Milan Štěch, předseda ČMKOS a senátor ČSSD
Pondělí 22. dubna 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


Českomoravská konfederace odborových svazů má nového předsedu. Stal se jím dosavadní místopředseda konfederace Milan Štěch. Po osmi letech tak vystřídal ve funkci Richarda Falbra. Dnes už bývalý odborový předák Richard Falbr vysvětluje, co považuje za největší slabinu odborů v České republice.

Richard FALBR, bývalý předseda ČMKOS /zvukový záznam/: Je to pasivita členů a v některých případech nedostatečná práce představitelů odborových svazů, kteří by za ty funkce, které zastávají, měli pro ty lidi dělat podle mého soudu více, probouzet je, když je potřeba, vysvětlovat jim, že bez toho, že se za věc vezmou, prostě ničeho nedosáhnou. Já se stále setkávám s tím, že slyším, že lidé se bojí, a to se opakuje pořád donekonečna, strach není přeci žádný program.

Říká dnes už bývalý odborový předák Richard Falbr. Nejen o budoucnosti odborů v Česku bude následujících 30 minut. Vítejte při poslechu půlhodiny otázek a odpovědí, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl nový předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Zároveň přijměte blahopřání ke zvolení do nové funkce, je vůbec k čemu blahopřát?

Tak děkuji, já si myslím, že je k čemu blahopřát. Samozřejmě je to hodně zodpovědnosti, bude to ještě víc práce než doposud, ale ten mandát, který jsem na sjezdu získal, je poměrně silný a chtěl bych s ním zodpovědně pracovat.

Dovedete odhadnout, kolik lidí vám blahopřálo a čí gratulace ke zvolení předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů vás nejvíce potěšila?

Těch blahopřání byly desítky, spíše stovky a potěšila mě zejména ta blahopřání těch lidí, které jsem už delší dobu neviděl, třeba jsou to lidi, se kterými jsem před deseti lety nebo ještě dříve pracoval a velice skromně, třeba mailem, mi přišla od nich blahopřání, takže ta potěší nejvíce. Samozřejmě přišla blahopřání i od různých představitelů veřejného dění.

Jak dlouho se slaví, když se člověk stane českým Hoffou?

Budete se divit, byla sklenička vína po sjezdu, když jsme se loučili se zahraničními hosty, doma také jedna sklenička vína, a to je všechno, protože já jsem neděli využil k tomu, abych provedl určitou relaxaci, pracoval jsem na zahradě.

Váš předchůdce Richard Falbr vedl Českomoravskou konfederaci odborových svazů 8 let. S Richardem Falbrem jste přátelé a sedíte i v jedné senátní lavici. Stalo se vám někdy, že byste se kvůli odborům s Richardem Falbrem, obrazně řečeno, pohádali do krve?

Do krve ne, my jsme vždycky řešili, řekl bych, otázky, které se vyskytly, a měli jsme na ně rozdílné názory ...

Když ne do krve, tak alespoň pohádali jste se, a kvůli čemu?

Byly to otázky spíš takového postupu směrem k odborovým svazům nebo některé otázky týkající se právních předpisů. Richard je samozřejmě právník, já jsem na ty věci nahlížel spíše z toho praktického hlediska, ale vždycky to byla otázka několika hodin, maximálně jeden, dva dny.

Jaké chyby se podle vás dopustily odbory pod vedením Richarda Falbra, dopustily-li se nějaké?

Já bych chtěl předeslat, že to, co třeba odbory neudělaly tak, jak udělat měly, že není vina Richarda Falbra, spíše je to problém, že to naše hnutí, to naše sdružení je velice veliké a my jsme konfederace, tzn. my jsme ta špička poměrně volného sdružení a samozřejmě, že už ať to bylo v období transformace, my jsme příliš věřili tomu, že některé transformační kroky přinesou výsledek, třebas až po roce, po dvou jsme prohlédli, že kupónová privatizace není to správné pro naši zemi, možná, že jsme měli být více ostražití v některých podnicích, když tam managementy slibovaly modré z nebe, jak podnik ztransformují, jak bude ten podnik konkurenceschopný a přitom ony ho tunelovaly, ale to ...

