Jiří Menzel, filmový a divadelní režisér
Pátek 1. února 2002
Poslechněte si rozhovor v MP3 
Přepis rozhovoru
Citace rozhovoru v médiích
Když v polovině ledna skupina intelektuálů a umělců poslala petici předsedovi ODS a Poslanecké sněmovny Václavu Klausovi kvůli jeho setkání s generálním ředitelem TV Nova Vladimírem Železným, vzal si šéf Novy umělce na paškál ve svém pořadu Volejte řediteli. 19. ledna Železný ve své sobotní promluvě přirovnal dopis umělců a intelektuálů k peticím, které před 50 lety požadovaly trest smrti pro Rudolfa Slánského a herečku Jiřinu Štěpničkovou.
Vladimír ŽELEZNÝ, generální ředitel TV Nova /zvukový záznam/: Herci se vždy vyskytovali v těchto peticích velmi často a v podpisových akcích a milují je. Je to velké okázalé gesto, téměř jako na jevišti a byla velmi známá ta akce, kdy herci podepsali petici za odsouzení k trestu smrti herečky Štěpničkové, no, a pak přišlo to velké úslužné gesto v předklonu komunistickému režimu - anticharta. Já, když jsem viděl tu poslední petici proti Václavu Klausovi, tak jsem s překvapením zjistil, že ty podpisy jsou stejné, že je přeci znám z anticharty.
Slova generálního ředitele TV Nova Vladimíra Železného pronesená v pořadu Volejte řediteli 19. ledna. Nejen o peticích a postavení umělců a intelektuálů ve společnosti bude následujících 30 minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview, i dnes vás od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl divadelní a filmový režisér, pan Jiří Menzel. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.
Dobrý večer.
Začnu jedním vaším citátem, který jste pronesl v rozhovoru pro Lidové noviny. "Vypadá to, že na demokracii nejsme dost vyzrálí." Z čeho tak usuzujete?
Protože nejsme sebevědomí, nejsme plnohodnotní občané, posloucháme loajálně, hlavně reptáme a nejsme moc demokratičtí.
Koho bychom neměli poslouchat?
No, například ty korupční politiky.
Které máte na mysli?
Podívejte, zvolili jsme do určitých politických stran určité politiky, kteří byli ve vládě, a najednou se začalo objevovat, že oni začali brát peníze, ne pro sebe, ale třeba pro ty strany, od koho a co za to? A najednou zjistíte, že jsou různé amnestie, nebo že jsou slabé zákony proti těm, co kradou, najedou zjistíte, že není možné zjišťovat, jak lidé přišli k velkému bohatství a proč? Protože ti, co mají peníze, si ty politiky zřejmě kupují, já tomu jinak nerozumím.
Je na demokracii dost vyzrálý Jiří Menzel?
No, já také ne, já jsem občan tohoto státu.
Kdy se přistihujete při své nevyzrálosti?
Dost často, prostě prskám, reptám.
Uveďte konkrétní příklady, kdy jste a na co naposledy reptal a prskal?
Například jsem reptal a prskal na to, koho jsem zvolil.
Koho jste volil, není-li to tajné?
Je to tajné.
Připomeňme si teď listopadové dny roku 1989 ve vysílání Československé televize /zvukový záznam/:
Zhruba ve 14 hodin se v Praze na Letenské pláni sešly statisíce lidí, kteří se sem sjeli prakticky z celé republiky. Shromáždění uspořádalo Občanské fórum na vyjádření podpory požadavků, s nimiž na začátku tohoto týdne vystoupili studenti a umělci. Jako první promluvil ke shromážděným občanům člen sekretariátu ÚV KSČ a předseda Ústředního výboru socialistického svazu mládeže Vasil Mohorita. Z pověření generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka seznámil účastníky manifestace s tím, že na dnešním plénu městského výboru KSČ v Praze nabídl rezignaci jeho vedoucí tajemník Miroslav Štěpán. Uvedl rovněž, že představitelé Národní fronty budou jednat se zástupci Občanského fóra. Během celého shromáždění vyjadřovali řečníci své názory na současnou vnitropolitickou situaci a své představy o jejím řešení. Prohlášení Občanského fóra mimo jiné vyjadřovalo pochybnost nad novou personální sestavou některých stranických orgánů, přidali se i další řečníci, mezi nimi Václav Havel, Alexander Dubček, zástupci studentského stávkového výboru, ale i dělníci ze závodů, například pražského ČKD, příbramských Uranových dolů a pražští herci, zpěváci a sportovci. Požadovali demokratické volby, pluralismus názorů a stavěli se za to, aby se vedoucí postavení jedné strany neurčovalo prostřednictvím zákonů, ale aby vycházelo z její práce a autority, skončil by tak monopol jedné strany, který podle řečníků vede k ...
