Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Pokud budou výsledky letošních krajských voleb pro ODS horší než před čtyřmi lety, místopředseda strany Petr Bendl odstoupí.

Petr Bendl ve studiu BBC

V České republice fungují nové kraje necelé čtyři roky. Kraje se skloňují velmi často v parlamentu, například při převádění dalších kompetencí. Jeden příklad za všechny. V prosinci Poslanecká sněmovna projednávala novelu stavebního zákona. Ministr pro místní rozvoj Pavel Němec ji odůvodnil těmito slovy.

Pavel NĚMEC, ministr pro místní rozvoj, místopředseda US-DEU (zvukový záznam): Kraj tak v souladu s principem subsidiarity bude moci nahradit územní plán velkého územního celku schválený vládou svým novým územním plánem kraje.

Ministr pro místní rozvoj Pavel Němec. Hejtmani, ale i někteří poslanci si stěžují, že každý převod kompetencí z centra na kraje neřeší finanční stránku. Poslanec občanských demokratů Petr Hrnčíř v souvislosti s novelou stavebního zákona ve sněmovně 18. prosince řekl.

Petr HRNČÍŘ, poslanec ODS (zvukový záznam): Ale jak už bývá zvykem, bez jakékoliv finanční kompenzace. Dosud ve vyjmenovaných případech je pořizovatelem ministerstvo pro místní rozvoj. Ale otázka vzniká, jak se dotkne tento převod kompetencí vlastního ministerstva.

Poslanec občanských demokratů Petr Hrnčíř. Nejen o tom, jak v České republice fungují kraje, bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl hejtman Středočeského kraje, místopředseda Občanské demokratické strany Petr Bendl, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Hezký podvečer.

Dovolte, abych začal citátem: "Nikdy jsem se netajil tím, že mám značné obavy z růstu počtu úředníků v zemi. Přál bych si personálně štíhlý, ne příliš nákladný krajský úřad s minimem úředníků a s minimální snahou zasahovat a zasahovat do samosprávné kompetence obcí," konec citátu. Dovede Petr Bendl odhadnout, kdo a kdy pronesl citovaný výrok?

Tak, já nevím přesně, kdy to bylo, ale musím říct, že ten názor je mi pořád vlastní.

Byl jste to vy, 10. listopad roku 2000, to znamená, že je to zhruba tři roky a něco.

Za chvíli to budou čtyři roky.

Jste po víc než třech letech přesvědčen o tom, že jste dostál svým slovům, která jsem citoval?

Tak, sám před sebou si troufnu říct, že obstojím, protože hledáme neustále tu optimální míru počtu úředníků na krajském úřadě v diskusi s ředitelem úřadu, který ze zákona je odpovědný za chod toho úřadu, byť šest set šedesát lidí, které v tuto chvíli zaměstnává krajský úřad, je obrovské množství, ale existuje ...

Ale bobtnáte o dalších dvacet úředníků?

To, o tom vůbec nepochybuji, je to tak, každý rok přibývá těch úředníků. My musíme a jsme povinni reagovat na, řekněme, produkci Poslanecké sněmovny, která neustále vymýšlí další a další zákony, definuje nám další a další povinnosti a jestliže jsme něco povinni hlídat, kontrolovat, realizovat a podobně, pak zkrátka nelze, než na to najímat lidi.

To číslo zhruba sedmi set úředníků vám tedy nepřijde přemrštěné pro jeden krajský úřad?

Je šílené. Já jsem samozřejmě s tím nespokojený, to není věc, která by mě uspokojovala, proto říkám, že dnes a denně se bavíme o tom, jestli některé úředníky není možné ušetřit. Ale před chvilkou jsem slyšel šot pana ministra pro místní rozvoj a třeba z titulu toho, že máme nařízeno, že mají vzniknout sekretariáty regionálních rad, což jsou instituce, které jsou součástí krajského úřadu a budou připravovat podklady pro čerpání projektů strukturálních fondů a tyto úředníci nesmí být součástí krajského úřadu, ale musí být mimo odbor regionálního rozvoje, takže jsme byli povinni nabrat dalších devět lidí, a to do konce loňského roku, s tím, že oni budou speciálně proškoleni a podobně. Přestože my víme, že to je nesmysl a že jsme mohli dát do pracovní náplně zaměstnancům odboru regionálního rozvoje tutéž povinnost, ale bohužel z titulu, řekněme, nařízení, to udělat nesmíme.

