Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Považuji zahraničně politickou situaci vzniklou kolem debaty o tzv. Benešových dekretech za velmi vážnou, za něco co není možné podceňovat a jsem také konfrontován názory celé řady poslanců v naší sněmovně.

Předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus. Prezident Václav Havel odmítá v současnosti problém Benešových dekretů komentovat. Proč?

Václav HAVEL, prezident ČR /zvukový záznam/: Já jsem se k tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici, pokud jde o ty dekrety.

Slova českého prezidenta Václava Havla. Nejen o tzv. Benešových dekretech bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

V české politice se pohybujete bezmála 13 let. Jakými nemocemi podle vás trpí česká politika a čeští politici?

Těch nemocí je hodně a jsou prostě dány tím, že jsme začali jakoby znovu, od začátku, nebylo téměř na co navazovat, neumíme dost dobře politické strany, neumí politici nebo se tomu vyhýbají, spolu přímo mluvit, často si naprosto zbytečně posílají vzkazy přes média, tím se všechno skutečně dramatizuje, to jsou asi ty nejhlavnější nemoci. Není to žádná katastrofa, nejsme na tom o nic hůř než ti, kteří s námi po 89. začali měnit politický systém.

Jaké příznaky klasických nemocí české politické scény na sobě pozoruje Petr Pithart?

Já se snažím ty nemoci nebo ty nedostatky, snažím se je vidět, snažím se je samozřejmě vidět i na sobě, snažím se učit se ze svých chyb. Co chcete slyšet, čím já jsme nemocen v politice? To víte, že se také učím politické stranictví, protože bez toho to nejde. Já vím, že pro spoustu lidí jsou politické strany něčím nepřijatelným, ale i tito lidé by měli pochopit, měli by se smířit s tím, že boje o moc se všemi eventuálními i nechutnostmi, to je ten nejúčinnější způsob jak moc kontrolovat, nic účinnějšího vynalezeno nebylo, tzn., politické strany musíme mít, měli bychom, nám, kterým záleží na veřejném životě, měli bychom v nich působit a měli bychom dokázat přesvědčit lidi, aby přinejmenším jednou za čas šli a vybrali, když ne tu nejlepší, tak tu nejméně nepřijatelnou stranu.

Když se ovšem podíváme v České republice na počet členů politických stran, je to velmi nízké číslo. Přijde podle vás v dohledné době éra nějakého většího vstupování lidí do politických stran?

To je skutečně téměř alarmující, ono to je tak, že podobně jako za první Československé republiky, víte, když začínáte jakoby úplně od začátku, tak tam chvíli trvá, než dojde k tomu, než naskočí ten rytmus střídání generací a první republice se vyčítalo právem, že se stále u moci drželi ti samí lidé, bylo to proto, že prostě na ně netlačila nebo na ně málo tlačila ta mladší generace a teď jsme zase začali od začátku. Ta třída lidí, třída generací, to prostě chce nějaký čas souvislého vývoje a ...

Tedy ještě sedm let?

Já vám neřeknu, já bych si velmi přál, aby přišli mladí schopní lidé, kteří by nás postupně vytlačovali, to je jedině správné.

Osobní výpady politiků skrze média - tak jste popsal jednu z nemocí české politiky. Pravděpodobně nejen pozornému pozorovateli české politiky se právě tento jev může zdát jako největší nemoc zdejší politiky. Učebnicovým příkladem zmiňovaného jevu je vztah prezidenta Václava Havla a předsedy ODS Václava Klause. Začátek ostrých výpadů obou ústavních činitelů je možné položit pravděpodobně na konec roku 1997. 9. prosince 1997 pronesl Václav Havel před poslanci a senátory v Rudolfinu projev, v němž podrobil kritice dění v České republice a také vládu Václava Klause.

Václav HAVEL, prezident ČR /zvukový záznam/: Mnoho lidí, a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění, je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno nebo dokonce znechuceno. Mnoho lidí si myslí, že demokracie je nedemokracie, opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde více o vlastní prospěch než o zájem obecný, mnoho lidí se diví, proč po osmi letech budování tržní ekonomiky je na tom naše hospodářství nevalně, takže že vláda musí narychlo balit různé úsporné balíčky? Proč se dusíme ve smogu, když se údajně tolik dává na ekologické účely? Proč musí růst ceny všeho, včetně nájmů a energie, aniž přiměřeně k tomu rostou důchody či jiné sociální platby? Proč se musíme bát chodit v noci centry našich měst? Proč se nestaví téměř nic jiného než banky, hotely a vily pro bohaté atd.?

