Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab hodlá kandidovat za Stranu zelených do Evropského parlamentu.

Příchod slovenských Romů do České republiky. Téma, které zaměstnává českou i slovenskou vládu. Premiér Vladimír Špidla tvrdí, že na českém území je čtrnáct tisíc Romů ze Slovenska. Zvýšil se i podíl slovenských žadatelů o azyl. Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda k tomuto problému říká:

Jan Jařab ve studiu BBC

Mikuláš DZURINDA (zvukový záznam): Vloni to bylo nějak osm set padesát, nyní přes devět set žadatelů. To, co považuji za důležité, je skutečnost, že česká strana nedospěla k závěru, že by politický azyl bylo potřebné udělit či jen jedinému. Budeme hledat takové řešení, aby takovýto vývoj a nebo takovéto signály neznepokojovaly občany našich zemí.

Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. Český ministr vnitra Stanislav Gross má do konce února příštího roku navrhnout řešení problému přesunu slovenských Romů do České republiky. Nejenom o tom bude následujících třicet minut.

Právě začíná Interview BBC.

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Vítejte po třičtvrtě roce v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

Když byl v první polovině listopadu v tomto pořadu vicepremiér Petr Mareš, který má ve vládě na starosti problematiku lidských práv, odpovídal na otázky týkající se případu dvaatřicetiletého Íránce Alího Rezu Jadoláhího. Pro úplnost Jadoláhí strávil v Íránu dva roky ve vězení za účast na několika protivládních demonstracích. V Česku požádal o azyl. Úřady v září tuto žádost odmítly. Mladá front DNES začátkem listopadu napsala, že policie Jadoláhího odvedla na schůzku se zástupcem íránského velvyslanectví. Náměstek ministra vnitra Miloslav Koudelný informaci deníku popřel. Vicepremiér Petr Mareš k tomuto případu třináctého listopadu BBC řekl:

Petr MAREŠ (zvukový záznam): Pan doktor Jařab, který je zmocněncem vlády pro lidská práva a naši lidé se tím v tuhle chvíli zabývají a já doufám, že budeme skutečný průběh celé tu události s jistotou znát co nejdříve.

Třináctý listopad a slova vicepremiéra Petra Mareše. Základní otázka. K čemu zatím to vaše řekněme sondování případu Íránce Alího Rezu Jadoláhího dospělo?

Zjistili jsme, že tu je v podstatě hlavně systémový problém. Ten spočívá v existenci dvou typů řízení, které mohou probíhat současně. Azylového řízení a řízení o vyhoštění. A my se domníváme, že tento problém by měl být nějak vyřešen, protože pak může skutečně nastat, že někdo, kdo je žadatelem o azyl, je současně předveden třeba před svého velvyslance, nebo dokonce se s ním nakládá jako s tímto Íráncem. To jest, že v podstatě je odeslán k deportaci, která se jen tak tak neuskutečnila. Ale říkám, je to především ...

To znamená, že se tady spojily tyto dva instituci, instituty, o nichž hovoříte? Nebo teď tomu zcela nerozumím. Pokuste se být ještě lapidárnější.

Máme souběh dvou řízení, respektive je možný. Není prostě vyloučen ze zákona. Měl by být vyloučen. Mělo by být jasné, že někdo, kdo je v azylové proceduře, která nebyly ukončena, by nemohl být předmětem řízení o vyhoštění. Ale není tomu tak. Prostě je to, je to nedostatek, je to legislativní nedostatek.

A to se u případu Íránce, o němž se bavíme, to se uskutečnilo, že tady byl souběh těchto dvou řízení?

To se tam projevilo. Přičemž já nevím, jestli se to děje častěji. Bylo by to jistě velmi závažné. Já jsem vycházel dosud z představy, že existuje jakési zvykové právo, že prostě pokud někdo je žadatelem o azyl, tak se s ním nezahajuje to řízení druhého typu. Ale teď se ukazuje, že je to nejen teoreticky možné, ale že se něco takového tedy stalo minimálně v tomto jednom případě i v praxi.

