Luděk Niedermayer, viceguvernér ČNB
Čtvrtek 31. ledna 2002

Poslechněte si rozhovor v RA

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích

Kurz české koruny už delší dobu dělá starosti České národní bance, česká měna se nadále pohybuje pod hodnotou 32 koruny za euro. Viceguvernér České národní banky Oldřich Dědek považuje kurz koruny za nadhodnocený a dodává, že intervence centrální banky jsou i nadále ve hře/ukázka/: "Postoj české bankovní rady je k intervencím stejný jako v minulosti, stále intervence považujeme za legitimní nástroj měnové politiky. Vycházíme z toho, že současné posílení kurzu představuje neopodstatnělý výkyv fundamentálními faktory, z toho plyne, že jsme připraveni tento nástroj aktivovat, ale samozřejmě nemůžeme na veřejnosti sdělovat bližší podrobnosti."
Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer.Když jste byl prezidentem republiky jmenován do Bankovní rady České národní banky, bylo vám necelých 30 let, v centrální bance jste však deset let, tedy od svých 26. V západoevropských centrálních bankách není běžná tak strmá kariéra, není-liž pravda?

Je pravda, že to není běžné.

Jak staří jsou vaši kolegové?

Záleží to země od země, v těch transportujících se ekonomikách se nyní setkáte už často s velmi mladými lidmi, protože ti starší obvykle nemají zkušenosti z některých oblastí, které jsou pro centrální banky velmi důležité, jako je poznání a fungování finančních trhů a opačně apod. A naopak v těch zavedených centrálních bankách jsou tam obvykle na těch nejvyšších postech lidé staršího věku.

Které zkušenosti, když jste do centrální banky přišel, bylo nejtěžší nasbírat?

Já jsem měl to štěstí, že jsem začal v bance pracovat v oblasti finančních trhů, kde tehdy mladí lidé s dobrým technickým vzděláním nebo matematickým vzděláním měli velkou výhodu a přes ty finační trhy jsem se dostával naopak k té ekonomice a k té měnové politice, čili to byl do jisté míry ne úplně typický přístup, kde spíš klasičtí ekonomové se učí o tom reálném světě, ale pro mě to bylo velmi výhodné.

Není-liž pravda, tak vy jste vystudoval nikoliv ekonomii, ale přírodní vědy.

Matematiku.

Jaká rizika podle vás má tak rychlá kariéra, dostat se v necelých 30 letech do bankovní rady a v necelých 35 být viceguvernérem?

No určitě je třeba si hlídat, aby člověk neztratil sebekontrolu nad tím, jestli je opravdu tak dokonalý, jak se zdá z té funkce, čili důležité je opravdu stále mít nějakou takovou schopnost se učit a uvědomění si, že člověk nikdy neví všechno.

Jak se hlídá Luděk Niedermayer?

Těžko.

Proč?

Myslím si, že to správné slovo je možná pokora, pokora před tím, že věci jsou strašně složité a čím víc se učíte, tak tím víc si uvědomujete, jak jsou složité.

A není také rizikem to, že dříve může přijít strmý pád dolů?

Samozřejmě. Já myslím, že na tu funkci v centrálních bankách obecně je dobré se dívat jako na funkci propůjčenou, je to koneckonců v tom mandátním dopise od prezidenta, kde je řečeno: "Od toho data do tohoto data máte propůjčenou tuto významnou funkci, dělejte ji pořádně a potom se uvidí".

Jak dlouho podle vás může člověk dělat člena bankovní rady, aby měl nové myšlenky, aby nebyl brzdou centrální banky?

Já jsem o tom vedl diskusi s některými ze svých kolegů, kterých si velmi vážím, a mám pocit, že kdyby ten mandát byl příliš krátký, řekněme 4, 5 let, tak i když člověk ..., mnoho lidí jde do těch funkcí teď s vynikajícím ekonomickým vzdělání, tak přeci jen ta realita je mnohem složitější a je tam nějaká učící křivka. Myslím si, že na tu řádnou úroveň té učící se křivky se člověk, alespoň obvykle, pár let drápe, čili by ...

Pár let je podle vás kolik, ta učící křivka?

