Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Manželka českého prezidenta Livia Klausová věří, že prezident už brzy udělí několik milostí.

Livia Klausová ve studiu BBC

Devět měsíců je Václav Klaus prezidentem České republiky. Na otázku týkající se překvapivých momentů prezidentské funkce Václav Klaus v rozhovoru pro BBC odpovídá těmito slovy:

Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Co mě překvapilo, je to, že ta agenda, když se ji vezme, když se ji veme zcela vážně, kdy člověk jí opravdu hraje v její plnosti, tak já si myslím, že je větší, než většina lidí tuší a než jsem i já tušil, to znamená, myslel jsem, že ta, že ten život každodenní bude volnější, volnější, než je.

Říká v rozhovoru pro BBC prezident České republiky Václav Klaus. Devět měsíců je Lívia Klausová v pozici manželky prezidenta republiky. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview.

Od mikrofonu i dnes zdraví Václav Moravec, pozvání přijala, k protějšímu mikrofonu usedla manželka prezidenta republiky. Záměrně neříkám první dáma, paní Lívie Klausová, vítejte v BBC po čase, hezký dobrý den.

Dobrý večer, dobrý den.

Dovolte mi, abych vám hned v úvodu popřál ke kulatým narozeninám, které jste v pondělí oslavila. Ještě před pondělními oslavami jste novinářům řekla, cituji doslova: "Předpokládám, že bude dort a zajímá mě, kolik tam bude svíček, jestli bude dost veliký, aby se tam všechny vešly," konec citátu. Jak veliký byl nakonec váš narozeninový dort?

Dort nebyl moc veliký a svíčky jsem nestačila spočítat, ale byl dobrý.

Dočkala jste se v souvislosti s oslavou svých kulatých narozenin nějakého výrazného překvapení?

Překvapení bylo. Málokdy se vám stane, aby k narozeninám to zpívané "Šťastné narozeniny", vám zpívalo tolik hvězd jako mně včera.

Kolik hvězd jste měla v Lánech?

Ty jsem taky nepočítala, ale desítka by to byla.

Proč jste v pondělí novinářům nechtěla prozradit, čím vás obdaroval váš manžel?

Víte, nemusíte všechno na sebe prozrazovat vždycky. Jsou některé věci, které jsou jenom vaše a mají zůstat jenom vaše.

Neprozradíte tedy ani dnes, nerozmyslíte si to?

Nerozmyslím.

Devět měsíců jste v pozici manželky prezidenta republiky. Pokud byste měla jedním slovem nebo jednou větou a jsem si vědom obtížnosti toho úkolu, který po vás chci, co nejvýstižněji charakterizovat těch devět měsíců. Jak by to jedno slovo či jedna věta zněla?

Možná ta jedna věta by zněla asi takto: "Jakmile změníte jakékoliv zaměstnání, tak vám trvá, já bych si troufla říct, zhruba těch devět měsíců, než se v tom zaměstnání rozkoukáte." Já myslím, že to je přesně.

To znamená, že teď už jste rozkoukaná?

Jsem.

V čem bylo nejobtížnější ono rozkoukávání se a můžete jej trochu více popsat?

Tak to nejdůležitější jsou lidé, ta druhá věc jsou, je prostředí, ve kterém pracujete a ta třetí věc je, když vy sám se rozmyslíte, kudy povede ta vaše cestička.

Když připomenu jeden z výroků vaší předchůdkyně, rozumějme manželky prezidenta republiky Václava Havla, tak v srpnu 1997 české deníky několik týdnů rozebíraly názor Dagmar Havlové na postavení manželky prezidenta republiky v České republice. 25. srpna 1997 v rozhovoru pro Mladou frontu DNES Dagmar Havlová doslova řekla a teď cituji: "Zákonnou pozici manželky prezidenta pokládám za zcela nevyhovující. Pakliže si můj muž nerozmyslí svůj záměr a bude kandidovat v příštím období na prezidenta, tak by se měla nějakým způsobem tato věc upravit. Zatím totiž nejsou uzákoněna žádná práva manželky prezidenta, počítá se však s tím, že plní četné povinnosti," konec citátu. Většina politiků a novinářů tehdy názor Dagmar Havlové odmítla s tím, že nikoli zákon, ale autorita by měla určovat postavení manželky prezidenta v zemi. Je Lívie Klausová po devíti měsících prožitých po boku prezidenta České republiky přesvědčena o tom, že na argumentaci Dagmar Havlové byl velký kus pravdy, nebo naopak, o práva manželky hlavy státu upravená zákonem skutečně nejde?

