nebo odmítne ty způsoby vlády vládnutí, a to, co se za reformu na Slovensku považuje. Kandidáti jsou tak postavený, že jsou buď provládní, nebo opoziční.

A vy osobně si myslíte, že ty volby, prezidentské volby, protože se budou konat právě i s referendem o mimořádných předčasných parlamentních volbách. Myslíte si, že to referendum bude úspěšné?

Pochybnosti o tom jsou, protože podmínka platnosti referenda je padesát procent na účasti. A i když je to realizace občanského práva, nechci působit znechuceně, aby lidé k referendu nešli.

Základní linie politického zápasu mezi pro a proti referendem, probíhá právě při hranici padesáti procent. Zatím byla zdolaná jen při referendu do Evropské unie.

Pane předsedo, velmi jednoduchá otázka, vy si myslíte, že by měla být zdolaná a přejete si, aby referendum o mimořádných parlamentních volbách na Slovensku bylo úspěšné - ano, nebo ne?

Pokud jde o referendum, myslím si, že každý, kdo si přeje realizaci občanského práva, měl by si přát, já si ji přeji, aby byla, ale nemyslím si, že je to jediná cesta k předčasným volbám.

A podle vývoje v Parlamentu Slovenské republiky směřuje parlament sám k tomu, že buď bude hledat východisko v nové vládní koalici, nebo v předčasných volbách.

Je podle vás pravděpodobné, aby se na Slovensku konaly předčasné volby, nebo Slovensko vydrží do řádných voleb v roce 2006?

Celý problém je způsoben rozpadem vládní koalice, ze které odešlo jedenáct poslanců ze sedmdesáti osmi. A vláda nemá garantovanou většinou koaliční smlouvu.

V parlamentu je dvacet poslanců, kteří ráno jsou na jedné straně, večer na druhé. Takže se vytváří nejistota. Zatím zákony procházejí, ale pozice vlády v každém případě je oslabena.

Procházejí ony zákony i kvůli vám. Víte asi, na co narážím, na slova předsedy strany Směr pana Fica, který vás obvinil, že tajně spolupracujete s premiérem Mikulášem Dzurindou?

Tak samozřejmě, že vždycky politika tajných a všelijakých neveřejných důvodů o smlouvě politiků referovala, ale nepravdivou.

Je pravda, že v Národní radě Slovenské republiky se stalo, že při některých věcích jsme měli všelijaké názory, ale přitom jsme, zůstáváme opoziční stranou s kritickým vztahem k politice, způsobu vlády, k demokratickému vývoji, aby byly demokratické mechanismy na Slovensku funkční, mnohé věci, které by se v zákoně přijaly, by neprošly.

Můžete velmi stručně říci, v čem nejsou ony mechanismy, jak o nich mluvíte, na Slovensku funkční?

Jak má být demokratický stát státem všech občanů, musí být v základních změnách, které jsou v daňovém, zdravotním, školském a v ostatních systémech, vždycky předmětem dohody širší společnosti.

A u nás se hledá hranice přechodnosti sedmdesáti šesti hlasů v parlamentu s tím, že potom je buď proreformní, nebo protireformní bez ohledu na to, že se všechny souběžně projevily v každé domácnosti a sociálně nejsou přechodné, nejsou promyšlené a mnoho kroků je nedomyšlených a do důsledku nepřináší zlepšení.

Vy jste už v tomto, promiňte, vy jste už v tomto rozhovoru řekl, že si přejete, aby referendum bylo platné, to znamená, aby se k referendu dostavilo padesát procent voličů. HZDS vyzve voliče, aby dali své srozumění, že jsou pro předčasné volby, nebo ne?

Zvláštnost referenda je v tom, že hlavním organizátorem jsou odbory, které takto vstoupily do politického zápasu a z hlediska uznávaných lidských občanských práv vyzveme voliče, nebo respektive občany, aby svoje právo byť za, nebo proti realizovali.

Samozřejmě nějaké akcie, které by měly rozhodujícím způsobem ovlivňovat s výjimkou toho platného času, které vyhrazují média, jiné dělat nebudeme.

To znamená, že vy vašim voličům, voličům lidové strany HZDS nedáte doporučení, aby hlasovali buď pro, nebo proti?

Řeknu jen, aby se referenda zúčastnili a hlasovali jen podle svého svědomí.

Jak budete hlasovat vy?

Volby jsou právě proto tajné, že se to neoznamuje ani při volbách, ani po volbách. Takže, promiňte, nechám si tuto skutečnost pro sebe.

Jak nákladná bude vaše prezidentská kampaň? Mluvil jste zhruba o čtyřech milionech korun slovenských, platí to?

Zákon povoluje čtyři miliony korun. Myslím, že má kampaň bude nejskromnější z těch, který se o křeslo prezidenta, nebo či se o tento úřad ucházíme, bude vedena z mysli zákona, jen v měřítkách zákona i ve smyslu nákladů, přičemž nezahrnuji do toho poslední dva týdny, ale kampaň celou.

Můžete tedy říci, v tom koridoru nula až čtyři miliony korun, kde bude koridor Vladimíra Mečiara?

V podstatě ty náklady jsou velmi těžko rozdělitelné. Jsou náklady přímého kontaktu, které jsou v podstatě doprovázené jenom náklady na pohonné hmoty a nic víc.

Dále jsou náklady, které jdou směrem k médiím. Slovenská televize nám velmi zjednodušila ekonomiku, protože nám umožňuje třicet minut souvislého vystoupení, žádné spoty, ani politické reklamní kampaně v tomto směru nebudou.

