Jana Mačáková, rektorka Univerzity Palackého v Olomouci
Středa 15. května 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


V roce 2001 studovalo na českých a moravských vysokých a vyšších odborných školách více než čtvrt milionu lidí. Ministr školství Eduard Zeman považuje toto číslo za dostatečné a brání se dalšímu otevírání vysokých škol.

Eduard ZEMAN /zvukový záznam/: Ano, tady dlouhodobě byl poměrně malý podíl nebo neodpovídající podíl vůči tomu, jak se rozvíjel svět vysokoškoláků, ale jestliže v současné době z toho příslušného populačního ročníku může nastoupit polovina na vysoké školy, tak tím už jsme na světových parametrech a navíc máme určitou zvláštní specifiku vysokoškolského vzdělání, kdy u nás převažující typ, skoro 80 %, představuje to dlouhé magisterské studium, což je velmi netypické, a pak skutečně kladu otázku, zda pro takovýto typ studia je ještě prostor rozšiřovat to na větší počty studentů.

Slova ministra školství Eduarda Zemana pronesená v rozhovoru pro BBC koncem února. Opoziční strany, rozumějme ODS a Koalice, navrhují, aby se počet studentů studujících na vysokých a vyšších odborných školách nadále zvyšoval. Nejen o tom bude následujících 30 minut. Ovšem tento pořad vysíláme přímým přenosem z Horního náměstí v Olomouci, kde začátkem května začala vysílat rozhlasová stanice BBC na frekvenci 105,6. Pozvání do našeho improvizovaného studia přijala a k protějšímu mikrofonu usedla rektorka Univerzity Palackého v Olomouci, profesorka Jana Mačáková. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Olomoucká univerzita je druhou nejstarší univerzitou v českých zemích. Jaké starosti má její rektorka?

Myslím, že velmi podobné jako rektoři a rektorky jiných veřejných vysokých škol.

V čem se lišíte, co se starostí týče?

Já nevím, jestli se v něčem lišíme, co se starostí týče, obávám se, že ty jsou velmi podobné na všech školách.

Před šesti měsíci se na předních stránkách českých, moravských i slezských deníků objevovala problematika vysokých škol - a to kvůli dvěma miliardám korun, které vysokým školám v rozpočetech chyběly. Ovšem po čase, když dvě miliardy vysoké školy získaly, vysokoškolská problematika česká média téměř nezajímá. Znamená to, že ubylo problémů na vysokoškolské půdě?

To v žádném případě neznamená, že ubylo problémů. Znamená to možná jen to, že jsme na chvilku přestali být zajímaví, protože když si zpětně všimnete, jak se média věnují problematice vysokých škol, je to opravdu nárazová záležitost. Pokud se důrazněji ozveme, tak se do médií dostaneme, já se nechci dotknout některého média, v žádném případě, ale i takové významné akce jako jmenování profesorů nebo, já nevím, udělování čestných doktorátů se zdá, že média tolik nezajímají.

Myslíte si, že teď už není čas pro razanci, protože po hádkách o dvě miliardy korun vysokým školám problémy ubyly?

Ne, tak se to určitě říct nedá, ale je otázka, kdy je čas, když říkáte na razanci, tak to je otázka, nakolik potřebujeme být natolik důrazní, jak jsme byli v období, které jste vzpomínal, a nakolik je období, kdy je možné vést diskusi poněkud klidnější.

Připomeňme, o co šlo. Druhá polovina loňského roku byla ve znamení hádky českých, moravských a slezských vysokých škol s ministrem školství právě o zmiňované dvě miliardy korun. Vysoké školy nakonec dvě miliardy ve státním rozpočtu na rok 2002 dostaly. Rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm však už koncem října v rozhovoru pro BBC upozorňoval, že dvě miliardy korun, to je jen začátek.