Je to možné tedy, že už je to prokázané u tohoto Íránce, že tam byl souběh obou těchto úkonů, tedy žádost o azyl a zároveň vyhošťování toho Íránce?

Nakolik já rozumím tomuto případu, tak ministerstvo vnitra právě toto říká, že v podstatě nic nebrání tomu, aby ten souběh tam byl. To znamená, on byl sice odmítnut prvoinstančně, ale si ještě nevyzvedl to odmítnutí, neuběhla tam lhůta pro jeho odvolání, ale už mezitím vlastně naběhl ten proces deportační, vyhošťovací.

Když jsem třináctého listopadu vicepremiéra Petra Mareše poprosil o odpověď na dotaz, jaké otázky si v souvislosti s případem Íránce Alího Rezu Jadoláhího klade, dostalo se mi následující odpovědi:

Petr MAREŠ (zvukový záznam): Já si kladu otázku, zda, a která je mimořádně vážná, zda skutečně v praxi dodržujeme mezinárodní závazky, kterými by měla být Česká republika vázána, pokud jde o náš postup vůči uprchlíkům, vůči azylantům. Ale i vůči například žadatelům o české občanství.

Řekl třináctého listopadu v Interview BBC Petr Mareš s tím, že pokud se potvrdí informace deníku Mladá fronta DNES, tak Česká republika tím poruší mezinárodní závazky. Uplatnění obou těch institucí je a institutů je porušení mezinárodních závazků?

Já si myslím, že to odporuje ženevské konvenci z roku 51 o uprchlících. Ale právě abych si toto ujasnil zcela, tak jsem si sjednal schůzku se zástupcem UNHCR tady a v příštím týdnu se s ním sejdu, abych zjistil právní názor UNHCR na tento případ a na případy analogické.

Je těch případů víc podobně analogických nebo zatím případ ono Íránce, o němž se bavíme, je případem zatím, který vy máte zmonitorovaný, případem jediným?

Je to jediný konkrétní, o kterém víme. Ale vlastně z té odpovědi ministerstva vnitra bylo zřejmé, že něco takového není považované za vyloučené.

Z toho, co vy říkáte, by bylo asi dobré ošetřit, když už to, dovolím si říci, ministerstvo vnitra a jeho úředníky nenapadlo, že je to nelogické souběh těchto dvou institutů, těchto dvou řízení, tak je dobré udělat systémový krok, tudíž změnit zákon.

Ano.

To navrhnete vládě jako vládní zmocněnec?

Nepředbíhejme událostem, ale taková je moje role, že pokud zjistím takovýto nedostatek, tak skutečně zpracuji nějaký podnět a předložím tento podnět příslušnému ministrovi nebo přímo vládě.

Za jak zásadní ten nedostatek považujete z hlediska lidských práv a jejich dodržování v České republice?

Jeví se to jako nedostatek zásadní.

V dubnu česká veřejnost sledovala případ šestadvacetileté těhotné Iráčanky a jejího vážně nemocného dvouletého syna, kteří nebyli cizineckou policií vpuštěni do České republiky, i když měli platné vízum. Žena při návratu do Sýrie potratila. I o tomto případu, pokud si dobře vzpomínáte, jsme se bavili při vašem posledním vystoupení v Interview BBC. Vy jste mi na jaře řekl, že byste si přál, aby případy selhání policistů byli řádně vyšetřeny a dořešeny. Co jste jako vládní zmocněnec udělal v uplynulém zhruba třičtvrtě roce pro to, aby se tomu tak stalo? Aby například i případ této Iráčanky byl dořešen, byla vyvozena konkrétní odpovědnost za selhání, pokud byla prokázána v tomto případu?

