Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Podle prezidenta Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech Jiřího Bartošky chybí po loňské aféře v rozpočtu festivalu 48 milionů korun od sponzorů.

Jiří Bartoška ve studiu BBC

Mají být politici hoštěni a zváni polostátními firmami, které sponzorují filmový festival v Karlových Varech? Tuto otázku skloňovala česká média v červenci 2003. V centru kritiky se ocitl například ministr informatiky Vladimír Mlynář.

Vladimír MLYNÁŘ /zvukový záznam/: No, zpětná reakce nebo kritika, která se ně mě snesla, ukazuje, že jsem byl nepozorný, protože moje předsevzetí a cíle jsou jedna věc, a druhá věc je, že se to těžko obhajuje nebo nedá se to vysvětlit. Já jsem určitě měl, tedy neudělal, zpětně viděno, dobře, že jsem pozvání na festival přijal.

Ministr informatiky Vladimír Mlynář. Nejen o politicích a Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec, pozvání přijal, k protějšímu mikrofonu usedl prezident filmového festivalu v Karlových Varech, herec Jiří Bartoška. Přeji vám hezký dobrý den, vítejte v BBC.

Ano, děkuji, také hezký den.

Nepátral jste náhodou po tom, jak vzniklo pravidlo, že v čele filmových festivalů stojí prezident?

Já nevim, možná je to, nevim, jestli jako usus, že ve všech festivalech jsou prezidenti, ale je teda pravdou, že vlastně tohle to prezident a já všude říkám jenom slušně, když mně někdo řekne: "Pane prezidente," vzniklo z doby, kdy jsem byl prezidentem nadace. A ta nadace se přetransformovala v 99. roce na právní subjekt a takhle nějak, jako když se zastaví zaoceánskej parník, tak ještě třicet mil jede potom, tak takhle mi furt říkaj jako divně prezident.

Zjevně s tím máte problémy, s tím oslovením.

Nemám, ale jako je to takový, já mám pocit, že máme mít jednoho prezidenta a že je tady trošku v Česku přeprezidentováno, a nevím, jak je to v jiných zemích.

Jak velké svázání má člověk, který stojí v čele filmového festivalu, je prezidentem Mezinárodního filmového festivalu, protokolární svázání rozumějme.

No, protokolární svázání je takové, že třeba já během festivalu vidím vlastně čtyři filmy, a to, dá se říct, protokolární. Protokolární svázání je to, že ten člověk je zodpovědný za to, že to je akce, která má kontinuitu a koná se v určitý konkrétní čas, který je udělen asociací, Mezinárodní asociací producentů a se sídlem v Paříži ve /nesrozumitelné/ a my jsme vlastně v kalendáři toho, této asociace, takže my musíme v konkrétní termín udělat festival, ten festival se musí vyfinancovat a musí dopadnout tak, aby, když ne o dva schody, tak aspoň o schod byl lepší a zajímavější, než byl ten ročník předešlý. Na druhou stranu jsme svázáni tím, že jsme kategorie takzvaná kategorie A, takže máme poměrně užší mantinely pro výběr těch filmů, protože ze statutu to nesmí být film starší jednoho roku a nesmí být uveden na jiném žádném festivalu předtím, takže ten výběr se zužuje a je pravdou, že když jsme před deseti lety s paní doktorkou Zaoralovou, která je uměleckou ředitelkou festivalu, začínali, tak byl velký problém sehnat filmy do této soutěže. A dneska, a teď budu neskromný, a je to tak dobře, lidi maji bejt neskromný, když si vezmete poslední ročníky, tak vyhrávaly takové filmy jako "Amélie z Montmartru", která pak měla pět nominací na Oscara. Zvláštní cenu poroty loni dostal německý film "Nikde v Africe", který dostal Oscara, "Zakavkazký pleník vítěz", který byl nominován na Oscara, takže vlastně ta soutěž je skutečně velice kvalitní a myslím, že díky této soutěži nebo vůbec té celé organizaci toho festivalu je už o něco menší problém ty filmy dostávat, aby se lidi přihlašovali, než jak tomu bylo v tom 94. roce.