Nepromítla se rezidua, o nichž hovoříte, tedy vstřícnost například k vládě a jistá tolerantnost i v současnosti?

Já si myslím, že takto to přenést není možné, protože my od toho roku 90, když mám mluvit za odbory, jsme samozřejmě vyspívali, my jsme získávali zkušenosti a v současné vládě, jako k vládě předchozí, jsme, řekl bych, kriticky nároční, takže dnešní vláda, si myslím, že takové hrubé transformační chyby, jako dělaly první Klausovy vlády, nedělá.

O nich ještě bude řeč. Vy jste v roce 96 kandidoval do Senátu jako nezávislý na kandidátce České strany sociálně demokratické. Senátní volby jste vyhrál a do ČSSD jste vstoupil o dva roky později - tedy v roce 1998. Po svém zvolení předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů jste však odmítl pozastavit své členství v sociální demokracii. Stručná otázka: proč?

Tak zaprvé, odmítl. Já jsem k tomu nebyl nikým ani vyzýván, to ...

Člověk přeci nemusí být vyzýván, může mít nějaké vlastní svědomí.

Ne, já jsem k tomu nebyl ani vyzýván a myslím si, že já jsem svou vnitřní orientací člověk sociálně hodně cítící, sociálně demokraticky orientovaný a myslím si, že není vůbec špatné, když to budu dál veřejně přiznávat a naopak jak členové odborů, tak i veřejnost si samozřejmě může ověřit, jestli jsem nějak tou funkcí v Senátu a zejména tím členstvím v sociální demokracii svazován. Já si myslím, že nejsem a také jsem to v minulosti několikráte projevil.

Váš předchůdce v roli odborového předáka Richard Falbr do ČSSD vstoupil v roce 1990 a stal se místopředsedou strany. V září 1991 kvůli odborům z funkce odešel a své členství v ČSSD pozastavil. Pokud byste měl srovnat Falbrův postoj a postoj Štěcha, který z nich si myslíte, že je pro odbory lepší, když předseda své členství ve straně pozastaví či nikoliv?

Já si myslím, že oba dva postupy jsou možné a záleží na dané osobě, jestli ta členská základna, v tomto případě odborové svazy, mají tu důvěru, že věří, že ten člověk se nenechá tím členstvím ve straně nějak svést na špatnou cestu. Já jsem přitom sjezdu řekl, že jsem do sociální demokracie vstupoval proto, abych v diskusích na té úrovni, ve které se pohybuji, mohl vytvářet v této straně prozaměstnaneckou politiku a myslím si, že to je cenné a potřebné a chci tak pracovat i nadále.

Počkejte. Když se podíváme do stanov České strany sociálně demokratické, v článku 8 nazvaném Práva a povinnost řádných členů stojí, citujme doslova: "Člen ČSSD je povinen za a), dodržovat stanovy ČSSD a řídit se programem ČSSD, za b), svou činností a vystupováním prosazovat politiku ČSSD, za c), plnit usnesení orgánů ČSSD." Jako člen ČSSD jste tedy povinen podle stanov i v čele Českomoravské konfederace odborových svazů prosazovat politiku ČSSD. Neusvědčují vás stanovy z toho, že jste v konfliktu zájmů?

Ne, ne, není to tak. Samozřejmě, že by se to takto mohlo vyložit, ale já si to vykládám tak, že jsem především, když to vezmu tím občanským sektorem, jsem senátorem a zase slib senátora je takový, že budu jednat v souladu se svým svědomím a tak jsem také vždycky jednal. Bylo třeba doporučení při volebním zákoně nějak hlasovat, ale nebyli jsme nikdy zavazováni a já jsem hlasoval jinak, takže já členství v sociální demokracii neberu tak, že budu nějakým sluhou, který by plnil rozhodnutí jakýchkoliv sekretariátů, doposud jsem to nedělal a dělat to nebudu a kdyby se taková situace naskytla, kdybych nemohl dostát svému poslání v odborech, tak bych potom samozřejmě zvažoval členství v sociální demokracii přerušit nebo ukončit, ale taková situace za to období, kdy jsem členem sociální demokracie, nenastala.