Co jste jako hejtmani udělali pro to, aby na kraje nepřecházely nové a nové kompetence a vy pak nezvyšovali počty úředníků?

Tak, co jsme udělali a děláme? Pravidelně, pokud o to pan premiér a vláda stojí, se scházíme s jednotlivými ministry nebo s vládou, jestli se to takto dá říct, anebo s jednotlivými ministry, zveme je na jednání, snažíme se s nimi komunikovat, ne vždy uspějeme.

Počkejte, vy jste jako představitelé krajů sdruženi v Asociaci krajů. Veřejnost vnímá Asociaci krajů především v souvislosti s problémy financování nemocnic, nově i záchranných služeb. Proč daleko hlasitěji jako představitelé krajských samospráv se neozýváte směrem k Poslanecké sněmovně, směrem k vládě a podobně, pouze čekáte, že vláda projeví zájem o sestání s představiteli krajů, to je asi málo?

Tak já mohu za sebe říct, že se to děje a děje se tak velmi často. Naposledy jsme vyzvali jako Asociace krajů ministryni školství, aby nám objasnila, jak to bude dál s pedagogickými centry v České republice, jak koncepčně budou pracovat, neboť je to odpovědnost státu, který by měl připravovat školství a učitele ve školství pro svoji práci. Těch příkladů bych mohl uvádět celé řady a řady. Zdravotnictví jste citoval sám, záchranné služby, dopravní obslužnost ...

Ptal jsem se ale na vaše vztahy jako Asociace krajů s Poslaneckou sněmovnou a Senátem, jako s oběma komorami parlamentu, které schvalují zákony, jež se vás nejvíce dotýkají?

My, jsem přesvědčen, musíme jako kraje jednat především s těmi, kteří mají tu exekutivní pravomoc a, řekněme, nejlepší předpoklady pro to, aby předkládali návrhy zákonů do Poslanecké sněmovny a těmi jsou jednotliví ministři a vláda, která má k dispozici nebo ministři mají k dispozici celý aparát. Ono jaksi dávat podklady k návrhu zákonů do sněmovny cestou krajů, byť ty kraje mají poslaneckou iniciativu a mohou předkládat návrhy zákonů, tak to považuji za velmi nestandardní. Je tady odpovědnost jednotlivých ministerstev a vlády, a to z nich nikdo nesejme.

Když hrát na součinnost s vládou a s jednotlivými ministerstvy, dovolte, abych opět citoval vaše slova, tentokrát pocházejí z rozhovoru pro deník Právo z 29. prosince 2003. V něm jste kritizoval právě spolupráci krajů s vládou, cituji: "Mám pocit, že se vláda s kraji nerada schází. Nechce slyšet problémy, které kraje mají, protože by na ně musela hledat odpovědi a tak se je snaží odpovědi vyhnout." Konec citátu. Které problémy podle vašeho názoru nechce vláda od krajů slyšet a nyní ponechme ten problém zásadní, problém zdravotnictví?

Dobře, vyjmu-li zdravotnictví, které jste z toho tak jako ...

No, protože se obávám toho, že zaprvé bychom ...

O školství například, kdy ...

Ano.

... my vládu upozorňujeme na několik zásadních věcí v oblasti školství. Kraje nechtějí být těmi, kdo budou regulovat počty základních škol a základní školství a ten současný finanční systém nás nutí tyto věci dělat a kraje nechtějí v tomto ohledu.

Proč nechcete vy jako kraje?