Ještě se k tomu záhy vrátíme. Pokud bych měl začít citátem, který pochází z rozhovoru pro Mladou frontu DNES, ten jste poskytl 7. června 2003, cituji: "V závěrečné řeči na festivalu, kde vždycky oznamuji termín příštího ročníku, to datum snad pokaždé popletu, takže pak musíme vydávat tiskovou opravu. A když mám ještě jednu ruku v kapse, moje rodina už ví, že jsem právě těsně před omdlením." Konec citátu. To u vás skutečně ruka v kapse znamená, že jste před kolapsem?

No, před kolapsem ne, já mám šílenou trému. Je to zvláštní, ale já, když se můžu schovat za příběh nebo za postavu, tak mně to je jedno, ale v okamžiku, kdy mám vylízt za Bartošku, tak skutečně přestávám skloňovat jako.

To se nedá role Bartošky nacvičit?

No, já nevím, asi ne. Jako je to s podivem, že se živím divadlem strašnejch let a vystupuji ob večer, když ne každý večer, před lidi a najednou tajdle to mě absolutně rozhodí. Taky, všichni si všimli, že moje řeči jsou tak čtyřvěté, šestivěté maximálně, a snažím se teda splnit tu protokolární záležitost, to znamená poděkovat partnerům a hlavně lidem, kteří na ten festival jezdí, protože bez nich by ten festival neměl smysl, a snažím se rychle od toho jít pryč, takže jsou tací, kteří jako rádi mluví, no, já bohužel mezi ně nepatřím.

Ruku v kapse máte pouze, když pronášíte závěrečné poděkování, jinak se vám to nestává?

Ne, ne, ne. Tak jako, když jdu pro cigára, a to jdu pořád, takže to vypadá, že mám ruku v kapse celej život, ale je pravdou, že to na někoho může působit hejsovsky a jako strašně sebevědomě ta ruka v kapse, ale skutečně je to o něčem jiném.

Jedenáct let stojíte v čele karlovarského filmového festivalu. Vy jste v mnoha rozhovorech v uplynulých letech připomínal, že jste prezidentování karlovarského festivalu vzal proto, že to zkrátka nikdo jiný nechtěl dělat, pokud bych měl vaše slova parafrázovat. Připomeňte, prosím, okolnosti, za jakých jste se před jedenácti lety ujímal?

Okolnosti byly takové, že v roce 93 stát rozhodl, a myslím, že v té době to byl pan ministr Tigrid, kdy se naopak čekalo, když se vrací z Francie, že rozevře tu ambrelu takovou tu sociální, tak se řeklo, že festival, ty porevoluční ročníky se moc nepovedly, a je pravdou, že každý rok je dělal někdo jiný, takže ty lidi neměli šanci, to, co se, ty chyby mít šanci je opravit v dalším ročníku, tak se stát rozhodl, že v podstatě ten festival není jako smysluplnej a že jako ho zrušej. A tehda Igor Ševčík byl na ministerstvu kultury v odboru kinematografie, jako zdvihnul prapor a přišel s myšlenkou založení nadace. A skutečně oslovili, co já vím, tak to byl Jaromil Jireš, myslím, že taky Zdeněk Mahler, a prostě byli osloveni lidi, kteří by tu nadaci jako nějak vedli, a buď neměli čas, nebo se jim do toho nechtělo a já dneska, po těch zkušenostech, asi byli moudřejší, vím, proč se jim do toho nechtělo. No, tak jako ve finále přišli a řekli, jestli bych to nedělal, já jsem říkal, že by bylo škoda, aby ten festival skutečně nebyl, když to je vlastně jeden z nejstarších na kontinentě, protože už v 46. byl první ročník a potom, díky Sovětskému svazu, kdy od padesátých let s Moskvou jsme se střídali, tak jsme dneska u devětatřicátého ročníku, ale jinak bychom byli hluboko přes padesát ročníků, ale to je jedno. No, a ukázalo se, že ta nadace je velice nešťastná věc, nadací můžete, a já jsem tady, v x rozhovorech jsem mu dával příměr, že ji můžete založit na rekonstrukci něčeho, a když ty prachy nejsou, tak to necháte v depozitáři a řeknete: "No tak, až ty prachy budou, tak to opravíme." Kdežto, když dáte konkrétní akci v konkrétní datum, tak ta nadace je takovej brouk, kterej leží na zádech, hrabe nohama a přijde sponzor, otočí ho na břicho, ten brouk popoleze a zase se objeví nějaká překážka. No, takže ty začátky byly velice problematický a jak jsem říkal, třeba i tím, že ten festival po 68. roce se z něho stal takovej festival, takovej jako spíš politická výkladní skříň než teda filmovej festival, tak jsme se snažili pomalinku nebo snažíme se pomalinku dostat festival do té úrovně těch šedesátých let, kdy skutečně Karlovy Vary měly obrovské jméno.