Ten případ je ošklivý, ale není to tak úplně transparentní příklad selhání. Tam je spíše možno říct, že vlastně ten postup nebyl dostatečně humánní. Ale existují i případy úplně jasných porušení ze strany policistů, kdy třeba policisté jednoznačně překročí svoji pravomoc, kdy někoho napadnou, kdy někoho šikanují. A tam já, když o takovém případu vím, tak píšu na příslušná místa. A musím říci, že když je to třeba můj dopis, tak se přece jen stane, že je ta věc prošetřená, že třeba tomu stěžovateli je dáno zapravdu. Nevím ovšem, do jaké míry jsou z toho vyvozeny pak důsledky vůči policistům. Mám řadu zkušeností s tím, jak je třeba jednou za dva, za tři měsíce šikanován policií můj kolega z Rady pro lidská práva Kumar Vishwanathan, jehož jedinou špatnou vlastností v očích policistů je jeho barva pleti. Prostě on jezdí vlakem z Prahy do Ostravy a běžně se mu stane, že právě jeho kontrolují a on už prostě nastoupil cestu jisté gandhiovské rezistence, takže vždycky chce vědět ten zákonný důvod perlustrace. Takže ho to vždycky stojí dvě hodiny, kdy je odveden na policejní stanici, protože dokud neuslyší ten zákonný důvod, tak nepředloží doklad a tak dále, a tak dále. A končí to vždycky pak stížností na policejní prezidium.

Není to smutné, že zrovna člověk ...?

Je to strašně smutné.

Člověk, který je pod vámi ...? Existuje nějaký výzkum, jak, nakolik rasističtí, použiju-li toto tvrdé slovo, jsou lidé v policejním sboru České republiky?

Existuje výzkum, dělal ho tuším Ivan Gabal před nějakými pěti lety, a ten výzkum je hrozivý. Jsou opravdu hrozivě rasističtí. A respektive mají hrozivé předsudky vůči lidem jiné barvy pleti.

To je přece jenom ale starý výzkum. Pět let je poměrně dlouhá doba.

Už by bylo asi načase provést nějaký nový. Na druhé straně je třeba říci, že policie se snaží, respektive ministerstvo vnitra se velmi snaží tyto stereotypy u policie změnit a že mým kolegům z ministerstva vnitra je vždycky velmi líto, když se objeví nový Kumarův případ. Jenomže my si musíme uvědomit, že takových lidí jako Kumar je strašně mnoho, jenom ti ostatní prostě tu občanku ukážou, protože by si nedovolili jít do gandhiovské rezistence, nebo neměli by tu odvahu. Kumar mimochodem není můj podřízený. To je nevládní aktivista, který je nevládním občanským členem Rady pro lidská práva.

Bylo by zajímavé, pokud by Kumarův postup zvolili všichni, kteří mají jinou barvu pleti a dožadovali se na policejním prezidiu svých základních lidských práv, jak by to pak vypadalo s policií.

Nevím, mám ještě jiný příklad. Ten se týká skutečně mých zaměstnanců a kolegů z Rady pro záležitosti romské komunity, kteří jeli mikrobusem úřadu vlády. Řidič se policistům, kteří je zastavili, legitimoval jakožto pracovník úřadu vlády, a přesto policisté se domnívali, že tito romští kolegové jsou běženci. A chtěli po nich, aby se legitimovali. A chovali se dost neurvale. A když poté tedy byl nějak sepsán protokol na policejní stanici, tak tam jeli znovu a udělali totéž. Jen tak jakoby, aby ukázali, že si to mohou dovolit. Takže já si myslím, že ta tendence k šikanování osob jiné barvy pleti bohužel ještě u policie se vyskytuje dost často a že musí ti, kdo vzdělávají policisty, na to více dbát.

Nedá se udělat nějaké jiné řekněme možná i administrativní opatření, aby policejní rasismus byl potlačen? Zkrátka aby policisté, jestliže je zde nějaké stereotypní chování, tak řekněme nějaké tvrdé opatření proti tomu, aby tyto stereotypy byly zvláště z policejního sboru České republiky vytlačeny?

Já si nemyslím, že pouze represe by mohla změnit myšlení lidí. Ale na druhé straně jistá dávka represe už se zdá být namístě. A když se podívám ...

Jakou dávku máte namysli?

