Karel Kovanda, velvyslanec ČR při NATO
Středa 2. ledna 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


21. listopadu 2002 se do Prahy sjedou představitelé 19 členských států Severoatlantické aliance a 27 zemí programu Partnerství pro mír. Praha tak bude hostit celkem 46 hlav států. Český prezident Václav Havel ve svém novoročním projevu nazval pražský summit Severoatlantické aliance slovem přelomovým.

Václav HAVEL, prezident České republiky /zvukový záznam/: V tomto roce budeme mít větší příležitost tvořivě zasáhnout do osudu světa, než jsme měli v celých svých dosavadních dějinách. V Praze se bude konat summit Severoatlantické aliance, na němž se čeká nejméně 46 hlav států a tisíce dalších účastníků. Bude to první velké setkání tohoto druhu za bývalou želenou oponou, navíc ve městě, kde byla kdysi zrušena Varšavská smlouva.

Slova českého prezidenta Václava Havla z novoročního projevu. Pražský summit NATO by měl odpovědět i na stále se opakující otázku, rozšíří se Aliance o nové členské státy? Nejen o tom bude následujících 30 minut. Ani v roce 2002 nechybí v programu BBC pořad Interview, od mikrofonu vás i dnes zdraví Václav Moravec. K protějšímu mikrofonu usedl velvyslanec České republiky při Severoatlantické alianci Karel Kovanda, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý večer.

Rok 2002 je třetím rokem členství České republiky, Maďarska a Polska v Severoatlantické alianci, jak se podle vás změnily problémy, změnily-li se vůbec, se kterými se nováčci v Severoatlantické alianci potýkají?

Problémy se ... Tak to jste mi tedy hodil kost, nad tím se budu muset zamyslet. Problémy se rozhodně změnily v tom, že se změnily problémy Severoatlantické aliance jako takové. My když jsme přicházeli do Aliance před téměř třemi lety, tak právě vrcholilo vyjednávání, dohadování, dotlačování Miloševiče k tomu, aby nějakým způsobem začal řešit svůj problém v Kosovu, což jak všichni víme nikam nevedlo, dneska je Kosovo daleko za námi ve smyslu vyřešení klíčového problému útlaku kosovských Albánců a Kosovo je teď nasměrováno mírovým způsobem k řešení svých dalších domácích civilních problémů a problémy, které dnes máme, nebo jiné problémy, které dneska máme, jsou úplně, řekl bych, jiného kalibru.

Podle vás tedy nemá, ať už Česká republika, Maďarsko, či Polsko, stále stejné problémy, které se týkají začleňování do nějaké struktury, kde jste noví?

Začleňování pokračuje, začleňování nebyla otázka dne, týdne či měsíce. Začleňování byla skutečně otázka několika let, projevuje se to například v tom, že my v jednotlivých velitelských stupních Aliance máme vyhrazeno řádově stovku velitelských míst...

Ale místa byla neobsazena dlouhou dobu v souvislosti s prověrkami, je toto ještě problém?

Místa byla neobsazena z nejrůznějších důvodů a žádný z těch důvodů ale nebyl předem uváděn a postup naplňování těchto míst byl rozvržen na několik let a já si myslím, že letos by se měl ukončit. Ale to, že nám bude trvat tři roky, než ta místa naplníme, o tom bylo vždycky jasno mezi námi a Aliancí, to je...

To znamená, že například rok 2002 bude pro Českou republiku v souvislosti se začleňováním, s dalším začleňováním do NATO zásadním, protože budou obsazena všechna velitelská místa, která České republice náleží?

Všechna velitelská místa obsazena budou, že bych právě toto považoval za zásadní aspekt našeho členství, to nepovažuji, protože je to v podstatě záležitost plynulého pokračování našeho včleňování.

Když ne tento aspekt, jaký jiný?

