David LITVÁK, šéfredaktor časopisu Internet /zvukový záznam/: Nevím, nakolik je vůbec Internet regulovatelné médium, protože když odbočím, dejme tomu, trošku někam jinam a podíváme se na to, jakým způsobem se snaží hudební průmysl vyrovnat s digitální distribucí, s distribucí digitálních záznamů hudby a moc mu to nejde, tak nevím, nakolik je zcela možné Internet regulovat. Myslím si, že vždycky, jakmile se najde někdo nebo nějaký systém, který chce Internet regulovat, tak vzápětí se objeví někdo, kdo to chce obejít, přechytračit, přelstít jakkoliv.

Říká šéfredaktor časopisu Internet David Litvák. Nejen o prvním desetiletí Internetu v Čechách bude následujících 30 minut. I dnes vysíláme Interview BBC, i dnes vás od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl šéfredaktor a vydavatel internetového deníku Neviditelný pes, novinář a spisovatel Ondřej Neff. Hezký den.

Dobrý den.

Osobnost roku - tento titul jste si odnesl z ankety uživatelů Internetu Zavináč 2001, a to nikoliv poprvé. O čem podle vás vypovídá to, že Ondřej Neff je pro většinu české populace zasloužilým matadorem Internetu?

Možná, že je to tím, že jsem zasloužilým matadorem Internetu.

Jak se člověk může stát zasloužilým matadorem Internetu?

Víte, u mě to bylo tak, že jsem byl včas na tom správném místě a ona to nebyla náhoda, on ten Internet byl v roce 1995, kdy jsem se s ním dostal do styku, pořád ještě tak trochu sci-fi a na půdě sci-fi, tzn. na půdě konference v Ústí nad Labem jsem se setkal s přáteli z Fakulty elektrotechniky Vysokého učení technického v Dejvicích a oni mi říkali: "Viděl jsi někdy Internet?" A já jsem říkal: "Neviděl, jen jsem o něm četl." Zavedli mě na to správné pracoviště a tam jsem ho poprvé uviděl, a protože mám povahu, že se nerad jen dívám, spíš mám tendenci přiložit ruku k dílu, tak jsem se už na podzim roku 1995 začal podílet na jejich časopise, který dodnes vychází na Internetu, jmenuje se Amberzin a začal jsem tedy autorsky spolupracovat.

Z toho, co jste odpověděl na moji první otázku, tedy vyplývá, že pokud vám někdo namítne, že jste osobností českého Internetu především proto, že jste byl jedním z prvních, kteří se k tomuto médiu v Česku napletli, tak byste potvrdil, že ano.

To určitě ano, protože až nedávno v souvislosti s tím desátým výročním vzniku Internetu jsem se dozvěděl, že v té době bylo na celém světě deset tisíc webových stránek, jenom. A dneska, pokud vím, tak jich je asi 6,5 miliard registrovaných jen v Google, to je jeden z nejvýznamnějších světových vyhledavačů, takže to skutečně tehdy byla taková panenská půda, kterou jsme tam s kolegy sci-fisty zorávali.

Vrátím-li se k anketám: Vy jste byl v roce 2000 vyhlášen Nejlepším internetovým novinářem roku. V anketě Zavináč 2001 jste se neobjevil v kategorii Nejlepší internetový novinář ani mezi nominovanými. Mrzelo vás to?

Všechna sláva, polní tráva. Já to celkem nevnímám, já mám tolik starostí, že ještě kdybych si dělal starosti s tím, jestli mě někdo nominuje nebo nenominuje, tak ...

Ale to přeci potěší, nominace.

Ale mě to celkem ... Ne, skutečně, já to myslím zcela vážně.

Martin Kopta na serveru Lupa, který se zabývá českým internetem, 6. února doslova napsal: "V sekci zpravodajských webů se mezi nominované nedostal Neviditelný pes. Zdá se, že akademie reflektuje jeho neustále upadající úroveň, kdy se z něj stala politická tribuna a kdy design stránek úspěšně brání jakékoliv snaze v orientaci." Připouštíte si upadající úroveň svého periodika?