Pokud nás pozvou na diskuse do jiných médií, je to všechno bezplatné, tam žádné náklady nevznikají. Dále z hlediska billboardové kampaně, tam odhadujeme náklady okolo šesti sedmi sty tisíci korunami.

Pokud jde o ostatní náklady, tak možná, že toho milionu dosáhnou. Myslím ceny všeho - fotografie, reklamy, balíky a podobně.

Znamená to, že Mečiarova kampaň bude milionová?

No, neřekl bych, že bude milionová...

Myslím jeden milion?

Tak zhruba odhadujeme až dva miliony korun.

Podle pozorovatelů slovenské politické scény, podle posledních výzkumů veřejného mínění, máte šanci postoupit do druhého kola.

Podle průzkumu agentury Focus má největší podporu voličů současný ministr zahraničí Eduard Kukan, zhruba se sedmadvaceti a půl procenty.

A vy, Vladimíre Mečiare, ztrácíte víc než čtyři procenta, máte zhruba dvacet tři procent Slováků na své straně. Považujete za největšího soupeře v prezidentském klání právě Eduarda Kukana?

Samozřejmě, že tato otázka je otevřená, Eduard Kukan začal kampaň jako první, jeho kampaň probíhá v podstatě už rok, je zaměřena na sociální zaměření skupin. Celý tým, ve kterém lidé pracují, je celkem svědomitý a dobrý a vytváří si pověst, která je.

A každý spoléhá na něco jiného. Pan prezident Schuster spoléhá na aktivitu odborů a směrů. Pan Gašparovič spoléhá na jiné skupiny, které jsou tak radikální.

Takže v podstatě ten krok, který je v kampani, tak tato podpora je pro mě uspokojivá. A pokud jde o snahu zvítězit ve volbách, tak myslím, že asi třetina lidí si řekne svůj názor až ve volební místnosti, jak volit, a rozhodne se pro kandidáta.

Teď jste mi neodpověděl na otázku. Je pro vás největším soupeřem Eduard Kukan, nebo se to vše pravděpodobně do začátku dubna změní a budete tvrdší?

Myslím, že se to do začátku dubna změní. A myslím, že ten problém, tak jako sociální napětí, sociální nepokoje na Slovensku budou modelovat postavení jednotlivých kandidátů. Ten model nezávisí na prezidentských volbách, ale ve skutečnosti se okolo nás budou pohybovat.

Z toho, co říkáte, jak jste popsal jednotlivé skupiny, kdo za kým stojí, tak když jste říkal, že prezidenta podporují odbory, znamená to, že tím nejvážnějším kandidátem na začátku voleb podle vás bude Rudolf Schuster, současný prezident?

Samozřejmě, že Rudolf Schuster pracuje se svým týmem i na kampani, dělá větší pohyb ve společenských strukturách.

Ale otázka je i zkušenost z jeho otrlejšího období prezentování, je to i otázka zdravotního stavu, o minulosti. A tak se mnoho věcí prostě kombinuje, tak nikdo dnes není jednoznačný favorit.

A opravdu bude záležet na posledních dnech měsíce března. A v dubnu, kdy začne druhé kolo prezidentské kampaně, tam jsou velikonoční svátky, přes osmdesát procent věřících na Slovensku, bude těžké toto období, kampaň efektivně dělat.

A nakonec to bude dobíhat, které sympatie, ke komu kandidátovi se přikloní.

Co byste označil za svůj největší předvolební trumf?

V podstatě tento krok mi nabídla vláda, to je vlastní politický výsledek a přijímání té politiky v situaci, kdy sedmdesát tři procent lidí nevěří vládě a šedesát tři, šedesát šest procent nevěří předsedovi vlády.

To znamená, čím hůře pro vládu, tím lépe pro Mečiara?

Vláda si to vytváří sama. Nemůžu říkat, že jsem jí nějak negativně ovlivnil, ale je pod politickým tlakem, když ztratila většinu v parlamentu, je v ekonomické situaci, kdy reformy, které chtějí prosadit, nemají širší společenskou podporu.

A kdy se sociální protiřečení vyhrotilo do takové míry, že nepokoje Romů je jedna ze součástí celkového nepokoje všech sociálně odkázaných.

Jak byste vy, pokud byste byl prezidentem, nebo premiérem, jak byste řešil nepokoje Romů na Slovensku?

Nejlepší způsob řešení je prevence. Vznik těchto nepokojů nesouvisí s celkovou situací Romů a s jejich sociálním statutem a postavením.

Tento poslední nepokoj souvisí právě s dopadem toho, co se nazývá reformním úsilím a znamená rapidní snížení příjmu v rodinách při zvýšení životních nákladů.

Předpoklad vlády byl takový, že jakmile jim vezme zdroje, donutí je pracovat, ale pracovní místa nejsou. Takže toto protiřečení potom vyvolává živelný odpor vůči politické vládě.

Přičemž ty formy radikálního odporu Romů, kteří rabují obchody, vyhrožují si násilím, jsou odsouzeni a nezaslouží si podporu. Ale objektivní půda pro sociální protest je nejen u Romů, ale i ostatních skupin.

Tím jste tedy řekl, že máte pochopení pro ty romské protesty. A rozuměl jsem správně vaší odpovědi na moji původní otázku, jak byste romské nepokoje řešil vy, že byste zajistil Romům pracovní příležitosti?

Jsou tam dvě oblasti. Je povinnost zabezpečovat pracovní místa, protože devadesát pět procent Romů nemá práci.

A jak se říká, že se vezme a snižuje rodinný přídavek, závislost o tom, že se pracuje, či nepracuje, že se snižují sociální dávky, že jim narostla cena, tak samozřejmě vláda musí vždy a v každé chvíli zkoumat sociální únosnost a přechodnost změn.

