Jiří Mikeš, viceprezident Rady pro reklamu
Středa 6. února 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


Najdete ji téměř všude, na veřejných toaletách, v autobuse, v novinách, v časopisech, okupuje rozhlasové programy. Vídáte jí v televizi, řeč je o reklamě. V Česku se za ní ročně utratí něco kolem 15 miliard korun. Agentura Taylor Nelson Sofres Factum nedávno vyzkoumala, že Češi, Moravané a Slezané jsou reklamou přesyceni. Hovoří Jitka Vysekalová:

Jitka VYSEKALOVÁ, psycholožka TNSF /zvuková ukázka/: Je taková tendence, že lidé vnímají to, že reklama je stále intenzivnější, ale to samozřejmě nic nevypovídá o tom, do jaké míry je ovlivňuje nebo ne, kde zůstává, dalo by se říci, ještě takové volné místo, kde se lidé necítí přesyceni tou reklamou, kde by naopak jí očekávali ještě i více, je místo prodeje a jsou to také dopravní prostředky.

Jitka Vysekalová a závěry z výzkumu agentury TNSF. Především o reklamě bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl viceprezident Rady pro reklamu a šéf Asociace komunikačních agentur České republiky Jiří Mikeš.Jaký je podle vás vztah reklamy a politiky?

Vztah reklamy a politiky je velice specifický, protože politika využívá reklamu a reklama je zaměřená především na spotřebitele, tzn. že jejím předmětem z drtivé většiny jsou výrobky.

To je obecná definice, funguje tato obecná definice i v Česku?

No, v Česku jsme zatím pozadu, pokud se týče etiky politické reklamy, myslím si, protože ta je vždycky problematická a my jsme na radu našich anglických kolegů úmyslně do našeho etického kodexu české reklamní praxe nedali pasáže týkající se politické reklamy, protože nás upozornili na to, že mnoho let, desítky let bojují s tím, že v politické reklamě je málo etiky.

To znamená, že politická reklama by snížila úroveň etiky v reklamě jako takové?

Tak já si myslím, že co se týče politiky, tak je spíš možno mluvit nebo nutno mluvit o propagandě jako takové a k té propagandě jsou využívány formy a zkušenosti reklamy.

Lze se podle vás při politické reklamě propagandě vyhnout?

Já si myslím, že ne, protože politika spočívá především v tom, že slibuji a já si pak ty sliby těžko mohu ověřit, protože politika je běh na strašně dlouho záležitost, kdežto v reklamě tam platí ten bumerangový efekt, když si koupíte to zboží, a to zboží je špatné, nevyhovuje vám, tak ho nekupujete a řekněte to okolí, řekněte to rodině, ta to řekne dál a tato špatná zpráva se šíří rychlostí zvuku a výrobek je stažen z prodeje, kdežto to u politiky prostě neplatí.

Bohužel nebo bohudík?

Já nevím, já si myslím, že je to bohužel.

My se ještě dostaneme k politické reklamě v České republice - to a v souvislosti s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny i do Senátu. O politice i o reklamě se naposledy velmi bouřlivě diskutovalo začátkem ledna, kdy se novináři začali zabývat billboardem Václava Klause ve Špindlerově Mlýně. Připomeňme, že Václav Klaus oblečený do zimního se skupinkou mladých lidí a lyžemi značky Völkl "visel" na restauraci v horském středisku. Sám Klaus k billboardu uvedl:

Václav KLAUS /zvukový záznam/: "My dáváme za volební kampaně strašné spousty peněz a myšlenka, že jedem malý billboard může rozpoutat takovou mediální vášeň, to je velmi pozoruhodné. My se budeme tímto způsobem řídit i nadále, abychom takto minimalizovali náklady a maximalizovali výnos. Já bych chtěl říct, že to opravdu nebyla reklama na lyže, to byla spíše reklama na onu restauraci, kterou vedou moji známí, a protože jsem měl bolavé koleno a nedostavil jsem se tam, aby si mě vystavili, jak tam pojídám v restauraci nebo lyžuji na kopci, tak se vyfotila v Praze takováto fotografie, že vy jste z toho udělali takovou bombastickou reklamu na lyže značky Völkl, to já věřím, že týdeníky, které to udělaly, si mohou říci o honorář u firmy Völkl, my bohužel nikoliv."

