Zdeněk Kessler, předseda Ústavního soudu ČR
Pondělí 11. února 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


Podle průzkumů veřejného mínění je dlouhodobě nejdůvěryhodnější institucí v České republice Ústavní soud. Současný Ústavní soud České republiky navazuje na základy položené Ústavním soudem ČSFR, který zahájil činnosti před deseti lety, v únoru 1992. V letech 1993 - 2000 obdrželi ústavní soudci zhruba 14 tisícovek podnětů. Ústavní soud učinil loni některá rozhodnutí, která významně ovlivnila podobu české politiky. Šlo především o zrušení některých částí volebního zákona a částí zákona o České národní bance, především kvůli těmto rozhodnutím si Ústavní soud vysloužil kritiku některých politických stran, především občanských demokratů. Hovoří místopředseda ODS Ivan Langer.

Ivan LANGER, místopředseda ODS /zvukový záznam/: Myslím, že se čím dál tím více dává za pravdu těm hlasům, které říkají, že Ústavní soud se chová více jako politická než jako soudní instituce a přiznám se, že některá zdůvodnění jeho nálezů jsou jakoby vystřižená z učebnice politologie či programů některé politické strany.

Slova místopředsedy ODS Ivana Langera z ledna 2001, kdy Ústavní soud zrušil některé části volebního zákona. Především o práci Ústavního soudu České republiky bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Ústavního soudu České republiky Zdeněk Kessler. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Je to deset let, co se píše novodobá historie českého ústavního soudnictví, 3. února 1992 zahájil činnosti Ústavní soud ČSFR, od července 1993 funguje Ústavní soud samostatné České republiky. Pokud byste, pane předsedo, měl jednou či dvěma větami popsat první desetiletí ústavního soudnictví v České republice po listopadu 1989, jak by váš popis zněl?

Myslím, že Ústavní soud za tu dobu, kterou už funguje, prokázal České republice i mezinárodně záslužnou práci, což je možno doložit nesčetnými případy jeho rozhodnutí.

Na které případy jste vy jako předseda, první předseda Ústavního soudu samostatné České republiky nejvíce hrdý?

Těžko říct, na které jsem přímo hrdý, ale stačí vyjmenovat některé ty zásadní. O jednom z nich se zmínil pan místopředseda Langer a musím říct, že s ním nesouhlasím, pokud jde o jeho hodnocení činnosti Ústavního soudu. Ústavní soud jen jako český Ústavní soud za tu dobu do konce loňského roku vyřizoval přes 17 tisíc podání, to já myslím, že je úctyhodná řádka. Vychází to v průměru na jednoho soudce ročně 240 podání, což znamená každý den se ocitá před ústavním soudcem jeden nový případ, se kterým je nucen se tak nebo onak vyrovnat.

Vy jste začal jste statistikou, dovolte, abych pokračoval. Zatímco v prvních dvou letech činnosti Ústavního soudu České republiky, tedy v letech 1993-1994, jste dostávali okolo pěti stovek podání ročně, nyní se toto číslo vyšplhalo na téměř šestinásobek, šestkrát se zvýšil počet podání, tedy na tři tisíce případů ročně. Lhůta vydávání rozhodnutí Ústavního soudu se tak v průměru prodloužila z původního půl roku na jeden až dva roky. Není to, pane předsedo, důkaz, že i Ústavní soud postihla nemoc četné justice, že na spisy sedá prach?

Já myslím, že se to nedá srovnávat s obecným soudnictvím beze zbytku, a sice hlavně z toho důvodu, že případy, kterými se zabývá Ústavní soud, jsou přeci jen odlišné od těch, které se ocitají u obecných soudů.

A vás netrápí prodloužení lhůty, o kterém jsem hovořil v úvodu, tedy z půl roku na rok až dva?

To prodloužení nepochybně nejen mě, ale všechny soudce, zasáhlo, takže jak jsem se zmínil, každý z nich dostává denně nový případ k posouzení, ale je to obecná nemoc, souvisí do jisté míry s právním vědomím našich občanů, kteří se obrací v nejrůznějších případech na vrcholné instituce, včetně Ústavního soudu, ale je to obecná nemoc, například Štrasburk, ten se zabývá v evropském rozměru ústavními stížnostmi, má nevyřízených 16 tisíc případů, přitom na průtahy, které trvají třeba u obecních soudů v České republice pět let, odpoví nebo shledá tyto průtahy po sedmi letech zjišťování, takže to působí trochu komicky.