A když si myslí, že stimuluje a nedá alternativu, tak dostane lidi do bezvýchodiskové situace, to by vláda dělat neměla. Proto východisko pro Romy vlastně neexistuje.

Promiňte, vy jste řekl, jaký by byl váš postoj, jaké by bylo vaše řešení, zajistit Romům práci. Nicméně na Slovensku je, v porovnání s Českou republikou, poměrně vysoká nezaměstnanost. Můžete říci, jak byste zajistil pracovní místa pro Romy?

Já bych na to odpověděl, že ta nezaměstnanost je větší, jako jsou oficiální statistiky, protože nikdo nevidí desítky tisíc mladých lidí, kteří odešli ze zaměstnání, ty se nepočítají.

A nikdo neeviduje ty, kteří z evidence propadli. Tady je třeba říct jeden fakt, který je starý šest roků. Na Slovensku nebyla prorokovaná vládou, ani parlamentem koncepce zaměstnanosti.

Šest roků se ponechává tento vývoj v podstatě na samovývoj s tím, že každý se stará o sebe, přičemž efektivní výkon práce může dělat každý podle schopnosti, ale vedení práce, organizace práce, to každý dělat nemůže, takže tam se to musí dělit.

Pokud jde o kroky, které jsem dělal ve vládě, byly zaměřené na první zaměstnání těch, co školu opouští, byly zaměřené na okresy, kde nezaměstnanost přesáhla hranici dvaceti procent, byly pomocné programy, dneska nejsou.

Byl specifický program pro Romy na otázky zaměstnanosti a aktivace jejich začlenění do společnosti, byl specifický program pro rekvalifikaci, fondy, které se dnes spojují s jinými fondy, přičemž správa na tomto úseku momentálně přechází změnami.

Takže vlastně ani správa státu neumí lidem ve městech efektivně pomoc a poradit.

Můžete tedy říci, kolik v případě, že by se uskutečnily ty programy, o nichž jste mluvil, které jste podle svých slov prosazoval jako premiér, kolik byste zaměstnal Romů.

Tehdy v tom čase jsme celkovou nezaměstnanost snížili na jedenáct procent. Pokud šlo o otázku zaměstnanosti Romů, byla řešena na třech úrovních.

Jedním byly projekty, které byly i úmyslně připravované pro výstavbu dálničních systémů tak, aby mohli pracovat lidé i méně kvalifikovaní.

Dále byly programy veřejných prací, které organizovaly obce, kde mohly zaměstnávat a byly i ekonomické zdroje, které tam byly.

A třetí byly svépomocné aktivity a ekonomické aktivity podnikatelských Romů, z kterých se mnozí uplatnili, byli i úspěšní v životě a dneska i oni sami iniciují nové podporné programy, abychom rozvíjeli více.

Ten problém Romů je znovu ve dvou rovinách. Jeden je status těch, kteří ze své situace odešli.

Druzí jsou ti, kteří jsou v situaci lidí bydlících ve slamech, ve kterých není pitná voda, není elektrika, není kanalizace, nejsou hygienické podmínky, není práce, i ta skupina se tímto způsobem vyvíjí a pracuje.

A jediná možnost je, jak toto přerušit, efektivně se začít věnovat malým dětem z tohoto prostředí.

Připomínám, že v bratislavském studiu u mikrofonu BBC je předseda lidové strany Hnutí za demokratické Slovensko, jeden z kandidátů na úřad slovenského prezidenta Vladimír Mečiar.

V případě, že by ve druhém kole voleb voliči, tak jako před pěti lety, volili proti Mečiarovi, to znamená, že byste podruhé pohrál v boji o prezidentský úřad. Jaké závěry byste z toho pro sebe vyvodil?

Ve volbách v roce 1999 se situace vyhrotila do pozice, kdy v podstatě oba dva kandidáti, Rudolf Schuster a já, jsme byli považováni za zlo, přičemž Rudolf Schuster byl považovaný za menší zlo. Nebylo to pro nás nějak lichotivé.

Pokud jde o kandidaturu a postoj mojí strany, mě osobně k této kandidatuře, je takový, že hlavní otázka je komunikace s voliči a možnost získání podpory pro osobu i pro stranu, kterou zastupuji s tím, že podmínka kandidatury, ani výsledek voleb není vázán na stav vevnitř strany.

Pochopitelně, když jde o otázky perspektivy, tak jsem udělal kroky už dávno předtím, kdy více lidí nastavujeme do činnosti a funkčních aktivit, které předtím patřily mně. A byl bych rád, kdyby se mi podařilo vytvořit pracovní tým schopný soutěžit ve volbách v budoucnosti o vládu Slovenské republiky.

To znamená, že, promiňte, abyste mi neodběhl z té otázky, to znamená, že v případě, že byste podruhé prohrál boj o úřad prezidenta, tak uděláte všechno pro to, abyste postupně odešel i z nejvyšší stranické funkce v HZDS a opustil politiku?

To jsem už udělal, tento vývoj proběhl a není to podmíněno výsledkem prezidentských voleb. Toto není ovlivněno v pozitivním, ani v negativním slova smyslu.

To znamená, že...

Je to všechno otázka času a vývoje, který nastane. A když ten čas přijde, tak se tak stane. Lídr pro volby je určen jiný, lídr pro Evropský parlament je určen jiný, šéf stínového kabinetu je určen jiný.

To se stalo ještě v minulém roce. Je to moje cílená příprava, nebo snaha vytvořit efektivní tým, který by mohl pomoc spravovat věci v další budoucnosti.

Nazval byste tedy vaši kandidaturu na prezidenta - poslední šance Vladimíra Mečiara?