9. prosinec 1997 a slova Václava Havla pronesená v Rudolfinu. Na prezidentův projev téměř okamžitě reagoval mimořádnou tiskovou konferencí tehdejší předseda vlády Václav Klaus.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Pan prezident ve svém projevu také vyzýval k odpovědnosti, toleranci, respektu a pokoře, ale pravdou je, že jeho projev byl laděn právě opačně, že byl konfrontační, že situaci vyhrocuje a ne uklidňuje. Střízlivě uvažující člověk nemůže souhlasit s jeho hodnocením posledních osmi let, ani s jeho hodnocením současné situace v naší zemi a já věřím, že ani s jeho pohledem do budoucnosti, který považuji za znovuvynoření špičky ledovce třetí cesty, kterou už jsme pokládali za opuštěnou.

Slova z archivu, 19. prosinec 1997 a slova Václava Klause. Od té doby došlo k mnoha dalším slovním výměnám obou ústavních činitelů, vždy přes média. Naposledy v sobotu Václav Klaus v deníku Právo prohlásil, že první dáma by si neměla, cituji doslova "zničehonic hrát na hlavní postavu dobročinné sféry". Prezident Václav Havel ve stejném deníku napsal: "Pane předsedo, nechte mojí rodinu na pokoji, ať už se tím myslí klidný pobyt v nebi nebo slavný klid na práci pro živé." Nepřemýšlel jste, Petře Pitharte, nad tím, že byste jako druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky vstoupil do veřejných výměn mezi ústavním činitelem prvním a třetím?

Kdyby hrozila ústavní krize, tak bych se o to musel pokusit a nejen já. Já si nemyslím, že tady hrozí ústavní krize, protože ti dva ústavní činitelé, o kterých je řeč, nejsou v takové ústavní konstelaci, aby svými spory mohli ohrozit politickou stabilitu, takže v tuto chvíli na to nepomýšlím, ale ...

Nemohou se ovšem spory, že vám vstupuji do řeči, promítnout do důležitého povolebního vyjednávání? Podle průzkumů veřejného mínění má velmi reálnou šanci ODS vyhrát volby.

Prezident republiky zatím vždycky tuto obtížnou povolební roli splnil, splnil jí přesně podle litery i ducha ústavy a já nemám nejmenší důvod pochybovat o tom, že ji splní i po volbách v červnu.

To znamená, že pověří sestavením vlády nejsilnější stranu?

Já s tím počítám.

Ovšem když to nejsou výpady, které by znamenaly nějakou ústavní krizi, podle vás je možné zmiňované výpady brát na lehkou váhu, jen jako folklór, český politický folklór?

Ne, nelze, samozřejmě a je to proto, že se vměstnají určitá napětí, výhrady, výčitky, tím, že ti lidé nemají možnost o nich mluvit vážně, polovážně i žertem v sálech honosných i v hospodě nebo tam, kde se právě potkají, pak to samozřejmě vede k takto ostrým slovům a k takovému drsnému tónu, který jsme právě slyšeli. Kdyby ti lidé měli možnost se jeden druhého zeptat: "Jak jsi to myslel?" "Co toto znamená?" ...

Nechcete k tomu přispět, například nějakou společnou večeří?

Já se necítím být smiřovatelem prezidenta a předsedy sněmovny, ale kdekoliv každý den při všech příležitostech se snažím být tím, který v té jakoby tiché poště mezi politiky předává zprávy přesně, který pokud možno není jen tím prostředníkem, ale tím, u kterého se lidé setkávají, já se o to snažím od rána do večera, je to hodně namáhavé, ale myslím si, že to přináší výsledky.

Jaké?

Já alespoň kolem sebe v Senátu žádné husto necítím.

Ale husto je mezi prezidentem republiky a dolní parlamentní komorou. Pokud vezmu statistiku: Od chvíle, kdy se Václav Klaus stal předsedou Poslanecké sněmovny, navštívila tuto instituci hlava státu dvakrát, Senát čtyřikrát. Neměla by měřit hlava státu všem stejně?