Já bych řekla, že tak napůl. Samozřejmě, že existuje spousta povinností a já myslím to, o čem mluvila tenkrát paní Havlová, možná to řekla velmi nešťastně, je, že pokud se pohybuje žena prezidenta v zahraničí, tak tam přesně je řečeno, co musíte, co máte a jak to máte dělat. Pokud jde o domácí prostředí, tam to takto přesně upraveno není a bylo to vždy na té první dámě nebo chcete-li manželce prezidenta, aby ona sama hledala tu pozici. Takže myslim si, že něco na tom je, ale určitě bych nemluvila o zákonech, to určitě ne.

Znamená to, že i, pokud bych měl dát výrok Dagmar Havlové do širších souvislostí, protože to byl komplexní výrok, tak ona ještě doslova řekla, cituji: "Kde jsou povinnosti, měla by být i práva, například manželovi spolupracovníci nemají v popisu práce mi pomáhat. I proto bych chtěla, v případném příštím funkčním období mého muže, bojovat za to, aby budoucí první dámy nebyly vhozeny do vody jako já," konec citátu.

Vy jste vždycky vhozen do vody. Vy jste vždycky vhozen do vody a u, když jsme přirovnávali vlastně to celé minulé období k tomu, že vy změníte zaměstnání, toto je také zaměstnání svého druhu a i tam strašně záleží na tom, jak ten který jednotlivý člověk se tam pohybuje. Souhlasím s tím, že pokud je to první funkce, tak je asi velice těžké v tom začátku to zvládat.

Když jste naznačila, že něco, byť ne, rozumějme úprava ve formě zákona, něco na slovech Dagmar Havlové z roku 1997 je oprávněné a je to pravdivé. Jakým způsobem jste vy, jako manželka prezidenta republiky, upravovala svůj vztah k okolí, rozumějme k lidem z Kanceláře prezidenta republiky, aby ty povinnosti, které jsou na manželku prezidenta republiky kladeny, aby pokud možno manželka mohla mít k dispozici servis, aby ty povinnosti vykonávala co nejlépe.

Já jsem zatím nic neupravovala. Já jsem zatím nic neupravovala, zatím jsem převzala přesně tak úřad, jak ho vykonávala paní Havlová, ale to, co člověk změní, jsou přesně ty vnitřní pravidla rozdělení těch úkolů uvnitř a...

Můžete být konkrétní? Jak jste to vy učinila tu změnu pravidel?

Jestli chcete říct, jak mám říkat, jak se u nás v kanceláři, kdo píše dopisy a kdo mě připravuje něco a kdo, no, tak to vám přesně nemusím říkat, to je ...

To znamená, že skutečně množství těch lidí, kteří pracují pro manželku prezidenta republiky...

Je stejné.

... je zachované, a tak vám to vyhovuje?

Mně to zatím tak vyhovuje, ono spíš u těhlectěch věcí nejde o to, kolik lidí to dělá, ale jak to dělají a jaká je komunikace s tim, s tou Kanceláří prezidenta republiky a o té komunikaci to je a samozřejmě tam se snažíme najít společnou řeč, najít věci, které se musí dělat společně. Ono to ani jinak nejde, ale samozřejmě, že ta žena prezidenta má některé věci, o které se ten prezident ani nemůže starat a nestará. Ale tak to je v každé rodině, tak to je v každém zaměstnání, že jeden odbor má na starosti to a ten druhý zase něco jiného.

Když jste v Interview BBC byla naposledy, zatím také poprvé, což bylo 11. března, řekla jste, že malý tým manželky prezidenta republiky se bude ustavovat a že je to poslední, na čem se v Kanceláři prezidenta republiky bude teda pracovat. Kolik lidí tedy máte teď tým váš?

Přesně tři.

Přesně tři. Existuje po devíti měsících ve funkci manželky prezidenta republiky něco, co vás ještě dovede překvapit?

Určitě bude spousta věcí, které mě ještě překvapí.

Například tím posledním překvapení, pokud byste si, teď nemyslím narozeninový dort a věci spojené s vašimi oslavami, ale takovým překvapením bylo co, pokud byste si měla vzpomenout?

No, to se netýkalo mě, mě osobně, ne.

Vy jste 17. dubna v rozhovoru pro týdeník Květy doslova řekla a opět budu citovat: "Každá z žen prezidentů vnesla do této pozice něco jiného. Je pravda, že jsem si přečetla životopisy paní Masarykové, paní Benešové a dalších a mnohokrát jsem si řekla: 'Aha, tak ono to znamená ještě tohle'", konec citátu. Jsou to životopisy manželek prezidentů, které jsou dobrou, řekněme před přípravou nebo přípravkou pro pozici manželky prezidenta republiky?