Ne. Politika je věc veřejná, při které není úspěch jenom funkce, vždycky je podstatný přínos, který přinese.

A ospravedlňování veřejné změny, názorného stanoviska, teoretizování, že do toho patří efektivní práce na modelovaném programu, to všechno je součástí politiky. A pokud to budu dělat, tak nemyslím si, že z politiky odcházím, když se takováto aktivita zachová.

Když jste 30. ledna oznamoval prezidentskou kandidaturu, krom jiného jste řekl:

Vladimír MEČIAR: Historii ze sebe mazat nebudu, ani pozitivní, ani negativní. Já si myslím, že ten ostrý příběh, který byl za Mečiara a proti Mečiarovi, teď nebude.

Samozřejmě, že zůstaly z té doby emoce, jen v jednom jsem si jistý, kdyby se dneska finále voleb dělalo podle vnějšího zla, tak to budu já.

Prohlásil 30. ledna při ohlašování kandidatury na slovenského prezidenta někdejší premiér a předseda HZDS Vladimír Mečiar. Můžete, pane předsedo, velmi stručně uvést tři důvody, proč jste nyní pro Slovensko menší zlo?

První argument je vládní činnost a vládní koalice. Druhý argument je zkušenost s tím, kdo jsou protikandidáti a kdo kandiduje na funkci prezidenta Slovenské republiky.

Třetí argument je, že jsme v etapě historického přelomu Evropy za cíl a vnitřní změny struktur ekonomicko-sociálních. A východiska jsou na mojí straně zřetelné a čitelné, u ostatních kandidátů to chybí.

Vy jste novináře také 30. ledna při ohlašování kandidatury ujišťoval, že jste schopný sebereflexe, jak vás citují doslova.

Zástupce šéfredaktora deníku Pravda v českém týdeníku Respekt, rozumějme Luboš Palata, začátkem února napsal, cituji doslova:

"V posledních třech letech se Mečiar cílevědomě snaží stát přijatelným politikem. Nyní jsem já menším zlem, prohlašuje, aniž by se slovem distancoval od nedemokratických a v některých případech zločinných kroků své vlády před rokem 1998," konec citátu.

Jak odpovíte na námitku, že jste zatím žádnou sebereflexi od roku 1998 nepodstoupil?

Nemůžu se distancovat od toho, co nebylo. Nebyly ani zločinecké, ani nedemokratické kroky, jak se hodnotí politický vývoj některých afér.

Dnes závěr vyšetřování dokazuje, kdo co dělal, komu o co šlo. A jsem rád, že vláda z těchto všech věcí vychází se ctí.

Teď vám nerozumím zcela?

Pokud mi někdo říkal, že byly metody vlády nedemokratické, musel by mluvit - konkretizované ústavní poměry jsou platné.

Byly kritizovány metody zákona, jsou platné. Byly kritizované zákony o volbách, jsou nadále platné. Všechno se v praxi nadále uplatňuje. Pokud šlo o některé aféry, které se staly ve vládě v tom období, život a praxe potvrzuje, že šlo o aféry uměle vyrobené.

Například únos syna slovenského prezidenta...

Například, tam jsme podstatně dále, věci byly vyšetřeny, věci jsou prokázané. Pokud šlo o zavraždění premiéra, je dokázané, jak to bylo, výpovědi svědků se shromáždily, mnohé byly zatajené a i další firmy, které se spojily se Slovenskou informační službou, přecházejí odmítání s tím, že nejsou potvrzeny důkazy.

Dokonce jeden z protagonistů těchto afér, novinář Peter Tóth prohlásil: "Ani tehdy, ani teď nemám důkazy o tom, co jsem psal, že to byla pravda, ale byla taková doba a bylo třeba takto reagovat."

Čili, to není ospravedlňování, to je způsob, jak se politické mínění na Slovensku nejen vytvářela, ale manipulovala, reagovala na něco, co nebylo.

Pokud byste nakonec v dubnu se stal prezidentem, které, a opět stručná odpověď, které první tři základní kroky byste v úřadu jako prezident uskutečnil?

Samozřejmě, že každý, kdo přijde do hradu, tak se podívá na okolí a spolupracovníky.

Druhá je změna funkcí, nebo teda změna způsobu výkonu funkce prezidenta by vyžadovala věnovat se okamžitě perspektivním záměrům, a to znamená, přijmout program europeizace, přejmenovat ho na praktickou politiku zákonných institucí, organizací a podobně.

Třetí, co bude třeba udělat velmi silně, je pokusit se uvnitř státu dosáhnout změny, dohody a snahy o vytváření niterní jednoty a stability institucí, efekty, které vznikly v České republice volbou prezidenta.

Slovensko potřebuje podstatně víc na to, aby stabilizovalo svoji vnitřní strukturu, věnovalo se věcným problémům, a ne vztahovým problémům stran a osob.

Když jste, promiňte, když jste zmínil Českou republiku, znamená to, že byste se učil od Václava Klause, jako od prezidenta?

Václav Klaus je politik, od kterého je vždy co se naučit, co hovoří, a doteď jsme každý jiný a budeme jiní, ale jen ten, kdo na sobě nechce pracovat, neuvidí, v čem je někdo lepší.

Co především byste se učil od Václava Klause, který je přesně rok v úřadu českého prezidenta?

Například v tom, že v parlamentu je křehká rovnováha, proto se situace stabilizovala. Postavení vlády je reformní krok. Mě nezaráží zásadní odpor prezidenta, kroky se zharmonizovaly.

Myslíte, když Václav Klaus odmítl podepsat čtyři z několika, rozumějme, z jedenácti až dvanácti reformních zákonů?