Slova předsedy ODS Václava Klause. S odstupem jednoho měsíce, myslíte si, že prostor věnovaný v médiích onomu billboardu byl úměrný dané události?

No tak, je to takový první pokus, myslím politika, aby šel na billboardy, protože my jsme to tu zatím neměli a většinou politici také ...

Měl byste asi upřesnit na billboardy s nějakým výrobkem.

Ano, na billboardy s výrobkem, protože v tom našem etickém kodexu české reklamní praxe je, že politik by neměl vystupovat v reklamě, i kdyby k tomu dal souhlas a i kdyby nebyl za to zaplacen, tak proto se tomu všechny renomované reklamní agentury vyhýbají a myslím, že by bývaly poradily panu profesorovi, že to není dobrá záležitost, že se nechává fotit s těmi lyžemi.

Václav Klaus ovšem už jednou na billboardech s výrobkem byl, a to s časopisem Xantypa. Proč jste tehdy nereagovali?

No, my reagujeme tehdy, když někdo protestuje, když se to někomu nelíbí, my tady nejsme nějaká cenzura, my reagujeme na podněty diváků, čtenářů a tehdy nikdo neprotestoval.

A dají se ty případy srovnávat, reklama na přední stránku časopisu, na titulu je vyfocen politik a reklama na lyže ....

Já myslím, že jste v tom časopise, já si to moc nepamatuji, byl to nějaký rozhovor s panem Klausem, tak já bych to nepokládal za nic špatného, ovšem tady ta vývěska, on to nebyl billboard, na tom restauračním zařízení ve Špindlerově Mlýně, tak tam byl ten výrobek a ten tam neměl být.

Když pak řešíte takové případy, případy praktického života reklamy a reklamní komunikace, tak uzpůsobujete tomu jako Rada pro reklamu i váš etický kodex?

My se úmyslně politické reklamě vyhýbáme, protože tam není nic jako ... Nebo často tam nemusí být férové věci a my nevíme, jak to bude dál, pravděpodobně se v Evropě s tím asi něco začne dělat, protože možná, že pan profesor není sám a v tom případě česká Rada pro reklamu je členem Aliance pro samoregulaci reklamy, jestli tato aliance podá nějaký podnět, tak pravděpodobně v Evropě to bude nějakým způsobem regulováno.

V Evropě je více takových podobných příkladů, které řeší rady pro reklamu?

V Evropě je to trošku jinak, pokud se tam politik dostane do reklamy, tak je v reklamě sociální, tzn. že pomáhá řešit nějaké velké sociální problémy, které jsou ve společnosti a tam si myslím, že to je ...

Není to tak, že politik jen vytváří dojem, že chce problém řešit?

No, to záleží na jeho důvěryhodnosti a na tom, jakou politiku dělá, ale tam v podstatě nikdy nejde o nějakou propagaci nebo reklamu určité strany, tam jde jen o to, že on pomůže dobré věci, třeba při záplavách nebo, já nevím, při nějakých katastrofách a tam pak ta úloha politiků by v té reklamě mohla být.

Myslíte si, že by politická reklama, a vy jste naznačil souvislost mezi reklamou a propagandou, že by měla být politická reklama jako taková zakázána?

To v žádném případě, já si myslím, že politickou reklamu by měly dělat agentury, které jsou na to stavěny a které to umějí a které mají nějaké mezinárodní know-how. Když se podíváte, kdo dělá teď ty kampaně nebo kdo je bude připravovat, tak já si myslím, nebo zatím nemám žádný signál, že by to byla některá z těch velkých renomovaných agentur, která je součástí nějaké celosvětové sítě.