Ivan WILHELM /zvukový záznam/: Já si myslím, že ta situace je přeci jen trochu složitější, že diskuse dnes o dvou miliardách je ve skutečnosti mnohem hlubší a závažnější diskuse, že je to problém o nastartování skutečně rozvoje vysokého školství a shodli jsme se na jaře na tom s ministerstvem, že ty dvě miliardy budou skutečně jenom jakýmsi záchytným bodem pro to, aby takový proces mohl být nastartován. My jsme ochotni o těchto okolnostech diskutovat, jednat, připravovat velice zásadně, velice vážně, čili jestliže by nebyly dvě miliardy, tak nejen, že by školy byly ve finančních problémech, ale současně by také nebyla šance, že bude nastartováno to, o co já už sedm, osm let usiluji.

Slova rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma z října loňského roku. Ivan Wilhelm tehdy také prohlásil, že rektoři postrádají diskusi o roli vysokého školství v českém vzdělávacím systému. Změnilo se toto a je tady podle vás, lidově řečeno, našlápnuto k nějaké hlubší vizi, kam se bude ubírat vysoké školství?

Určitě se takováto vize připravuje na půdě veřejných vysokých škol, protože my jsme se rozhodli po té bouřlivé situaci, která tady byla, že není možné, abychom vždycky znovu a znovu podstupovali tedy ten nepříjemný boj o další peníze, o finanční prostředky ...

Vy si myslíte, že vám skáču do řeči, že rozvoj vysokých škol a vize budoucnosti českého vysokého školství se opravdu odvíjí jen od peněz?

Ne, to určitě ne, tak se to říct nedá. Je jisté, že musíme mít představu, jak má vypadat rozvoj vysokých škol, víte problém je v tom, a to zmiňoval i pan rektor Wilhelm, že zatím se příliš o rozvoji vysokoškolského vzdělávání, možná ani ne vysokých škol, mluvit nedalo. Sice se výrazně zvýšily počty studentů, kteří mohou studovat na veřejných vysokých škol a teď nově i na soukromých školách, ale pokud jde o vybavení škol, knihovny, možnost cestovat, tak tam se příliš nezměnilo.

Vy říkáte, že na vysokoškolské půdě především na veřejných českých, moravských a slezských univerzitách už takový projekt vzniká. Kdy je pravděpodobné, že jej dostane veřejnost v České republice a bude o něm šíře diskutovat?

Materiál začal vznikat na podzim minulého roku, právě i z části v souvislosti s tou bouřlivou diskusí, která byla, a teď se na něm pracuje velmi intenzivně, jsou již některé kapitoly připraveny, které popisují současný stav a teď jde o to, abychom se dohodli, jak by to mělo vypadat dál.

Co k té dohodě schází? Který je podle vás nejproblematičtější bod, na němž se vysoké školy pravděpodobně velmi málo shodnou? Je něco takového?

Já skoro ani nemyslím, že je něco takového, na čem bychom se nedokázali shodnout. My máme poměrně jasnou představu, jak by měla vypadat struktura studia, tady bych i souhlasila s panem ministrem Zemanem, když říkal, že máme příliš mnoho dlouhých magisterských studijních programů, čili je potřeba, aby se nám podařilo zvýšit počet nabídek studijních míst v bakalářských studijních programech, to je jedna věc, a zřejmě také potřebujeme zvýšit počet míst a příležitostí v doktorských studijních programech.

O tom bezesporu ještě v průběhu dnešního Interview BBC živě vysílaného z olomouckého Horního náměstí bude řeč. Vrátím-li se ovšem k předložení koncepce vysokých škol, kterou chystáte, můžete říci, nebo alespoň odhadnout termín, kdy by k ucelené koncepci a jejímu předložení mohlo dojít?

Určitě by to mělo být v průběhu letošního roku.

Když se opět podíváme do minulosti: Připomeňme si čtyři roky stará slova Miloše Zemana, předsedy vlády, který 18. srpna 1998 předstoupil před Poslaneckou sněmovnu s programovým prohlášením vlády. Při té příležitosti Miloš Zeman hovořil o vizi svého týmu.