Já si myslím, že prezident Havel přišel do Senátu proto, že se tam projednávalo něco, na čem mu velmi záleželo, pozvali jsme ho na veřejné ...

Sněmovna nic takového neprojednávala?

Veřejné slyšení, které sněmovna nepořádá o zahraniční politice. Ne, já si nemyslím, to by bylo malicherné, kdyby prezident republiky vyměřoval svojí přízeň oběma komorám, prostě mu to tak asi vyšlo, že je třeba spíše oslovit senátory než poslance, ne v tom to není.

Vy jste 27. února poskytl rozhovor deníku Mladá fronta DNES, v němž jste k chybám Václava Havla doslova uvedl: "Parlament je složen z politických stran, to je realita, kterou je potřeba za všech okolností respektovat. Pokud chce hlava státu něco prosadit či ovlivnit, tak musí se stranami jednat, zejména ze začátku měl být s nimi prezident Havel v intenzivnějším kontaktu. Se všemi stranami." Existuje podle vašeho mínění nějaká propast mezi hlavou státu a politickými stranami, která se prohlubuje?

Já jsem řekl na začátku našeho rozhovoru, že se všichni politickému stranictví učíme, že to moc neumíme. Já si myslím, že jsme to moc neuměli ani za první republiky. Ano, na tom co jsem řekl, na tom trvám, pokud chce hlava státu něco ovlivnit, musí mluvit s těmi, z nichž se skládá parlament a ten se neskládá z 200 poslanců a 81 senátorů, ten se v politické realitě skládá z politických klubů a tam je třeba přicházet, vyvracet námitky, zodpovídat otázky, je to klopotná práce, která někdy přinese výsledky, někdy ani to ne, ale nejde to dělat jinak.

I vicepremiér a senátor Pavel Rychetský, kterého česká média líčí jako zastánce Václava Havla, si v tomto pořadu posteskl nad špatnou komunikací Václava Havla s vládou. Připomeňme si slova Pavla Rychetského pronesená 14. února.

Pavel RYCHETSKÝ, vicepremiér, senátor /zvukový záznam/: To, co mi schází, je absence komunikace. Pan prezident je podle ústavy součástí moci výkonné, vláda odpovídá za jeho akty, to říká výslovně ústava, za jeho jednání a mě třeba mrzí, že pan prezident tak tři roky už nenavštívil schůzi vlády, možná dva, ale rozhodně nejméně dva až tři roky, že je tady prostě jistá absence komunikace. Patrně to začalo opravdu konfliktem tehdy mezi panem prezidentem, panem premiérem o jmenování guvernéra a fakt je, že od té doby jsou, já nemohu říct, na jakém stupni jsou ty vztahy, prostě jsou nulitní, neexistují, nejsou žádné vztahy mezi vládou a panem prezidentem, vlastně si jen dopisujeme a já jsem z toho nešťastný.

Prezident Václav Havel názor Pavla Rychetského popřel statistikou svých účastí na zasedání Bezpečnostní rady státu a vlády. Myslíte si, že po volbách se ona nekomunikace změní a je to i důsledek předvolební kampaně, že se může schématicky jevit česká politika jako všichni proti Havlovi?

Já myslím, že to by nebylo dobré a určitě by si to ani prezident republiky nezasloužil, jeho výkony na poli zahraniční politiky jsou naprosto nesporné a já jsem přesvědčen, že jednou právě tyto jeho aktivity, které souvisí s bezpečnostním zajištěním, budou nejvýše hodnoceny z celé jeho dlouhé politické dráhy.

Nemůžete ovšem popřít, že stížností na nekomunikaci Václava Havla je v poslední době trochu víc.

Já tu nekomunikaci vidím leckde jinde kolem sebe, to prostě není jen problém prezidenta republiky. Vždyť si všimněte, kolik závažných polemik se opravdu ventiluje až přes noviny, až přes televizi. To je nenormální, je vůbec nenormální, že prostě ...

Je to kvůli času před volbami nebo obecně problém?