Jako v každé práci. Určitě vám pomůže, když se dozvíte, jak to dělal ten před vámi.

Na co především z těch životopisů, které jste četla, jste chtěla navazovat a chcete navazovat?

Tak z každého toho příkladu si člověk bere něco. Na co jsem chtěla navazovat, bych řekla na funkci manželky, která zároveň, která se stará jednak o tu rodinu, ale zároveň je to někdo, kdo se stará i o ty všechny ostatní lidi a v tom asi tím příkladem by pro mě, asi mně nejbližším alespoň podle životopisu, byla paní Benešová.

Proč ona?

Protože, já nevím, jaká použít slova, plnila tu roli, bych řekla, velmi elegantně a decentně.

Vy jste v mnoha textech českých deníků a týdeníků spojována s úpravami interiérů, především na zámku v Lánech. Dá se nyní říci, že zámek v Lánech je už podle představ Lívie Klausové?

Kdybyste se na to zeptal jednou větou, tak bych řekla, že zámek v Lánech prokoukl.

A pokud bych chtěl víc vět?

Pokud byste chtěl víc vět, tak zase je to o tom, kolik času a kolik energie bych měla věnovat věcem a kolik lidem. A já si myslim, že v této fázi to prokouknutí stačí a teď bych se ráda zaměřila hodně na lidi, a to znamená na nadační činnost.

O ní bude řeč, a to v druhé části Interview BBC. Zámek v Lánech a Pražský hrad to jsou desítky ba stovky místností, nemýlím-li se. Můžete s klidným svědomím nyní říci, že už máte projduty a upraveny téměř všechny místnosti například na zámku v Lánech?

Troufám si říct, že zámek v Lánech a všechny jeho místnosti a všechen mobiliář znám.

Včetně půdy a sklepů, jsou-li sklepy na zámku v Lánech.

Sklep tam není, ale je tam řada provozních prostor, ano. Jsou tam kuchyně, jsou tam sklady, je tam prádelna, je tam truhlárna, je tam dokonce i včelín a zahradnictví a prostě je tam skoro všechno.

Nebudu vás raději dál zkoušet ze zámku v Lánech. Po nástupu vašeho muže do úřadu prezidenta jste oba s manželem naznačili, že zámek v Lánech a Pražský hrad by se daleko více měly otevřít veřejnosti. Co se podle vás musí stát, aby naplnění těchto slov, o nichž jste hovořili v březnu letošního roku, aby se skutečně stalo realitou, to znamená, aby se zámek v Lánech a Pražský hrad daleko více otevřel veřejnosti.

Pokud jsme hovořili o otevření veřejnosti, on je otevřen. Zámek v Lánech má otevřený park, ale to otevření já zase rozumím v tom smyslu, aby se tam nějaké aktivity konaly. To otevření já vidím například v tom, aby se tam lidé setkávali, aby i některé oficiální schůzky prezidenta se konaly na Lánech, v tomto smyslu bych hovořila o otevření. Pokud jde o Hrad, tam si myslím, že je ještě dost prostoru pro to, aby lidé, kteří přijdou navštívit Hrad, aby se neprocházeli jenom zvenku, ale aby i některé prostory, aby tam třeba existovala nějaká stálá expozice, aby se tam ty koncerty, které se tam konají nebo ty kulturní akce, tak aby to umožňovalo i lidem, kteří procházejí Hradem, aby tam víc setrvali. To ...

To znamená, že...

Další věc, která tam podle mého názoru velmi chybí při zavřené Vikárce, není tam žádná hospůdka a tyhlecty věci. Oni tam jsou, aby mě nechytili za slova, ale v tomto smyslu. Jsou tam prostory, kde by mohly například některé exponáty, které jsou v depozitářích, které jsou uzavřeny ve sbírkách, na které by se mohli lidé chodit dívat.

Jsou takové exponáty, které vy, jako manželka prezidenta, jste měla šanci vidět a které si myslíte, že by měla spatřit veřejnosti a je pravděpodobné, že by k nějaké takové výstavě v dohledné době mohlo dojít?

Zatím jsem šanci neměla je vidět, ale zatím jsem viděla spoustu prostor, které jsou prázdné a přímo volají po tom, aby to, co zatím je oprašováno a ošetřováno, mohlo vidět víc lidí.

To znamená, už je nějaký takový projekt, o kterém by veřejnost mohla být zpravena, že například budou k vidění.