Pokud jde o to, že odmítá podepisovat, jeho postup je v souladu s ústavní kompetencí a jeho kroky nevybočují z měřítka ústavy, neintrikuje proti vládě, nevytváří napětí uvnitř společnosti, neupřednostňuje jednu skupinu pro druhou.

To jsou přínosy, které jsou obrovské. A docení je ten, kdo se dívá na všechno z boku a ne přímo v centru dění. Pokud jde o právo prezidenta, takto se rozhodnout je dané ústavou. A když nemění ústavu, je jeho názor v souladu se systémovými kroky.

To znamená, že především vnímáte vy Václava Klause jako českého prezidenta, jako svorník a o to byste se pokoušel na Slovensku?

Ano.

Proč není Rudolf Schuster svorníkem na Slovensku podle vás?

Ty kroky, které se staly, vyplývají jednak z minulosti, byl členem předsednictva ústředního výboru komunistické strany, vyplývají z některých věcí, které neprošly v hospodaření Košic a Košice budou dvacet let odstraňovat důsledky jeho čtyřletého působení.

Dále je to působení v politice, že on sice odešel ze strany, kterou založil, ale neuměl vytvořit efektivní program a vztah vůči stranám a ani vůči ostatním ústavním činitelům.

A tak se stávalo, že sice formálně hovořili za to, že to spolu vydrží, ale skutečnosti, názory, stanoviska, zákony a podobně, bývaly parlamentem vraceny většinou jen pro to, že je předložil Rudolf Schuster...

Promiňte, když si ale vymyslíte, že byste chtěl být jako český prezident svorníkem na politické scéně, vy si nemyslíte, že by bylo poměrně negativně vnímáno to, že zkrátka jste dlouhou dobu byl předsedou HZDS, nyní lidové strany HZDS a že byste byl zkrátka vnímán jako stranický prezident?

Ano, také to vnímáno bylo, vlastně v celé slovenské politice do roku 2002. Dnes situace po náročné spolupráci v Národní radě, když jsme se sblížili s lidskými názory a podobně, je situace trošku jiná.

Důsledky minulých politických soubojů zůstávají, ale rozhodně schopnost vést dialog je dnes podstatně větší, než kdykoliv předtím a dialog s každým.

To znamená, včetně Roberta Fica, předsedy strany Směr, s komunisty, s Mikulášem Dzurindou, se všemi byste se dohodl?

Kdo chce udělat kompromis, musí mít schopnost mluvit se všemi. A dnes ta schopnost je, i když to občas na veřejnosti zajiskří.

Vy jste mluvil o europeizaci, budu-li vás citovat doslova, jako o jedné z hlavních myšlenek. Můžete říci, velmi stručně konkrétní kroky, které byste učinil v souvislosti s europeizací Slovenska?

Samozřejmě, že když hovořím o tomto projektu, těžko to povím v krátkosti, ale jak je od 1. května v platnosti evropské právo a má větší sílu jako zákony Slovenska a není toto právo publikované, není rozhodnuta v žádné instituci kontrola, kompetence kontroly, kontrola zákonnosti a ústavnosti poměrů, která Evropská unie přijímá, tak stát se musí tomuto přizpůsobit.

A jestliže se poví, že se mění kompetence Národní rady, Vlády Slovenské republiky a tam dochází k posunu, stát musí na tento posun reagovat. A jestliže existují různé druhy politik Evropské unie, stát se musí na tyto druhy politiky připojit a musí být schopný ji kooperovat a v rámci v nich působit a ovlivňovat rozhodnutí.

To není věc toho, že už jsme se členové, ale co dál. Schopnost chovat se jako partner, musí být vlastně osvojená, institucionálně, organizačně, právně podepřená, jestliže tak není, efektivnost působení je poloviční.

Vy jste teď ocenil v našem rozhovoru rok vládnutí prezidenta Václava Klause. Znamená to, že v případě, že byste byl zvolen prezidentem, by vaše první cesta směřovala právě k Václavu Klausovi do České republiky?

Kdybychom měl možnost takovouto cestu uskutečnit, ano, ne, to není jen kvůli osobě Václava Klause, je to i sympatie k českým občanům, Moravanům, úcta k nim, vzdání holdu, co jsme v životě spolu prožili a potvrzení to, že chceme jít dále.

Zákony Evropské unie umožňují některým státům přijímat i dohody o rozšířené spolupráci...

V čem především, promiňte, v čem především byste chtěl rozšířit spolupráci a podepsat takovou dohodu?

Pokud jde o jistý standard obchodních vztahů, kdybychom ho dosáhli, vstupují do platnosti evropská pravidla, které jsou všeobecné, ale možnost těchto pravidel, která jsou všeobecná která rozšířené dohody dosáhnou.

V tomto směru jsem byl kontaktován některými obchodními kroky v České republice, že být takováto vůle na slovenské straně byla, já jsem svoji vůli potvrdil.

Dále je to otázka, řekněme, mezilidských kontaktů, propojenosti sociálních systémů a podobně, kde jsme vycházeli ze společného základu a rozhodně jsme si tam bližší, než v oblasti jiných i s jinými státy.

Proto si nemyslím, že bychom měli znovu vytvářet visegrádskou čtyřku jako seskupení, které bude pro budoucnost jediné, ale blízkost, vzájemná podpora by mohla být, například v přístupovém procesu, kde bychom s panem prezidentem Klausem kdykoli, bez jakékoliv politické dohody, vždy vystupovali jednotně a společně.

A sedm set třicet osm členů v parlamentu, jenom našich čtrnáct poslanců by bylo ztraceno, jak nebude schopnost spoluvytvářet širší zázemí.

Říká Vladimír Mečiar. Děkuji za třicet minut, které jste věnoval pořadu Interview BBC. Hezký zbytek dne na Slovensku.