Listopad 1989 z vysílání tehdejší Československé televize. Vy říkáte a znovu cituji doslova: "V Československu, potažmo v České republice, se zanedbal úkol učit se žít demokraticky jako sebevědomí a odpovědní občané s respektem k zákonu, k úctě k zákonu." Kdo podle vás je konkrétně nejvíce odpovědný za ono zanedbání?
Řekl bych, že my intelektuálové, novináři, učitelé a myslím, že hlavně televize.
Proč zrovna intelektuálové?
Protože my máme mít vliv na intelektuální kvalitu tohoto národa. Podívejte, od toho 18. století tento národ probouzeli intelektuálové, nějakým způsobem vychovávali, byl tu Kramerius, byl tu Havlíček, byl tu Masaryk a vždycky se tento národ čím dál tím víc vzdělával, až dospěl do určitého stádia a najednou od roku 1989 na tu osvětu, na to vzdělávání, na to povzbuzování se navzájem v tom, co je dobré a co je špatné, na to se rezignuje.
A proč podle vás intelektuálové rezignovali?
Nemají k tomu prostor.
Není to tak, že jej nevyužívají?
Ne, jak toho můžete využívat, když televizi a noviny ovládly reklamní agentury? Politické a hlavní deníky jsou čím dál tím více bulvár, televize je čím dál tím víc nekvalitnější, čím dál tím ...
Máte tady dva kanály České televize jako vysílatele veřejné služby.
A ty jsou ve vleku právě té Novy, protože zápasí o reklamy, rozumíte, když jdete s dobrým programem do televize, tak vám řeknou: "No jo, ale to nám nikdo nezaplatí, na to nebude sledovanost."
Kdy jste naposledy přišel s dobrým pořadem nebo nápadem?
Já nechodím, já vidím, že to je zbytečné.
A není už toto selhání intelektuála Jiřího Menzela?
Ne, já dělám na tom, aby se v Divadle na Vinohradech bojovalo proti televiznímu diváctví, chci dělat takové divadlo, abych přilákal do divadla lidi zpátky od televizní obrazovky.
Není, pane režisére, velký kus naivity v tom domnívat se, že společnost, rozumějme česká společnost, která si prošla několik desetiletí v komunismu, další léta prožila ve fašismu, může být po dvanácti letech vyzrálá?
Nebude vyzrálá, protože není, kdo by na tom pracoval. My jsme prostě pustili všechny otěže z rukou a nechali jsme všechno řešit trh.
Já se zeptám ještě jednou, není ale příliš naivní domnívat se, že po dvanácti letech ...
Ne, podívejte se, tady byl velký entusiasmus v tom 89., 90. roce, tady se dalo říct, tak a teď budeme ... Já to pamatuji z roku 1945, kdy se najednou začali lidi obracet k vlastenectví, k tomu, že už se nebudou dělat chyby jako z první republiky, pak se toho samozřejmě zmocnili komunisté, obrátili to opačným směrem. Ten entusiasmus tady byl, ale najednou to převládli lidé, kteří chtějí na všem jen vydělávat, a to je špatné.
Vy jste svého času o někdejším premiérovi a předsedovi ODS Václavu Klausovi prohlásil: "Klaus je jediný, kdo ví kam to kormidlo namířit." V několika rozhovorech jste pak přiznal, že už si to v současnosti nemyslíte, kdy jste začal zjišťovat, že jste se ve Václavu Klausovi zmýlil?
Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že pan profesor Klaus cílí k tomu, aby se zprivatizovala televize a v tomto já vidím velké nebezpečí, protože v okamžiku, kdy tady místo jedné Novy budeme mít tři nebo čtyři, tak už přestanou ty kladné věci, které v televizi pořád jsou.
Václav Klaus začal mluvit o privatizaci České televize v prosinci roku 2002, tzn. tehdy jste změnil svůj názor na Václava Klause?
No, někdy v této době, ano.
Kdo je podle vás nebo existuje na české politické scéně někdo, o němž byste pronesl stejná slov, a jaká jste svého času pronesl o Václavu Klausovi?