Tak já nevím, jak to pan Kopta bere, ale Neviditelný pes má neustále více čtenářů, za a). A co se týče té snahy o orientaci, tak Neviditelný pes má přesně stejnou navigaci, jakou mají všechny weby tohoto typu na celém světě, ono to ani není jinak možné. Takže nějaká středová stránka pro text a na okraji jsou odkazy, já bych se rád setkal s panem Koptou, to je jistě génius, a on mi jistě poradí, jak to udělat.

Když si moderátor ankety Zavináč 2001, herec Jaroslav Dušek, všiml nápadné podoby mezi jmény Neff a Gott, přivedl vás podle serveru Lupa do rozpaků. Vy jste Duškovi opáčil: "Budou o mně říkat, že jsem zombie." Už jste to o sobě slyšel, že vám tak řekli?

Víte, že ani ne, a to pan Dušek neví, že bydlíme prakticky ve stejné ulici.

S Karlem Gottem?

Téměř za rohem.

Takže zombie českého Internetu nejste?

Tak možná pro někoho jo.

V každém případě se pohybujete, jak jste sám říkal, kolem českého Internetu od roku 1995. V úvodu jsem zmiňoval, že letos 13. února si český internet připomněl zásadní výročí - a to desetileté výročí. 13. února 1992 byla Česká republika připojena k Internetu. Skutečně to bylo poprvé v roce 1995, kdy jste poprvé uslyšel pojem internet, nebo to bylo dřív?

Tak to samozřejmě ne, to víte, já se motám kolem výpočetní techniky prakticky od začátku, kdy to tady nějakým způsobem vzniklo, já jsem se v roce 85 nechal zaměstnat jako operátor na sálovém počítači Akademie věd, protože jsem tam sbíral materiál pro svůj román Pole šťastných náhod, tehdy jsem tam například viděl první PC a za roku už jsem ho měl atd.

Co to bylo za počítač?

Tehdy, myslíte to na té akademii?

Ano, v roce 1985, co to bylo za počítač?

To bylo nějaké IBM, určitě. Tam tehdy se tak jako partyzánsky používaly Sinclairy, spíš k nějakým experimentům a k nějakým hrám než k závažné práci, ale už se tam začalo mluvit o PC a skutečně tam jedno měli a já sám jsem ho získal nějakou takovou záhadnou víceméně pokoutnou cestou, kdy jak říkám, někdy asi v roce 86, což byla tchajwanská výroba, samozřejmě klon.

Jedno z internetových periodik v České republice Neviditelný pes, pokud uděláme velký časový skok, začal vycházet 24. dubna 1996. Jak dlouho vám trvalo, než jste nápad s vydáváním internetového deníku uskutečnil?

Tak to trvalo několik měsíců od tzv. minikonu, to je každý rok taková konference o sci-fi, která se už teď tradičně koná v Technickém muzeu, já jsem tam tehdy velmi drze měl přednášku o Internetu, po svých asi třítýdenních zkušenostech s Internetem a ...

Co jste tehdy říkal po třítýdenních zkušenostech?

V podstatě jsem tam říkal pravdu, ta hlavní myšlenka byla zhruba taková, že aby někdo dával na Internet něco, co zaujme, to tam musí dávat každý den, že ta periodicita musí být denní a v okamžiku, kdy je delší a natož pak nepravidelná, tak taková stránka nemá absolutně nejmenší šanci na úspěch. To jsem tam tehdy říkal v tom 95. roce a dneska v roce 2002 bych říkal totéž, ale dneska to ví každý, tehdy to vědělo jen málo lidí a ...

Tehdy jste to říkal teoreticky, aniž byste měl s internetem vlastní zkušenost a pak jste se rozhodl ...

Ano, a ve mně zrála myšlenka deníku, který ..., a to je takový osobní vstup, když byla moje maminka nemocná s tuberkulózou v motolské nemocnici, tak já jsem jí psal takové noviny a tam jsem psal všechno možné, co se semlelo i z oblasti veřejného života i rodinného a ono to dalo dohromady takovou zvláštní strukturu, takovou bizardní skládačku vzájemně nesouvisejících skutečností a říkal jsem si: "Toto by bylo ideální pro ten Internet." A skutečně jsem si vymyslel, že bych udělal strukturu, kde by byly politické zprávy, pak všelijaké takové ty legrácky co se semelou, každý den něco a chtěl jsem tam mít život svého psa, protože ten zvířecí život já vnímám jako cosi, co nás spojuje s přírodou a vlastně s tím opravdu podstatným, co v životě je, a ještě jsem tam měl zahraniční politiku. Tato koncepce skutečně vstoupila do toho praktického realizačního období v tom dubnu 1996 a v jistém smyslu to vydrželo dodnes.