Děkuji pěkně, všechno dobré vám v Praze i v České republice.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Mečiar nepovažuje Kukana za největšího soupeře

PRAHA 27. února (ČTK) - Na Slovensku není nyní žádný jednoznačný favorit na křeslo prezidenta. I když podle průzkumů má největší podporu Eduard Kukan, situace se v posledních březnových dnech a v dubnu změní, řekl dnes v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC Vladimír Mečiar. Předseda LS-HZDS je jedním ze čtyř kandidátů, kteří mají šanci postoupit do druhého kola prezidentských voleb, jejichž první kolo se bude konat 3. dubna.

Podle jeho slov se asi třetina lidí rozhodne až ve volebních místnostech, jejich názory se mění s tím, jak se vyhrocuje sociální situace na Slovensku a mění se pozice jednotlivých kandidátů.

Mečiar nyní sám sebe považuje za menší zlo, zatímco při volbách v roce 1999 byl podle jeho slov zvolen Rudolf Schuster, protože tehdy byl menším zlem on. Jako argumenty, proč je menším zlem nyní on, uvedl za prvé vládu a její činnost, za druhé charakter protikandidátů a za třetí dnešní dobu historického přelomu evropeizace a vnitřních ekonomických a sociálních změn.

"Východiska jsou na mojí straně zřetelná a čitelná, což u ostatních kandidátů chybí," řekl Mečiar.

Kdyby byl zvolen prezidentem, patřilo by k jeho prvním krokům přijmout program evropeizace, dosáhnout vytvoření vnitřní stability a jednoty a také by se zabýval svými spolupracovníky.

Mečiar vyslovil přání, aby referendum o vypsání mimořádných parlamentních voleb, které se koná současně s prezidentskými volbami, bylo platné. HZDS podle jeho slov vyzve občany, aby uplatnili svoje volební právo, ale nebude jim radit, jak hlasovat. Odmítl říci, jak bude hlasovat on sám.

Na dotaz novináře, co považuje za svůj největší předvolební trumf, odpověděl, že mu je poskytla sama vláda: je to její vlastní politika, kdy 73 procent lidí jí nevěří a 63 až 65 procent lidí nevěří předsedovi vlády. Vláda je pod politickým tlakem, když ztratila většinu v parlamentě, je v těžké ekonomické situaci, protože její reformy, které chce prosadit, nemají širší společenskou podporu a vyhrotily se sociální rozpory. Nepokoje
Romů jsou podle něho jen jednou ze součástí celkových nepokojů všech sociálně slabých lidí.

"Nejlepším řešením nepokojů Romů na Slovensku je prevence," zdůraznil Mečiar. "Poslední nepokoje nesouvisejí s celkovým postavením Romů a jejich situací, ale s dopadem toho, co se nazývá reformní úsilí, co znamená rapidní snížení příjmů rodin při zvýšení nákladů na život," řekl a dodal, že vláda by měla zkoumat sociální únosnost a průchodnost změn, protože takto dostala lidi do bezvýchodné situace.

Václava Klause označil Mečiar za politika, od kterého je vždy co se učit. Českého prezidenta považuje za svorník ve společnosti a pokud by byl zvolen, pokusil by se o totéž na Slovensku. Pokud by se stal slovenským prezidentem a měl by možnost, uskutečnil by první cestu do ČR, a to "nejen kvůli Václavu Klausovi, ale kvůli sympatiím k českým občanům, Moravanům a jako poctu tomu, co jsme spolu prožili", řekl.

Situace na Slovensku

ČRo 1 - Radiožurnál, 28. 2. 2004, 17:10, Týden v tahu: Sociální reformy na Slovensku vyvolaly velké napětí v romské komunitě. V uplynulém týdnu došlo k řadě rabování obchodů, které vyvrcholilo tvrdým policejním a vojenským zásahem. Kabinet Mikuláše Dzurindy přijal řadu opatření, aby důsledky reformy na sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva zmírnil. Romové s nimi nesouhlasí. Tvrdí, že s touto pomocí přežít nedokážou. S nespokojenými Romy natáčela zpravodajka Radiožurnálu na Slovensku Renata Havranová.

Renata HAVRANOVÁ: Situace na východním Slovensku se prozatím uklidnila. Romy v osadách přesila ozbrojenců, někde dokonce s těžkou technikou, zaskočila. Po několika dnech života v hermeticky uzavřeném ghettu vyšli Romové opět do ulic i v Trebišově. Při pohledu na stále přítomnou policii ale často ve velkém zmatku prchají. O situaci v regionu na východě se přijel osobně přesvědčit také premiér Mikuláš Dzurinda. Tvrdí, že jiná cesta než ta, kterou vláda zvolila, není.

Mikuláš DZURINDA: Zdá se mi, že třicet let nebyla náležitá odvaha hlouběji se zamyslet nad tím, zda je opravdu normální a dlouhodobě udržitelné, aby ti, kteří nepracují, a zejména ti, kteří spekulují, ale pracovat nechtějí, ale spekulují, jak zneužívají sociální dávky, vydělávali víc než ti, kteří pracovat chtějí, ale, řekněme, vykonávají práci, která je hůře placena. Je jisté, že takovýto okamžik musel přijít.

Renata HAVRANOVÁ: Romy názor, že k tomu, aby se měli lépe, musejí pracovat, doslova pobouřil. Mnozí z nich by se prý zaměstnat chtěli, ale není kde. Možnost úklidu osad a okolí odmítají.

Je to ponižující práce.

