Dagmar Lastovecká, předsedkyně ústavně-právního výboru Senátu (ODS)
Středa 20. března 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


Zhruba rok trvalo, než skupina senátorů v čele s Dagmar Lastoveckou dovedla do úspěšného konce bitvu o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti. Zákon o zpřístupnění svazků komunistické tajné policie měl řady odpůrců, některé výhrady k právní normě sdílel i prezident republiky Václav Havel. I přes své výhrady Havel nakonec podepsal, což oznámil na schůzi Senátu 14. března.

Václav HAVEL, prezident České republiky/zvukový záznam/: Navzdory svému vědomí o bezpočtu nebezpečí, jenž v něm jsou ukryta, jsem dneska ráno podepsal, vycházel jsem z úvahy, že ten význam pravdy je vyšší, převyšuje všechno ostatní.

14. březen a slova prezidenta republika Václava Havla, kterými oznámil svůj podpis pod zákon o zpřístupnění svazků StB. Nejen o tom bude následujících 30 minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla předsedkyně Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky Dagmar Lastovecká. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Byla jste jedním z hlavních předkladatelů zákona o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti. Zákon schválily obě komory českého parlamentu a podepsal jej i prezident.

Václav Havel. Vy jste se při obhajobě nutnosti zmiňovaného zákona několikrát ptala: Dagmar LASTOVECKÁ, předsedkyně ústavně-právního výboru Senátu PČR /ODS/ /zvukový záznam/: Já nevím, koho vlastně chráníme? Chráníme tedy spolupracovníky Státní bezpečnosti před společností, nebo chceme chránit společnost před bývalými spolupracovníky?

Jak ovšem Dagmar Lastovecká zodpoví otázku: Proč byli spolupracovníci StB v České republice téměř 13 let chráněni před společností?

Tak chráněni, ona určitá snaha společnosti ochránit se alespoň v některých významných státních funkcích vycházela už z lustračního zákona, ale já si myslím, že společnost byla málo informována. Samozřejmě v souvislosti s tímto zákonem se vždycky hovoří o vyrovnání se s minulostí, já vždycky říkám, že vyrovnání se s minulostí znamená pojmenovat zločiny, pokusit se nalézt zločince, prokázat jim vinu a odsoudit je, nikoliv proto, že by museli odsedět své tresty, ale proto, že jsou označeni za zločincem, tento zákon takovéto důsledky, takové ambice vůbec neměl. On má ambice stát se informačním zákonem a informovat společnost o minulosti a myslím si, že tato věc se trošku v těch prvních chvílích podcenila, protože pořád byla představa, že jsou důležitější věci.

Nepodcenila se záměrně?

Možná, že někteří jí záměrně nedávali ten důraz a někteří možná, kteří byli v zajetí různých exekutivních funkcí, tak viděli důležité věci v ekonomické a právní oblasti a nevěnovali se této věci a já si myslím, že to, co nastalo, je trošku nebezpečné, že dnes při projednávání toho zákona pořád zaznívalo: "Nevracejme se do minulosti, máme tolik současných problémů a musíme řešit tyto problémy. Nezahlcujte lidi minulostí." Já si pořád myslím, nejen já, ale celá ta skupina, která se tím zabývala, tak se domníváme, že není možné řešit problémy současnosti bez toho, aby člověk znal ty problémy minulé a ty aktéry, kteří se na minulosti podíleli.

Které problémy současnosti může velmi rychle pomoci vyřešit to, že budeme znát problémy minulosti?

Tak já nevím, jestli se dá teď popsat konkrétní problém, a říct ano, protože budeme vědět, že někdo byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, tak tento problém vyřešíme. Já si myslím, že se třeba hodně hovoří o tom, jakým způsobem v některých způsobech dopadla privatizace, že by možná řadu lidí zajímalo, jestli ti lidé, kteří se nějak neblaze promítli v tomto ekonomickém životě, nejsou třeba pracovníky nebo spolupracovníky Státní bezpečnosti.

Podle vás může zákon, který jste společně s vašimi kolegy předložila, ukázat, že problémy české transformace mohou být spojeny i s bývalým establishmentem?