Dovolím si opět vaše slova doplnit citátem, který pochází z rozhovoru pro Mladou frontu DNES ze 17. června 2003: "Každý rok to opakuji, takže si už pomalu připadám jako hlupák, ale každý rok se znovu a znovu potvrzuje, jak je festival zranitelný ve svém provizorním technickém zázemí, jak silně je závislý na soukromých osobách a na firmách." Konec citátu. Pokud byste měl po více než deseti letech popsat, jak se zranitelnost Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech proměňovala. Zda se prohlubovala nebo naopak se vám podařilo potlačit tu závislost.

Závislost nepotlačíte nikdy, protože my pracujeme s určitým rozpočtem a, já jsem kdysi pro parlament vypracoval takovou zprávu, která se zabývala tím, jak v Evropě, protože jdeme do Evropy, jsou financovány festivaly, a zprůměrovaně to vycházelo, že šedesát procent platí stát, dvacet procent platí region a dvacet procent partneři. My jsme v obráceném gardu, v podstatě u nás je to řádově, osmdesát procent platí partneři a dvacet procent platí stát z toho rozpočtu. To je první věc, kdy my za ty peníze, který seženeme, jsme připraveni a ten festival organizačně zajistit, ale už ho nemůžeme technicky dovybavovat. V Karlových Varech je hotel Thermal, který se má v letošním roce privatizovat, Thermal, protože festival expandoval do Grandhotelu Pupp a z letního kina, kde v té době, do těch šedesátých letech, jenom byl, je pravdou, že když byl první ročník, tak festival měl čtrnáct filmů a loni jsme měli dvě stě devadesát filmů, takže ten nárůst je obrovskej, takže v sedmdesátých letech se rozhodlo, že se postaví hotel Thermal, kde teda zároveň bude sídlo festivalu jako takového a hlavně je tam, my tam dneska využíváme, pět kinosálů, a to je nejzranitelnější část toho festivalu. Samozřejmě, já mám pocit, že se dohodneme a že jsou udělány takové pojistky, že ten nový nabyvatel toho Thermalu tam ten festival nechá, ale nikdo neví, že jo.

Vy jste na posledním festivalu, že vstupuji do vaší řeči, mluvil s premiérem Vladimírem Špidlou právě o privatizaci Thermalu. Ještě před dvěma měsíci psaly deníky, že jsou ve hře dvě varianty. První z nich, standardní prodej hotelu formou privatizace, druhou variantou je převod na ministerstvo kultury a jeho Státní fond pro podporu kinematografie, to znamená, že ta druhá varianta padla?

Ne, ne, ne, ta varianta pořád ještě existuje. Já, co mám poslední zprávy, snad, že by do června by se mělo rozhodnout o tom prodeji a jakou formou se udělá. Tam je, samozřejmě, vy můžete udělat věcné břemeno na ten hotel, ale věcné břemeno za dva roky, opravdu se bavíme akademicky, nemusí k tomu dojít, ale ten nabyvatel řekne: "Víte, on ten festival je v červenci, a to je pro nás ten nejzajímavější vlastně top sezóna a jako ..." A my řekneme: "Ale dobře, tady máte od smlouvy, že ten festival je ..." A on řekne: "No, tak vy, tak se s náma suďte." My se začneme soudit a obchodní soudy v České republice pracují tak, jak pracují a v okamžiku, kdy neuděláte jeden ročník, tak ty další už nemusíte dělat, protože to je ...

