Otakar Motejl, veřejný ochránce práv
Pondělí 7. ledna 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


V roce 2003 se bude v České republice volit hlava státu. Současný prezident Václav Havel vyzval politické strany ve svém novoročním projevu 1. ledna 2002, aby už před volbami do Poslanecké sněmovny v červnu daly voličům vědět, koho budou kandidovat.

Václav HAVEL, prezident ČR /zvukový záznam/: Politické strany jsou povinny říci zavčas a náležitě zdůvodnit, jaké lidi budou navrhovat do nejrůznějších funkcí, včetně funkce prezidentské.

Václav Havel. Předseda České strany sociálně demokratické a vicepremiér Vladimír Špidla už řekl, že sociální demokraté budou navrhovat vlastního kandidáta. Kdo jím bude, na to si voliči podle Špidly musejí počkat.

Vladimír ŠPIDLA, vicepremiér, předseda ČSSD /zvukový záznam/: Sociální demokracie je rozhodnuta představit a postavit svého vlastního kandidáta. Při hledání vlastního kandidáta se neomezujeme jen na úzké stranické hranice.

Předseda ČSSD Vladimír Špidla. Jako o možném kandidátovi na prezidentský úřad se hovoří i o bývalém ministru spravedlnosti a současném veřejném ochránci práv Otakaru Motejlovi. Od mikrofonu vás všechny co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl veřejný ochránce práv pan Otakar Motejl. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

S jakým pracovním dluhem, máte-li vůbec nějaký, jste jako veřejný ochránce lidských práv vstoupil do roku 2002?

S velkým dluhem v té agendě jednotlivých podnětů a stížností, protože tím, že jsme v loňském roce tu kancelář stavěli a profesionálně teprve obsazovali, tak jsme nezvládli ten přísun těch věcí za to první pololetí průběžně zpracovávat a navzdory velkému úsilí mého štábu a mým velkým předsevzetím, takovým těm pololetním předsevzetím, ten dluh částečně ještě přetrvává.

Kdy bude dluh splacen?

To je velice obtížné, já jsem byl velký optimista a chtěl jsem věřit, že se nám to podaří do konce loňského roku minimalizovat. Ukázalo se, že to byla představa, která do jisté míry předpokládala, že ten počet těch nově přicházejících stížností půjde přeci jen trošku dolů, ukazuje se, že se víceméně stabilizoval v posledních osmi měsících na zhruba 500 věcí měsíčně, a ta kapacita tak, jak je pracovně nastavena, dovoluje, řekl bych, matematicky každý měsíc udělat nebo likvidovat, uzavřít, jak tomu budeme říkat, zhruba o něco málo víc, než kolik těch věcí přichází, což by znamenalo, že by se ještě ten dluh mohl vléci do pololetí, touto metodou do pololetí letošního roku.

V každém případě tedy do pololetí roku 2002 chcete ten dluh smést definitivně?

Musíme to rozhodně nějak udělat, protože do značné míry jedna z idejí institucí tohoto typu je také usilovat o odstranění zbytečných průtahů v řízení před orgány státní správy.

Je to trochu absurdní, když právě veřejný ochránce lidských práv, který má dohlížet na to, aby se případy nevlekly, tak právě jeho případy se vlečou.

Ano, ale to v tomto směru je bohužel civilizace 21. století prostoupena podobnými problémy i u jiných institucí.

No, to ale není argument.

Není to argument, je to jen poznání, jaká je doba.

Přistihl jste se v posledních 365 dnech, že byste, byť na okamžik, zapochyboval o smysluplnosti úřadu veřejného ochránce práv v České republice?

Byl jsem s tím problémem opakovaně konfrontován, protože existuje legitimně i nelegitimně určitá množina lidí, kteří jsou o tom i nadále přesvědčeni. Přesvědčil jsem se spíš o tom, že jsem se vnutil do pózy vášnivého obránce této instituce a potom v takové té následné kocovině, v takovém tom vystřízlivění jsem skutečně uvažoval o tom, kdy budu moci říci, nebo zda a kdy budu moct říci, že to bylo k něčemu dobré.

Kdy to budete moci říci?