Na papíře je řada projektů. Jeden z nich jsem zrovna studovala včera, který se jmenuje "Příběh Pražského hradu" a tak nějak tímto směrem si myslím, že by se mělo vyjít. Tam je část, která by měla oslovovat děti, například je tam část, která by vyhledávala některé zajímavé, viděla jsem jeden zajímavý exponát, když jste se mě ptal, ne, že neviděla, neměla jsem ještě tolik času, abych to měla zmapované celé například roucho sv. Ludmily a sbírku vzácných textilií například. Viděla jsme krásně zrekonstruovaný Ústav šlechtičen ...

Jsou to projekty asi především jara roku 2004, nemýlím-li se.

2004, ano.

Když se Václav Klaus 7. března 2003 ujímal úřadu prezidenta, v inauguračním projevu krom jiného uvedl:

Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Chci být prezidentem aktivním, ale nebudu prezidentem aktivistickým. Chci přispět k větší důvěře občanů v naši politickou scénu, v naše demokratické instituce a v naše politické strany. Naši spoluobčané musí mít jistotu, že jejich zájmy reprezentují, pro ně viditelní, jimi zvolení politikové a že se nerozhoduje v žádných tajemných seskupeních, která neprošla volebním ohněm. Z mé strany je to výraz mé hluboké důvěry v parlamentní systém. Rozhodně nemíním stát stranou politického života, ambice, být hybatelem politické scény, však nemám. Politické procesy chci ovlivňovat jen nepřímo. Chci být uvážlivým svorníkem na vrcholu pyramidy našeho ústavního systému nikoli jeho neuralgickým bodem. Významný prvek své práce vidím v roli reprezentanta zájmů České republiky v zahraničí. Mimořádně mi při tom půjde o posilování dobrých vztahů s našimi bezprostředními sousedy.

Řekl 7. března při inauguraci Václav Klaus. Bavili jste od nástupu do funkce vašeho manžela, rozumějme tedy do funkce prezidenta republiky o tom, zda naplňuje slova, která si předsevzal ať už v tom inauguračním, nebo ve třech kandidátských projevech, které měl, když se ucházel o tento úřad.

Jestli tím myslíte, mluvili, že bysme, když se v těch krátkých úsecích vidíme, že bysme rozebírali projevy, které napsal, tak to určitě ne. Ale v tom každodenním běhu samozřejmě, že tyhlecty věci také jsme se jich dotkli, ale spíš, ne o tom, jestli naplňuje, ale spíš v tom, co plánujeme dělat příští týden, příští měsíc.

Šestého března jste v rozhovoru pro Lidové noviny prozradila, že Václav Klaus s vámi konzultuje některé své státnické kroky a konzultoval je. Milosti, to je jedno z klíčových témat, která padají v souvislosti s prezidentem republiky. Váš manžel už v rozhovoru 2. října naznačil, že je několik milostí, o nichž uvažuje nebo několik případů, o nichž uvažuje a naznačil, že jsou to právě tato témata a tato problematika, které se hodně chce věnovat. Čím si myslíte, že dodneška žádnou milost neudělil?

Já bych se napřed vrátila k tomu vašemu konzultu, jo. Samozřejmě, že i když vy budete něco připravovat a něco děláte a budete o tom mluvit se svými spolupracovníky, to ještě není žádné radění nebo konzultování, ale jsou věci, na které chcete vy prostě slyšet jiný názor. A pokud jde o milostech, o milosti, samozřejmě, že jsme o tom hodně mluvili a o tom mluvil můj manžel nejen se mnou, mluvil o tom se spoustou lidí, protože ono se dobře o tom říkají ta velká slova, ale potom, když máte ty individuální příběhy na stole, tak je hrozně těžké vlastně rozhodnout a hrozně těžké proto, že každý ten příběh je úplně jiný a vy, když si vytknete jedno kritérium, tak vlastně říkáte: "Ano, ale proč to má být tato skupina a nemá to být jiná," každý ten osud je hrozně těžký.

Měla jste vy osobně možnost nahlédnout do těch příběhů, které by si milost zasluhovaly?

Samozřejmě, protože řada lidí psala také mně, nepsala jenom prezidentovi. Řada lidí psala: "Přimluvte se," já říkám: "Nemůžu se přimlouvat, můžu předat panu prezidentovi vaší žádost," ale samozřejmě spousta lidí mi psala i v těchto nejtěžších chvílích.

A vysvětlení? Protože zatím žádná milost udělena nebyla po devíti měsících od nástupu do úřadu prezidenta republiky.

