Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Milana Štecha případný protest odborů proti privatizaci dolů na severu Čech nebude znamenat vypnutí proudu v zemi.

Sněm Českomoravské konfederace odborových svazů chce po vládě Vladimíra Špidly, aby zastavila privatizaci Severočeských dolů. Největší odborová centrála tak podpořila členský odborový svaz energetiků. Ten považuje privatizaci za problematickou a neprůhlednou.

Milan Štěch ve studiu BBC

Způsob privatizace hnědouhelných dolů kritizuje i opozice. Jeden hlas za všechny. Poslanec občanských demokratů, stínový ministr průmyslu a obchodu, Martin Říman.

Martin ŘÍMAN, poslanec ODS, stínový ministr průmyslu a obchodu (zvukový záznam): Tak po celou dobu provází celá řada menších či větších otazníků a hustota a velikost těch otazníků se v čase, tak jak proces postupoval, nezmenšovala, ale naopak zvětšovala.

Poslanec občanských demokratů Martin Říman. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban veškeré námitky o neprůhlednosti privatizace hnědouhelných dolů na severu Čech odmítá.

Milan URBAN, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD) (zvukový záznam): Celý proces privatizace je transparentní a probíhá v souladu s usnesením vlády číslo 770/2003. Je však třeba zdůraznit, že probíhá rovněž v souladu s platnou legislativou České republiky, zejména se zákonem číslo 92/91 o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Nejen o tom, zda je Českomoravská konfederace odborových svazů připravena podpořit případnou stávku energetiky, bude následujících třicet minut. Dobrý večer. U mikrofonu Václav Moravec, hostem Interview BBC předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor, Milan Štěch. Dobrý den.

Dobrý den.

Vy jste za dlouhodobý cíl Českomoravské konfederace odborových svazů před časem označil zkrácení pracovní doby. Následně některá česká média začala referovat o tom, že odbory chtějí plošné zkrácení pracovní doby na třicet sedm a půl hodiny týdně. Do kdy byste toho rádi dosáhli?

Tak předně chci říci, že my cíl dosáhnout pracovní dobu o dvě hodiny nižší, než stanoví jako maximální hranici Zákoník práce, máme zhruba asi osm let, a tento cíl se velice daří naplňovat, protože v osmdesáti procentech kolektivních smluv je toto obsaženo a ten sněm, který proběhl, náš, minulý týden, vytknul, aby i zbytek /nesrozumitelné/ se v nejbližším období pokusil dosáhnout této úrovně, takže to není nějaký cíl do Zákoníku práce, ale je to běžný cíl do kolektivního vyjednávání, který se daří vcelku naplňovat.

A v případě, že bude naplněno kolektivní vyjednávání a že ve sta procentech dojednaných smluv v rámci kolektivního vyjednávání bude zahrnut váš požadavek na třicet sedm a půl hodiny pracovní doby týdně. Uvažujete o tom, že by bylo dobré v rámci novely Zákoníku práce prosadit tyto návrhy?

Ne, ne, ne. Není to náš požadavek. My chceme, aby fond pracovní doby byl předmětem kolektivního vyjednávání, aby si mohli zaměstnavatelé na jedné straně, na druhé straně odbory, zaměstnanci říci, co je pro jejich firmu a pro zaměstnance dobré. Může se stát, že třeba jeden rok budou mimořádné zakázky a dohodnou se, že budou mít delší fond pracovní doby, ale nemělo by to být obvyklé pravidlo, že se budou vracet podmínky k horšímu. Takže nepředpokládáme v nejbližší době, že bychom to chtěli upravovat Zákoníkem práce. Chceme, aby to bylo upravováno v kolektivní smlouvě, a to si myslím, že se vcelku daří.

Jestli se nemýlím, tak podle Zákoníku práce platného od začátku roku 2001 je délka pracovní doby v České republice nejvýše čtyřicet hodin týdně.

Čisté. My jsme byli zvyklí v minulosti započítávat i přestávku. Ta se teď nezapočítává, takže je to tak, jak jste říkal.

Ale čtyřicet hodin týdně v rámci zákoníku považujete za odpovídající čas?