Podívám se na příklad Velké Británie, kde se po vraždě Stevena Lorence, černošského mladíka, vyšetřovalo to, jak vlastně policisté nakládali s černošskými svědky, jak ten případ pojali. A ukázalo, že tam právě byl přítomen jakýsi předsudek, stereotyp vůči těm černošským svědkům, který nakonec vedl až ke zmaření toho případu. A přitom nešlo zjevně o úmysl zmařit ten případ, jenomže ten předsudek se projevil v tom, jak ti policisté právě s těmi černými Brity jednali. A u nás máme řadu takových případů. Případ Tibora Danihela, případ Milana Lacka, kde ta selhání byla podobného charakteru, ale na rozdíl od Britů jsme z toho nevyvodili ponaučení ani pro ty jednotlivé případy a už vůbec ne systémově. Tam to vedlo pak k tomu, že se vytvořily programy pro celou policii, že se začalo pracovat na tom, aby se právě ty rozšířené předsudky nějakým způsobem eliminovaly a aby také ti policisté, kteří se jich, kteří se dopustí takového jednání, to nějakým způsobem pocítili.

To znamená, aby byly větší sankce, větší sankce vůči policistům, kteří se chovají rasisticky a mají předsudky?

Alespoň nějaké sankce.

V české právní normě u české policie takové nic není z toho, jak jste studoval tu problematiku?

Tak to já nevím o nějakém praktickém případu, kdy by byl někdo skutečně postižen třeba za takovouto formu řekněme svévolného jednání. My nemůžeme trestat předsudek. Předsudek je to, co si člověk myslí. Ale nějaké svévolné jednání ...

Na základě toho předsudku ...

Na základě toho předsudku ...

Které je prokazatelné.

Které je tedy diskriminační, by asi mělo být nějakým způsobem postiženo kázeňsky.

Co můžete z pozice vládního zmocněnce pro lidská práva učinit, aby začaly padat ti policejní hlavy, které skutečně se na základě svého předsudku chovají rasisticky?

Já nechci, aby padaly hlavy. To je velmi ...

Berte to jako nadsázku samozřejmě.

To je metafora, kterou v podstatě nerad používám. Ale k tomu, aby se z toho vyvodily nějaké systémové důsledky, dělám si myslím maximum. Píšu do novin, obracím se na příslušné kontrolní orgány policie. Daří se mi občas dosáhnout toho, aby se nějaký konkrétní případ vyřešil. A vyzývám vždycky i k tomu, aby se z toho vyvodily nějaké ty systémové důsledky.

Ale sám jste řekl, že zatím neznáte případ, kde by systémové důsledky, možná i odchodu člověka od policie, za takový případ byly vyvozeny vůči někomu.

Jeden systémový důsledek určitě je ten, že vznikla na ministerstvu vnitra strategie práce policie s národnostními menšinami. A vytvořili to skutečně velmi osvícení lidé, kteří to myslí opravdu vážně. A jsou z odboru bezpečností politiky. A samozřejmě oni se snaží toto dostat do vzdělávání policistů, kteří se teprve připravují. A samozřejmě také do ...

Já se jen obávám ...

Školení těch policistů, kteří už jsou v praxi. A tam je to daleko horší. Já ještě ...

Pane vládní zmocněnče, já se jenom obávám toho, že jakmile u policie nebudou, u samotného represivního orgánu nebudou použity represivní prostředky, tak bourání stereotypů v takové instituci, jakou je policie, na základě takových projektů, o nichž mluvíte, bude hodně obtížné.

Bude dlouhodobé a máte pravdu, že prostě u policie by, jak jsem říkal, určitá míra represe byla ukázkou toho, co, co, co ten systém chce po těch lidech. A já vím, že ale i policejní prezident je občas znepokojen tím, jak vlastně ty, ty vnitřní kruhy fungují, jak nakonec třeba příklad těch lidí, kteří zmlátili toho pana Bílého v Karlových Varech, nebo kde to bylo. Prostě také dostali nakonec poměrně nízké tresty podmíněné. A tam vlastně policie splnila svou úlohu. Ona ty lidi vydala ke trestnímu stíhání, Inspekce ministra vnitra. Státní zástupce je obžaloval a soud vynesl poměrně velmi mírné tresty. Já si myslím, že i to je dobře. Že i ty mírné tresty mají svou symbolickou váhu. Ale měl jsem pocit, že ten soud vlastně říkal: "No, přece jen je tam polehčující okolnost, že to byli policisté." A já si myslím, že to bohužel není polehčující okolnost, že to je přitěžující okolnost, protože ten policista, ať už se dopustí takového prohřešku vůči vám, nebo mně, nebo nějakému cizinci, nebo nějakému příslušníkovi menšiny, to je úplně jedno. Ten policista má prostě větší odpovědnost, protože je to občan v uniformě, je to veřejný činitel.