Je to bohužel zatím problém obecný. To je nenormální, že prostě ty publicistické pořady obsazují politici, to tak ve světě není. Tam jsou špičkoví komentátoři, třeba byste tam seděl i vy, když dovolíte, a jsou tam sem tam politici, ale není to tak, že si večer v neděli politici komentují, co ti, kteří byli před kamerami, právě řekli, z toho se stává hrozný český zlozvyk, takže to není opravdu problém jen hlavy státu, to je problém obecný a já tomu dost dobře nerozumím, proč tomu tak je. Já sám cítím, že vždycky nebo téměř vždycky po rozhovoru s někým, s kým třeba na dálku velmi nesouhlasím, když se rozcházíme, tak třeba zůstávám u toho nesouhlasu, ale přeci jen jsem lépe porozuměl jeho motivům, něco mi vysvětlil a nikdy to není tak napjaté, jak to bylo předtím. Všem by se ulevilo a nemuseli bychom se častovat různými charakteristikami v novinových titulkách.

Další téma: Dění kolem tzv. Benešových dekretů. Benešovy dekrety se staly součástí i předvolební kampaně v České republice. 27. března, po zasedání Bezpečnostní rady státu, vystoupili předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus a premiér Miloš Zeman s tím, že o dekretech bude jednat Poslanecká sněmovna. Hovoří Miloš Zeman.

Miloš ZEMAN, předseda vlády ČR /ČSSD/ /zvukový záznam/: Dva poslanci Poslanecké sněmovny České republiky, kteří se jmenují Václav Klaus a Miloš Zeman, se dohodli, že vyzvou poslanecké kluby svých politických stran, aby iniciovaly na nejbližším, tj. dubnovém, zasedání Poslanecké sněmovny projednání bodu, který se jmenuje "Stanovisko Poslanecké sněmovny k problematice dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše".

Václav Klaus slova premiéra Miloše Zemana rozvedl a vysvětlil, proč je nutné, aby o dekretech jednala dolní parlamentní komora.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Ano, považuji zahraničně politickou situaci vzniklou kolem debaty o tzv. Benešových dekretech za velmi vážnou, za něco, co není možné podceňovat a jsem také konfrontován názory celé řady poslanců v naší sněmovně, a proto jsme s předsedou vlády chvíli o tom diskutovali a zjistili jsme, že máme shodný názor na tuto věc a že by bylo vhodné, aby ještě před ukončením tohoto volebního období Poslanecká sněmovna k tomu vyslovila své jasné stanovisko formou jakéhosi usnesení, deklarace nebo něčeho podobné. Čili to považujeme za věc nezbytnou, důležitou a bylo by fér, aby to tato sněmovna ještě udělala.

Slova Václava Klause pronesená 27. března. Proč Senát, jehož jste předsedou, dosud neuspořádal veřejné slyšení o problematice tzv. Benešových dekretů, když si jako předseda této instituce zakládáte na tom, že druhá parlamentní komora je pojistkou demokracie a má v některých tématech, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, nadhled? Proč nebylo veřejné slyšení?

A co když bude veřejné slyšení?

Může se situace pročistit, může být navrženo nějaké řešení, nemusí se celá věc stát jen součástí předvolebního boje.

Víte, politika má svůj rytmus a ten předvolební čas není nejvhodnější k tomu, abychom se triumfovali v tom, jak důslednými obránci národních zájmů jsme. Já si myslím, že se celkově v té debatě dostáváme do defenzívy vlastní vinou, že se není čeho obávat, já jsem o tom hluboce přesvědčen. My se dokonce dostáváme pod tlak v důsledku výroků českých politiků a vybuzujeme reakce, na které potom reagujeme. To je věc sněmovny, jestli se sejde, nebo ne, to nebudu komentovat, vím, že jeden z našich výborů zvažuje svolání veřejného slyšení, ale ...

Má otázka zněla: Do defenzívy se možná Česká republika nemusela dostat, pokud by veřejné slyšení bylo dřív a pokud by se otázka Benešových dekretů vyřešila dříve, nikoliv v čase předvolební kampaně?