To je horní limit, který by neměl být překročen. Samozřejmě vyjma přesčasové práce, pro ty jsou samostatná pravidla. My se v kolektivních smlouvách, respektive tedy základní organizace odborové, se svazy snaží, aby to bylo o dvě a půl hodiny méně tak, jak je to obvyklé v zemích evropského společenství.

Jeden z představitelů zaměstnavatelů, šéf mladoboleslavské automobilky Škoda, Vratislav Kulhánek podle svých slov pro deník Mladá fronta DNES vidí za požadavkem konfederace skrytou snahu o zvýšení mezd. Cituji doslova: "Jsem přesvědčen, že zaměstnavatelé takový krok odmítnou. Prodražil by výrobu. I v Německu už nyní diskutují o tom, že by se pracovní doba měla prodloužit o tři hodiny, aby tamní ekonomika získala nový impuls," konec citátu. Jste ochoten, byť uvádíte na pravou míru slova, že nejste pro snižování pracovní doby, maximální pracovní doby, týdenní pracovní doby v Zákoníku práce, ale jste ochoten přistoupit na ten argument, že se snažíte v rámci sta procent dojednaných kolektivních smluv dohodnout na třiceti sedmi a půl hodinové pracovní době v týdnu jako skrytém zvyšování mezd?

Ne, to vůbec tak není. U nás naopak převládá silně ještě názor mezi lidmi, že klidně budou pracovat déle, aby si víc vydělali, to také není dobrý přístup, protože fond pracovní doby je stanoven i s určitým ohledem na fyzickou a duševní přípustnou zátěž a já si myslím, že těch čtyřicet hodin tento limit, který máme v Zákoníku práce, odpovídá té horní hranici evropského společenství a že zase ta naše ekonomická výkonnost není taková, abychom mohli rychleji snižovat a to, co se u nás děje, to je tak nějak odrazem toho stavu, ale je zarážející, že pan Kulhánek hovoří to, co vy jste uvedl. Přitom v Mladé Boleslavi řadu let mají právě pracovní dobu v čistém vyjádření třicet sedm a půl hodiny. To znamená podle nového znění Zákoníku práce. Nevím, že by tam byl nějaký vážnější problém, že by tomu tak být nemělo. Znovu říkám, je to v osmdesáti procentech všech firem, kde jsou uzavřeny kolektivní smlouvy.

Dovolte, abych teď citoval data z materiálů Českomoravské konfederace odborových svazů. Cituji doslova: "Ve dvou pětinách kolektivních smluv pro tento rok odboráři vyjednali růst platů. Průměrný nárůst mezd v podnicích s takto uzavřenými smlouvami byl 4,1 %," konec citátu. Pro rok 2004 Českomoravská konfederace odborových svazů usiluje o šestiprocentní růst mezd. Pane předsedo, nebyl by podle prognózy inflace reálnější požadavek na růst platů v příštím roce spíš mezi třemi až čtyřmi procenty a šest procent je příliš?

Tři až čtyři procenta růstu nominální mzdy by znamenalo udržení reálných mezd, a to v době vstupu do Evropské unie a i při výkonnosti naší ekonomiky by nebylo, řekl bych, namístě. My si musíme dávat, abych tak řekl, odvážné a přitom reálné cíle, a proto je to těch šest procent. A vy jistě víte, že i při jednání s guvernérem Tůmou jsme se shodli, že šest procent z makroekonomického hlediska je přijatelná částka a samozřejmě můžou být firmy, kde by měl být růst podstatně vyšší, protože jsou výkonné. Mají výkonnost srovnatelnou se západními firmami. Mohou být firmy, které třeba přechodně potřebují ten růst brzdit. V každém případě by ale neměl být reálný propad. Jestli někdo dlouhodobě má reálný propad mezd, tak je otázka, jestli na tom pomyslném trhu má taková firma pokračovat. Ale přechodně se může stát, že ta určitá stagnace samozřejmě bude. Takže my pro to nadcházející období dáváme doporučení vyjednavačům, by jednali, a jsou k tomu i propočty, o tom růstu v průměru šest procent. Někde to bude více, někde méně.