Miloš ZEMAN /zvukový záznam/: Tato vize je založena na třech pilířích, které by se snad daly shrnout pod jednoho společného jmenovatele, a tím je určitá realokace investic, z investic do fyzického kapitálu, do investic do lidského kapitálu, tedy do sociálních investic, přičemž za nejdůležitější formu sociální investice považuje vláda ve svém programovém prohlášení investice do vzdělávání. Tato teze nabývá i konkrétní podobu rozpočtové priority, že vláda, byť byla střídmá v kvantifikacích, v programovém prohlášení vyslovuje úmysl usilovat o to, aby podíl výdajů na vzdělání z dnešních 4,2 % hrubého domácího produktu vzrostl alespoň na 6 % hrubého domácího produktu na konci jejího funkčního období, tedy v roce 2002.

Slova Miloše Zemana pronesená 18. srpna 1998, tedy před čtyřmi roky. Podíváme-li se na současný stav: podíl hrubého domácího produktu věnovaný na školství naplněn nebyl. Můžete říci, jak konkrétně se to projevuje v životě vysokých škol?

Já myslím, že jsme o tom poměrně podrobně mluvili v tom období, kdy jsme se snažili, abychom získali zpět slíbené dvě miliardy. Projevuje se to tím, že nám chybí prostředky na vybavení laboratoří, na inovaci toho, co v laboratořích máme, chybí nám prostředky na nákup studijní literatury, knih, chybí nám peníze na to, abychom daleko více studentů i učitelů mohli vyslat do zahraničí a ty pobyty jim umožnit, abychom učitelům mohli udělit studijní volno, na které by mohli mít nárok, aby mohli pracovat sami na sobě, habilitovat, projít profesorským řízením, protože učitelský sbor stále ještě stárne.

Máte na Univerzitě Palackého v Olomouci spočítáno, jaký je, řekněme, vnitřní dluh vaší vysoké školy?

To je asi dost obtížné, Univerzita Palackého, protože sídlí v historickém městě a v historických budovách má veliký vnitřní dluh, pokud jde o stav těch budov a jejich rekonstrukce, ten se dá odhadovat skutečně v desítkách milionů, takže to je dluh, o kterém víme, a ty budovy naštěstí nepadají a ještě snad chvilku vydrží. Pak máme ještě ten dluh v knihovnách, já bych asi nedokázala vyčíslit, kolik to je, ale náš rozpočet z dotace ministerstva je kolem 650, 700 milionů v tom optimálnějším případě, a to tedy skutečně zdaleka nestačí.

Ale váš oponent, například ministr školství Eduard Zeman může namítnout: Není to ovšem málo, co vysoké školy dělají, aby si samy na svůj provoz vydělaly, tzn., aby například lépe hospodařily, aby podnikaly, protože právní subjektivitu mají.

To je pravda, právní subjektivitu máme, ale víte, ono to není jednoduché, podnikat, možná na oborech technických, ale ani tam ne. Když si uvědomíte, v jakém stavu je náš průmysl, teď není příliš zájem o nějakou spolupráci s vysokými školami, která by byla dotovaná průmyslem, podniky, čili to je problém. My se snažíme i ...

A studenti ze zahraničí, že vám opět vstupuji do řeči?

Studenti ze zahraničí samozřejmě ano, pokud studují v jiném jazyce než v češtině, tak to studium může být placené, to jistě ano, to je zdrojem financí, ale i tento zdroj je jistým způsobem omezený. Ono není tak jednoduché přitáhnout studenty třeba zrovna do Olomouce, pokud někde mluvíme o České republice, tak řada lidí si uvědomí Prahu a ...

Možná to je tím, že jste si nedovedli vydobýt prestiž coby elitní druhá nejstarší univerzita v českých zemích?