Jak velký je v současnosti rest Ústavního soudu České republiky, co se množství nevyřízených případů týče, kolik jich v současnosti máte dodělat?

Přes 1500 spisů máme dodělávat, ale to je způsobeno také tím, že vyžadujeme ke každému spisu vyjádření účastníků a tato vyjádření jsou buďto neúplná, nebo nepřijdou vůbec, takže bez nich není možné v konkrétním případě rozhodnout.

Co můžete udělat pro to, aby se lhůta, kterou máte a která se prodloužila na rok až dva, opět posunula ke lhůtě vyřizování, se kterou jste začínali, tedy v průměru k půl roku?

To já nevím, pane redaktore, jestli se nám to vůbec může podařit, ale pravda je ta, že jsme zdvojnásobili počet asistentů, kteří pomocné práce vykonávají za soudce, tzn. vyžádání stanovisek a korespondencí, pro soudce zpracovávají předběžná stanoviska, ale obávám se toho, že i kdybychom to zvýšili o dalšího asistenta, že tím se ta lhůta nezkrátí, protože některé ze spisů, viz Kajínek, Roubal a spol., mají až deset tisíc stran a ten soudce, má-li rozhodovat objektivně, tak je nucen sám, nikoliv ten asistent, prostudovat ten spis, aby mohl objektivně rozhodnout.

Vy jste zmínil případ Kajínek, je to mediálně velmi sledovaný případ, alespoň co se českých médií týče, u takových případů, jako je Kajínek a Roubal, je to podle vás, tedy ono rozhodnutí, spíše na roky, protože jde o tak složité případy a nedá se očekávat, že třeba v případě Kajínka můžete takový případ rozhodnout do měsíců?

To rozhodně ne, protože už jen seznámit se s celým spisem vyžaduje i od toho soudce i od jeho poradců mimořádně úsilí a i když by na tom dělal ve dne v noci, tak nemůže do měsíce v tom případě rozhodnout.

Když se zastavíme u asistentů, o kterých jste se zmínil. Je patnáct ústavních soudců podle Ústavy České republiky, kolik asistentů má teď každý ústavní soudce?

Vychází to, že má dva asistenty, z nichž většina nebo část těch asistentů pracuje na zkrácený pracovní úvazek, na polovinu pracovní doby, protože kromě toho jsou to vysokoškolští pedagogové nebo osoby, které jsou v důchodovém věku, takže nestačí pracovat déle než toho půl dne v jednom pracovním zátahu.

Uvažujete o tom, jako předseda Ústavního soudu, že by bylo dobré přijmout další posily?

No, to záleží do jisté míry od státního rozpočtu, protože rozpočet jakkoliv se to zdá být neuvěřitelné, tak přeci jen pro Ústavní soud platí, pokud jde o platy jednotlivých zaměstnanců, přísná pravidla, se kterými musíme při sestavování rozpočtu, tak při jeho hodnocení jít do ústavního právního výboru parlamentu, který zkoumá každou položku, jestli byla vynaložena nebo nebyla vynaložena účelně.

Není to správné?

Já to za správné považuji, ale my jsme prolomili tu zásadu, která byla původně, že se asistentem může stát jen osoba, která má pět let právnickou praxi, tu pětiletou lhůtu jsme zrušili za pomoci parlamentu, tzn. že mohou i absolventi právnické fakulty nastupovat na místo asistentů soudce, to z hlediska zaměstnanosti jistě přineslo užitek Ústavnímu soudu, který tím, že je v Brně, jeho platové poměry jsou proti Praze například neúměrně nízké, zkušený právník ...

Jsou to tedy peníze, které brání tomu, abyste přijali další asistenty a tím se snížila lhůta pro vyřizování případů Ústavního soudu?

Dalo by se to tak říct.

Ještě v roce 1999 jste v rozhovoru pro deník Právo konstatoval, a teď vás cituji doslova: "V prvních šesti letech tvořily téměř 80 % agendy Ústavního soudu restituční spory." Trvá tento stav dosud nebo se agenda Ústavního soudu výrazným způsobem v posledních třech letech změnila?