Když se ale podíváte na letošní čísla inflace a na růst mezd, který se podařil v kolektivních smlouvách dojednat tedy čtyři, více než čtyři procenta, a přitom inflace, která pravděpodobně bude 0,1 %. Není to příliš vysoký růst mezd?

Inflace v posledních měsících začíná jít nahoru, takže ona přeci jen nějaká inflace bude. Pro příští rok je naprosto jasné, že inflace se bude pohybovat minimálně kolem dvou a půl procent, spíše to překročí ty procenta. Ty deregulace, které jsou přijaty včetně spotřebních daní tento stav způsobí.

Jen pro úplnost, ale vy máte čísla inflace?

Tři a půl.

Zatímco centrální banka a ministerstvo financí, centrální banka má prognózu na příští rok dvě celé devět a ministerstvo financí dvě celé šest pro příští rok.

Takže mezi námi, to znamená odbory a ČNB, takový rozdíl není. Oni dvě devět a my tři, tři a půl. Samozřejmě my ten propočet děláme v době ještě před začátkem dovolených, protože to se začínáme připravovat a dávat podklady pro kolektivní vyjednávání. Takže si myslím, že zase ten odhad té inflace náš a ČNB je poměrně shodný. Ten reálný růst by měl být někde kolem tří až čtyř procent a při růstu produktivity práce i HDP to jsou čísla, která jsou naprosto podložená a jistě se shodneme nad tím, že vnitřní poptávka je i důležitým, bych řekl, makroekonomickým zdrojem anebo impulsem. Pokud je to, znovu říkám, kryté produktivitou práce, tak je to v pořádku.

A kryté to produktivitou práce je? Za to byste dal ruku do ohně?

Je to kryto produktivitou práce. Naopak mám obavu, že ta produktivita, anebo jsem tomu rád, je ještě vyšší, ale ne vždycky je vykázaná.

Kde berete, promiňte, kde berete pro toto tvrzení fakta, když ekonomové tvrdí, že se naopak v Česku rozevírá propast mezi produktivitou práce na straně jedné a růstem reálných mezd na straně druhé?

Také se občas provede určitá korekce HDP. Já mám takový pocit a nejen pocit, ale řada zboží, nebo velké množství zboží, které je od nás vyváženo, často je vyváženo za cenu, která potom neodpovídá ceně, která je na trhu třeba v západních zemích. Tam ta cena bývá daleko větší.

O to opíráte argument, že v České republice je daleko větší produktivita práce než v zemích západní Evropy?

A potom je to skrytá produktivita práce v šedé ekonomice. To je také určitě společenský produkt nebo produkt, který se tady tvoří, ale bohužel neprochází většinou těmi účetními výkazy a není ani rádně zdaňováno a odváděno z něj pojištění.

Další téma, druhá fáze reformy veřejných financí. Premiér Vladimír Špidla před necelým týdnem v rozhovoru pro BBC k druhé fázi reformy veřejných financí uvedl:

Vladimír ŠPIDLA, premiér (zvukový záznam): Tak v druhé fázi reformy veřejných financí je už připravena určitá série zákonů, která má omezit možnosti šedé ekonomiky, působila šedé ekonomiky, to znamená špinavé peníze a podobné věci, čili zlepšit podnikatelské prostředí a mít protikorupční účinek. Některé zákony, které byly schváleny, už je mají teď. Například ty nové celní sklady určitě velmi pomohou. To je jedna věc. Takže to jsou zákony o šedé ekonomice. Tyto zákony jsou už v projednávání v legislativní radě, čili je to otázka ještě týdnů, to jsou těžké zákony, čili to je otázka týdnů, než budou dotaženy. Předpokládám, že někdy v prvním čtvrtletí tohoto roku půjdou do parlamentního projednávání a mohly by být účinné od 1. 1. roku 2005, možná, že dříve, ale to se mi nezdá pravděpodobné.

Říkal v rozhovoru pro BBC ministerský předseda Vladimír Špidla. Na kolik vám konvenuje představa premiéra Vladimíra Špidly v souvislosti s druhou fází reformy veřejných financí, týkající se šedé ekonomiky a jejího potírání.