Podle vašeho psa a jeho chování, když něco provedl, jste pak i Neviditelného psa jako internetový deník pojmenoval, není-liž pravda?

Jistě, je to tak, i když to nebyl můj aktuální pes, byl to pes předchozí, německý ovčák Gordon, který, když jsem ho načapal v posteli, předstíral neviditelného tím, že si zakryl tlapkami oči a myslím, že to je velmi lidská reakce, mně se to velmi líbilo, tak jsem ho dal do loga i do názvu toho periodika.

Pokud byste měl pojmenovat nejsložitější problém, který jste řešil v souvislosti se vznikem Neviditelného psa, jaký problém byste pojmenoval?

Moje vlastní neznalosti.

Čeho? Internetu?

Neznalosti v podstatě té praxe, jak se to má dělat, a proto mi to trvalo tak dlouho, přestože jsem to měl vymyšlené už v tom roce 95, kdybych o tom věděl víc, tak už to vzniklo v tom roce 95, ale naštěstí jsem se setkal s lidmi z firmy Eunet, kteří mně vyšli vstříc a přestože se už dnes transformovali do jiných firem, tak spolupracujeme dodnes, jsou to fandové, tomu projektu přejí a pomáhají mi dodnes.

Vy jste v mnoha rozhovorech hovořil a hovoříte o přednostech Internetu jako média. Například jste řekl, že: "Zatímco telegraf zrušil prostor, Internet vnesl do prostoru interaktivitu." O Internetu říkáte, že: "Je pro lidi, kteří například potřebují syrovou informaci, protože jí internet nabízí." Ještě na nějakou zásadní přednost Internetu jsem zapomněl?

No, podívejte, ta interaktivita je jeho naprosto unikátní vlastnost, to je vlastně jeho primární vlastnost a i když se Internet bude vyvíjet a k takovému skokovému posunu dojde zásadním způsobem, až se zvětší přenosové rychlosti na těch linkách do takové úrovně, aby se dal přenášet pohyblivý obraz, čili prakticky, vizuálně ten Internet bude na první pohled nerozeznatelný od digitální televize, tak se bude lišit od televizního vysílání právě tím, že vy budete moci do toho vstupovat svou vůlí, svou volbou a samozřejmě tam bude mnoho vrstev, které už tady dneska jsou, třeba v náznaku, které umožní komunikaci s jinými lidmi.

To jsou přednosti. Pojďme se bavit o negativech Internetu?

Já žádná neznám.

To myslíte vážně?

Ne, víte, samozřejmě všechno má svá negativa, ale mně připadá takové komické, že vždycky přijde paní redaktorka a říká: "On ten Internet odcizuje lidi." Já jí vždycky říkám: "Slečno, miliony, stovky milionů lidi k sobě našly cestu díky Internetu a tady prostě mudrcové nacházejí v tom odcizení." Já to pokládám vysloveně za takovou groteskní vlastnost dnešní doby, že naprosto za každou cenu musí najít tzv. černou nebo temnou stránku věci.

Naštěstí nejsem paní redaktorka a nebudu se vás ptát ani na odcizování lidí kvůli Internetu, ale něco jiného. Není třeba problém v tom, že Internet a kyberprostor jsou lesem informací, v němž není možné přes les vidět jednotlivé třísky? Zkrátka člověk se v moři informací má šanci utopit a utopí se?

Ne, víte, takto bych řekl, samozřejmě podstatná je otázka míry, a to platí prakticky o jakékoliv lidské činnosti. Čili se může stát, že někdo propadne Internetu a začne ztrácet soudnost a žije jen před monitorem, to je samozřejmě špatné, o tom ne budiž pochyb, ale to je spíš selhání toho člověka než toho nástroje, protože ten Internet je nástroj, jako je "X" jiných nástrojů. Pokud jde o ten les informací, co říkáte, to je samozřejmě jedna z nejproblematičtějších věcí ...

Internetu?