Ta agenda se výrazně změnila, ty restituce jen dobíhají, jednak tomu brání lhůty, ve kterých bylo zapotřebí ty restituční nároky uplatnit, ale narostla agenda, která je spojená s tím řízením a zejména s porušením správních předpisů, to je oblast cel a daní, kde dochází, podle rozhodnutí finančních úřadů a podle rozsudků krajských soudů, které přezkoumávají ta rozhodnutí finančních úřadů, k únikům ...

Je možné pro ilustraci uvést, jak velká je v současnosti ta část případů, která souvisí s restitucemi. Tzn. o kolik se snížila agenda Ústavního soudu, která souvisí s restitucemi?

Ta se snížila nejméně o jednu čtvrtinu, ale řekl bych i o víc, a to na úkor správních rozhodnutí, kde zabírají ta správní rozhodnutí hlavně jak už jsem zmínil daně nebo daňové poplatky a cla, dosahují asi 20 % agendy.

Pochopil jsem správně, že na vaší agendě se projevuje stále ještě neexistence správního soudu jako důležité instituce v justičním systému?

To nepochybně, pane redaktore. My už čekáme velmi netrpělivě, až k 1. lednu 2003 bude zřízen Nejvyšší správní soud, který převezme podstatnou část, ne-li všechnu agendu týkající se správního soudnictví.

Až vznikne Nejvyšší správní soud, podle vás se Ústavnímu soudu výrazně uleví?

To bych řekl, že jeho existence ovlivní podstatným způsobem, a to nejméně z jedné pětiny, činnost Ústavního soudu.

Ústavní soud je korektivem právních norem, které přijímá Poslanecká sněmovna, potažmo Senát. Zkoumáte, zda jsou české zákony v souladu s ústavou, činíte tak ovšem ve chvíli, když od prezidenta republiky nebo od skupiny minimálně 41 poslanců nebo od skupinky 17 senátorů obdržíte žádost o zrušení zákona nebo jeho části. Jak se podle vašich zkušeností projevil na kvalitě českých zákonů fakt, že od roku 1996 existuje druhá komora parlamentu, tedy Senát?

Já myslím, že nějak výrazně se to neprojevuje, nicméně je záslužné, že druhá komora existuje. Ovšem její personální sdružení, kdy má dělat jakýsi korektiv té Poslanecké sněmovně, ve mně budí určitou nedůvěru, a sice proto, že například v americkém Senátu je 90 % právníků, kteří mohou působit jako takový korektiv, v našem Senátu, pokud se nepletu, je asi pět právníků, z nichž jeden je předsedou Senátu, to je doktor Pithart, druhý je nebo byl donedávna předsedou odborů, to je pan senátor Falbr, takže na vlastní práci zbývají tři právníci, kteří mají dělat jakousi protiváhu Poslanecké sněmovně při přijímání jejích zákonů, mají je revidovat, mají je ...

Pokud se tedy podle vás nezmění obsazení a personální složení Senátu považujete jej z hlediska kvality práva za téměř zbytečný?

Tak bych to doslova neřekl, že téměř zbytečný, ale přimlouval bych se za jeho změnu struktury, protože je tam, jak jsem letmo zjistil, 11 lékařů, ale jak jsem se zmínil, tři výkonní právníci.

Pokud byste měl velmi stručně odpovědět na otázku: Kdo nebo co nejvíce poškozuje český právní systém, jak by zněla vaše odpověď?

No, ten český právní systém byl založen na celé řadě novel, nedošlo k rekodifikaci těch základních právních ustanovení a právních předpisů a je vyvolávána potřebou nebo výskytem jednotlivých kauz, je to, nebýt výpočetní techniky, tak se přiznám, že ani zkušený ústavní soudce se často nevyzná v záplavě novel, které dosahují 13, 14 a 15 novel.

Stálo by podle vás za to, totálně reformovat právní řád a podle vás nepřišla zatím žádná vláda, která by ...

No, k tomu směřuji teď, v tom právu rekvalifikovali Trestní zákoník a trestný řád, to snad přinese zrychlení celého toho procesu, ale v oblasti, já nevím, občanského práva, v oblasti obchodního práva je to otázka, kterou nelze provést ze dne na den, ale ta záplava těch novel svádí nebo každého nutí, aby si přečetl tu poslední novelu, která platí, a pokud není vydána v úplném znění, tak záplava těch novel jistě nepřispívá k transparentnosti právního řádu a nepřispívá ke zvyšování právního vědomí občanů. Starý Občanský zákoník byl vydán v roce 1811, platil až do 50. roku s nějakými dvěmi nebo třemi novelami, každý věděl, když mu dřív zasahovaly větve stromu do jeho pozemku, že je může uříznout nebo co s nimi může udělat, to dneska bohužel neexistuje.