Nedělejme ty problémy složitějšími, než jsou. Já si myslím, že jsme se začali, že se nám podařilo se tak trochu vystrašit a já nevidím v tuto chvíli žádnou krizi, na kterou bychom museli bezprostředně reagovat. Obávám se, že někteří politici myslí na hlasy voličů. Dekrety jsou platné a budou platné, s majetky samozřejmě v pohraničí se nebude hýbat. Nevím, proč to zpochybňujeme tím nebo také tím, že se domáháme nějakých záruk, snad budeme volat vítězné mocnosti z druhé světové války, aby nám potvrdily, že se poválečné uspořádání nebude měnit. Vždyť se tím označujeme za slabé a provinilé, stůjme klidně na svém a nevyvolávejme reakce, kterých se pak sami bojíme.

Interpretuji si správně vaše slova, že k defenzívě přispěly výroky premiéra České republiky a předsedy Poslanecké sněmovny?

Řekl jste to a já vám nebudu odporovat.

19. března jste ovšem ve stati, která má název "Vyhaslé dekrety, co přesně to znamená", doslova napsal: "Měli bychom říci přesně, jednoznačnou právnickou řečí, že dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše jsou a zůstanou platné, že je nebudeme rušit, ale že tehdy a tehdy nebudou už účinné." Konec citátu.

Ano, to je pravda, já si myslím, že podle jedné právnické interpretace dokonce už tu účinnost ztratily, a to přijetím Listiny základních práv a svobod a my na tom nemusíme nic měnit. O nějakém rušení nemůže být řeči, to nejsou samozřejmě dekrety, ale to vy jste správně řekl takzvané, ony se z nich staly zákony a pak z některých ústavní zákony, takže o rušení dekretů vůbec nemůže být řeči.

Podle vás jsou tedy de facto neplatné ...

Jde o to, aby pro budoucnost z těchto norem nemohly a my nechceme, aby vznikaly a nepotřebujeme to, aby vznikaly žádné nové právní vztahy, nová práva, nové povinnosti. To, co se týká minulosti, s tím se nehne, to prostě platí a bude platit a kdokoliv o tom vzbuzuje pochybnosti, tak se chová nezodpovědně a straší naše lidi.

Když se ovšem vrátím k vašemu textu: Proč nedošlo k tomu, že jasnou právnickou řečí nebylo k Benešovým dekretům zatím v České republice řečeno to, co požaduje třeba rakouská nebo německá strana, tedy že tehdy a tehdy jsou dekrety neúčinné?

Žádná rakouská a německá strana, víte, oni často ani neví, o čem mluví. Já jsem se o tom v řadě debat přesvědčil, oni vůbec neví, co to byly ty tzv. Benešovy dekrety a ...

O to víc je to asi chyba české strany, že má informovat.

To je něco jiného.

Černínský palác.

Já si myslím, že Černínský palác zrovna v tom dělá docela dost, ale teď v těch debatách s evropskými politiky se ukazuje, že oni se, že ti svědomití se jen ptají, ptají, protože konstatují, že o tom nic nevědí a my nejsme pod tlakem žádných požadavků a nesmíme se pod něj dobrovolně dostávat. Dekrety platí a rušeny nebudou. Druhá věc je, že je třeba říci, že už od toho 1. ledna 1992, kdy byla přijata Listina základních práv a svobod, už se z nich nedají vyvozovat žádné nové právní vztahy nebo, že dejme tomu, to bude platit od 1. ledna příštího roku, na tom se ještě podle mého názoru musíme domluvit, ale to není věc žádné smrtelné závažnosti. Důležité je pro naše občany, že se nic rušit nebude.

Domluví se na tom podle vás ještě tato politická reprezentace nebo je potřeba počkat po volbách v červnu?

Tak pokusit se o to je možné, ale já myslím, že vy stejně jako já tušíte, že mnohem vhodnější čas by pro to byl po volbách, kdy se mluví věcně a kdy se nehoní voliči.

To znamená, že pak mohou obě komory parlamentu přijmout nějakou takovou ...

Dobře, ale nic se tady zásadně měnit nebude.

Řekl jste to několikrát.

Žádná retroaktivita, nic takového, prostě všechno, co vzniklo na základě těch dekretů, je neměnné a nezpochybnitelné, a to je to základní poselství, které pořád rozmazáváme tím, že se dostáváme jakoby pod nějaké tlaky.