To je možná kacířská otázka, privatizovat hotel vámi?

Ne, vždyť my, já nemám, my jsme dokonce, ano, tahle ta myšlenka ještě před dvěma lety byla, že bychom třeba my, jako akciová společnost, vůbec, to je úplně nesmyslný, protože jednak bysme se strašně zadlužili a jednak ten festival jenom utrácí peníze, ten festival nevydělává peníze. Ale tady, kdyby byla garance toho státu, který by samozřejmě neprovozoval hotel, ale dál by ho nějakému /nesrozumitelné/ nebo, já nevím, prostě pronajal, tak je tam ta garance, že jestliže stát je majitelem, no, tak trošku ty práva ochrání toho festivalu.

Z toho, co říkáte, druhá varianta, tedy převod na ministerstvo kultury a Státní fond pro podporu kinematografie, se jeví jako nereálnou.

Ne, já mám pocit, že ne, že skutečně asi bude tyhle ty dvě, už to, že vláda rozhodla, že se bude zajímat nebo že bude řešit tyhle ty dvě varianty, je pro nás docela jako příjemnej signál.

A jste přizváni k jednáním?

Ne, ale je pravdou, že jsme pro ministerstvo financí i pro Fond národního majetku vlastně tak jako jsme spolupracovali na podmínkách toho věcného břemene, protože, to je jako ponorná řeka, vy vlastně řeknete: "Ono by bylo zapotřebí tohle." A zítra řeknete: "No jo, ale moment, ono by ještě bylo zapotřebí tohle ochránit." Protože v okamžiku, kdy stát prodá, řekněme, soukromé nebo fyzické osobě, právnické osobě, ten hotel, tak ty projekční zařízení a kabiny přeci jenom slouží od roku 76 a jsou v nějakém stavu. Dojde ke kolapsu, což se nám loni v jednom malém sálu stalo, a teďko vzniká otázka. Ten nabyvatel, kterej dostane ten hotel, má investovat do projekčních kabin, které využívá vlastně deset dnů v roce, anebo stát. Stát řekne: "No, ale pozor, to je soukromej majetek, proč my máme ..." Jo, a tady jsou takový ty nuance, který bohužel člověk neodhadne, ale je pravdou, že jsme spolupracovali a připomínkovali tohle to věcné břemeno a že jako takhle ta spolupráce byla jako velice, velice korektní.

Neuvažoval jste o tom, pokud by se v budoucnu Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, kvůli právě technickému zázemí, ocitl v problémech, že by jej bylo možné přesunout do Prahy?

No, víte co, Praha rozmělní jakoukoliv akci. To se vlastně ukázalo, když vznikl takovej ten truc festival ten Zlatý Golem, s kterým jsme my dva roky bojovali a ten Zlatý Golem po dvou letech skutečně skončil. Praha má jednu nevýhodu, že, jak říkám, rozmělní to. Přijede zahraniční novinář, zahraniční režisér a najednou zjistí, že má Schiele výstavu na Pražským hradě, najednou, že je tady tohle to a, Berlín má jednu obrovskou šanci, že postavil vlastně novej, nový centrum na Postdamer Platzu, kde to soustředil absolutně. Vary mají tu výhodu, že když novinář ve čtyři hodiny skončí, tak neřekne: "Jdu ještě dát dětem najíst a udělám čistírnu." Kdežto ten novinář tam zůstává. Tak tam zůstávají filmejkři a všichni lidi, protože ty Vary je nepustěj a ten půdorys těch Varů je nutí, že se musej potkávat a musej se bavit o filmu. Tady je problém samozřejmě toho technickýho zázemí. Město slíbilo, a to jsme u toho, že jo, slíbilo, že zrekonstruuje kino Čas, z kterého by se udělal takovej art multiplex, kterej by měl kapacitu řádově možná sedm set, osm set lidí, což by pro nás bylo dokonalý, protože opět přivážíme z Francie to nafukovací kino, a tam by ta situace možná se trošku zlepšila, ale jinak skutečně, když si vezmete všechny kina v Karlových Varech, mimo toho kina Čas, který je v dezolátním stavu, a bylo do něho investováno naposledy v šedesátejch, na začátku sedmdesátých let, tak všechny kina vlastně někomu patřej a nepatřej státu, ani městu.