Je to možné.

Vy se smějete, proč?

Možné to je, ale já si myslím, že to tak zdaleka není, protože i při našich výjezdech do zahraničí, i když naši studenti vyjíždějí do zahraničí, myslím, že máme velmi dobrou, skoro bych řekla, reklamu v těch studentech, které můžeme vyslat, protože odevšad máme odezvu, že jsou výborní, že se výborně uplatní, takže tím to asi není, ale ...

A co problém, a opět vstupuji do vaší řeči, grantů? Ministerstvo školství a nejen ono vyčlenilo poměrně vysoké částky, které se týkají grantů, ale úředníci si stěžují, že vysoké školy jsou "spokojeny" se svými penězi a jen si stěžují, že jich mají málo, ale nezajímají se o grantovou činnost a o ty peníze, které jsou vyčleněny na granty. Kroutíte hlavou, to znamená, že ne?

Ne, určitě ne, já vím, že to v rozhlase není vidět, když kroutím hlavou.

Já to popíši.

Ne, určitě ne. Naše univerzita speciálně a jiné vysoké školy nepochybně také podáváme celou řadu přihlášek do grantových projektů, ale když jste se zmínil o ministerstvu školství, tak v tom sporu, který jsme měli, co si vysoké školy vydělávají dál, tak samozřejmě ministerstvo školství neuznává, a zcela právem, pokud získáváme další prostředky opět z prostředků ministerstva školství, tak to nebere jako další prostředky, čili to, co získáváme navíc, musí být z grantů, z grantové agentury, z ministerstva zdravotnictví, z ministerstva zemědělství, například z ministerstva průmyslu, to jsou všechno grantové agentury, kam se obracíme, a samozřejmě i ze zahraničí.

S čím v souvislosti s financováním vysokých škol máte největší obavy, co se budoucnosti týče?

Co se budoucnosti týče? Víte, on je problém v té nejistotě, ve které my jsme. Vysoká škola už je v roce akademickém, školním, když to řeknu, aby to bylo srozumitelnější, ten ekonomický rok je rok kalendářní, nám se dost obtížně stanovuje, kolik máme přijmout studentů, protože do poslední chvíle obvykle nevíme, kolik jich bude financováno. Zase pro ten rok 2003, i když máme nějaký příslib, jak by financování mělo vypadat, tak to budeme vědět až v okamžiku, kdy parlament schválí státní rozpočet, čili to je komplikovaná situace.

Tím chcete naznačit, že se opět může opakovat situace konce roku 2001, kdy vysoké školy v čele s Univerzitou Palackého v Olomouci, protože protesty propukly u vás, jak to, že u vás, to jste tak radikální?

A to si myslím, že ani nejsme tak radikální, to byla možná shoda okolností, protože jsme relativně nejdříve po celé té situaci, kdy jsme se dozvěděli, že ty dvě miliardy nebudou, měli zasedání akademického senátu a pak jsme svolali akademickou obec, a tím to všechno začalo.

Znamená to, že české vysoké školy, včetně Univerzity Palackého v Olomouci, jsou téměř ve stejné situaci, jako byly koncem roku 2001?

Jsou na tom lépe o to, že jsme přeci jen dostali část i v Olomouci z těch dvou miliard, ale ta nejistota je tady pořád, protože v aktualizaci dlouhodobého záměru v představě ministerstva na rok 2003 se objevuje návrh, nebo představa na zvýšení dotace pro veřejné vysoké školy o tři miliardy, ale opět je to tedy zatím jen slib, který máme, nebo ani ne možná slib, protože je tam psáno, že veškeré programy se budou odvíjet od toho, kolik těch peněz skutečně bude.

To znamená, že se bude opakovat situace z konce roku 2001 a vysoké školy opět budou hrozit protesty, pokud se zmiňovaná situace nezmění?