To, co je pro nás myslím klíčové a kde jsme několik let, v podstatě až do loňska, zaspali, je otázka reformy Armády České republiky. To, že v současné době ministerstvo obrany, generální štáb a celá armáda v čele možná s vládním zmocněncem pro reformu armády pokračují v její reformě, rozvíjejí základní črty, které byly narýsovány právě v loňském roce, to je, zdá se mi, jedna z klíčových záležitostí, která se týká nejen domácí politiky České republiky, a už vůbec ne jenom AČR, ale i našeho členství v Alianci.

Z přehledu o výdajích na obranu v zemích Severoatlantické aliance vyplývá, že v poměru k hrubému domácímu produktu vydává Česká republika na obranu nejvíce peněz ze všech tří nových východoevropských členů Aliance přijatých v roce 1999, a dokonce více, než je průměr u všech evropských členů Severoatlantické aliance, znamená to, že Česká republika je z tohoto pohledu chválena?

Vy jste ty statistiky studoval ještě pečlivěji, než je mám prostudovány já.

Vy nevíte, že Česká republika vydává nejvíce na obranu k poměru HDP?

Ale vím, dáváme 2,2 %, což bych řekl je víceméně alianční průměr, je to dobrý průměr, stojíme si tady dobře.

Průměr je 2 %.

Průměr je 2 %? Možná když odečtete tu desetinu sem tam.

V roce 2000 byl 2,2.

Dobře. Aliance se na nás dívá z následujícího hlediska, z celkového objemu financí vydává republika na svou obranu dostatečné množství prostředků. Otázka je, jak jsou vynakládány, na co a zda jsou přitom vynakládány rovnoměrně.

Když se podíváme na Maďarsko a Polsko, tak tam je onen poměr 1,8, znamená to, že například Maďaři a Poláci jsou kritizováni na rozdíl od Čechů?

Já nevím, já se nedívám na to, jak se daří našim přátelům. Já se dívám ...

Já se ptám z toho důvodu, zda je ta statistika vůbec důležitá, kolik se vydává?

No právě, vy mě nenecháte, člověče, domluvit. Já jsem chtěl říci, že Alianci zajímá v případě České republiky, jak jsou ty peníze vynakládány a my víme všichni velmi dobře, že v České republice je obrovské procento investičních nákladů spotřebováno programem naší L-195, našeho podzvukového bojového letounu, a toto procento je obrovské, tento letoun nám užírá 80 % nákladů, které má armáda na investice. Nedostává se na nejrůznější další věci, takže shrnu, celkově vynakládáme dost, ale Aliance se jen těší na tu chvíli, kdy už se vybabráme z toho břemene L-159 a kdy budeme moci investice rozprostírat rovnoměrněji mezi všechny zbraňové systémy.

Interpretuji tedy správně vaše slova, že 2,2 je sice dobré, ale v případě 80% zatížení onoho poměrného čísla je vlastně špatně pro českou armádu?

Ne, neinterpretujete to úplně tak, jak bych to řekl já. Já bych to interpretoval tak: 2,2 % HDP věnováno na obranu je jedna cifra, která nám dává velmi hrubý ukazatel toho, jak si země počíná ve financování své obrany, ale je to skutečně cifra tak hrubá, že je potřeba ji doplňovat dalšími ukazateli.

Severoatlantická aliance, jak jste sám řekl, pozorně sleduje i ony L-159, které jsou problémem s velkým P pro českou armádu, generál Jaroslav Škopek, vládní zmocněnec pro reformu české armády, řekl, že armáda by mohla v budoucnu prodat až polovinu z oněch 72 letounů L-159. Jsou spojenci v NATO připraveni pomoci při tomto prodeji nebo dokonce koupit některé L-159?

My jsme schopni nebo my můžeme polovinu z těch 72 objednaných letadel prodat, protože je nepotřebujeme. V tom, abychom je prodávali, nám ale nikdo pomáhat nebude, tam si musíme pomoci sami, protože to už není záležitost obranná, to je záležitost obchodní, záležitost podnikatelská.

