Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Českou civilní rozvědku podle jejího ředitele Františka Bublana zajímá, do jaké země měl směřovat uran, který se v ČR snažili prodat dva Slováci.

František Bublan ve studiu BBC

Čtyři útoky v průběhu necelého týdne prožilo Turecko. Nejdříve teroristé zaútočili na dvě istanbulské synagogy. Při útocích zahynulo třiadvacet lidí. Ve čtvrtek centrem Istanbulu otřásly v rozmezí necelých pěti minut dvě mohutné exploze. Při čtvrtečních atentátech zahynulo dvacet sedm lidí a více než čtyři sta dalších bylo zraněno.

Ministr zahraničí Turecka Abdullah Gül rezolutně prohlásil, že se Turecko nenechá násilnými činy zastrašit. "Máme co dočinění s teroristickými organizovanými útoky. Bohužel jsme znovu ztratili mnoho nevinných lidských životů, ale jsme naprosto odhodláni v našem boji proti terorismu pokračovat," řekl doslova šéf turecké diplomacie. Nejen o bezpečnostní situaci ve světě a hrozbách vyplývajících pro Českou republiku bude následujících třicet minut.

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu vás zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy české civilní rozvědky, František Bublan. Vítejte po třičtvrtě roce v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

Když jste byl v tomto pořadu naposledy, což bylo ráno 20. března, několik hodin po zahájení vojenské operace v Iráku, řekl jste doslova, cituji: "Obávám se trošku toho, že tato válka podnítí extrémní skupiny, které jsou v této oblasti, a tyto skupiny by mohly nějakým způsobem poškodit ať už některé evropské státy nebo Spojené státy americké či instituce těchto států," konec citátu. Jste přesvědčen o tom, že pumové útoky, ke kterým došlo v Saúdské Arábii, naposledy v Turecku, jsou potvrzením vašich březnových slov?

Já se domnívám, že těch událostí bylo ještě daleko více, než jste citoval a všechny potvrzují to, co jsem možná i nevědomky předpověděl, že několik těch skupiny, které byly možná i pro nás dříve neznámé, se takzvaně jakoby nabudí a připojí se k tomuto odporu. Takže to poznáváme prakticky denně, že se k těm skutkům hlásí třeba neznámé skupiny, jako například teďka v Turecku to byla ta fronta islámských nájezdníků, nebo jak se to přesně jmenuje, o které jsme sice věděli, že existuje, v Turecku působí už několik let, ale nikdy nic velkého neudělala. Nikdy nikoho třeba nezbila tady ta skupina. Jenom je takovým jakýmsi symbolem odporu a hlásí se k tomu radikálnímu islámu.

Proč vy jste jako tajné služby a síť tajných služeb měli informace, že tato skupina existuje, tak se do té organizace nepronikne tak, že by se zjistilo, že terorismus bere za jeden prostředků boje proti někomu a něčemu?

Podívejte, třeba konkrétně v tom Turecku těchto skupin je několik desítek. To není, že by byly dvě nebo tři. To je velké množství a všechny ty skupiny nějakým způsobem jsou monitorovány. Turecká tajná služba je velmi dobrá a velmi silná. To my se nimi nemůžeme ani srovnávat. Tak vím, že se zajímá o tyto skupiny, ale přesto zkrátka se jim to povedlo, protože to se všechno uhlídat nedá.

Vyžádali jste si a funguje zpravodajská výměna mezi rozvědkami ve světě tak, že je možné dát částečnou odpověď na otázku, zda útoky v Istanbulu byly namířeny proti Velké Británii jako státu, který byl společně se Spojenými státy americkými leaderem při válce v Iráku nebo proti Turecku jako zemi, která kooperovala s mezinárodní koalicí?

Možná je to jenom můj dojem, ale já mám pocit, že jsou tam oba ty momenty, které jste jmenoval. Především je to proti Turecku. Turecko tím bylo hodně poškozeno. V poslední době se vzpamatovalo z hospodářské recese a ekonomika šla hodně nahoru. Víme, že je to země, která se potýkala s tou demokracií. Dnes už je víceméně demokratickým státem. Je to stát, kde došlo k oddělení politiky od náboženství jako jeden z mála těch arabských států a tady to, co se stalo, tak jakoby chtělo naznačit Turkům nebo těm obyvatelům Turecka, aby se tak rozhodli, jestli mají patřit k islámu nebo jestli se chtějí nějak podrobit tomu západnímu světu. Takže je to neštěstí pro Turecko. Já, jak to vnímám ty hlasy, tak se mi zdá, že většina toho národa samozřejmě odsuzuje tyto útoky, ale říkám jenom většina. Ne všichni, protože zase vím, že část těchto obyvatel, ne že by přímo sympatizovala, ale jak oni říkají, alespoň chápe. Chápe ty fundamentalisty, proč to dělají.