Já myslim zaprvé proto, že můj muž říkal už od začátku, že milost je něco velmi výjimečného a myslim, že o tom psali, takže bude milostmi šetřit pan prezident. Já myslim, že je to tak správně, že je to něco výjimečného a má to být, dlouze jsme o tom diskutovali a můj názor na to je, že to má být v situacích, kdy člověk kromě toho, že něco provedl a je ve vězení, tak se ještě navíc dostane do nějaké situace zvláštní nebo těžké. To může být nevyléčitelná nemoc nebo může to být prostě takováto věc a ...

Zatím tam žádný takový případ není?

Je, je, já, aspoň to, co jsem s manželem mluvila, je tam několik případů, které pan prezident zvažuje a myslím, že i milost udělí, je tam několik případů.

V dohledné době?

Já myslim, že v dohledné době.

Vy nemůžete oznámit, zda už o nějaké milosti rozhodl.

To já vůbec nemůžu, protože on to ještě neoznámil mně a asi mi to ani neoznámí, on to oznámí sám, až bude ten čas k tomu oznámení.

Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francie, naposledy pak Rusko. Kterou ze zahraničních cest, které jste dosud s manželem podnikli, byste vy z pohledu manželky prezidenta označila za cestu klíčovou?

Já myslim, že každá z těch cest byla klíčová, chcete-li. Protože za prvé byly to nejprve sousední země, pro mě možná byla, bylo velmi pěkné, že ta první cesta vedla na Slovensko a myslím, že nejen pro mě.

Nebyl manžel pod tlakem toho, že právě pocházíte ze Slovenska, že by bylo nepředstavitelné, aby ta první cesta...

Ale já myslim, že pod tlakem nebyl a ono je to jako v rodině, když s někým žijete řadu let a pak se rozvedete a rozvedete se hezky, neznamená to, že nemůžete být přáteli po letech a myslim si, že nejen pro Slovensko, ale i pro Česko to bylo pěkné, že to byla první, první cesta, že vedla právě na Slovensko.

Myslel jsem, že pod dojmem té poslední cesty v rozhovoru s manželkou ruského prezidenta budete hovořit o Rusku jako o jedné z klíčových cest z pohledu prezidentského úřadu jako takového, protože se vlastně deset let žádná cesta a žádné setkání prezidentů Ruska a České republiky neuskutečnilo.

To je pravda, to byla velmi zajímavá cesta. I člověk sám si uvědomoval, jak vlastně dlouho, o Rusku samozřejmě čteme v novinách, ale jak vlastně dlouho žádný bezprostřední kontakt nebyl. Byla to velmi pěkná cesta a velmi zajímavá cesta.

Když jste byli přijati v soukromé rezidenci ruského prezidenta Vladimira Putina, o čem se tak bavívají manželky a navíc vy, vzděláním ekonomka, případ Chodorkovskij a problematika ekonomických potíží Ruska je toto téma, o čem se sluší, aby se manželky bavily nebo to jsou zásadně témata společenská?

Jestli se to sluší, na to vám neodpovím, ale já začnu ještě kousíček před tím. Já jsem v Ruské federaci napřed jela do Petrohradu, a to, myslím, byla velká součást té cesty a myslim si, že možná, že nebyla tolik komentovaná, ale tam to bylo o těch našich vztazích, to znamená o lidských vztazích a já sama jsem byla překvapena, kolik lidí přišlo na odhalení pomníku Masaryka, jak si ho tam lidé považují. Sama jsem byla tím překvapena, bylo to moc hezké setkání, bylo to na petrohradské univerzitě, a to byla první část cesty. A když jste se zeptal čistě, o čem se baví manželky, tak ono je to asi takto. Samozřejmě, že představa, že to, když spolu se setkávají prezidenti, tak ti řeší ty velké problémy pochopitelně, ale představa, že vy se přátelíte se ženami prezidentů a otázky, kdo je vám nejsympatičtější a s kým máte ty přátelské vztahy, to je představa nadnesená. Tyto cesty začínají samozřejmě tím, že když přijedete poprvé k někomu na návštěvu, kdo vás pozve, tak jsou to témata opravdu osobní a společenská, to znamená stejně tak, jako když přijdete k někomu na návštěvu k někomu do rodiny.