Setkáváte se s tím, že by některé členské státy Aliance měly zájem o L-159?

Já se nesetkávám s žádnou informací, o které by Aero Vodochody a naše generalita nevěděla. Po pravdě řečeno nesetkávám, protože otázky zbrojního průmyslu všeobecně, nejen letadla, ale všeobecně otázky zbrojního průmyslu jsou trochu mimo hlavní politické zaměření mojí práce.

A v neformálních rozhovorech?

Ani v neformálních rozhovorech se o L-159 nemluví ve smyslu, že ta či ona země by ho chtěla koupit. My víme a vy víte, že určitý zájem o toto letadlo má Slovensko, určitý zájem o toto letadlo má Indie v současné době, když Spojené státy uvolnily některé své vývozní kontroly, ale že by se v aliančních státech kupovala L-159, o tom jsem zatím nic neslyšel.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je český velvyslanec při Severoatlantické alianci Karel Kovanda. Současná česká vláda 10. prosince 2001 rozhodla, že zahájí jednání s britsko-švédským konsorciem BAE/System SABB o koupi 24 nadzvukových letounů za 50 milionů pro českou armádu. Premiér Miloš Zeman k financování tohoto nákupu po jednání vlády 10. prosince řekl:

Miloš ZEMAN, premiér ČR /zvukový záznam/: Toto financování, a toto je velmi důležitá část našeho usnesení, je podmíněno přijetím úvěru a přijetí úvěru bude, pokud ho parlament přijme, zajištěno zákonem.

Premiér Miloš Zeman. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík slova premiéra potvrdil a dodal, že Poslanecká sněmovna bude muset rozhodnout nejen o úvěru na nákup stíhaček, ale i o budoucnosti českých vzdušných sil.

Jaroslav TVRDÍK, ministr obrany /zvukový záznam/: Předpokládám, že jak zákon o úvěru, tak zpráva o stavu vzdušných sil budou předmětem intenzivní debaty a pevně věřím tomu, že nejen kritici toho, jak to nemáme udělat, nám řeknou, jaké stanovisko tady z těch čtyř alternativ, které do parlamentu předložíme, považují oni sami za nejlepší.

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Rozhodnutí vlády o nákupu stíhaček kritizuje opozice. Například předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus 11. prosince v rozhovoru pro BBC řekl, že přenesením rozhodnutí o nákupu stíhaček na parlamentní půdu se vláda zbavuje své odpovědnosti.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Nepleťme, a to se tady vláda pokouší plést a zbavovat se své odpovědnosti, roli exekutivy a roli sněmovny. To jsou opravdu dvě odlišné věci a úvahy o tom, jakou potřebujeme stíhačku a jaké má mít parametry a kolik jich má být, je věc, která není na to, aby o tom hlasovali poslanci.

Předseda ODS Václav Klaus. Velvyslanec České republiky při Severoatlantické alianci Karel Kovanda již 4. června 2001 v rozhovoru pro BBC prohlásil, že při neformálních rozhovorech v bruselské centrále Severoatlantické aliance zaznívá směrem k České republice doporučení: "Nekupujte stíhačky."

Karel KOVANDA /zvukový záznam/: Veřejně a oficiálně nám budou všichni říkat, že je to naše záležitost, co si koupíme, ale budou nám říkat: "Dávejte si pozor na ty věci, zda si to můžete dovolit a zda jakýmkoliv nákupem kteréhokoliv zbraňového systému neohrožujete vyvážené rozvíjení všech složek Armády ČR." A toto v méně formálních nebo při soukromějších příležitostech se přeloží jednoznačně: "Nekupujte stíhačky."