Tak já jsem byl v centrální bance od začátku, v době, kdy se tam spousta věcí měnila a také ta měnová politika, tak, jak ji chápeme, teď byla něco úplně jiného než to, co jsem poznal v tom roce 1996, čili bych řekl, že první tři čtyři roky bylo dokonce období, kdy se člověk o tom stále něco učil. V každém případě ale potom hrozí to, že tady této fantastické funkce, této skvělé velmi zajímavé práce by si mohl ten člověk přestat vážit, aby ji vykonával příliš dlouho.

Příliš dlouho je jak dlouhá doba?

Tak třeba v tom našem zákonu, a není to úplně neobvyklé, je omezení na dva funkční termíny, které jsou teď šestileté, myslím si, že kdyby měl někdo v životě ambice stát se doživotním členem bankovní rady nebo guvernérem, jako to koneckonců v některých zemích existuje, tak je možné, že jednak začne ztrácet tu sebereflexi a jednak si přestane té práce vážit, což by byla velká škoda.

Podíváme-li se na právní vymezení České národní banky a bankovní rady, je podle vás ideální 6letý mandát a maximálně dvě funkční období?

Já si myslím, že to není vůbec špatné řešení.

Je nějaké horší?

Myslím si, že to, že ten mandát nemůže být více než dvakrát, je správné, myslím si, že kdyby ten jeden mandát byl kratší než 6 let, že by to bylo špatně, čili si myslím, že zákonodárci zvolili dobré řešení.

Už jen dny zbývají do chvíle, kdy vám vyprší první 6letý mandát v Bankovní radě České národní banky a záleží na prezidentovi republiky, zda budete jmenován do bankovní rady na druhý mandát, tedy na dalších 6 let. Předpokládám, že mi řeknete, že nejste nervózní, protože nad tím nemáte čas přemýšlet, předpokládám správně?

Předpokládáte správně, přeci jen mi stále ještě běží dny a týdny toho mandátu a asi bych se měl soustředit na to dělat tu moji práci dobře. Vy jste tady také řekl, že záleží na prezidentovi, samozřejmě záleží na mém zájmu, ale musím říct, že té práce si stále velmi vážím.

Jak lobbujete?

Nelobbuji, samozřejmě vůbec nelobbuji. Snažím se dělat tu práci dobře a sám si tak skládám myšlenky v hlavě.

Jaké?

Myšlenky o tom, co se povedlo, co se nepovedlo, co mohlo být lepší, co centrální banku čeká v následujících letech apod.

O nich v tomto pořadu bude řeč. Přemýšlel jste o variantě, byť už jste to naznačil v předchozí odpovědi, že byste po šesti letech strávených v bankovní radě již o prodloužení mandátu neměl zájem?

Samozřejmě, už tím, že jsem nikdy nepředpokládal, že v centrální bance se profesně, bankéřsky, ekonomicky narodím, že tam jednoho dne umřu, já jsem vždycky počítal s tím, že jednoho dne zkusím nějaké jiné výzvy privátního sektoru nebo nějaké jiné instituce, čili s tím jsem počítal od začátku.

Ale nepředpokládám, že byste teď dal najevo, že nechcete být jmenován podruhé?

Pokud bych to chtěl dát najevo, tak to nebude ani v tomto rádiu, ani v jiných médiích, ale probíral bych to jiným způsobem.

Připadá ta varianta vůbec ještě v úvahu před koncem února, kdy vám vyprší druhý mandát?

Ne, já myslím, že to je o tom, že do konce toho mandátu budu pracovat a co se stane ten první den po tom mandátu, se rozhodne někdy před tím, stejně žádný spěch na rozhodnutí není v žádném případě. Kdybych z centrální banky odcházel, tak se stejně několik měsíců budu v centrální bance pohybovat proto, abych neměl jakousi výhodu vynášení informací atd. Čili opravdu není spěch a já se necítím ani nervózní, ani vystresován, snažím se užívat si poslední týdny toho mandátu a pracovat tak, jak je třeba.

Dovolte, abych citoval deník Právo z 11. ledna 2002. "36letý Niedermayer je však trnem v oku řadě politiků, především Občanské demokratické strany a České strany sociálně demokratické." Přišel jste si během 6 let strávených v Bankovní radě České národní banky jako trn v oku některého z českých politiků, a ponechme stranou stranu politikovu?