Protože základní školství a základní školní docházka je už od dob Marie Terezie povinná a garantovaná státem, proto to musí být stát, kdo jednoznačně řekne pravidla hry, a teď mám na mysli finanční pravidla hry, pro fungování základních škol a my jsme ochotni být tím potrubím, které rozdělí ty finanční prostředky, ale nechceme mít možnost a pravomoc je dále přerozdělovat, neboť to přináší obrovské problémy a ministerstvo školství si tím velmi zjednodušuje svojí roli s tím, že nám posílá, a teď to řeknu velmi zjednodušeně, prostředky v souladu s tím, že ubývají žáci a my jsme ti, kdo jsou nepříjemní vůči jednotlivým obcím a starostům, kteří nás pak samozřejmě kritizují, že dostávají méně a méně na školy a dostáváme se do toho rozevírání těch nůžek, kde na jedné straně jsou čím dál tím vyšší náklady, na druhou stranu počet dětí ubývá a peníze jdou za žákem.

Pane hejtmane, není ale logická ta námitka, že zkrátka vy v regionech byste měli znát situaci lépe než ministerští úředníci, tudíž proč by ministerstvo školství dělalo na mapě křížky, kde se která základní, střední škola bude rušit, když spoléhá na to, že krajská samospráva, místní samospráva zná situaci nejlépe?

Tak, tím jste narazil na problém číslo dvě, který jsem chtěl pojmenovat. Já si troufnu říct, že prostě základní školství je věc státu a obcí, nikoliv krajů. Jinak je tomu u regionálního školství, kde chceme, aby finanční prostředky, a teď nemluvím o mzdách, ale finanční prostředky na běžný provoz, na investice a tak dále, na střední školy, byly dány krajům cestou rozpočtového určení daní, aby už jsme se nadále nemuseli dohadovat s ministerstvem školství o tom, jaké vlastně rozpočty mají u jednotlivých škol být, nehledě na to, že my, nechci říct, porušujeme zákon, to by byla silná slova, ale ne vždy ho dodržujeme v tom smyslu, že musí každý rok mít naše organizace schválený rozpočty a nám jednotlivá data pro rozpočty jednotlivých škol středních dodává ministerstvo až po zapracování a schválení státního rozpočtu a tak dál, a tak dál. Takže de facto to hospodaření není příliš dobré a my tlačíme na to, aby nám vláda dala peníze, máme-li zřizovat střední školy, na jejich provoz cestou rozpočtového určení daní, aby samy zastupitelstva mohly realizovat, řeknu, svojí školskou politiku, jestli to můžu takovéhle /nesrozumitelné /míře.

Z toho, jak popisujete situaci, rozumím vám správně, že po zdravotnictví se chystá další vážný střet hejtmanů s vládou kvůli optimalizaci, tedy zlepšení sítě škol a kraje opět budou protestovat ústně?

Tak kraje ne opět budou protestovat, aby to neznělo tak, že neděláme nic jiného, než že protestujeme. My jsme byli ti, kdo ...

Zatím se to tak zdá, vztahy vlády ...

... například oddlužil střední školy i ze svých prostředků, když jsme střední školy dostali, tak kolem toho byl velký poprask tehdy, neboť jejich rozpočty byly nevyrovnané a podobně. My děláme tu každodenní mravenčí práci s jednotlivými školami a není to jednoduché, tudíž to není jenom o protestech, ale když jsou v něčem zásadní koncepční chyby, pak zkrátka nelze, než upozornit vládu na to, že s nimi buď nic nedělá, anebo jsou změny pomalé. To jediné ...

Jak tu vládu upozorníte v souvislosti s rušením sítě škol?

Ne rušením sítě škol, ale, řekněme, optimalizací sítě škol. No, způsobem, že říkáme, nechte ...

Rušení některých škol /nesrozumitelné/ to slovo optimalizace, omlouvám se za něj.

... když jste nám školy cestou zákona převedly, tak my chceme prostředky na jejich provoz a investice také, abychom mohli, když teď řeknu, jednu školu případně sloučíme s druhou a ušetříme nějaké provozní prostředky a tak dál, abychom je mohli investovat, třeba velkou nebo významnou část z těch ušetřených peněz, do té školy, kterou jsme sloučili. Ten současný systém funguje tak, že my, když jednu školu sloučíme s druhou, tak ušetřené finanční prostředky dostane ministerstvo školství, potažmo státní rozpočet.

A je reálné, že se na tom novém fungování v souvislosti s rušením některých škol v rámci té sítě, že se dohodnete s vládou a s ministerstvem?