No, takto, jednotlivec někdy možná skutečně pocítil, že je to k něčemu dobré, ale obecně to budu moct říci, řekněme, za rok, za dva, protože ať dělám, co dělám, těch občanů tohoto státu je 10 milionů, těch stěžovatelů je 6 tisíc, což je zlomek procenta obyvatel, přitom těch rozhodnutí státní správy ročně v oblasti, ve které bych se já mohl pohybovat, jdou do počtu milionů nebo desítek milionů, pokud do toho budu započítávat i nejrůznější typy pokut, které jsou ukládány, tzn., stále se pohybuji jako obsluhovatel určitého malého vzoru. Ale nicméně bude jistě brzy okamžik, kdy budu moct zobecnit, i z toho malého množství podle těch pravidel určitého zobecnění na úrovni těch statistických metod, čili jsou určité oblasti státní správy, které nefungují dobře, a dokonce budu moct zobecnit i důvody, proč ty orgány nebo tyto složky státní správy, ať už celostátně, nebo v některých regionech, mají některé potíže, a pokud ...

Může se za ty tři roky, že vám skáču do řeči, ukázat, že veřejný ochránce lidských práv v České republice je zbytný?

No, tak byl by jistě zbytný, pokud by za ty tři roky došlo k tak podstatné nápravě, že by přestaly chodit stížnosti, což nelze rozhodně předpokládat. Pravdou je, že jsem zase v tom minulém roce navázal kontakty s některými svými slovutnými kolegy, kteří se pohybují v této oblasti, ve světě s delší tradicí, a nikde jsem nezjistil, že by se v poslední době nebo po určitém období význam této instituce nějakým způsobem oslabil jako důsledek nezájmu veřejnosti nebo toho politického prostředí o její existenci.

V každém případě tedy nepočítáte s tím, že by, až některá politická strana, možná i v předvolební kampani na volby v roce 2002, přijde s tím, že je nutné redukovat stát, tak že by redukovala i úřad ombudsmana?

Tak jistě ten požadavek může kdokoliv přinést. Tady jde právě o to, a v tom je do jisté míry především ta obhajitelnost toho, že to není státní orgán, že to není orgán, který je sice ze státního rozpočtu financován, potud ano, že to je orgán, který stojí mimo tu exekutivní strukturu a měl by do značné míry a má ze zákona právo do té struktury vstupovat jako jakési cizí těleso, které by mělo tu či onde, to je trošku poetické, ale je to tak, jako začít tu státní správu tlačit, aby se začala chovat lépe, aby se, lidově řečeno, přezula a vysypala ten kamínek z boty.

Psal se 12. prosinec roku 2001, když byl v České republice zvolen historicky první ochránce veřejných práv. Výsledky voleb oznámil v Poslanecké sněmovně předseda volební komise Jan Vidím.

Jan VIDÍM, předseda volební komise Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Dovolte, abych vás seznámil s výsledky volby veřejného ochránce práv. Byly vydány 183 hlasovací lístky, odevzdány pak byly 182 platné i neplatné hlasovací lístky. Pro navržené kandidáty byly hlasy odevzdány takto, pro paní Marii Hoškovou bylo odevzdáno 14 hlasů, pro pana Václava Trojana bylo odevzdáno pět hlasů a pro pana Otakara Motejla bylo odevzdáno 125 hlasů. Konstatuji, že pan Otakar Motejl byl zvolen prvním českým ochráncem práv.

12. prosinec 2000 a výsledky voleb prvního veřejného ochránce práv v Poslanecké sněmovně. Je to rok, co v České republice funguje zcela nový úřad, Úřad veřejného ochránce práv. V čem je podle vás po roce fungování tohoto úřadu jeho největší slabina, a teď odhlédněme od těch nevyřízených případů, které se na vás nahrnuly na začátku zřízení veřejného ochránce práv.

Ta slabina, je-li citelná, je dána v tom, že je to strukturálně nebo zákonně postaveno na, řekl bych, osobnosti toho veřejného ochránce práv, eventuálně v našem případě na štěstí toho zástupce.

Pokud tedy bude veřejný ochránce práv slabá osobnost, tak ten úřad je zbytečný?

Ne, ten úřad, dejme tomu kancelář, skutečně to není úřad, je to kancelář, je to detail, ale podstatný, může se zdiskreditovat. Pochopitelně ta osobnost může tu funkci zdiskreditovat ...

Čím?

Pokud tu začne působit ten jeho tlak nekvalifikovaným směrem nebo nekvalifikovanou formou.