Jako trn jsem se necítil, otázka je, jestli nějaké oko něco takového vnímalo. V každém případě já jsem vždycky chápal tu nezávislost centrální banky nejen jako nezávislost ze zákona, ale i jak určitou nezávislost osobní, tzn. že dostat se do nějakých příliš blízkých kontaktů s určitým politickým spektrem, ať už je to jakékoliv, by tuto nezávislost mohlo zpochybňovat, tzn. že jsem se spíš těmto věcem vyhýbal. Zároveň se někdy může stát, že když člověk prezentuje své ekonomické názory, které se můžou často dotknout politické oblasti, tak se nestane příliš populární, to se mi možná stalo, ale ...

Dal vám to některý z politiků najevo v průběhu těch minulých 6 let?

Osobně ne, člověk se občas něco dozvídá z jiných rukou.

A z jiných úst?

No, něco jsem takového občas slyšel, ale nemyslím si, že by to bylo tak vážné.

Čím jste nejvíce poškádlil, co dolehlo k vašim uším?

Mám pocit, že spíš než názory na fiskální politiku se celé řadě nelíbí ona údajná vize, že v centrální bance žijí nějací jestřábi a hrdličky a ti jestřábi nejsou populární a hrdličky jsou populární, a já jsem byl zařazen mezi ty jestřábi, tak to možná není úplně příjemné, respektive to dráždí některé politiky. Také jsem občas, ale to už je velmi dávno, prezentoval dosti silně názory na transparenci kapitálového trhu apod.

Teď už jsou v bankovní radě jen hrdličky?

Samozřejmě, všichni jsme tam hodní a milí lidé, kteří se ale zároveň snaží dělat tu práci tak, jak mají.

Jsou podle vás politické vlivy dopadající na centrální banku v České republice větší či menší než vlivy u vašich kolegů v západní Evropě?

Z hlediska zákona si ta centrální banka stojí opravdu dobře, naše centrální banka, a je to jen o té osobní nezávislosti, tzn. jestli to, co čtete v novinách, co říkají jednotliví politici, jestli na vás působí jako červený hadr a domníváte se, že tím poškozují vaši nezávislost. Víte, já mám totiž pocit, že udržet si tu úplnou nezávislost je komplikované. Na jedné straně se musíte vyhýbat tomu, abyste poslouchal, co vám politici nebo někdo jiný radí, a na druhé straně nesmíte odmítat provádět něco jen kvůli tomu, že nějaký politik řekl, že je to dobře, čili je třeba najít takovou tu střední cestu, ale myslím si, že si stojíme dobře jak po té institucionální stránce, tzn. z hlediska toho zákona, tak po té osobní stránce.

Vy se asi často setkáváte s kolegy z bankovních rad centrálních bank států západní Evropy, když se bavíte v soukromí, co jim ve skrytu duše nejvíce závidíte?

Já bych řekl, že z profesního hlediska oni spíš závidí nám, protože teď, co se tady ekonomicky odehrávalo v těch posledních deseti letech, byl prostě unikátní proces a mnoho ekonomů by dalo něco za to, aby se ho mohlo účastnit.

I s těmi negativy, které ona ekonomická transformace přinesla?

Samozřejmě to, co vás mrzí, jsou problémy, které nemusely nastat. Celá řada problémů asi objektivně nastat musela, mrzí vás to, co nebylo nutné.

Pokud byste měl ten vliv a moc, co byste ve vztahu k České národní bance okamžitě změnil?

Já myslím, že toho zase tak moc není třeba změnit. Já bych byl spíš rád, kdyby náš vztah k veřejnosti se stále zlepšoval z hlediska toho, aby lidé víc věděli, co centrální banka dělá, proč to dělá, za co jí nepřímo ze svých daní platí.

Proč to podle vás občané České republiky nevědí?

Je to dlouhý proces, za dob komunismu nějaké ponětí o ekonomice, o ceně peněz, o makroekonomice nebylo, protože všechno bylo plánované a těch deset let je na jednu stranu dlouhá doba, ale na druhou stranu to bude zřejmě trvat déle, čili je to o tom, jak jsou děti vedeny výchovou k tomu, abych chápaly, co jsou to peníze, jakou mají roli atd. Dá se to urychlit pouze do jisté míry a já mám pocit, že z hlediska té transparence, toho otevření se centrální banky se s našimi dá poměrně dost.

Ale podle vás je centrální banka směrem k veřejnosti stále málo otevřená?

Já bych spíše řekl, že děláme to, co je teď možné, je otázka, jestli jsme schopni nějak jednoznačně zrychlit tento proces. Já myslím, že ty možnosti jsou omezené.