Občanská demokratická strana ale ústy svého předsedy Václava Klause před několika týdny navrhla vládě, aby součástí přístupové dohody o vstupu České republiky do Evropské unie byla i klauzule, která zaručí nezpochybnitelnost vlastnických a právních vztahů, jež jsou založeny na poválečném uspořádání.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: A já jsem s touto myšlenkou před několika týdny odeslal dopis předsedovi vlády Miloši Zemanovi, aby vláda zvážila učinění takového kroku, dál to není, ale v této fázi to je.

Zemanova vláda ovšem požadavek Václava Klause a jeho strany odmítla.

A dobře udělala.

Dobře udělala?

Ano.

Ovšem místopředseda ODS a stínový ministr zahraničí za tuto stranu Jan Zahradil však v rozhovoru pro BBC říká, že jeho strana však tento nápad určitě opráší po červnových volbách do Poslanecké sněmovny.

Jan ZAHRADIL, místopředseda ODS a stínový ministr zahraničí /zvukový záznam/: Já myslím, že v tuto chvíli nemá význam snažit se vládu přesvědčovat o něčem, o čem zřejmě sama přesvědčena není a přijde to případně na přetřes při sestavování nové vlády nebo vládní koalice po volbách. Já myslím, že ten požadavek na stůl položit musíme a uvidíme, jak intenzivně je našimi případnými partnery vnímán. My ho budeme samozřejmě oprašovat v závislosti na tom, jak se bude chovat druhá strana, pokud bychom například dostali zcela jasné explicitní záruky, které by například řekl rakouský kancléř nebo by je například řekl bavorský kancléř, že o majetky a o majetkové restituce v žádném případě nejde, že jde spíš o jakousi politickou symboliku, ve které žádné majetkové restituce nepřicházejí v úvahu, tak bychom samozřejmě takové ujištění brali vážně a potom by asi ten požadavek nebyl tak aktuální. Pokud ale máme důvodné obavy a máme důvody se domnívat, že v pozadí této aktivity skutečně stojí snaha o rozpoutání nějakého nového kola restituce a eventuálně o prolomení onoho roku 48 jako hranice pro restituce, tak máme jedinou povinnost, a to je jako čeští politici chránit majetková a vlastnická práva českých občanů.

Jan Zahradil, místopředseda ODS a stínový ministr zahraničí. Co byste řekl tomu, pokud by možný koaliční partner Koalice, tedy ODS, a možný vítěz červnových voleb, s takovým návrhem přišel?

Nechápu, proč se používají taková slova, jako že my teď potřebujeme i nějaké záruky, že tu je nějaké ohrožení. Předseda ODS dokonce píše nebo mluví v rozhovoru s Mladou frontou 23. 2. "Je zde zájem o revizi koneckonců i teritoriálního uspořádání po druhé světové válce." To prostě není pravda. Chovejme se sebevědomě a klidně a nedoprošujme se jako nějací provinilci nějakých záruk, které nepotřebujeme.

Je to obecně podle vás růst nacionalismu, čeho jsme svědky v Evropě jako takové?

No, o tom vážně přemýšlím, jsou tu určité náznaky, ve střední Evropě nepochybně, někteří se utěšují tím, že to tak před volbami bývá. Já to nemohu vyloučit, ale počkáme si, ty volby budeme mít za nějaký čas za sebou. Je to docela tristní, protože to vypadá jako, kdyby teď když se otevírají brány do Evropské unie, jako kdyby se teď oživovaly spory ještě poválečné, jako kdyby to, kvůli čemu Evropská unie vznikla, tzn., aby se neopakovaly války v Evropě, jako kdyby to znovu bylo zpochybňováno, ale uvidíme po volbách. Možná, že se mnozí politici uklidní.

Říká Petr Pithart, předseda Senátu. Děkuji za váš čas a někdy příště na shledanou.

Citace rozhovoru v médiích

Evropský parlament už dostal analýzu dekretů čs. prezidenta

Právo, 4. 4. 2002, strana 8 - Čs. prezidentské dekrety sice tvoří platnou součást českého právního řádu, ale nemohou zakládat nové právní vztahy v současnosti ani v budoucnosti a nemohou být v rozporu se souhrnem právních norem Evropské unie, protože se zabývají jinými problémy. Vyplývá to z analýzy zpracované zvláštní expertní skupinou ministerstva zahraničních věcí, kterou včera předal předsedovi zahraničního výboru europarlamentu Elmaru Brokovi český velvyslanec při EU Libor Sečka.