Dovedete si představit, popište mi, prosím, prostor, kde by, lidově řečeno, diletant mohl zdiskreditovat, v jaké oblasti by mohl zdiskreditovat funkci veřejného ochránce práv?

Může to zdiskreditovat třeba tím, že bude vznášet na ty státní orgány požadavky, které jsou neadekvátní, nebo té konkrétní situaci neodpovídají, nebo se bude chovat, nebo se bude chtít exponovat tam, kde nemá jaksi ze zákona daný prostor, nebo kde se logicky nemůže prosadit, nebo zase naopak bude paušálně nějakou cyklostylovanou formou odmítat veškeré podněty s tvrzení třeba ne zcela ideálním, že tak, jak on vnímá ten podnět, je to věc, která je mimo jeho působnost. To znamená, že sice bude fungovat, ale přitom nebude, řekl bych, vyvíjet činnosti.

Pochopil jsem vás správně, že není dostatečně dobře vykolíkované ono hřiště, ve kterém se pohybuje osobnost veřejného ochránce práv?

Ne, já myslím, že je dobře vykolíkované. Samozřejmě, že v té agendě přicházím na případy, ve kterých cítím, že tam dochází k nějaké chybě, ale ta myšlenka tak, jak je definována v obecné rovině, že může působit jen na tom prostoru státní správy a že nemůže rozhodným způsobem ingerovat do rozhodovací činnosti soudů, že nemůže rozhodujícím způsobem ingerovat do činnosti policie, pokud jde o vyšetřování trestných činů, ale že také nemůže, a tady to je asi ten nejsvízelnější okruh, pochopit ty činnosti zastupitelských sborů, že toto má svojí logiku, protože já mohu do jisté míry usilovat, aby nadřízený úřad podřízenému úředníkovi něco uložil, a nemohu tedy ingerovat na tom, aby obecní zastupitelstvo v obci B, které odhlasuje většinou hlasů členy zastupitelstva řešení A, změnilo svůj názor a začalo souhlasit s řešením B.

Vy jste se v několika loňských rozhovorech přiznal k tomu, že velkým problémem je množství podání, které přijala kancelář veřejného ochránce práv a které jí nepřináleží. K dispozici je statistika: od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001 to byly celkem 6084 případy, z nich zhruba 44 % vám nepříslušelo, a do kompetence veřejného ochránce práv spadaly zhruba tři a půl tisíce případů. Změnilo se toto číslo?

Nezměnilo se, je to pořád něco málo přes polovinu těch věcí působnosti. V současné době vzhledem k té novosti této úpravy a vzhledem k tomu, že se o této instituci už několik let nebo měsíců předem hovořilo, takže s ním byly spojovány určité naivní nebo upřímně myšlené představy o všemocném orgánu, který napraví všechny bídy tohoto světa. To číslo není překvapující, dokonce s odkazem na podobné instituty ve světě je i tam, kde jsou už několikaleté tradice, protože všude jsou ti ombudsmani nějakým způsobem takto vykolíkováni, nebo velice podobně vykolíkováni, tam stále dochází k tomu, že jsou tam s velkým procentem zastoupeny podněty nebo stížnosti, které nejsou v jejich působnosti.

K jakému poměru byste rád dospěl, když vezmete poměr žádostí nebo žádostí, které spadají do vaší kompetence, a podání, která se vás netýkají? Jaký by byl ideální poměr?

Ideální by byl pochopitelně 100:1.

Tak řekněme, reálný v České republice.

Reálně bych to viděl stále dvě třetiny ano, ze třetiny ne. Z jednoho holého důvodu, je to otázka možná mého stylu nebo stylu, který jsme s magistrou Šabatovou. My neřešíme ty nepříslušné věci nějakým blanketním odkazem na zákon, ale snažíme se těm lidem vysvětlit, proč to není v naší působnosti, eventuálně jim dát kvalifikovanou právní informaci, co v té věci podniknout jiným směrem, nebo je tedy dost slušným způsobem upozornit na to, že ten stav, který po rozhodnutí, na které si stěžují, je stav definitivní, ať si uvědomí, že už nemá cenu ani nám, ani prezidentu republiky, ani nějakým jiným stížnostem prezentovat ten případ zase znova a setrvat v jakési naivní iluzi, že ještě něco odněkud může přijít, co by ten osud změnilo.