To znamená, že politické reklamy před volbami v České republice jsou amatérské a špatné?

To nechť posoudí voliči, já ...

Ale váš názor z hlediska ...

Můj názor, já vám řeknu, jak to bylo, tady byl jednou ředitel jedné veliké americké agentury a měli jsme dělat jednu politickou stranu a dostal jsem pokyn z centrály, ať to neděláme, že je to vždycky dosti nebezpečné, protože "máte zákazníky, kteří jsou třeba fandové jiné politické strany a tím byste si je mohli pěkně naštvat." Řekli: "Klidně to pro tu stranu udělej, ale po dobu celé té kampaně nebudeš našim zaměstnancem a uvidíme, jak to dopadne a potom rozhodneme, jestli tě přijmeme či nikoliv."

Vyhověl jste?

Jistě.

Připomeňme si, jak vypadají zvukové podoby politických reklam v České republice. Vybrali jsme z našeho archivu rok 1996 a jak vypadaly reklamní spoty. Vybrali jsme náhodně ukázky ze tří stran. /ukázky tří reklam/ Tolik tři ukázky volebních rozhlasových spotů z roku 1996. Od roku 1996 uplynuly dva roky, myslíte si, že se zdokonaluje předvolební politická komunikace v České republice?

Tak já si myslím, že určitě, protože byla řada chyb a ti, kteří si zodpovídali za ty kampaně, si to jistě uvědomili a já si myslím, že ty naše politické kampaně nejsou zase tak úplně diletantské, myslím si, že jsou svým způsobem srovnatelné s tím, co je okolo Česka a v těch dalších státech.

Myslíte okolo Česka na východ nebo na západ?

Já myslím na západ.

Takové politické promluvy, které jsem slyšeli, či podobné zpívánky?

Já bych řekl, že je tam ta reklama nápaditější, třeba paní Thacherová vyhrála s billboardem, který dělala firma Saatchi and Saatchi, renomovaná reklamní agentura a tam byla taková řada nezaměstnaných, kteří čekají před tím Unemployment Office a pod tím bylo "Labour isn´t working", tzn., že ta Labouristická strana jim tu práci nedala a vyhrála. Já si myslím, že něco takového nápaditého tady nebylo, tzn. že ona to není žádná legrace vymyslet jednu silnou účinnou větu, která by zvedla ty lidi a řekla: "Ano, za tímto člověkem půjdu, tem mi mluví ze srdce." Nebo v Polsku byla velice zajímavá kampaň sociální demokratů, která byla v tónu "Vaše srdce je také vlevo".

Nyní jeden váš citát. Pronesl jste jej 12. října 2001 a právě jste hovořil o volebních kampaních, doslova jste řekl: "Kandidáti musejí ukázat tváře a říci jednoduchá hesla."Můžete z posledních zhruba osmi let uvést nějaké heslo, které bylo totálním propadákem?

Tak ono se povídá o tom, že prý to bylo to heslo "Dokázali jsme, že to dokážeme", ale já si nejsem tak úplně jistý, že by to bylo tak špatné, protože tam pak rozhodovaly nějaké jiné věci. Ale každopádně možná, že to asi nebylo tak přesně na tu českou mentalitu, ale já si nějaké vysloveně špatné heslo nepamatuji, snad tehdy, když byla ta osmiveslice a byla tam ODA, tak to bylo dost takové nesrozumitelné.

Nepřeceňuje se podle vás síla reklamy v politické komunikaci před volbami? Myslíte si, že opravdu jsou to billboardy, rozhlasové spoty, televizní spoty, které mohou rozhodnout volby?