Chcete tím naznačit, že Turecko se může teď vydat na cestu destability vnitřní?

To si myslím, že tak daleko to nepůjde, ale je tam určitá skupina lidí, nebo část těch obyvatel, která má alespoň pro to pochopení, protože ti lidé žijí v určitém prostředí, v určité kultuře, samozřejmě vyznávají určité náboženství a může jim vadit takový ten import té západní kultury. Neumí se s tím ztotožnit, takže umí odsoudit ten útok. Samozřejmě odsoudí to jako krveprolití, jako násilí, ale jakoby trošku měli pro to pochopení. Ale je to jiný svět. My někdy máme takové černobílé vidění, ale oni tady toto nemají.

Vrátím-li se k začátku našeho rozhovoru. Pokud byste měl stručně, jasně a výstižně zodpovědět otázku: Podnítila válka v Iráku útoky teroristů? Jak by zněla vaše odpověď?

Ano. Zcela jednoznačně podnítila, protože se projevilo mnoho skupin dosud neznámých, projevily se na různých místech, kde Al Kajda nemohla mít dříve nějaké své satelity nebo nějaké buňky.

Které regiony a která místa máte teď na mysli?

Jedná se třeba o jihovýchodní Asii, ale jedná se především o ten africký roh. Docela se obávám vývoje v Saúdské Arábii, kde je situace dosti nebezpečná a může se to přesunout i na Balkán a to je docela blízko i naší země.

Vy máte jako šéf české civilní rozvědky poznatky, že tyto útoky směřují a destabilizace směřuje směrem na Balkán?

Útoky přímo ne, ale když si budete analyzovat, kde se ty útoky staly v poslední době, tak je to Saúdská Arábie, Rijád. Je to proto, že Saúdská Arábie je velmi úzce spojena ekonomicky se Spojenými státy, ale současně je tam wahhabismus jako státní náboženství. Tady ti radikálové říkají, že se Saúdové jaksi zpronevěřili tomu náboženství a nežijí podle těchto zásad. Přitom v Saúdské Arábii je dost v poslední době silná vrstva těch chudých, doslova chudých. Neexistuje tam taková ta střední vrstva, jak jsme zvyklí z ostatních zemí. Je tam velká propast mezi bohatými a chudými, takže je tam živná půda tady pro ten radikalismus i pro ten návrat k tomu původnímu wahhabismu, jak vznikl někdy v osmnáctém století, takže to je jedno toto hledisko. Wahhabismus se šíří třeba do středoasijských republik a už máme poznatky o tom, že se šíří do těch balkánských zemí.

Do kterých především?

Tak samozřejmě je to na prvním místě Bosna a Hercegovina, ale je to třeba i oblast Sandžaku, samozřejmě Kosovo a Albánie.

Vrátím-li se znovu k Turecku, jak už bylo řečeno, Turecko zažilo ve čtvrtek další dva atentáty. Ke čtvrtečním útokům se přihlásila buňka sítě Al Kajda, Brigády mučedníka Abú Hafse Masrího, která se přihlásila i k útokům na istanbulské synagogy z 15. listopadu. Pokud by měl ředitel české civilní rozvědky František Bublan odpovědět na základní otázku, která souvisí právě se sítí Al Kajda, jak se po 11. září proměnila struktura a organizace sítě Al Kajda podle informací, které mají tajné služby k dispozici, tedy i česká civilní rozvědka?

Přesné informace nebo přesný pohled na tu síť nebo na tu strukturu Al Kajdy nemáme. Kdyby ji měly zpravodajské služby i ostatních zemí, tak bychom byli velmi rádi a určitě by nám to pomohlo. Máme jenom dílčí poznatky a ty svědčí o tom, že Al Kajda upustila od nějakého centrálního plánování, jestli to tak mohu nezvat, nebo centrálního řízení a působí pomocí jednotlivých buněk nebo satelitů v tom prostředí, které je pro ně příhodné.