Tak je dobře, že šedá ekonomika má být předmětem pozornosti vlády, zvýšené pozornosti. Mluví se o druhé etapě. Mimo jiné uvádí, že tento slib, že se vláda intenzivně bude věnovat omezení této ekonomiky, šedé ekonomiky, dal pan premiér při jednání na naší odborové půdě. Samozřejmě je mi do určité míry líto, že opatření jak legislativní tak nelegislativní, tak nebyly součástí toho balíku první části reformy.

Co námitka, že se to zkrátka nedalo stihnout? Jedenáct zákonů byl poměrně velký balík.

Pane redaktore, vy víte, že zejména sociální demokracie o určitém zatočení se šedou ekonomikou prezentuje a slibuje několik let a já jsem členem sociální demokracie, tak dvojnásobně tlačím na to, aby s tímto úkolem se sociální demokracie vyrovnala. Samozřejmě mi to výrazně vadí jako odboráři.

Vy jste přesvědčen o tom, že se s tímto úkolem sociální demokracie vyrovnala, když byl premiérem Miloš Zeman?

Já se k tomu vrátím. Aby se s tím vyrovnala sociální demokracie i z toho důvodu, že šedá ekonomika je zdrojem dumpingu vůči zaměstnancům, kteří v trpělivé většině řádně platí pojištění a daně. A co se týká období Miloše Zemana, nepovedlo se to. Ale musím popravdě říci, že byly předloženy zákony, které se toho týkaly, do Poslanecké sněmovny, ale tehdejší vláda žila díky podpoře ODS a samozřejmě byly věci, které pro ODS byly zcela nepřijatelné a právě ty opatření jako byly registrační pokladny, majetkové přiznání, kolkování alkoholu, to prakticky všechno byly návrhy, které byly v legislativní podobě, byly dány do Poslanecké sněmovny, ale bohužel nezískaly dostatečnou poslaneckou podporu, takže nepodařilo se to, ale ta snaha tam byla.

Záleží, zda to byla vážně míněná snaha, když ta vláda byla menšinová. Ale to je druhá věc, ponechme ji teď stranou.

Ale ta vláda nedělala restriktivní, plošně restriktivní kroky. To musíme říci z druhé strany.

Ale také svým způsobem za ní začal trend zadlužování státu daleko větší, než tomu bylo.

Tak on ten trend zadlužování státu začal v době, kdy se tak neprůhledným způsobem a za špatných pravidel přistoupilo k privatizaci a ta privatizace vyvolala potom následnou reprivatizaci, která byla sakramentsky, promiňte mi to slovo, sakramentsky drahá. Škoda těch peněz, které jsme mohli použít na infrastrukturu, na sociální systémy a podobně.

Počítají odbory s tím, že pokud nebudou spokojené s takzvanou druhou fází reformy veřejných financí, opět použijí jako nástroj demonstrace a protesty v ulicích Prahy?

Pane redaktore, naše největší síla, jak jste poznal, je v té argumentaci odborné a my se snažíme, abychom na věci upozorňovali a abychom se při jednáních prosadili a prosadili jsme názory, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou správné. Pouze v případě, že cítíme projev určité arogance a že někdo nechce řešit věci, které by řešeny měly být, protože má politickou moc, tak potom tedy saháme teprve k těm krajním prostředkům a nepředpokládám v tuto chvíli, že by bylo nutné, abychom sahali k demonstracím, případně k nějakým přerušením práce.

Jde mi, pane předsedo, o to, zda chcete pro druhou fázi reformy veřejných financí jako odboráři použít strategii z fáze první, kdy, když jste nebyli, alespoň jste se tak domnívali, kdy jste nebyli slyšeni, tak jste sáhli k demonstracím a protestům v ulicích?

To vždycky odbory, myslím si, že všude na světě musí takhle postupovat. Že, pokud by se situace opakovala, že to bude dialog, bych řekl hluchých a slepých, tak samozřejmě že i na to by došlo. Ale ona druhá etapa není jen o šedé ekonomice. Tam mají být také spotřební daně, tam má být také důchodová reforma a další velice náročné otázky a témata. Ty mohou být předmětem příštího konfliktu. Ale sám za sebe říkám, že využijeme všech možností, abychom jednali, abychom věci diskutovali, aby se do té diskuse zapojila široká občanská veřejnost, protože to se netýká jenom odborářů, ale týká se to nás všech. Ale ty témata, které nás čekají, musíme jako společnost zvládnout, protože samozřejmě změny jsou nutné. Společnost se vyvíjí, a proto se musí měnit i mechanismy, které upravují život ve společnosti.