Teď se dostaneme k titulkům, které se objevily v úterních novinách. Prezidentský pár má svou nadaci, Klausovi založili nadaci a tak podobně. Když jste byla v Interview BBC naposledy, tak jsem připomínal citát vašeho manžela ze 30. března roku 2002 v magazínu pro deník Právo, kde Václav Klaus řekl doslova: "Nemyslím si, že v naší tradici role první dámy jako představitelky charitativní činnosti existuje. Manželka jakéhokoli vysokého ústavního činitele je společensky důležitou osobností, ale to neznamená nárok na nějakou výlučnost. Měla by žít, a to především, svým osobním životem i rodinným, občanským a profesním a ne si z ničeho nic hrát na hlavní postavu dobročinné sféry," konec citátu. Neměli jste obavu, že když budete 10. listopadu představovat Nadační fond manželů Lívie a Václava Klausových, že můžete být konfrontováni s těmito slovy, zda náhodou nezačíná éra a teď, abych citoval doslova "hlavní postavy dobročinné sféry" Lívie Klausové?

Já se nebojím. Zaprvé si myslím, že lidé, kteří mě znají a jsou to zejména lidé z té dobročinné sféry nebo z neziskového sektoru, chcete-li, tak vědí, že jsem se tam pohybovala dávno před tím, než jsem se stala, nebo než můj muž stal prezidentem a tím pádem jsem se stala ženou prezidenta České republiky, to je první věc. Druhá věc je, že samozřejmě každá žena, která se dostane do této situace, vy to předem nevíte, co to všechno obnáší a jak to bude vypadat. Vy máte určitá očekávání a já si nemyslím, že mě někdo bude podezřívat tady z toho, protože ani po tom netoužím prostě, to, že jsme založili nadaci, ono to vyplývá přesně z toho rozkoukávání. Vy najednou zjistíte, že je spousta lidí, kteří se obracejí přímo na vás, abyste jim pomohl a ...

V tom možná manžel váš mohl volit jemnější slova, protože když pronášel ty slova, tak asi netušil, že bude nakonec dobré takovou nadaci založit, protože se člověk stane ombudsmanem, pomocníkem.

To ta žena nebo manželka, to je, manželka premiéra je stejně tak ombudsmanem, záleží na tom, jak se s tím vypořádává, to je stále. Já nemyslim, že je to o tom, že by člověk chtěl hrát nějakou roli, prostě vy se dostanete do situace, kdy prostě potřebujete, abyste těm lidem neodepisoval: "Manželka prezidenta nemá žádné fondy, a tudíž vám nemůže pomoct," to nejde. Druhá věc je, že protože toto musíte dělat, jako ta manželka, na plný úvazek. Nezbývá vám čas na činnosti ostatní, tím nemyslím jenom tu charitu, to zdaleka ne. Já si myslim, že pro ženu prezidenta je tam řada jiných úkolů, ať už jsou to úkoly společenské, úkoly, jo, prostě není to jenom ta charita, to je prostě jedna součást a v tomto smyslu s manželem souhlasím, že to není o tom, aby člověk napřed se o tuto oblast nezajímal vůbec a potom ...

A pak najednou vytvářel nadace.

... najednou začal vytvářet prostě dojem, že on nikdy nic jinýho nedělá jenom to. Já myslim, že to je plynulý proces, aspoň u mě to tak cítím.

Poslední otázka, poprosím o stručnou odpověď. Myslíte si, že nadační sektor v České republice a Nadace manželů Lívie a Václava Klausových má dostatečně dobré postavení v České republice, že je zde dostatečně dobré právní prostředí pro fungování nadací?

Já myslím, že ano. Já myslím, že ano, ale to neznamená, je to jako v každém lidském konání. Stejně, když se budete ptát, jestli, jak je to ve školství, tak jsou školy vynikající, jsou školy průměrné, jsou školy špatné.

A tak je to i s nadacemi.

A tak je to i s nadacemi.

Říká manželka prezidenta republiky Lívie Klausová, děkuji za třicet minut věnovaných BBC, někdy příště na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Klaus tají, komu dal první milosti

Lidové noviny, 12. 12. 2003, titulní strana - Prezident Václav Klaus ve středu poprvé využil svého práva udělovat milost. Vyhověl pěti žadatelům o omilostnění. Identitu omilostněných ani podrobnosti o případech ale nezveřejnil. Prý tak učiní později. "Jde vesměs o případy odsouzených k podmíněnému trestu odnětí svobody, o vážný zdravotní stav žadatelů nebo o kombinaci obou důvodů," sdělil včera LN hradní mluvčí Petr Hájek.

Klaus původně nechtěl jména omilostněných zveřejnit vůbec. Po kritice ze strany některých poslanců se ale rozhodl, že je přeci jen v následujících dnech sdělí. "My v žádném případě nemáme sebemenší důvod jména utajit," uvedl pro ČTK prezident Klaus. Rozhodnutí o milostech byla doručena z prezidentské kanceláře na ministerstvo spravedlnosti. "Naše ministerstvo bylo požádáno, aby sdělení o milostech zaslalo příslušným soudům. Soudy pak vyzvou jednotlivé omilostněné, aby převzali originál milosti," vysvětlovala mluvčí resortu Iva Chaloupková.