Já bych to nechtěla formulovat tak, že ty problémy proto vznikly, ale myslím si, že určité vazby v těch jménech by se daly nalézt. Ta druhá věc, která se také nám zdá důležitá, je určitá ochrana veřejného života, a to ne na základě třeba lustračního zákona, že tedy opravdu vymezil jen úzký počet funkcí, ale taková ta informovanost o lidech, kteří vstupují třeba do veřejného života, kandidují do obecních zastupitelstev pod kandidátkou nezávislých například a na jedné straně média informují společnost o soukromém životě takových lidí a třeba tyto základní údaje se nedozvídáme.

Můžete uvést tři hlavní, jednoznačné a jednoduché argumenty, proč je nutné chránit společnost před spolupracovníky StB?

Já myslím, že ten dotaz, který byl tady tím úvodem, byl asi trošku řečnickou otázkou, čili ten zákon právě proto, že nemá žádné sankce, on nemá žádné právní důsledky a má pouze tu rovinu informační, tak on není v tom pravém slova smyslu ochranou, ale je tou ochranou v tom přeneseném významu a právě například v tom, že když já budu chtít jít k obecním volbám, tak budu mít možnosti učinit takovýto dotaz a rozhodnout se, protože to ještě také, myslím, potřebuji říct, a to byla celá řada argumentů, které zaznívaly od oponentů, že ty příběhy jsou často velmi smutné, že ty důvody, proč ten člověk se do této situace dostal, jsou pochopitelné. Já si myslím, že i ta veřejnost to pochopí.

Nepřichází zákon o zpřístupnění svazků StB, lidově řečeno, s křížkem po funuse? Podle mnoha svědectví se ze svazků registru StB zachovalo pouze torzo, velké a větší ryby komunistické tajné policie podle oponentů stihly materiály o sobě sama dávno zlikvidovat.

Tak pravda je, že při tom projednávání, kterého se zúčastnili odborníci, kteří pracují tady s těmito dokumenty, tak se ukazuje, že necelá polovina dokumentů je zřejmě zachována nebo je zachována na těch místech, kde má být archivována, protože jsou také určité úvahy o tom, že ty dokumenty nebyly zničeny a pouze jsou uloženy někde jinde.

Dá se zrekonstruovat druhá polovina z poloviny první?

Já si myslím, že to se nedá, možná, že když se bude více zkoumat ten zbytek, nebo to torzo, jak jste říkal, tak se možná některé souvislosti mohou objevit, ale rozhodně tak, aby v nějaké míře došlo k rekonstrukci, to si myslím, že možné není, ale to je samozřejmě ta otázka, jestliže znám o té minulosti pouze část pravdy, tak mám zamlčet i tu část, nebo mám říct veřejnosti alespoň část?

Brali jste jako předkladatelé zákona v potaz námitku, že svazků a registrů StB může být pouze polovina?

Samozřejmě jsme jí brali v potaz, ale ...

Jak se to projevilo konkrétně na znění tohoto zákona?

Na tom znění se to neprojevilo nijak, protože my tím zákonem říkáme: "Ať se zveřejní to, co je." Myslím, že bychom to brali v potaz, nebo nešlo by touto právní cestou jít za předpokladu, že by ten zákon měl právě ty konkrétní důsledky pro jednotlivce, protože tam by to samozřejmě byl značný problém, tzn. ten, kdo měl to štěstí, že jeho svazek byl zlikvidován, tak by byl čistý a právně nepostižitelný, a ten svazek, který zůstal, tak tento člověk by byl postižen, to si myslím, že by nešlo. Tady já pořád opakuji, to ani nemá být výpověď, možná o těch jednotlivých lidech, v některých případech ano, a to si myslím v těch případech, kdy ti lidé opravdu nějak vstoupili do toho veřejného života, ať už politického nebo hospodářského, tam možná ta informace je zajímavá z hlediska toho jednotlivce, ale jinak ten zákon má, je to obecná norma, on má ten obecný charakter a měl by té veřejnosti ukázat tu zrůdnost komunistického režimu a jak ty složky například ta Státní bezpečnost, jak pracovaly.

Návrh zákona o zpřístupnění svazků StB měl během projednávání v obou komorách českého parlamentu řadu odpůrců. Jedním z nich byl i senátor zvolený za dnes už neexistující čtyřkoalici Zdeněk Bárta. Při opětovném projednávání zákona v Senátu 8. března Zdeněk Bárta prohlásil, že: "Zveřejnění svazků StB uškodí poznávání komunistické minulosti."