To znamená buď Karlovy Vary, anebo zánik?

Já si to dobře neumím představit. Já mám pocit, že nedojde k tomu, že ty Vary jako zmobilizujou svoji intelektuální potenci a uvědomí si, že skutečně ty Vary jsou jednou z největších akcí, která tam je a která pojmenovává deset dnů vlastně ve všech médiích, včetně CNN, Kulturním kalendáři, a takhle se dostávají do podvědomí, ale je skutečně zapotřebí, aby si to někdo uvědomil, že ten festival není pramen, kterej tryská ze země. Že je zapotřebí ho ošetřit a něco pro něho udělat, a něco, to znamená, udělat technický zázemí pro ten festival.

Časopis Reflex o Mezinárodním filmovém festivalu 17. července 2003 napsal, opět cituji: "Je zcela závislý na své ústřední dvojici, protože stejný kapitál, jako kontakty Evy Zaoralové v evropském kulturním prostoru, představuje domácí politická a obchodní obratnost Jiřího Bartošky." Konec citátu. Pokud existuje tak velká závislost na dvou lidech, na vás a Evě Zaoralové, připouštíte tu velkou závislost, jak jí Reflex popsal?

Já myslim, že to není tak velká závislost, protože třeba tým doktorky Zaoralové je velice kvalitní, už co se týče v těch nižších stupních, takže jako si myslim, že samozřejmě Eva je ta osobnost, která pojmenovává, dává poetiku tomu festivalu, ale že to je skutečně týmová práce.

Ale ta závislost, pokud by byla tak, jak jí Reflex popsal, tak by asi pro ten festival byla stejně smrtící jako technické provizorium v Karlových Varech.

Já myslím, že ne. Víte co, ten festival je dneska matematický vzorec, do kterýho vlastně jen doplňujete potom už konkrétní čísla, konkrétní lidi a konkrétní tituly a jestliže něco děláte, vlastně my s Evou děláme jedenáctý ročník, a pak tam jsou ale lidi, kteří už dělají osmý, sedmý, a tak, jak se to nabalovalo, takže už jsou to lidi dost jako harcovníci, kteří ten festival dělají dlouho, takže já mám pocit, že ty začátky byly těžký. Nebo, když končila vláda ODS, tak všichni říkali: "Bartoška při vládě ČSSD nemá šanci prostě vyfinancovat festival." A ukázalo se, že ten festival skutečně se stal takovou silnou kulturní akcí, že skutečně je, zaplať pánbůh, apolitický a že si všichni uvědomují, že jestli se blbě píše o x věcech, který se v Český republice dějou, tak že je docela fajn mít akci, která je vnímána velice pozitivně, takže i tohle to jako dneska už jako my s tou Evou jsme, taky kazíme věkovej průměr těm dětem tam vždycky, když se někde slezeme, takže já mám pocit, že ten festival skutečně sám o sobě nestojí jenom na Bartoškovi a Evě Zaoralové, už dneska.

Znamená to, že do té matematické rovnice, do toho vzorce, o kterém jste mluvil, je možné, i ve funkci prezidenta, i ve funkci umělecké ředitelky, dosadit jiné figury?