To znamená, že ony buňky jsou daleko více autonomní, než byly před 11. zářím 2001?

Zcela určitě jsou daleko více autonomní, co se týče provedení toho skutku. Možná dostávají nějaké pokyny, které určují, jaké cíle by měly napadnout nebo v jakém třeba časovém horizontu by se to mělo stát, protože všimněte si, vždycky každý ten atentát je spojen s nějakou symbolikou. Teď se nám třeba nabízí ta symbolika nebo to spojení s návštěvou prezidenta Bushe v Londýně. Takže tyto instrukce možná dostávají, ale provedení toho vlastního činu možná dostávají, ale provedení toho vlastního činu je víceméně ponecháno na nich. Jak funguje financování, to také bohužel přesně nevíme, ale věřím tomu, že tady asi dochází k nějakému rozdělování těch peněz, kterých bohužel teď není tolik zapotřebí na ty atentáty.

Hovořil jste o vedení a řízení Al Kajdy, tak právě s názvem teroristické sítě Al Kajda si většina lidí spojí jméno jejího šéfa Usámy bin Ládina. Jak je možné, že západní státy, které mají síť zpravodajských služeb, tisíce agentů, nebyly a stále nejsou schopny Usámu bin Ládina dopadnout? Jak si vy odpovídáte na tuto otázku?

Ono se to zdá na první pohled jako jednoduchá otázka, ale je to obtížné. Protože služby mají možná tisíce agentů, tady těch nepřátel, těch hlavních vůdců můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Ale zase si vezměte, že to prostředí, kde ony se mohou pohybovat, je tedy skutečně rozsáhlé a to množství těch lidí, ty miliony těch lidí, které mohou být ohroženy, a kde se mohou nějakým způsobem udělat prevence, aby k tomu ohrožení nedošlo, tak to je také jako dost velké. Takže to je takový dost nepoměr mezi tím potenciálním cílem, kterým je dneska v podstatě téměř celý svět, a mezi tím počtem těch agentů. Těch agentů by se nám mohlo zdát málo.

V rozhovoru pro deník Právo jste 7. listopadu k síti Al Kajda doslova řekl, cituji: "Al Kajda se rozprchla do celého věta. To není věc pouze Evropy. Daleko větší část z nich se dostala do Indonésie a Afriky," konec citátu. Proč tyto regiony?

To jsou země, kde převažuje islámské náboženství, kde třeba není tak dobrá bezpečnostní ochrana, kde ty státní moci nejsou tak příliš silné a v některých případech i trošku kooperuje s těmito skupinami nebo jaksi nechávají je žít a ty skupiny zase nechávají žít tu vládnoucí strukturu. Takže to je taková docela živná půda pro to, aby se tam uchytily. Navíc tam mají větší možnost se dostat ke zbraním a k výbušninám.

Dá se říci, že regiony Indonésie a Afriky jsou těmi regiony, kde jednotlivé buňky Al Kajdy podle zpravodajských informací operují v největším množství?

Nevím, jestli v největším množství, to bych se neodvážil říci, ale každopádně tam jsou a můžeme očekávat že i v těchto oblastech dojde k nějakým násilnostem.

Evropa krom Balkánu, o kterém jste hovořil jako o novém rizikovém teritoriu?

U té Evropy, tady nechci vyslovovat nějaké soudy, abych nevzbudil paniku, ale zase na druhou stranu musím říci, že nemůžeme žít v domnění, že Evropy se to netýká. Ono se to týká všech zemí. Poslední informace mluvily třeba o Albánii, o Rumunsku, o těch zemích, které jsou k tomu Balkánu v podstatě, jsou součástí tohoto regionu.

A co Česká republika?

Česká republika? Zatím nemáme vůbec žádné signály, že by zde mohlo k něčemu dojít, ale musíme být připraveni na všechno.

Když deník Mladá fronta DNES 6. listopadu s odvoláním na informace německých médií napsal, že v Praze půl roku působil terorista, který byl napojený na organizaci Al Kajda a který pracoval jako směnárník, vy jste o den později řekl deníku Právo, že v České republice nejsou podmínky pro teroristické buňky. S jakou jistotou pronášíte toto konstatování?