Já bych byla ráda optimistická teď před volbami, vy jste říkal, že školství není moc téma, ale nepochybně teď před volbami určitě uslyšíte od nejrůznějších politických stran, jak je vzdělávání prioritou, tak třeba se nám konečně povede, že se to tou prioritou opravdu stane.

Zmínila jste předvolební kampaň, která je v plném proudu. Myslíte si, že odpovídá školství a postavení školství v České republice to, jak jej akcentují politické strany v předvolebních vystupování, popřípadě ve volebních programech?

Já musím přiznat, že volební programy jsem zatím moc neviděla a nestudovala, takže se mohu orientovat ...

A veřejná vystupování, která bezesporu sledujete?

Veřejná vystoupení, myslím, že zatím jich příliš, které by se týkaly speciálně školství, nebylo, včera byla docela zajímavá beseda na České televizi na téma školství.

Teď se dostaneme k tématu, které je rovněž důležité: počet přijímaných studentů na vysoké školy. Ministr školství Eduard Zeman 28. února 2002 v rozhovoru pro BBC řekl, že hlavní deficit v nedostatečném počtu přijatých lidí na vysoké školy a uzavřenosti českého školství byl v uplynulých letech téměř setřen. Hovoří ministr školství Eduard Zeman.

Eduard ZEMAN /zvukový záznam/: Ano, tady dlouhodobě byl poměrně malý podíl nebo neodpovídající podíl vůči tomu, jak se rozvíjel svět vysokoškoláků, ale jestliže v současné době z toho příslušného populačního ročníku může nastoupit polovina na vysoké školy, tak tím už jsme na světových parametrech a navíc máme určitou zvláštní specifiku vysokoškolského vzdělání, kdy u nás převažující typ, skoro 80 %, představuje to dlouhé magisterské studium, což je velmi netypické, a pak skutečně kladu otázku, zda pro takovýto typ studia je ještě prostor rozšiřovat to na větší počty studentů.

Čtvrtek 28. února 2002 a slova ministra školství Eduarda Zemana pronesená v rozhovoru pro BBC. Myslíte si rovněž jako ministr školství Eduard Zeman, že deficit v nedostatečném počtu přijatých lidí na vysoké školy a uzavřenosti vysokého školství v letech uplynulých byl už téměř setřen?

Já si to nemyslím, určitě ne, protože i na těch číslech těch, kteří se k nám hlásí a které každoročně odmítáme, je vidět, že to tak asi nebude, jak říkal pan ministr.

Ovšem není problém v tom, o čem Eduard Zeman také hovořil: V České republice se studentům vyplácí, a je to trend, studovat pětileté magisterské programy než tříleté bakalářské, které v západním světě jsou daleko rozšířenější na rozdíl od České republiky?

No, na tom nepochybně něco je, krátké bakalářské programy by určitě umožnily, aby daleko více zájemců se na vysoké školy dostalo, ale tady je pořád ještě jeden přetrvávající problém, naše společnost si pořád ještě nezvykla, že bakalář je hotový člověk, který absolvoval ...

Ale není to, počkejte, není to vinou také vysokých škol?

Já si myslím, že ani ne, že to není vinou vysokých škol, nebo určitě ne úplně, ale když se podíváte zrovna konkrétně i na resort ministerstva školství, teď nemyslím, že by jen prosazovali, že obecně by měli být bakaláři, to pan ministr říká poměrně často, ale v samotném resortu ve školách prostě není prostor pro bakaláře, kteří by učili.

Podíváte-li se vy osobně do studijních programů Univerzity Palackého v Olomouci, máte čisté svědomí, že obory, které začínají bakalářem, automaticky nepokračují v magistrovi, tedy to, co je běžné například na pražských vysokých školách, že automaticky jsou bakaláři po absolutoriu bakalářských programů posouváni do magistrů?