Já si myslím,že určitě mohou rozhodnout volby. Tak rozhodnout, mohou prostě tu rozkolísající část našich spoluobčanů přitáhnout k určité straně, každá ta strana má své věrné straníky, kteří jí budou volit a teď jde o to působit na ty lidi, kteří dosud ještě nejsou rozhodnutí. Tam pak musíte mít opravdu nějaké sympatické lidi a tam jim pak musíte říkat jednoduchá stručná poselství, protože ti lidé nečtou ty politické programy těch stran, protože jsou nudné, dlouhé a nikdo jim nerozumí, pak musíte říct krátké věty.

Jakou krátkou větu, jako případný politik, by si na billboard zvolil Jiří Mikeš?

No, tak já bych zaprvé nikdy nechtěl být politikem.

Zeptám se jinak, jste viceprezidentem Rady pro reklamu, tak jaké viceprezidentské heslo byste si dal na svůj billboard jako viceprezident Rady pro reklamu?

Mě se strašně líbilo to heslo roku 68 "Jsme s vámi, buďte s námi", já bych chtěl asi něco podobného.

15. ledna zveřejnila agentura Taylor Nelson Sofres Factum výsledky výzkumu, z něhož vyplývá, že lidé jsou přesyceni reklamou, tedy lidé v Česku. Hovoří psycholožka Jitka Vysekalová z agentury TNSF.

Jitka VYSEKALOVÁ, psycholožka TNSF /zvuková ukázka/: "Je taková tendence, že lidé vnímají to, že reklama je stále intenzivnější, ale to samozřejmě nic nevypovídá o tom, do jaké míry je ovlivňuje nebo ne, kde zůstává, dalo by se říci, ještě takové volné místo, kde se lidé necítí přesyceni tou reklamou, kde by naopak jí očekávali ještě i více, je místo prodeje a jsou to také dopravní prostředky."

Říká Jitka Vysekalová o výzkumu, který byl proveden na vzorku zhruba tisícovky respondentů. Citovaný výzkum je kontinuální, agentura TNSF vzrůstající trend přesycenosti reklamou sleduje už od roku 1993 a v roce 2001 poprvé překročil hranici 80 %. Na kolik citovaná čísla znepokojují vás jako člověka z reklamního průmyslu?

Tak mě ta čísla neznepokojují, protože ony, pokud se podíváme, jaké jsou výdaje na reklamu v Česku a ve srovnání s nejvyspělejšími státy na západ od nás, tak v Česku se dává na jednu hlavu asi 50 dolarů, kdežto v Německu, ve Francii a v Anglii je to asi 150 dolarů. Tady jde o to, že ...

Ale přesto jsou lidé přesyceni.

Já si myslím, že lidé na celém světě jsou možná přesyceni reklamou, ale záleží na nich, kterou reklamu si vyberou, a protože ta reklama se řídí tím, že potřebuje ke svému účinkování média a ta média by měla být pokud možno nezávislá a nám nezáleží na politickém obsahu těch médií, my jim pomáháme být nezávislý a já si myslím, že to si novináři neuvědomí, že bez nás by padla demokracie.

To si opravdu myslíte, že vy dáváte médiím nezávislost? Vy jim přeci dáváte závislost ekonomickou, inzerent pak může vstupovat i do obsahu. Nebyl případ Sazky v České republice jako největšího inzerenta České televize tím nejlepším příkladem závislosti média na inzerentovi?

Já si myslím, že to záleží na tom kterém médii a jaký to médium má etický kodex. Já sám jsem kdysi studoval v Anglii na institutu o public relations a něco podobného by se tam prostě nestalo, tam je oddělená část /nesrozumitelné/ od inzertních sekcí a nikdo nemá šanci měnit obsah toho co ty noviny nebo co ta rádia budou vysílat, to je špatné. Nicméně jsem také byl jednou v arabské zemi, kde to opravdu bylo, že řekli: "Pokud nám dáte nějakou inzerci, my budeme psát o vašich expozicích jen to pozitivní." To je moc špatné.