Tak vláda tomu našemu, té naší snaze, abychom dostali finanční prostředky na provoz středních škol cestou rozpočtového určení daní, kývla, ale odložila ten problém až do roku 2006, tuším, nebo 2005, to znamená, že to nechce dělat teď, ale spíš bych řekl po volbách do parlamentu.

A vy vládu k tomu chcete dotlačit a dotlačíte?

My víme, že tohle to rozevírání nůžek mezi počtem studentů a žáků nebo počtem dětí a počtem a vysokými náklady škol se prostě dochází, chceme a upozorňujeme na to, že třeba už jaksi tyhle ty věci dělá a jediný nástroj, který dneska ten stát má, je, že nám bude dávat méně peněz a v podstatě bude šetřit na tom, kde my máme odpovědnost a kde musíme s tou lokální, řekněme, nebo regionální školskou obcí, jestli to tak mohu nazvat, komunikovat a přesvědčit rodiče, studenty, učitele o dobré snaze a případně, že když se někde něco zruší, tak zase jinde se věci zlepší.

Ještě v lednu má vláda projednat návrh zákona o správním členění státu. Ministerstvo vnitra zatím chystá vytvoření sedmi správních krajů. Některé nové správní kraje by měly mít působnost pro území až tří z nynějších čtrnácti samosprávných krajů. Teď, kdo nás poslouchá velmi pozorně, věřím, že se v tom ztratil. Tedy neukáže se zbytečnost těch současných krajů, pokud projde návrh ministerstva vnitra?

Tak, když bych měl mluvit jako místopředseda Občanské demokratické strany, pak bych musel jenom připomenout těm, kteří nás poslouchají, že jsme jako strana vždycky říkali, že postavení krajů tak, jak bylo vymyšleno a prohlasováno v Poslanecké sněmovně, je velmi nekoncepční, že jeho kompetence bohužel nejsou určovány nebo nebyly určeny dopředu, nebylo řečeno, co ty kraje mají dělat, aby se pak stanovila jejich velikost, ale šlo se obráceně, to znamená, nejprve se určila velikost a teprve dodatečně se vymýšlí další kompetence. A tady ministerstvo vnitra jde paradoxně jednak proti rozhodnutí Poslanecké sněmovny, které říká, že chce, aby vláda předkládala takové návrhy, které budou respektovat symetrickou státní správu a samosprávu, to znamená na té úrovni, kde bude státní správa, budou i orgány volené, a to tento návrh vůbec nerespektuje na straně jedné. Na straně druhé ministerstvo vnitra vlastně říká, že byly ty správní úseky udělány špatně, neboť navrhuje jiné členění, ale troufnu si tvrdit, že tím lidem zkomplikujeme situaci ve veřejné správě ještě víc než doposud, a to je určitě chyba.

Myslíte, že má šanci ten návrh ministerstva vnitra projít?

Tak, už prošlo takových nesmyslů, že může ...

To znamená, že by Česká republika měla čtrnáct samosprávných krajů, sedm správních krajů a ..., anebo co to udělat tak, že by prošlo sedm správních krajů a zrušilo by se sedm samosprávních krajů a Česká republika by měla jenom sedm správních a samosprávních krajů.

Já myslím, že všichni lidé pracující v regionální a komunální úrovni vám řeknou, že to je naprostý nesmysl. Myslím si, že je otázkou ...

Co teď konkrétně?

Jaksi předkládat takovýto návrh zákona v této podobě, že je třeba se zkrátka přizpůsobit těm krajům tak, abychom lidem nekomplikovali život. Obráceně, jestli má šanci projít, to je potřeba se zeptat někoho, kdo nese odpovědnost za fungování veřejné správy v České republice a tím je vláda.

Kraje, pane hejtmane, fungují necelé čtyři roky. Jste přesvědčen o tom, že počet těch čtrnácti je dostatečný nebo naopak je, řekněme, přebujelý, to znamená, že jestliže ministerstvo vnitra, dejme tomu, tu hypotézu, že tímto návrhem chce přiznat svoji chybu, to znamená zmenšit počet takových těch územních celků, tak zredukovat současných čtrnáct krajů na sedm?