Vy opravdu nemáte strach, že to pro některé členy odborových svazů může být problém, vaše členství v ČSSD?

Ne, nemám z toho strach. Ty uplynulé čtyři roky, zkušenost za ty čtyři roky i teď to období sjezdu mi dává za pravdu v tom, že jsem za to období prokázal, že mě žádná strana nemůže svázat, naopak já ten prostor v té straně využívám k tomu, v té sociální demokracii, abych tam s lidmi, kteří jsou v čele sociální demokracii, diskutoval o takových řešeních, která jsou pro zaměstnance dobré.

Dnes už bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr několikrát veřejně prohlásil, že se odbory nesmějí nechat dotlačit do sociálnědemokratické ložnice a dodal:

Richard FALBR, bývalý předseda ČMKOS /zvukový záznam/: Myslím si, že strana se nesmí snažit udělat z odborů převodovou páku, ani nesmí dojít k tomu, k čemu například dochází v některých zemích, že se odbory rozporcují a část táhne s jednou stranou, druhá část s druhou stranu. Když potom vezmete třeba jako příklad Itálii, kde byly odbory vázány na socialistickou, na komunistickou, na křesťansko-demokratickou stranu a pak se ty strany rozpadly, tak pak to těm odborům nemůže prospět. Ale vůbec odbory mají jiný mandát a mají se starat o jiné věci.

Slova Richarda Falbra. Nedostaly se podle vás i tím, že zůstáváte členem ČSSD, odbory do sociálnědemokratické ložnice, i Richard Falbr měl blízko k sociální demokracii a vždy jí přál volební úspěch?

Ne, pane redaktore, samozřejmě program odborů, poslání odborů, když se podíváme na to politické spektrum, tak je nejbližší asi té programové politice sociální demokracie, to prostě tak je, ale jsou určité mantinely, za které se jít nesmí, třeba tím mantinelem je, že by představitel odborů neměl vystupovat a současně třeba dělat jakékoliv funkce v exekutivě. Samozřejmě, že ty orgány konfederace mají právo kontrolovat, jestli ty představitelé se nezpronevěřili tomu mandátu, a to se tak děje.

Když se ale zamyslíme ještě nad argumentem "Českomoravská konfederace odborových svazů v ložnici sociální demokracie". Pokud zůstaneme u toho obrazného příměru, když předseda osmi tisícovek vítkovických odborářů Pavel Folta oznámil, že bude jako nezávislý kandidovat na kandidátce dvojbloku KDU-ČSL, US-DEU, tedy Koalice, leader ČSSD pro Moravskoslezský kraj, poslanec Lubomír Zaorálek doslova řekl: "Neumím si představit, co pana Pavla Foltu na kandidátku Koalice přitáhlo." Zaorálek dodal, že pro ostravské hutě udělali daleko více, než strany Koalice, vláda a politici ČSSD. Není toto argument, že si ČSSD přivlastňuje odborářské leadery?

Já si myslím, že to není, tam spíš to vystoupení pana Zaorálka cítím jako otázku, jak pan Folta, který je z odborových řad a asi by u těch odborových řad chtěl blízko zůstat a já mu přeji, aby zůstal, tak jak bude v té straně nebo v tom bloku Koalice v souladu s tím, co doposud hájil, protože Koalice v řadě věcí nepodporovala ty požadavky, které my jsme chtěli, jako odbory, ale když se podíváte na sociální demokracii, tak velice málo věcí, které sociální demokracie prosazuje, nejsou blízké odborům, takže toto asi bylo ono. Ale já na druhou stranu patřím k těm, kteří tvrdí, a říkám to tady znovu, že bych byl velice rád, kdyby se zástupci, představitelé odborů objevili třeba na kandidátkách jiných politických stran, ať už to je KDU, nebo teď Koalice, vím, že v ODS je to asi nemožné nebo velice těžké, ale tady u těch stran středu bych byl velice rád, protože by tam dělali v těch stranách a v těch klubech prozaměstnaneckou osvětu, vždyť my přeci nechceme pro tuto zemi nic špatného, my chceme, aby největší skupina občanů, to jsou zaměstnanci, měli určité podmínky, aby se na ně nezapomínalo.