Ne. Možná o panu prezidentovi.
Ten je podle vás jediným, kdo ví kam to kormidlo namířit?
Ne, neví, ale je to člověk, myslím, který není ještě zkaženým politikem, hele, tady je velká chyba v tom, že se politici neumí mezi sebou domluvit, každému jde o to, aby jeho strana zvítězila. Když vidíte, jak se hádá ODA, ODS, sociální demokrati, nikde není řeč o tom, nebo velmi málo o tom, jaký má kdo odlišný program, jo, hlavně teď v té čtyřkoalici, tam nejde o nic jiného, než že každý chce mít moc, perou se o to, kdo bude mít nějakou důležitou židli a nikdy jim nejde o to, aby se domluvili na věcech, které mají být prospěšné. Když to vezmete, ten parlament je jednotný v okamžiku, kdy jim jde o imunitu, o platy a o takové věci, jinak se hádají o každou pitomost a je to tak, že když jedna strana něco chce, tak druhá to začne torpédovat, ne proto, že to není dobré, ale prostě proto, že to je návrh druhé strany, a to se mi nelíbí.
Jak často používáte slovo "naděje"?
Teď už moc ne.
Proč?
Je nějaká?
Na to jsem se chtěl zeptat, zda vidíte někoho, kdo by do budoucna, a znovu použiji vaše slova, mohl být tím, kdo ví kam kormidlo namířit?
Nevím o tom a bojím se, že když nějaký takový bude, tak to bude patrně asi nějaký demagog a populista.
Je to problém generační?
Je to problém několika generací a je to problém na dlouhou dobu, je to prostě v tom, že když vznikla tato republika, tak tady byl určitý cíl...
Kterou republiku máte na mysli?
První republika. Skutečně vychovat z rakouského poddaného svéprávného demokratického občana, ale vychovat a k tomu tady není žádná síla, kromě několika komentátorů, kromě novin, které o tom občas píší a pobuřují se nad nedemokratickými nebo hloupými věcmi, tak tady není taková síla. Tady chybí ...
A neměla by být ta síla především v lidech a ne v okolí?
Ano, ale v těch lidech se to musí nějakým způsobem probouzet, povzbuzovat, a to není, rozumíte, tady chybí občanská výchova už od samého začátku, už od toho 90. roku.
Jak byste si takovou občanskou výchovu představoval, přeci jen já si na ten předmět občanská výchova vzpomínám.
Ne, nemyslím občanská výchova jako ve škole, ale říkat, co se má a co se nemá, v čem máme nacházet poučení v demokratických státech, rozumíte? Co to je kultura vztahů, co to je kultura jednání.
A měli by být lidé poučovaní, neměli by být spíš ...
Měli by být, měli by být, osvěta tu chybí. A když vidíte, jakým způsobem se rozvíjí násilí a jakým způsobem se rozvíjí negativní stránky našeho života, tak ten základ a ten původ všeho je, že lidem chybí dobrý příklad.
Pochopil jsem správně, že vy jste člověk, který uvažuje tak, že někdo musí odvést třeba ovci, to je nevhodný příměr, třeba psa ke korýtku, k vodě a je nutné jej dovést, protože on nepřijde sám?
Ne, ale podívejte, vždyť celá lidská evropská kultura skončila na tom, že se lidé vychovávali, vzdělávali. K čemu tady byli faráři se svými kázáními? K čemu tady byla literatura? K čemu tady bylo umění?
Ale máme tady faráře, máme tady literaturu, máme tady umění.
Právě, ale na to už se, to na tuto funkci rezignovalo bohužel. Povzbuzovat, hele, já teď hodně čtu Čapkovy eseje a Čapkovy poznámky, tam to je. A to povzbuzování lidskosti v lidech, povzbuzování pocitu demokracie, povzbuzování pocitu sebevědomí a zodpovědnosti, to mi tady strašně chybí.
Mně přijde, teď osobně mohu-li říct svůj pocit, že vy obviňujete ať už faráře, spisovatele ...
Ne, nemluvím o farářích, já jen říkám, že tu vždycky někdo byl, kdo lidi ovlivňoval v dobrém.
Podle vás teď vůbec žádná taková síla tady není?
Ne. Vždyť se podívejte, kam to všechno vede všechno.
Trochu smutná vize, není-liž pravda?
No, je.
Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je filmový a divadelní režisér Jiří Menzel. Jak hodně váháte nad tím, zda připojíte svůj podpis pod nějaké prohlášení?
V případě toho posledního prohlášení jsem neváhal vůbec.
Teď hovoříte o dopisu, respektive petici Václavu Klausovi?
To, co jste citovali pana Železného, tak to je pustá demagogie, protože tam nebyla žádná akce, to byly prostě tři položené otázky, pod které se podepsalo 66 lidí, kteří nemají vůbec žádný politický cíl a už vůbec nesledují své zájmy, já tedy určitě ne, abych byl zaměstnaný v České televizi, nebo že mám nějaké kšefty s Českou televizí, to je prostě ryzí a pustá demagogie, co tam říkal pan Železný. Ale to je ...
Jak vy jste se k té petici dostal?
Zavolal mi Smoljak, protože četl můj článek o panu Železném a řekl mi, že bych s tím asi souhlasil a já jsem mu řekl, že bych s tím souhlasil, s těmi otázkami, ale toto je právě ten příklad, v čem teď na všechno rezignujeme. Podívejte se, když před válkou nějaký nakladatel vydělával na rodokapsech, tak byl hoden opovržení, když nějaký producent vydělal peníze na komerčním filmu, tak dal peníze Otakaru Vávrovi na to, aby udělal slušný film, aby udělal Panenství nebo Krňanský aby udělal film, nebo Vančura, to bylo pravidlem. Teď se z pana Železného dělá úspěšný podnikatel, který za nic dostal zlatý důl, televizní licenci, se kterou nestydatě kšeftuje, na které vydělal strašné peníze, a ty peníze jdou bůhvíkam, ale ani koruna z toho nejde do české kultury.
Dovolíte, abych se ještě vrátil k té petici? Jsou ti, kteří takový dopis nebo takovou petici napíší, těmi, kteří chtějí ukázat onu sílu a ono nasměrování společnosti?
Ne, to je normální lidská reakce, protože ty tři otázky, které jsou v tom dopise, ty jsme si položili už dávno předtím, a nejen my. V tom není žádný manifest, každému normálně myslícímu člověku musí být divné, když člověk, který je podezřelý a jeho machinace jsou skutečně velice podivné, že je najednou přijatý ministerským, ne předsedou parlamentu.
Ministerským předsedou také, protože Miloš Zeman, i současný ...
Dobře, ale o tom jsem nevěděl, nebylo to tak okázalé, nebylo tak ostentativní proč. A najednou vám začne docházet, že buď jeden na druhého něco ví, nebo jeden druhého dobře platí, jiný důvod já nevidím.
Existuje podle vás presumpce neviny?
Existuje presumpce neviny, ale velice dobře o tom píší včerejší noviny, tuším, existuje také určitý lidský úsudek. Tu vinu, nechť zjišťuje soud samozřejmě, ať ji zjistí velice rychle, ale ...
A lidský úsudek, že Železný je vinný, spočívá na čem?
Jak je vinen? Vždyť to je strašně ... Podívejte se, když jsem dlužen peníze a nejednou prohlásím, že nemám žádný majetek a když nemám žádný majetek a jsem schopen zaplatit 10 milionů za kauci, tak v tom je něco podezřelého určitě, ne? Tento trik, jak si převést kšeft na manželku, to dělali /nesrozumitelné/ židi před válkou, tato vyčůranost sama o sobě už svědčí o tom, že tam není něco čistého a pan prezident Masaryk kdysi odmítl podat ruku tomu, který byl jen trošku v podezření.
Tím, že jste podepsal dopis či petici Václavu Klausovi, jste se ocitl rázem a už jste to ...
To nebyla petice.