Tak asi se nedá říct, že by byli posouváni automaticky, ale je nepochybně pravda, že, i u nás my máme přes 13 tisíc studentů a z toho zhruba asi dva tisíce v tuto chvíli jsou bakaláři, to je málo.

Připouštíte tedy, že struktura studijních programů na Univerzitě Palackého je taková, že spíše je preferováno magisterské studium než studium bakalářské?

Je to tak, ale víte, ono na školách takových těch tradičních, jako je Univerzita Palackého, já se nedomnívám, že budeme někdy vysokou školou, kde bude převaha bakalářských studijních programů. My bychom byli rádi, kdyby v té struktuře bylo těch bakalářských programů, kdy studenti končí, bylo více, ale na druhé straně si myslím, že kde máme asi dluh, je to, že bychom měli mít ty navazující magisterské programy, na které by k nám mohli přijít studenti z jiných škol, čili že by to nemuselo být tak, že student začne na Univerzitě Palackého a tam také skončí, včetně třeba doktorského studijního programu, že bychom měli být tou školou, která by nabízela bakalářům odjinud, aby u nás, pokud o to budou mít zájem a budou na to mít nejen chuť, ale i vlohy a snahu to dostudovat, tak aby to mohli dokončit u nás.

Vy jste, paní profesorko, zmínila, že samotné bakalářské vzdělání nemá v České republice takovou hodnotu a takovou tradici, jako má na západ od českých hranic. Ministr školství Eduard Zeman však v rozhovoru pro BBC koncem února také prozradil, jak chce dát větší hodnotu bakalářskému vzdělávání v České republice.

Eduard ZEMAN /zvukový záznam/: Tak v první řádě máme už v současné době projednáno s většinou ostatních resortů profesní uznávání v rámci státní správy bakalářských titulů, čili to je dost významný pokrok a trvalo určitou dobu, než se to podařilo prosadit, a jinak bych dělal to, co už v reálné době dělám, tzn., posiloval bych projekty a programy, vypisoval bych na to granty, aby vysoké školy ty programy takto přizpůsobovaly.

Tolik slova ministra školství Eduarda Zemana pronesená 28. února 2002. Je toto cesta, a pokud se ministru školství Zemanovi podaří toto prosadit, tak to vyřeší problém, řekněme, negativních proporcí, co se programů týče, od magistrů směrem k bakalářům?

Asi to úplně nevyřeší, může to zlepšit tu situaci, pokud státní sektor tedy bude mít zájem o bakaláře, ale tady se spíše objevuje zájem zahraničních firem, které se tady objevují poměrně už výrazněji, a ty mají o bakaláře zájem, takže možná ten trend půjde spíš tudy.

Dostává Univerzita Palackého v Olomouci nabídky od firem, abyste otevírali programy, po kterých je u potencionálních zaměstnavatelů poptávka?

Tak není to tak úplně, máme představu o spolupráci s firmou Philips, protože u nás je velmi dobrá katedra optiky, takže tudy bychom rádi, máme takové, téměř by se dalo říct, nevím, jestli se tomu dá říct objednávka od francouzských firem, které mají zájem o naše absolventy, kteří studují aplikovanou ekonomii, ten zájem tady je.

Říkal jsem v úvodu tohoto pořadu, že jej vysíláme přímým přenosem z Horního náměstí v Olomouci, protože BBC začala vysílat na nově přidělené frekvenci 105,6. A před námi je publikum, které tento rozhovor poslouchá přímo na náměstí, máme v publiku i dotazy. Poprosím z publika, aby se ozval ten, u koho je mikrofon, představil se a položil otázku rektorce Univerzity Palackého v Olomouci, profesorce Janě Mačákové.

Dobrý den, já se jmenuje Petr Vodešil a chtěl bych se zeptat, jak chcete, paní rektorko, zabránit tomu, aby z naší univerzity odcházeli mladí erudovaní badatelé a učitelé? Podotýkám, že odcházejí zejména z finančních důvodů. A pak bych se chtěl ještě zeptat ...