Podle Chaloupkové není možné jednoznačně říci, kdy se žadatelé o milost o svých omilostněních dozví. "Každý soud se jistě bude snažit vyřešit to co nejdřív," ujišťovala. Bližší informace o udělených milostech neznali ani Klausovi právní poradci. "O milostech jsme hovořili jen obecně, nic konkrétního nevíme," řekl jeden z nich, advokát Aleš Pejchal.

Záměr udělit první milosti ještě před začátkem vánočních svátků zveřejnil Klaus počátkem prosince. "Myslím, že by se to v čase předvánočním hodilo," uvedl tehdy. O možném schválení některých milostí se zmínila před měsícem v rozhovoru pro BBC i prezidentova manželka Livia. Od Klausova nástupu na Hrad na počátku letošního března dorazilo podle mluvčího Hájka na prezidentův stůl asi 900 žádostí o prominutí trestu. "Tři sta jsme zamítli, další posuzujeme," konstatoval.

Klaus ale krátce po svém zvolení prohlásil, že prezidentská milost se má udělovat pouze v naprosto výjimečných a mimořádných případech. Jeho postoj k milostem je tak naprosto odlišný od chování Václava Havla, který v dobách, kdy byl prezidentem, udělil téměř dva tisíce milostí, z nichž mnoho bylo značně kontroverzních.

Klausova "tajemnost" ale podle šéfa trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislava Rizmana není v rozporu s prezidentskými povinnostmi. "Je to jeho právo, nikde není psáno, že o těchto podrobnostech musí informovat veřejnost. On ani nemusí říci, že vůbec nějakou milost udělil," řekl Rizman.

Když byl prezidentem Václav Havel, zveřejňovala jeho kancelář na internetu ke každé udělené milosti informace včetně iniciál omilostněného, trestného činu, kterého se dopustil a zdůvodnění udělení milosti. Havel o některých milostech nechal rozhodovat ministerstvo spravedlnosti, Klaus chce o všech žádostech rozhodovat sám.

Prezident udělí před Vánocemi první milost

Mladá fronta DNES, 4. 12. 2003, titulní strana - Některého z českých vězňů nebo z lidí, kteří mají nastoupit do vězení, čeká před Vánocemi mimořádné překvapení. Prezident Václav Klaus včera při své zahraniční cestě po severských státech prohlásil, že do vánočních svátků hodlá udělit svou první milost. "Myslím, že by se to v čase předvánočním hodilo," řekl Klaus pro MF DNES. Zároveň zdůraznil, že ještě není rozhodnut, komu konkrétně milost udělí. "Je to velice těžké. Opravdu totálně přesvědčivý případ v ruce totiž nemám. Je mi také jasné, jak propíraná ta první milost bude," dodal.

Udělení první milosti bude mimořádnou událostí. Klaus totiž po zvolení prezidentem řekl, že milosti bude rozdávat výjimečně. O tom, kdo milost dostane, nechtěl Klaus ani jeho lidé hovořit. Hrad včera pouze upřesnil, kolik žádostí o milost jeho úředníci dostali a kolik jich již zamítli. "Od doby, kdy se Václav Klaus ujal funkce, jsme řešili na devět set žádostí. Tři sta jsme zamítli. Další posuzujeme," konstatoval včera ředitel tiskového odboru Hradu Petr Hájek.

Žadatelé o milost se nyní obracejí přímo na prezidentskou kancelář. Za prezidenta Václava Havla pomáhali s vyřizováním žádostí úředníci ministerstva spravedlnosti. Ti mohli některé zamítnout, aniž je prezident viděl. Klaus tuto praxi zrušil a o tom, komu milost udělí, rozhoduje sám s poradci. Ministerstvo spravedlnosti přesto stále některé milosti posuzuje.

Jsou to ty, které se nastřádaly v mezidobí prezidentské volby, kdy o nich nikdo nerozhodoval. "Leží u nás ještě asi dva tisíce dvě stě žádostí. Neznamená to však, že je všechny pošleme na Hrad," řekla včera Iva Chaloupková, mluvčí ministerstva spravedlnosti. "Tyto žádosti se posuzují podle starého způsobu. Nejdřív je posoudíme my a ministr zváží, zda nějaké rovnou nezamítne. Ostatní předáme k rozhodnutí prezidentovi."