Tak, teď v podstatě pokládáte tu otázku, kolem které se to točilo v době diskuse na téma vznik krajů, jestli to mám takto zjednodušit, ale o tom to není. Ta otázka by měla znít, co kraje mají zajišťovat a pak nám z toho vyjde jejich velikost. Vzhledem k tomu, že Středočeských kraj má dvanáct bývalých okresů a některé kraje mají tři okresy, je zjevné, že ty jejich velikosti nejsou příliš srovnatelné a že by ...

To znamená, že z toho, co kraje zajišťují, tak jich je moc?

No, je zjevné, že kdyby se vláda tehdy zabývala a Poslanecká sněmovna více tím, co chce od krajů, než tím, kolik jich má být, tak by udělala pro daňového poplatníka v České republice lépe.

To znamená čtrnáct krajů je moc?

Vy si to tak překládáte, já říkám, že třeba ...

Překládám si to správně?

Ne, třeba jich mohlo být více.

Ještě?

A já vám řeknu proč, protože jsme měli strukturu okresních úřadů, my jsme nemuseli budovat nové krajské budovy a krajské úřady a mohli jsme využít existence okresních úřadů a mohli jsme sloučit dva, tři okresy do sebe, do kterého by zapadala podle mého názoru optimální struktura správy komunikací, správy středních škol, integrovaný záchranný systém a podobně a mohlo to fungovat. Ale nakonec se parlament rozhodl jinak, já jsem v parlamentu dělal všechno proto, že jsem protestoval a můj názor a mých kolegů z Občanské demokratické strany nezvítězil a ...

A pak jste se stal hejtmanem, ano, hejtmanem jednoho z krajů.

Ano.

Podle údajů ministerstva pro místní rozvoj může Česká republika letos požádat Evropskou unii o šest set padesát sedm celých šest desetin milionů eur ze strukturálních fondů. O rok později pak o zhruba sedm set třicet tři miliony eur. A v roce 2006 zhruba o jednu miliardu eur. Je středočeský hejtman Petr Bendl přesvědčen o tom, že existuje dostatek projektů, aby Česká republika ty peníze získala, respektive aby kraje ty peníze získaly?

To zní krásně ty čísla. Když to člověk poslouchá a říká si: "To jsou peníze, které sem přijdou, no, to se budeme mít v té České republice."

Záleží, jestli se budete dostatečně snažit jako představitelé krajů, ano.

Tak, ano, přesně tak, tohle to je, jako kdyby mluvil někdo z ministrů této vlády, který říká, že vlastně všechno je to odvislé od toho, jak ty kraje budou fungovat, ale ...

A ono to tak není?

... přitom si vláda vymínila, že budeme mít jeden společný operační program pro celou Českou republiku v rámci jednoduchosti, což v podstatě znamená, že to bude vláda nebo ministerstvo pro místní rozvoj, které bude rozhodovat o tom, které projekty se uplatní a které ne. Krajům zatím nebyla dána žádná pravidla, žádná metodika, když vláda na sebe v podstatě centralizovala toto rozhodování, tak nám nedali žádné pravidla hry pro vytváření projektů, čerpání ze strukturálních fondů, o penězích už vůbec nemluvím, to už bych asi křičel příliš, ale ani finanční prostředky nejsou vládou alokovány na kraje. Vláda, přestože má tu informaci, že kraje budou nuceny participovat na financování nejenom projektů, ale pak i jejich realizaci, tak vůbec neplánuje, že by krajům nějaké finanční prostředky na spoluúčast při financování projektů dala. Přesto kraje se alespoň samy snaží vytvářet si nějaké finanční prostředky, pomáhat obcím ...

Varujete tedy předtím, že tak, jak je ta věc v České republice nyní řízena a jak je dělána, tak hrozí, že zbytečně se Česká republika ochudí o některé projekty?

Že je Česká republika naprosto nepřipravená, že odpovědnost za to nese vláda, která si vymínila, že v podstatě budou centrálním způsobem ty rozhodovací procesy řídit a že nejsou, není v tuto chvíli, nejsou jasná pravidla a metodika. Naopak je řada ministerstev, které si zřizují své agentury, najímají další organizace, které mají spolu připravovat tyto projekty. Je ta struktura naprosto nepřehledná, neprůhledná, ministerstvům zjevně vadí, že existují instituce, jako jsou kraje a krajská zastupitelstva.