"Využil jsem předání k diskusi jak o dekretech, tak obecněji o úloze europarlamentu. Měli jsme poprvé příležitost věcně diskutovat zejména o doprovodných jevech kolem dekretů," řekl Právu Sečka. Informoval, že analýza má dvě části, první odpovídá na otázku, jak Česko vnímá místo dekretů ve svém právním řádu. "Jsou jeho platnou součástí, první vztahy na nich v minulosti založené jsou a zůstanou platné, ale dekrety nemohou ani v současnosti, ani v budoucnosti zakládat nové právní vztahy," uvedl Sečka.

Druhá část analýzy dokazuje, že právo EU nepokrývá oblast, které se dotýkají dekrety, tedy ani privatizací, konfiskaci apod. Analýza dokazuje i to, že v české legislativě neexistují diskriminační prvky. Pokud by se za něco takového považoval požadavek českého občanství pro některé úkony, odstraní to automaticky vstup Česka do Unie.

Podle velvyslance přijal Brok dokument jako příspěvek do diskuse. "Shodli jsme se na prospěšnosti věcné diskuse bez zbytečných emocí," řekl. Brok zdůraznil, že europarlament nechce žádný návrat do minulosti. Není veden zájmem o restituce, ale zajímá se o uplatňování dekretů jako práva. Sečka předpokládá, že parlament si na základě analýzy udělá věcný závěr. Upozornil ale, že Brusel musí počítat s projevem ostrého nesouhlasu, pokud by europarlament schválil rezoluci o rozšíření, v níž se ČR podezřívá z neplnění politických kritérií a ukládá zrušení dekretů.

Benešovy dekrety nebudou rušeny a s majetky v pohraničí se nebude hýbat, řekl včera BBC předseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL)."Všechno, co vzniklo na základě těch dekretů, je neměnné a nezpochybnitelné... Kdokoli o tom vzbuzuje pochybnosti, tak se chová nezodpovědně a straší naše lidi," poznamenal. Česko se podle něj v debatě o dekretech dostává do defenzívy a pod tlak v důsledku výroků českých politiků.

Pithart: Dekrety platí, rušeny nebudou, s majetky se nebude hýbat

PRAHA 3. dubna (ČTK) - Benešovy dekrety, na jejichž základě byli po druhé světové válce odsunuti sudetští Němci a jejich majetek zabaven, jsou a budou platné. Nebudou rušeny a s majetky v pohraničí se nebude hýbat, uvedl dnes v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC předseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL).

"Chovejme se sebevědomě a klidně a nedoprošujme se jako nějací provinilci nějakých záruk. My je prostě nepotřebujeme," prohlásil rezolutně Pithart. Reagoval tak na návrh ODS, podle níž by neměnnost poválečného uspořádání měla ČR zaručit smlouva o vstupu do Evropské unie. Vláda podle Pitharta udělal dobře když tento návrh odmítla.

"Všechno, co vzniklo na základě těch dekretů, je neměnné a nezpochybnitelné. ... Kdokoli o tom vzbuzuje pochybnosti, tak se chová nezodpovědně a straší naše lidi," poznamenal Pithart. Česko se podle něj v debatě o dekretech se Česko dostává do defenzívy a pod tlak v důsledku výroků českých politiků. Předseda Senátu nepopřel, že má na mysli předsedy Poslanecké sněmovny a vlády Václava Klause (ODS) a Miloše Zemana (ČSSD).

"Předvolební čas není nejvhodnější k tomu, abychom se trumfovali v tom, jak důslednými obránci národních zájmů jsme," řekl Pithart. Klaus a Zeman chtějí, aby sněmovna na dubnové schůzi k dekretům zaujala stanovisko. Ke společnému prohlášení vyzvali občanské a sociální demokraty také lidovci a unionisté.

Česká mise při Evropské unii dnes v Bruselu předala Evropskému parlamentu právní analýzu České republiky takzvaných Benešových dekretů. Česká strana je přesvědčena, že Evropský parlament nemá v souvislosti s dekrety zájem zpochybňovat poválečný vývoj ani směřovat ke kompenzacím nebo restitucím.citace rozhovoru