Pokud dáme tuto část oblasti lidských práv do souvislosti s problematikou lidských práv v České republice jako vcelku, označil byste předsudky v policejním sboru a chování na základě těchto předsudků jako za jeden z největších problémů v oblasti lidských práv v zemi?

Za jeden z největších asi ne. Přece jen si myslím, že ty systémové problémy typu ochrany před špatným zacházením v uzavřených ústavních zařízeních nebo ochrany před diskriminací v legislativním smyslu, že ty by měly mít asi přednost. Ale určitě to je problém, se kterým se potýkáme a který nevyřešíme v několika nejbližších letech.

Oč jde. Česká vláda podle premiéra Vladimíra Špidly sleduje se znepokojením, že do České republiky přichází větší množství Romů ze Slovenska. Zároveň se prý zvyšuje počet slovenských žadatelů o azyl v České republice. Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda předčasem řekl:

Mikuláš DZURINDA (zvukový záznam): Vloni to bylo nějak osm set padesát, nyní přes devět set žadatelů. To, co považuji za důležité, je skutečnost, že česká strana nedospěla k závěru, že by politický azyl bylo potřebné udělit či jen jedinému. Budeme hledat takové řešení, aby takovýto vývoj a nebo takovéto signály neznepokojovaly občany našich zemí.

Řekl před několika týdny slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. Slovenský vicepremiér, který má na starosti menšiny, lidská práva a evropskou integraci, Pál Csáky označil českou reakci na problém slovenských Romů v České republice, teď cituji doslova: "Za hysterickou." Nakolik je vám blízká charakteristika slovem hysterická?

Já musím říci, že hysterická byla spíše reakce některých médií. Například televize Nova. Ta zpráva ministerstva vnitra o romské migraci ze Slovenska vlastně neříká, že by tu byla nějaká větší vlna. Ona konstatuje, že roste do jisté míry ta takzvaná azylová migrace. A pokud jde o tu neazylovou, tak vlastně vyjadřuje spíše dílčí poznatky svědčící spíše o tom, že tato neazylová migrace probíhá od počátku devadesátých let víceméně stejným tempem ...

Dovolte, abych se zastal, a teď to neberte jako stavovskou čest, že se novinář bude zastávat média, soukromého média, nejsledovanějšího zpravodajství v zemi. Ale jestliže se tím problémem zabývá česká vláda, ministr vnitra má v únoru roku 2004 předložit nějaký materiál, který by tento problém řešil, tak není to i jednání české vlády, které mohlo podnítit některá média a vyvolat onu hysterickou reakci, jak naznačujete v souvislosti se zpravodajstvím Novy?

Nejenom Novy, koneckonců i jiných médií. Ale možná, že ministerstvo vnitra mohlo být zdrženlivější a nebo přesnější v tom shrnutí celé té zprávy. Protože ta zpráva je hrozně tlustá a od našich novinářů prostě už dnes nemůžeme čekat, že by opravdu četli takového tlusté zprávy. A stejně jako ...

Ale vy asi nečtete noviny od začátku do konce?

Já bohužel jsem někdy nucen číst noviny od začátku až do konce, i když při tom občas trpím. Ale o to teď nejde. Myslím si, že ta zpráva opravdu neříká nic, co by se dalo nazvat panikářským nebo hysterickým. Ale že samotná skutečnost jejího předložení vyvolala velké spekulace a že možná ministerstvo vnitra ne úplně dostatečně zdůraznilo, že ta odpověď na základní otázku položenou na jaře, to znamená, je to velká lavina a nebo je to jenom pokračování toho trendu, který tu je už řadu let, je spíše ta druhá. Je to spíše pokračování toho trendu v podobných dimenzích jako v minulosti s jediným rozdílem. A to je skutečnost, že romští příchozí ze Slovenské republiky výrazně více využívají toho takzvaně azylového kanálu, že žádají o azyl.