Já mám pocit, že Eva Zaoralová každý rok říká, že toho nechá a já říkám: "Evo, nebavme se o těhle těch hloupostech, až skutečně budeš mít pocit, že jsi unavená, že tě to nebaví, a to je důležitý, tak pak mluvme o tom, že to nebudeš dělat." Ale ta Eva má velice kvalitní tým, protože nedělá sama, že jo, ten, jednak jsou stálí zaměstnanci v programové sekci a zároveň je spousta lidí, kteří externě pracují a určitě z těch stálých zaměstnanců se do budoucna, a říkám do budoucna, najde velice kvalitní ředitel programu.

A nemluvíte o prezidentovi.

Prezident, to jsou, no, prezidenti, no tak, ve státech všude vládnou vlády, že jo, nikde nevládnou prezidenti, tak je to asi i s těma festivalama, no tak. Je pravdou, že když teda jsem začínal v 94., tak jsem si myslel, že ta funkce nebo to snažení znamená v tom, že si člověk vezme smoking, vetkne si tam růži a objeví se tam. Pak se zjistilo, že vlastně festival se dělá celoročně, je to práce dneska pro dvanáct lidí, kteří mají stálej pracovní poměr a ve finále řádově sedm set, osm set lidí, takže je to opravdu obrovský, ale jak říkám, zaplať pánbůh, je to stejný a je to na stejným místě. Když točíte biják někde jinde, tak musíte hledat lokality a musíte tyhle ty věci, tenhle ten biják se odehrává, je to takovej seriál, no.

Mluvil jste o tom, jak v devadesátých letech, při pádě vlády Václava Klause, jste byl dáván jako sympatizant ODS a občanských demokratů, respektive Václava Klause. Jste liberál?

Já mám pocit, že ano, ale víte co ...

A proč svůj liberalismus neuplatňujete ve vztahu právě k filmu, k filmovým festivalům a ...

V čem máte pocit, že ho neuplatňuji?

V tom, že trváte na šedesátiprocentní podpoře státu filmovým festivalům a na evropském modelu podpory.

Na evropským modelu, víte co, já nevím, já jsem tuhletu statistiku nebo tenhle ten materiál jsem dělal z Evropy, protože jsme v Evropě. Víte, není dost dobře možný, a teď je to ta křehkost toho festivalu jednak po technické stránce, jednak po vyfinancování toho festivalu. Když se vám nepovede, a což se stalo třeba Europalii, která byla v Belgii v Bruselu, a dostane to na starost nějaká skupina lidí, která se garantovala, že to vyfinancuje, že ji připraví a dva měsíce předtím zjistila, že to selhalo, že v podstatě ty partneři, sponzoři odstoupili, no, tak vláda narychlo, aby nebyla ostuda, dala osmdesát milionů. Těch osmdesát milionů bylo zcela vyhozených, protože za dva měsíce neutratíte osmdesát milionů a když je utratíte, tak je utratíte nekvalitně. Ale dobře, tak ta Europalie nedopadla, všichni říkali: "No, tak bohužel, měli jsme šanci, ale nedopadlo to." Kdežto u toho festivalu si to nemůžete dovolit, a to znamená, že vy potřebujete mít nějakej grunt od státu, nějakou podporu, kdy i třeba ze začátku se vám budou blbě ty prachy shánět, ale budete říkat: "Dobře, ale máme tady ten grunt a z toho, když to hodně zeštíhlíme, no, tak se ten festival dá udělat tak, aby to nikdo moc nepoznal." A jestliže nemáte tuhletu podporu, tak je to pak velice těžký a vlastně vás to odvádí do práce, protože vy se vlastně soustřeďujete na sekundární věc a třeba primární věc vám vlastně tím pádem uniká jako jo.

A ten grunt jde do souladu právě s liberálním myšlením?

Já mám pocit, že ano.

Bavili jste se o tom například i s lidmi, občanskými demokraty?