Internetu, prostě najít tu správnou informaci. Já jsem se už tady třeba zmínil o tom Googlu, což je vyhledávající program, který bych posluchačům doporučil, pokud jsou na Internetu, je to velmi snadno nalezitelné na adrese google.com. Google, a to je podle mého názoru až neuvěřitelně efektivní vyhledávač, který pracuje v českém prostředím a já se kupříkladu dneska orientuji ve struktuře Neviditelného psa spíš než přes vlastní vyhledavač přes ten Google, který je rychlejší a efektivnější. Tam můžete zadat hlavně složené dotazy, můžete napsat, já nevím, "BBC Moravec" a ono vám to vyhledá ne všechno o BBC, ale o vás v BBC. A teď si tam dáte odkdy dokdy a o čem jste hovořil a najednou už máte na výběr ne tisíc nějakých stránek, ale třeba 15 a tam už si najdete, co potřebujete.

Ale i tak nepřehlednost je zatím podle vás jedním z problémů Internetu?

Víte, jděte se podívat do univerzitní knihovny. V jistém smyslu každá zásobárna informací ...

Přiznám se, že tam se ještě vyznám.

No jo, protože tam je jen věcný katalog a podle abecedy autorů, ale už tam nemáte jaksi tuto možnost podmínečně si dát příkaz "Vyhledejte mi knihu, kdy se píše o zrzavých brabencích, kteří poštípali jeptišku v Brazílii", jo? To nemůžete, to si musíte vybrat v té univerzitní knihovně 25 knih a možná za 14 dní usilovného studia se k tomu dostanete, ale na Internetu když si dáte tento dotaz, tak to tam najdete, pokud ovšem v Brazílii poštípali zrzaví brabenci nějakou jeptišku.

"Pro katolickou církev znamená Internet příležitost a výzvu, nikoliv hrozbu," prohlásil představitel tradiční instituce, tedy katolické církve, předseda Papežské rady pro společenský dialog, arcibiskup John Patrick Foley. Koncem února Foley představoval dva dokumenty - "Etika a Internet" a "Církev a Internet". A Foley doslova říká: "Nedomníváme se, že Internet by byl pouze zdrojem problémů. My Internet především považujeme za zdroj dobra pro lidstvo, dobra, které se v celém rozsahu naplní pouze vyřešením existujících problémů." Ovšem za problémy Internetu církev označuje "bezpečnost a důvěrnost údajů, autorské právo a duševní vlastnictví v Internetu, pornografii, internetové stránky podněcující nenávist". Jsou podle vás, jako člověka, který se v kyberprostoru pohybuje velmi často, citovaná negativa Internetu?

Víte, jsou to především negativa lidí, když někdo podněcuje nenávist, tak to jej problém toho člověka, který podněcuje nenávist a je to problém těch lidí, proti kterým je ta nenávist vedena.

Ale pomáhá jim k tomu technologie.

No dobře, ale je špatný knihtisk, protože byl vytisknut Mein Kampf? To prostě není věc technologie, zase je to věc lidí. Samozřejmě ta první námitka, co se týče té důvěrnosti, to je opravdu závažný technický problém, který značně limituje, to mají pravdu, ten značně limituje zejména internetový obchod, protože skutečně je v jistém smyslu problematické nakupovat přes Internet, dejme tomu, pomocí platebních karet. Ale zase musíte si uvědomit, že když půjdete támhle do restaurace a zaplatíte večeři platební kartou a pan vrchní s ní odejde někam za pult a tam s ní pět minut něco dělá, vy nemáte nejmenší tušení, co tam dělá a musíte mu věřit, že si jí nebude šeredit, že tu kartu nezneužije a může ji zneužít daleko snadněji ten pan vrchní v libovolné restauraci v okruhu sto metrů od našeho studia než na tom Internetu.

Šéfredaktor časopisu Internet David Litvák míní, že Internet jako médium není regulovatelné.

David LITVÁK, šéfredaktor časopisu Internet /zvukový záznam/: Nevím, nakolik je vůbec Internet regulovatelné médium, protože když odbočím, dejme tomu, trošku někam jinam a podíváme se na to, jakým způsobem se snaží hudební průmysl vyrovnat s digitální distribucí, s distribucí digitálních záznamů hudby a moc mu to nejde, tak nevím, nakolik je zcela možné Internet regulovat. Myslím si, že vždycky, jakmile se najde někdo nebo nějaký systém, který chce Internet regulovat, tak vzápětí se objeví někdo, kdo to chce obejít, přechytračit, přelstít jakkoliv.