4. červen 2001 a slova českého velvyslance při NATO Karla Kovandy. Jak již bylo řečeno, 10. prosince 2001 rozhodla česká vláda, že zahájí jednání o nákupu stíhaček pro českou armádu. Pane velvyslanče, stále při vašich neformálních rozhovorech v Bruselu zaznívá ono varování před nákupem stíhaček nebo se nějak situace od 4. června proměnila, kdy jste v tomto pořadu byl naposledy?

Já neumím říci, že by se situace proměnila za poslední půl rok, uvedl bych tři věci. Jedna věc je, přímo v Alianci už člověk dnes neslyší nic. Možná že je to způsobeno tím, že Aliance a její různí činitelé jsou si vědomi toho, jakým směrem vývoj v republice jde a jakým směrem šel a vědí, že nákup je rozhodnut, není o čem se bavit.

To znamená, proč by se házel hrách na stěnu.

Tak, já to nebudu interpretovat, ale pravdou je, že v posledních několika dvou, třech měsících jsem neslyšel žádné komentáře, pokud si dobře vzpomínám, na náš plánovaný nákup stíhaček.

To znamená, že vám nikdo neřekl z předních činitelů Severoatlantické aliance, že rozhodnutí vlády z 10. prosince 2001 o nákupu stíhaček není dobrým rozhodnutím?

Ne, to jsem rozhodně nečekal, to jsem rozhodně neslyšel a upřímně řečeno bych nečekal, jak znám kulturu Aliance, že by tam kdokoliv, byť neformálně, kritizoval vládní rozhodnutí. Je rozhodnuto, je to, jak jsem říkal, v červnu, vždycky nám bylo řečeno: "Je to vaše věc, dobře..."

To v té oficiální fázi, ale pak v té neoficiální.

Ano, máte pravdu, v té oficiální fázi. Ale dneska skutečně je rozhodnuto, není se o čem bavit. Dodal bych dvě další věci, jedna věc je, že podmínky, o kterých slyším já od svých kolegů na ministerstvu obrany, podmínky, které nám byly nabídnuty. jsou skutečně podmínky velmi výhodné, jestliže je dokážeme posléze převtělit ve smlouvu, tak by to byly velmi zajímavé podmínky.

To znamená, pokud vám opět skočím do řeči, omlouvám se za to, vedení Severoatlantické aliance v Bruselu mělo dříve, podle informací BBC, v souvislosti s nákupem nadzvukových letounů pro českou armádu obavu, že nákup stíhaček může ohrozit rozvíjení dalších složek Armády České republiky tím, že zase bude zatížená armáda a její rozpočet financováním nějakého jednoho zbraňového systému, jako v případě L-159. Podle vašich poznatků tedy nezesílila obava vedení Severoatlantické aliance po 10. prosinci, kdy česká vláda rozhodla o nákupu stíhaček, že bude zbytečně zatížen rozpočet Armády České republiky jako celek?

V tomto smyslu jsem v Bruselu nic neslyšel, to můžu takto říci, nic jsem v tomto smyslu neslyšel, co si kdo myslí, je jiná věc, ale do toho jsem zatím neměl příležitost šťourat. Takže druhá věc je, že podmínky jsou velmi dobré a třetí věc, kterou si musíme uvědomovat všichni, je, že nákup nadzvukových stíhaček, který pravděpodobně bude z mimorozpočtu ministerstva obrany, což je dobře, protože ministerstvo by to samo neuhrálo, nákupem stíhaček investice nekončí, protože ještě je třeba nakoupit zbraňové systémy, výcvik atd., atd. Provozní náklady asi z rozpočtu ministerstva obrany půjdou a ministerstvo, podle mého soudu, bude muset uplatňovat tento požadavek nebo bude potřebovat, aby tento fakt byl zohledněn při ministerském probojování své kapitoly státního rozpočtu.

Tedy vy v souvislosti s rozhodnutím české vlády o nákupu stíhaček pro Armádu České republiky nemusíte Bruselu odpovídat na nějaké otázky?

Ne, já ne.