Můžeme to, prosím, udělat tak, že nejdříve paní rektorka odpoví na první otázku a pak byste doplnil tu otázku druhou.

To je otázka, která skoro možná nepatří mně, já bych velmi ráda zabránila této situaci, protože já jsem se tady už někdy na začátku zmiňovala, že náš akademický sbor stárne, já jsem si moc dobře vědoma, jak vypadají platy našich pracovníků, že nám velmi často odcházejí ti nejkvalitnější, kteří ukončí u nás doktorské studium, ale pokud ...

Vy je opravdu nemůžete lépe ohodnotit, vy osobně?

Není z čeho, protože z té dotace, kterou dostaneme, jde zhruba, na různých fakultách různě, ale kolem 70 % jde na platy.

Hospodářské noviny 25. února referovaly, že vysokým školám hrozí kolaps výuky, a to proto, že nemají dostatek kvalifikovaných pedagogů. Univerzita Palackého údajně 25. února postrádala 30 akademických pracovníků, změnilo se toto číslo?

Nevím, jestli se toto číslo změnilo, víte, on je to problém obor od oboru. Jsou obory, kde je to velmi obtížné obsadit, například na právnické fakultě, kde máme tak tvrdou konkurenci, já nevím, od advokátů, soudů, platovou, kde ty lidi absolutně nezaplatíme a obávám se, že to číslo se nezměnilo. To je jakýsi kruh, ve kterém se pořád budeme potácet, pokud těch peněz nebude víc na platy.

Další doplňující otázka, kterou jste chtěl položit, se týká čeho?

Já bych se chtěl ještě zeptat, co by se muselo stát, aby zaměstnanci Filosofické fakulty Univerzity Palackého dostávali třináctý plat, tak jak je to běžné například ve státní správě? Děkuji.

To je v podstatě pořád ten téměř stejný dotaz. Musela by Univerzita Palackého mít výrazně větší dotaci, anebo bychom si museli nějakým způsobem vydělat, ale při té zátěži, kterou už dneska naši učitelé mají, se obávám, že ta druhá cesta je téměř nemožná.

Jestli ještě doputuje mikrofon, tak jsem se chtěl zeptat přímo toho tazatele, protože z toho, jak kladete ty otázky, tak to vypadá, jako byste byl studentem Univerzity Palackého, jste jím, předpokládám?

Ne, já jsem zaměstnancem.

Tak dokonce zaměstnancem. Vyřešilo by to školné, pokud by studenti začali platit školné, zlepšila by se situace?

Tak určitě by se situace zlepšila, nevyřešilo by to tu situaci kompletně, protože není možné založit financování vysokých škol jen na školném, ale určitý příspěvek do rozpočtu by to nepochybně byl.

Státní dotace, granty, školné, jsou to veškeré pilíře, které si myslíte, že by měly být u financování vysokých škol v České republice, nebo byste ještě našla další?

Já myslím, že už jsme o jednom mluvili, to je ta spolupráce s podniky, kde bychom mohli, alespoň tam, kde to opravdu jde, tzn. v oborech přírodovědných, na lékařské fakultě, spolupracovat tak, aby to neslo i peníze.

Myslím, že potlesk publika tady na olomouckém Horním náměstí si zaslouží rektorka Univerzity Palackého v Olomouci, profesorka Jana Mačáková, která byla 30 minut hostem Interview BBC. Interview, které bylo živě odvysíláno. Děkuji, paní profesorko, za vašich 30 minut, které jste věnovala rozhlasové stanici BBC, přeji vám vše dobré a věřím, že se nesetkáváme tady v Olomouci naposledy.

Já také doufám, že i olomoucká Univerzity Palackého dostane opět někdy prostor. Děkuji vám.

Od mikrofonu se loučí Václav Moravec, takové bylo Interview BBC, které jsme vysílali z Olomouce.