Tak dopis Václavu Klausovi, tak jste se rázem ocitl v pořadu Volejte řediteli, z něho jsme slyšeli v úvodu tohoto Interview ukázku, generální ředitel Vladimír železný se 19. ledna zastal předsedy ODS a Poslanecké sněmovny Václava Klause a na adresu umělců doslova uvedl:
Vladimír ŽELEZNÝ, generální ředitel TV Nova /zvukový záznam/: Vzpomínáme na petici herců, herci se vždy vyskytovali v těchto peticích velmi často a v podpisových akcích a milují je. Je to velké okázalé gesto, téměř jako na jevišti a byla velmi známá ta akce, kdy herci podepsali petici za odsouzení k trestu smrti herečky Štěpničkové, no, a pak přišlo to velké úslužné gesto v předklonu komunistickému režimu - anticharta. Já, když jsem viděl tu poslední petici proti Václavu Klausovi, tak jsem s překvapením zjistil, že ty podpisy jsou stejné, že je přeci znám z anticharty. Pan Svěrák přeci podepsal antichartu, paní Galatíková přeci podepsala antichartu. Nejenom, že podepsala antichartu, já si ji pamatuji z nedávné doby, kdy hystericky ječela v plivajícím davu, kterým procházela Jana Bobošíková do České televize, však si to pamatujeme. Pan Menzel, další signatář anticharty, velký bojovník za veřejný charakter televizí, za velkou kulturu, vysokou kulturu. Vzpomínám si na jeho četné televizní besedy a jakoby trochu malinko pozapomněl, že na té Nově, kterou tak osočuje a vůči které se tak distancuje v podobě všech těchto podpisových akcí, na té Nově přeci vystupoval v Hospodě.
Slova generálního ředitele TV Nova Vladimíra Železného z pořadu Volejte řediteli ze dne 19. ledna 2002. Nakolik podle vás podpis člověka pod antichartu znevěrohodňuje jeho podpis ...
Prosím vás, toto je pustá demagogie, tady nebylo žádné gesto, žádné teatrální divadelní gesto, to byl pouhý dopis, který vyvolal velmi hysterickou a velmi teatrální reakci, tam to teatrální bylo. Co se týče těch podpisů, také jsme podepsali dopis za propuštění Václava Havla, například, podepsal jsem 2000 slov, z toho jsem měl kdysi velký malér. V té antichartě, to nebyla žádná manifestace, a srovnávat to s podpisem za popravení Jiřiny Štěpničkové, to už je pustá demagogie. Kdo pamatuje ty doby, tak ví, jaká to byla honička a jak jsme byli k tomu dopisu nuceni a doháněni. Já jsem k tomuto chtěl říct ještě něco jiného, ti, kteří to pamatují, bohužel už jich není moc, vědí, že před tím podpisem anticharty, několik let bylo něco daleko horšího, co bylo, my jsme všichni, kteří jsme byli někde zaměstnáni a za něco jsme museli ručit, byli nuceni k něčemu daleko horšímu, souhlasit se vstupem vojsk na naše území, neboli s okupací. Tomu jsme byli podrobeni všichni a kdo z nás to odmítl, tak byl vyřazen, mě to stálo několik let práce, protože já jsem to tenkrát nebyl s to. Na druhou stranu vedle toho spousta lidí velmi ochotně a rádo loajálně prohlásili, že souhlasí, protože to byl nástup k jejich kariéře a když jsem potom v roce 1977 byl nucen k antichartě, tak jsem věděl: "Aha, je to další akce jak mě opět vyřadit z práce," a to už jsem nemohl.
Dovolte mi, abych také citoval z elektronické pošty, která přichází na internetové stránky www.bbc.cz. Marin Kořistka z Brna, z Karpatské ulice doslova píše: "Děkuji všem, kteří podepsali dopis Václavu Klausovi, pana Menzela pozdravuji bez ohledu na jeho podpis pod antichartou. Také byl ochoten s tímto cejchem přijít do "21"." Váhal jste po 25 letech hodně, zda přijít do televizního pořadu?
Ne, podívejte se, já vidím, že to nebylo dobře, nebo že je to skvrna, řekněme, v mém kádrovém materiálu.
Je to vaše velké osobní selhání, berete je?
Neberu to jako selhání, to já jsem to dělal pod dobrým rozmyslem, já jsem si rozmyslel, jestli to mám podepsat nebo ne, kdybych to neudělal, tak bych možná udělal něco horšího. Já jsem si musel vybrat mezi špatným a ještě horším ...
Co byste udělal horšího?
Nepracoval bych. Šel bych od válu. Na mě, rozumíte, byla soustředěna nejdříve ta nenávist, já jsem byl první, který přestal v roce 69 pracovat.
A to bylo mnoho lidí, kteří šli od válu, šli do kotelny?
Kdo?
No kteří nepodepsali Antichartu.
No, kdo?
Například Václav Havel, ten šel dokonce do vězení.
Dobře, ale ten už si neměl v čem vybrat, ten už si nemohl vybírat, rozumíte? Řekněte mi jméno někoho, kdo na základě tohoto odmítnutého podpisu si skutečně zkazil život, zkazil kariéru?
Jiří Suchý.