Slova šéfredaktora časopisu Internet Davida Litváka. Je podle vás reálné, že by někdy v budoucnu byl Internet jako médium a obsahy v něm šířené zregulovány?

No víte, David Litvák má bezpochyby pravdu, že není regulovatelný absolutně ten Internet, ale je pravda, že úřady a dohledací orgány by mohly velmi, velmi znepříjemnit Internetu život a mohly by ho značně osekat. Kupříkladu, tím, což se děje v Německu a v Rakousku, že se provider čili poskytoval služeb Internetu činí odpovědným za ten obsah. To je podle mého názoru naprosto zrůdná filosofie, zrůdný přístup k věci, který vede k paranoické hrůze, protože představte si, že máte server, na kterém hostuje tři tisíce lidí se svými webovými stránkami a vy musíte kontrolovat co na těch webech je.

A není to podobné, jako když nabízíte v novinách prostor mnoha autorům? Podle tiskového zákona je také za obsah vyjma inzerce odpovědný vydavatel.

No dobře, ale to je sice pravda, ale tam přeci jen v těch novinách je nějaký redaktor, kterému to tam ten člověk donese, on si to přečte a když tam uvidí, že ten člověk tam píše: "Židi ať jdou do plynu", tak toho člověka s tím vyhodí, ale v okamžiku ...

To v Internetu není možné u providera?

Ale v okamžiku, kdy někdo má někde lokovanou webovou stránku a toto tam vystaví, tak samozřejmě existují technické prostředky, jak na to přijít atd., ale stejně to tam nějakou dobu bude, než ten provider na to přijde a kdyby došlo k tomu, což já pokládám za naprostou zrůdnost, že by ten provider za to byl činěn odpovědným a teď na něj přišli a zabavili mu hardware, pokutovali ho a postavili před soud, tak by ten Internet dostal pekelnou ránu, tvrdím já.

Podle vás tedy ...

Není to tak nereálná představa, bohužel.

Podle vás není v současnosti nutné přijímat žádné právní normy, které by nějakým způsobem zohledňovaly to, čemu se říká veřejný zájem v Internetu?

Já tvrdím, že není třeba, klasický příklad je dětská pornografie, kolem které je vždycky spousta rozruchu. Prosím vás, to je normální kriminální čin, na který jsou paragrafy a když to někdo dělá, tak je tady od toho policie, kterou platíme, tak ať toho člověka najde, chytí ho, obžaluje a ať ten člověk jde před soud a pokud ho ten člověk odsoudí, tak ať je potrestán.

A co například přístup malých dětí k pornografii, ne dětské, ale k pornografii tradiční?

No jistě, já jsem sem jel metrem a šel jsem cestou k vám kolem 15 stánků, kde kdybych byl dítě, tak bych se mohl kochat pohledem na pornografické časopisy, a to je zase věc zcela jiného druhu a nemá to s Internetem vůbec nic společného a navíc moderní počítače, operační systémy i moderní prohlížeče mají prostředky, jak třeba zaheslovat ten prohlížeč, ten rodič má naprosto volnou ruku v regulaci toho přístupu.

Další téma - rozvoj Internetu v České republice a Internet a peníze. Začněmež statistikou: Podle sdružení BMI užívá nyní Internet čtvrtina všech obyvatel České republiky. U občanů starších 18 let s Internetem pracují tři lidé z deseti. Z 900 dotazovaných malých a středních firem bylo 78 % připojených k Internetu. Vlastní internetové stránky mělo 65 % firem. Nad čím jste přemýšlel při poslechu citované statistiky?

No, tak já jsem samozřejmě přemýšlel o hodnověrnosti statistik, já ji nezpochybňuji, ona je to vždycky otázka metodiky a u Internetu je velmi obtížné se dopídit exaktních cifer.

Můžete, ale říci ... Dobře, mě zajímá to číslo, kolik obyvatel České republiky pracuje, řekněme, denně s Internetem. Jaké číslo považujete vy za seriozní...

Já si myslím, že to je trošku moc, ale jak vám říkám, toto je drmologie a nechtějte ode mě, abych dával za to ruku do ohně, ale s ohledem na ty trendy, jak prostě to postupuje, tak já si spíš myslím, že než 25 %, že to bude nějakých 12, 15 %, ale jak vám říkám, je to můj odhad a za další je otázka, co to je "pravidelně". Já pracuji pravidelně, já tam jsem pořád, ale někdo třeba jednou za týden, jednou za 14 dní kvůli nějaké poště jde do internetové kavárny, ale je to také uživatel Internetu.