To znamená, že na těch sedmdesát miliard korun, což jsou ty peníze, které jsem zmiňoval v eurech, tak Česká republika tím, jak je nepřipravena, tak je pravděpodobné, že o těch sedmdesát miliard může přijít?

Může o ně přijít, že v případě, že nebude dostatečně akceschopná a mohu říct, že zatím připraveni rozhodně nejsme.

Co je nutné, velmi stručně odpovězte na otázku, co je nutné udělat proto, aby byla větší akceschopnost?

Rychle vypracovat metodiku pro tvorbu jednotlivých projektů tak, aby obce věděly, čemu se mají přizpůsobit, pro kraje, aby dokázaly být obcím a případně dalším předkladatelům dostatečným servisem a dát krajským zastupitelstvům k dispozici finanční prostředky nebo se s nimi alespoň podělit tak, abychom mohli pomoci těm, kteří projekty budou připravovat finančně, abychom na ty finanční prostředky, o kterých jste mluvil, byli schopní dosáhnout.

Pane hejtmane, nezamlčujete to, že ve hře je zhruba dvacet osm miliard jako účelová dotace, o které se jednalo v Poslanecké sněmovně, což mají být právě peníze dané vládou na podporu projektů?

No, to vůbec nezamlčuju, naopak. Já mám pocit, že jsme se dostali do situace, kdy se vláda vůbec nezabývá tím, co je dobré pro Českou republiku, ale spustila systém, který jakoby ...

Stále teď mluvíte jako místopředseda ODS?

Bojují ministerstva, ano, i jako hejtman, bojují ministerstva mezi sebou o to, kdo bude úspěšnější, kdo více posílí svůj vliv a je to na úkor, řekněme, zájmu celé České republiky a tím je mít připravené dostatečně, řeknu, i tu byrokratickou, řeknu, část takové té metodiky, co, jak má být připraveno, aby když tam pošleme projekt, abychom uspěli a měli šanci u toho uspět. Tohle to zatím uděláno není, ale už je jaksi připraveno to, že ten, kdo o tom definitivně rozhodne, budou centrální orgány.

Vy, jak bylo řečeno, jste nejen hejtmanem Středočeského kraje, ale také místopředsedou Občanské demokratické strany. ODS má v současnosti osm hejtmanů, plus pražského primátora Pavla Béma. V historicky prvních krajských volbách v roce 2002 jste skončili první s necelými čtyřiadvaceti procenty hlasů. Jste přesvědčen o tom, že se vám podaří toto číslo zopakovat?

Je to vysoko postavená laťka, to si Občanská demokratická strana uvědomuje, ale my, teď řeknu, budeme bojovat o to, aby byl náš program prosazován. To, jestli dokážeme lidem vysvětlit, co chceme, věřím, že ta hranice je i překonatelná. Budeme dělat všechno pro to, abychom lidem ukázali, že víme, jak dál.

Vy jako místopředseda ODS máte na starosti právě krajské volby. Počítáte s tím v případě, že byste měli méně než osm hejtmanů, že byste skončili pod čtyřiadvaceti procenty, že byste se už neucházel o funkci místopředsedy ODS?

Já myslím, že každý politik musí být schopen někdy převzít osobní odpovědnost a já nejsem určitě v politice proto, abych, řekněme, byl neúspěšný a budu-li neúspěšný, pak zkrátka osobní odpovědnost musím převzít.

V případě, že by pro ODS krajské volby dopadly hůře než v roce 2000, tak budete rezignovat na místopředsedu ODS?

Tak já předpokládám, budu mít osobní odpovědnost už ve Středočeském kraji, pokud se Občanská demokratická strana ve středních Čechách rozhodne mě na funkci hejtmana navrhnout a pak se uvidí.

Vy chcete obhájit post hejtmana z toho, co říkáte?

Já bych ho rád obhájil, pokud to bude možné, a pokud dostanu důvěru.

Co podle vás bude hlavním tématem voleb do krajů v roce 2004?