Zdeněk BÁRTA, senátor /zvukový záznam/: Stavět poznání minulosti na tom, že předhodíme spáchané výsledky pokoutní práce zločinecké organizace navršené za 40 let bez jakéhokoliv rozlišení pravdy, lži, zlomyslné polopravdy, že to vše předhodíme bulvárním novinářům, mstivým sousedům, rivalům v profesi či na politickém kolbišti, to snad není ani naivní nápad, to opravdu já nedovedu pochopit jinak, než jako záměrný pokus destabilizovat tuto zemi ještě více, než je.

Senátor Zdeněk Bárta v senátní rozpravě 8. března označil možné zpřístupnění svazků StB za zločin.

Zdeněk BÁRTA, senátor /zvukový záznam/: Což já považuji skutečně za zločin, je tu hromadu jakoby dokumentů, tu horu exkrementů nakydanou zločinci StB vyvalit na náměstí, ať si každý zobne, co uzná za vhodné. Mám pocit, že jsem žil asi jiný život a zažíval jiné věci než zastánci tohoto návrhu zákona. Copak si opravdu myslíte, že odhalíte v té hromadě něco relevantního? Copak si myslíte, že v té kupě udání, pomluv, dehonestací, výsledků policejních provokací a nátlaků zjistíte, kdo opravdu tuto zemi poškozoval a kdo byl naopak obětí?

8. březen a slova senátora Zdeňka Bárty zvoleného za dnes už neexistující čtyřkoalici. Nad kterými námitkami, které jste slýchávala v uplynulém roce od odpůrců zákona o zpřístupnění svazků StB, jste nejvíce přemýšlela?

Já se přiznám, že největší obavy jsme měli z té oblasti, která se týkala zpravodajských služeb, protože, upřímně řečeno, vůbec tato novela jako pokus skupiny senátorů je přeci jen velice složitá, protože ta problematika jako taková je složitá a tam jsme měli největší obavu, aby ten zákon opravdu nepřinesl nějaké nebezpečí pro zpravodajské služby, pro bezpečnost, pro zájmy České republiky nebo ...

Jaké nebezpečí by mohl přinést, vždyť co mají společného svazky StB se současnými tajnými službami České republiky?

Tak tam si myslím, že některé ty námitky byly oprávněné v tom, že ne všichni ti, kteří pracovali v těchto zpravodajských službách, tak ne všichni skončili, a samozřejmě mohou existovat dokumenty ...

Je podle vás správné, že tajné služby demokratického státu používají lidi, kteří pracovali pro komunistickou tajnou služby?

Samozřejmě, že my jsme o tom pochybnosti měli a diskutovali jsme s celou řadou lidí i lidí, kteří byli tehdy v těch občanských prověrkových komisích, kteří se zabývali těmi jednotlivými jmény a ty jejich argumenty asi jsou správné, že nelze zrušit zpravodajské služby na nulu a přijmout úplně nové lidi.

Ale po třinácti letech?!

To přesně, jak se ptáte, to byl ten náš protiargument. My jsme říkali: "Ano, my dneska jaksi připouštíme, že může být nějaké minimální procento lidí, kteří to opravdu měli jako svojí profesi a jsou ochotní jako odborníci sloužit odborně jakémukoliv režimu. Ale myslíme si, že jich musí být tak minimální procento, že ta obecná norma je nemůže ohrozit." To byl také jeden z důvodů, proč jsme právě vložili do této novely tu parlamentní kontrolu, kde jsme říkali, může nastat situace, že určitá informace nepodléhá zákonu o utajovaných skutečnost, tzn., nemusí už být dneska podle platných předpisů chráněna, nicméně v tom konkrétním případě může být jakési nebezpečí, že přeci jen může nějaký ten konkrétní zájem ohrozit.

Neznepokojilo vás množství lidí, kteří pracují pro současné zpravodajské tajné služby a kteří pracovali pro StB?

Já se přiznám, že jsme se nedozvěděli nikdy ten konkrétní počet nebo podíl, kolik těch lidí to je, ale ...

Neměli by se zákonodárci dozvědět toto číslo?

My jsme jako po tom ani už dál nepátrali, po tom konkrétním čísle, ale ...

Není to škoda?

Ten svůj názor jsme vyjádřili v tom zákoně, protože jsme říkali: "My předpokládáme, že je jich minimum." A takový stav ...

A co když se zjistí, že předpokládáte špatně, že jich je naopak hodně?

Potom si myslím, že je to opravdu k řešení celé té problematiky zpravodajských služeb, pokud je to tak, jak se domníváme, jak z těch diskusí vyplynulo, tak si myslím, že by jich mělo být opravdu malé procento, a to je možno, tyto konkrétní případy, řešit tou parlamentní komisí.