Není to stoprocentní jistota samozřejmě. Možná je v tom trošku více přání. Ale zase vycházím z toho, kde by Al Kajda případně mohla získat své příznivce. Získá to v prostředí, ke je velké množství třeba přistěhovalců z arabských zemí, kde je velké množství mladých Arabů, kteří žijí v nějakém třeba i nedostatku nebo v nějakých nuzných poměrech. Tady je typická Francie, kde ten počet přistěhovalců, kteří jsou v podstatě někdy na okraji města bez prostředků bez ničeho, je značně velký a kteří jsou ochotni jaksi se připojit k této myšlence toho radikálního islámu a nějaký skutek udělat. Já zatím, co mám poznatky z našeho teritoria, tak vím, že těchto lidí by u nás bylo skutečně minimum, anebo možná nejsou vůbec žádní, protože většinou zde žijí Arabové, kteří už se takzvaně domestikovali. Oni zde vystudovali, mají svoje rodiny, své zázemí a mají možná i trošku jiné myšlení.

A co případ, o kterém začátkem listopadu nejen německá, ale i česká média informovala. Onen údajný terorista napojený na Al Kajdu, který pracoval v Praze jako směnárník? Už jste si ujasnili s německou rozvědkou tyto informace?

Už jsme si to ujasnili. Německá rozvědka dala tu informaci trošku v jiném znění, než potom uveřejnila Mladá fronta DNES. Šlo skutečně o Araba. Tuším, to byl Palestinec, který v podstatě tranzitoval přes naše území. Zdržel se tady nějakou dobu. Možná se tady nějakým způsobem živil a v Německu byl souzen za kriminální delikty. To, že se hlásil k Al Kajdě, on ani ne, ale vůdce tady té skupiny, nevíme to s jistotou, ale vypadá to, že je to spíše jakási snaha o zpolitizování celé té jejich kriminální kauzy, protože jakmile se do toho zapojí tady tato věc, tak média o to mají zájem a celý ten soud se potom posouvá někam jinam.

Narazil jste na velmi zajímavou věc. Česká republika, nikoliv jako cílová země buněk teroristické organizace Al Kajda, ale různých spolupracovníků jako země tranzitní, je to nyní jedno z rizik pro Českou republiku, že Česká republika může být zemí, kde se pohybují lidé napojení na síť Al Kajdy, protože funguje jako tranzitní země?

Těch tranzitních zemí je v tom řetězci mnoho. To by tranzitní zemí mohlo být třeba Maďarsko nebo třeba Ukrajina.

I Česká republika?

I Česká republika samozřejmě. To riziko tady je. Ale je to spíš otázka pro vnitřní službu nebo pro policii. Zatím nejsou takové poznatky, že by docházelo k nějakému velkému organizování a napojování se tady na ty aktivity.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je dnes ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy české civilní rozvědky, František Bublan. Další téma navazující na téma předchozí, současná bezpečnostní rizika ve světě a v České republice. Pokud byste měl lapidárně odpovědět na formulovanou otázku, která bezpečnostní rizika považujete za nejzávažnější ve světě, tak která byste zmínil? Byla by to Al Kajda?

Tak byl by to mezinárodní terorismu obecně. Ona Al Kajda možná, my tady mluvíme o buňkách a různých satelitech, ale mám pocit, že dnes už je to pouze značka Al Kajda, že ty buňky mohou vznikat samovolně jenom proto, že se přihlásí k určité ideologii a dají si tuto značku, protože má určitou sílu už jenom v tom názvu a chtějí vlastně tím podpořit tady tu původní myšlenku. Takže to je samozřejmě na prvním místě. Ono je to trošku spojeno, bych řekl, s financemi. Já nevím, jestli možná moje úvaha je úplně správná, ale mně to připadá, co se děje ať už v té Saúdské Arábii nebo teďka v Turecku a vůbec v tom regionu, že to je snaha tady těchto struktur jaksi ovládnout celý ten region, který je samozřejmě bohatý na ropu a víme, že největším producentem ropy je Saúdská Arábie, ale téměř stejná naleziště jsou i v Iráku. A ten, kdo bude vlastnit tady toto, ten, kdo bude určovat ceny na světových trzích, tak vlastně je dost velkým pánem. Tyto struktury se snaží o to, aby to spojení s tím západním světem bylo minimální, aby bylo pouze na bázi toho obchodu, aby nedocházelo k importu té západní kultury nebo nějaké demokratizaci. Takže ono je to trošku tady o tom. V tom vidím velké riziko.