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík ovšem připustil v tomto pořadu 14. prosince 2001 i variantu, že Česká republika by v budoucnu nemusela mít nadzvukové letouny, protože bude záležet na Poslanecké sněmovně, zda schválí zákon o financování onoho nákupu. Podle Tvrdíka tedy pokud sněmovna zamítne vládní návrh, tak Česká republika nemusí mít nadzvukové letectvo.

Jaroslav TVRDÍK, ministr obrany /zvukový záznam/: Alternativa nemít je logická odpověď na to, že se nenakoupí nadzvukové letouny, to je naprosto legitimní. Ta možnost tu prostě existuje, je pravdou, že budeme třetím státem v rámci Aliance po Islandu a Lucembursku, které ale vůbec své ozbrojené síly nemají, budeme třetím státem, který nebude mít nadzvukové letectvo.

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík by ovšem považoval za svoji ostudu, pokud by Česká republika neměla nadzvukové letectvo.

Jaroslav TVRDÍK, ministr obrany /zvukový záznam/: V případě, že si tento stát zvolí jiné priority své budoucnosti, to není jednoduchá otázka, v případě, že řekneme, že máme jiné priority a zejména ve vazbě na potřebné finanční zdroje, tak toto rozhodnutí jako ministr obrany budu akceptovat. Umím si představit, že i Severoatlantická aliance nám pomůže zajistit prostor stejně odpovědným způsobem, jako kdyby to dělala Armáda České republiky, i tato alternativa nebude zadarmo. Tato alternativa má dvě možnosti, buď požádat některý jiný členský stát o dislokaci jejich nadzvukového letectva na území České republiky, potom budeme platit stejné náklady, respektive vyšší náklady, než kdybychom to zabezpečovali cestou armády.

14. prosince 2001 a slova ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Nabídl vám někdo, rozumějme například zástupce některého z českých spojenců v Severoatlantické alianci, jako českému velvyslanci při NATO možnost, že by prostor České republiky mohl střežit některý ze spojenců?

I z toho, co říkal ministr Tvrdík, je zřejmé, že toto je velice delikátní záležitost. Ministr Tvrdík připomíná, že v současné době jsou jen dvě země, které nemají svůj vzdušný prostor chráněn nadzvukovým letectvem. Zda by republika mohla mít vzdušný prostor chráněn letectvem jiného státu, byť aliančního, je záležitost nejen vojenská, ale i politická. A s nabídkou, aby země X za mnou přišla a řekla: "Pane velvyslanče, podívejte se, jestliže nekoupíte ta letadla, tak my vám to klidně ochráníme za těchto a těchto podmínek," s takovouto nabídkou nikdo nepřijde, pokud k tomu není vyzván, pokud republiku samu tato alternativa nezajímá a dokud republiku samu by tato alternativa nezajímala.

Ale je to jedna ze čtyř variant, které má ministr obrany Jaroslav Tvrdík vypracovány jak vlastně dál v budoucnosti s ochranou českého vzdušného prostoru.

Je to jedna ze čtyř variant ministra Tvrdíka a já nepochybuji o tom, že kdyby neměla uspět alternativa, kterou on preferuje, tak že by se o této variantě mohlo velmi vážně uvažovat. Potom ...

V každém případě podle vás v Severoatlantické alianci jako v celku existují nějaké plány jak ochránit vzdušný prostor jiného člena Severoatlantické aliance?

Tyto plány by samozřejmě musely být vypracovány pro případ České republiky, protože dneska to nepřichází, dneska o tom ze strany České republiky nebyl vysloven zájem. Ale jsou tady dvě klíčově věci, jedna klíčová věc je, že za současného stavu, za současné ceny vojenské techniky není možné, aby si každý stát, tím méně menší stát, aby si mohl dovolit celé spektrum nejrůznějších zbraňových systémů. Musí dojít k určité systematizaci v rámci Aliance, o níž se už mluví léta a léta, ale ...