Ano. No a ten už ji měl zkaženou předtím.
Posluchač Interview BBC Michal Kašík se vás prostřednictvím elektronické pošty ptá: "Bohužel neptal bych se, ale po vašem vystoupení na ČT 2 v pořadu "21" k Antichartě mi to nedá. V roce 77 mi bylo 18 a otec patřil mezi první signatáře, skutečně si myslíte, že tím, že jste podepsal antichartu, jste zaplnil prostor, který by zaplnili jiní horší než vy, strach přeci není ani amorálnost, ani zločin, chvilkové selhání typu podpisu anticharty je vždy omluvitelné a pochopitelné, tak proč sám sobě veřejně lžete? Od člověka vašich kvalit bych očekával alespoň v tomto upřímnost." Píše Michal Kašík.
No, já si nemyslím, že to bylo selhání, já jsem to dělal s dobrým rozmyslem právě proto, že jsem měl za sebou tu zkušenost z roku 69, 70. A to je, myslím, dost pádný argument. A co je na tom nejhorší, já jsem proto také šel do té televize, do té "21", mně se nelíbí, že z tohoto podpisu, což je jen podpis na jednu malou věc, se přehlíží to, že spousta jiných lidí byla ochotná souhlasit se vstupem vojsk, a dokonce si na tom budovali kariéru 20 let, po těch dneska pes neštěkne, nikdo a někteří z nich pracují klidně dál. Já nevím, kde v té době byl pan Železný, rozumíte, ale těžko si dovedu představit člověka charakteru pana Železného, jak se hrdě postaví a řekne: "Nepodepíšu, popravte si mě."
A dá se ohlížet v životě na ty druhé?
Jak ohlížet, jak tomu mám rozumět?
Kde byl pan Železný.
Ne, on napadá mě, tak já chci vědět, kde byl on v té době.
Jak bylo řečeno, vy jste na téma anticharta hovořil v několika rozhovorech, byl jste v oné České televizi, tam proti vám seděla herečka Taťána Fischerová, která antichartu nepodepsala. Nad čím jste přemýšlel, když jste opouštěl televizní studio po tomto rozhovoru nebo když si čtete noviny, které skutečně v poslední době připomínají ...
Že jsem tam nezdůraznil to, co jsem původně chtěl, totiž, že ve srovnání s podpisem anticharty se daleko horší věci dělaly několik let předtím, tzn. souhlas se vstupem vojsk a ti, kteří souhlasili se vstupem vojsk nás kádrovali těch 20 let potom a ti jsou dneska v klidu, po těch, na ty si nikdo nevzpomene.
Pochopil jsem správně, že si myslíte, že nedávná minulost lidí v České republice, respektive v Československu je teď interpretována a jsou z ní vytrhávány jednotlivé střípky?
Určitě, například zrovna ta anticharta.
Které jiné historické okamžiky, kromě podpisu schvalování vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 68, by měly být připomínány a připomínány podle vás účelově nejsou?
No, je jich celá řada, například chování lidí v roce 89, kdy celá řada lidí byla ochotna se postavit za Václava Havla a stejně tak celá řada lidí najednou projevovala solidaritu se současným režimem, tenkrát ještě.
Není problém české společnosti v tom, že se měří máslo na hlavě, které mají téměř všichni na oné hlavě a poměřuje se, kolik kdo toho másla tam má?
My ho máme všichni a je dobře, že o tom víme, že ho máme. Jde jen o to umět se k tomu přiznat a hlavně vědět, podívejte se, nikdo z nás není dokonalý, nikdo z nás není úplně ten pravý nebo málokdo, já vlastně nikoho takového neznám, možná paní Chytilová je statečný člověk, ale nelíbí se mi, když se vypíchne někdo a ten se stane předmětem mediální štvanice a ostatní jsou prostě tiše schovaní a neví se o nich, přikrčí se. Proto jsem šel do té televize, protože jsem nechtěl být přikrčený, protože vím, že stejně jako já v tom jede mnoho lidí a není spravedlivé, když se to soustředí jen na Helenku Vondráčkovou.
Vy jste hovořil v úvodu tohoto rozhovoru o roli médií jako pozitivního prvku ve společnosti, vy jste byl při vzniku jedné soukromé televize.
Ano.
TV Premiéra, proč jste koncept dobré, soukromé televize, která by ukazovala lidem cestu, proč jste na něj zapomněl a odešel jste později ...