Pokud bych měl zmínit další riziko - uran a jeho pašování. Usmíváte se. Není to riziko?

Tak je to riziko. Samozřejmě se to nedá podcenit. Já tedy musím tady říci, že to byla akce policejní a asi velmi dobrá.

Teď jenom do toho vstoupím, abych dal i posluchačům kontext. Česká policie před týdnem zatkla dva Slováky, kteří se v Brně pokusili prodat tři kila uranu. Případ dostal na centrále Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni pořadové číslo patnáct. To znamená, že za listopad je po celém světě evidováno patnáct případů nelegálního převozu radioaktivního materiálu. Mluvčí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Pavel Pittermann k zadrženému uranu říká:

Pavel PITTERMANN, tiskový mluvčí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (zvuková ukázka): Nalezený materiál v žádném případě nepředstavuje materiál, který by bylo možno zneužít či využít pro zbraňové systémy. To znamená, nepřichází v úvahu teroristické využití, nepřichází v úvahu zneužití pro ilegální výrobu jakýchkoliv jaderných zbraní vzhledem k stavu té látky, fyzikálnímu množství, fyzikálněchemickým vlastnostem a způsobu zpracování.

Říká mluvčí státního úřadu pro jadernou bezpečnosti Pavel Pittermann. Pokud byste měl odpovědět na jednoduchou otázku. Ptali se vás zahraniční rozvědky na tuto informaci, rozumějme, na podrobnosti případu, o kterém česká policie referovala, tedy zatčení dvou Slováků, kteří se v Brně pokoušeli prodat tři kila uranu?

Spolupracujeme se Slovenskou informační službou v tomto případu a samozřejmě nějaké dotazy už přišly. Ale my tady respektujeme právo policie na to, aby si sama určila, jaké informace uvolní a aby jim to nenarušilo nějaké další vyšetřování.

To znamená, zájem cizích rozvědek o tento případ je, protože je to nebezpečný případ?

Je to nebezpečný případ, možná není nebezpečný v tom materiálu, ten skutečně tu kvalitu neměl, ale nebezpečné je to, že vůbec někdo je schopen a ochoten vstoupit do takového obchodu. My třeba tady si deklarujeme takové odsouzení těch teroristických útoků. Já myslím, že každý slušný člověk se musí postavit na tu jednu stranu. Ale současně vidíme, že někteří lidé jsou ochotni kvůli nějakým financím do toho obchodu vstoupit a klidně něco koupit, prodat, jenom proto, aby se obohatili už je nezajímá, co se s tím stane? To je na tom dost alarmující.

A můžete říci, jaké máte vysvětlení pro to, že se s tímto materiálem obchoduje, když je to materiál? Podle rozborů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který nemůže být využit k sestavení nějaké špinavé zbraně či podobně?

Já si myslím, že ti dva Slováci byli pouze nějakými překupníky, že si ani sami nemohli ověřit kvalitu toho materiálu a možná nějaký případný kupec by si to také neověřil a že těm lidem o to nejde.

O co tedy jde?

Jde o peníze, o nic jiného. Já si vzpomínám na první polovinu devadesátých let, kdy se u nás obchodovalo takto s červenou rtutí, s osmiem, skandiem a s alfafetoproteinem a podobnými komunitami, a tam ti lidé si to také nemohli ověřit a kupovali, prodávali, možná fiktivně, někdy dokonce skutečně do toho nějaké peníze vložili, zase to prodali někomu jinému. Je to trošku založeno na lidské chamtivosti, která je spojena s hloupostí. Jaksi probíhaly určité obchody, byly naprosto jaksi neefektivní, nemorální, ale ti lidé do toho vstupovali, protože chtěli se obohatit a to mě na tom jako vadí nejvíc, že všichni si říkají, že ten terorismus je daleko od nás. Ten se nás nemůže dotknout, takže já klidně ten obchod udělám. Když to přineseme třeba do nějaké jiné sféry, někdy můžeme pozorovat, že jaksi některé podniky, některé firmy klidně prodají nějaké zbraňové systémy anebo nějaké zboží dvojího užití zase do těch rizikových oblastí, protože si řeknou, ale hlavně, že to prodáme a ono je to někde v Africe, nás se to netýká.