S argumenty proti přijetí zákona o zpřístupnění svazů komunistické StB vystoupil v Senátu vicepremiér a senátor za ČSSD Pavel Rychetský. Tady je jeden z jeho argumentů.

Pavel RYCHETSKÝ, vicepremiér, senátor za ČSSD /zvukový záznam/: A pak tento zákon přináší ještě jednu změnu, a ta změna má jisté ústavní úskalí, říká, že ne ten, na něhož byly shromažďovány údaje, ale kdokoliv, kdo je zletilý, každá fyzická osoba starší 18 let se může podívat na každý svazek toho, kdo vystupuje v těchto svazcích pod názvem pramen, tj. těch, kteří byli jakýmkoliv způsobem získáni ke spolupráci. Tato změna má jedno velké ústavní úskalí, protože je potřeba jí posoudit z hlediska dvou ustavení ústavy, o principu rovnosti a o principu ochrany osobní důstojnosti a cti, to jsou oba ústavní principy a je nepochybné, že když je přijmeme, tak zavedeme dvojí kategorii občanů, tu, na které se lze dívat, a tu, na které ne, budiž, nechť to posoudí Ústavní soud.

Nejen Pavel Rychetský naznačil, že zákon s největší pravděpodobností skončí u Ústavního soudu České republiky. Je podle vás z hlediska ústavy zákon o zpřístupňování svazků StB nezpochybnitelný?

Tak samozřejmě, to, že je nezpochybnitelný, může říct jedině Ústavní soud, ale my věříme, že tyto rozpory tam nejsou. Víte, pane redaktore, já když poslouchám teď zpětně ty námitky kolegů ze Senátu, já mám někdy pocit, že dost dobře se nezabývali tou novelou toho zákona, protože ...

To předpokládáte u předsedy legislativní rady vlády, vicepremiéra a právníka Pavla Rychetského?

Možná je to trošku nepochopení, protože já nevím, myslím si, že rovnost je v tom, že každý si může požádat, a to, co zaznělo i u pana senátora Bárty, to, že se objeví nějaká spousta špíny, ten zákon v žádném případě nechce jít proti platné legislativě, proti ochraně osobních údajů, tzn., on vlastně zaprvé těm osobám, které byly sledovány vlastně, dává možnost, aby se seznámily s tím, co bylo vedeno pouze na ně, včetně osobních věcí, ale to se nedozví nikdo další z veřejnosti. Zatímco každý si může požádat o tu část dokumentace, která se týká pracovníků nebo spolupracovníků Státní bezpečnosti.

Pokud byste byla nucena podepsat tezi "zákon o zpřístupnění svazků StB nemá v souvislosti s ústavou sporná místa", donutil bych vás k podpisu?

Tak samozřejmě, kdybych o tom nebyla přesvědčena sama za svojí osobu, tak bych si nedovolila takový zákon předložit. Já věřím, že Ústavní soud, když posoudí veškeré ty skutečnosti a souvislosti, že by neměl takovéto momenty najít, ale nemohu, to konečné slovo samozřejmě nemohu říct já.

K otevření svazků StB bude zapotřebí vytvořit poslaneckou komisi. Komise složená z pěti poslanců bude posuzovat, jestli má ministerstvo vnitra v tom či onom případě právě odmítnout zveřejnění svazků StB. Má jít o případy, kdy by zpřístupnění svazků mohlo poškodit zájmy České republiky v mezinárodních stycích, bezpečnosti státu nebo vést k vážnému ohrožení života dané osoby. Nemáte, upřímně řečeno, obavy, že ministerstvo vnitra tuto klauzuli v zákoně může zneužívat?

Takto, ono je pořád tady ta část ustavení, kterou jste citoval, musí být vnímána v kontextu toho, že máme zákon o utajovaných skutečnostech, tzn., celá řada údajů bude podléhat tomuto zákonu a nebude možností parlamentu ani vnitra rozhodovat nebo dávat někomu k posouzení, zda tato část má být zveřejněna nebo zpřístupněna, tam se řídí zákonem. Ale toto je něco, co je kousíček nad zákonem, já si myslím, vycházeli jsme z toho, že takovéto případy budou opravdu ojedinělé a ta myšlenka byla taková, aby nebylo na exekutivě to konečné rozhodnutí, protože máme pořád pocit, že ten parlament reprezentuje veřejnost a tudíž tam by měla být ta definitivní slova vyřčená, zda to může ohrozit zájem republiky nebo nemůže, anebo poškodit nějaký individuální zájem tak vážně. Pan senátor Bárta kromě jiného také při projednávání na schůzi Senátu navrhoval, aby tato kontrola byla předána soudům, já se domnívám, že to nelze, protože soud také musí rozhodovat, jestli je něco podle zákona, nebo není, kdežto toto je opravdu posouzení z trošku jiného pohledu. Tam je ještě druhý moment, který nás vedl k té parlamentní kontrole, my jsme původně navrhovali senátní, ale to ...