Když už jsem dnes jednou citoval deník Právo z 11. ledna 2002, budu jej citovat podruhé: "Náměstek ministra financí Tomáš Potměšil by se mohl stát vážným kandidátem do Bankovní rady České národní banky, pokud prezident neobnoví mandát viceguvernéra Luďka Niedermayera." 30. ledna 2002 ministerstvo financí zveřejnilo zprávu, že ministr financí Jiří Rusnok odvolal ke konci ledna z funkce náměstka právě pana Potměšila, přičemž Potměšil o odvolání sám požádal, dovede vás podobná zpráva znejistit, když jsem vám ji teď přečetl?

Ne, spíš mě pobaví, jak komplikovaně jsou lidé schopni přemýšlet a spekulovat, určitě ne.

Podle vás je to jen spekulace, že Potměšil může nahradit Niedermayera?

Já myslím, že se může najít celá řada kandidátů a je na panu prezidentovi, aby posoudil, který je nejvhodnější a tomu nabídnul funkci.

v České národní bance jste se v uplynulých deseti letech, a sám jste to řekl, věnoval a věnujete vývoji na finančních trzích, zajímáte se o to, jakým způsobem centrální banka peníze investuje, když budeme hovořit lapidárně. Kterou investici České národní banky z posledních šesti let, co jste v bankovní radě, byste označil za investici nejhorší?

Já bych vám spíš paradoxně řekl, co byl náš nejvýhodnější obchod.

Ale, pane viceguvernére.

Ne, my se samozřejmě ...

Buďme nejdříve negativističtí a pak si řekněte ten nejlepší.

Negativistický, to znamená, co bylo špatně.

Nejhorší obchod centrální banky, nejhorší investice za posledních 6 let?

No, abych vám řekl pravdu, my už těch posledních 6 let, možná 8 let, máme velmi pevná pravidla a ono to funguje tak trochu jako automat. Samozřejmě vždycky kdybyste věděli, co se stane do budoucna, tak byste se mohli zachovat možná trochu jinak, ale nepřeceňujte to, jak my můžeme rozhodovat, tzn. ten systém funguje stejně, i když euro mají vyšší úroky, dolary mají nižší úroky, my investujeme fixně zhruba tři čtvrtiny do eura a jednu třetinu do dolarů a uvnitř každé té měny máme stanovená velmi pevná pravidla.

Buďte otevřený směrem k daňovému poplatníkovi Moravcovi a řekněte jeden obchod, který podle ...

Vyšel špatně?

Ano.

Já myslím, že v oblasti spíš, já bych hledal ty nevýhodné obchody nebo obchody, které bych raději neviděl v oblasti snahy stabilizovat některé beznadějné případy českých bank. To si myslím, že byly transakce, které se později ukázaly jako nevýhodné.

Můžete říci, které konkrétní banky s odstupem času a jejich sanace se ukázala jako nevýhodná a co byla skutečně špatná investice centrální banky?

Neúspěšné jsou ty sanace, kdy stát se snaží vynaložit nějaké prostředky a ty peníze nestačí, aby něčeho dosáhly, aby dosáhly toho cíle, tzn. té stability toho bankovního sektoru.

Které banky to konkrétní byly?

Víte, že to už je tak dlouho, že já bych si snad ani nevzpomněl na ta jména, je to ten sektor malých českých bank, který nás opustil v druhé polovině 90. let.

Podle vás tedy stát nemusel tolik zaplatit za sanaci českých bank, viděno dnešníma očima?

Já bych řekl, že jsme tehdy asi neměli dostatek dobrých informací, abychom vždycky přijali dostatečně rychle ta řešení, která by sice možná byla bolestivá, ale možná by byla o něco levnější.

Kdo jiný má ty informace mít než centrální banka?

My je samozřejmě máme mít, samozřejmě že máme mít ty informace, ale lidské poznání v danou dobu má své limity a občas, velmi často to bylo založené na tom, že informace, které nám bankovní managementy poskytovaly, nebyly pravdivé.

Dneska už se podle vás situace skutečně změnila natolik, že Česká národní banka má pravdivé informace od všech managementů bank?