Ale bohužel v České republice v médiích, ať již soukromých či veřejné služby většinou kodexy, které by oddělovaly inzerenta od vnitřního obsahu média, scházejí.

To máte naprostou pravdu, v českých velkých médiích schází také ombudsmani, kteří by nějak reprezentovali veřejnost a pak by neměli možná takové hloupé skandály, které tady jsou.

Které myslíte?

Já si myslím, když se podíváte do kterýchkoliv velkých amerických novin nebo rádií nebo televizí, tak vždycky tam mají ombudsmana, tzn. že tam je někdo, kdo ty reklamy usměrňuje.

A vy si myslíte, že by to prospělo i České republice?

Já si myslím, že České republice by prospělo, kdyby tady měla ta jednotlivá média vypracovaný svůj etický kodex, já jsem jednou byl v BBC a ten má spoustu stran, a každý ten velký sdělovací prostředek má svojí etiku, stejně jako my máme svojí etiku, kterou jsme dělali po vzoru, podle Irů. My jsme zjistili, že irská Asociace komunikačních agentur má jeden z nejlepších etických kodexů, jak se má chovat ta agentura, my jsme to prostě převzali, dali jsme to do správné češtiny a trochu jsme tam něco přidali, aby to odpovídalo našim podmínkám a takže to znamená, že český etický kodex je založen na anglickém etickém kodexu a náš etický kodex agentury je založen na irském kodexu.

Ještě pro úplnost dodám, že BBC ovšem na rozdíl od ostatních médií veřejné služby nevysílá vůbec žádnou reklamu.

BBC nevysílá žádnou reklamu, ale BBC, jestli je vám známo, že požádalo anglickou vládu, aby jí umožnila, protože začíná mít problémy s financováním.

Podle mých informací takový oficiální podnět nebyl podán.

BBC International Television vysílá reklamu.

Ale to je speciální divize, která nespadá pod kodexy BBC jako takové.

Ano, jenže BBC je skvělá televizní stanice, která připravuje programy, které se pak prodávají do celého světa.

To je jedna z divizí, která zkrátka obchoduje, tak tam je povolená, ale ty ...

Já myslím,celá BBC je vedena velice rozumně, ta Rada BBC to jsou rozumní a úctyhodní lidí, a BBC produkuje takové programy, které si pak každý rád nakoupí.

Abychom se nebavili o věcech BBC, zůstaňme u vašeho názoru. Vy jste doslova řekl, že to, že si lidé stěžují na reklamu, je normální a je to tak všude na světě.

Teď tam ještě něco podotknu, v Anglii byl před 10 lety dělán výzkum, podobný tomu, co tady dělá Sofres Factum, a 60 % anglických občanů řeklo, že reklamu potřebuje ke svému životu nebo že jim nevadí, v současné chvíli jsou přesyceni reklamou. O deset let, kdy byla větší intenzifikace té reklamy, 74 % Angličanů vloni prohlásilo, že reklama je součástí jejich života a že si sami dokáží rozhodnout, co je pro ně dobré a co je pro ně špatné.

Ovšem když se vrátím k psycholožce Jitce Vysekalové, ta hovořila o tom, že vysoké procento lidí, kteří se cítí zasypáni nebo zahlceni reklamou, nevypovídá nic o vlivu reklamy na ně jako na příjemce. Existují výzkumy, které by potvrdily či naopak vyvrátily tezi, že čím více je reklamy, tím se snižují její účinky?

No, obecně platí to, že každý z nás si dělá určitou bariéru proti těm informacím, které se na něj valí a zvláště pak proti informacím, které mají nějakou komerční povahu, tzn. že jak vy, tak já mám čím dál tím větší averzi vůči těm placeným informacím, a proto by ta reklama měla být vtipnější, nápaditější, aby tu bariéru přeskočila.