Veřejnost, která si vás osobně i váš úřad platí z daní, se ovšem nedočkala vyšších výstupů, a tak se o veřejném ochránci práv ví jen to, že řešil problém možného zrušení letního času, britské kontroly cestujících na pražském letišti Ruzyně a v poslední době stížnost muslimských vězňů, že nechtějí kvůli své víře konzumovat v káznicích vepřové. Není to trochu málo? Přeci jen po roce?

Je to málo, ale je to dáno zase, řekl bych, koncepcí, která má svojí logiku. Já jsem vázán především mlčenlivostí o skutečnostech a okolnostech, o kterých se dozvídám, a tak jsou vázáni všichni moji spolupracovníci. Určitá, řekl bych, diskrétnost a určitá důvěra, se kterou se na nás ti lidé obrací, to do jisté míry legitimují, já ...

Ale přeci veřejnost, že vám opět vstupuji do řeči, by měla vědět, které úřady fungují v České republice, kde jste konkrétně zjednali nápravu, který úředník byl propuštěn za to, že odváděl šlendrián apod., a to se veřejnost nedočkala ...

Ano, to se nedočkala. Ano, veřejnost se dočká něčeho málo, až budu podávat výroční zprávu parlamentu, i když stát nebude v tomto případě jako zpráva pro vás výstižné. Podstata je, že já musím při hodnocení těch jednotlivých řešení, těch jednotlivých kauz zastávat minimální civilizační zásah poslechnutí také druhé strany. Tzn., já budu dělat závěry, který úředník je nehodný nebo který úřad nefunguje správně, to není otázka mého odhadu, ale zamyšlení se, zatímco mi to občan sděluje. Já tam musím vytvořit dostatečný prostor na to, abych získal stanovisko té druhé strany, abych mohl ta stanoviska konfrontovat, tzn., z hlediska zjišťování rozhodných skutkových okolností je ta moje činnost srovnatelná co do pracnosti, co do metod s činností, řekl bych, soudů určitého směru, až na to, že nevynáším rozsudek, že navrhuji různá opatření.

Ukazuje se po tom roce a můžete zmínit, které úřady v České republice fungují nejhůře a kde je zapotřebí podle těch ročních zkušeností s fungováním veřejného ochránce práv udělat nějakou systémovou změnu?

To zatím ne. Tak, abych to zobecnil, já mohu dneska říct v tom skutečně velice krátkém období, to je asi, nechci to vulgarizovat jako v hospodě, těžko poznáte po prvním roce, které pivo jde lépe na odbyt a které jde méně na odbyt, který kuchař solí, nebo který kuchař solí míň, nebo se budete ptát kolemjdoucích, kteří stojí před tou hospodou. A já jsem v podstatě hostinský, který tu hospodu rozjíždí. Já mohu říct, že v té věci Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou nepostupoval správně, ale to ještě neznamená, že Okresní úřad ve Žďáru nad Sázavou, jehož agendou jsem se zabýval v /nesrozumitelné/ případech, vykazuje podstatné nedostatky, protože to může být ovlivněno chřipkovým onemocněním nějaké referentky, takže tady skutečně, pro tato zobecnění to vyžaduje skutečné shromáždění většího množství údajů, a to shromáždění toho většího množství údajů předpokládá určitý časový odsun nebo určitou delší dobu.

Můžete zmínit alespoň konkrétní případ, který je, co se stavu úřadů v České republice týče, do nebe volají, který jste řešil?

Ne, já bych naopak řekl, že se prozatím, prosím vás, to je zase jakási pracovní varianta, prozatím se ukazuje, že ta naše státní správa se chová poměrně dost kultivovaně, snaží se alespoň vnějškově, a já se zase v tom krátkém časovém intervalu, moc jsem se pod tu papírovou slupku nedostal ve většině případů, snaží se chovat legitimně a ve velké většině případů i tam, kde ty věci jsou v mé působnosti, jak prozatím předběžně zjišťuji, věci nejsou definitivní, že jsou spíš fifty fifty. Pokud tam něco nefunguje, tak je to jednak, připusťme, určitými váhavostmi toho jednání. To, co je tady systémově otevřené a diskutabilní, je fungování těch odvolacích orgánů, a to je podobný systémový problém jako, který jsem zažíval v tom svém předcházejícím působení, v resortu justice, to je určitý jev, řekl bych, až ze zákona determinovaná možnost odvolacího orgánu věc samotnou rozhodnout, je to ten akcent na ten kasantní systém, věčné zrušování a vracení té věci k novému projednávání na prvním stupni.