Já myslím, že je to samozřejmě někde úplně jinde, tzn. ta situace je mnohem lepší. Tím se nedá říct, že je vždycky všechno úplně 100%, ale hlavně to, co se změnilo, jsou ty banky. Nemysleme si, že je možné, aby nějaký moudrý státní úředník dohlížel na soukromý sektor, třeba na bankovní sektor, a lidé, kteří by jinak v tom sektoru dělali nějaké lumpárny jen proto, že by tam byl dobrý úředník, se chovali jinak. Čili ty limity toho dohledu jsou koneckonců jasné, je to jako s tou policií, která občas chytí někoho, ale celá řada řidičů jezdí opravdu špatně.

Můžete připomenout číslo, kolik stála sanace českých bank daňové poplatníky v České republice?

To nemůžu, protože si to nepamatuji, ale je to samozřejmě částka nad 100 miliard, je to několik set miliard.

O kolik mohla být nižší podle vás, pokud byste informace ...

Já mluvím o některých případech, kdyby se přijalo tvrdší řešení rychle, tak si myslím, že ty úspory by v některých těch případech byly řádově, já nevím, desítek procent, ale určitě se nebavme o tom, že to nemuselo být několik set miliard a mohlo to být pár miliard. Ten objektivní náklad tady byl a ten spočíval v tom, jak ta ekonomika fungovala.

Když se podíváme na hospodaření... Ne, já jsem vám slíbil, že budete moci zmínit jednu úspěšnou investici, tak ji zmiňte.

Ale nemusím, aby to nevypadalo... To je taková trošku zlomyslnost. My jsme velmi vydělali na té kurzové krizi, kdy tehdy všechny banky, investoři propadli panice v roce 1997 a my jsme tehdy prodávali marku za 19,50, což z hlediska toho dnešního pohledu vypadá jako velmi dobrá investice.

Kolik jste na tom vydělali?

My to takto nepočítáme, ale my jsme tehdy intervenovali v rozsahu miliard dolarů, tzn. za miliardy dolarů jsme prodávali tyto poměrně drahé marky, protože nám tehdy nikdo nevěřil.

Když se ale podíváme na hospodaření České národní banky, není mnoho důvodu k radosti, hospodaření České národní banky je hluboce prodělečné. Ke konci roku 2001 propadl ..., podle Hospodářských novin, tedy ten propad dosáhl 25 miliard korun, ztráty vycházejí z kurzových rozdílů a 15 miliard z celkové částky je ještě rest z doby sanace právě bankovního sektoru. Považujete tak ztrátové hospodaření České národní banky za normální?

Je to vážné, ale je to bohužel normální. To jsou věci, které my nejsme schopni ovlivnit, to hospodaření opravdu závisí na tom, jak se vyvíjí směnný kurz, protože náš majetek, naše aktiva jsou v cizích měnách, jak jsem říkal v dolarech a v eurech, zatímco si půjčujeme od bank, respektive v rámci měnové politiky od nich tzv. stahujeme koruny. My dlužíme koruny, platíme korunový úrok, vlastníme dolary a eura a dostáváme eurový a dolarový úrok, což je ten problém.

Jaký byste si přál, aby byl výsledek hospodaření centrální banky?

No, podívejte se, tady kdybych řekl, co by vylepšilo hospodaření naší banky jednorázově, tak by to bylo, kdyby koruna prošla nějakou kurzovou krizí a strašně zdevalvovala, což je něco, co si samozřejmě nepřejeme. Tak já bych spíš spoléhal na to, že to naše hospodaření se bude pomalu v následujících letech zlepšovat a my budeme postupně tu ztrátu umazávat, protože přeci jen to hospodaření centrální banky nemůže být nadřazeno zájmům té ekonomiky jako celku.

Kdy podle vás bude ztráta umazána?

My jsme dělali celou řadu simulací na toto téma a zase se bavíme o horizontu deseti let, ale záleží to na předpokladech, jestli se naše předpoklady naplní nebo ne.

To znamená, že za deset let by mohla být smazána ztráta centrální banky?