Nakonec, ano, Poslanecká sněmovna si dala do zákona sebe sama.

Což někteří kolegové trošku nesli nelibě, já musím říct, že jsme to my jako předkladatelé v Poslanecké sněmovně nerozporovali, respektujeme to, že kontrola exekutivy přeci jen více přísluší té dolní komoře, ale my jsme chtěli, aby ta komise také sledovala ten proces zpřístupňování svazků.

Neohrozí rychlé zpřístupnění svazků StB ještě před volbami, k čemuž může dojít a což jste předpokládali, fakt, že se sněmovní komisi jako onen odvolací orgán nepodaří ustavit před volbami, máte z toho obavy?

Nemám z toho obavy, protože já si myslím, že přeci jen ty lhůty, které účinnost toho zákona nastane vyhlášením ve sbírce zákonů ...

Což se předpokládá začátkem dubna.

Ano, mohlo by to být během nejbližších týdnů, tak samozřejmě ve chvíli, kdy někdo podá žádost, ta žádost bude posouzena, jestli má veškeré náležitosti, a ty resorty mají 90 dnů na vyřízení žádosti podle zákona a já si myslím, že ony se na to musí také trošku připravit a zvolit si určité postupy pracovní k tomu, aby těm věcem mohly vyhovět.

Podle vás svazky, rozumím-li zatím správně vašim slovům, která jste vyřkla, budou zpřístupněny až po volbách?

Já si myslím, že po volbách, samozřejmě mohlo by se stát, že nějaká individuální žádost bude vyřízena časněji, ale nedá se to moc předpokládat, ale já totiž vůbec nepředpokládám, že to bude už podle, jakým způsobem byl třeba i zájem třeba sledovaných osob o své svazky v Pardubicích v tom zpřístupňovacím místě, kde trošku všichni byli smutní z toho, že ten zájem není, takže já si nemyslím, že to bude znamenat nějaký atak na dokumenty Státní bezpečnosti.

Naznačujete tím, že se zákon o zpřístupnění svazků StB a jeho důsledky přeceňují?

Tak já si nemyslím, že se přeceňuje, ale myslím si, že nebude deset milionů žadatelů v dubnu podávat žádosti o ...

Nepředpokládám, že by kojenci a ...

Ne, tak to je samozřejmě trošku nadsázka, ale já si myslím, že opravdu to spíš, samozřejmě před těmi volbami to byl také argument některých senátorů, kteří nechtěli hlasovat pro zákon s tímto termínem účinnosti, že by se mohly některé informace dostat ven před volbami.

Postačí, když odvolací orgán Poslanecké sněmovny vznikne po červnových volbách, až bude ustavena nová sněmovna?

Já si myslím, že ano, protože když si vezmeme, kolik asi žadatelů může být v dubnu, kolik žádostí může být třeba v červenci vyřizováno a jaký podíl z toho mohou být právě tyto hraniční, kde by přicházelo v úvahu to posouzení toho parlamentního orgánu, tak já si myslím, že to nemůže způsobit žádné ochromení toho procesu.

Když se zaměříme na bývalé spolupracovníky StB a jejich činnost ve státní správě a v důležitých orgánech, vy si skutečně myslíte, že množství spolupracovníků, o nichž se domníváte, že je malé, pochopil jsem to ...

Ne, ne. To se nedomnívám.

Ale naznačovala jste, že očekáváte minimální množství odvolání.

Ne, ne, já jsem teď mluvila spíš o minimálním množství tam, kde by měl rozhodovat ten parlamentní orgán, tzn. v těch případech, kdy se bude mít za to, že informace, která by byla zpřístupněna, ohrozí život někoho a spíš jsem mluvila o té části, která se týká těch zpravodajských služeb, že tam doufám, že by toto nemělo nastat ve velkém množství.