Vy jste 24. ledna po vyhlášení výsledků jedné ze soutěží, kde se hodnotí kreativita reklamy v České republice, konkrétně šlo o Zlatou pavučinu, uvedl a znovu následuje citát: "Současné spoty představují slušný standard, přesto žádný z nich v kreativitě nijak zvlášť nevybočuje, i z toho důvodu jsme se rozhodli pro agenturní textaře uspořádat vzdělávací seminář." Podle vás může míru kreativity reklamních textařů zvýšit jejich vzdělávání?

No, určitě. Příští týden sem přijíždí lidé z Izraele, kde je společnost, která se jmenuje CID, a to je společnost, která analyzuje nejlepší reklamní spoty ze světa a shledává v nich určité tendence a my jsme, myslím, první nebo druhou zemí této východní Evropy nebo té nové Evropy, která si tyto specialisty pozvala.

Pokud odhlédneme od kvality reklamních textů, co je podle vás nejslabším článkem českého reklamního průmyslu?

Nejslabším článkem reklamního průmyslu je nedostatek schopných, kvalifikovaných, vzdělaných lidí.

Proč?

Protože tady dlouhá léta byla taková přezíravost vůči reklamě, já sám třeba učím na FAMU nebo na vysoké škole ekonomické a vím, že když jsem byl na poradách s kolegy, tak říkali: "Prosím vás, pane Mikeš, co je tam učíte a proč tam ty děti chodí na ty vaše přednášky?" A já jsem říkal: "Protože tam cítí, že by se pak mohli uplatnit v praxi." Já nevím, jestli třeba víte, že mladý Svěrák kdysi začínal, že dělal nějaký reklamní spot a tam se něco trochu naučil a v životě už by nedělal, protože se osvobodil od těch bariér, které mu byly dávány těmi zadavateli a teď už může dělat velké filmy, ale myslím, že kdybyste se ho zeptali, tak by asi určitě nevzpomínal ve špatném na ty své začátky.

Psycholožka Jitka Vysekalová z agentury Taylor Nelson Sofres Factum konstatuje, že klesá počet lidí, kteří se přiznávají k tomu, že se rozhodují na základě reklamy.

Jitka VYSEKALOVÁ, psycholožka TNSF /zvuková ukázka/: No, procento těch, kteří to přiznali v letošním nebo vlastně koncem loňského roku oproti tomu předchozímu šetření, kleslo. Je to už takový významnější pokles, já nevím, o 8, 10 %, což by už samozřejmě stálo za další analýzu. My můžeme jen hypoteticky předpokládat, že část lidí si to prostě neuvědomuje, že na základě té reklamy koupila, část lidí si to prostě přiznat nechce, protože to nepovažuje za to, co by přiznat chtěli a co by mělo být, a část lidí se samozřejmě tou reklamou opravdu neřídí.

Slova psycholožky Vysekalové. To, že se lidé nepřiznávají k tomu, že se řídí doporučeními obsaženými v reklamě, podle vás nevypovídá o tom, že reklama je stále ještě vnímána až přespříliš negativně?

Ano, já bych řekl, že je to způsobeno tím, že reklama je stále něco, co není kulturní a intelektuální, takže lidi, kterých se budete ptát, jestli se dívali včera na Peříčko, vám řeknou, že nikoliv a když byste se nějak hlouběji tázali nějakým pořádným kvalitativním výzkumem, tak zjistíte, že se na to třeba dívali. Prostě lidi často nemluví tak ...

Ano, tím ale potvrzujete tu tezi, kterou já jsem tady říkal. Nepotřebuje tedy reklama reklamu?

Určitě.

A proč jí neděláte?

My se jí snažíme dělat, seč můžeme, o tom svědčí to, že jsme byli první zemí, které Američané dali licenci na pořádání soutěže efektivnosti reklamy. My se účastníme všech různých akcí atd. Já si myslím, že to je ... Lidé by měli vidět nějaké pořádné pěkné sociální reklamy, kterými bychom pomáhali řešit nějaké společenské problémy.