Je to jedna z možností, my samozřejmě do té doby budeme pravděpodobně vstupovat do Evropské měnové unie, což bude mít zase vliv na hospodaření centrální banky, ale myslím si, že ten předpoklad, že by se postupně ta situace minimálně alespoň zlepšovala, je realistický.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Centrální banka zveřejnila novou makroekonomickou prognózu na rok 2002, růst hrubého domácího produktu snížila přibližně o 1 %, do rozmezí 2,4 až 3,4 %, centrální banka snížila i odhad inflace, která by se podle odhadu měla na konci roku 2002 pohybovat v rozmezí 2,5 až 3,8 %. Budoucí vývoj české ekonomiky má však mnoho nejistot, podíváme-li se do zprávy České národní banky, například načasování a intenzita zahraničního ekonomického oživení, dále pak nárazové výkyvy kurzu koruny a vývoj veřejných rozpočtů ve střednědobém horizontu. Nad kterou z nejistot se podle vašeho osobního názoru vznáší, obrazně řečeno, nejvíce otazníků?

Právě teď jsem já osobně znepokojen chováním směnného kurzu, protože to rychlé posilování sice zlevňuje našim občanům dovolené a nákupy nějakého zboží, ale kdyby přesáhlo nějakou přijatelnou míru a udrželo by se na té hladině delší dobu, tak by mohlo ohrozit něco, čemu se říká konkurenční schopnost, tzn. schopnost našich firem prodávat do zahraniční výrobky, na domácím trhu konkurovat dovozovým výrobkům a to by mohlo být vážné.

Pochopil jsem správně vaše slova, že pokud by se koruna a její hodnota stále držela pod 32 korunami za euro, což je aktuální kurz, že by mohlo dojít i k horšímu růstu, respektive k propadu růstu ekonomiky jako takové?

Já bych tam nepřidával tu hodnotu 32, ale v každém případě ta silnější koruna může v podstatě vést nepřímo k tomu, že ekonomika poroste pomaleji ...

Mohla by silná koruna i způsobit recesi?

Samozřejmě, čili tímto způsobem může způsobit recesi, protože firmy nebudou schopny prodávat své výrobky, protože se ty firmy dostatečně rychle nepřizpůsobí podmínkám v naší ekonomice.

Co je pravděpodobnější, opravdu recese způsobená kurzem koruny, protože je celkem logické z obav centrální banky, že vy musíte jako viceguvernér strašit, anebo pád veřejných financí, protože situace s veřejnými financemi v tom střednědobém horizontu je v České republice neudržitelná?

Teď nám nehrozí ani jedno z toho, když mluvím o rizicích té silné koruny, tak je třeba si uvědomit, že naše ekonomika roste a roste velmi dobře na to, jaká je světová situace, čili spíš se tady bavíme o riziku snížení ekonomického růstu, že by to třeba nebylo 3,5, ale 2,5, čili riziko recese nehrozí. Pád veřejných financí také nehrozí, to, co nám hrozí, je, že jednoho dne bez jakýchkoliv pochyb budeme muset dát stání finance dohromady, a to ne proto, že nás do toho nutí Evropská unie, ale proto, že je to prostě nutné. A čím později to uděláme, tím to bude bolestnější a ještě by se mohlo stát, že to začneme dělat v nějaký nevhodný moment, a to by pak bolelo ještě víc.

Ale z toho, jak, byť jste nezávislý na politické elitě, ale jak politickou elitu sledujete, tak připomeňme výroky politiků, už v roce 1996 i v roce 1998 se mluvilo o nutné změně struktury veřejných rozpočtů a výdajů. Zatím žádná politická elita v posledních šesti letech neměla tu odvahu onu strukturu udělat.

Ano, někdy se zdá, že někteří politici potřebují, aby došlo k vážné krizi, na to, aby začali něco dělat, ale my tady máme jednu velkou výhodu, a to je proces našeho vstupu do Evropské unie, kde v rámci něho ten tlak na zlepšování způsobu financování státu je vyvíjen, čili myslím si, že to je to, co nás zachrání před tím, aby se věci musely natolik zhoršit, aby si politik uvědomil, že je třeba s tím něco dělat, že Evropská unie v tomto bude ten nástroj, který nás bude nutit.

A vy nemáte obavu, že v souvislosti s globálním poklesem ekonomik ve světě a s nižším růstem české ekonomiky budoucí vláda právě také nesáhne k té struktuře a k přeměně struktury veřejných financí, protože zkrátka změnou strukturou veřejných financí je jasné, že se zpomalí ekonomický růst, nebo ne?

To je právě ta obava, o které jsem mluvil, že by bylo velmi nešťastné začít dělat ty bolestivé kroky v době, kdy třeba ekonomika neporoste a navíc nebude mít dobrou perspektivu růstu, ale jak ...

To znamená, že příští vláda nemůže okamžitě začít pracovat na přeměně a změně veřejných rozpočtů?