Ono se právě o ní jen mluví, a tím opět vstupuji do vaší řeči, není právě ta diskuse o nadzvukových letounech v České republice učebnicovým příkladem, že Severoatlantická aliance nezvládá zatím onu specializační fázi a ona promyšlená specializace by nemusela znamenat vydávání ...

Učebnicovým příkladem by se to stalo v případě, kdyby se Česká republika rozhodla nekupovat nadzvuková letadla, zajistit si ochranu svého vzdušného prostoru od někoho jiného a kdyby se potom ukázalo, že to není možné, potom by to byl učebnicový příklad, ale my nejsme ani na začátku tohoto hypotetického pokusu a kdoví, jestli se i na ten začátek dostaneme. Samozřejmě, že by nás to stálo, ale mohli bychom se revanšovat, my máme jiné věci, které jiné státy neumí, my máme neuvěřitelně dobrou protichemickou ochranu, my bychom mohli nabídnout, že pro Alianci jako celek nebo pro tuto a tuto oblast Aliance bychom budovali protichemickou ochranu, která by byla daleko víc, než kterou potřebuje republika sama, ale byla by právě kompenzací například za to, že by nám někdo jiný chránil vzdušný prostor.

Bylo by podle vás levnější ono chránění vzdušného prostoru například redislokací německých vzdušných sil nebo polských, prostě některého ze sousedních států České republiky, a revanš České republiky jinými silami, například protichemickou jednotkou?

To neumím, tato ekonomická analýza by byla určitě velice složitá, takže na to neumím z hlavy odpovědět, ale v každém případě si celkově vzato umíme představit, že specializace, soustřeďování na něco a dělat to ve velkém je vždycky výhodnější než dělat všechno po troškách, umět od všeho trochu, to jsou strašlivé náklady.

Podle vás tedy není reálné, že by český vzdušný prostor byl chráněn v budoucnu některým ze spojenců?

Já si to sám představit umím, a dokonce bych řekl, že po 11. září, kdy se ukazuje nebo kdy jsme si tím nejtvrdším možným způsobem uvědomili, že nepřítel je možná jinde, než jsme ho čekali, bude velmi skřípavě, velmi bolestně, velmi obtížně a pomalu docházet v celé Alianci k přezkoumávání a přehodnocování toho, kde mají být naše obranné priority.

Tím ale naznačujete, že nákup stíhaček je zbytný?

To bych nechtěl říkat, podívejte se ...

Nepřímo to ale říkáte.

To je vaše interpretace, já se tady musím stáhnout a říct následující. Nákup stíhaček je věc politická, nákup stíhaček je věc obranná a my diplomaté děláme jen to, co nám naši šéfové řeknou, abychom dělali.

Další téma - pražský summit Severoatlantické aliance v roce 2002. O této události hovořil v novoročním projevu prezident České republiky Václav Havel.

Václav HAVEL, prezident České republiky /zvukový záznam/: V tomto roce budeme mít větší příležitost tvořivě zasáhnout do osudu světa, než jsme měli v celých svých dosavadních dějinách. V Praze se bude konat summit Severoatlantické aliance, na němž se čeká nejméně 46 hlav států a tisíce dalších účastníků. Bude to první velké setkání tohoto druhu za bývalou želenou oponou, navíc ve městě, kde byla kdysi zrušena Varšavská smlouva. Jsem z různých důvodů hluboce přesvědčen, že toto setkání může mít pro celý svět a tvorbu jeho budoucího mírového řádu nepoměrně větší význam, než jsme si schopni teď, ba i v dohledné době uvědomovat.

Slova prezidenta Václava Havla z novoročního projevu, který vysílal Český rozhlas. Můžete už dnes, 11 měsíců před konáním pražského summitu, odhadnout, čím především bude onen summit zásadní?

Řekl bych, že od summitu čekáme následující věci. Za prvé, to bude summit rozšiřovací.