Víme, že někteří si myslí, že my cikáni nechceme dělat. Poslouchejte, my cikáni chceme dělat, jen ať nám dají tu práci. Poslouchejte, před tím když byl nemocný, křivý, anebo byl slepý, když byl zdravý, musel dělat. Když nedělal, zavřeli ho. To bylo správné.

My chceme dělat. Nemáme tu žádnou práci. My musíme čekat na to, co oni nám dají. My chceme jít dělat.

Renata HAVRANOVÁ: Lidé jsou rozdílní a platí to i o Romech. O tom, jak své odhodlání naplňují, bylo možné přesvědčit se přímo v Humenném. Okamžitou nabídku sto čtyřiceti možností zapojit se do veřejně prospěšných prací a získat tak aktivační příplatek využilo z několika stovek protestujících pouze sedm Romů.

Hana HIKELOVÁ: Mým hostem je teď ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš. Hezký den.

Ivan MIKLOŠ: Dobrý den přeji.

Hana HIKELOVÁ: Pane ministře, sociální reformy zasáhly široké skupiny lidí s nejnižšími příjmy a dramatický dopad mají zejména na slovenské Romy na východním Slovensku. To vše má Slováky podle vás bolet jen chvíli. Jak dlouho?

Ivan MIKLOŠ: Co se týká reálných mezd, v tomto roce očekáváme, že reálné mzdy poklesnou o tři desetiny procenta, tedy minus 0,3 %, ale to jsou hrubé mzdy. Když jsme dělali daňovou reformu, kde se snížilo daňové zatížení, tak čisté mzdy už by v tomto roce klesat, čisté reálné mzdy by už klesat v tomto roce neměly a měl by být růst zhruba o procento. Problém tohoto roku je v tom, že toto jsou čísla, která platí za celý rok, ale začátkem roku byla udělána poslední fáze deregulace cen, která znamenala zejména výrazné zvýšení cen plynu a elektřiny a zároveň byla zavedena daňová reforma, která sjednotila sazby daně z přidané hodnoty a zvýšila některé spotřební daně, zároveň ale snížila výrazně přímé daně, ale ten dopad z těch nepřímých daní a z deregulací vlastně od 1. ledna. Ten dopad bude samozřejmě postupně snižován tím, jak budou narůstat průměrné mzdy, protože my předpokládáme v tomto roce 8,1% inflaci právě kvůli té poslední fázi deregulace a předpokládáme, že hrubé mzdy budou růst o 7,8 %. Problém je v tom, že ten cenový nárůst už nastal, ale ta kompenzace růstu mezd bude rozložena v průběhu roku.

Hana HIKELOVÁ: To znamená, že ten vzkaz slovenským obyvatelům je, zjednodušeně řečeno, vydržte tento rok?

Ivan MIKLOŠ: Vzkaz je, že příští rok by už měl být výrazný nárůst reálných mezd, okolo tří, čtyř procent a nárůst reálných důchodů o téměř čtyři procenta, ale je rozdíl v tom, že ti lidé, kteří pracují, tak ti pocítí ten nárůst. Ti, kteří nepracují, tak tam změny a reformy vedly k tomu, že ne u všech se musí projevit ten růst v budoucnosti. Projeví se růst u těch, kteří budou aktivní, tedy nejen u těch, kteří si najdou práci, ale i u těch, kteří se budou ucházet o práci, zúčastní se programů, které vláda organizuje, veřejně prospěšných prací a tak dále. Takže tam došlo, v těch sociálních dávkách a v podpoře v nezaměstnanosti došlo k tomu, že se zvýšily maximální hranice, ale ty maximální hranice je možné dostat pouze tehdy, když je člověk aktivní. A z hlediska celkového objemu prostředků, které jdou na sociální programy, sociální podpory, se tento objem nezmenšil, nesnížil, jen se udělala restrukturalizace toho sociálního systému.

Hana HIKELOVÁ: Pane ministře, reformy na Slovensku začaly bezodkladně. Krátce v podstatě po volbách v roce 2002 se na nich začalo pracovat. Vy už jste zmínil, že nastalo zvýšení cen energií, zavedly se platby u lékaře za recept, narostly spotřební daně. DPH byla sjednocena na těch 19 %. To má dopady na životní úroveň, ale to ještě nejsou všechny potřebné zákony, ještě některé čekají na schválení. Které ještě chybí k tomu, aby ta reforma byla kompletní?

Ivan MIKLOŠ: Většina reforem už udělaná byla. To, co není ještě dokončeno, je reforma zdravotnictví a reforma školství. Konkrétně ve zdravotnictví byla udělána první polovina, včetně toho, co jste uvedla, druhá polovina - je připraveno šest zákonů, které budeme nyní diskutovat ve vládě a v nejbližších týdnech a měsících v parlamentě. A reforma školství také byla z větší poloviny udělána, zejména co se týká reformy financování základních a středních škol, tak ...

Hana HIKELOVÁ: Chybí vysoké školy.

Ivan MIKLOŠ: ... a chybí vysoké školy, kde už zákon byl schválený o zpoplatnění a o studentských půjčkách. Návrh zákona byl schválený ve vládě a čeká na projednání v parlamentu.

Hana HIKELOVÁ: Ten rozsah reforem vzbuzuje v Evropě obdiv zejména ekonomických expertů, na druhou stranu vzbuzuje také podiv nad tím, že to slovenský občan, obrazně řečeno, na svých zádech ještě unese. Objevují se hlasy, že slovenská reforma je ekonomicky velmi čistá, odpovídá ekonomickým pravidlům, ale je příliš sociálně tvrdá. Nepřesvědčily vás, pane ministře, ty problémy z uplynulého týdne, že je třeba řešit sociální dopady jinou cestou, než je tomu nyní?