V roce 2001 se Ústavní soud České republiky stal do té doby nebývalým terčem kritiky. Hlavním důvodem byla tři rozhodnutí, která zásadně ovlivnila politickou scénu, Ústavní soud na návrh prezidenta republiky Václava Havla nejprve zrušil některé části volebního zákona z dílny ODS a ČSSD, posléze část zákona o financování politických stran a nakonec zrušil i některé části o České národní bance. Po zmíněných třech rozhodnutích se ozvaly hlasy, že Ústavní soud je závislý na politických názorech Václava Havla a chová se jako politické těleso. Místopředseda ODS Ivan Langer k závislosti Ústavního soudu v únoru 2001 poznamenal:

Ivan LANGER, místopředseda ODS /zvukový záznam/: Myslím, že se čím dál tím více dává zapravdu těm hlasům, které říkají, že Ústavní soud se chová více jako politická než jako soudní instituce a přiznám se, že některá zdůvodnění jeho nálezů jsou jakoby vystřižená z učebnice politologie či programů některé politické strany.

Slova místopředsedy ODS Ivana Langera. Změnil se s odstupem jednoho roku váš názor na obviňování části politiků, že Ústavní soud, kterému předsedáte, se chová jako politické těleso podřízené prezidentu republiky Václavu Havlovi?

Já mohu na své nejlepší vědomí a svědomí prohlásit, že pokud se domnívá pan místopředseda Ivan Langer, že Ústavní soud je závislý na stanovisku rady a mluvil o něm, a to jste nepustil, jako o podhradí, které rozhoduje to, co je na Hradě napadne, tak ...

Jak si ovšem vysvětlujete útoky a slova o podhradí?

Tak to vůbec není, protože já si myslím, že nejlépe to dokáže hlasování v Ústavním soudu, kde například když šlo o zákon o České národní bance, tak bylo 10 hlasů, které souhlasily s tím návrhem na jeho změnu, tak jak ji předložil prezident, ale pět soudců, včetně předsedy a obou místopředsedů a dalších dvou soudců měli odlišný přístup k této problematice. Nemyslím si, že i volební zákon v té podobě, v jaké nakonec po všech peripetiích byl přijat Poslaneckou sněmovnou, zachovává 14 krajů, nepřijal změněnou d´Hondtovu metodu a ponechal 5% klauzuli pro vstup politické strany do politického života, takže všechna ta rozhodnutí, podle mého názoru, byla vyvážená a uvážená.

Ústavní soud České republiky má 15 soudců, které jmenuje na dobu 10 let prezident republiky po schválení Senátem. V polovině roku 2003 skončí mandát všem ústavním soudcům, kteří byli jmenováni při vzniku Ústavního soudu. Chtěl byste být dále členem Ústavního soudu?

Ne, v žádném případě. To ustanovení o ústavních soudcích zatím nemá ani horní hranici věkovou, což je podle mého názoru chyba, nemá ustavení, které má například německý soud o zákazu opětovné volby, což je další nedostatek.

Vy si myslíte, že by bylo dobré změnit zákon o Ústavním soudu a stanovit, aby ...

Horní hranici věkovou, kde Němci mají 68 a náš zákon o soudech a soudcích a obecně o soudnictví má horní věkovou hranici u Nejvyššího soudu 70 let, což si myslím, že je maximum pro soudce i Ústavního soudu, a zákaz opětovné volby, protože i ten Ústavní soud tím, že se obmění a že tam přijdou lidé nezatížení minulostí, tak je to pro Ústavní soud jistě prospěšné.

Podle vás by bylo prospěšné, pokud by v roce 2003 skončili všichni ústavní soudci, kteří v Ústavním soudu byli do roku 2003, kteří v něm byli první desetiletí jeho existence?

Ti končí podle ústavy nepochybně, tam je akorát profesor Valenovský, který byl jmenován prezidentem republiky v loňském roce na deset let, a teď ...

Asi si nerozumíme. Ale oni mohou mít druhý mandát.

No, museli by se o ten mandát ucházet.

Ale to není vyloučené. Ptám se pouze: Bylo by dobré, kdyby se o ten mandát neucházeli a pokud by přišlo 14 úplně nových ústavních soudců v roce 2003?