Určitě?

Určitě. Určitě bude na summitu vydáno několik pozvánek.

Několik, kolik?

Nemám tušení, bude jedna či více, možná že jich bude až sedm.

Sedm, je to reálné?

Nebudu o tom dneska spekulovat, máme dneska sedm věrohodných kandidátů. Zda všichni dostanou pozvánku, nevím a také též nechci spekulovat o tom, které státy ji dostanou, které ji nedostanou, které by ji mohly dostat a za jakých okolností apod. V každém případě zaprvé summit rozšiřovací. Za druhé, mohl by to být summit, který určitým způsobem potvrdí nově se rozvíjející vztah mezi Aliancí a Ruskem. Možná, že k tomuto takovému potvrzení na vysoké úrovni dojde dříve, ale my bychom chtěli, aby k tomu došlo právě v Praze. Třetí možnost, kterou bychom rádi viděli uskutečněnu, ale která není úplně jistá, je, že by summit mohl završit určitou významnou etapu budování vztahu mezi Aliancí a Evropskou unií a specificky se zřetelem na obrannou a bezpečnostní politiku Evropské unie. Jestliže ...

To znamená, že bude v Praze také sdělena představa, jak bude vedle sebe existovat evropská obranná politika a Severoatlantická aliance?

Něco takového. Aliance s Evropskou unií spolupracuje velmi úzce, dneska je určitým způsobem paradoxní, že ta spolupráce je daleko intenzivnější v praktické politice než v teoretické, případně až teologické úrovni, ale i projednávání základních dokumentů o vztazích mezi Aliancí a Unií bude, doufám, dneska pokračovat tak, že by takový hlavní dokument mohl být v Praze přijat. To jsou ...

Už jsou náznaky, co v tom dokumentu bude?

Je to věc v podstatě technická, jde tady o vztahy, které by zaručovaly Evropské unii přístup k nejrůznějším aliančním kapacitám, schopnostem a možnostem. Aliance má za ta desetiletí své existence vybudováno tolik schopností a kapacit, že duplikovat toto v rámci Evropské unie by bylo čiré plýtvání energií, času a financí.

Na kolik je podle vás reálné, že by se do budoucna tyto dvě struktury sloučily ve strukturu jednu?

To si neumím představit, to si alespoň dneska neumím představit, takže bych řekl, že to není reálné.

A reálné je Rusko jako budoucí člen Aliance?

To je také nereálné, ale tady o to nejde. Tady nejde o to,že by Rusko bylo členem Aliance, ale jde tady o to, že by Aliance s Ruskem měla určité privilegované vztahy.

Když už jsem u rozšiřování Severoatlantické aliance, vy jste 14. prosince doslova prohlásil: "Návrat Vladimíra Mečiara do slovenské vlády by znamenal stop pro slovenský vstup do NATO." Jak si tímto můžete být jist?

Protože slyším z dostatečně vlivných pozic celé řady členských států, které nebudu jmenovat, že pan Mečiar je pro ně nepřijatelnou postavou, že ano, a připomeňme si, že pro to, aby země dostala pozvánku, potřebuje 19 rozhodnutí, a pro to, aby se její přijetí nakonec uskutečnilo, potřebuje 19 ratifikací 19 parlamentů.

Podle vás tedy více než jeden stát Severoatlantické aliance dovede zablokovat vstup Slovenska do Severoatlantické aliance, pokud ve volbách v roce 2002 zvítězí na Slovensku Vladimír Mečiar?

Stačí jeden.

Já se ptám, zda jich je více než jeden.

Neumím spekulovat dopředu a jestliže se ukáže, že je alespoň jeden, tak nebudeme ani podnikat bláhové pokusy, my jako Aliance, nějak to odblokovat, to případné veto.

Velvyslanec České republiky při Severoatlantické alianci Karel Kovanda. Díky za vašich 30 minut a někdy příště na shledanou.