Dva na sobě nezávislé zdroje z Asociace nezávislých odborů, což je konkurenční sdružení k Českomoravské konfederaci odborových svazů, potvrdily BBC, že jednou ze zásadních překážek tomu, aby odborové svazy z Asociace vstoupily pod křídla vaší konfederace, je právě politické angažmá leaderů Českomoravské konfederace odborových svazů. Ani tento argument neberete vážně?

Tak tento argument jsem nikdy neslyšel. Já si pamatuji, že pan Kapoun byl místopředsedou Odborového sdružení železničářů a kandidoval také do Poslanecké sněmovny, takže si myslím, že tomu tak není a je otázka, jestli je to nějaký velký problém při jednání o případném vstupu do Českomoravské konfederace odborových svazů.

Pokud by se to jako problém ukázalo, tak jak byste s ním naložil?

Takový problém se zatím takto neukázal, zatím mi tento argument řečený nebyl a já jsem ochotný diskutovat o čemkoliv, co pomůže a prospěje odborům, ale na druhou stranu vím, že drtivá většina odborových svazů, prakticky všechny, které jsou v naší konfederaci, mají zájem, abychom jako představitelé odborů byli v Senátu, protože to, co se nám podařilo za uplynulé období v Senátu a vůbec v těch parlamentních lavicích prosadit pro zaměstnance, je velice potřebné a přínosné.

Nad hlavami předsednictva na pátečním a sobotním sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů byl pověšený slogan: "ČMKOS - vlivná síla". Jak byste vyvrátil námitku, že správně měl slogan znít "ČMKOS - síla, která v průběhu času ztrácí svůj vliv"?

Ne, to by muselo být opačně "Síla, která postupem času narůstá", protože když se podíváme před čtyřmi lety náš sjezd a přišel tam tehdejší premiér nebo on už to byl odstupující premiér, ale Václav Klaus, tak tam hovořil úplně jiným jazykem. Dneska začátek jeho vystoupení byl, že respektuje odbory, že jsou síla ve společnosti, kterou není možno pominout, v tomto duchu.

Je možné na základě prohlášení jednoho či dvou politiků - Miloše Zemana a Václava Klause - hovořit o síle? Není podstatnější například to, že společnost pro výzkum veřejného mínění TNS Factum v dubnu vyzkoumala, že o nezbytnosti odborů je přesvědčena pouze čtvrtina obyvatel republiky, nebo například další argument, že členská základna většiny svazů trvale klesá, zatímco Českomoravská konfederace odborových svazů měla v roce 1991 téměř 4,5 milionu členů, v roce 1995 to bylo necelých 2,5 milionu a vloni už jen 900 tisíc, nejsou toto dva zásadní argumenty?

No, já si myslím, že to tak také není, protože samozřejmě, že důvěru k odborům a její význam ve společnosti mohou docenit pouze ti, co jsou v odborech, tzn. zaměstnanci. Je mi jasné, že lidé, kteří jsou na pomyslném druhém břehu asi nebudou nějak verbálně podporovat a hovořit o významu a síle odborů, takže to je jedna věc. A druhá věc, ten úbytek členů, my jsme se dostali zhruba tak na procento, které je běžné v zemích Evropské unie, počtu členů ...

Podle vás je nereálné, aby se počet odborářů v České republice nějak výrazně v dalších letech zvýšil?

Není to nereálné. Myslím si, že třeba chování některých zahraničních investorů v posledním období přímo nabádá, aby lidé zakládali odbory a také se tak děje, ale chtěl bych říct to, že nám se paradoxně stává to, že čím jsem úspěšnější jako odbory ve vyjednávání podnikových kolektivních smluv, výši kolektivních smluv, tak že někteří zaměstnanci přijdou, poplácají předsedu odborové organizace po ramennou a řeknou: "Jste dobří vyjednavači, dohodli jste nárůst 10, 8, 12 % mezd, ale já už budu muset platit přes 100 korun členskou známku, to jedno procento, a to už je na mě moc, za to já si mohu koupit, já nevím, osm piv a já už tedy v odborech radši nebudu, protože vy to stejně vyjednáte za nás, i když tam já nebudu."