Co si především jako Českomoravská konfederace odborových svazů budete chtít pohlídat v rámci druhé fáze reformy veřejných financí?

Obecně, aby reforma byla spravedlivá, aby, když budou nějaké dopady, tak aby byly na jednotlivé skupiny občanů a především, aby se to hledalo v takových formách, jako je posílení hospodářského růstu, zamezení šedé ekonomice, to znamená, věcí rozvojových.

Promiňte, to jsou obecné proklamace. Jste ochoten jako šéf Českomoravské konfederace odborových svazů podpořit vládu v tom, o čem premiér Špidla mluvil, že důležité pro firmy, pro jejich rozvoj, je daleko lepší odpisování? To znamená odpisový program v rámci firem?

No, to byl přesně náš požadavek, kdy jsme tvrdili, že není potřeba tak rychle snižovat daně právnických osob, ale spíše motivovat firmy, aby reinvestovaly.

To má vaši podporu tento bod?

To byl dokonce...

Tím dokonce chcete říci, že Vladimír Špidla převzal požadavek odborů?

To nechci úplně tvrdit, ale my toto máme dlouhodobě v našich částech programů, které se týkají ekonomiky.

Druhá věc ta souvisí se snižováním daně z přidané hodnoty, což především považují za jednu z důležitých částí druhé fáze reformy veřejných financí lidovci a unionisté. Tedy snížení z dvaadvaceti někam k osmnácti.

Kdyby to bylo jenom to snížení, a pokud ten stát si ty peníze sežene, že bude mít dostatek zdrojů, tak proč ne. Ale pokud je to sblížení sazeb, to znamená základní z dvaceti dvou na osmnáct a tu sníženou z pěti například na deset, tak to zvýšení je problém, protože tam jsou velmi důležité základní životní potřeby, jakou jsou potraviny a to samozřejmě je potřeba velice dobře vážit, protože to bychom v těch vyjednáváních mzdových, o kterých jsme tady hovořili a vy jste je drobet zpochybňoval, zdali nejsou příliš odvážné, zdali nejsou příliš náročné, to bychom nevykompenzovali, protože ve spotřebním koši takového průměrného zaměstnance hrajou potraviny velkou váhu. Když k tomu připočteme ještě bydlení, tak už je to více než padesát procent.

Budete tedy velmi pozorně sledovat vládu, aby nešla nahoru s tou pětiprocentní základní sazbou?

Zejména u potravin. Zejména u potravin. Rád jsem vyslechl nedávno pana místopředsedu vlády Sobotku, že uvažuje a diskutují o tom s jeho experty a naši experti, že by bylo rozumné zvážit, zda by například DPH na potraviny třeba nebylo sníženo, aby třeba tam nebyla nula, jako to je v některých zemích, a pak by třeba to sbližování těch pásem bylo průchodnější.

To znamená, že kdyby, rozumím tomu správně, že kdyby potraviny byly úplně vyjmuty z daně z přidané hodnoty, tak by odboráři souhlasili s jednotnou?

To jsem neřekl, to jsem neřekl.

Naznačil jste.

Že by se samozřejmě snáze jednalo o sbližování sazeb, určitě.

To znamená, že byste byli ochotni přivřít obě oči nad osmnácti procenty?

Pane redaktore, nevyjednávejte tady za úředníky a za ministry.