Tak by to bylo, podle mého názoru, pro ten Ústavní soud prospěšné.

Hrozí podle vás, že pokud se nástupcem Václava Havla stane prezident stranický, že může skrze Senát, který schvaluje ústavní soudce, protlačit soudce závislé na politické elitě a že se Ústavní soud skutečně stane politickým tělesem, hrozí to?

To já si myslím, že ten Senát v tom složení, v jakém v současné době působí, že takové nebezpečí tam nehrozí. Jistě jsou senátní volby do jedné třetiny někdy v září nebo v říjnu letošního roku, to nikdo neví, kdo bude znovu zvolen nebo nově zvolen, ale ani prezident, to už ve vlastním zájmu se domnívám, že bez ohledu na to, kdo je prezidentem republiky, že zmůže to, aby Ústavní soud v té podobě nezávislého orgánu zůstal zachován.

Vaším sousedem v Brně, kde sídlí Ústavní soud, je Otakar Motejl, bývalý ministr spravedlnosti, v současnosti veřejný ochránce práv. Jak se vám líbí nápad: Otakar Motejl - žhavý kandidát na prezidenta?

On se k tomu Motejl, který je můj osobní přítel, a to z doby, kdy ještě dělal předsedu Nejvyššího soudu a chodil do parlamentu, kde jsem také působil, tak toho znám deset let, ale on se k té kandidatuře vyslovuje velmi opatrně a ...

Ale nevyloučil ji. Vám by se líbil jako prezident?

Já si pořád myslím, že to nemyslí docela vážně, tu svou kandidaturu.

Ústavní soud České republiky se několikrát během své existence, od roku 1993, zabýval poválečnými dekrety prezidenta Edvarda Beneše. Někteří němečtí a rakouští politici už deset let tvrdí, že Benešovy dekrety nemají v českém právním řádu, pokud se Česká republika stane členem Evropské unie, co dělat. Ke zrušení tzv. Benešových dekretů opakovaně vyzval Českou republiku i Evropský parlament. Nakolik je pravděpodobné, že by se někdy v budoucnu Ústavní soud, tedy vaši nástupci, k Benešovým dekretům vrátili a prohlásili je za neplatné či vyhaslé, je to pravděpodobné?

Ne, to je velmi málo pravděpodobné, spíš bych řekl nepravděpodobné. Já se domnívám, že všechny ty peripetie, které jsou s tím spojeny v poslední době, vychází z naprosto mylných předpokladů, jsou vytrhány z kontextů a je opravdu rozumné, aby se tím zabývali historici, musejí se vrátit do roku 38 a ...

Proč do roku 38?

Do roku 38 proto, že došlo k odtržení území našeho, k transferu českého obyvatelstva ze Sudet do vnitrozemí. Za druhé, úplně je pomíjena otázka reparací, která tam hraje podstatnou roli, protože všechen majetek, který propadl a byl konfiskován občanům, kteří podlehli transferu, se odečítal z reparací, které dělají několikanásobek toho co v důsledku konfiskace.

Podle vás je tedy nepravděpodobné, aby Benešovy dekrety byly prohlášeny za neplatné?

Ne, já si myslím, že je to vyloučeno.

Pochopil jsem správně, že budou součástí právního řádu i nadále?

Ano.

Co by se podle vás stalo s českým právním řádem, pokud by poválečné dekrety prezidenta Beneše byly zrušeny?

Pořád se mluví jen o dekretech, ale prosím vás, ty dekrety byly dodatečně ratifikovány československým parlamentem, čili jde o zákony a je velmi zvláštní, že o rušení zákonů jednoho státu, jako je Česká republika, se toho domáhají obyvatelé jiných států, tak jako ...

Rozumím vám správně, že pokud by byly zrušeny Benešovy dekrety, tak by se zhroutil právní řád České republiky, že na Benešových dekretech jsou vystavěny další zákony?

Ne, takto to definovat nelze, ale pravda je ta, že nikdo v současné době těch dekretů nepoužije, čili ten termín "vyhaslé", "mrtvé" atd., ten je správný, protože byly kdysi v roce 45 akceptovány Národním shromážděním. A to ze 142 jsou pouze tři předmětem výhrad a Beneš jich napsal dohromady 142 a nikdo proti zbytku neprotestuje.

Říká předseda Ústavního soudu České republiky Zdeněk Kessler. Děkuji za váš čas a někdy příště na shledanou.