Pochopil jsme správně, že výše členských příspěvků je jedním z problémů, proč ubývají odborářům členové?

Ne, není, ale bohužel někteří lidí, jak jim narůstají mzdy, tak se jim zdá to jedno procento jako objem velký a myslí si, že když oni tam nebudou, tak že ty odbory to stejně za ně dojednají. Ale zapomínají, a to bych chtěl podotknout, že čím těch členů v tom podniku je méně, tak se může stát, že ta síla vůči vedení bude také nižší, takže samozřejmě úbytek členů nás mrzí, ale není důvodem třeba to, že by lidé zásadně odborům nedůvěřovali nebo že by neuvědomovali význam odborového sdružování, je to i třeba tento důvod, který jsem uvedl.

K jakému číslu byste se chtěl dostat za čtyři roky?

To já nemůžu, já nejsem ... Víte, konfederace není jako bývalo dřív ROH, my nemáme jednotnou odborovou organizaci, tady je více než 40 odborových svazů v této zemi, z toho jich 31 je v našich konfederaci, to svědčí o něčem, že ta konfederace dobře zastřešuje, a ty odborové svazy postoupily konfederaci některé činnosti, například ovlivňování legislativy, to, co je pro odbory společné a to my prostě hájíme. Našimi "akcionáři" jsou odborové svazy, takže ty subjekty hlavní odborové politiky jsou základní organizace a odborové svazy. My nemůžeme, ani Falbr nemohl, ani já nemohu říci: "Takto to bude v odborech." Ne, my to můžeme říct třeba v těch věcech, které se týkají třeba ovlivňování tvorby zákonů apod., ale co se týká akcí odborových svazů, konkrétních požadavků na mzdy a další, to si tvoří jednotlivé odborové svazy a jejich základních organizace v podnicích.

Když Richard Falbr opouštěl místo předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů, odpověděl BBC na otázku, jaké dluhy předává svému nástupci.

Richard FALBR, bývalý předseda ČMKOS /zvukový záznam/: Moje představa byla taková, že se podaří v konfederaci těch 30 svazů zredukovat, řekněme, na takových 10 svazů, to by znamenalo jistě větší sílu těch svazů.

Říká o svých nesplněných plánech dnes už bývalý odborový předák Richard Falbr. Vy jste po svém zvolení uvedl, že chcete přispět k integraci počtu svazů v Českomoravské konfederace odborových svazů. Jak toho chcete docílit, když se to vašemu předchůdci nepovedlo?

To se nedá nařídit, to nebyla chyba Richarda Falbra toto, protože jak jsem řekl, svazy jsou jednotlivé subjekty naprosto samostatné. To je možné docílit nebo přispět k tomu diskusí, neustálým vracením na jednací stůl tohoto problému, protože já tvrdím, že odbory se musí chovat tak jako každá jiná firma, každá jiná organizace, která chce obstát, musí projít určitou restrukturalizací, musí efektivně využívat své zdroje.

Richard Falbr měl představu 10 svazů v rámci celé konfederace. Je reálné, aby se k takovému číslu dospělo?

Samozřejmě, že to je reálné, nemusí to být 10, může to být 12 nebo 8, to je jedno, ale třeba německé odbory DGB, které mají podobnou strukturu jako my, dneska jsou na sedmi svazech, jestli se nepletu, osm svazů, rakouské odbory prochází určitou integrací, která má skončit formou sedmi svazů, ale oni o tom diskutovali přes dvacet let, takže já si myslím, že ten sjezd zejména v té druhé fázi, náš sjezd, o tomto velice zodpovědně jednal, je tam určitá výzva nebo usnesení, které směřuje k tomu, že svazy to mají ve svých orgánech diskutovat a jednat o tom, takže uvidíme, já se o to budu snažit, protože se domnívám, že to je správné, že to může vést k tomu, že odbory budou ve své práci efektivnější a tím jejich práce bude ...

Jaké číslo je reálné, až budete opouštět ...