Bavil xkrát. Víte co, pro mě je důležitý, abychom my se dostali do situace, a mám pocit, že je to skutečně velká akce ten festival, abychom byli v rozpočtu v kapitole ministerstva kultury. Kdežto my každý rok společně s baseballovými hřišti v Blansku, s festivalem leteckých filmů et cetera, et cetera, teda já nevím ještě s kým, stojíme v řadě jak v tý pohádce o kohoutkovi a slepičce a říkáme: "Leží tam v komoře, nožky má nahoře, pomož mi." A on mu říká: "Jo, ale běž za krtkem." A krtek mu říká: "Já bych ti mohl pomoc, ale žába musí něco vědět." A abychom nedělali tohle to kolečko, protože skutečně není dost dobře možný, aby tuhletu velkou akci, která je velká, to bylo vlastně v rukou momentálního složení parlamentu. A kde skutečně ty lidi, já je chápu, že jestliže někdo je dá do urny na Blanecku, tak že pak chce tam postavit hřiště a pak si dá na louce za průramky festival, pak říká: "Vidíte, a hřiště je."

Rok 2003 byl pro Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech ve znamení i politické aféry. Jeden z mediálních partnerů festivalu, deník Mladá fronta DNES ... Proč se smějete?

Že byl právě mediální partner.

Čekal jste to od Mladé fronty?

No, čekal. Vlastně tohle to už byl druhý rok vlastně, co se stalo. Kdy Mladá fronta nebo respektive marketingové oddělení chápalo to partnerství jinak a jinak a ho chápali i jako redaktoři jako to partnerství.

Není vůbec mediální partnerství právě z hlediska média, které je zpravodajské a mělo by být co nejméně závislé, není mediální partnerství v této souvislosti nesmysl?

No, já myslím, že ne. Vemte si to, že třeba canneskej festival má mediálního partnera Canal Plus, berlínskej festival má mediálního partnera SAT 1. Já mám pocit, že ne, že takováhle akce potřebuje mediálního partnera, protože, když nakupujete mediální prostředí, tak je velice drahý, a mediální partner vám vlastně umožní to, že to prostředí nakupujete barterem, takže myslím si, že není to nesmysl. Tady spíš a ani jako, chraň pánbůh, nikdo nechce, aby prostě Mladá fronta adorovala festival, to ne, ale myslím si, že věc, která potom se objevila, asi čtyři dny se objevovala, že v Amnesty International, že nějaká dáma řekla, že to zavání korupcí, jestli někomu zaplatí Telecom dvě noci v Grandhotelu Pupp, mám pocit, že tak naivní nejsme, když sledujete, jak ten svět kolem nás funguje, abychom toto nazývali korupcí. Korupce se dělá jinak a jinde jako jo.

Doplním jen, že Mladá fronta DNES zveřejnila text, že politici za peníze sponzorů, mezi kterými jsou státní firmy, například Český Telecom, tráví své dny na festivalu. Kritika se týkala konkrétně ministra informatiky Vladimíra Mlynáře.

Vladimír MLYNÁŘ /zvukový záznam/: Kritika, která se na mne a některé další lidi snesla v souvislosti s Karlovými Vary, kde víc po povrchu věci než po té podstatě věci, tedy co vlastně ještě český politik, aby byl ještě považován za slušného smí, nebo nesmí.

Nejen Mlynář se musel zodpovídat, ale i předseda občanských demokratů Mirek Topolánek a další. Jak se s odstupem času díváte na tu citovanou kritiku politiků, že jsou zdarma hoštěni sponzory, mezi kterými jsou státní ...

No, my jsme udělali jedno opatření, a to, že na festival budeme politiky zvát my, jako organizátor festivalu, abychom se skutečně vyhli této věci. I když polostátní podnik Telecom vlastně spadá do resortu pana ministra Mlynáře. Jak říkám, byly to dvě noci. Já jsem dokonce uváděl v jednom rozhovoru případ salcburského festivalu, který je veliký hudební, ten Festspiele, opravdu slavný, krásný festival, kde jsou skutečně politici z celého světa a nikdo jako, a museji bejt někým pozváni, že jo. Jak se chcete vyhnout tomu, víte co, tam bylo jedna věc nevýhoda, o kterým jsem mluvit s panem Mílem, tehdy ředitelem ČEZ, on říkal: "Proč my máme financovat festival, takovouhle kulturní akci, když jsme potom za to kriminalizováni?" Stát nemá na to, aby podpořil hokej, aby podpořil fotbaly, aby podpořil různé kulturní akce. Dobře, tak jako se to řeší touhle tou situací, že to za ten stát vlastně řeší partneři, sponzoři. A potom oni říkaj: "My to nemáme zapotřebí, tohle to." Což nám velice uškodilo, protože samozřejmě vzali si to někteří partneři jako důvod tohle to a odstoupili partneři a poměrně dost velká mezera se udělala v rozpočtu.