Ne, jak je vidět z těch našich čísel, tak my jsme ještě stále poměrně optimističtí. My jsme celkem optimističtí na tento rok a ještě více optimističtí na příští rok, když si uvědomíme, že rozpočet na tento rok je schválený, rozpočet na příští rok se začne už velmi rychle vyrábět, tak já si myslím, že čím dříve se s tím začne, tím lépe a funkční změny budou stejně až v delším horizontu.

Můžeme tedy říci, že rok 2003 je tím ideálním rokem pro přijetí zásadních změn reformy veřejných rozpočtů?

Já si myslím, že ideální byl rok 2002, 2001 a když se podívám dopředu tak si myslím, že už v roce 2003 by se něco mělo odehrát, měly by to být postupné kroky, ne nějaká šoková terapie, ale měly by to být kroky, které budou kormidlovat ty státní finance do toho bezpečného přístavu.

Bankovní rada České národní banky oproti očekávání trhu rozhodla o snížení všech tří základních úrokových sazeb, a to o čtvrt procentního bodu, stalo se tak na základě nové makroekonomické prognózy. Hovoří viceguvernér národní banky Oldřich Dědek:/ukázka/ "Já bych tady jen rekapituloval, že tento pohled na novou prognózu inflace byl významným faktorem, který ovlivnil dnešní rozhodování, tento obrázek vychází z faktů, že řada faktorů působí dezinflačním směrem. Dále v důsledku mírného přehodnocení snížení tempa růstu HDP pro příští rok dochází k tomu, že růst HDP se pohybuje pod svým potenciálem, což vytváří tzv. mezeru HDP, která rovněž působí protiinflačně a koneckonců velmi významným faktorem je kurzová otázka, posilování kurzu vede ke zpřísňovaní měnových podmínek. Současně se zpřísňováním měnových podmínek kurzovým kanálem i v důsledku klesající inflace by docházelo spontánně ke zpřísňování měnových podmínek i úrokovým kanálem, což by tedy vedlo k celkovému zpřísňováním měnových podmínek, a na to i dnešní rozhodnutí bankovní rady reagovalo. Slova viceguvernéra ČNB Oldřicha Dědka. Jak velký je podle vás prostor pro další snižování úrokových sazeb?

Možná, že kdybychom před několika lety řekli lidem, odborníkům nebo laikům, že úrokové sazby tady budou na úrovni pod 5 %, nebo dokonce blíže 4 %, tak by nám nikdo nevěřil, proto je obtížné dělat nějaké prognózy a ...

Pokud teď budu jízlivý, tak Václav Klaus vás vyzýval k tomu, aby úrokové sazby byly téměř nulové, jako je tomu v Japonsku.

No, na to se těžko reaguje. Ale myslím si, že vzhledem k tomu, že máme, jak jsem říkal, ten optimistický pohled na svět, domníváme se, že naše ekonomika je v celkem dobré situaci i přes to nepříznivé období, tzn. ...

To znamená, že je další prostor pro snižování úrokových sazeb?

Ne, to znamená, že by měla ekonomika růst a v případě, že ekonomika poroste, tak ty úrokové sazby musí trošku reflektovat, jak si ta ekonomika stojí, jakou má inflaci atd.

Tím jste mi ale neodpověděl jednoznačně.

Myslím si, že teď nejsme v situaci, kdy bychom museli přemýšlet o nějakých nulových sazbách nebo jedničkových sazbách, protože k tomu se centrální banky uchylují, když ta ekonomika má velmi vážné problémy, ze kterých se nemůže dostat.

Ale růst by mohl být vyšší?

Ale zároveň by byla zřejmě vyšší inflace, zřejmě by se zhoršil zahraniční obchod a celá řada jiných problémů. Já myslím, že buďme rádi za to, že ty úrokové sazby jsou tak nízké, jak jsou a jak jsem říkal, před pár lety by tomu málokdo věřil.

A poslední stručná otázka, očekávám stručnou odpověď. Intervence na kurz koruny podle vás nejsou vyhozené peníze, jak říká Miloš Zeman?

Nejsou to vyhozené peníze, je to nástroj centrální banky, který může být ve vhodnou dobu účelně využit.

Viceguvernér Luděk Niedermayer hostem u mikrofonu BBC, děkuji za váš čas a někdy příště na shledanou.