To znamená, že není možné hovořit o nějaké větší vlně migrace slovenských Romů do České republiky poté, co Slovensko zpřísnilo sociální dávky vyplácené všem obyvatelům země, nezáleží na barvě pleti a národnosti?

V té zprávě se dokonce explicitně uvádí, že podle výzkumů, které provedlo ministerstvo vnitra a jím pověřené organizace, se tato hypotéza nepotvrdila. Nepotvrdilo se, že by výše sociálních dávek měla vliv na příchod slovenských Romů. Spíše se potvrdilo to, že situace v těch osadách na Slovensku je dlouhodobě neúnosná a že ti lidé mají tendenci odcházet kamkoliv, kde mají alespoň nějakou šanci začít lepší život, a to dokonce i do těch azylových zařízení v České republice. Je třeba zdůraznit, že oni nemají po příchodu sem právo na nějaké sociální dávky, jak také mylně tvrdily některé zdroje, takže vlastně je do jisté míry logické, že někteří z nich žádají o azyl, aby se ocitli v těch azylových zařízeních, protože tam je o ně alespoň postaráno.

Já přeci jenom, je mi jasné, že vy nemůžete být úplným kritikem vlády a například ministra vnitra Stanislava Grosse. Ale jestliže vláda, když se tím problémem zabývala před několika týdny, tak také měla na stole návrh ministra vnitra Stanislava Grosse na základě této zprávy vytvořit monitorovací systém, který by zaznamenal počet migrantů a preventivně řešil vzniklou situaci. Tak na jedné straně je zde nějaký trend, který zas není tak výrazný, aby se označoval slovem vlna, a na stole ležel návrh na monitorování a vytváření nějakých záklopek k problému, který vůbec neexistuje.

Ale já neříkám, že ten problém neexistuje. To byste mi opravdu vkládal do úst něco, co jsem nikdy netvrdil. Ten problém existuje. Je asi o něco výraznější než loni touhle dobou. Není to ale žádná lavina, jak tvrdila média, není to prostě žádná, žádný důvod k panice. Na druhé straně, a teď si uvědomme, prosím vás, efekt médií. Média nejsou jenom tím, kdo popisuje, jsou i tím, kdo vytváří realitu. Zejména při prostě tom, jak fungují romské komunity, jak romské komunity reagují kolektivně. Já se obávám, že přesně tato zpráva, tak, jak byla podána Novou, tak, jak byla podána některými dalšími našimi médii, může tu vlnu sama o sobě vyvolat. A pak mně budou lidé říkat: "No, Jařabe, vy jste tvrdil, že ta romská migrace není tak vážná. Možná tehdy ještě nebyla, ale pak to přišlo, takže vy jste neměl žádný odhad." Ale já se obávám, že už nikdy neodlišíme, co byl efekt prostě vývoje na Slovensku jako takového a co byl třeba efekt té mediální zprávy. Vzpomeňme na Kanadu.

Ano. Na základě reportáže soukromé televize. Když se ale zaměřím na celý, na celou tuto věc, neměla by se spíš řešit to, co vytýkají České republice například Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva nebo Evropské centrum pro práva Romů, že zkrátka Česká republika nedodržuje zcela trestní zákoník v případě rasově motivovaných činů. Neaplikuje jej důsledně, jak by měla. A to zejména v případech, jsou-li oběťmi Romové a soustředí se i zájem politiků na otázky, o nichž mluvíme. Zda je zde nějaká vlna, či zde není vlna.

Já bych řekl, že náš zájem se soustředí spíš na jiné věci. Soustředí se na rozvoj cílené sociální politiky proti sociálnímu vyloučení, na rozvoj programu terénních sociálních pracovníků, z nichž mnozí jsou sami Romové. Tam je těžiště naší práce. Přece jen ta migrace je sice mediálně atraktivnější než nějací terénní sociální pracovníci, ale určitě nepředstavuje nějaké těžiště práce vlády v romských záležitostech.