Jak velká, máte ji vyčíslenu?

Máme vyčísleno osmačtyřicet milionů, což je poměrně hodně.

Jak tu mezeru zaplníte?

No, řešíme ji, samozřejmě není vyřešená, ale řešíme ji. A jenom proto, že někoho napadlo, že tady to zavání korupcí, že někdo zaplatí někomu dvě noci. Mám pocit, že to bylo zbytečný, mám pocit, že paní Slonková tím korupci nevymýtila v České republice, ale je možná ...

Možná na ni upozornila.

... že ohrozila, upozornila, děti, opravdu nebuďme naivní a upozorňujme na ní jinak, ale ne přes tuhletu věc. Takže vlastně spíš ohrozila jednu velkou akci, která jako měla, má smysl, si myslim, a upozornila, no.

Jak byste vymycoval korupci a upozorňoval na korupci?

Probůh, to je jako, když chcete vymýtit prostituci, to nejde, prostě to nevymýtíte. Lze ji omezit a nějakejma prostředkama zákonnejma ji třeba trošku dát, zúžit mantinely, ale v podstatě nebuďme naivní. Čtyřicet let jsme žili v něčem, vlastně jsme to vymejšleli tady, jak obejít tyhlety všechny věci a najednou po nás někdo chce, abychom se chovali, nejde to, nejde.

Vy už jste mnohé naznačil, jak důležití jsou politici pro takový festival, jakým je Mezinárodní festival v Karlových Varech.

A tak oni nejsou jako důležití, ale je to velká kulturní akce a proč ty lidi diskriminovat od toho, aby nesměli třeba, teďko bude mistrovství světa ve fotbale, kdo, někdo je možná pozve, ty lidi řeknou: "No, já tam nepojedu, já bych tam rád jel." To je jedno. Mám pocit, že jsou, jako že na všech kulturních akcích jsou tyhle ty lidi a samozřejmě dává to tý akci takovej jako lesk, že jo. Je pravdou, že tam se vlastně, já nevim, jak bych přirovnal, jako dva bijáky, když byste sestřihal dohromady Petra Zelenku a druhej by točil Kachlík teďko, možná někdo jinej, ale prostě tyhle, tak to jsou Karlovy Vary. Tam jsou tyhle ty děcka, který tam skutečně přijížděj, ty bijáky, bijáky, a vedle toho je, a najednou zjišťujete, že si tyhlety skupiny vůbec nevaděj a takhle se propojej a já mám pocit, že to je dobře.

Byť jsou to právě politici, kteří brání tomu, aby Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech měl ten grunt a ...

No, právě a teď je zapotřebí, aby ty lidi viděli a řekli: "Ano, probůh, jako zamysleme se nad tím." Samozřejmě je problém, že myslivecká lobby asi má silnější prostě, jestli těch poslanců má víc flinty doma než videopřehrávače, ale v podstatě zákony myslivecký procházej a zákon o české kinematografii není s to po šesti letech projít, tohle to jsou věci, který se taky tam můžou odehrát a mají i tenhle ten smysl.

Konstatuje prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, herec Jiří Bartoška. Děkuji za třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC a budu rád, když k tomuto mikrofonu opět zavítáte.

No, když bude něco novýho tak jo, mějte se hezky a příjemnej den.

Děkuji za rozhovor, na shledanou. Takové bylo Interview BBC.