Á propos, kolik hodin vy strávíte on-line na Internetu denně?

No tak, hodně. Určitě plnou pracovní dobu a možná ...

Osm a půl hodiny hodiny plus nějaký ten melouch.

Plus fous navíc.

Dvanáct až patnáct procent odhadujete vy.

To je můj odhad.

To jsou ale velmi nízká čísla. Čím je to dáno, je to dáno ...

Tak to není zase, je to milion a půl, to ... Když vezmeme, že máme 10 milionů obyvatel, tak si myslím, že mezi milionem a milionem a půl by to mohlo být.

Tudíž tato čísla nepovažujete za nízká a je zbytečné klást otázku, proč lidi nevyužívají víc Internet? Zda je na vině finanční nedostupnost počítačů a nebo spíše drahé připojení k Internetu?

Ne, podívejte se, já bych samozřejmě tady viděl prostor pro další rozšíření Internetu, například projekt Internet do škol pokládám za výborný projekt přes všechny pochybnosti, které kolem něho jsou, ale v zásadě ho nesmírně vítám a určitě je tady ještě veliký prostor pro jeho šíření a ty meze, které tady nějakým způsobem brání nějakému explozivnímu rozvoji Internetu, těch je samozřejmě několik.

Ta hlavní?

Jednak je to bariéra finanční, ale co se týče těch všelijakých výzkumů, které byly v tomto směru činěny, tak spíše je to ostych u mnoha lidí, stále ještě ostych před počítači. Prostě ty řeči o gramotnosti počítačové spíš lidi děsí a myslí si, že musí být nějakými mat-fyziky a Einsteiny, aby mohli používat Internet a když jim říkám: "Prosím vás, je to stejně složité nebo jednoduché jako zapnout si rádio nebo televizor," tak mi nevěří, dokud jim to neukážu a pak se diví, že to je opravdu tak jednoduché.

Když už jsme v tomto pořadu probírali, byť stručně, historii českého Internetu, připomeňme, že na sklonku roku 1998 došlo k tomu, že Internet se vzbouřil proti monopolu, tedy proti tehdejší společnosti SPT Telecom (dnes Český Telecom). Vy jste byl v čele nespokojených internetistů, kteří protestovali proti vysokým cenám připojení. Nevzdali jste příliš brzy váš protest?

Jednak jsem nebyl v čele, to byla taková skupinová akce a podívejte se, my jsme měli naprosto jasný cíl, my jsme tvrdili a potvrdilo se, že to byla pravda, že Internet je specifický způsob používání telefonních linek, že z technické podstaty vyplývá, že potřebuje specifickou tarifikaci. Ta skutečně zavedena byla, byl zaveden tehdy tarif Internet 99, ten se pak modifikovat v nějaké takové modifikované podobě existuje dodnes a já jsem přesvědčen, že nakonec by Telecom k něčemu podobnému přistoupil také, protože to opravdu vyplývalo z logiky věci.

Podle vás nebylo nutné dále tlačit na monopolního poskytovatele služeb?

Ale my jsme to určitě uspíšili, já bych řekl, že minimálně o rok, o rok a půl a myslím si, že jsme touto akcí pomohli rozvoji Internetu. Ale co se týče dalšího vývoje, tak tvrdím, že dneska nemá smysl "bojovat" proti Telecomu, protože to, co Telecom dělá, to je podmíněno politickou podporou ze strany dominantních politických stran, konkrétně tedy ODS a sociální demokracie, které mu vypolštářovaly husím peřím velice měkké podmínky a on si v podstatě díky jejich benevolenci dělá, co chce, čili ten problém vidím jako problém politický, nikoliv problém ekonomický nebo problém arogantního chování dominantního operátora.

Tudíž spíše je nutné protestovat proti těm, kteří vystýlají Telecomu husím peřím?

Přesně tak, připomenu, už máme málo času, ale připomenu příběh schvalování telekomunikačního zákona.

Ondřej Neff, host Interview BBC. Děkuji za váš čas, děkuji za vašich 30 minut a někdy příště na shledanou.