Tak je vyrobte.

To by nám je asi někdo musel zaplatit, my nejsme dotovaní a já si myslím, že když se podíváte na strukturu výdajů třeba v takové velké Británii, tak vždycky mezi těmi Top 5 je britská vláda, která dává ohromné peníze do reklam, jsou další vlády, česká vláda to není.

Vy jste zmínil náklady nebo výdaje do reklamního průmyslu jako takového, v roce 2001 dosáhly výdaje na reklamu v České republice 14,5 miliardy korun. Vaše asociace letos očekává, že se výdaje za reklamu v Česku přehoupnou přes číslo 15 miliard, reklamní trh v České republice v roce 2001 rostl nejpomaleji ze všech postkomunistických zemí, který faktor se podle vás na této skutečnosti nejvíce podepisuje?

Tak my jsme dosáhli takové té hranice jednoho procenta hrubého domácího produktu a přes to jedno procento většina zemí nepřeskočí, výjimku tvoří Američané a Angličané.

Počkejte, ale společnost, respektive studie společnosti Aglo Media zveřejněná v prosinci konstatuje: "Česká republika je mezi 22 zeměmi podle výdajů do reklamy na 20. a podle růstu na 12. místě."

To si myslím, že reklama je určitý barometr ekonomiky a souvisí s úrovní a ...

Česká ekonomika roste.

Tak roste o ty tři procenta, a to my děláme také.

Ale to je víc než v okolních státech, přesto je Česká republika na tom 20. místě.

Já nevím, to záleží na tom, jak se možná, že to svědčí naopak v náš prospěch, protože ten klasický poměr 6:4 nebo 60 % na klasickou reklamu a 40 % na to ostatní, je v západní Evropě obráceně, tzn. 40 % se dává na reklamu a 60 % se dává na ty všechny aktivity, jako je podpora prodeje a další.

Podnikání ve vašem průmyslu upravuje zákon o regulaci reklamy z roku 1995, regulovaná je reklama na čtyři komodity - tabákové výrobky, alkohol, střelné zbraně a na léčiva. Poslanecké sněmovna ovšem schválila důležitou novelu, kterou si vynutila harmonizace českých zákonů s normami Evropské unie, nová právní norma stávající zákon zpřesňuje a rozšiřuje, jak jste spokojen s tím, co prošlo v Poslanecké sněmovně?

Já si myslím, že ta novela byla připravena ministerstvem průmyslu a obchodu opravdu odpovědně a odpovídá direktivám Evropská unie. Jedině, co se mi tam nezdá a co je opravdu trošku nelogické, je, že nebudeme asi moci dělat reklamu na volně prodejné léky, které jsou částečně nebo zcela hrazeny pojišťovnami, tzn. vy si je buď můžete koupit, nebo můžete jít za svým doktorem a ten vám je může předepsat. My jsem se ptali prostřednictvím Evropské aliance reklamních právníků, jak je to v jednotlivých zemích a tam budeme trošku výjimkou.

Novela například zpřísňuje velkoplošné reklamy na tabákové výrobky v blízkosti základních a středních škol, také jsou v ní přísnější podmínky pro výrobce cigaret a také jste zmínil volně prodejná léčiva. Podle vás není novela příliš restriktivní?

No, restriktivní je více než ten původní zákon, ale odpovídá tomu trendu, který je v Evropě. Já se jen obávám, aby tady nevznikly nějaké teorie domina, protože se začíná říkat, že už by měly být i "warningy" i na alkoholických nápojích, tzn. na vínu, na pivu a dalším, že alkohol je nebezpečný a já si myslím, že alkohol konzumovaný v malém množství je naopak lékem.

Vy se tak léčíte?

Občas.

Jak často?

Tak já si potřebuji ředit krev, protože mám nějaké problémy, takže já si denně dám takovou tu dvojku červeného.