Případ dvou Slováků, kteří byli zatčeni českou policí je tedy podle vašeho mínění nebezpečný v tom, že lidé jsou pro peníze ochotni udělat cokoliv, prodávat nějaký uran, o kterém ani neví, jak obohacený je?

Tak nějak no.

Vy z těch informací, které jako česká civilní rozvědka máte a které předáváte zahraničním rozvědkám, tedy můžete vyloučit, že by ten uran směřoval do nějaké cílové země, kde by byl určen k terorismu, k výrobě nějaké zbraně?

Nemohu to vyloučit, protože ono možná by stálo zato, nebo teď už to zpětně nevrátíme, ale kdyby se ten případ jaksi dotáhl do konce jinak, kdyby se sledoval ten tok toho zboží zase dál, tak bychom byli možná chytřejší.

Zatím nemáte informace od policie jako instituce, která celý případ vyšetřuje, kam onen uran měl směřovat? Kdo měl být konečným?

To zatím nemáme. Tím, že to policie zatím uvolňovat nechce, takže to respektuji. Ale já chci říci jinou věc. My jsme tenkrát v těch devadesátých letech sledovali tady ty obchody s tou rtutí a podobnými věcmi, tak nakonec jsme došli k tomu, že většinou se nic neuskutečnilo, ale tito lidé si vytvořili určitou síť, nebo určité kanály a tím kanálem potom šly drogy. A na ty drogy se potom už ti lidé jaksi, jak se říká, udělali, že potom byli zatčeni a souzeni a podobně. Možná, že tady toto byla jenom jakási zkouška toho, a pokud by se to povedlo a ten kupec si to koupil, tak třeba za nějakou dobu by šel uran, který by byl daleko silnější a nebezpečnější. To je docela možné.

Z vašeho pohledu jako civilní rozvědky by bylo tu akci dotáhnout dokonce tak, že by se případ dál monitoroval a vědělo se, kdo měl být tím konečným kupcem?

Vždycky je to lepší, ale ne vždycky je to možné. Já tady ten případ dopodrobna neznám, a tak to nemohu posoudit. Ale pokud to jde, tak vím, že i policie to dělá a snaží se vždycky přijít na tu hlavu, nikoliv pouze na nějaké pěšáky.

Znamená to, že nyní pečlivě čekáte na sdělení policie, která instituce, který člověk, či případně která skupina měla být konečným příjemcem onoho uranu?

Čekáme, až policie provede základní výslechy a vyšetřování, a potom jsme připraveni ke spolupráci.

Podle informací BBC to má být poměrně závažné to, kdo měl získat onen uran. Tyto informace také máte k dispozici, proto čekáte?

Tak nějak.

Víc neprozradíte?

Už ne.

A víte vy osobně tu cílovou skupinu?

Já jsem říkal, že už nic neprozradím.

Ne, jestli alespoň vy to víte?

Ne, nevíme, nevíme.

Ještě se zmíním o dalších bezpečnostních rizicích zpravodajské služby Spojených států začínají pět za bezpečnostní riziko považovat situaci v Afghánistánu. Jde o obavy Washingtonu o stabilitu afghánské vlády vzhledem k přibývajícímu násilí ze strany Talibanu i Al Kajdy stejně jako rostoucímu sebevědomí autonomie regionálních náčelníků, pašeráků drog, které mají v Afghánistánu volné pole? Jak velkým bezpečnostním rizikem je podle vás, a to je poslední otázka, současná bezpečnostní situace právě v Afghánistánu?

V Afghánistánu došlo k poměrně rychlému předání moci té místní samosprávě, té afghánské vládě. Možná to bylo příliš brzy. Ta situace není tak stabilizovaná, jak se na první pohled zdálo a určité síly tam mají stále dost velkou moc a schopnost narušovat průběh toho procesu. Je to také dáno tím, že je tam to kmenové zřízení a náčelníci těch kmenů mají velké slovo.

Konstatuje ředitel Úřadu pro zahraniční styky i informace české civilní rozvědky František Bublan. Děkuji za třicet minut věnovaných Interview BBC. Na shledanou.

Na shledanou. Děkuji.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.