Tak, já myslím, že situace v České republice obecně se všemi důsledky vznikajícími naším vstupem do Evropské unie, neboť bude půlroku po volbách do Evropského parlamentu, bude určitě silná diskuse o stavu financí v této zemi, neboť to zadlužování není možné donekonečna a nečekáme ...

To znamená, že víc spíš vnímáte ty krajské volby letos na podzim jako volby směřující předehru, volby, které budou předehrou k parlamentním volbám v roce 2006?

Určitě budou jakýmsi signálem, jak by to mohlo vypadat v roce 2006 a budou hodně o této zemi, neboť těch kompetencí, které kraje mají, přešlo ze státu velké množství a už se nedá rozhodně říct, že by schopnost nebo aktivity krajů neovlivnily občany v jejich každodenním životě. Naopak ovlivňují přímo. Dneska jsme o tom mluvili v oblasti zdravotnictví, v oblasti školství, v oblasti dopravy, správy, údržby silnic, v oblasti kultury, kde zřizujeme muzea, galerie a podobně. Je to více jak pět set organizací v případě Středočeského kraje, je to dvanáctimiliardový rozpočet, to jsou všechno velké odpovědnosti.

A už jste zase u zdravotnictví, protože je to téma, které v souvislosti s kraji zaznívá v posledních týdnech a měsících nejčastěji. Máte už připravenu koncepci zdravotnictví Středočeského kraje, kterou jste chtěl projednat na únorovém zastupitelstvu?

Ano, koncepce nebo návrh této koncepce projednala rada už na konci loňského roku s tím, že momentálně probíhá diskuse se všemi těmi, jichž se dotýká, lékaři počínaje a zdravotními pojišťovnami konče, s řediteli nemocnic a podobně, tak, abychom dostatečně vydiskutovali všechny plusy a minusy, byť jsme hodně nešťastní z toho, že neexistuje koncepce státní a tím, že nás ministerstvo zdravotnictví nutí mít své krajské koncepce, teď mluvím u jednotlivých krajů, v podstatě nás nutí, abychom budovali čtrnáct států, v uvozovkách, v oblasti zdravotnictví a dělali hranice mezi zdravotní péčí ve Středočeském kraji a v Praze a v jiných krajích, a to si myslím, že to je velmi špatně.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky připadlo ke 31. prosinci roku 2002 ve Středočeském kraji, ve kterém žije více než jeden milion sto dvacet tisíc lidí, pětadvacet nemocnic. Budete některé nemocnice rušit podle té koncepce a kolik?

No, to právě má být výsledkem diskuse, která teď probíhá, jestli rušit nemocnice. Já obecně říkám, rušit, zrušit nemocnici není žádná frajeřina, to umí každý.

No, to právě v Čechách asi je frajeřina, no, to není pravda, když se někdo rozhodne zrušit nemocnici, tak do toho vstoupí poslanci a místní regionální samospráva a nemocnice se nezruší.

Já myslím, že v první řadě musíme vidět toho občana, potenciálního pacienta a ...

Kterému se raději, promiňte, kterému se bude raději dostávat horší péče v pětadvaceti nemocnicích, než aby byla kvalitní péče v deseti.

Tak, teď jste to pojmenoval, ano, teď jste to přesně pojmenoval, že to, co musíme sledovat, je kvalita na úkor, řekněme, kvantity, protože je zcela zjevné a jasné, že nemůžou být všichni vybaveni super zařízeními, že všichni nemůžou poskytovat vysoce kvalitní zdravotní péči a že zkrátka někde budou nemocnice, které budou super vybaveny, někde méně vybaveny a tak dále, ale v zásadě jde o to, aby ten občan měl šanci být dobře léčen, a to nejde v systému, kdy máte obrovské schodky v hospodaření, neboť vlastně riskujete, že ta dotyčná organizace zkrachuje.

Číslo mi neřeknete, kolik bude zrušeno nemocnic ve Středočeském kraji?

To vám vůbec nemohu říct, to není ...

To je tajné?

Ne, to není, že si děláte čárky na počítadle.

Středočeský hejtman Petr Bendl, místopředseda ODS, děkuji za třicet minut věnovaných BBC.

To už to uteklo?

To to uteklo, na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.