Ivan MIKLOŠ: Myslím, že se to dramatizuje. Vloni byl pokles reálných mezd kolem jeden a půl procenta, v tomto roce bude v čistých mzdách, nebude pokles, bude mírný nárůst. Myslím si, že se to dramatizuje trochu.

Hana HIKELOVÁ: Myslím ty dopady ale zejména na slovenské Romy.

Ivan MIKLOŠ: V roce 1999 byl pokles reálných mezd pět procent a to se nedělaly žádné výrazné reformy, jen se vlastně stabilizovala ekonomika, která byla před velkou finanční krizí. Co se týká těch reakcí slovenských Romů. My jsme se tím samozřejmě zabývali. Vláda tuto středu o tom jednala. Výsledkem bylo ne přehodnocování reforem, ale naopak prohloubení a urychlení, i sociálních reforem, což si myslím, že je velmi dobré stanovisko, správné stanovisko. Urychlili jsme, rozhodli jsme se, že urychlíme, prohloubíme ty reformy. Některá opatření, která by měla eliminovat lichvu v romských osadách, to, že se peníze, které berou na sociálních dávkách, nepoužívají na stravu a ošacení pro děti, ale že se jednoduše propijí, tak to chceme řešit například tím, že zavedeme týdenní vyplácení, ne měsíční, a že část těchto sociálních dávek bude vyplácena prostřednictvím jídla pro děti a tak dále a tak dále.

Hana HIKELOVÁ: Zabrání to podle vás i lichvě, o které se v souvislosti se slovenskými Romy hodně mluví?

Ivan MIKLOŠ: Co se týká lichvy, tam také děláme aktivní opatření. Problémem potírání lichvy je to, že Romové nejsou ochotni svědčit, že se jednoduše těch lichvářů bojí, ale už jsou první případy pozitivní, kdy svědčili a kdy se podařilo tyto lichváře zadržet a věřím, že se je podaří i usvědčit z těchto trestných činů. Věřím, že toto pomůže tu situaci zlepšit. Zároveň samozřejmě připravujeme, máme poměrně široký soubor opatření i prostřednictvím samospráv i prostřednictvím úřadů sociálních na to, abychom ten problém řešili.

Hana HIKELOVÁ: Vaše vláda, pane ministře, ztratila většinu v parlamentu. Jak se vám v těchto podmínkách reformní kroky řídí?

Ivan MIKLOŠ: : Obtížněji, než když jsme tu většinu měli, to je samozřejmé. Na druhé straně většina reforem je udělána a vláda stále má alespoň deklarovanou programovou většinu. Čili ta část poslanců, kteří odešli z vládní koalice, se deklarovala jako opozice, ale zároveň řekla, že chce dále podporovat program, který vláda má, a toto, myslím si, je také jeden z důkazů toho, že ten program je opravdu smysluplný a je dobrý. Důkazem je, že z těch 78 poslanců, které koaliční většina měla, už z koalice odešlo asi šest nebo osm, ale ani jeden neřekl, že nechce dále podporovat program. Všichni do jednoho tvrdí, že program stále považují za dobrý a chtějí ho podporovat. Problém může být, a to se ukáže v nejbližších dnech, zda tato deklarovaná pozice bude i skutečnou pozicí.

Hana HIKELOVÁ: Pane ministře, vy jste považován za otce reforem na Slovensku, obrazně řečeno. Jak silná je nyní ta vaše pozice? Včera například Vladimír Mečiar ve vysílání BBC řekl, že příští týden bude opozice v parlamentu usilovat o to, aby prosadila usnesení o vašem odvolání z funkce ministra financí.

Ivan MIKLOŠ: Ano a to ukáže až hlasování, zda to bude úspěšná iniciativa, anebo ne. Já už jsem tak trochu na odvolávání zvyklý, neboť jestli jsem to dobře spočítal, tak to bude v mé politické kariéře už šesté odvolávání, přičemž samozřejmě to riziko, že to může vyjít, tu je, i proto, že v parlamentu vznikla taková situace, jaká vznikla, ale za důležitější považuji to, že reformy budou pokračovat a za důležité považuji, že vloni většina reforem, loňský rok považuji za úplně klíčový, protože byla většina reforem, které jsme si vytyčili na ty čtyři roky, byla uskutečněná.

Hana HIKELOVÁ: Reformy probíhají i v České republice, i když podstatně mírnější než ty slovenské. Jak hodnotíte v tomto směru kroky české vlády a reformy v České republice ve srovnání s těmi slovenskými?

Ivan MIKLOŠ: Neodvážím se ani hodnotit, ani porovnávat. Povím snad jen to, že my považujeme za důležité strany, které jsou na Slovensku ve vládě, abychom kroky, které děláme, nejen reagovali na potřebu řešení nerovnováh, ale abychom dali ekonomice i výrazný růstový rozvojový impuls a na to je třeba, aby ty reformy měly jistou razanci i jistý rozsah. Příkladem může být daňová reforma, kde jsme mohli samozřejmě postupovat i opatrněji v tom smyslu, že jsme mohli jen zmírnit míru progresivity, mohli jsme jen sblížit ty sazby DPH, nechat je rozdílné, ale ten rozdíl by byl v tom, že by to nezlepšilo podnikatelské prostředí a taky proaktivační prostředí v té míře, v jaké to umožnilo zavedení rovné daně. A předpokládáme že právě to bude významným impulsem pro vyšší udržitelný ekonomický růst, pro vyšší příliv investic, pro vyšší tvorbu pracovních míst, v konečném důsledku pro lepší životní úroveň.

Hana HIKELOVÁ: Tolik ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš. Já vám děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na slyšenou.

Ivan MIKLOŠ: Děkuji pěkně. Na slyšenou.