Ne, ne, pane redaktore, nebudu dávat žádné číslo, to by nebylo moudré.

Až se po červnových volbách ujme odpovědnosti nová vláda, o čem s ní především budete chtít mluvit?

Tak bude záležet, jaký bude mít vládní program, budeme diskutovat samozřejmě o tom, jak se ten vládní program bude týkat zaměstnanců.

Ponechme stranou vládní program a věnujme se požadavkům odborů....

Naše požadavky budou na to, třeba to bude období závěrečných vyjednávání o vstupu do Evropské unie a my chceme, aby směrnice evropských společenství se nepřejímaly jen v té nejnižší úrovni, to by se pak stalo, že Česká republika by ve všech těch oblastech měla tu nejnižší úroveň a víme, že v těch zemích Evropské unie to bývá rozdílné.

Teď vám nerozumím. O čem mluvíte?

Mluvím o tom, že chceme, aby se přebíral evropský sociální model ve svém komplexu, aby se nepřebírala jen ta nepodkročitelná minima.

V čem se nepřebírá evropský model?

Nepřebírá se například v tom, že ... Nebo je nebezpečí, že budeme brát jen ty nepodkročitelné úrovně a přitom například sociální dialog, ten sociální dialog má některá nepodkročitelná minima, která musí mít, například konzultace a informace v podnicích, ale běžná praxe v té Evropské unii je, že se celá řada věcí napřed konzultuje se zaměstnavateli. Například v rámci Evropské komise se vedou se zaměstnavateli a s odbory, že zaměstnavatelé i odbory třeba vytvoří návrh určité směrnice a Evropská komise ji přebere, takže my bychom chtěli, aby nejen normou, ale i de facto tím stavem jsme se té Evropské unii přiblížili.

Menšinová vláda premiéra Miloše Zemana do svého programového prohlášení vepsala, že "se sociálními partnery uzavře pakt sociální stability". K tomu však během čtyř let vládnutí menšinové vlády ČSSD nedošlo, což přiznává předseda ČSSD, vicepremiér Vladimír Špidla.

Vladimír ŠPIDLA, vicepremiér, ministr práce a sociálních věcí, předseda ČSSD /zvukový záznam/: To je pravda a myslím, že si to můžete ověřit, že jsme velmi zvýšili význam tripartitního dialogu, že vážně jednáme se svými sociálními partnery, že situace ..., takovýto význam nikdy tripartitní dialog neměl, na druhé straně, a to musím uznat, nepodařilo se nám sociální partnery přesvědčit, abychom uzavřeli dlouhodobý sociální pakt, protože oni mají z toho určité obavy.

Slova vicepremiéra a předsedy ČSSD Vladimíra Špidly. Myslíte si, že by bylo vhodné, aby se i další vláda pokusila do svého programového prohlášení vepsat pasáž o uzavření paktu sociální stability?

Pane redaktore, teď dovolte, já se vrátím zpátky. Vy jste tady hovořil, jak třeba člen strany, který je v odborové funkci, by mohl být svázán, sociální demokracie to měla ve svých dokumentech zapsané, ten sociální pakt, my jsme došli k názoru a byl jsem to především já v odborech, který hlásal, že není radno uzavírat sociální pakt ...

To nebyl Richard Falbr?

Ne, to byl Milan Štěch, který tuto myšlenku tvrdě hájil. Onu celou řadu věcí, které se v odborech dělaly, netvořil jen Richard Falbr, ony se ty věci tvořily nějak jinak a já jsem také zodpovídal za vnější odborovou politiku. Chci říci proč, protože jsem se svými spolupracovníky, a rada naší konfederace to tak přijala, došel k závěru, že menšinová vláda, i kdyby měla sebelepší úmysly, když je zapíše do nějakého programu, tak je naprosto jasné, že ta opozice využije toho, zejména při těch legislativních normách, při jejich přijímání v parlamentu, aby té vládě zkomplikovala situaci, takže ta šance některé ty věci, které my bychom měli v tom paktu jako podmínku, aby v tom paktu byly, ty by menšinová vláda podle mého názoru neprosadila, a proto nebylo žádoucí jakýkoliv pakt uzavírat.