Klaus postupuje oproti svému předchůdci Havlovi při udělování milostí velmi opatrně. Zatímco Havel jich udělil řadu a za mnohé si vysloužil kritiku, Klaus po zvolení prezidentem prohlásil, že milosti bude udělovat výjimečně. "Milost je mimořádným institutem," řekl. O tom, že prezident některé žádosti zřejmě schválí, hovořila nedávno v BBC jeho manželka Livia.

"Mluvili jsme o tom spolu. Můj názor je, že milost má být udělena, když člověk, kromě toho, že je ve vězení, se navíc dostane do nějaké těžké situace. To může být třeba nevyléčitelná nemoc," uvedla Klausová. Dodala, že mezi žádostmi o milost je takových případů několik.

Kam se obrátit o pomoc

Lidové noviny, 13. 11. 2003, strana 2: Současná hlava státu, Václav Klaus, přijímá stížnosti či podněty od občanů prostřednictvím odboru styku s veřejností na Pražském hradě. To se týká i žádostí i milost, které přicházejí od jednotlivých občanů i organizací. Prezident Klaus ale dosud žádnou milost nedal.

Livia Klausová v úterý řekla BBC, že na téma milostí sama dostává mnoho dopisů. "Řada lidí psala: přimluvte se. Ale já jsem říkala: nemůžu se přimlouvat, jen můžu předat panu prezidentovi vaši žádost," uvedla. Klaus v současné době řeší s ombudsmanem Motejlem spor o náplň jeho činnosti.

Klausovi se totiž zdá Motejlův úřad zbytečný. "Automaticky nebudeme posílat dopisy (lidí) tomuto úřadu (ombudsmana)," zdůraznil Václav Klaus při své úterní návštěvě v brněnské kanceláři ombudsmana.

Klausová naznačila, že prezident brzy udělí milosti

Lidové noviny, 12. 11. 2003, strana: 2 - Prezident Václav Klaus už možná brzy vyhoví některým žádostem o milost. Podle jeho manželky Livie Klausové existuje několik případů, o kterých prezident vážně uvažuje. Klausová to včera řekla v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC.

"(Udělení milosti) má být v situacích, kdy člověk - kromě toho, že něco provedl a je ve vězení, tak se navíc dostane do nějaké situace zvláštní nebo těžké," řekla Klausová. Jako příklad takové situace uvedla nevyléčitelnou chorobu.

V žádostech, které v současné době čekají na prezidentský pardon, je prý několik takových případů. "Myslím, že i milost udělí. A myslím, že v dohledné době," řekla první dáma.

Stručně

Deník Metro, 12. 11. 2003, strana: 2 - Prezident Václav Klaus už možná brzy vyhoví některým žádostem o milost. Podle jeho manželky Livie Klausové existuje několik případů, o kterých prezident vážně uvažuje. Klausová to řekla v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC.

Klausová věří, že prezident brzy udělí několik milostí

PRAHA 11. listopadu (ČTK) - Prezident Václav Klaus už možná brzy vyhoví některým žádostem o milost. Podle jeho manželky Livie Klausové existuje několik případů, o kterých prezident vážně uvažuje. Klausová to dnes řekla v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC.

"(Udělení milosti) má být v situacích, kdy člověk - kromě toho, že něco provedl a je ve vězení, tak se navíc dostane do nějaké situace zvláštní nebo těžké," řekla Klausová. Jako příklad takové situace uvedla nevyléčitelnou chorobu. V žádostech, které v současné době čekají na prezidentský pardon, je prý několik takových případů. "Myslím, že i milost udělí. A myslím, že v dohledné době," řekla první dáma.

Klausová také uvedla, že na téma milostí sama dostává řadu dopisů. "Řada lidí psala: přimluvte se. Ale já jsem říkala: nemůžu se přimlouvat, jen můžu předat panu prezidentovi vaši žádost," řekla Klausová, která souhlasí s názorem svého muže, že milosti jsou věci velmi výjimečné a je třeba jimi šetřit.

Začátkem října Klaus naznačil, že by některé milosti opravdu udělil. Posuzovat žádosti o milost je ale podle něj velmi obtížné a subjektivní. Zatím zamítl přibližně 300 žádostí o pardon.

Právě kvůli kontroverzním milostem čelil kritikám Klausův předchůdce Václav Havel. Z přibližně 4000 žádostí, které každý rok dorazily na Pražský hrad, vyhověl Havel vždy asi stovce. Jeho oponenti mu vytýkali, že milostmi plýtvá a že zasáhl v několika sporných případech.

Nový prezident se již naopak krátce po svém svolení nechal slyšet, že pardony se mají udělovat pouze v naprosto výjimečných a mimořádných případech.