Ne, já se ptám. Nevyjednávám. Českomoravská konfederace odborových svazů, vrátím-li se k důchodové reformě jako k jedné klíčové věci druhé fázi reformy veřejných financí, tak odboráři Českomoravská konfederace odborových svazů zatím nesouhlasí s návrhem ministerstva práce a sociálních věcí reformovat důchodový systém zavedením takzvaného příspěvkově definovaného systému, který spočívá ve vytvoření fiktivních individuálních účtů. Celý systém teď objasňuje ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Zdeněk ŠKROMACH, ministr práce a sociálních věcí (ČSSD) (zvukový záznam): Ten model by měl fungovat tak, že člověk si bude ukládat na svůj individuální jakoby účet, čili bude každý rok informovaný, kolik na tom účtu má, kolik se mu započítává. Česká správa už od roku 2006 bez ohledu na to, jaký systém bude, bude dávat informace prostě o tom, jaké nároky ten člověk má k započitatelné době a tak dále. Když už by byl plně podle tohoto systému, tak vlastně se vezme vše, co má na účtě, odečte se z toho účtu část prostředků, která půjde na invalidní důchody, vdovské, vdovecké, které tím systémem být placeny přímo nemůžou, a ten zbytek se rozdělí počtem let, které v té době, kdy ten člověk půjde do důchodu, bude předpoklad průměrného dožití.

Říká v rozhovoru pro BBC ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Co by se muselo stát, aby Škromachův návrh měl podporu Českomoravské konfederace odborových svazů?

My jsme tento návrh neodmítli, ale také jsme ho v této fázi nepodpořili, a to z těch důvodů, že chceme, aby byly udělány propočty, a propočty jak pro systém příspěvkově definovaný, o kterém hovořil pan ministr, tak i pro systém určité modernizace dávkově definovaného, to je ten současný a aby se třeba propočítaly třeba i možnosti v takzvaném rovném důchodu, o kterém hovořil ještě před časem, když byl ve funkci předsedy ODS pan Klaus. Zdá se nám, že největší prostor je právě v tom příspěvkově definovaném. Ale musíme mít ty propočty, abychom viděli, že za těch dvacet, třicet let ta nejpočetnější skupina občanů, a ta stále vede s průměrnými a podprůměrnými příjmy, nebude na tom reálně nějak podstatně hůře nebo vůbec hůře, než je na tom dneska.

Do kdy očekáváte, že budete mít ony propočty?

Byli jsme informováni, že už řada propočtů je udělána v minulém týdnu a že bychom to měli dostat do konce roku. Já ještě chci říci, bohužel musím konstatovat, že v důchodech není, jak se zdá, k té demokratické situaci dobré řešení. Jsou hodně špatná řešení, méně špatná řešení. My budeme chtít nalézt ta méně špatná řešení, která nebudou polarizovat společnost. Protože na jedné straně je potřeba, aby lidé nebyli ve stáří někde na hranici chudoby a na druhé straně, aby nevznikal určitý mezi gradační konflikt, aby ti mladí se necítili, že musí dělat jenom na staré. Ale to řešení je v určité prorodinné politice. My máme skutečně v současné době nejnižší porodnost v celé Evropě. To je velký problém.

Když vám položím základní otázku. Ministerský předseda Vladimír Špidla ještě před svým nástupem do funkce úřadu premiéra, tak řekl v rozhovoru pro BBC, že počítá s tím, že by výnosy z privatizace, část výnosů z privatizace měla jít na důchodovou reformu. Později ze svých slov ustoupil. Je pro vás pro podpoření reformy důchodového systému klíčové, aby do něj šly prostředky z privatizace, ano nebo ne?

Ne, teď by to nebylo, protože bych říkal něco, co není reálné. V nejbližší době nejsou na obzoru tak velké výnosy z privatizace, které by mohly nějaké zásadní změny v důchodovém systému vyřešit. Ty peníze tam měly být dávány z privatizace, která již byla uskutečněna a bohužel ty peníze jsou pryč a poslední peníze byly výrazně použity na dluhy, které vznikly kolem konsolidačních agentur a konsolidační agentury a na ty reprivatizace, jak to jinak mám říci. Utěšovat se, nebo žít v tom, že se peníze na lehký přechod seženou v privatizaci, to by bylo neseriózní a bylo by z toho velké zklamání.

Poslední téma, privatizace dolů na severu Čech. Sněm Českomoravské konfederace odborových svazů před týdnem vyzval vládu, aby zastavila privatizaci Severočeských dolů. Vrcholný orgán největší odborové centrály tak podpořil členský odborový svaz energetiků. Ten považuje privatizaci za problematickou a neprůhlednou. Taková slova však odmítl v Poslanecké sněmovně ministr průmyslu a obchodu Milan Urban.