Ovšem politici, předsedové politických stran se shodují na tom, že je velmi pravděpodobné, ne-li téměř stoprocentní, že po červnových volbách vznikne v České republice koaliční většinová vláda. Myslíte si, že by bylo vhodné, aby se pak v programovém prohlášení sociální pakt objevil?

To je věc těch politiků, my jim nebudeme radit tak, ani tak.

Záleží, co vy byste si přáli, aby tam bylo?

Ne, my to umíme dělat bez toho paktu, my to umíme dělat bez toho paktu, ale pokud oni by přišli a chtěli by dlouhodobější stabilitu a uměli se s námi dohodnout, my jsme připraveni na jakékoliv jednání, byla by šance, že to těmi zákonodárnými sbory projde, tak samozřejmě prostor pro jednání o sociálním paktu v této zemi je, protože já jsem přívržencem toho, aby se jednalo, aby se problémy řešily u jednacích stolů.

Pane předsedo, co byste chtěl do případného paktu sociální stability vy osobně vepsat?

Tak například, že se vytvoří nový kodex práce, že se bude posilňovat význam kolektivního vyjednávání, že se budou rozšiřovat plošně kolektivní smlouvy vyššího stupně, měly by tam být zapsány hlavní priority nebo atributy důchodové reformy, tzn. určitá obecná shoda s důchodovou reformou, mělo by tam být zapsáno určité daňové prostředí směrem k zaměstnancům, zaměstnavatelským organizacím, i k odborům a takovéto věci, které by vytvořily rámec pro to čtyřleté působení, abychom potom nemuseli zbytečně některé věci řešit nějakými jinými prostředky.

Podotázka k daním: Je daňová zátěž pro zaměstnance v České republice příliš vysoká?

To je otázka velice komplikovaná, samozřejmě, že každý má mít co nejnižší daně, ale já jsem přesvědčený, že kdyby se výrazněji snížily daně, tak že to dopadne daleko hůře pro zaměstnance, na ty nižší skupiny, a proto si myslím, že s daněmi se musí zacházet jako s velice těžkým, řekl bych, kořením.

Mohu brát vaši odpověď tak, že jste pro současnou úroveň daní v České republice?

Jsme pro to, aby se daně velice pečlivě zvážily, co se s nimi bude dělat, nejsme samozřejmě pro rovnou daň, to říkám naprosto jasně.

Po svém zvolení jste poskytl rozhovor deníku Právo. V něm jste krom jiného prohlásil: "Chceme, aby vznikla inspekce práce, aby se ustavily speciální pracovněprávní senáty." Můžete sdělit veřejnosti velmi stručně, jakou máte představu o inspekci práce, co by to mělo být?

Od dnešních úřadů práce, které mají dodržovat kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů, by se měla tato kontrola vzít, protože ony jsou v určité střetové pozici. Na jedné straně žádají zaměstnance, aby jim dali volná pracovní místa k dispozici a na druhé straně je mají kontrolovat, jestli dodržují pracovněprávní předpisy, takže vyčlenit z úřadu práce, dát tam lidi, kteří prošli praxí, kteří ví, co to je.

Dá se říci, že vám skáču do řeči, že v současnosti úřady práce inspekci neprovádějí?

Neprovádějí dostatečně efektivně. My bychom byli rádi, kdyby se přebral nějaký ten model třeba z Beneluxu nebo z Holandska, kde tyto věci mají daleko lépe zpracovány a skutečně právo je tam více dodržováno a víc vynutitelné.

Pod kým pak jsou ty inspekce, když ne pod úřady práce, pod koho byste je dal?

Ty inspekce většinou jsou pod ministerstvem práce, ale mají určitý poradní, tripartitní, konzultační orgány. Také co je tam velmi důležité, tam existují třeba i v Británii a v některých dalších zemích, jako je, smírčí orgány zaměstnavatelů a zaměstnanců, které předcházejí tomu, aby se ty spory řešily u soudu, tzn. i k této otázce jakýchsi "smírčích řízení" by bylo dobré se na to podívat.

Říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch. Děkuji za vašich 30 minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC, a někdy příště na shledanou.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.