Když jsem zmínil některé ty konkrétní případy, a propos, jak jste vyřídili stížnost vyznávačů islámu ve výkonu trestu, kteří si stěžovali na vepřové v českých věznicích?

Řešíme to, myslím, poměrně velice operativně a úspěšně formou, která je této kanceláři vlastní. To znamená, jsme v kontaktu s řediteli věznic, zjišťujeme, že někteří ředitelé věznic, řekl bych, velice vstřícně a poučeně ten problém řeší. Ten zásadní problém toho vepřového je na základě korespondence nebo i telefonických rozhovorů, buďto nebyl tak aktuální, nebo je vyřešen. Teď se zabýváme spíš tou otázkou, jak do značné míry garantovat, aby v nejrůznějších uzeninách apod., tedy formách zpracování, řekl bych anonymního zpracování masa, nedocházelo ke kontaminaci pro potřeby těchto vězňů.

Kdy tento případ bude uzavřen?

To se dá těžko volit. Zase, já nevynáším rozsudek jménem republiky a případ se uzavírá. Já jsem si tady v tomto směru vytvořil, řekl bych, komunikační prostor pro řešení jednotlivých případů a mám, řekl bych, v tomto oboru například považuji za samozřejmé trvalou pohotovost přijímání a odstraňování signálů o tom, že tady dochází k nějaké poruše, která se může kdykoliv objevit znova příchodem internačního důstojníka, který si objedná nějaký jiný zdroj dodávek této materie.

Připomeňme si ještě jednou okamžiky, kdy jste byl jmenován veřejným ochráncem práv v České republice a kdy jste složil slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause. Václav Klaus tehdy řekl:

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Já bych chtěl ještě jednou říci, že považujeme tuto funkci za součást našich ústavních práv a pořádku. Věříme, že nový pan ombudsman tuto funkci vezme velmi vážně a byl bych velmi rád, kdyby byla dobrá spolupráce mezi různými institucemi českého státu a přejeme pana doktoru Motejlovi opravdu úspěch.

Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus po jmenování Otakara Motejla veřejným ochráncem práv v České republice. Ukázalo se po tom roce fungování veřejného ochránce práv, že je zapotřebí alespoň nějak korigovat vaše pravomoci, ano nebo ne?

Prozatím ne a já předpokládám, že to založení té pravomoci je, řekl bych, uspokojivé z hlediska možnosti skutečně ty pravomoci realizovat a řekl bych v té evropské normě. Já se skutečně nemohu angažovat tam, kde se nemohou realizovat.

Ovšem v souvislosti s Úřadem veřejného ochránce práv padl v červenci 2001 jeden zajímavý návrh. Právě v červenci se konala v Ženevě konference výboru OSN pro lidská práva. Ta konference doporučila České republice, aby zrušila inspekci ministra vnitra a založila nezávislý vyšetřovací orgán, který by prošetřoval stížnosti na policejní brutalitu a trestné činy policistů. Co byste řekl tomu, pokud by takový orgán spadal do veřejného ochránce práv, do působnosti této instituce?

Bylo by to zajímavé, ale bylo by to třeba zase pojednat svého druhu jako samostatnou složku a hledat kvalifikované metody činnosti. Bylo by to asi přinejmenším stejně ekonomicky a organizačně náročné, jako je inspekce ministerstva vnitra.

Bylo by to ovšem více nezávislé?

Já nevím, já si nedovedu představit ... Já jsem sice viděl ve Velké Británii onu komisi pro činnost nebo bezpečnosti policejních složek, která je deklarována a vnímána nezávisle a přitom je organizační složkou nebo je organizačně napojena na Ministerstvo vnitra Spojeného království, takže ta otázka nezávislosti je sama o sobě taková trošku proměnná kategorie.

V každém případě byste se ale nebránil rozšíření kompetencí o třeba tuto složku?

No, bránit bych se nemohl, ale nadšený bych z toho nebyl, protože mám dost problémů vybudovat tuto svojí složku současných pravomocí jako složku nezávislou a budovat souběžně další, mnohem silnější nezávislou složku, by byl asi problém.