Milan URBAN, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD) (zvukový záznam): Jsem si jist, že privatizace a její způsob je v zájmu občanů České republiky, je v zájmu zaměstnanců Severočeských dolů a Sokolovské uhelné a je tedy v zájmu i odborářů těchto společností. Já koneckonců dovedu pochopit stanovisko odborových organizací Severočeských dolů, že nechtějí privatizovat a nechtějí žádnou privatizaci. Toto stanovisko je konsistentní, je dlouhodobé a já ho respektuji, i když s ním nesouhlasím. A řekl jsem proč. Ale dovedu to pochopit. Co však nedovedu pochopit a proti čemu jsem jednoznačně, je, aby v zájmu tohoto cíle byly používány jakékoliv prostředky, tedy prostředky velmi nekorektní, ničím neopodstatněné a závěry, které byly uvedeny i v závěrech jednání odborářských organizací považuji za velmi problematické. Mám na mysli to, když se tam objevují závěry, že se jedná o hanebně korupční proces.

Říká v Poslanecké sněmovně ministr průmyslu a obchodu České republiky Milan Urban. Je předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch ochoten přistoupit na argument, že odbory používají problematické závěry v souvislosti se zpochybňováním privatizace Severočeských dolů?

Takovéto stanovisko, kde zazněla tato slova, pronesl krizový štáb, který tvoří jak zástupci ČEZ, odborové organizace ČEZ, i zástupci Severočeských dolů. To nebylo řečeno na půdě naší konfederace, ale chci říci, že ten problém je někde jinde. V roce 1997, když probíhala velká demonstrace na Staroměstském náměstí, která byla reakcí na ty korupční skandály zejména kolem privatizace a různých darů a další věci, tak jeden z požadavků ČMKOS bylo, aby každá privatizace, která se týká většího počtu lidí, zejména v regionech s velkou nezaměstnaností, byla s odbory předem konzultována a projednána. Sociální demokracie to podpořila. Mohu říci, že až do této doby to také držela. Vždycky se to konzultovalo. Vyslechli si naše názory, zejména těch odborářů z těch firem. Ty rizikové věci se snažili nějak ošetřit. Ale tady u té privatizace přes opakovanou výzvu k jednání s odboráři Severočeských dolů nedošlo, byla přijata zásadní rozhodnutí, byla tam i některá velice problematická rozhodnutí vyřazení dalších uchazečů a podobně. To všechno vytvořilo atmosféru obav, že to není průhledná privatizace, že to je privatizace připravená, jak se říká, někomu na postavu nebo přímo na tělo.

Vy si myslíte, že tomu tak je?

Já mám k tomu vážné indicie.

Máte důkazy nějaké písemné?

Ne, ne, ne.

Jenom indicie.

Písemné také dostávám samozřejmě do své zejména elektronické pošty řadu, nebo celou řadu informací, které neověřuji, jestli jsou pravdivé nebo ne. Některé jsem předal.

Orgánům činným v trestním řízení?

Ne, to ať si podávají ti, kteří to vytváří. Já jsem to předal poradcům pana premiéra, aby ty věci zvážili, jestli jsou pravdivé nebo ne.

Co tam například je, můžete například nějakou informaci uvést?

Jsou tam určité mediální propojení a firem, které se zajímají o tu privatizaci.

Jako například?

Jsou tam věci týkající se velmi dobré ekonomické situace Severočeských dolů, že stát odtud může získat velké volné zdroje, že není potřeba s tou privatizací chvátat.

Byla by Českomoravská konfederace odborových svazů ochotna podpořit stávku energetiků a vypnutí proudu v zemi?

Já si myslím, že vypnutí proudu v tuto chvíli není předmětem nějakých problémů. Já si myslím, že kdyby k nějakému takovému vypnutí došlo, takže dojde lokálně tak, aby to postihlo ty, kteří jednají neprůhledným způsobem.

Konstatuje Milan Štěch. Děkuji za vašich třicet minut. Někdy příště na shledanou.

Děkuji na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.