Další témata, tentokrát už ve stručnějším podání. Vy jste za jeden z hlavních problémů stavu lidských práv v České republice označil problematiku diskriminací. Byl to ovšem vicepremiér Petr Mareš, který téměř až smutně naznačil, že pokud se mu vůbec podaří ve vládě prosadit speciální antidiskriminační zákon, tak to bude považovat za vítězství, protože zatím se mu to u většiny členů vlády nedaří. Jaké pro to máte vysvětlení?

Já si nejsem jistý, jestli pana vicepremiéra citujete správně, protože ten zákon, který předložil pan vicepremiér a který zpracoval můj odbor, to znamená já jsem podřízený vicepremiéra Mareše, musíme říci pro posluchače, tak tento zákon byl schválen v té podobě věcného záměru.

Ale Petr Mareš si není jist, a tady odkazuji na můj rozhovor s ním ze třináctého listopadu, zda vůbec vláda bude ochotna dotáhnout celou věc do konce s paragrafovaným zněním. Natož, když jsem se Petra Mareše ptal, na centrum pro otázku diskriminací jako speciálního úřadu, tak o tom ani nechce mluvit. Sám doslova řekl, že bude považovat za úspěch, pokud projde vládou zákon v paragrafovaném znění, antidiskriminační zákon.

Já to budu považovat za úspěch, dokonce to budu považovat za hlavní úspěch své dosavadní zmocněnecké dráhy. Ale pevně v tento úspěch věřím a určitě si nemyslím, že by vláda mohla ještě od tohoto záměru ustoupit. Už jenom proto, že je to naše povinnost vzhledem ke vstupu do Evropské unie. Jsem pevně přesvědčený, že v paragrafovaném znění, které jsme již připravili, bude tento zákon přijat. Samozřejmě je tam otázka, jestli bude zvoleno řešení formou rozšíření působnosti ombudsmana nebo formou vytvoření zvláštního centra proti diskriminaci a pro rovné zacházení.

V tom paragrafovaném znění máte obě varianty?

Tam máme, jak nám vláda přikázala, obě varianty.

Kdy ten zákon v paragrafovaném znění, když už je hotov, předložíte vládě?

Ten bude předložen na počátku příštího roku.

Hovořil jste o své kariéře. Nemohou se nezeptat. Chcete ji ukončit tím, že chcete kandidovat za Stranu zelených do Evropského parlamentu?

Dostal jsem takovou nabídku a musím říct, že to je nabídka lákavá, protože já jsem nikdy nebyl v žádné straně. Nikdy jsem nikam nekandidoval. Ale vždycky jsem byl srdcem zelený. A vždycky jsem si přál, aby tady byla nějaká zelená strana, která by jako na Západě dokázala oslovit nejen autentické ochránce přírody a lidi z ekologických iniciativ, tak takovou tu humanisticky a liberálně ekologicky orientovanou střední vrstvu.

Uvažujete o tom, že byste byl lídrem? Je to tak daleko, že byste vedl kandidátku do Evropského parlamentu u zelených?

Ano, taková, takovou nabídku jsem dostal.

A přijal jste ji.

Já jsem ji zatím předběžně přijal, ale není to zdaleka jediná varianta a rozhodne o tom republiková rada zelených sedmého prosince, takže se to možná ještě ani neuskuteční. Já bych to zatím nebral jako něco, co má ukončit mou zmocněneckou kariéru ...

Znamená, že neuvažujete v souvislosti s tou kandidaturou o tom, že byste se vzdal pozice vládního zmocněnce pro lidská práva?

Kdybych byl zvolen, tak bych se nepochybně vzdal a musel bych se vzdát ...

To je zřejmé, ale samotná kandidatura ne, vzdaní se pozice.

Ne, to se domnívám, že by po mně těžko mohlo být vyžadováno, vždyť každý má právo soutěžit ve volbách a tam není žádná neslučitelnost mezi funkcí zmocněnce a kandidaturou za navíc neparlamentní stranu, která měla v posledních volbách pouhá tři procenta hlasů.

Říká Jan Jařab, děkuji, na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.