Další téma - prezidentské volby v roce 2003. Nad čím přemýšlíte, když v novinách čtete své jméno v souvislosti s možnou kandidaturou na prezidenta?

Mám, řekl bych, smíšené pocity nebo smíšené směry rozvažování. Jednak uvažuji vůbec o tom, jaký je osud a úděl prezidentské funkce v této republice, měřeno od roku 1918, jak z hlediska kompetencí, tak z hlediska odpovědnosti, tak z hlediska osobnosti a chápání této funkce, což je, řekl bych, disciplína ještě do jisté míry zábavná a poučná. A potom je tady ta druhá, o něco méně příjemná situace, ke které dochází v posledních dnech, kdy jsem spojován s touto funkcí nebo jsou zprávy o tom, že bych přicházel i já v úvahu na tuto funkci jako jeden z té poměrně naštěstí četné plejády.

Povídal jste si s některým významným českým politikem o možnosti, že byste v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta?

Ne.

Ani ... S nikým? Vůbec. S Pavlem Rychetským?

Já jsem byl telefonicky dotazován panem redaktorem z deníku Právo, co tomu říkám, že je tady jakýsi odhod, že snad z titulu mého osobního letitého kontaktu s doktorem Rychetským jsem myšlen já onou osobou, která byla v obecné rovině uvažována jako, řekl bych, jakýsi kandidát, kterého by navrhovala česká sociální demokracie do funkce prezidenta. To samotné mě jednak trošku překvapilo, i když na druhé straně ty náznaky, jakési signály již opakovaně v minulosti, snad jednou, se musím přiznat, v období krajně nevhodném, v době, kdy byl ..., zdravotní stav pana prezidenta vyvolával určité obavy, řekl bych, na jakési společenské rovině padaly, takže ...

Je něco, co by vás na prezidentské kandidatuře ve skrytu duše lákalo, je něco takového?

Lákalo? Ne, to není. Je tady snad jen jediné to, že mám naléhavý pocit, že je třeba tu funkci prezidenta, a tady neříkám, kdo je na to vhodný, nevhodný, zbavit určitého mýtu. Udělat z té prezidentské funkce, řekl bych, něco trošku jiného, něco trošku obyčejnějšího, něco ...

Je to Václav Havel, který tutu funkci zmýtizoval?

Je to způsob vnímání Václava Havla, především. A do jisté míry osobnost Václava Havla také, která ...

Nepřispívá k tomu sám Václav Havel svým chováním?

Chováním ne, on to vytváří svým přístupem a svojí existencí a svými kvalitami, které jsou u něj výjimečné.

Co je podle vašich myšlenkových pohnutek největší překážkou, aby Otakar Motejl kývl na prezidentskou kandidaturu v roce 2003?

Strach. Strach z velké odpovědnosti.

Nic jiného?

To je asi ...

Zeptám se, jak překonáváte strach, dovedl byste tento strach překonat a nakonec kývnout?

Pochopitelně je povinností každého nějaké strachy překonávat, ale momentálně jsem v situaci rozvažování o té nejvzdálenější a neobecnější rovině a říkám rovnou, že je tady určitá obava na mé straně, že tu funkci, nejsem s to jí dát, co by asi vyžadovala, ale jsem si vědom, že ta funkce se může pojednat nejrůznějším způsobem, že tady neexistuje jen ten masarykovsko-benešovsko-havlovský model, že ...

Byl byste obyčejný prezident?

Existují i modely jiné, kterých je poměrně málo.

Jakou podmínku byste si dal, abyste kandidaturu přijal, pokud by za vámi přišla nějaká strana? Dal byste si nějakou podmínku?

No, samozřejmě, že by si člověk musel dát nějakou podmínku a že ta podmínka do jisté míry musí, nebo ta otázka musí být zodpovídána i s hodnocením určitého politického klimatu.

Klima roku 2002, leden.

To je klima, které je poznamenáno očekávanými změnami, které se mají projevit ve volbách, tak je to velice obtížné dneska to definovat. Ta situace bude mnohem přehlednější po volbách v roce 2002, a to předpokládám, že by mohlo být jiné klima než to, které je v lednu 2002.

Otakar Motejl, veřejný ochránce práv, host Interview BBC. Děkuji za vašich 30 minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC, a příště opět na shledanou.