Když byl 15. března v Interview BBC bývalý pracovník Národního bezpečnostního úřadu Ondřej Karas, se zmínil o tom, že jsou vydávány bezpečnostní prověrky v České republice mnoha bývalým spolupracovníkům StB. Tady jsou Karasova slova.

Ondřej KARAS, bývalý pracovník Národního bezpečnostního úřadu /zvukový záznam/: Já jsem nastoupil na NBÚ v roce 1999 v dubnu a mým důvodem, proč jsem začal pracovat na úřadě, byla jakási idealistická snaha podílet se na očekávané očistě státní správy od lidí, kteří byli nějakým způsobem spojeni s komunistickým režimem, ať už prostřednictvím státní policie nebo prostřednictvím klíčových funkcí v komunistické straně. Vydržel jsem to na úřadě celkem necelých sedm měsíců, kdy jsem podal výpověď, protože jsem dospěl k názoru, že úřad nepracuje podle toho, co je psáno v zákoně 148 o ochraně utajovaných skutečností, že bezpečnostní prověrky dostávají i lidé, kteří odporují kritériím, která jsou napsána v tomto zákonu. Pane redaktore, já vám zacituji ze zákona 148 o ochraně utajovaných skutečností, kde se v paragrafu 23 hovoří o bezpečnostních rizicích, v odstavci B se například píše: "Za bezpečnostní riziko se považuje činnost směřující k potlačování lidských práv nebo svobod, případně podpora takové činnosti." Co jiného prováděla Státní bezpečnost před rokem 89? A přesto lidé, kteří byli kmenovými zaměstnanci Státní bezpečnosti, v řadě případů dostali prověření na vysoké stupně utajení.

Říká bývalý pracovník Národního bezpečnostního úřadu Ondřej Karas. Zároveň dodává, že takových případů jsou desítky. Může podle vás zákon o zpřístupnění svazků StB potvrdit, že NBÚ dává prověrky lidem, kteří byli bývalými příslušníky StB, popřípadě spolupracovníky komunistické tajné policie?

Tak může to potvrdit v té časti, kde bude ta dokumentace dochovaná, tzn., pokud tento člověk je v registru, pokud ta informace je k dispozici a není to v nějakých těch zničených dokumentech, tak samozřejmě na jedné straně může mít prověrku a na druhé straně může být v těchto svazcích.

Měl by podle vás dostat prověrku takový člověk, o kterém hovořil Ondřej Karas?

Tak to si myslím, že by prověrku mít neměl. Já bych ještě chtěla upozornit, že samozřejmě trošku ta vazba na ten zákon o tom zpřístupnění svazků opravdu není tak úplně jednoznačná právě proto, že my tam říkáme, že nezodpovídají ty resorty za pravdivost těch údajů, že dávají k dispozici to, co existuje, a samozřejmě ...

Asi z těch údajů ale vycházejí i tajné služby, když dávají doporučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu k udělení prověrky.

Přesně tak, měly by z toho vycházet a myslím si, že pokud neproběhne nějaký soudní spor, kde ta osoba takto označená prokáže, že tam je neoprávněně, nepravdivě, tak by se při těch bezpečnostních prověrkách mělo z těchto údajů vycházet.

To znamená, že zákon o zpřístupnění svazků StB může částečně potvrdit, či vyvrátit, zda NBÚ dává bezpečnostní prověrky rizikovým osobám jako bývalým kmenovým zaměstnancům StB či spolupracovníkům?

Částečnou pomocí to být může.

Co když se podezření, která vyslovil Ondřej Karas, prokáží?

Tak to už je trošičku jiná problematika než zpřístupnění svazků. Já si myslím, že teď nakonec proběhla kauza bývalé zaměstnankyně, která potvrzuje jiné skutečnosti, než které vychází z té provedené prověrky, a já si myslím, že tam nakonec je to zase otázka parlamentní kontroly, že by se měla komise Poslanecké sněmovny tady tímto zabývat a udělat z toho závěry, které by potom měly mít případně personální důsledky tak, aby se tady tato věc napravila.

Personální důsledky, tj. odvolání ředitele Národního bezpečnostního úřadu?

Ano, přesně tak. Tak záleží na tom, kdo nese odpovědnost, možná ředitele, možná dalších.

Říká Dagmar Lastovecká, předsedkyně ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za váš čas, který jste věnovala rozhlasové stanici BBC, a někdy příště na shledanou.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.