Já jsem na něj nezapomněl, já jsem z toho byl vypuštěný. To se stalo tak, že mě nalákali, abych do toho dal svoji koncepci, já jsem chtěl promítat hezké světové filmy, s touto koncepcí jsem se přidal do tohoto projektu, s touto koncepcí jsme také získali licenci, načež jsem zjistil, že ta licence byla vzápětí prodána beze mě.
A proč jste si to nepohlídal?
Já jsem na to neměl žádný..., ta licence mi nepatřila. Já jsem neměl, to pak tvrdil pan Železný, že jsem měl podíl na té licenci, to není pravda, já jsem tam byl normálně jako konzultant, člověk, který přispěl do tohoto programu jedním dílem, co by se tam mohlo dělat, pak jsem mohl uvést pár filmů a tím to skončilo.
Berete i toto, že jste si to lépe nepohlídal jako konzultant, jako osobní selhání?
Ne, já jsem v tomto neměl žádnou moc, já jsem byl normálně požádán, abych to udělal, udělal jsem to a pak jsem pochopil, že jsem byl použitý jako štít, stejně jako ti lidé, kteří potom získali Novu, kteří měli také ideály, ale ti alespoň za to byli od pana Železného dobře zaplacení, já ne.
Jiří Menzel, filmový a divadelní režisér. Povídalo by se dál, dalších 30 minut, které bohužel už nemáme. Někdy příště opět na shledanou.
Komu by TGM ruku nepodal
Lidové noviny, 27.2.2002, Horizont, Autor: Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, strana: 11 - Režisér Jiří Menzel poskytl 1. února rozhovor českému vysílání rozhlasové stanice BBC. Vyjádřil v něm nelichotivé soudy o mravním prostředí u nás, o moci bulváru a reklamy a slabých zákonech. Kritiku Jiřího Menzela v mnohém sdílím, méně již jeho vize o výchově "svéprávného demokratického občana" a vlivu na "intelektuální kvalitu tohoto národa", za niž by podle Menzela měli ručit právě intelektuálové spolu s novináři, učiteli a televizí. Na jedné straně s obdivem hovořil o Čapkově povzbuzování "lidskosti v lidech..., pocitu demokracie, sebevědomí a zodpovědnosti", a na straně druhé - v souvislosti s vyšetřováním V. Železného - pronesl: "...trik, jak si převést kšeft na manželku, to dělali bankrotářští židi před válkou, tato vyčuranost sama o sobě už svědčí o tom, že tam není něco čistého..."
Ano, kolem televize Nova bylo a je mnoho otázek i množství zneklidňujících náznaků. Jednoznačné verdikty vynesl soud, odpovědi na další skutečnosti budou, věřme, brzy známy také. Jiří Menzel, obdivovatel prvorepublikové demokracie, se však svým výrokem na adresu "židů" zařadil k těm, jimž její smysl zůstává vzdálen. Aniž by uvedl jediný důkaz, zle ocejchoval celou skupinu lidí na základě jejich rodu či vyznání. Jaké konkrétní "židovské" nepravosti měl na mysli?
Bylo by dobré, kdyby to alespoň naznačil. A měl by tak učinit tím spíše, že ještě před válkou, jak říká, vskutku nastala situace, kdy židé převáděli majetek, aby se vyhnuli jeho ztrátě. Za jakých však okolností! Pro ekonomické ožebračení českých židů, jež předcházelo jejich likvidaci, bylo významné nařízení von Neuratha o židovském majetku, jímž byla současně zavedena definice židovství podle norimberských zákonů. Vyjmutí majetku z konfiskace za této situace dokonce znamenalo šanci na vyhnutí se perzekuci. Bylo to možné jen ve "smíšených manželstvích", převodem majetku na nežidovského partnera, a to ještě po rozvodu.
Pohotovost, s níž Jiří Menzel zařadil některé aspekty jedné z velkých novodobých kauz této země do "židovského kontextu" po vzoru nejhorších antisemitských stereotypů, je pro mě překvapením i zklamáním. Jiří Menzel v souvislosti se svým výrokem připomíná T. G. Masaryka: "Pan prezident kdysi odmítl podat ruku tomu, kdo byl jen trošku v podezření," říká. Režisér Menzel jistě ví, jak se prezident Masaryk zachoval v době antisemitské Hilsnerovy aféry. A tak si říkám: Komu by dnes Masaryk ruku nejspíš také nepodal?
